Preklady fanfiction Harryho Pottera

5. kapitola – Curriculum vitae

Snape mávl hůlkou a nastavil úroveň plamene pod kotlíkem tak, aby Uklidňující lektvar jen docela mírně probublával. V dané chvíli neměl v laboratoři na otevřeném ohni nic jiného a díky tomu byl v mrňavém sklepě relativní chládek. I když léta na severu nebývala příliš horká, stále ještě se mohlo přes poledne udělat hodně teplo, a práce s více než půltuctem lektvarů znamenala, že v místnosti bylo nesnesitelné vlhko. Kvůli tomu se v létě snažil udržet vaření lektvarů na naprostém minimu.

Že začal s várkou Uklidňujícího lektvaru, byla vina Grangerové. Snapea ani nepřekvapilo, když se dívka složila po vypití Iberského lektvaru proti bolesti, konec konců, byl určený pro obtíže daleko horší, než byly její. Přesto to bylo do očí bijící připomínkou, že je načase začít doplňovat méně silné lektvary. Nedávno podnikl cestu do Trapper's Bay a díky obchodům s Randolfem na Stanici se vydal z většiny toho, co na jaře připravil.

Během těch třinácti let, které strávil v Lawfordově srubu zjistil, že značné procento místních domorodých Američanů má mimořádné nadání pro přírodní magii. Nemávali hůlkou ani neovládali základy magie a přesto na něj hluboce zapůsobili silným niterným spojením s přírodou a jejími léčivými silami. Lektvary jim připadaly tak přirozené, jako dýchání, takže nebylo divu, že Severus a místní Odžibwejové pociťovali od začátku jistou spřízněnost. Díky tomu měl Severus rozjeté vysoce úspěšné podnikání: směňoval nejrůznější lektvary za jídlo, pití, knihy a další životní potřeby. Repelentní lektvar byl jen špičkou ledovce; ve skutečnosti celá léta zásoboval obyvatele Trapper's Bay mastičkami, lektvary a tinkturami. Z rozsahu jeho podnikání by Grangerovou a její šéfku ranila mrtvice.

Dokonce ani Brady Lawford prakticky nic z toho nevěděl, jen se domníval, že Severus vyrábí takový ten roztok, který pomáhá při vydělávání kůží, a vyměňuje ho za zásoby. Byla to čistá a jednoduchá smůla, že se lektvar na odpuzování hmyzu nakonec ocitl v rukou kouzelníka, který se vyznal v lektvarech dostatečně na to, aby v něm rozpoznal potenciální zlatý důl a pokusil se ho využít.

Možná by ho nezabilo, kdyby prodal vzorec složení, promýšlel Severus zachmuřeně. Obecně neexistovalo nic, co by potřeboval a nemohl si to směnit v Trapper's Bay. Ale nedávno Snapea jeden Lawfordův bezděčný komentář přiměl přemýšlet o budoucnosti. Během jedné ze svých rybářských vyjížděk Brady naříkal na ztuhlé klouby a stárnutí obecně; ten muž byl čerstvý šedesátník. Na kouzelníka mladý a ne přehnaně starý na mudlu, ale Severus věděl, že mudlovští piloti nemohou létat napořád. Jednoho dne už Lawford nebude schopen podnikat svoje lety s turisty do jejich letovisek a možná ani nebude schopen dostávat se do svého srubu. Snapeovi přišlo na mysl, že by domácí mohl to místo prodat, díky čemuž by se znovu ocitl bez střechy nad hlavou.

Severus už tu byl pohodlně zabydlený tak dlouho, že samotnou myšlenku na přestěhování shledával jako nanejvýš odpudivou. Objevil totiž ve svém osamělém životě ve vzdáleném Ontáriu spokojenost, něco, čeho nikdy nebyl schopen dosáhnout v Británii. Svou malou sklepní laboratoř měl uspořádanou přesně podle svých představ, běžné lektvary, které vyráběl na výměnu, ho stačily uživit a měl spoustu času na výzkum, který si vždycky přál dělat. Možná, že kdyby za vzorec lektvaru proti hmyzu dostal dost peněz, mohl by si začít tvořit finanční rezervu na horší časy a jednou možná odkoupit Lawfordův srub nebo nějaké podobné místo.

Severus si nepřál, aby jeho poklidný život převrátila vládní byrokracie vzhůru nohama a byl rozhodnutý vyhnout se tomu za každou cenu. Dokázal si představit hordu byrokratů, kteří se budou potřebovat každých pár měsíců ujistit, že nezamořuje mudlovský svět kouzelnickými lektvary. Nevypadalo pravděpodobně, že by ho Grangerové šéfová nechala napokoji, dokud nepodepíše takový či makový úřední papír.

Grangerová. Severus přemýšlel, jestli už je vzhůru. Mohl z fleku odpřisáhnout, že dokud ji nedostane k přemisťovacímu bodu, jeho život se nevrátí do normálu.

Snape rychle seslal kouzlo na bublající kotlík, aby se oheň nemohl vymknout kontrole a vyšel do jasného slunečního světla. Když šplhal po vnějších schodech na verandu, všiml si, že se mlha dávno rozpustila a nakonec se ukazoval příjemný den. Letmým pohledem skrz okno zjistil, že Grangerová stále ještě tvrdě spí; její aktovka zůstala ležet na verandě, promáčená a nedotčená.

Zatraceně. Pokud nezasáhne, to děvče pravděpodobně prospí celý zbytek dne. Severus odšoupnul skleněné dveře a přešel k pohovce.

„Grangerová.“ Šťouchl ji do nohy.

Bez odezvy. Snape to zkusil znovu, tentokrát jí zatřásl ramenem. „Grangerová, probuďte se!“

Všiml si mírného chvění za víčky, ale nic jiného než tohle a kapička slin, chvějící se jí v koutku úst nenaznačovalo, že je ještě naživu. Snape naštvaně vytáhl hůlku a namířil na ni. „Enervate!“ zamumlal.

Hermiona vystřelila rovnou do sedu. „Ne,“ zasténala, „nemůžu! Není nic, co bych mohla udělat! Nedokážu mu pomoct! Snažila jsem se!“

Snape ignoroval její blábolení. „Grangerová, potřebuji...“

„Profesor Snape?“ zírala na něj. Pak jí oči pohasly, znovu se zhroutila na pohovku a mumlala cosi nesrozumitelného.

Unikl mu dlouho zadržovaný povzdech. Severus se na ženu zamračil, důkladně naštvaný sám na sebe, že byl tak vstřícný. Až se ho příště někdo zeptá, jestli má něco proti bolesti, rovnou odpoví, že ne. Nedalo se nic dělat, jen počkat, až se Grangerová sama rozhodne přijít k vědomí. Usoudil, že si mezitím dopřeje oběd. Snapeovým zvykem o letních sobotách bylo dát si na verandě sklenici dobrého vína spolu s talířem sýra a uzenin a neviděl žádný důvod ten zvyk měnit jen proto, že má na gauči ženu v bezvědomí. Severus si připravil talíř a naplnil si skleničku vínem, pak si vynesl jídlo na verandu a usadil se do křesla.

Pohlédl na kufřík a přimhouřil oči. Klidně by se mohl pustit do sušení, ušetřilo by to čas později.

Jedním mávnutím hůlky otevřel aktovku, dalším z ní přiměl vylétnout velkou hroudu mokrého pergamenu. Zabralo mu to dobrých patnáct minut, kdy mezi sousty jídla mával hůlkou, uvolňoval a vysušoval jednotlivé stránky a byl rozhodnutý Grangerovou důrazně upozornit, že by mu měla být za jeho pomoc náležitě vděčná. Když se poslední pergamen narovnal a snesl se na kupku ostatních, vysušil Severus aktovku a chystal se vrátit do ní obsah.

Vstal, aby mohl odnést talíř a sklenici na víno do kuchyně. V tu chvíli se zvedl vítr a pár horních pergamenů rozházel po verandě. Otráveně se sehnul a posbíral odfouknuté papíry. Záhlaví jednoho z nich okamžitě upoutalo jeho pozornost.

Curriculum vitae

Hermiona Jane Grangerová

narozena 19. září 1979

1998 – ukončení Bradavické školy čar a kouzel závěrečnými zkouškami z jedenácti předmětů

Zvědavý, čím ta ženská marnila čas poté, co opustila Bradavice, začal číst. Netrvalo ani pár vteřin a spadla mu brada.

2001 – udělení titulu Mistr v oboru Lektvary, soukromý kurz Ravinia Dillweeda (MLC 1944), Londýn, Britské ostrovy

Grangerová je Mistrem lektvarů? Ona je jeho zatraceným kolegou? Severus byl ohromený, už proto, že si byl jist, že nikdo z jeho bývalých studentů nikdy neprojeví zájem o získání mistrovského titulu v lektvarech. Pár let v jeho třídě dokázalo obvykle odradit i ty nejslibnější. A pokud jde o Ravinia Dilweeda, Snape nemohl uvěřit, že je ta stará vykopávka pořád ještě naživu, natož pak aby vedl Mistrovské kurzy...  očima jel dolů po stránce...

2004 - udělení titulu Mistr v oboru Kouzelné formule, soukromý kurz Ediny Cockerellové (MLC 1951), Londýn, Britské ostovy

Kouzelné formule taky? Hlavou mu blesklo, že se možná ta protivná malá snaživka pokoušela získat titul Mistr v každém předmětu, který kdy studovala, ale pak seznam pokračoval výčtem jejích minulých zaměstnání.

2004 – jmenována ředitelkou Výzkumu a vývoje lektvarů, Maxwellova magická léčiva, Londýn, Britské ostrovy

2006 – jmenována ředitelkou nově vzniklého Odboru inovace a standardizace kouzel, Ministerstvo kouzel, Londýn, Britské ostrovy

2008 – zaměstnána na Kontrolním úřadu pro kvalitu košťat, Ontario, Kanada

2009 – členka Komise pro úpravu učebnic, Ontario, Kanada

2010 – zaměstnána na Úřadu pro kontrolu magických tvorů, Ontario, Kanada

2011 – zaměstána na Oddělení magických patentů, Ontario, Kanada

2004-2008 – provdána za Ronalda B. Weasleyho, bezdětná

Doporučení k nahlédnutí na vyžádání.

Severus se posadil zpět do křesla, na talíř od jídla dočista zapomněl. Ještě jednou si pročetl životopis a nechával si ho důkladně procházet hlavou. Hermiona Grangerová, dobrá přítelkyně toho idiota Pottera, získala Osvědčení o dosažení mistrovské úrovně jak v lektvarech, tak i v kouzelných formulích, působila jako ředitelka dvou oddělení, a pak – Severus překontroloval data, aby si byl jistý, že četl dobře – v jednom roce za sebou nechala manželství i Británii. A nejen tohle, protože pracovní místa, která v posledních několika letech zastávala v Kanadě, se nezdála zdaleka tak reprezentativní, jako ta, která opustila.

Severus si lámal hlavu, co se asi stalo s Weasleym. Je mrtvý? Jsou rozvedení? Poprvé uvažoval o Hermioně Grangerové se zájmem. Slečinka s dokonalým životem podle všeho neexistovala.

* * *

Když se Hermiona probudila, bylo už pozdní odpoledne. Ve vodorovné poloze na pohovce otevřela jedno oko, pak dvě a chvíli byla naprosto dezorientovaná. V jejím bytě nebyla žádná kamna na dřevo, takže co tu dělají? Ani jezero okolo...

Ach.

Vzepřela se, posadila se zpříma a zírala širokými okny, jak na modré vodní hladině pableskují sluneční paprsky. Hermiona si váhavě protáhla krk na obě strany; nezdálo se, že by jí hlava chtěla upadnout, což byla dobrá zpráva. Shodila z nohou přikrývku a zjistila, že má kotník zabalený v ručníku, opatřeném chladicím kouzlem.

„Finite incantatem,“ zamumlala a doufala, že neverbální kouzlo bude stačit. Někde měla hůlku, ale za živého Boha si nemohla vzpomenout, kde přesně.

Ručník spadl a Hermiona se sklonila, aby svůj levý kotník opatrně prozkoumala. Otok docela dost opadl, ale pravda se ukáže, až vyzkouší, jak po něm bude moct chodit. Opatrně se vyškrábala na nohy, nejistá, jestli už odezněl účinek lektvaru proti bolesti.

Kotník bolel docela fest a už po dvou krocích začala kulhat. Zamračila se při představě, že se bude takhle belhat celý týden. Pokud šlo o výrony a podvrtnutí, magické léky nebyly o nic vyspělejší, než mudlovská medicína; prostě tomu bude muset dát čas k zahojení. Zastavila se uprostřed místnosti, rozhlédla se a zavadila pohledem o hodiny. Je to pravda? Tři hodiny odpoledne? Hermiona se ohromeně podívala na hodinky a zjistila, že ty hodiny ukazují správně.

„Profesore Snape!“ zavolala, přestože tušila, že jí pravděpodobně utrhne hlavu za použití jeho dřívějšího titulu, ale nebyla si jistá, jak jinak toho muže nazývat.

Žádná odpověď nepřišla. Hermiona si nebyla jistá, jestli chce slídit okolo a hledat ho – to by bylo skoro jako dráždit hada bosou nohou – ale už strávila na pohovce dost času, takže se jí nechtělo jen sedět a čekat. Dobelhala se k posuvným skleněným dveřím, odsunula je stranou a vyšla na verandu.

Ten výhled byl úžasný. Lehký vánek čeřil modrou vodu a břízy ve slunci zářily oslnivou bělobou. Potáplice brázdila vodu okolo přístavního mola a svou černobílou hlavu nořila tu a tam pod vodu, jak hledala ryby, zatímco jiným směrem odplouvalo hejno kačen. Tohle je na hony vzdálené od chladného a kalného rána, pomyslela si Hermiona, a okamžitě očima vyhledala ostrůvek, na kterém přistála. Bylo to sotva víc, než jen malý, zalesněný kopeček uprostřed jezera; možná to byl vážně zázrak, že se nepřemístila přímo do jezera.

„Vidím, že jste konečně vzhůru.“ Snape na ni upřeně hleděl z křesla na vzdálenějším konci verandy, na klíně měl hromadu papírů a na špičce nosu posazené brýle na čtení.

Při zvuku jeho hlasu sebou Hermiona škubla, zlomek vteřiny balancovala na zdravé noze a musela se zachytit dveřního rámu, aby to ustála.

Severus si povzdychnul a ukázal na prázdné křeslo vedle sebe. „Sedněte si Grangerová, než si přivodíte ještě nějaká další zranění.“

„Je mi to líto, neviděla jsem vás tam sedět a zaskočil jste mě, to je celé.“ Hermiona připajdala a sesunula se do křesla. „To od vás bylo milé, že jste mě nechal spát.“

„Zjistil jsem, že vzhledem k úrovni vašeho vědomí nemám na vybranou. Cítíte se lépe?“

„Myslím, že budu žít.“

„Jedla jste dnes něco?“

„Ne,“ přiznala Hermiona.

„V lednici je nějaký sýr a letní klobása. Vezmete si?“

Severus je k ní zdvořilý a nabízí jí jídlo? Hermionu napadlo, jestli ještě nespí. „To by bylo velmi milé, děkuji,“ vykoktala. Snape odložil stoh papírů a vstal z křesla. Hermiona, která napůl očekávala, že jí řekne, ať vstane a obslouží se sama, už jen zírala na jeho vzdalující se záda. Vrátil se za pár minut, s podnosem navršeným sýrem, klobásami a hrozny.

Až do teď si neuvědomila, jaký má hlad. Jídlo bylo vynikající a tak se aspoň snažila jíst pomalu a s troškou dobrých způsobů. Snape se mezitím vrátil do svého křesla k hromadě papírů. Ten pohled ji přinutil vzpomenout si na někdejšího profesora Snapea, známkujícího ohromné stohy domácích úkolů.

„Předpokládám, že už neznámkujete eseje,“ podotkla mezi sousty.

„Předpokládáte správně,“ odpověděl Severus, aniž se obtěžoval vzhlédnout. „Nemám v úmyslu známkovat jakéhokoliv studenta, co živ budu.“

Hermiona se slabě usmála. „Opovrhoval jste učením, viďte?“

„Z celého srdce. Nenáviděl jsem ho.“

Chystala se zeptat, proč u toho zůstal tak dlouho, ale pak jí došlo, že důvod zná. „Musel jste to dělat, že?“

„Co?“ Snape ostře vzhlédl. „Učit?“

„Přikývla.“

„Jen v případě, že jsem se chtěl udržet mimo zdi Azkabanu,“ poznamenal kousavě a obrátil pozornost zpět ke svým papírům. „Ale to je vám samozřejmě známo, protože každý ubohý detail mého života byl během mého soudu zveřejněn.“

Hermiona neřekla nic a pustila se do hroznů, neměla nejmenší chuť podnítit diskuzi na téma Snapeových minulých hříchů. Teď byl ten muž přiměřené slušný a zdvořilý a přála si, aby to tak i zůstalo. Po chvíli řekla: „Já jsem se ve vašich hodinách naučila docela dost.“

„To připouštím. Vytvořit slušný lektvar a přitom dohlížet na idiota, jako je Neville Longbottom, vyžaduje značnou dávku dovednosti.“

„Nevillovi se daří dobře,“ řekla Hermiona a ignorovala posměšek. „Když jsem o něm slyšela naposledy, byl náměstkem ředitele Národního herbáře.“

„Tak to je na tom dobře. Jsem rád, že našel využití pro svůj ubohý talent.“

Snape znovu upřel pozornost k papírům na svém klíně. Hermiona si nemohla pomoci, ale byla zvědavá. „Smím se zeptat, na čem právě pracujete?“

Jeho pohrdavý pohled jí naznačil, že nátěr zdvořilosti bude evidentně tenčí, než si myslela.

„Když to musí být. Konec konců, jsme kolegové, že?“

Hermiona na něj nechápavě zírala. „Kolegové?“

„Mimochodem, jak se má starý Ravinius Dilweed?“

Tváře jí karmínově zrudly. „Hrabal jste se mi v papírech!“ vmetla mu rozzuřeně do tváře.

„Nemáte tak docela pravdu. Usušil jsem vaši aktovku, stejně jako její obsah. Váš životopis skoro odfouklo, ale zachránil jsem ho. Měl jsem mu radši dovolit skončit v jezeře, než abych viděl seznam vašich úspěchů?“ pozvedl Severus obočí směrem k Hermioně.

Hermiona stiskla zuby. „Sušicí kouzla oceňuji, ale neměl jste právo...“

„Možná ne, ale každopádně jsem to četl,“ prohlásit Snape, než mohla dokončit větu. „Takže, Grangerová, jak jste nakonec skončila u lektvarů? Jen se mi nesnažte namluvit, že jsem byl vaším vzorem.“

„Měla jsem lektvary ráda.“ Hermionin hlas byl studený. „Chtěla jsem pokračovat ve vzdělávání i po tom, co jsem opustila Bradavice a lektvary se mi zamlouvaly. Chtěla jsem dělat výzkum, najít způsoby, jak udělat ze světa lepší místo.“

„Dosáhla jste titulu Mistr taky v kouzelných formulích.“

Kouzelné formule mám také ráda. Věnovala jsem se jim, když jsem dokončila Lektvarové praktikum.“

Omezila jste se pouze na dva obory? Jsem šokován, Grangerová. Podle způsobu, jakým jste vstřebávala učebnice bych soudil, že touhle dobou už budete nejvzdělanější čarodějkou na světě.“

„Hermiona s nadlidským úsilím udržela na uzdě reakci na jeho sarkastickou poznámku. „Promiňte, že jsem vás zklamala. Obávám se, že jsem se soustředila na jiné cíle.“

„Ó ano. Chtěla jste začít s chovem Weasleyů.“

Tváře jí zalila červeň. Napadlo ji, že kdyby seděla naproti němu, nejspíš mu jednu vrazí, ale seděla vedle něj, a to by fyzicky nezvládla.

„Nechápu, jak může pan Lawford tvrdit, že jste příjemný člověk, profesore Snape. Nejste o nic méně hrubý nebo útočný, než jste býval. Oceňuji vaši pohostinnost, ale myslím, že je na čase odejít. Hermiona hlučně odložila talíř na zábradlí verandy a pokusila se vstát.

Bylo by to dramatické gesto, kdyby ho byla schopná dotáhnout do konce.  Ale pokus vydrápat se na nohy, z nichž jen jedna ji byla schopná unést, ji připravil o rovnováhu. Vrazila do talíře, který odlétl na zem o pět metrů níže a roztříštil se. A jak se otáčela pryč od Snapea, na jedné noze a s vratkou rovnováhou, dosáhla pouze toho, že sebou žuchla na podlahu verandy. Rozčilená a v rozpacích se Hermiona podívala nad sebe a zjistila, že Severus nad ní stojí s napřaženou rukou a směje se na ni!

Byla upřimně ohromená. V Bradavicích nikdo nikdy neviděl Snapea se smát. Nikdo nevěřil, že ví, jak se to dělá.

„Grangerová,“ řekl a s potlačovaným smíchem ji vytáhl na nohy, „ladnost zrovna není vaší silnou stránkou. Sedněte si, prosím, a vysvětlete mi, co inteligentní žena jako vy pohledává ze všech míst právě na patentovém úřadě.“

Hermiona se oprášila, židli ignorovala a vybrala si místo toho posezení na plůtku od verandy. „Proč se staráte?“ zeptala se rozhořčeně.

„Protože mě dráždí, když vidím, jak brilantní intelekt přichází vniveč.“ Snape stál před ní, ruce založené na prsou a nutil ji k zamyšlení.

„Vy to dokážete vyslovit takovým způsobem, že i 'brilantní intelekt' zní jako nadávka, jste si toho vědom, že?“ zeptala se. „Pokud jste věřil, že jsem nadaná, proč jste mi to nikdy neřekl, když jsem byla ve škole?“

„To, co jste dávala najevo v Bradavicích, má drahá slečno Grangerová, byl potenciál. Genialita se neprojevuje papouškováním toho, co najdete v knihách.“

Hermiona unaveně zavrtěla hlavou. „To by vás zabilo, kdyby jste mě jedinkrát pochválil?“

Severus pokrčil rameny. „Myslím, že jsem to dělal, protože jsem váš výkon jen málokdy kritizoval.“

„Takže vaše představa o chvále je, že někoho neponižujete na každém kroku?“ zeptala se překvapeně.

„Co ode mě chcete, Grangerová? Byla jste vynikající studentka. Kéž by všechny ty nicotné pubertální mozky fungovaly jako ten váš. Možná by pak vyučování nebyla tak ohavná fuška.“

Hlava začala Hermioně znovu třeštit a měla toho právě tak dost. Dokulhala ke své aktovce v rohu verandy, otevřela ji a přehrabávala se v ní, dokud nenašla, co chtěla.

„Tady je registrační formulář pro váš repelent,“ řekla a vrazila papír Snapeovi pod nos. „Laskavě ho vyplňte a odešlete po sově. Sovu máte?“

„Ale ano, mám,“ odpověděl Severus, ale ani se nepohnul, aby si formulář vzal.

„Nechám vám ho na kuchyňském stole,“ řekla Hermiona odměřeně „a převléknu se zpátky do svých vlastních věcí. Byl byste tak laskav, a odvezl mě zpátky na ostrov, abych se mohla přemístit domů, nebo tam budu muset doplavat?“

Snape pokynul k posuvným dveřím. „Bude mi potěšením, Grangerová. Až po vás.“