Preklady fanfiction Harryho Pottera

2. kapitola – Nevítaný návštěvník

„Grangerová!“ Severus nevěděl, jestli to jméno skutečně řekl nahlas nebo jenom vybuchlo uvnitř jeho hlavy a rezonovalo v ní.

Hermiona Grangerová v šoku vytřeštila oči, když ho poznala. „Profesor Snape?“

Snapeovi se v žilách okamžitě rozlil spalující vztek. Celá léta se mu dařilo dobře, aniž by něco – nebo někdo – z Bradavic narušoval jeho rovnováhu a pohled na Hermionu Grangerovou s sebou přinesl příval nevítaných vzpomínek.

„Nevím, co sakra ode mě chcete, Grangerová, a taky mě to, k čertu, vůbec nezajímá! Odvez ji odsud, Brady,“ zavrčel. „Hned!“

S tím se Severus otočil na patě, vykročil po pěšině zpátky ke srubu a nechal Bradyho Lawforda jen užasle zírat. „Vy znáte Sebastiana?“ zeptal se své pasažerky.

Hermiona se přinutila obrátit pohled zpátky na pilota právě ve chvíli, kdy se prásknutí dveří od srubu ozvěnou odrazilo od jezera a dolehlo zpátky k nim. „Tohle je ten muž, kterému říkáte Sebastian Snow?“

„Ano. Takže on si změnil jméno, nebo tak něco? Nemyslím, že by mě to překvapilo. Vím, že měl za sebou nějaké nepříjemnosti.“ Brady vypadal tímto obratem událostí naprosto zmatený. „Jak jste mu říkala? Profesor Jak?“

„Profesor Snape, Severus Snape. Byl ve škole jedním z mých učitelů.“ Hermiona krátce zauvažovala, jestli změna jména byla součástí podmínek Snapeova vypovězení z Británie, nebo jestli to byl jeho vlastní nápad.

„Řekl, že učíval chemii.“

To byl obvyklý způsob, jak kouzelníci prezentovali mudlům profesi lektvaristy. Samozřejmě, že vždycky ještě byla možnost říct „lékárník,“ nebo „farmaceut,“ ale „lékárník“ byl trošku zastaralý a „farmaceut“ by mohl vyvolat různé dotazy, týkající se mudlovských léků. To také dokazovalo, že Lawford nevěděl nic o Snapeově statusu kouzelníka.

Hermiona se v duchu vrátila k rozhovoru, který s Lawfordem vedli během letu ze Thunder Bay. „Takže tohle je ten muž, kterého jste zachránil? Ten, který se pokusil zabít?“

„Správně.“

Z toho by měli Harry s Ronem svátek. Mastný bastard, který se pokouší sám sebe oddělat! Jako vždycky Hermiona okamžitě vytlačila z hlavy myšlenky na Rona a rozhodla se zabývat pouze Harryho reakcí. Překvapivé odhalení Minervy McGonagallové během Snapeova procesu ani za mák nezměnilo smýšlení Harryho Pottera; pokud šlo o něj, Snape zůstával tím nejodpornějším tvorem na zemi hned po Voldemortovi a závazná smlouva s Albusem Brumbálem ať táhne k čertu. Hermiona se přinutila věnovat znovu pozornost důvodu, proč tu byla.

„Nemělo by to trvat dlouho, pane Lawforde.“

Brady se nevesele zasmál. „V tom máte pravdu. Podle jeho reakce soudím, že budete mít štěstí, když vám Sebastián řekne pět slov. Musím říct, že jsem neviděl celé roky, aby se takhle choval. Obvykle je docela příjemný. Vás musí vážně nesnášet.“

To bylo ještě slabé slovo. A Severus Snape, popisovaný jako příjemný? Nepředstavitelné. Hermiona si uhladila šaty a zvedla aktovku, kterou si odložila na verandu. „Kde má tohle místo dveře? Na opačné straně?“

„Ano. Ty, co vidíte tady pod verandou, vedou jen do sklepa, který Sebastian využívá ke svým chemickým pokusům.“ Lawford mávl rukou směrem k hrubě tesaným dveřím v kamenné zdi přímo proti nim.

Hermiona si přehodila aktovku z jedné ruky do druhé a vydala se okolo srubu, s Bradym v závěsu.

„Co když mě nepustí dovnitř?“ chtěla vědět.

Lawford se pohrdlivě zasmál. „Tohle je můj dům, slečinko. Pustí vás, když řeknu, aby to udělal.“

Když vyšli na malou vstupní verandu, Hermiona zvedla ruku, aby zaklepala, ale Lawford nesouhlasně zabručel a odstrčil ji. Vzal za kliku, otevřel dveře a pak jí pokynul, aby vstoupila.

Ocitli se v kuchyni. Nalevo před nimi byl kuchyňský stůl, zpola zaházený časopisy bez obrázků – lektvarovými časopisy, jak Hermiona okamžitě uhodla a dokola stály opotřebované židle se šprušlovými opěradly. Na druhé straně byl rozlehlý obytný prostor s kamny na dřevo a s prosklenou stěnou, která poskytovala výhled na jezero. Hermiona si pomyslela, že v rukou šikovného bytového architekta by se tohle místo mohlo stát jedním z těch prázdninových srubů, které viděla v mudlovských časopisech. Položila aktovku na stůl a čekala.

„Sebastiane?“ Brady zamířil ke schodům naproti jídelně a mžoural nahoru, zřejmě do podkroví. „Já nevím, s čím máš problém, ale tato dáma s tebou potřebuje mluvit. Úřední záležitost.“

„Táhni k čertu,“ dolehl shora Snapeův hlas.

„Říká, že to bude trvat jen pár minut,“ pokračoval Brady.

„Nemám pár minut.“

„To teda, sakra, máš. Pojď sem a promluv si s ní, ať se můžu dostat zpátky do vzduchu. Přichází studená fronta.“

Bylo ticho. Lawford se zašklebil směrem k Hermioně a pak se znovu zahleděl do podkroví. „Koukni, Snowe nebo Snipe, nebo jak se vlastně jmenuješ, tohle je můj dům. A jestli v něm chceš dál bydlet, tak se okamžitě pohni sem dolů!“

Bylo slyšet zaklení a pak ticho. Nakonec Hermiona uslyšela na schodech Snapeovy kroky a Lawford uhnul z cesty.

„A teď,“ řekl Brady, „si vy dva trochu promluvte a já jdu připravit letadlo.“

„To udělej,“ řekl podrážděný Snape a hleděl na Hermionu s výrazem naprostého opovržení. „Dáma se nezdrží dlouho.“

Lawford po svém nájemníkovi blýsknul nechápavým pohledem a zamířil ven ze srubu. Hermiona ho doprovodila pohledem.

„Děkuji vám, pane Lawforde.“ Obrátila se čelem ke Snapeovi a nepříjemně vnímala, jak ji propaluje svýma téměř černýma očima.

Ten člověk nahání hrůzu na chlup stejně, jako když byl v Bradavicích, pomyslela si Hermiona. Jeho kdysi černé vlasy, teď na spáncích značně prošedivělé, byly svázané do celkem dlouhého ohonu a Severus Snape, který býval vždycky bezchybně oblečený v kouzelnickém hábitu, nyní nosil košili z černé pleteniny a vybledlé modré rifle. Překvapivě na něm vůbec nevypadaly nepatřičně, ačkoliv ze způsobu, jakým na něm visely, Hermiona pojala podezření, že je ještě hubenější, než před patnácti lety.

„Posaďte se, prosím,“ řekla Hermiona a ukázala k jídelnímu stolu.

„Vy mě zvete, abych se posadil ke svému vlastnímu stolu?“ vyštěkl Snape.

„Mohli bychom si promluvit i vestoje, profesore Snape, ale vsedě by to mohlo být příjemnější. Kromě toho si myslím, že je to stůl pana Lawforda, nikoli váš.“

Severus neodpověděl. Vztekle trhnul židlí k sobě, posadil se a ruce vzdorovitě zkřížil na prsou. Hermiona se také posadila a vybavila si, že když naposledy seděla takhle blízko Severuse Snapea, civěl jí přes rameno do eseje z obrany.

Jednou v šestém ročníku, když byl Ron příliš zaměstnaný hraním si na idiota s Levandulí Brownovou, než aby si jí všímal, zaslechla několik čtvrťaček diskutovat o tom, jak jim profesor Snape připadá sexy.  Okamžitě nad tou představou ohrnula nos, ale ta myšlenka jí uvízla v hlavě. Přistihla se, že pozoruje Snapea pozorněji a postřehla, jak učení obrany proti černé magii vynáší na povrch vášeň, která se v něm skrývala. Bylo poznat, že ten předmět miluje a z toho důvodu bylo snazší překousnout jeho sarkastickou, nevlídnou povahu. Zanedlouho si Hermiona hýčkala svou vlastní malou zahleděnost do Severuse Snapea.

A pak jednoho dne těsně předtím, než Ron přišel k rozumu, Snape postával ve třídě za jejími zády. Hermiona si nemohla pomoct, ale představovala si, jak se snaží zachytit závan jejího parfému, zatímco nahlíží do její eseje a hledá chyby. K jejímu velkému zklamání se neobjevily žádné další projevy nějakého zájmu o ni, ani ve zbytku toho týdne ani v těch dalších a tak se Hermiona nakonec rozhodla, že její první reakce na názor, že je Snape sexy, byla správná.  Zakoukat se do tohoto zvláštního muže byl naprosto ztracený případ, navíc pitomý a beznadějný. Nikdy o tom nikomu neřekla, dokonce si na to ani nevzpomněla - až doteď.

Hermiona seděla se Severusem Snapem prakticky koleno na koleni ve srubu v divočině a vzpomínala na to, jak by tenkrát v šestnácti vraždila za takovou možnost. Dokázala si sama sebe představit, jak se vážně dívá do těch černých očí a říká Dokážu ti pomoct, Severusi. Vím, že jsi zraněný a pomohu ti...

Spolkla trpké zasmání nad romantickou stupiditou mládí, zamaskovala ho zakašláním a šmátrala v aktovce, dokud nenašla ty správné papíry.

„V současné době jsem zaměstnána na Kanadském kouzelnickém patentovém úřadě. Podle mých informací, pane profesore...“

„Neříkejte mi tak!“

„Tak dobře,“ odsekla. „A jak vám mám říkat? Severus Snape nebo Sebastian Snow?“

„Pro Bradyho Lawforda jsem Sebastian Snow. Podle zákona jsem stále Severus Snape,“ řekl Snape mrazivý tónem, ale dal bych přednost tomu, abyste na mě nemluvila vůbec.“

Hlas byl přesně tak sametový i tak neurvalý, jak si pamatovala a tmavé oči se blýskaly až příliš známou zlobou. Na chvíli jí bylo znovu jedenáct a seděla v bradavické lektvarové učebně a sledovala, jak Snape ponižuje Harryho Pottera a Nevilla Longbottoma a Hermiona si pomyslela, že čas osobnost Severuse Snapea nijak nezměnil. Jestli si Lawford myslel, že se Snape změnil, pak byl stejně střelený jako on.

„Ať to máme za sebou, ano, pane Snape? Podle mých informací byl loňské léto dodáván mezi mudly lektvar, odpuzující hmyz. Začátkem tohoto roku se vzorek jednoho z nich dostal ke kouzelníkovi, který rozpoznal jeho magické vlastnosti. Já jsem ho vysledovala zpět k panu Lawfordovi, který mi sdělil, že jste tento lektvar vytvořil vy.“

Severusovou tváří se rozlil škodolibý úsměv. „Samozřejmě, že jsem ho vytvořil, Grangerová. Pokud tady nahoře strávíte dostatek času, zjistíte, že v létě vás muchničky sežerou zaživa.“

„Kouzelnické lektvary se nesmí prodávat mudlům,“ poukázala Hermiona.

„Já to vím. Myslíte, že jsem přišel o rozum?“

„Tak proč jste prodal...“

„Nic jsem neprodal, vy hloupá ženská. Udělal jsem ho pro sebe. Lawford ho jednou použil a byl tak ohromený jeho účinností, že mě požádal, abych nějaký vyrobil pro něj. Létá s bohatými klienty do různých rybářských středisek v okolí a jednou jeden z nich naléhavě potřeboval něco proti hmyzu. Lawford ho jen poslal dál.“

„A nakonec skončil v rukou kouzelníka, který poznal, co to je,“ řekla Hermiona. „Kouzelnický lektvar nesmí být prodán nebo vydán...“

„... mudlům s úmyslem zanechat zmíněný lektvar v jejich vlastnictví. Neopovažujte se mi citovat zákony, Grangerová!“

„Jedna věc je podělit se o lektvar s panem Lawfordem. Ale nechat ho s ním odejít, aby ho mohl sdílet s ostatními, je nezodpovědné chování, které ohrožuje veškeré obyvatelstvo.“

Severus přimhouřil oči. „Je to repelent, Grangerová. Pro jakéhokoliv mudlu, kterému by se mohl dostat do rukou, je dokonale neškodný. Řekl bych, že neublíží ani mouše, ale to bych si protiřečil, že?“

„Z právního hlediska máte dvě možnosti.“ Hermiona zapátrala ve svých papírech a našla úředně vyhlížející tiskopis. „Můžete požádat o patent na svůj lektvar, který se po schválení vzorce komisí pro experimentální látky bude moci prodávat na volném trhu. Pokud odmítnete, dostanete obsílku s příkazem ukončit výrobu pro jakékoliv jiné použití, kromě výlučně osobní potřeby.“

Nedočkala se žádné bezprostřední reakce, proto Hermiona prostě dodala: “To je zákon, pane prof... Snape.“

„Věřte, že na to vám kašlu,“ zasyčel Snape smrtícím tónem. „Pro vaši informaci, nemám v úmyslu přestat s výrobou toho lektvaru a nezajímá mě, kolika zákony a formuláři mi budete mávat pod nosem. Brady Lawford je můj domácí a příprava lektvaru pro jeho klienty je jen nepatrna splátka za to, že mi tu dovolil zůstat.“

Hermiona na něj zírala, když se jí pomalu rozbřesklo. „Pořád ho vyrábíte pro něj?“

Snape se zvedl ze židle se samolibým úšklebkem ve tváři. “Deset bodů pro nebelvírskou vševědku. Jak brilantní... věděl jsem, že existuje důvod, proč si vás Minerva tak považovala. A teď, jestli vám to nebude vadit, Grangerová, se potřebuji dostat dolů do své laboratoře. Pan Lawford s vámi víc než ochotně odtud odletí. Vyřídíte laskavě mé pozdravy Potterovi a Weasleymu, že ano?“

Hermiona zůstala tvrdohlavě sedět na židli. „Obávám se, že buď budete muset podepsat souhlas, nebo zřeknutí se, dřív, než budu moci...“

Snape do ní očima vypaloval díry. „Tak aby bylo jasno, protože to řeknu jen jednou: nebudu s nikým sdílet svůj vzorec složení, nebudu podepisovat žádné pitomé formuláře a budu i nadále vyrábět svůj hmyz odpuzující lektvar pro Bradyho Lawforda, který ho může použít, jak uzná za vhodné. Vyjádřil jsem se dost jasně?“

„Absolutně,“ pronesla Hermiona chladně. Postavila se, nacpala papíry zpátky do aktovky a s prásknutím ji zavřela. „Zjišťuji, že jako vždy je milým potěšením spolupracovat s vámi, profesore  Snape. Jsem si jistá, že o mých nadřízených ještě uslyšíte.“

Snape sledoval, jak pochoduje ke dveřím a náhle ho něco napadlo.

„Povězte mi, Grangerová,“ pronesl, „je nějaký důvod, proč Minervino zázračné dítě mrhá svými schopnostmi na Kanadském kouzelnickém patentovém úřadě? Neměla jste touhle dobou být ministryní kouzel v Británii? Nebo alespoň být zodpovědná za zavedení nějakého nového systému sociální spravedlnosti v britské kouzelnické společnosti?“

Hermiona se zarazila, pak se obrátila zpátky ke Snapeovi a v očích se jí blýskalo. „Náš rozhovor skončil. A pro vaši informaci, správné oslovení není Grangerová, ale Weasleyová!“

Zamýšlela rozrazit síťové dveře a vypochodovat ze srubu s nosem nahoru, ale na verandě postával Brady Lawford a blokoval jí cestu.

„Odcházíme, pane Lawforde!“ vyštěkla.

„Ano, madam.“ Brady ustoupil z cesty a zároveň přeskakoval pohledem z Hermiony na Snapea a zase zpět. Rozhodně neměl chuť dostat se právě teď do křížku ani z jedním z nich. Té ženě z očí hleděly dýky a Sebastian Snow vypadal naprosto schopný vraždit. Vypadalo to, že zpáteční let do Thunder Bay bude velmi dlouhý.

Hermiona za sebou nechala s prásknutím zapadnout dveře. Severus slyšel křupání kroků, jak scházela s Lawfordem po štěrkové cestě zpět do přístaviště. Rozzuřený na osud, že mu znova postavil do cesty tuhle konkrétní ženskou, se vyřítil schodištěm až do osamělé ložnice srubu a v opožděné reakci za sebou třísknul dveřmi.

Bože. Hermiona Grangerová. Ne, Hermiona Weasleyová.

Kdyby byl srub a jeho vybavení jeho, začal by Severus házet čímkoliv rozbitným, co by mu přišlo pod ruku. Namísto toho padl na postel a tiskl si prsty na oči, dokud z temnoty nevyrašily zářivé barvy.

Byl docela spokojený, když nikdo z minulosti nenarušoval jeho samotu. Proč teď? Proč ona?

Takže si vzala toho idiota Weasleyho? Není divu, pomyslel si Severus. Byl to jen důkaz jejího nevkusu a špatných rozhodnutí. A proč, ve jménu všeho, co bylo svaté, mrhala svým nepředstavitelným talentem v nějakém zkostnatělém, neschopném byrokratickém úřadě? V Bradavicích Snape Hermionu ani jednou nepochválil jinak, než nepřímo. Nepovažoval to za nutné. Bylo tam příliš mnoho učitelů, kteří jí pochlebovali a neměl nejmenší úmysl připojit se k Lize obdivovatelů Grangerové.

Více než jedenkrát si přál, aby byla zařazena do Zmijozelu. Pod jeho vedením a se správnými kontakty by se stala v kouzelnickém světě nezadržitelnou silou.

Je smutné vidět ji klesnout na tuto úroveň.

Mlhavě zapřemýšlel, čím si asi pan Weasley vydělává na živobytí. Hraním famfpálu, bezpochyby. Nedotáhnul to do žádného britského týmu, nebo ho vyrazili kvůli věku? To bylo ono, rozhodl se Severus spokojeně. Jeden z kanadských týmů se zřejmě stal jeho jedinou nadějí, jak hrát i nadále a tak sem přes půlku světa přitáhl Hermionu.

Pokud jde o tu směšnou záležitost s repelentem... řekl Bradymu, aby ho nedával nikomu jinému, ale ten pošetilec to stejně udělal. Ale dopadlo to dobře. Lawfordovi klienti o repelentu básnili a Severus byl víc než ochotný pro něj to vpravdě zanedbatelné množství vyrobit. Poslední věc na světě, o kterou by Snape právě teď stál, byla další kouzelnická vláda, strkající nos do jeho záležitostí. Copak nechat ho prostě na pokoji bylo tak těžké?

Pomalu, zhluboka dýchal a snažil se zbavit hněvu. Už léta nezažil, že by ho jakýkoliv pocit hněvu a hořkosti přemohl tak jako teď a vůbec se mu to nelíbilo. Snape ležel na posteli a pořád cítil bušení krve a nával adrenalinu, které mu bolestivě připomínaly, jak velkou část života v minulosti strávil zbytečně sebedestruktivním chováním.

Když burácení motoru hydroplánu doznělo, byl Snape už skoro klidný. Přinutil se sejít do sklepa a pokračoval v práci.