Preklady fanfiction Harryho Pottera

The Potion Master's Snake - Had Mistra lektvarů

Autor: Winds of Water, Překladatelka: Patoložka; Beta-read: Lady Corten, Claire

http://www.fanfiction.net/s/4470157/1/The_Potion_Masters_Snake

Romance, Snarry, OOC

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by Winds of Water, czech translation was created by Patolozka.

ooOoo

Kapitola 22

První část

Už bylo dávno po poledni, když se Harry konečně vyštrachal z postele. Vrátil se chvíli po druhé ráno a okamžitě padl do postele, aniž by se obtěžoval se svlékáním. Hlava se mu ale naštěstí točila jen trochu. Ne, že by toho minulou noc nějak moc vypil, ale bylo to stále víc, než kolik by si normálně sám o sobě dovolil. Zamířil do sprchy, svlékl se a nastavil proud vody na ten nechladnější, jaký mohl.

Vyhoupl se do sprchového koutu a nechal se omývat proudem, aby ho voda probudila. Jakmile cítil, že se zbavil té otravné vaty v hlavě, otočil kohoutkem na vyšší teplotu a hrábl po šampónu.

Když se osprchoval, natáhl na sebe šortky a tričko s krátkým rukávem a vlasy nechal svému osudu. Pak přešel ke dveřím, proklouzl jimi ven a okamžitě zaskučel, když se na něj Dudley vrhl a vypadal, že ho něco doopravdy hodně zajímá. Na kratinko ho přepadla myšlenka, že by zacouval zpět do svého pokoje, nebo alespoň seslal na svého bratrance paměťové kouzlo.

„Muselo to proběhnout dobře,“ zakřenil se na něj Dudley, přistoupil k němu, hodil mu ruku přes rameno a začal jej navádět do kuchyně. „Mohl jsi zůstat, však víš. Pochopil bych to.“

Harry ho praštil do břicha, ale podvolil se Dudleyho vedení. „Nejsem si jistý, co na to on, ale já nejsem typ, který by ve vztahu hned první den skočil do postele nebo jiného nočního dobrodružství. A co se konce týče… on ví, že bych ho proklel, kdyby na mě něco zkusil.“

„To mi zní jako přímo pohádkový vztah,“ ušklíbl se Dudley, než bratrance propustil. „A teď máš určitě hlad,“ předvídal, když zamířil ke sporáku a ztlumil hořák, aby polévka zůstala horká, ale vařila se jen sotva.

„Hlady přímo šilhám,“ připustil Harry a okamžitě se chopil misky a začal si nabírat z hrnce. „Nejedl jsem nic od… včerejší noci.“

Dudley se zaculil. „A bylo v tom zapletené ovoce máčené v čokoládě?“

„Jen víno. A po večeři dezert. Žádné ovoce,“ zaculil se Harry nazpět a pak zamířil k šuplíku, otevřel jej a přehraboval se s kovovým cinkáním ve lžících, než našel jednu, kterou chtěl. Ohledně lžic byl vždycky vybíravý, ale to bylo všechno. „Víno a spousta hodně příjemné konverzace.“

„To je všechno?“ zazíral na něj Dudley. „Alespoň mi řekni, že jsi toho děsivého muže políbil. Je vůbec líbatelný?“

Harry vyprskl smíchy a úkosem věnoval bratranci pobavený pohled. „Velmi. Takže ano, troufám si tvrdit, že jsem ho políbil. V určitých okamžicích bylo toho líbání dokonce spousta.“

„To je všechno, co chci vědět.“ Dudley předstíral grimasu. „Zbytek si radši přestavuj jen ve své hlavě. Není nutné, abys mi tu část se spoustou líbání ještě přikrášloval.“

„Takže je ti úplně ukradené, kdybych řekl, že si myslím, že má možná v těle tulivou kost? Musím to po návratu do školy blíže prozkoumat,“ ušklíbl se na něj Harry a ponořil lžíci do polévky.

„Vždycky jsem věděl, že jsi tuleň.“ Dudley protočil panenky a podal si svou vlastní misku s polévkou. „Takže ho nemáš v plánu navštívit, než se vrátíš do školy? Dokonce ani na Nový rok? To je přece jeden z těch romantických svátků.“

„Jo, pro lidi, kteří spolu chodí,“ podotkl Harry a zamířil do obývacího pokoje. „Je příliš brzy, abych o takových věcech uvažoval.“

Dudley vydal nesouhlasný zvuk, když se usazoval do křesla, zatímco se Harry složil na pohovku. „Nemám tucha… lidi takové věci vždycky tvrdí a pak jednoho dne ani nemrknou a najednou mají tři děti, psa, dům a ojeté auto, zvenku pokryté samolepkami a zevnitřku popsané pastelkami.“

Harry se přidušeně zasmál a vložil si do úst další lžíci. Ne až tak teplá tekutina s bohatou chutí hladce sklouzla jeho hrdlem a nadšeně se usadila v jeho žaludku. Bylo to, jako by ho ohřívala zevnitř a ten pocit se dále rozpínal. „To mi zní, jako by tě čekala skvělá budoucnost, bratranče. A mimochodem,“ zvedl lžíci do vzduchu, „ta polévka je fantastická.“

Dudley přerušil svůj smích dost dlouho na to, aby se na něj usmál. „Nepotřebuji hůlku, abych v kuchyni dokázal kouzlit,“ odpověděl s nevyzpytatelným úsměvem a cítil se nadmíru potěšený sám sebou.

Harry seděl několik vteřin bez pohybu, než na bratrance vystrčil jazyk a pohotově se vrátil ke svému jídlu. Doopravdy měl hlad. A zatímco jedl, znovu si s náznakem úsměvu na rtech přehrával vzpomínky na minulou noc.

„Kolik je hodin?“ Harry potlačil zívnutí, když opětovně upil vína.

Severus seslal kouzlo a oba pohlédli s uvadajícím zájmem na zobrazená čísla, která následně zmizela. „Rozhodně po tvé večerce.“

„Och, prosím tě,“ vynadal mu Harry s úsměvem. „Mám prázdniny. A oba víme, že mám večerku jen tehdy, když mě chytíš a informuješ mě o ní. Kdo chytne tebe, když překročíš večerku? Hmm? Kdy vůbec spíš?“

Severus se přidušeně zasmál. „Nespím. Učitelé nespí. Musíme číhat kolem, oběšení na trámech v našich učebnách, dokud se vy studenti nepokusíte něco se naučit. To jistě víš, ne?“

Harry se na něj zaculil a znovu zakroužil vínem ve sklenici, aby se podíval, jak chytá a odráží světlo. „Takže je to na nás? Myslím, že se nás snažíš něčemu naučit pro peníze, ne proto, že bychom se snad něčemu naučit chtěli.“

„Jsou v tom peníze,“ ujistil jej Severus. „To a skutečnost, že když se vás, tupohlavce, právě nesnažím učit, je tohle docela pěkné místo k práci. Nevěříš snad, že bych mohl od Brumbála na začátku všeho toho zmatku kolem našich propojených minulostí přijmout nějaký jiný druh ochrany, že? On mi to nabídl a já přijal. Kvůli penězům a radosti z práce. Radosti, která ovšem nezahrnuje studenty.“

„Ouvej!“ zasmál se Harry tiše.

Severus se na něj ušklíbl a natáhl ruku, aby se lehce prsty dotkl Harryho tváře a přinutil tak mladého muže, aby se na něj podíval. To, že se teď mohl Harryho dotknout, pro něj bylo čím dál přirozenější a stačilo k tomu pohlazení prsty či to, že ho čas od času vzal za ruku. Cítil se strašně nedospěle, ale… zatraceně, nemohl si pomoci. A Harry si v těch chvílích taky nenechával ruce jen pro sebe. Spratek jeden. „Nejsi tak hrozný, když do toho dáš i hlavu.“

„Jo… tak za to díky, mimochodem,“ usmál se na něj Harry a vzpomněl si na ten vzkaz. „Myslím, že to bylo přesně to, co mě přesvědčilo, že mám dnes večer namísto dalšího čekání přijít.“

„Vždy jsi byl velmi netrpělivý.“

Poté se na tohle téma několik minut slovně i jinak handrkovali. Severus nad ním nakonec vyhrál… zatracený chlap. Harry se lehce ušklíbl a nabral další lžíci polévky.

„Ššš…“ zasyčel Harry s přidušeným smíchem, když on a Severus společně procházeli prázdnými chodbami. V čase, kdy se Harry konečně rozhodl, že by měl zamířit domů, než bude příliš opilý, aby se dokázal správně přemístit, už celá škola dávno spala.

Severusovo plácnutí na něj bylo krátké, i přes jeho teatrálně dlouhý dosah. „Ššš-tuj si sám sebe, Harry,“ napomenul ho a zachechtal se, když mladý muž bezmála zakopnul o přilehlé brnění.

Harry ho rychle obdařil úsměvem. „Citróňák nás najde a bude… jiskřit!“

„Aspoň teď vím, jak dlouho ti trvá se opít,“ ušklíbl se Severus, zatímco následoval svého potácivého společníka.

„Nejsem opilý!“ hádal se Harry se slabým zamračením. „Jsem Harry.“

Severus si neelegantně odfrkl. „To jsi.“

Harry bojoval s dalším smíchem, než začal kráčet pozadu, aby na Severuse viděl. „Prostě ššš… nechci být dnes v noci terčem jiskření, když nejsem opilý.“

Severus s pobaveným výtryskem smíchu zamířil vpřed a začal Harryho náležitě koordinovat. „Tak pojď, raději tě dostaneme domů, než budeš moc opilý, abys to zvládl. Jinak si jsem jistý, že bys mě obvinil, že jsem se tě pokusil přemluvit zůstat přes noc, třebaže ve tvé vlastní ložnici. A věř mi – tvoje mračení dokáže hravě konkurovat tomu mému, když se zlobíš.“

„Mohu to dát do svého resumé pro Citroňáka?“ zeptal se Harry zvědavě, dovoluje Severusovi, aby ho vedl.

Chvíli to trvalo, ale nakonec se dostali k bradavické bráně. Harry se smíchem upadl do sněhu jen párkrát, zatímco huboval Severuse, že dělá hluk. A muž se celou situací až příliš dobře bavil, než aby zjišťoval, jestli byl doopravdy tak podnapilý.

„Měl bys jít, než se tě pokusím přemluvit, abys zůstal,“ sdělil mu Severus, když Harryho objal.

Harry se usmál a se spokojeným povzdechem objetí opětoval, ale nepropustil ho. Vlastně nebyl ani moc opilý. Třebaže si to Severus, jak se zdálo, myslel. Byl jen neuvěřitelně šťastný a měl pocit, že to štěstí způsobila kombinace vína a posunu citů, které choval k Severusovi. Nepotřeboval nikoho, aby ho učinil šťastným… a přesto věřil, že asi bylo možné, aby se dostal na další úroveň štěstí. Ano… dá jim šanci. „Nemůžeš mě přemluvit… možná jednoho dne, ale teď ještě ne.“

Severus se usmál, vdechl vůni mladšího muže a zavřel oči. „Moc jsem si to užil.“

A Harry věděl, že on rovněž. Takový… takový pocit by měl vztah vyvolávat. Lehkost a důvěra, a pak ještě přitažlivost. Neměl by to být náhlý příval následovaný neohrabaným muchlováním a elektrošokovou terapií či kouzlem, které potlačuje paměť. „Uvidíme se, až zase začne škola,“ slíbil Harry, odtáhl se a natáhl se vzhůru, aby si ukradl polibek. Polibek, na kterém se začínal stávat závislým.

„Budu na tebe čekat,“ zašeptal Severus, když se kvůli nedostatku vzduchu oddělili.

Harry to nepotřeboval slyšet nahlas, vidět v Severusových očích – ten muž ho miloval. Umístil prostý polibek na koutek jeho úst a uvolnil se z jeho objetí. „Vrátím se,“ řekl a pousmál se, když o krok ustoupil. „Dobrou noc.“

„Dobrou noc, Harry.“

Harry se usmál naplno, pozpátku zacouval za ochrany a naposledy se na něj podíval, než zavřel oči a zmizel s hlasitým zvukem a lehkým zavířením sněhu pryč.

Harry se poté, s úsměvem pevně na tváři, zřítil na postel a téměř okamžitě usnul. Byla to pro něj dlouhá noc, ale přesto to byly ty nejlepší Vánoce, které zažil. Nelitoval ničeho, co se té noci stalo.

A už teď počítal dny do okamžiku, kdy Severuse znovu uvidí.

Dudley se na něj ze svého křesla usmíval a vrtěl hlavou. Jo, jeho bratranec bude ještě dál nad tím mužem hloubat, ale tentokrát to alespoň bude z odlišného úhlu toho samého důvodu. Měl by si připravit foťák.