Preklady fanfiction Harryho Pottera

The Potion Master's Snake - Had Mistra lektvarů

Autor: Winds of Water, Překladatelka: Patoložka; Beta-read: Lady Corten, Claire

http://www.fanfiction.net/s/4470157/1/The_Potion_Masters_Snake

Romance, Snarry, OOC

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by Winds of Water, czech translation was created by Patolozka.

ooOoo

Kapitola 21

Druhá část

Harry čekal sníh, když dorazil k bráně školy, a sníh byl tím, co tam našel, ale už nepadal z nebe. Obloha byla naštěstí vymetená. Nijak by se netěšil na chůzi skrz vánici, aby se dostal k hradu. Věděl, že by měl být nervózní, když tam tak stál, ale nebyl. Cítil se… dobře. Stejně jako v Severusově přítomnosti, dokonce i předtím, než tohle všechno začalo.

Zatlačil do brány a ona se pod jeho dotekem doširoka otevřela, aby mohl vstoupit. Ochrany jej poznaly, stejně jako rozeznaly všechny obyvatele hradu. Když se za ním brána zavřela, zamířil neporušeným sněhem k hradu.

Ještě si nebyl jistý, kde Severus je, věděl jen, že toho muže někde najde. Chvíli mu trvalo, než se dostal skrz sněhovou pokrývku až ke schodům do hradu. Ale hlavním dveřím se vyhnul a vlastně většině dveří vůbec. Neměl by tady být, a i když si byl jistý, že Brumbál už teď cítil jeho magický podpis, nechtěl vstoupit na žádné místo, kde by ho nutně všichni zaznamenali.

On tu byl jen kvůli jedné osobě.

Takže dál obcházel školní zdi a směřoval k zahradám a k zadním dveřím, které ho zavedou dovnitř tou nejlepší možnou cestou, aby zůstal nepovšimnut, dokud se nebude chtít sám odhalit. Jenže když přecházel kolem růžových keřů a začal stoupat na cestu, která by jej zavedla ke dveřím do hradu, zarazil se.

Ucítil toho muže. Severus byl tady… někde.

Harry se rozhlédl kolem a lehce se zamračil. Nikde ho neviděl. Ale alespoň věděl, že nebyl uvnitř hradu. A pokud půjde Severus zpátky dovnitř, pak bude muset kolem Harryho projít. Takže se rozhodl, že se ho nebude pokoušet stopovat, a místo toho přešel k jedné z laviček obklopené z obou stran růžovými keři, které ovšem nepokrývaly žádné květy, ale jen sníh. Usadil se a zhluboka se nadechl, aby se uklidnil.

Ani se nesnažil zformulovat slova, která řekne. Prostě čekal, s náznakem úsměvu na rtech, a cítil se dobře, že udělal něco tak lehkomyslného.

Severus stále ještě přecházel podél zdí, zatímco poslouchal, jestli se neobjeví studenti. Ale jeho oči mířily spíše na jasnou oblohu, která jiskřila hvězdami. To byla jedna z těch věcí, o kterých si ostatní mysleli, že jsou dané, a on stejně tak, dokud se jeho život neobrátil vzhůru nohama a takové potěšení mohlo znamenat ohrožení něčího zdraví. Ano, užíval si to, že mohl být venku, o hodně víc, než by si to býval užil uvnitř. Třebaže tu bylo trochu chladno. Ale jeho ohřívací kouzla nikdy neselhala.

Pak jeho mysl přetnula myšlenka, že už není tak sám, jak si myslel.

Ještě v té chvíli, kdy si to uvědomil, se rychle otočil, aniž měl vůbec čas zpracovat, koho to ucítil.

A pak zamrzl na místě, lámaje si hlavu nad tím, jak silná mohla být jedna sklenka vína, kterou vypil. Protože… tohle bylo nemožné. A přesto mu srdce začalo bušit rychleji, když se jeho pohled uzamkl se zelenýma očima.

Ani jeden z nich neřekl ani slovo. Jeden byl až příliš ohromený zjevením před sebou a ten druhý v sobě hledal všechnu tu lehkomyslnou kuráž.

Ale pak se Harry usmál a Severus rozmrzl.

„Harry…“ pronesl nakonec Severus hlasem přiškrceným rozrušením a zmatením. „Co… Proč…?“ Och, teď už se dostal do role mistra jednoslovných vět.

Harry pomalu vstal ze svého místa a přešel k Severusovi, oči se mu zamyšleně leskly. „Z několika důvodů.“

Severus se lehce zamračil, zatímco se odvážil nechat naděje ve svém srdci rozhořet. Cítil se… nereálně. A právě teď byla jediná věc, kterou dokázal pochopit, skutečnost, že byl Harry tady, před ním, daleko dříve, než jak se dohodli. „Pro-“

Harry rychle dokončil ten poslední krok a překryl Severusova ústa prsty. „Ššš…“ zašeptal a zahleděl se do těch tmavých očí. Pamatoval si jen několik okamžiků, kdy byly nehlídané, a tohle byl jeden z nich. Severus mu dovolil vstoupit skrz jeho obranné valy a on pocítil, jak jím prošlo zachvění, když spatřil všechny emoce odrážející se v těch očích. „Přišel jsem, abych ti poděkoval za vánoční dárek.“

Severusovo zamračení se vrátilo a když Harryho prsty sejmul, odpověděl: „Ale to byla tvá známka a suvenýr, ne dárek.“

Harry se usmál s pohledem měkce upřeným na muže. „Ne tohle,“ řekl a pak znovu pozvedl ruku, aby se prsty lehce dotkl Severusovy tváře, jako by se bál, že je muž tvořen z nějakého vzácného skla, které by se mohlo rozbít. „Jde o dárek, který jsi mi věnoval už před dávnou dobou. A já si konečně uvědomil, že je to dárek, který chci opětovat.“ Jen taktak postřehl, jak se Severusovy oči rozšířily šokovaným pochopením, než se nahnul, aby polapil Severusovy rty svými.

A pak Severus zapomněl na veškerý šok, když si zvolna přitáhl Harryho tvář k sobě vzhůru, když ucítil jeho paže omotané kolem svého krku a ruce zaklesnuté do svých vlasů, aby udržel balanc. Jen na kratinko ho zasáhla žárlivost na toho, kdo Harryho naučil tak líbat, ale pak všechny podobné myšlenky vyhnal z jeho mysli polibek sám. Polibek, který byl spíš nadšeně něžný než požadovaný. Pro ně oba, v podivné shodě, to byl polibek, který jakoby je přiváděl zpátky domů.

Když se nakonec odtáhl, byl Harry jen částečně zadýchaný. Mužovu chuť stále cítil na svých rtech, dojem z polibku skrz něj pořád proudil. „Veselé Vánoce, Severusi,“ usmál se vzhůru na muže, zatímco mu v očích tančilo štěstí.

„Veselé Vánoce, Harry,“ zašeptal Severus v odpověď a usmál se na mladíka, který mu byl stále tak blízko. A pak se polibkem otřel o koutek Harryho úst. „Plánoval jsi to?“ vydechl proti Harryho pokožce.

Harry zavřel oči a posunul se, až hlavou spočíval na Severusově rameni. „Lehkomyslná myšlenka na poslední chvíli,“ připustil, „a něco mi říkalo, že stejně jako u těch ostatních, to je to správné.“

Severus se usmál a objal ho, tvář odloženou na kštici neukázněných vlasů. „Nemohl bych si přát dokonalejší dárek,“ pronesl tiše k černé hlavě.

„Děkuji, že jsi na mě počkal.“ Harry začal bříšky jedné ruky pročesávat hedvábné prameny. „Že jsi mě nechal to udělat po svém. Že jsi mi dovolil dostat se k tobě.“

Severus se znovu usmál a na kratinkou dobu, když odpovídal, objal Harryho ještě pevněji. „Mohu se ptát, co tě přinutilo se tak náhle objevit? Kromě tvé lehkomyslnosti?“

Harry se po té otázce odtáhl jen natolik, aby mohl pohlédnout do černých očí, a ruku, kterou už si nepohrával se Severusovými vlasy, jemně přitiskl na jeho tvář. „Kromě všech důvodů… mi to přijde přirozené. Být tady s tebou takhle.“ Přejel prstem přes Severusova ústa, hledě na ně, než pohled znovu zvedl vzhůru. „Nepokoušet se tě zlíbat přímo tady do bezvědomí mě přivádí k šílenství. A když jsi mi poslal ten lektvar a vzkaz… nemohl jsem zůstat stranou už ani o minutu déle. Mé srdce odhodilo všechny předchozí sliby, které jsem ti dal. A tak jsem tady… a ptám se tě, Severusi, jestli mi ještě stále chceš prokázat tu čest a pokusíš se se mnou navázat vztah.“

Severus zvedl ruku, aby jemně uchopil tu Harryho potulnou, zatímco se ztratil v zelených očích. Věděl, že spustil své mentální štíty a bylo mu jedno, že se Harry může ponořit do jeho mysli, když bude chtít. Neměl co skrývat před tímto mladým mužem. Ne v okamžicích, jako byl tento. „Vždy jsem říkal, že máš srdce na správném místě, ty jeden citově založený nebelvíre,“ dobíral si jej láskyplně. „Moje odpověď je stejná jako ta tvá… Ano,“ pronesl, než se ušklíbl. „Ačkoliv klidně mě zlíbej do bezvědomí. Troufám si tvrdit, že bych si tvou snahu užil.“

„Severusi!“ zasmál se Harry a použil svou ruku, aby muže plácl do ramene.

Severus jej obdařil úsměvem, a pak si na něco vzpomněl. „Víš… že právě probíhá taneční zábava?“

Harry pozvedl obočí a hlavu naklonil na stranu, jak se snažil zaslechnout jemnou melodii hudby, která jistě hrála uvnitř. „Ano. A ty se tady ukrýváš proč?“

„Našel jsem studenta mimo vyhrazené území,“ informoval jej Severus nenuceně, ale jiskřičky v jeho očích nezůstaly nepovšimnuty.

„Och?“ usmál se na něj Harry. „A jaký za to bude tentokrát trest? Body? Poškola? Kolečko kolem školy?“

„Tanec.“

„Tanec?“

Severus přikývl a pohnul rukou, až spočinula na Harryho boku. „S učitelem, který jej přistihl.“

Harry se najednou zaculil a rukama vklouzl na Severusova ramena. „Ty jsi ale koketa. Ale to mi nikdo neuvěří, že ne?“

„Rozhodně ne. To tě spíš přijmou na psychiatrickém oddělení,“ souhlasil Severus, když se začali pohybovat tanečním krokem do melodie, kterou slyšeli jen oni dva.

„Ještě štěstí, že se na tebe nebude Brumbál zlobit, že jsi zmeškal párty, když jsem obdržel tento taneční trest,“ ušklíbl se na něj Harry nestoudně.

„Spratku,“ uchechtnul se Severus. „Neopovažuj se mu to říct. To on mě sem vlastně poslal.“

Harry se usmál a přimkl se blíž. „Nehodlám mu to nijak ulehčovat, když na nás pořád tak dotíral.“

S tím souhlasili oba.

Jejich tanec byl naneštěstí neočekávaně přerušen, když se otevřely přilehlé dveře. Harry se se zaskučením odtáhl, ale Severus už se otáčel, aby proklel jakéhokoliv studenta, který se je opovážil vyrušit, mumlaje si pro sebe několik dost nevybíravých slov.

„Severusi,“ vyhuboval mu Harry se smíchem.

Severus si jej nevšímal, a když se páťák vyplížil ze dveří, vrhl se na něj, aby ho sprovodil ze světa… obrazně řečeno… zatraceně. „Příště si to promyslete lépe, pane Soansi. Studenti mají zůstat uvnitř. Odebírám Havraspáru sto třicet šest bodů.“

Puberťák na něj civěl, než s vyděšeným jekotem utekl zpět do hradu.

Harry se mohl přetrhnout smíchy. „Gratuluji, Severusi, právě sis udělal dalšího přítele.“

„Nenuť mě sebrat body i Nebelvíru,“ napomenul ho Severus se stopou jistoty v hlase.

„Jak jsi na to množství bodů vlastně přišel?“ zeptal se Harry s pobaveným úšklebkem, když přešel k muži, aby se u něj postavil.

„Rád dělám v bodovém systému chaos. A namátková čísla tomu hodně pomáhají,“ poučil ho Severus a otočil se k mladšímu muž s úsměvem. „Tohle by raději neměl být sen.“

„Štípnul bych tě, ale ty bys mě proklel,“ podotkl Harry a pak se k Severusovi obrátil tváří. Přesto neučinil žádný pohyb, aby se jej dotkl. „Ale z mé strany… abych věděl, že to není sen, že jsem to doopravdy udělal… uděláš pro mě jednu věc?“

„Ano, cokoliv,“ odpověděl Severus a nijak nelitoval té bezvýhradnosti svých slov. Udělal by pro Harryho cokoliv. Prokazoval to znovu a znovu tím, že riskoval svůj život, jen aby zachránil mladého muže, do kterého se zamiloval.

Mladého muže, který ho tak láskyplně líbal ani ne před deseti minutami.

Harry nepromluvil hned, pouze na Severuse hleděl, zatímco sbíral odvahu a v duchu si spílal, že to přece nemůže být tak těžké. Už toho muže, pro Merlina, políbil! Jenže otázka, kterou hodlal položit, nebyla tak jednoduchá. Když konečně našel dost kuráže, objevila se v jeho hlase špetka nervozity. „Věděl jsem to od té doby, co mi to Sorai oznámila, a ty jsi řekl něco podobného… ale ne přímo to. Myslím, že ses obával, že by to pro mě bylo příliš… ale prosím… potřebuji to slyšet. Od tebe.“

Severusův výraz zjemněl pochopením. Harry měl pravdu – obával se, že by bylo příliš to říct, když se ho Harry teprve snažil poznat. Téměř se bál, že by ho to odradilo. Ale pokud to Harry chtěl slyšet… kdo byl on, aby Harrymu odepřel slyšet pravdu? Přistoupil blíž, až na dotek, objal Harryho tváře dlaněmi a sklonil se, aby mu do ucha zašeptal: „Miluji tě, Harry.“

Harry ucítil, jak se něco uvnitř něj při těch slovech zadrhlo a nebyl to jen jeho dech. Otočil hlavu, když se Severus začal stahovat, jejich rty se téměř dotýkaly. „Severusi…“ zašeptal a přimkl se právě dost na to, aby přitiskl jejich rty k sobě v pátravém polibku.

A právě takhle je našel Brumbál, ačkoliv v čase, kdy dorazil, už bylo jasné, že měl Harry v líbání navrch. Brumbál s úsměvem zavrtěl hlavou. Obrovsky jej těšilo vidět dva své oblíbené lidi konečně šťastné s tím druhým. Avšak nepřišel sem, aby Severuse na chvíli vysvobodil a on se tak mohl něčeho najíst, ale proto, že by je namísto něj mohli najít dva studenti, kteří právě směřovali ke dveřím.

Takže si odkašlal a potlačil zasmání, když se mu dostalo bodavého pohledu od obou zúčastněných. Ani jeden z nich neodskočil, pouze přerušili polibek a zazírali jeho směrem. Rychle pozvedl ruku, jako by se vzdával. „Klidně si pokračujte. Sám Merlin ví, jak dlouho jsem čekal, až vás dva takhle uvidím, ale myslel jsem si, že byste si možná rádi dali něco k jídlu,“ a rychle dodal, „mimo sebe navzájem.“

Harry vykulil oči a Severus se zamračil. „Pomůžeš mi zbavit se těla, Harry?“

Mladší muž se zachechtal a usmál se na něj. „Ale no ták. Mám hlad. Vždycky ho můžeme nechat tady, aby se toho ujal za tebe, dokud taneční zábava neskončí. Prostě si tam sedneme a navečeříme se a budeme se zabodávat pohledem do každého, kdo se k nám pokusí přiblížit, ne?“

„A po večeři a taneční zábavě?“ vyptával se Severus dál, ignoruje Brumbála, který vypadal být rozpolcený mezi smíchem a snahou udržet vážnou tvář.

Harryho úsměv nabral šibalskou zář. „Pro dnešek jenom líbání, pokud tedy nechceš obdržet další dopis. Řekl jsem Dudleymu, aby na mě nečekal… takže nemám v plánu odejít nijak brzy.“

„Ideální. Udělám, co budu moci, abych si vydělal – vlastně nevydělal,“ opravil odhodlaně svou chybu a zaculil se na Harryho, který se zasmál, „další dopis.“ Vzal Harryho za ruku a ušklíbl se na Brumbála, když kolem starého čaroděje procházeli. „Užij si večer!“

„Buďte diskrétní, vy dva!“ bylo všechno, co za nimi Brumbál zavolal, když vešli do hradu. Jakmile se za nimi zavřely dveře, začal hlídkovat, vesele si pohvizduje, na tváři potěšený úsměv spolu s jiskřičkami v očích.

Jakmile ale byli uvnitř, Severus je neodvedl do Velké síně a Harry se tomu nebránil.

„Jídlo si dáme, ale ne obklopeni všemi těmi nesnesitelnými spratky a mými váženými kolegy, kteří by rádi strkali své nosy do našich záležitostí,“ zamumlal Severus temně.

Harry jeho směrem našpulil rty. „Myslel jsem, že jsem byl ten jediný nesnesitelný spratek v okolí.“

Severus se pro sebe usmál. „Och, to stále jsi. Jen jsi ještě nesnesitelnější než ten zbytek. To proto sis získal tolik mé přízně.“

Harry se rozesmál a následoval Severuse zbytek cesty do jeho soukromých komnat. Většinu cesty kráčeli v tichosti, ale bylo to příjemné ticho. Jakmile dosáhli mužových pokojů, Harry popadl lahev vína, kterou Severus ještě nedopil, zatímco starší muž přivolal domácího skřítka, aby jim přinesl večeři.

Během jídla a upíjení vína mluvili o chvílích, které prožili odděleně. Harry strávil hodně času tím, že mu vysvětloval, jaké byly všechny ty mudlovské aktivity. A Severus došel k názoru, že se mu rovněž moc nezamlouvaly Dudleyho lodní řidičské schopnosti. Když dojedli, Severus užuž sahal po lžičce od dezertu, který měli společný – nějaký druh čokoládového koláče s čokoládovou náplní a na vrchu s vanilkovou zmrzlinou a čokoládovou polevou – když Harry najednou popadl celý talíř a rychle se postavil.

„Harry!“ protestoval Severus, ale jakékoliv jeho zamračení se ztratilo, když na něj mladík mrknul a odkráčel. „Harry?“

Černovlasý kouzelník se usadil na pohovce a spokojeně vydechl. Usmál se, když slyšel, jak se k němu Severus přibližuje, a olíznul lžičku, kterou nebudou potřebovat. Jinými slovy, tu druhou. Pak ji hodil přes rameno, kde se brzy rozplynula, když ji zasáhlo jedno ze Severusových mizících kouzel.

„Harry? Co to děláš?“ zeptal se Severus s očima ztmavlýma více než jedním druhem zájmu, když k němu došel a mladší muž mu udělal místo na pohovce.

Harry se na něj usmál. „Tohle možná není rande… ale nebudeme tady přece jíst dezert odděleně.“

Severus pocítil záchvěv hřejivosti nad tou zmínku a pak se usadil na gauč vedle Harryho. „V tom případě mám tentokrát první sousto.“

Harry na něj vyplázl jazyk, ale první kousek, který nabral, putoval k Severusovi – který se krmení podvolil bez námitek. Ale pak byl Harry zaskočen, když ho Severus lžičky následně zbavil.

„To bylo podlé,“ podotkl, než se šťastně rozsvícenýma očima dezert přijal.

„Samozřejmě, že bylo,“ posmíval se mu Severus, jako by byl vážně dotčený. „Jen ty mě můžeš přinutit, abych porušil svá pravidla ohledně jedení na pohovce ne jednou, ale hned dvakrát.“

Harry se drze uculil a sledoval, jak Severus přijal další kousek koláče. „Jaká další pravidla tě můžu přinutit porušit?“

„Opatrně, nestoudný fracku. Stále ti můžu udělit nějaký strašlivý trest,“ varoval jej Severus a nabral další kousek koláče, aby řečeného fracka nakrmil.

„Mmm,“ odpověděl Harry během žvýkání a dal své stanovisko najevo lehkým zasmáním. Och ano, to by Severus jistě mohl. A s největší pravděpodobností to i udělá. Teď, když učinili rozhodnutí, že se o ten vztah pokusí, budou muset být nanejvýš opatrní. Dokonce i před lidmi, kterým to Harry hodlal říct. Při té myšlence polkl a pak promluvil: „Chci o nás říct mým přátelům. Víš, že udrží tajemství, ale raději bych jim to řekl sám, než abych čekal, až to zjistí na vlastní pěst. Věříš mi v tom, že ano?“

Severus si povzdechl a věnoval mu pousmání. „Třebaže se mi to nelíbí, nikdy bych si nedovolil tě kontrolovat. Jsem chytřejší, než abych si myslel, že to udržíme jako tajemství navěky. Zejména, když vezmu do úvahy, že nehodlám být diskrétní, až dostuduješ.“

„Och?“ Tohle Harryho rozhodně zaujalo. „Políbíš mě přede všemi?“

„Uvidíme.“ Severus obrátil oči v sloup, ale jeho úsměv se ještě rozšířil.

Avšak při zmínce o dostudování pronikla do Harryho mysli další věc, kterou potřeboval prodiskutovat raději dříve než později. „Citróňák mi na příští rok nabídl práci… Čekal jsem, dokud se nerozhodnu o nás, než tak učiním ohledně zaměstnání. Prostě proto, že je ta práce prací pro mě, tady nebo někde jinde, a nechtěl jsem způsobit problémy tím, že tady zůstanu.“

„Vzdávám to,“ zaskučel Severus a zavrtěl hlavou. „Devadesát procent tvého uvažování nikdy nepochopím. Obrana?“

Harry se rozesmál a šlohnul lžičku z mužova uvolněného úchopu, aby vrazil další kousek koláče Severusovi do pusy. „Budu instruktor soubojů. Většinu mých znalostí obrany stejně tvoří souboje. Ačkoliv,“ připojil jako dodatečnou myšlenku, „raději vynechám většinu těch ošidných kouzel, která jsi mě naučil.“

„Většina z nich nebyla ve své podstatě zrovna legální,“ zamumlal Severus, ale ušklíbal se. Býval ve svém mládí velmi vynalézavý. Ukořistil si lžičku zpět, aby zapracoval na posledním zbytku dezertu a mohl ho tak dát Harrymu.

„Tvoje mysl nemohla uvažovat legálně, aby vymyslela takové věci,“ podotkl Harry a přijal sousto koláče. Když jej žvýkal, sledoval, jak Severus odeslal talíř a lžičku do kuchyně. Jakmile polkl, setkal se se Severusovým pohledem s téměř plachým úsměvem. „Cítím se teď trochu hloupě, víš…“ připustil a posunul se na pohovce, aby mohl obejmout svá kolena přimknutá k hrudníku.

Severus pozvedl na mladého muže a jeho jednání obočí, pokoušeje se nemyslet na to, jak vypadal roztomile. Věděl, že o to se Harry nesnažil a pravděpodobně by jej uhodil, kdyby se o tom zmínil. „Jsi přece hloupý nebelvír. Všichni jste hloupí.“

To mu vyneslo smích, třebaže se do něj Harry hraně zabodnul pohledem. „Mluvil jsem vážně, Severusi.“

Severus protočil panenky nad Harryho hrou se slovy. „Proč se cítíš hloupě?“

„No,“ Harry se zhluboka nadechl, „celý ten čas jsem si tě, mimo držení za ruce a pár objetí, udržoval od těla a pak jsem tě dnešního večera políbil více než jednou.“

Severus se rozesmál a Harry zhruba očekával, že se něco takového stane. Jakmile se Severus z větší části uklidnil, setkal se s Harryho zvědavýma očima. „Harry, kromě mě jsi nikdy nikoho více než jednou nepolíbil. Před nějakým časem jsi mi to sám řekl, takže pokud mezi mnou a tou osobou někdo jiný…“

„Ne!“ uklidnil ho rychle Harry. „Ale to prostě…“

„Chápu,“ přerušil ho Severus. „Ale já tou změnou zmatený nejsem. Strávili jsme celý ten čas, abychom se dostali do bodu, kdy mě políbit budeš chtít, kdy mi dovolíš tě políbit. A evidentně se ti to líbilo…“ ušklíbl se, když Harry zčervenal, „jen je to trochu jiný začátek, Harry. Nic hloupého v tom nehledej.“

Harry zůstal potichu téměř celou minutu, pozoroval Severuse, zatímco se jeho červeň vytrácela a tiché zamyšlení se změnilo na jemný úsměv na tváři. „Líbilo se ti to?“ zeptal se nakonec s ponoukavým leskem v očích.

„Neříkal jsem ti snad, abys byl ve svých otázkách konkrétnější, Harry?“ dobíral si jej Severus na oplátku. Věděl, o co se dospívající mladík snaží, ale nehodlal podlehnout tak snadno.

Harry uvolnil své objetí kolen. „Tohle,“ pronesl tiše a nahnul se, aby na Severusovu tvář umístil cudný polibek. Pak se stáhl právě tak rychle a vrátil se do své pozice.

Severus se dotkl svým dlouhým prstem místa, které stále brnělo tím dotekem. „Velmi.“ Jeho hlas byl bezmála chraplavý, ale jen z dojetí. Právě mu začínalo docházet, že se to doopravdy děje. Harry byl tady. Harry ho dnešní večer políbil více než jednou. A ty polibky jen ukotvily pocit, který jej naplňoval; takový, který nikdy necítil s nikým jiným než s Harrym, z doteku tak prostého jako pohlazení ruky, jako pohlazení rtů.

„Pak to nejsem jen já,“ zašeptal Harry tichounce, stále hledě do Severusových nehlídaných očí.

Severus si trochu překvapeně uvědomil, že Harryho cítí ve své mysli. „Jak jsi…“

Harry se usmál a opatrně vyklouzl. „Promiň. Je snadné vejít… obyčejně se hlídáš.“

„Nevadí mi to,“ utěšil ho Severus, protože věděl, že ačkoliv on a Harry už překonali otázku důvěry, mladík si stále vysoce považoval Severusova soukromí. „Jen mě překvapuje, že jsem tě necítil předtím.“

„Domnívám se, že jsme oba prostě dostatečně uvolnění,“ předpokládal Harry, „ale jsem rád… že to nejsem jen já, koho ovlivňují puberťácké hormony. Že taky cítíš, že se mezi námi něco změnilo.“

Severus se natáhl přes pohovku a zvedl ruku směrem, odkud přiletěla nedopitá lahev vína. Druhou rukou pak vyčaroval skleničku.

„Vejtaho.“

Ušklíbl se zamumlaným slovům a nalil si do skleničky víno. „Vzhledem k tomu, že vím, že tě tvůj vážený bratranec nečeká doma ve slušnou hodinu…“ předal skleničku Harrymu, „… máme pro sebe tolik času, kolik budeš chtít.“

Harry na to pozvedl svou sklenici. „To zní skvěle.“

A bylo. Ani jeden z nich se ještě nikdy ve svém životě s druhou osobou necítil tak uvolněně, ani přirozeně. Pomalu upíjeli víno, zatímco spolu hovořili a smáli se.

Co se jich týkalo, byly to ty nejšťastnější Vánoce, které kdy poznali.