Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Na sever

6. Smutky

Na sever
Vložené: solace - 04.04. 2014 Téma: Na sever
tiberia nám napísal:

Na sever

Autorka: kailin     Překlad: tiberia     Banner: solace

Originál: http://ashwinder.sycophanthex.com/viewstory.php?sid=12945

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

6. kapitola – Smutky

 

Svoji chybu si Hermiona uvědomila během několika vteřin po přemístění do svého bytu. Stála uprostřed obýváku, tašku upustila na zem, tvář složila do dlaní a hlasitě zasténala. Alma Hobbsová bude žádat její hlavu.

Ten formulář, který Snapeovi nechala – přesně tedy Oficiální kanadský kouzelnický formulář 4062CA  na registraci dosud neznámé látky – sice byl určený pro registraci nového lektvaru, ale bohužel mu k němu zapomněla přidat buď Přílohu o chemickém složení, nebo Souhlas k ověření čistoty a účinnosti. Hermiona měla chuť svalit vinu za chybu na Snapea (kdyby mě tak nevytočil, pamatovala bych na všechno), ale nemohla popřít fakt, že to prostě její chyba byla.

Odbelhala se do koupelny, svlékla se a pustila sprchu. Pod dopadajícími proudy horké vody, obklopena oblaky páry, nakonec Hermiona podlehla pocitu marnosti a po tvářích se jí začaly koulet slzy. Její boule a šrámy dokazovaly, jak příšerně tenhle den dopadl. Snape byl docela v pohodě - zachránil ji z ostrova, nabídl jí čisté oblečení, horkou sprchu, oběd – dokud se nezačal znovu chovat jako hulvát a hrubián. Takže usoudila, že těch několik laskavých činů, kterých byla z jeho strany svědkem, byla svým způsobem pouhá rarita. Sice spolu dokázali mluvit zdvořile, ale každičká krátká rozumná výměna názorů se zvrhla v kritiku a napadání. Konec konců, byl to Severus Snape, tak co mohla čekat jiného?

Unaveně si opřela hlavu o mokré kachličky a zdaleka ne poprvé v životě si přála, aby mohla žít život někoho jiného a ne svůj vlastní. Opovrhovala svou prací, svou nadřízenou i skutečností, že hnije v nesmyslném zaměstnání bez budoucnosti. Ale nejvíc ze všeho nenáviděla svou osamělost. Její rodiče byli pryč a v rodině, do které se přivdala, už nebyla vítaná. Na Patentovém úřadě měla známé, ale žádné hlubší přátelství mezi nimi nikdy nevzniklo. Ze všech lidí na zemi se mohla Hermiona jako na svého přítele spolehnout pouze na Harryho Pottera a ten byl v Británii, přes půl světa daleko. Pomyslela si, že je to skoro stejné, jako první dva měsíce v Bradavicích, když jí připadalo, že tam nikdy nezapadne. Jenže teď už se v tom plácala skoro pět let.

Když voda začala chladnout, Hermiona neochotně vylezla ze sprchy a utřela se. Přestože bylo teprve pozdní odpoledne, navlékla si pyžamo. Naprosto neměla v úmyslu po zbytek dne vytáhnout paty z domova, a převlékat se pro nic za nic pro ni v její současné náladě představovalo zbytečnou námahu. Zrovna opatrně strkala zraněnou levou nohu do papuče, když si uvědomila, že madam Hobbsová si naplánovala na pár dní volno - nikdo netušil proč, vzhledem k tomu, že ta žena neměla žádný osobní život, který by stál za řeč – a že nebude v kanceláři až do čtvrtka. Při tom pomyšlení značně pookřála. Nejen, že si pár dní od té věčně nespokojené ženské oddychne, taky by mohla napravit tu dnešní chybu, než na ni Alma přijde.

Hermiona vzala ze sekretáře arch papíru, přivolala brk a inkoust a dala dohromady dopis pro Snapea:


Vážený pane Snape,

bohužel jsem Vám dnes zapomněla zanechat všechny potřebné tiskopisy. Byl byste tak laskav a vyplnil tyto dva (2) připojené formuláře a vrátil je současně s Formulářem pro registraci neznámé látky?

Děkuji, H. J. Grangerová


Když skončila, odpajdala na balkón svého bytu najít svou sovu, Minervu.

 

* * *

 

Druhý den ráno dostala odpověď. Z tenounké roličky pergamenu, kterou Minerva nesla v zobáku, bylo jasné, že Snape neposlal zpět dokonce ani ten první formulář.

 

Slečno Grangerová,

přeji si záležitosti kolem Vámi zaslaných formulářů prodiskutovat osobně. Zvednu ochrany na pět minut, počínaje čtvrtou hodinou odpolední.

S. S.

 

Hermiona znechuceně odhodila pergamen na podlahu. Zabije sice touhle záležitostí celý víkend – teda ne, že by měla na práci něco lepšího – ale aspoň to bude mít z krku. Zbytek dopoledne a brzké odpoledne strávila nákupem potravin a úklidem bytu, jak jen to s podvrtnutým kotníkem šlo. Přesně ve čtyři hodiny Hermiona sevřela aktovku v náručí a pevně se soustředila na okolí Snapeova srubu. Byt v okamžení zmizel a ona zjistila, že dýchá čerstvý, borovicemi provoněný vzduch pod širým nebem a přivírá oči před jasným odpoledním sluncem. Rozhlédla se kolem a zjistila, že se přemístila přímo pod verandu srubu, kousek od sklepa. Dveře byly otevřené.

„Pane Snape?“

„Tady, Grangerová.“

Hlas k ní dolehl z otevřených dveří. Kulhala směrem k nim a opatrně našlapovala po nerovném povrchu. Vešla do dveří a chvíli nic neviděla, přestože místnost osvětlovaly jak svíčky, tak jedna elektrická žárovka; po intenzivním sluneční světle venku se zdálo, že tady panuje černočerná tma; trvalo pár vteřin, než se její oči přizpůsobily.

Místnost, kterou Snape používal jako laboratoř, byla maličká. Velkou část prostoru zabíraly tři stoly, uspořádané do tvaru písmene U a řady polic na zadní stěně. Hermiona jediným pohledem obsáhla dvanáct kotlíků, z nichž ale jen dva vypadaly, že se v nich v současné chvíli něco vaří a pak širokou škálu moždířů a paliček, rozmístěných okolo. Jako lektvarová laboratoř to bylo malinké, spíš sotva dostačující polní podmínky, přesto, pomyslela si Hermiona, je to Snapeův osobní prostor, nepochybně zařízený tak, aby přesně vyhovoval jeho vlastním potřebám.

„Děkuji vám, že jste se tu objevila tak pohotově,“ podotkl Snape, usazený na stoličce na druhé straně jednoho ze stolů.

„Děkuji vám, že jste zvedl ochrany. Netěšila jsem se na další jízdu kanoí,“ řekla Hermiona a odložila aktovku. „Omlouvám se, že vám tento víkend působím tolik nepříjemností,“ dodala, ačkoliv si byla jistá, že to není ona, kdo tady působí nepříjemnosti.

„Uhněte, Grangerová. Stojíte mi ve světle.“

Hermiona spolkla netrpělivý povzdech a posunula se doleva. „Měl jste dotazy ohledně zbývajících formulářů?“

„Ano.“

„A chcete to probrat tady, nebo byste raději šel nahoru?“

Severus pokrčil rameny. „Můžeme to probrat tady. Na něčem zrovna pracuji, jak jste si jistě všimla.“

„Tak dobře.“ Hermiona odložila aktovku. „Ten první formulář, který jsem vám tu nechala, je standardní registrační list. Další je list chemického složení, do kterého je nutno uvést seznam všech složek lektvaru, který chcete zaregistrovat, spolu s popisem postupu vaření. Třetí je souhlas s ověřením, kterým dáváte profesionálním lektvaristům souhlas k přezkoušení a ověření vašeho produktu.

„Na to bych přišel sám taky,“ poznamenal Snape. „Chci vědět, co se stane potom, až si moje papíry půl roku poleží na stole nějakého úředníka. Prodá se můj výrobní postup tomu, kdo nabídne nejvíc, nebo se mohu obrátit na libovolného výrobce lektvarů podle vlastního přání? Budou mi poskytnuty nějaké záruky ještě předtím, než licence vstoupí v platnost? Nemám zájem, aby si nějaký hňup způsobil újmu na zdraví při pokusu uvařit si dávku na vlastní pěst.“

„Jistěže,“ odpověděla spěšně Hermiona. „Domnívám se, že obvyklý postup je takový, že vláda pouze schválí výrobek z hlediska bezpečnosti a čistoty a vy pak máte možnost projednat tržní prodej s kýmkoliv budete chtít.“

„Vy se domníváte?“ zopakoval po ní Snape.

„Obvykle pracuji se zaklínadly a kouzly.“

Snape obrátil svou pozornost nazpět k řadě baněk, které začal plnit žlutavou tekutinou. „Máte vůbec nějakou představu, kolik nových lektvarů je schváleno z celkového počtu předložených žádostí?“

„Domnívám se...“ začala Hermiona, pak zrudla a začala znovu. „Pokud vím, tak asi padesát procent. Některé z nich jsou velmi podobné už existujícím lektvarům, takže jejich špatná rozlišitelnost neumožňuje schválit nový patent.“

Snape v odpověď zavrčel. Hermiona čekala, že ji zahrne záplavou otázek, ale žádné nepřicházely; ten muž byl zcela pohlcený prací na některém ze svých projektů, pro který připravoval ty baňky s nažloutlou tekutinou.

„Vaříte svůj repelent?“ zeptala se zdvořile.

Další zavrčení.

Hermiona čekala ještě přibližně minutu a její netrpělivost vzrůstala. „Máte nějaké další otázky, pane Snape?“

„Ano, Grangerová, mám.“ Severus se odvrátil od pracovního stolu, pevně na ni pohlédl a zkřížil ruce na prsou. „Proč jste nechala práce s lektvary?“

Zamrkala překvapením nad náhlou změnou tématu. „Ee-e...“

„Mělo to...“ pokračoval Snape a sáhl po Lektvarovém věstníku, který ležel otevřený na lavici,  „...něco společného s tímto?“

„Náhle znepokojená, vzala si od něj Hermiona časopis a přeletěla očima otevřenou stránku. Článek s názvem „Výzkum v oblasti demence: čas podívat se znovu na minule nezdary?“ ji přímo udeřil do očí.

Mistr lektvarů Thaddeus Hawkins ze společnosti Barkhurst&Branch Pharmaceuticals, Ltd., hovořil minulý týden na sympóziu o žalostném nedostatku výzkumů v oblasti lektvarů, zaměřených na léčbu stařecké demence. „Zároveň s vodou vylili z vaničky i dítě,“ prohlásil na výročním zasedání Velkého evropského lektvarového konsorcia. „Minulá selhání, z nichž stojí za zmínku zejména to, k němuž došlo před osmi lety v Británii (viz článek „Británie zastavuje výzkum po selhání testů na lidech,“ červen 2005), předčasně ukončila vývoj jinak slibných lektvarů. Výzkumná práce, kterou prováděli J. D. Wellington, H. J. Grangerová a B. C. Stanley, měla za následek tři úmrtí a jeden neobvyklý případ změny lidské osobnosti....“

Minulost se vrátila, aby ji zničila. Hermiona se přerývaně nadechla a cítila, jak jí krev mizí z obličeje. Slova na stránce se rozpila, a když se podívala na Snapea, vypadal podivně rozostřený. Zalapala po dechu, hodila po něm časopis a klopýtala směrem ke sklepním dveřím.

Přemohla ji touha utíkat, ale fyzicky dokázala jenom kulhat, a tak se Hermiona potácela pryč od srubu směrem k jezeru. Dorazila na molo, které se jí pod nohama lehce rozkymácelo, a ji to vyvedlo z rovnováhy a srazilo na kolena. Pocítila ostrou bolest, nejspíš při pádu utrpěla další odřeniny nebo modřiny, ale Hermioně to bylo jedno. Nahlas sténala, po čtyřech dolezla k okraji mola a prudce zvracela do jezera. Když se zdálo, že už jí v žaludku nic nezůstalo, klesla na bok a zůstala ležet, byla propocená a ztěžka oddychovala.

Ta odporná, svinská studie. To ji museli znova vytahovat? Nemohli ji jednoduše nechat, aby v šanonech zteřela a zapadala prachem? Hermiona pootevřela oči; jezero před ní se tiše čeřilo a plující kačena si ji zvědavě prohlížela. Nechtělo se jí ani pohnout, netoužila se vrátit a čelit Snapeovým otázkám. Zdálo se to jako věčnost, ten čas, kdy tam ležela schoulená, naprosto spokojená se sledováním slunečních paprsků, tančících na vodě a jemného pohupování břízek a borovic. Pak ucítila vibrace blížících se kroků a uvědomila si, že je čas čelit realitě. Hermiona se začala zvedat do sedu a připravovala se na nevyhnutelný příval urážek.

Snape poklekl vedle ní, odložil na molo hrnek s čajem a potom jí pomohl posadit se. „Tumáte. Otřete si s tím obličej,“ a podal jí mokrou žínku.

Příliš překvapená, než aby něco řekla, vzala Hermiona žínku a udělala, co se jí řeklo. Když si důkladně otřela obličej a krk, podal jí Snape hrnek čaje.

„To pomůže,“ řekl prostě a zvedal se k odchodu.

„Počkejte,“ zasípala, když konečně našla svůj hlas, „děkuji vám, nevím co říct...“

„Nemusíte vysvětlovat.“

„Kdybyste mi dal jen pár minut, abych se vzpamatovala, já...já...“

Severus zavrtěl hlavou. „To je v pořádku, Grangerová. Není třeba. Ale jestli o tom budete chtít mluvit, rád vás vyslechnu. Já jsem neměl nikoho, ke komu bych mluvil, jen jezero. Zdá se to zvláštní, ale jezero naslouchalo a to bylo to, co pomáhalo. “

Hermiona zamrkala, dočista ohromena touhle zcela neočekávanou stránkou Severuse Snapea. Nakonec přikývla a zamumlala: „Děkuji, ráda bych si promluvila.“

„Potřebuji něco poklidit v dílně, zatím si vypijte čaj, pak se vrátím.“

Znovu přikývla. Snape odešel a kroky dozněly. Hermiona se usadila do pohodlnější pozice a začala přemýšlet o paradoxu jménem Snape. Poprvé dokázala pochopit poznámky Bradyho Lawforda o Snapeově osobnosti. Severus Snape se musel změnit, když se k ní choval takhle přátelsky. Nebylo to nevítané zjištění, jen ji neobvyklost toho všeho připadala poněkud matoucí. Ten učitel, kterého znala z Bradavic, by se k ní nikdy nezachoval tak laskavě. Když se Snape o pět minut později vrátil, Hermiona nad tím stále ještě hloubala.

„Jak se cítíte?“ zeptal se a se zkříženýma nohama se usadil kousek od ní.

„Lépe,“ připustila.

Snape si odfrknul. „Jsem rád, že jste neřekla 'v pořádku', protože to byste byla pěkný lhář.“

Hermiona zaváhala a pak položila otázku, která jí zaměstnávala mysl především: „Proč se ke mně chováte tak hezky?“

Ve Snapeově pohledu se mihlo pobavení. „Byla byste radši, kdybych k vám byl krutý?“

„Kdysi byste byl.“ S poctivostí nejdál dojdeš, říká se.

Snape se nad tím zamyslel. „V tom máte naprostou pravdu. Není to tak, že bych vás nenáviděl, Grangerová. To, co nenávidím, jsou vzpomínky, které vypluly na povrch, když jste se tady před třemi dny s Brady Lawfordem objevila.“

Hermiona přikývla, zahleděla se na jezero a přemýšlela, kde začít. „Víte, nemusíte poslouchat moje trápení. Jestli byste raději ne-“

„Grangerová, chovám se k vám slušně, protože Brady Lawford byl slušný ke mně a bez něj bych tu nebyl.“

„Vy jste vyprávěl panu Lawfordovi o své minulosti?“ zeptala se s vytřeštěnýma očima.

„Samozřejmě, že ne, z pochopitelných důvodů. Jenom posílám dál laskavost, kterou mi prokázal, když mi tady poskytl útočiště. Jak jsem řekl, rád vám budu naslouchat.“

Ještě jednou zaváhala a pak konečně řekla: „Měl jste pravdu, když jste se domníval, že ta H. J. Grangerová, o které se zmiňují v časopise, jsem já. Jack Wellington a Barrett Stanley už nějaký čas pracovali na léku proti demenci a mně se dost překvapivě poštěstilo připojit se k jejich skupině. Chtěla jsem, pochopte; nevím, jestli jste to věděl, ale profesorka McGonagallová … před nějakým časem se u ní začala projevovat demence a musela odstoupit z funkce ředitelky...“

Snape zavrtěl hlavou. „To jsem nevěděl,“ řekl tiše. „Je mi to velice líto.“

Hermiona přikývla a polkla, pevně rozhodnutá pokračovat. „To celé byl velmi špičkový, supermoderní výzkum. Asi půl roku poté, co jsem se připojila k týmu, jsme měli lektvar připravený k testování na zvířatech. To proběhlo bez problémů a tak nastal čas přejít k testování na člověku.“

„Které už nedopadlo tak dobře.“

„Vlastně dobře dopadlo. Měli jsme velmi dobré výsledky u značného počtu pacientů, kteří trpěli buď přirozenou demencí, nebo demencí v důsledku paměťových kouzel. Pak bohužel několik osob zemřelo na selhání jater, takže náš výzkum začal být ostřeji sledovaný.“

„Poškození jater není neznámý vedlejší účinek experimentálních lektvarů,“ zdůraznil Severus.

„Já vím. Ale bylo navrženo – jsem navrhla -  Hermiona sebou trhla, když se opravila – že lektvar vyzkoušíme na omezeném počtu zdravých jedinců, u nichž nebylo zjištěno žádné onemocnění jater, abychom posílili svoje závěry. Ron se přihlásil jako dobrovolník.“

Snape se zamračil. „Weasley po vašem lektvaru zemřel?“

„Ne.“ Snažila se mrkáním zahnat slzy, které jí náhle vyhrkly, a důrazně zavrtěla hlavou. „Ne, byl naprosto zdravý, tam žádný problém nehrozil.“

„Tak co se stalo?“

„On... nevím, jestli si vzpomínáte na tu událost na Odboru záhad v pátém ročníku?“

Severus se ušklíbnul. Hloupá, tvrdohlavá děcka... „Vzpomínám si.“

„Ron byl.. já nevím, nějak zraněný těmi mozky, které se na něj přilepily. Fyzicky mu na kůži později zbyly jen šrámy. Nezdálo se, že by měl jiné následky.“ Hermiona nešťastně polkla. „Poté, co si vzal zkušební lektvar byl... změnil se. Začalo to strašnými výkyvy nálad. Pak občas zapomínal jména a místa – výrazně, ne jenom běžná zapomnětlivost. Později také začal trpět psychózou, se všemi jejími projevy. Odtržení od reality, regrese k mnohem mladšímu věku...“ nervózně se kousla do rtu.

„A?“

„Je u Sv. Munga,“ zamumlala Hermiona, slzy jí teď prýštily a stékaly po tvářích. „Podle léčitelů je naprosto nevyléčitelný a trvale nesvéprávný.“

„Rozumím.“

Pohlédla na Severuse se zoufalstvím ve tváři. „Víte, jaké to je, zničit někoho, koho milujete?“

Snape ztuhnul. S velkým úsilím potlačil tucty neurvalých odpovědí a jednoduše konstatoval: „Ano. Vím.“

Brumbál. Nejradši by si nakopala. „Je mi to líto, nemyslela jsem...“

„Nic se nestalo, Grangerová.“ Severus zhluboka dýchal. Poslední věc, o kterou by stál, bylo zamíchat sem ještě duchy své vlastní minulosti. „Takže Weasley je trvale u Sv. Munga?“

Přikývla. „Obávám se, že je toho víc. Molly, ona – nikdy mi to neodpustila. Nebyla ze mě nadšená, když jsem Ronovi řekla, že nechci svatbu hned, jak vyjdeme z Bradavic. Chtěla jsem pokračovat ve studiu. Ron to pochopil, ale ona ne. A pak ji taky nepotěšilo, když jsem se rozhodla radši si budovat kariéru, než okamžitě otěhotnět....“

Dalo mu trochu práce, aby se v tomhle zorientoval. Snape trpělivě čekal.

„Po Ronově... potom, co se to stalo, jsem byla úplně na dně,“ pokračovala Hermiona. „Nemohla jsem lektvary ani vidět, takže jsem začala pracovat na Ministerstvu v Odboru kouzel. A když se

Ronův stav vůbec nelepšil, bylo po čase pořád těžší a těžší chodit ho navštěvovat. Nakonec jsem tam nechodila skoro vůbec. Vymyslela jsem, že si zkusím vzít dovolenou, tak jsem na čtrnáct dní přijela do Kanady.“

„A zůstala jste?“

„Ne, tehdy ne. Ale být od toho všeho pryč bylo tak úžasné, že když jsem se konečně vrátila domů, bylo to desetkrát horší. Molly tak nějak předpokládala, že jsem sem přijela hledat lék a nepřestávala mi vyčítat, jak jsem si mohla dovolit odjet na dovolenou, zatímco je její syn tak nemocný a proč nedokážu najít způsob, jak mu pomoci.“

„Vždycky předtím jste mu pomohla,“ poznamenal bystře Severus. „Vždycky jste byla mozkem vašeho malého tria.“

Hermionu zalila vlna hněvu a instinktivně popřela Snapeovo obvinění. Ale hněv stejně tak rychle opadl, když jí došlo, že to, co řekl, je konec konců pravda.

„Tentokrát mu pomoct nedokážu,“ souhlasila sklesle. „Jen Artur to dokázal pochopit, a Harry a docela překvapivě i Percy. Oni navrhli...“ Hermiona se odmlčela a pak dořekla: „...takže navrhli, ať se s Ronem rozvedu a žiju dál. Napřed jsem byla zděšená, ale čím víc jsem o tom přemýšlela, tím větší smysl to dávalo. Zbytek rodiny – hlavně Molly a Ginny – mě od té doby nenávidí.“

„Takže jste se s ním rozvedla,“ řekl Severus tiše.

„Ano. Rozvedla jsem se s ním. A přišla jsem sem, abych se pokusila začít nový život.“

„A uspěla jste?“

Po tvářích se jí rozlily nové slzy. „Ne,“ zašeptala.

Severus se na pár minut odmlčel a Hermiona tiše plakala. Během svého působení jako ředitel koleje se raději všem vzlykajícím zmijozelům vyhnul, ženský způsob projevování zoufalství na něj nedělal žádný dojem. Ale na rozdíl od jiných žen, které by to možná udělaly, se Grangerová nepokusila prosit o jeho soucit, nebo ho žádat, aby ji objímal a utěšoval. Dokázal si snadno představit, jak ji Weasleyovi vyloučili ze svého středu za to, že nebyla schopna přijít se správným řešením ve chvíli, kdy na tom nejvíc záleželo. A byl si jistý, že tak dlouho žila pod ustavičným tlakem, že musí něčeho dosáhnout, že volba jednodušší cesty u ní vytvořila svůj vlastní druh stresu. Severus obecně moc nevěřil psychiatrickým nesmyslům, ale bylo jasné, že Hermiona kvůli tomu trpí. Ze svého vlastního citového utrpení v průběhu let se naučil, že je potřeba dostat příležitost pojmenovat své obavy a potom se s nimi vypořádat, dát jim dostatek času a prostoru.

„Přinesu vám ještě čaj,“ řekl a vstal ze svého místa na molu. „Klidně tu zůstaňte, jak dlouho chcete.“

Hermiona přikývla na souhlas, stále ještě ztracena ve svém vlastním trápení.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: margareta - 15.04. 2023
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: 6. Smutky Od: solace - 06.04. 2014
Mne bolo v tejto kapitole ľúto všetkých: Hermiony, Minervy, Rona aj jeho rodiny. To, čo sa im stalo, je naozaj drsné a ešte horšie je, že situácia vyzerá beznádejne. Avšak Severus sa zachoval úžasne. Kto iný by Hermionu dokázal pochopiť lepšie ako on? Vďaka za preklad, tiberie. Budem sa tešiť na ďalšiu kapitolu.
Re: 6. Smutky Od: tiberia - 09.04. 2014
Severus je snad jeden z mála lidí, kteří doopravdy dokážou pochopit, čím prochází. Takže doufejme, že jí díky tomu pomůže - on a pak ještě jezero. Díky za komentář, solace.

Re: 6. Smutky Od: arabeska - 06.04. 2014
Páni, to byl dryák! Uf, ještě jsem se z toho pořádně nevzpamatovala. Nevím, co říct. I když tak trochu... umím si představit, že Hermiona je tak zabraná do své práce, že prostě... Třeba já bych nikdy nedovolila, aby se moji blízcí nechali testovat jako králíci. A zvlášť, když bych ten lék vyvíjela já. Jsem vykolejená! Ale Severus se zachoval překvapivě klidně. Díky za další kapitolu!
Re: 6. Smutky Od: tiberia - 09.04. 2014
Severus byl vážně skvělý. Díky za komentář, arabesko.

Re: 6. Smutky Od: Zuzana - 04.04. 2014
Tak teda ten Hermionin osud ma strašne mrzí. Nečakala som niečo také, že ju obiňujú z toho čo sa stalo Ronovi, je mi to strašne ľúto. Severus sa zachoval strašne pekne:) Ďakujem za kapitolu.
Re: 6. Smutky Od: tiberia - 05.04. 2014
Severus se zachoval skvěle. Jestli někdo dokáže Hermioně pomoct, tak Severus....a jezero. Děkuju za komentář, Zuzano.

Re: 6. Smutky Od: scully - 04.04. 2014
Tak to byla opravdu silná a smutná kapitola. Hermiona pocituje strašnou vinu, vůbec se jí nedivím,že si nechá od Almy všechno líbit. Vůbec si neumím představit sebe na jejím místě. Molly jako matku chápu. Severus ji určitě dost pomůže a třeba u jezera najde klid. Moc děkuji za překlad
Re: 6. Smutky Od: tiberia - 05.04. 2014
Hermiona už sama sebe úplně odepsala, má pocit, že je úplná troska. Snad Severus a jezero jí pomůžou najít klid. Díky za komentář, scully!

Re: 6. Smutky Od: Eily - 04.04. 2014
Tomu říkám zajímavý způsob jak vyřadit Rona z provozu. Žádné nevěry, ale nevydařený experiment. To se pak nedivím, že to Hermionu tak zdrtilo. To, že na celou tu záležitost dokázal pak z odstupu pohlížet jen Percy s Arturem (kromě Harryho, který přeci jen není Weasley, jakkoli ho přijali) je tak trochu symbolické. Molly na všechno hledí přes mateřskou optiku (kdo by se jí divil). Severus je jak na houpačce, být Hermionou, tak by mi ty jeho neustálé výkyvy nálad děsně lezly na nervy. Ale ona je chudák, tak totálně psychicky někde, že jí to nakonec bude nejspíš jedno. Bude se u Severuse a jezera léčit? Skoro určitě. Je strašně lehké někoho obvinit, když jednou selže. Jenže Hermiona by nikdy neriskovala zdraví a potažmo život člověka, kterého by milovala. Jak ji známe, určitě prozkoumala všechna rizika, než Ronovi nějaký lektvar dala. Nešťastná náhoda, nic víc. Paradoxně mě bylo nejvíc líto Minervy. Díky za další kapitolu.
Re: 6. Smutky Od: tiberia - 05.04. 2014
Severus mi přišel v pohodě, čaj, rozhovor a pochopení... kdy pro Hermionu naposledy udělal někdo něco takového? Určitě se bude chtít k jezeru (a Severusovi) vracet. Děkuju za komentář, Eily.

Re: 6. Smutky Od: Marti - 04.04. 2014
Čekala jsem, že to Hermiona měla těžké, ale stejně mě její osud zaskočil. Co jí to jen napadlo, zatahnout do testování experimentálního lektvaru svého manžela? Příbuzenstvo bych v tomhle ohledu od něčeho takového hnala svinským krokem. Muselo to být pro ni nepředstavitelně těžké, když jako jediné východisko viděla útěk. Pořád si to v hlavě přemílám kolem dokola, ale stejně s ní v tomhle úplně nesouhlasím. Naložila si obrovské břímě viny, které s sebou potáhne do konce svého života. Snad by pro ni i bylo lepší, kdyby Ron umřel, než tohle...
Re: 6. Smutky Od: tiberia - 05.04. 2014
Byla zaslepená vidinou úspěchu v lektvarovém výzkumu, takže když se Ron nabídl, souhlasila... a do konce života si tu chybu bude vyčítat. Děkuju za komentář, Marti.

Re: 6. Smutky Od: mami - 04.04. 2014
Uf, síla. Každý nesieme svoj vlastny kriz. V podstatě su si obaja podobni. Chapem Molly..., ale skor ju pozname ako chápajucu a nie zatrpknutu aj ked stalo sa toho dost. Vlastne ju viní za to, ze nemá od Rona vnucence... Dakujem
Re: 6. Smutky Od: tiberia - 05.04. 2014
Chápu je obě - a obou je mi líto. S těmi vnoučaty máš pravdu, určitě by to pro ni bylo o kapku lehčí, kdyby Hermiona s Ronem měli děti. Děkuju za komentář, mami.

Re: 6. Smutky Od: TaraFaith - 04.04. 2014
Můj Bože! Tak tohle bylo horší než cokoliv, co jsem si představovala! Chudák Hermiona, tohle bylo opravdu drsné!! Severus se tu zachoal tak moc hezky. Myslím, že větší podporu by nikdo vytvořit nedokázal. Právě proto, že Severus podobné bolesti rozumí. Kapitola hodně zasáhla a jen těžko se z ní vracím do reality. Moc díky za překlad.Strasně moc se těším na pokračování.
Re: 6. Smutky Od: tiberia - 05.04. 2014
Severus tady byl skvělý, oba zažili podobnou bolest, jestli někdo Hermioně může pomoct, tak Severus....a jezero. Díky za komentík, TaroFaith!

Re: 6. Smutky Od: JSark - 04.04. 2014
Tak to je fakt sila. 8-O Hm, že čo z toho vznikne? Začnú spolu pracovať na lieku.... :D
Re: 6. Smutky Od: tiberia - 05.04. 2014
No jo, dva mistři lektvarů....mohli by, že? dík, JSark.

Re: 6. Smutky Od: zuzule - 04.04. 2014
Panejo, nejak nevim, co na to napsat... Hermiony je mi strasne lito.
Re: 6. Smutky Od: tiberia - 05.04. 2014
Je to smutná kapitola, viď? Hermiona, Weasleyovic rodina.... všech je mi líto. Díky za komentík, zuzule.

Re: 6. Smutky Od: teriisek - 04.04. 2014
Hrozná situace, člověk musí svým způsobem chápat obě strany, ač si myslím, že to nebyla Hermionina vina. A naprosto chápu, proč do té Kanady utekla, taky bych asi nechtěla zůstat, člověk může zvládnout jen omezený rozsah výčitek. Jsem zvědavá, jak to bude probíhat dál, zatím se nezdá, že by Severuse k Hermioně táhlo něco víc než zvědavost... Díky za překlad, budu se těšit na další pokračování!
Re: 6. Smutky Od: tiberia - 05.04. 2014
Myslím, že v téhle fázi je to u Severuse opravdu jen čistá zvědavost, a ještě dlouho bude. Díky za komentík, teriisku!

Re: 6. Smutky Od: Lupina - 04.04. 2014
Tak takovouto Hermioninu minulost bych tedy nevymyslela. Drsná byla, to tedy jo. Nedivím se, že trpí pocitem viny. Ale ani Molly a Ginny, že nedokáží odpustit. Nevím, jestli bych to já, jako matka, dokázala. Těžká kapitola, ale nádherná a nádherně přeložená. Děkuji.
Re: 6. Smutky Od: tiberia - 05.04. 2014
Taky všude píšu, že Molly chápu a já jako matka bych byla ještě horší a vím, že bych něco takového do smrti neodpustila. Vlastně je mi jich strašně líto obou dvou.... Hermionu trápí to, co způsobila i to, že utekla... Díky za komentář, Lupino!!

Re: 6. Smutky Od: arkama - 04.04. 2014
Neboj, nebude ju treba obhajovať minule som to myslela tak, že som nenarážala na chovanie Hermiony, ako je napísané, ale na to, že mi ju ako postavu zatieňuje tento DOKONALE napísaný Snape. Ešte stále Stále je viac a viac dokonalý. Som z toho hotová, aký je pragmaticky vyrovnaný so sebou, svetom, všetkým... nádhera. Myslím si, že pri tej jej poznámke, či si vie predstaviť zničiť niekoho, koho miluje, on myslel v kútiku duše Lily. Nie Albusa... No a k tomu, čo sa Hermione prihodilo. Kruté..., nemyslím si, že by som dovolila komukoľvek blízkemu, nie ešte mužovi, aby užil niečo ako experimentálny lektvar. Strašne by som sa bála. Neviem si predstaviť, ako museli mať všetci výskumníci, čo na tom pracovali, zatemnený mozog vidinou úspechu na čele s Hermionou. Ťažoba je to. To ako reagovali Weasleyovi, súhlasila by som s rozdelením a postojom postáv, ktoré boli za rozvod a ktoré to nerozdýchali. Predsa, Molly ako matka...jej postoj je pochopiteľný.  Stalo sa, najhoršie je to, že čarodejníci úplne podcenili psychológov a psychiatrov, nemuseli všetci a často takto tápať a niekam utekať. Možno. Teším sa veľmi, čo bude ďalej a Severusovi posielam pusu, za to jeho empatické chovanie a čaj. (aj keď som presvečená, že ako nezabudnuteľný slizolinčan práve kvôli tomu článku jej neposlal späť tie formuláre po sove Minerve a premohla ho zvedavosť). Tlieskam. Dík tiberia
Re: 6. Smutky Od: tiberia - 05.04. 2014
To obhajování jsem myslela celkově velmi v dobrém, možná to blbě vyznělo, ale na vině jsou spíš mé písemné vyjadřovací schopnosti, než úmysl ) Mollyinu reakci naprosto chápu, jako matka bych se zachovala nachlup stejně. Nemohla reagovat jinak, to by šlo proti přirozenosti. Percy a Arthur byli skvělí, ale ne neočekávaní, Harry mě překvapil - Ginnyin manžel, přiženěný do Weasleyovic rodiny, takže furt s nimi v kontaktu - nečekala jsem, že bude mít koule na to, jít v zásadě proti proudu a postavit se za Hermionu. O formulářích jsem ani na vteřinu nepochybovala! Určitě celou noc nedělal nic jiného, než pročítal staré Lektvarové věstníky, aby narazil na nějakou stopu, a pak toho využil.... Díky za komentík, arkamo    

Re: 6. Smutky Od: Gift - 04.04. 2014
Smutne, moc smutne. Ale zaroven velika chvala na autorku- vymyslela zapletku moc hezky. Je to jine, nez jsem doposud cetla a pritom velmi hezky logicky propletene. Vse dava smysl a clovek nemuze jinak, nez chuderu Hermionu politovat. Co vic, vzhledem k tomu, ze Severus ze sveho brucounstvi zatim vubec neslevil, jsem velmi, velmi zvedava, v jakem duchu se ponese dalsi prubeh pribehu. Opet moc hezka prekladatelska prace! Dekuji, cteni jsem si moc uzila.
Re: 6. Smutky Od: tiberia - 05.04. 2014
Severus zůstal bručounem, holt má tvrdou slupku, zmijozel jeden, ale zároveň se k ní zachoval hezky... Díky za komentík, Gift!

Re: 6. Smutky Od: Sally - 04.04. 2014
Bože môj, takýto katastrofálny scenár by soom nečakala. Chúďa Hermiona, toto zažiť. Šťastie, že natrafila na milú stránku Severusovej povahy, on by ju isto-iste zničil. Teším sa napokračovanie a ďakujem za preklad, poviedka vyzerá čím ďalej sľubnejšie!
Re: 6. Smutky Od: tiberia - 05.04. 2014
Ještě že Severus má za sebou těch uklidňujících deset let u jezera, že? Díky za komentík Sally!!

Re: 6. Smutky Od: marci - 04.04. 2014
No, tak tohle je tedy hodně silná kapitola. Zpětně chápu hodně z hermionina chování v předešlých kapitolách... Úděsné. Obdivuji pana Weasleyho Harryho i percyho, že Hermioně svým pochopením pomohli pokračovat v životě. Nedopustili, aby se obětovala a svůj život zahodila. Těžké a obdivuhodné rozhodnutí. Chápu Hermionu, že nakonec po té šanci sáhla, i když sebou ponese vinu těžkou jako celý Everest celý život. Ale chápu i Molly a zbytek rodiny... Na někom své zoufalství ventilovat museli a Hermiona byla logický cíl. Ten rozvod pro ně přišel moc brzy, myslím. Asi bych na Mollyině místě Hermioně nový život také umožnila, byť nepřímo tím, že bych ji nechtěla už nikdy vidět. Možná, jen možná bych jí časem odpustila.. nevím.. Páni - opravdu strhující příběh. Díky za překlad - budu toho asi ještě chvíli plná (Sova Minerva je hezký nápad)
Re: 6. Smutky Od: tiberia - 05.04. 2014
  Marci, moc díky za tenhle komentář. Už když jsem to překládala, odhadovala jsem, jestli bude většina reakcí typu: "on, chudák onemocněl, a ona ho sobecky opustila? Jak si to mohla dovolit? Rozvedla se? Začíná někde nový život, místo aby zůstala s ním? Vykašlala se na nemocného manžela?!...." anebo jestli lidi spíš pochopí, že život není černobílý a jsou situace, které nemají jednoznačně správná řešení.... Tvůj komentář byl první, který se toho tématu dotknul a byla jsem za něj moc ráda. Molly vidím stejně - je to Ronova mamka, v podstatě přišla o syna, na jejím místě bych taky Hermionu nechtěla ani vidět. Vlastně chápu obě strany a obou je mi stejně líto. Díky moc, Marci!!

Re: 6. Smutky Od: denice - 04.04. 2014
Tak tohle se bude strašně těžko komentovat, skoro mám pocit, že bych si měla dát pár dní odstup, abych získala jakýs takýs odstup. Teď je jasné, proč Hermiona nechá sebou vytírat zem nadřízenou (podle mě povahově velmi podobnou sobě), místo co by jí vlídně řekla, že její pracovní doba začíná po víkendu. Nebo si vzpomněla hned, že Dolores Druhá bude pryč. Ta vina ji musí drtit. Ron do toho šel sám, ale ... Myslím, že až do padesátých let minulého století bylo ve většině zemí nemožné rozvést se s manželem, který duševně onemocněl. Je mi jí líto, ale Ronovy rodiny víc. Podle léčitelů je nevyléčitelný, ale jeho žena je mistr lektvarů a výzkumník, tak proč to vzdala tak brzy, ptala bych se na jejich místě. Podle mě ji nevyloučili proto, že nebyla schopna přijít se správným řešením, ale proto, že to vzdala. Ach jo. Tohle je strašně těžké, budí to protichůdné pocity, které nedokážu dobře zformulovat. Díky.
Re: 6. Smutky Od: tiberia - 05.04. 2014
V tomhle komentáři mě paradoxně nejvíc zaujala poznámka o tom, že Hermiona má velmi podobnou povahu jako její nadřízená, která je ještě o řádek níž nazvaná Dolores Druhou. Ergo - Hermiona, Alma Hobbsová a Dolores Umbridgeová jako povahově blízké osoby? Ufff...to je silné kafe. Nějak si Dolores s Almou nedovedu představit, jak se trápí nad opomíjením práv domácích skřítků nebo ve válce nesobecky nasazují životy pro své přátele.... anebo jak roky trpí vinou kvůli něčemu, co způsobily, jako Hermiona tady... Díky za komentář, denice!!      

Re: 6. Smutky Od: Folwarczna - 04.04. 2014
Tak to jsem nečekala. Šílené. Myslím, že si ohledně viny a trestu můžou se Snapem skoro podat ruce.Což vyvolává otázku - co z toho vznikne? Už se těším.... A Hermiony je mi strašně líto.
Re: 6. Smutky Od: tiberia - 05.04. 2014
Ano, ohledně pocitu viny si ti dva mohou podat ruce. Takže...možná by si mohli rozumět? Díky za komentář!

Prehľad článkov k tejto téme:

kailin: ( tiberia )04.07. 201419. Jít dál
kailin: ( tiberia )27.06. 201418. Jedenáct
kailin: ( tiberia )20.06. 201417. Vypořádat se s realitou
kailin: ( tiberia )13.06. 201416. Poslední rozloučení
kailin: ( tiberia )06.06. 201415. Odchod
kailin: ( tiberia )30.05. 201414. Všední život
kailin: ( tiberia )23.05. 201413. Volba
kailin: ( tiberia )16.05. 201412. Podpis smlouvy
kailin: ( tiberia )09.05. 201411. V zaběhaných kolejích
kailin: ( tiberia )02.05. 201410. Dopisy
kailin: ( tiberia )25.04. 20149. Do města
kailin: ( tiberia )18.04. 20148. Potřeba vrátit se
kailin: ( tiberia )11.04. 20147. Windigo
kailin: ( tiberia )04.04. 20146. Smutky
kailin: ( tiberia )28.03. 20145. Curriculum vitae
kailin: ( tiberia )21.03. 20144. Zachráněna
kailin: ( tiberia )14.03. 20143. Znovu proti sobě
kailin: ( tiberia )07.03. 20142. Nevítaný návštěvník
kailin: ( tiberia )28.02. 20141. Blesk z čistého nebe
. Úvod k poviedkam: ( tiberia )25.02. 2014Úvod