Na sever
Autorka: kailin Překlad: tiberia Banner: solace
Originál: http://ashwinder.sycophanthex.com/viewstory.php?sid=12945
6. kapitola – Smutky
Svoji chybu si Hermiona uvědomila během několika vteřin po přemístění do svého bytu. Stála uprostřed obýváku, tašku upustila na zem, tvář složila do dlaní a hlasitě zasténala. Alma Hobbsová bude žádat její hlavu.
Ten formulář, který Snapeovi nechala – přesně tedy Oficiální kanadský kouzelnický formulář 4062CA na registraci dosud neznámé látky – sice byl určený pro registraci nového lektvaru, ale bohužel mu k němu zapomněla přidat buď Přílohu o chemickém složení, nebo Souhlas k ověření čistoty a účinnosti. Hermiona měla chuť svalit vinu za chybu na Snapea (kdyby mě tak nevytočil, pamatovala bych na všechno), ale nemohla popřít fakt, že to prostě její chyba byla.
Odbelhala se do koupelny, svlékla se a pustila sprchu. Pod dopadajícími proudy horké vody, obklopena oblaky páry, nakonec Hermiona podlehla pocitu marnosti a po tvářích se jí začaly koulet slzy. Její boule a šrámy dokazovaly, jak příšerně tenhle den dopadl. Snape byl docela v pohodě - zachránil ji z ostrova, nabídl jí čisté oblečení, horkou sprchu, oběd – dokud se nezačal znovu chovat jako hulvát a hrubián. Takže usoudila, že těch několik laskavých činů, kterých byla z jeho strany svědkem, byla svým způsobem pouhá rarita. Sice spolu dokázali mluvit zdvořile, ale každičká krátká rozumná výměna názorů se zvrhla v kritiku a napadání. Konec konců, byl to Severus Snape, tak co mohla čekat jiného?
Unaveně si opřela hlavu o mokré kachličky a zdaleka ne poprvé v životě si přála, aby mohla žít život někoho jiného a ne svůj vlastní. Opovrhovala svou prací, svou nadřízenou i skutečností, že hnije v nesmyslném zaměstnání bez budoucnosti. Ale nejvíc ze všeho nenáviděla svou osamělost. Její rodiče byli pryč a v rodině, do které se přivdala, už nebyla vítaná. Na Patentovém úřadě měla známé, ale žádné hlubší přátelství mezi nimi nikdy nevzniklo. Ze všech lidí na zemi se mohla Hermiona jako na svého přítele spolehnout pouze na Harryho Pottera a ten byl v Británii, přes půl světa daleko. Pomyslela si, že je to skoro stejné, jako první dva měsíce v Bradavicích, když jí připadalo, že tam nikdy nezapadne. Jenže teď už se v tom plácala skoro pět let.
Když voda začala chladnout, Hermiona neochotně vylezla ze sprchy a utřela se. Přestože bylo teprve pozdní odpoledne, navlékla si pyžamo. Naprosto neměla v úmyslu po zbytek dne vytáhnout paty z domova, a převlékat se pro nic za nic pro ni v její současné náladě představovalo zbytečnou námahu. Zrovna opatrně strkala zraněnou levou nohu do papuče, když si uvědomila, že madam Hobbsová si naplánovala na pár dní volno - nikdo netušil proč, vzhledem k tomu, že ta žena neměla žádný osobní život, který by stál za řeč – a že nebude v kanceláři až do čtvrtka. Při tom pomyšlení značně pookřála. Nejen, že si pár dní od té věčně nespokojené ženské oddychne, taky by mohla napravit tu dnešní chybu, než na ni Alma přijde.
Hermiona vzala ze sekretáře arch papíru, přivolala brk a inkoust a dala dohromady dopis pro Snapea:
Vážený pane Snape,
bohužel jsem Vám dnes zapomněla zanechat všechny potřebné tiskopisy. Byl byste tak laskav a vyplnil tyto dva (2) připojené formuláře a vrátil je současně s Formulářem pro registraci neznámé látky?
Děkuji, H. J. Grangerová
Když skončila, odpajdala na balkón svého bytu najít svou sovu, Minervu.
* * *
Druhý den ráno dostala odpověď. Z tenounké roličky pergamenu, kterou Minerva nesla v zobáku, bylo jasné, že Snape neposlal zpět dokonce ani ten první formulář.
Slečno Grangerová,
přeji si záležitosti kolem Vámi zaslaných formulářů prodiskutovat osobně. Zvednu ochrany na pět minut, počínaje čtvrtou hodinou odpolední.
S. S.
Hermiona znechuceně odhodila pergamen na podlahu. Zabije sice touhle záležitostí celý víkend – teda ne, že by měla na práci něco lepšího – ale aspoň to bude mít z krku. Zbytek dopoledne a brzké odpoledne strávila nákupem potravin a úklidem bytu, jak jen to s podvrtnutým kotníkem šlo. Přesně ve čtyři hodiny Hermiona sevřela aktovku v náručí a pevně se soustředila na okolí Snapeova srubu. Byt v okamžení zmizel a ona zjistila, že dýchá čerstvý, borovicemi provoněný vzduch pod širým nebem a přivírá oči před jasným odpoledním sluncem. Rozhlédla se kolem a zjistila, že se přemístila přímo pod verandu srubu, kousek od sklepa. Dveře byly otevřené.
„Pane Snape?“
„Tady, Grangerová.“
Hlas k ní dolehl z otevřených dveří. Kulhala směrem k nim a opatrně našlapovala po nerovném povrchu. Vešla do dveří a chvíli nic neviděla, přestože místnost osvětlovaly jak svíčky, tak jedna elektrická žárovka; po intenzivním sluneční světle venku se zdálo, že tady panuje černočerná tma; trvalo pár vteřin, než se její oči přizpůsobily.
Místnost, kterou Snape používal jako laboratoř, byla maličká. Velkou část prostoru zabíraly tři stoly, uspořádané do tvaru písmene U a řady polic na zadní stěně. Hermiona jediným pohledem obsáhla dvanáct kotlíků, z nichž ale jen dva vypadaly, že se v nich v současné chvíli něco vaří a pak širokou škálu moždířů a paliček, rozmístěných okolo. Jako lektvarová laboratoř to bylo malinké, spíš sotva dostačující polní podmínky, přesto, pomyslela si Hermiona, je to Snapeův osobní prostor, nepochybně zařízený tak, aby přesně vyhovoval jeho vlastním potřebám.
„Děkuji vám, že jste se tu objevila tak pohotově,“ podotkl Snape, usazený na stoličce na druhé straně jednoho ze stolů.
„Děkuji vám, že jste zvedl ochrany. Netěšila jsem se na další jízdu kanoí,“ řekla Hermiona a odložila aktovku. „Omlouvám se, že vám tento víkend působím tolik nepříjemností,“ dodala, ačkoliv si byla jistá, že to není ona, kdo tady působí nepříjemnosti.
„Uhněte, Grangerová. Stojíte mi ve světle.“
Hermiona spolkla netrpělivý povzdech a posunula se doleva. „Měl jste dotazy ohledně zbývajících formulářů?“
„Ano.“
„A chcete to probrat tady, nebo byste raději šel nahoru?“
Severus pokrčil rameny. „Můžeme to probrat tady. Na něčem zrovna pracuji, jak jste si jistě všimla.“
„Tak dobře.“ Hermiona odložila aktovku. „Ten první formulář, který jsem vám tu nechala, je standardní registrační list. Další je list chemického složení, do kterého je nutno uvést seznam všech složek lektvaru, který chcete zaregistrovat, spolu s popisem postupu vaření. Třetí je souhlas s ověřením, kterým dáváte profesionálním lektvaristům souhlas k přezkoušení a ověření vašeho produktu.
„Na to bych přišel sám taky,“ poznamenal Snape. „Chci vědět, co se stane potom, až si moje papíry půl roku poleží na stole nějakého úředníka. Prodá se můj výrobní postup tomu, kdo nabídne nejvíc, nebo se mohu obrátit na libovolného výrobce lektvarů podle vlastního přání? Budou mi poskytnuty nějaké záruky ještě předtím, než licence vstoupí v platnost? Nemám zájem, aby si nějaký hňup způsobil újmu na zdraví při pokusu uvařit si dávku na vlastní pěst.“
„Jistěže,“ odpověděla spěšně Hermiona. „Domnívám se, že obvyklý postup je takový, že vláda pouze schválí výrobek z hlediska bezpečnosti a čistoty a vy pak máte možnost projednat tržní prodej s kýmkoliv budete chtít.“
„Vy se domníváte?“ zopakoval po ní Snape.
„Obvykle pracuji se zaklínadly a kouzly.“
Snape obrátil svou pozornost nazpět k řadě baněk, které začal plnit žlutavou tekutinou. „Máte vůbec nějakou představu, kolik nových lektvarů je schváleno z celkového počtu předložených žádostí?“
„Domnívám se...“ začala Hermiona, pak zrudla a začala znovu. „Pokud vím, tak asi padesát procent. Některé z nich jsou velmi podobné už existujícím lektvarům, takže jejich špatná rozlišitelnost neumožňuje schválit nový patent.“
Snape v odpověď zavrčel. Hermiona čekala, že ji zahrne záplavou otázek, ale žádné nepřicházely; ten muž byl zcela pohlcený prací na některém ze svých projektů, pro který připravoval ty baňky s nažloutlou tekutinou.
„Vaříte svůj repelent?“ zeptala se zdvořile.
Další zavrčení.
Hermiona čekala ještě přibližně minutu a její netrpělivost vzrůstala. „Máte nějaké další otázky, pane Snape?“
„Ano, Grangerová, mám.“ Severus se odvrátil od pracovního stolu, pevně na ni pohlédl a zkřížil ruce na prsou. „Proč jste nechala práce s lektvary?“
Zamrkala překvapením nad náhlou změnou tématu. „Ee-e...“
„Mělo to...“ pokračoval Snape a sáhl po Lektvarovém věstníku, který ležel otevřený na lavici, „...něco společného s tímto?“
„Náhle znepokojená, vzala si od něj Hermiona časopis a přeletěla očima otevřenou stránku. Článek s názvem „Výzkum v oblasti demence: čas podívat se znovu na minule nezdary?“ ji přímo udeřil do očí.
Mistr lektvarů Thaddeus Hawkins ze společnosti Barkhurst&Branch Pharmaceuticals, Ltd., hovořil minulý týden na sympóziu o žalostném nedostatku výzkumů v oblasti lektvarů, zaměřených na léčbu stařecké demence. „Zároveň s vodou vylili z vaničky i dítě,“ prohlásil na výročním zasedání Velkého evropského lektvarového konsorcia. „Minulá selhání, z nichž stojí za zmínku zejména to, k němuž došlo před osmi lety v Británii (viz článek „Británie zastavuje výzkum po selhání testů na lidech,“ červen 2005), předčasně ukončila vývoj jinak slibných lektvarů. Výzkumná práce, kterou prováděli J. D. Wellington, H. J. Grangerová a B. C. Stanley, měla za následek tři úmrtí a jeden neobvyklý případ změny lidské osobnosti....“
Minulost se vrátila, aby ji zničila. Hermiona se přerývaně nadechla a cítila, jak jí krev mizí z obličeje. Slova na stránce se rozpila, a když se podívala na Snapea, vypadal podivně rozostřený. Zalapala po dechu, hodila po něm časopis a klopýtala směrem ke sklepním dveřím.
Přemohla ji touha utíkat, ale fyzicky dokázala jenom kulhat, a tak se Hermiona potácela pryč od srubu směrem k jezeru. Dorazila na molo, které se jí pod nohama lehce rozkymácelo, a ji to vyvedlo z rovnováhy a srazilo na kolena. Pocítila ostrou bolest, nejspíš při pádu utrpěla další odřeniny nebo modřiny, ale Hermioně to bylo jedno. Nahlas sténala, po čtyřech dolezla k okraji mola a prudce zvracela do jezera. Když se zdálo, že už jí v žaludku nic nezůstalo, klesla na bok a zůstala ležet, byla propocená a ztěžka oddychovala.
Ta odporná, svinská studie. To ji museli znova vytahovat? Nemohli ji jednoduše nechat, aby v šanonech zteřela a zapadala prachem? Hermiona pootevřela oči; jezero před ní se tiše čeřilo a plující kačena si ji zvědavě prohlížela. Nechtělo se jí ani pohnout, netoužila se vrátit a čelit Snapeovým otázkám. Zdálo se to jako věčnost, ten čas, kdy tam ležela schoulená, naprosto spokojená se sledováním slunečních paprsků, tančících na vodě a jemného pohupování břízek a borovic. Pak ucítila vibrace blížících se kroků a uvědomila si, že je čas čelit realitě. Hermiona se začala zvedat do sedu a připravovala se na nevyhnutelný příval urážek.
Snape poklekl vedle ní, odložil na molo hrnek s čajem a potom jí pomohl posadit se. „Tumáte. Otřete si s tím obličej,“ a podal jí mokrou žínku.
Příliš překvapená, než aby něco řekla, vzala Hermiona žínku a udělala, co se jí řeklo. Když si důkladně otřela obličej a krk, podal jí Snape hrnek čaje.
„To pomůže,“ řekl prostě a zvedal se k odchodu.
„Počkejte,“ zasípala, když konečně našla svůj hlas, „děkuji vám, nevím co říct...“
„Nemusíte vysvětlovat.“
„Kdybyste mi dal jen pár minut, abych se vzpamatovala, já...já...“
Severus zavrtěl hlavou. „To je v pořádku, Grangerová. Není třeba. Ale jestli o tom budete chtít mluvit, rád vás vyslechnu. Já jsem neměl nikoho, ke komu bych mluvil, jen jezero. Zdá se to zvláštní, ale jezero naslouchalo a to bylo to, co pomáhalo. “
Hermiona zamrkala, dočista ohromena touhle zcela neočekávanou stránkou Severuse Snapea. Nakonec přikývla a zamumlala: „Děkuji, ráda bych si promluvila.“
„Potřebuji něco poklidit v dílně, zatím si vypijte čaj, pak se vrátím.“
Znovu přikývla. Snape odešel a kroky dozněly. Hermiona se usadila do pohodlnější pozice a začala přemýšlet o paradoxu jménem Snape. Poprvé dokázala pochopit poznámky Bradyho Lawforda o Snapeově osobnosti. Severus Snape se musel změnit, když se k ní choval takhle přátelsky. Nebylo to nevítané zjištění, jen ji neobvyklost toho všeho připadala poněkud matoucí. Ten učitel, kterého znala z Bradavic, by se k ní nikdy nezachoval tak laskavě. Když se Snape o pět minut později vrátil, Hermiona nad tím stále ještě hloubala.
„Jak se cítíte?“ zeptal se a se zkříženýma nohama se usadil kousek od ní.
„Lépe,“ připustila.
Snape si odfrknul. „Jsem rád, že jste neřekla 'v pořádku', protože to byste byla pěkný lhář.“
Hermiona zaváhala a pak položila otázku, která jí zaměstnávala mysl především: „Proč se ke mně chováte tak hezky?“
Ve Snapeově pohledu se mihlo pobavení. „Byla byste radši, kdybych k vám byl krutý?“
„Kdysi byste byl.“ S poctivostí nejdál dojdeš, říká se.
Snape se nad tím zamyslel. „V tom máte naprostou pravdu. Není to tak, že bych vás nenáviděl, Grangerová. To, co nenávidím, jsou vzpomínky, které vypluly na povrch, když jste se tady před třemi dny s Brady Lawfordem objevila.“
Hermiona přikývla, zahleděla se na jezero a přemýšlela, kde začít. „Víte, nemusíte poslouchat moje trápení. Jestli byste raději ne-“
„Grangerová, chovám se k vám slušně, protože Brady Lawford byl slušný ke mně a bez něj bych tu nebyl.“
„Vy jste vyprávěl panu Lawfordovi o své minulosti?“ zeptala se s vytřeštěnýma očima.
„Samozřejmě, že ne, z pochopitelných důvodů. Jenom posílám dál laskavost, kterou mi prokázal, když mi tady poskytl útočiště. Jak jsem řekl, rád vám budu naslouchat.“
Ještě jednou zaváhala a pak konečně řekla: „Měl jste pravdu, když jste se domníval, že ta H. J. Grangerová, o které se zmiňují v časopise, jsem já. Jack Wellington a Barrett Stanley už nějaký čas pracovali na léku proti demenci a mně se dost překvapivě poštěstilo připojit se k jejich skupině. Chtěla jsem, pochopte; nevím, jestli jste to věděl, ale profesorka McGonagallová … před nějakým časem se u ní začala projevovat demence a musela odstoupit z funkce ředitelky...“
Snape zavrtěl hlavou. „To jsem nevěděl,“ řekl tiše. „Je mi to velice líto.“
Hermiona přikývla a polkla, pevně rozhodnutá pokračovat. „To celé byl velmi špičkový, supermoderní výzkum. Asi půl roku poté, co jsem se připojila k týmu, jsme měli lektvar připravený k testování na zvířatech. To proběhlo bez problémů a tak nastal čas přejít k testování na člověku.“
„Které už nedopadlo tak dobře.“
„Vlastně dobře dopadlo. Měli jsme velmi dobré výsledky u značného počtu pacientů, kteří trpěli buď přirozenou demencí, nebo demencí v důsledku paměťových kouzel. Pak bohužel několik osob zemřelo na selhání jater, takže náš výzkum začal být ostřeji sledovaný.“
„Poškození jater není neznámý vedlejší účinek experimentálních lektvarů,“ zdůraznil Severus.
„Já vím. Ale bylo navrženo – já jsem navrhla - Hermiona sebou trhla, když se opravila – že lektvar vyzkoušíme na omezeném počtu zdravých jedinců, u nichž nebylo zjištěno žádné onemocnění jater, abychom posílili svoje závěry. Ron se přihlásil jako dobrovolník.“
Snape se zamračil. „Weasley po vašem lektvaru zemřel?“
„Ne.“ Snažila se mrkáním zahnat slzy, které jí náhle vyhrkly, a důrazně zavrtěla hlavou. „Ne, byl naprosto zdravý, tam žádný problém nehrozil.“
„Tak co se stalo?“
„On... nevím, jestli si vzpomínáte na tu událost na Odboru záhad v pátém ročníku?“
Severus se ušklíbnul. Hloupá, tvrdohlavá děcka... „Vzpomínám si.“
„Ron byl.. já nevím, nějak zraněný těmi mozky, které se na něj přilepily. Fyzicky mu na kůži později zbyly jen šrámy. Nezdálo se, že by měl jiné následky.“ Hermiona nešťastně polkla. „Poté, co si vzal zkušební lektvar byl... změnil se. Začalo to strašnými výkyvy nálad. Pak občas zapomínal jména a místa – výrazně, ne jenom běžná zapomnětlivost. Později také začal trpět psychózou, se všemi jejími projevy. Odtržení od reality, regrese k mnohem mladšímu věku...“ nervózně se kousla do rtu.
„A?“
„Je u Sv. Munga,“ zamumlala Hermiona, slzy jí teď prýštily a stékaly po tvářích. „Podle léčitelů je naprosto nevyléčitelný a trvale nesvéprávný.“
„Rozumím.“
Pohlédla na Severuse se zoufalstvím ve tváři. „Víte, jaké to je, zničit někoho, koho milujete?“
Snape ztuhnul. S velkým úsilím potlačil tucty neurvalých odpovědí a jednoduše konstatoval: „Ano. Vím.“
Brumbál. Nejradši by si nakopala. „Je mi to líto, nemyslela jsem...“
„Nic se nestalo, Grangerová.“ Severus zhluboka dýchal. Poslední věc, o kterou by stál, bylo zamíchat sem ještě duchy své vlastní minulosti. „Takže Weasley je trvale u Sv. Munga?“
Přikývla. „Obávám se, že je toho víc. Molly, ona – nikdy mi to neodpustila. Nebyla ze mě nadšená, když jsem Ronovi řekla, že nechci svatbu hned, jak vyjdeme z Bradavic. Chtěla jsem pokračovat ve studiu. Ron to pochopil, ale ona ne. A pak ji taky nepotěšilo, když jsem se rozhodla radši si budovat kariéru, než okamžitě otěhotnět....“
Dalo mu trochu práce, aby se v tomhle zorientoval. Snape trpělivě čekal.
„Po Ronově... potom, co se to stalo, jsem byla úplně na dně,“ pokračovala Hermiona. „Nemohla jsem lektvary ani vidět, takže jsem začala pracovat na Ministerstvu v Odboru kouzel. A když se
Ronův stav vůbec nelepšil, bylo po čase pořád těžší a těžší chodit ho navštěvovat. Nakonec jsem tam nechodila skoro vůbec. Vymyslela jsem, že si zkusím vzít dovolenou, tak jsem na čtrnáct dní přijela do Kanady.“
„A zůstala jste?“
„Ne, tehdy ne. Ale být od toho všeho pryč bylo tak úžasné, že když jsem se konečně vrátila domů, bylo to desetkrát horší. Molly tak nějak předpokládala, že jsem sem přijela hledat lék a nepřestávala mi vyčítat, jak jsem si mohla dovolit odjet na dovolenou, zatímco je její syn tak nemocný a proč nedokážu najít způsob, jak mu pomoci.“
„Vždycky předtím jste mu pomohla,“ poznamenal bystře Severus. „Vždycky jste byla mozkem vašeho malého tria.“
Hermionu zalila vlna hněvu a instinktivně popřela Snapeovo obvinění. Ale hněv stejně tak rychle opadl, když jí došlo, že to, co řekl, je konec konců pravda.
„Tentokrát mu pomoct nedokážu,“ souhlasila sklesle. „Jen Artur to dokázal pochopit, a Harry a docela překvapivě i Percy. Oni navrhli...“ Hermiona se odmlčela a pak dořekla: „...takže navrhli, ať se s Ronem rozvedu a žiju dál. Napřed jsem byla zděšená, ale čím víc jsem o tom přemýšlela, tím větší smysl to dávalo. Zbytek rodiny – hlavně Molly a Ginny – mě od té doby nenávidí.“
„Takže jste se s ním rozvedla,“ řekl Severus tiše.
„Ano. Rozvedla jsem se s ním. A přišla jsem sem, abych se pokusila začít nový život.“
„A uspěla jste?“
Po tvářích se jí rozlily nové slzy. „Ne,“ zašeptala.
Severus se na pár minut odmlčel a Hermiona tiše plakala. Během svého působení jako ředitel koleje se raději všem vzlykajícím zmijozelům vyhnul, ženský způsob projevování zoufalství na něj nedělal žádný dojem. Ale na rozdíl od jiných žen, které by to možná udělaly, se Grangerová nepokusila prosit o jeho soucit, nebo ho žádat, aby ji objímal a utěšoval. Dokázal si snadno představit, jak ji Weasleyovi vyloučili ze svého středu za to, že nebyla schopna přijít se správným řešením ve chvíli, kdy na tom nejvíc záleželo. A byl si jistý, že tak dlouho žila pod ustavičným tlakem, že musí něčeho dosáhnout, že volba jednodušší cesty u ní vytvořila svůj vlastní druh stresu. Severus obecně moc nevěřil psychiatrickým nesmyslům, ale bylo jasné, že Hermiona kvůli tomu trpí. Ze svého vlastního citového utrpení v průběhu let se naučil, že je potřeba dostat příležitost pojmenovat své obavy a potom se s nimi vypořádat, dát jim dostatek času a prostoru.
„Přinesu vám ještě čaj,“ řekl a vstal ze svého místa na molu. „Klidně tu zůstaňte, jak dlouho chcete.“
Hermiona přikývla na souhlas, stále ještě ztracena ve svém vlastním trápení.
kailin: ( tiberia ) | 04.07. 2014 | 19. Jít dál | |
kailin: ( tiberia ) | 27.06. 2014 | 18. Jedenáct | |
kailin: ( tiberia ) | 20.06. 2014 | 17. Vypořádat se s realitou | |
kailin: ( tiberia ) | 13.06. 2014 | 16. Poslední rozloučení | |
kailin: ( tiberia ) | 06.06. 2014 | 15. Odchod | |
kailin: ( tiberia ) | 30.05. 2014 | 14. Všední život | |
kailin: ( tiberia ) | 23.05. 2014 | 13. Volba | |
kailin: ( tiberia ) | 16.05. 2014 | 12. Podpis smlouvy | |
kailin: ( tiberia ) | 09.05. 2014 | 11. V zaběhaných kolejích | |
kailin: ( tiberia ) | 02.05. 2014 | 10. Dopisy | |
kailin: ( tiberia ) | 25.04. 2014 | 9. Do města | |
kailin: ( tiberia ) | 18.04. 2014 | 8. Potřeba vrátit se | |
kailin: ( tiberia ) | 11.04. 2014 | 7. Windigo | |
kailin: ( tiberia ) | 04.04. 2014 | 6. Smutky | |
kailin: ( tiberia ) | 28.03. 2014 | 5. Curriculum vitae | |
kailin: ( tiberia ) | 21.03. 2014 | 4. Zachráněna | |
kailin: ( tiberia ) | 14.03. 2014 | 3. Znovu proti sobě | |
kailin: ( tiberia ) | 07.03. 2014 | 2. Nevítaný návštěvník | |
kailin: ( tiberia ) | 28.02. 2014 | 1. Blesk z čistého nebe | |
. Úvod k poviedkam: ( tiberia ) | 25.02. 2014 | Úvod | |