Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Preklady jednorazoviek od Arabesky

Neplecha ukončena

Preklady jednorazoviek od Arabesky
Vložené: Jimmi - 17.01. 2014 Téma: Preklady jednorazoviek od Arabesky
arabeska nám napísal:

Neplecha ukončena

Mischief Managed

 

Autor: Midnightkisses10

Překlad: arabeska

Beta: elbi

Povolení k překladu: Žádost zaslána, autorka nereaguje a už rok nepublikuje

Originál: https://www.fanfiction.net/s/7411772/1/Mischief-Managed

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové. Autorská práva povídky patří Midnightkisses10. Ani příběh, ani jeho překlad, nevznikly za účelem finančního zisku.

Slovo překladatelky: Není to bůhvíjak dechberoucí povídka, myslím. Ale je děsivá v tom, jak hrozné musí být ztratit dvojče. Já si to neumím představit, protože dvojče nemám, ale mám čtyři starší bratry a kdybych o jednoho z nich přišla... Mrazí mě z toho. Zkuste si uvědomit, jak moc to musí bolet a čeho všeho byste byli schopni.

A taky se mi tady líbil Charlie. Byl tak nějak... jak má být.

Opět, to dobré má na svědomí elbi, to špatné já.

Angst/Hurt/Comfort

George Weasley, Charlie Weasley

Rating: 14+

Shrnutí: George trpí. Ztratil bratra, dvojče, a tomu nikdo nemůže rozumět. Charlie se snaží, ale není to ono. A pak se najednou George ocitne u Borgina a Burkese a všechno se nějak... změní.

 

* * *

George Weasley bloudil ztemnělou ulicí ignorujíc šepot černokněžníků proudící z Obrtlé ulice. George opravdu nevěděl, co tam dělá. Někdy vůbec netušil, kam jde, i když to znělo jako hloupá výmluva. Jenom půjde, půjde a uvidí, kde skončí. Kdyby na tom byl opravdu tak špatně, prostě by se přemístil zpět do bytu.

Byly to dva měsíce, co Fred odešel. Pro George dva nejbolestivější a zdaleka zcela naprosto nejpodivnější měsíce. George cítil, jako by se jeho srdce rozpáralo na dvě poloviny, a jednu z nich si s sebou vzal Fred do hrobu. Fred byl jeho dvojče, jeho druhá polovička, jeho spolupachatel… část jeho duše. Přirozeně se George po jeho smrti cítil zničeně. Od narození byli nejlepšími přáteli. Po celý život důvěrně propojení. A ztratit někoho tolik důležitého… to bylo naprosto neskutečné.

George to ještě pořádně nevstřebal. S Fredem byli spolu dvacet let… představa, že ho už nikdy neuvidí, byla nemyslitelná. Nemožná. George si nebyl schopný představit, že už nikdy nezahlédne Fredovy oči nebo neuslyší jeho hlas… neucítí jeho ruce. Často si představoval, že Fred se brzy vrátí… že se vrátí a všechno se zase stáhne do starých kolejí. Ještě nebyl schopný přijmout, že se to nikdy nestane.

Samozřejmě, v poslední době se rodině velmi vzdálil. Za prvé, nechtěl vidět většinu z nich a poslouchat jejich neustálé strachování a otázky. Nepotřeboval slyšet jejich hlasy… Jenom potřeboval slyšet ten Fredův. A za druhé, uvědomoval si, že vidět ho není jednoduché ani pro jednoho z nich. Pokaždé, když se na něj matka podívala, propukla v pláč, protože prostě viděla Freda. Otec mu mohl nabídnout pomocné úsměvy a poplácání po zádech, ale většinou se mu ani nepodíval do očí.

Bill a Charlie pomáhali nejvíc. Bill s Fleur zůstali v Doupěti a Charlie s Georgem v jeho bytě. Za daných okolností se rozhodl vrátit natrvalo místo návratu do Rumunska. George měl za to, že možná litoval, že tráví tak málo času s rodinou. Bill i Charlie Georgeovi pravidelně pomáhali s obchodem a nechávali ho vyplakat se na jejich ramenou. Když chtěl utopit všechnu trýzeň v alkoholu, šli s ním do baru a ujistili se, že se dostane v pořádku domů, a často si ukořistili pár skleniček i pro sebe.

Nikdo mu ještě neřekl, aby se pohnul dál, nebo něco podobného. Ještě nenastal správný čas. Bill a Charlie mu často říkali, ať to pustí ven. Říkali, že je lepší brečet, než dusit to všechno v sobě. Takže se George proplakával ke spánku s myšlenkou na prázdnou ložnici vedle té své. Charlie někdy vešel do jeho pokoje, objal ho a nechal ho brečet na své hrudi, dokud neusnul.

Jeho spánek byl vždy bezesný. Sny byly tím, co potkávalo šťastné lidi. Sny potkávaly lidi se starostmi a nadějemi. George neměl nic. Cítil se zcela prázdný a zcela prázdné byly i jeho sny.

George se dál nepřítomně potácel ulicí, a když jeho oči náhodou vzhlédly, všiml si nápisu Borgin a Burkes. Málem obchod minul, ale podíval se do okna a jeho oči zachytily dvě čupřiny červených vlasů.

Zíral oknem dovnitř a spodní ret se mu zachvěl. Viděl svůj odraz jako v zrcadle, do tváře vryté rozrušení, a za ním stál… on…

Fred.

Fredovi hrál na tváři úšklebek, přesně jak si George pamatoval. Věděl, že je to Fred, protože věděl, v čem se jejich tváře liší. George byl trochu vyšší a jeho tvář podlouhlejší. Ale Fred… Fredova tvář byla trochu víc holčičí, jeho oči hnědší a jeho úsměv vždy poněkud pokřivený…

Byl tam… Jeho dvojče vedle něj. Tam, kam patřil. George se usmál; věděl, že se Fred vrátí. Věděl, že ho znovu uvidí. Věděl, že ho bude mít znovu po svém boku.

George se bál ohlédnout přes rameno, bál se, jestli tam Fred bude. Tak to neudělal. A dál opětoval pohled.

Ještě jednou blýskl úsměvem do zrcadla a vstoupil do obchodu a kromě toho jednoho nebral na vědomí žádný z tajuplných vystavených objektů. Okamžitě zamířil ke škodolibě se šklebícímu muži, který stál za pultem.

„Dobrý den, pane Weasley. Vidím, že jste obdivoval zrcadlo ve výloze.“ řekl monotónně pan Borgin nebo Burkes, George netušil který.

„Co je to? Lest?“ zeptal se George a ani nestaral o to, jak ho muž poznal.

„Jsem pan Borgin, pane. Rád vás poznávám.“ Pan Borgin napřáhl ruku a George jí váhavě potřásl, zatímco ho podezíravě sledoval. „Je to Zrcadlo z Erisedu,“ řekl pan Borgin a nadzvedl obočí, když se Georgeova ústa zformovala do překvapeného ‚oâ��. „Slyšel jste o něm?“ George pomalu přikývl a ohlédl se, aby si prohlédl zadní stranu zrcadla. „Vaše nejhlubší touha.“

„Kolik?“ zeptal se George rychle.

Pan Borgin se ušklíbl a složil ruce na hrudi. „Padesát galeonů.“

„Padesát galeonů?“ vyjekl zrzek nevěřícně.

„Bylo těžké ho získat. A pravděpodobně je dost levné na to, co je zač.“

„Neslevíte?“

„Ne. Jestli to opravdu chcete, zjistíte, že to za to stojí.“

George si povzdychl a souhlasně přikývl. „Dobře. Beru ho.“

Sáhl do brašny a vytáhl váček plný mincí. Poté, co odpočítal na stůl částku, pan Borgin je shrábl a zamkl v zásuvce u pokladny.

„Máte štěstí, Weasley. Taky jsem z toho mohl vytěžit víc. A to jsem to jenom vystavil do okna,“ odfrkl si.

George přistoupil k zrcadlu a zvedl ho z výlohy. „Díky. Teď si ho mohu vzít?“

„Ano. Užijte si to.“

George zrcadlo pevně uchopil a vytratil se z Bogina a Burkese. Potom se našel ve svém bytě, jak stále svírá zrcadlo, jako by to byl sám Fred.

Složil zrcadlo v rohu místnosti s očima připoutanýma na Fredově odrazu, který sledoval každý jeho pohyb s nemizícím úsměvem na tváři. Rozsvítil světlo, aniž by od svého dvojčete odtrhl pohled.

George cítil uspokojení, když pozoroval svého bratra. Jeho nejhlubší touha… věděl, že to vždy bylo mít Freda po svém boku. Možná… s tím zrcadlem by se mu to mohlo na chvíli splnit každý den. Mohl by mít Freda… jenom pro sebe. Jenom by ho viděl vedle sebe… byl by to zase Fred a George, ne jen George sám… díky tomu se cítil bezpečněji. Vždy se cítil nejbezpečněji s Fredem vedle sebe. Protože věděl, že Fred by ho vždy ochránil a… on by vždy ochránil Freda.

Mít Freda vedle sebe, dívat se na něj, usmívat se na něj… přestože Fred ani nemluvil… díky tomu se George cítil úplný. Díky tomu se cítil… opravdu šťastný. Poprvé od chvíle, co odešel.

George se znovu podíval do zrcadla, potom jednou sám pro sebe přikývl a pomalu si se zkříženýma nohama sedl na podlahu. Fredův odraz ho napodobil, sedl si vedle bratra a stále se usmíval.

Fred položil ruku na koleno Georgeova odrazu a druhý zrzek ucítil dotek svého zesnulého bratra. Zalapal po dechu, když se natáhl a ruka mu klesla na místo, kde cítil tu Fredovu.

Ale nebyla tam.

George dovolil jedné slze stéct po jeho tváři a podíval se na svoje koleno. Ležela tam jen jedna ruka. Vzhlédl zpět k obrazu v zrcadle, Fred se stále ušklíbal s dlaní na tom samém místě. Cítil Fredův dotyk… Ale on se nemohl dotknout jeho.

„Chybíš mi,“ zašeptal George a další slzy přibyly. „Tak moc jsi mi chyběl, Freddie. Jsem tak rád, že jsi tady se mnou, Frede.“

Poprvé se Fredův výraz změnil. Rysy weasleyovského dvojčete se zjemnily do povzbudivého úsměvu. Jeho druhá ruka se omotala kolem Georgeových ramen a George se nepokusil o dotek, jenom si vychutnal pocit tíhy Fredovy paže.

„Jenom jsem chtěl říct… Mám tě rád. Neřekl jsem ti to před bitvou. Přeju si, abych to udělal. A… přeju si, abych tam byl a zachránil tě.“ George vzlykal, hlavu schovával v dlaních a cítil Fredovu ruku těsně kolem těla.

Najednou se ozvalo hlasité zaklepání na dveře pokoje a Georgeova hlava vystřelila nahoru. Vyměnil si pohled s Fredem, jehož výraz se změnil zpět do úšklebku, když se George prudce postavil.

„Georgi?“ ozval se Charlieho hlas.;

Accio deka,“ zamumlal George s rychlým mávnutím hůlky. Deka k němu vzápětí přiletěla a George přikryl zrcadlo. „Ahoj, Freddie,“ zašeptal zlomeným hlasem.

George se přiřítil ke dveřím, rozrazil je a Charlie tam stál a zvědavě ho pozoroval. Všiml si Georgeovy uplakané tváře a zarudlých očí, zavrtěl hlavou a okamžitě si ho přitáhl do náruče.

Tohle bylo pro všechny tak těžké. Každý někoho ztratili; člena rodiny, jednoho z milovaných. Ale Charlie si mohl jen představovat, jaké to musí být pro George. On ztratil bratra a zlomilo mu to srdce, ale George ztratil dvojče… Jen stěží si mohl domýšlet, jaké to je mít dvojče… natož jaké je ho ztratit.

„Ššš, Georgi. Pšt. Bude to dobrý.“ Charlie mu šeptal do ucha a houpal s ním ze strany na stranu.

A George věděl… že by se to možná s novým zrcadlem mohlo zlepšit.

* * *

„Včera v noci jsem ho zase přistihl brečet,“ vydechl Charlie a obrátil do sebe další skleničku, zatímco sledoval George na druhém konci místnosti.

Harry měl narozeniny a Weasleyovi uspořádali menší setkání v Doupěti. Koneckonců to byly jeho osmnáctiny, i když Harry řekl, že nechce velkou oslavu.

Ačkoliv si mysleli, že se Georgeovi nebude chtít, přišel docela rád. Nikdo nechápal, proč se celý den chová tak radostně. Ale pravda byla, že George se jenom cítil povzneseně z toho, že viděl Freda… ačkoliv to byl jen odraz v zrcadle. Dnes ráno, než odešel do práce, seděl s Fredovou rukou kolem ramen a mluvil s ním přesně tak, jak by mluvil s Fredem. Přesně si představoval Fredovy odpovědi a vtípky. A rozhodně nebrečel. Cítil jako by… od této chvíle bylo všechno v pořádku jenom díky těm krátkým chvílím, kdy Fred seděl vedle něj.

V současné době, hned po písni ‚Happy birthdayâ��, George sledoval Harryho, jak krájí dort, který upekla Ginny. S Harrym se George se od války viděli jen dvakrát. Harry byl hodně zaneprázdněný, převážně kvůli tlaku ze strany tisku. Všichni chtěli rozhovor s ‚Chlapcem, který podruhé přežilâ�� a také dostal množství pracovních nabídek z bystrozrakých agentur.

Mimoto Georgeova blízkost rvala Harrymu srdce. Něco jiného bylo být vedle Ginny, která se snažila být silná, posunout se kupředu a uchovat živoucí vzpomínku na Freda. A něco úplně odlišného bylo nacházet se vedle Fredova kompletně zlomeného a ztraceného dvojčete. Bolelo to být s Georgem. Ale teď se zdál být jiný… teď se zdál být šťastnější. Harry si pomyslel, že se možná začal s celou věcí smiřovat.

„Možná se s tím právě srovnává. Možná se srovnává s tím, že Fred je pryč. To je vždycky první krok,“ promluvil Bill a sedl si spolu s Charliem a Fleur na pohovku.

„Ne… nemůže se s tím srovnat tak rychle… ještě před pár nocemi mi říkal, jak odmítá věřit tomu, že Fred odešel,“ řekl Charlie a jeho hlasem rezonovalo znepokojení.

„Netrvá dlouho si to uvědomit,“ zamrkala Fleur a uchopila manželovu ruku do své. „Náhlé odhalení nebo… uvědomění.“

„Možná bychom se neměli ptát. Možná bychom si měli prostě užívat starého George.“ Bill pokrčil rameny, jeho oči těkaly mezi Charliem a Fleur.

„Jo… zdá se veselejší a to je to důležité. Už nevím, co se děje v jeho hlavě… ale to je jeho věc. Jsou to jeho myšlenky…“ Charlie si povzdychl. „Jediné, co můžeme dělat, je trápit se tím, co nám říká nahlas.“

Poté, co Harry dokončil krájení dortu a Ron efektně rozmázl kus dortu po Harryho obličeji, Percy poprvé za ten večer přistoupil k Georgeovi.

„Ahoj, Georgi,“ řekl Percy a trochu se usmál.

„Čau, Percy,“ ušklíbl se George a přehodil paži přes ramena staršího, ale menšího bratra.

„Vadilo by ti… jít se mnou k Fredovu hrobu? Vím, že je teď uprostřed oslavy a tak… Ale dlouho jsem tam nebyl. Myslím, že nikdo jiný by se mnou jít nechtěl, a nechci jít sám,“ promluvil Percy potichu s váháním v hlase.

„Nepotřebuju tam jít, Percy,“ řekl George se svraštěným obočím.

„Co myslíš tím nepotřebuju tam jít?“

„Prostě…“ George si začal hryzat spodní ret. „Už tam znova nepotřebuju jít.“

* * *

Charlie a George se pozdě v noci vrátili letaxem. Oba měli trochu upito, takže přemisťování by nebyla zrovna nejlepší volba.

„No, tak dobrou, Charlie,“ zamával George a vydal se ke svému pokoji.

„Dobrou, Georgi… dneska jsi vypadal líp. To je dobře.“ Charlie souhlasně kývl hlavou.

George se na bratra pousmál, prošel chodbou a vstoupil do pokoje. Pečlivě zavřel dveře, rozsvítil světlo a shrnul deku ze zrcadla.

„Věříš tomu, že Harrymu je osmnáct, Freddie?“ začal ihned mluvit a svezl se na podlahu. „Tomu malému trpaslíkovi, kterého jsme škádlívali, je osmnáct?“ Zachechtal se, když Fred v odraze přemístil ruku na jeho ramena. „S Ginny vypadají šťastně. Mamka mluvila o svatbě. Ale ani jeden z nich na to nevypadá připravený. Jsou v tom nechutném ocicmávacím stádiu. Být blízko nich je skoro nesnesitelné. Ron a Hermiona jsou taky pár. I když jsou skoro protipólem vztahu Harryho a Ginny. Hádají se, jako vždycky. Neustále se pošťuchují, jenom s příležitostným držením za ruce a ještě vzácnějšími polibky. Ale funguje to. Má to pro ně smysl.“

George věděl, že právě teď by Fred utrousil vtip na jeho hledání svého vhodného protějšku.

„Já… Nevím, jestli se někdy zamiluju, nebo dokonce ožením. Nejsem si jistý, že jsem ten typ. Vím, že ty jsi, ale o sobě pochybuju.“ George naklonil hlavu na stranu, když se na něj Fredův odraz jemně usmál. „Dokud tě budu mít, budu v pohodě.“

* * *

George seděl na pultu v obchodě, trpaslenka se kutálela po stole, bezradně, jak stále měnil její směr, ale jen stěží se smál zmatku té ochmýřené koule.

George byl znepokojený. Obchod se nezavře dřív než za tři hodiny a čtyřicet dva minut. Zoufale chtěl jít nahoru a znovu si promluvit s Fredem. Obchod ani nebyl nijak zvlášť narvaný. Charlie se už definitivně rozhodl, že se sem chce vrátit natrvalo, a vycestoval do Rumunska vyřešit tu záležitost s draky a s převezením svého majetku do Londýna. I nadále zůstane s Georgem; ještě necítil potřebu cokoli měnit.

Když se ozvalo zacinkání vchodových dveří, George vzhlédl k novému zákazníkovi. Jeho oči se rozšířily, když uviděl, kdo tam stojí a měkce se usmívá s trochou viny ve tváři.

Angelina Johnsonová.

George věděl, že byla s Fredem v jejich šestém ročníku zapletená, a taky věděl, že během posledního ročníku spolu byli a nebyli. Vyrostli odděleně po tom, co oni dva opustili Bradavice. Když o tom tak přemýšlel, Angelina byla poslední osobou, kterou teď chtěl George vidět.

Přistoupila k němu s obličejem plným soucitu. George se lehce ušklíbl, ale nakonec se donutil k úsměvu.

„Ahoj, Georgi…“ zašeptala.

„Ahoj…“ zamumlal a sklonil hlavu.

„Jak ses měl?“ zeptala se pomalu a obezřetně.

„Hm… Už jsem se měl líp.“ Popotáhla nosem a George ztěžka vzdychl. „A ty?“

„Taky nic moc,“ odpověděla Angelina a skousla si ret. „Myslím, že jsem to ještě úplně nepochopila… to všechno. Spoustu věcí jsme si neřekli. Jen si přeji, abychom si předtím pořádně promluvili.“

Po její tváři skanula slza a George v duchu zaúpěl. Nebyl si jistý, jestli se právě teď dokáže vypořádat s plačící dívkou. Vytáhl ze šuplíku krabici kapesníčků a nabídl je Angelině. Jeden vytáhla, zamumlala tiché poděkování a osušila si oči.

„Milovala jsem ho. Hodně jsem ho milovala. Nevím, proč jsme se neusadili. Kdybychom… možná by bylo všechno jinak,“ promluvila roztřeseným hlasem.

„Nemá smysl řešit ‚kdybyâ��…“ řekl George slabě.

„Ale nemůžeš si pomoct.“

A George poprvé napadlo, co kdybych to byl já místo něj.

* * *

Ta myšlenka se mu omílala v hlavě po zbytek dne. Zákazníci přicházeli a George je obsluhoval jako vždy, ale cítil se vzdálenější než kdy dřív.

Přemýšlel, že kdyby to bylo takhle… a Fred by přežil místo něj, pravděpodobně by se vzpamatoval rychleji. Pravděpodobně by pro to sám něco udělal. Pro Freda by tam bylo tolik možností. Mohl by si vzít Angelinu a časem mít děti, eventualita, kterou zatím George nezvážil a ještě dlouho nezváží. Jejich mamka by byla šťastná.

Všichni by mohli být šťastní, protože Fred by nebyl v takové depresi jako George. Snažil by se oslavovat Georgeův život a uchovat jeho vzpomínku. I když to bylo přesně to, co chtěl George udělat, věděl, že není dost silný. Fred by byl.

Skoro si dovedl představit, co by Fred řekl na jeho pohřbu. Něco jako budeš nám chybět, Georgie, ale v našich srdcích budeš žít dál. A díky tomu by se všichni cítili lépe. George neřekl na Fredově pohřbu nic povzbuzujícího. Vlastně neřekl vůbec nic. Nemohl.

Fred by měl lepší život.

George se po zavření obchodu vyvlekl po schodech nahoru s myšlenkou, že jediný, kdo mu teď může zvednout náladu, je sám Fred. Neobtěžoval se kontrolovat, jestli je Charlie doma, vzkaz připevněný na jeho dveřích mu byl jasnou odpovědění na nevyslovené.

Georgi,

šel jsem navštívit mamku. Na úřadě je všechno vyřešeno, zase jsem oficiálně britský kouzelník. Večeře je v troubě, měl bych se vrátit včas ji vyndat. Jestli ne, vytáhni ji v osm. Uvidíme se později.

Charlie

George pokrčil rameny a vstoupil do místnosti. Rozsvítil a jako obvykle se vydal rovnou k zrcadlu. Popadl deku, která ho přikrývala, a bez zájmu ji odhodil. Ale nespatřil Fredův odraz.

Stál a zíral na svůj obraz. První myšlenka byla, že tohle není Zrcadlo z Erisedu. Ale brzy si uvědomil… že je.

A nebyl to jeho odraz.

Fred tam stál místo něj. Fred žil místo něj.

* * *

George seděl za stolem naproti Charliemu a občas si uždibl kousek z jídla. Charlie měl svou večeři už dávno snědenou a teď ho jen pozoroval a nechápal, proč George vypadal tolik… zraněný. Mnohem vzdálenější než kdy dřív. Od doby, kdy se posadil, řekl George stěží dvě slova a Charlie si nemohl pomoct, ale cítil se sklíčený. Myslel, že v posledních týdnech je na tom George líp, ale asi se mýlil.

Charlie byl jen šťastný, že nebrečí. Nebyl si jistý, jestli by se ještě dokázal vypořádat se slzami.

„Je všechno v pořádku, Georgi?“ zamumlal Charlie a jeho obočí se opatrně zdvihlo.

George si podepřel tvář dlaní a pořád zíral do dálky. „Napadlo tě někdy… jaké by to bylo, kdybych to byl já, kdo by zemřel místo Freda?“

Charlieho oči se rozšířily, až už víc nemohly, a upustil hrnek, který dosud držel. „C-co?“

„Jenom… nemyslíš, že by všichni byli šťastnější?“ zeptal se vážně George.

„Ne! Georgi! Ne!“ zvolal a natáhl ruku, aby sevřel tu Georgeovu. „Nikdo si to nemyslí, Georgi. Jak jsi na to vůbec mohl pomyslet?“

V Georgeových očí se nehromadily slzy a o něco víc zlomily Charlieho srdce. „Jenom… on by se snažil být šťastný. Pohnul by se dál a oženil by se… měl by děti. Měl by lepší život. Já se jenom… sklíčeně ploužím.“

„Georgi, jsou to jenom dva a půl měsíce, co Fred… zemřel,“ řekl Charlie, obočí stažené v zamračení, v ruce ruku druhého zrzka. „Kdyby to bylo obráceně, Fred by byl stejně zničený jako ty. Jako by byl kdokoli jiný. Prosím, prosím, prosím, nepřemýšlej o takových věcech. Fred by to nechtěl, Georgi. Já-já… já už nevím, co říct.“

„Jenom… chci, aby žil. Chci, aby… si užíval život. Vzdal bych se místo něj, aby dostal tu šanci.“

„A Fred by to udělal pro tebe, Georgi.“ Charlie se postavil, přešel k němu a zezadu ho vřele objal. George se opřel do jeho ramen a dovolil slzám stéct po tvářích. „Jsem si jistý, že Fred je tam nahoře a shlíží na nás – shlíží na tebe. Chce, abys byl šťastný. To, že nejsi šťastný teď… neznamená, že už nikdy nebudeš. Chce to čas, Georgi. Teď potřebuješ truchlit. Nebude to jednoduché ani rychlé. Kdyby… to bylo jinak… Fred by teď byl taky zlomený. A jsem si jistý… že by chtěl, abys byl šťastný.

Nemysli na ‚coby kdybyâ��. Ty jsi tady Georgi. Tady a naživu. A Fred žije tady.“ Položil ruku na Georgeovu hruď, k jeho srdci. „Až budeš připravený to přijmout, budete oba šťastní. On bude šťastný s tebou.“

George se prudce obrátil a omotal paže kolem jeho krku. Pevně ho stiskl a hlasitě se rozplakal.

Charlie cítil, jak ho štípou jeho vlastní slzy, ale zahnal je, sevřel bratra a kolébal se s ním ze strany na stranu.

* * *

George se cítil příšerně. Absolutně příšerně. Přestože ho Charlie uklidňoval, touha po Fredovi žijícím místo něj byla nepřekonatelná.

Většinu času strávil uvažováním, jak by Fredův život vypadal, kdyby tady byl. Představil si bratrův perfektní život. Perfektní. Kde by byl šťastný a činil by šťastnými všechny kolem. A dokonce i George by byl šťastný, kdyby na něj shlížel.

Víc než cokoli jiného chtěl, aby Fred žil.

George otevřel příborník a sledoval mamku míchající polévku v hrnci. Trvala na tom, aby jí George dnes pomohl uvařit rodinnou večeři, takže si mohli pořádně promluvit, ačkoli to byla hlavně Molly, kdo mluvil, zatímco on jí podle kuchařské knihy podával ingredience.

„Och, Frede, zlato, podal bys mi-“

Oba ztuhli. Bylo to poprvé od jeho smrti, co si Molly spletla jeho a Freda. I když se George předtím cítil příšerně, tohle bylo horší než cokoli předtím. Jeho mamka tady taky chtěla Freda. Chtěla tady Freda místo něj.

Věděl to. Věděl, že všichni chtěli Freda. Fred byl to lepší dvojče. To veselejší. To, které dělalo lidi šťastnými. George přemohla frustrace. Proč tady byl on? Proč ne Fred? Fred by tu měl být. Tady…

George nepotlačil slzy. Vytryskly mu z očí, když vyrazil z místnosti.

„Georgi! Georgi!“ ječela Molly a běžela za ním a slzy jí stékaly po tvářích. „Je mi to líto!“

George rychle prošel chodbu a ocitl se v obýváku přeplněném jeho rodinou. Charlie okamžitě vstal, jakmile si všiml vlhkosti v bratrových očích a stavu, v jakém se nacházel.

Zvolání Georgeova jména rezonovala místností, ale on je ignoroval a vrhl se ke krbu. Nabral si hrst letaxového prášku a jeho oči se zamlžily, když zašeptal adresu obchodu.

Vystoupil v obýváku svého bytu. Měl by to být Fredův byt! A další vlna slz se mu vyřinula z očí.

Klopýtal chodbou, dokud nedorazil do své ložnice. Deka zakrývající zrcadlo byla odhozená a odhalovala usmívajícího se Freda, který tam opět stál místo něj.

„Proč já?“ zařval George. „Proč jsem tady já a ne ty?“

V běsnícím vzteku shodil všechny věci z odkládacího stolku, ani nezaslechl vzplanutí v krbu na konci chodby.

„Ty bys tu měl být, Frede! Ty! Ne já! Ne já!“

Židle byla odkopnuta a slzy odkapávaly na podlahu. Lampa byla roztříštěna, jak George pokračoval v běsnění. Závěsy roztrhané, povlečení shrnuté… všechno zničené.

„Proč, Frede…?“ George se zhroutil uprostřed místnosti a udeřil pěstí do podlahy. „Proč ne já? Chci, abys tu byl…“

Opřel se čelem o zem a divoce se rozvzlykal.

Charlie stál ve dveřích a sledoval rozrušení svého bratra. Vzhlédl k zrcadlu a vzápětí všemu porozuměl, když spatřil v odraze Freda stojícího mezi ním a Georgem.

V nevíře zavrtěl hlavou, když zvolna, opatrně přistoupil k bratrovi na podlaze. Ignoroval vlastní slzy, sklonil se a ukonejšil jeho pláč.

* * *

George a Charlie stáli u stěny v chodbě a sledovali dva pracovníky ministerstva, jak připravují Zrcadlo z Erisedu pro převoz. Charlie trval na tom, že se ho George musí zbavit. Prohlásil, že to není zdravé a vůbec mu to nepomáhá.

A to bylo všechno, co na to řekl.

Poslední týden byl těžký pro celou rodinu. Po zjištění, jak zle se George ve skutečnosti cítil, všichni dělali, co mohli, aby ho ujistili, že samozřejmě nechtějí, aby tady byl Fred místo něj. Molly byla na dně z Georgeových pocitů a cítila se strašně po tom, co ho zaměnila za Freda. Ačkoliv toužila, aby Fred byl s nimi, nikdy by si ho nemohla přát namísto George.

Všichni byli šťastní, že George měli, a všichni chtěli, aby střežil svoje vzpomínky na bratra. George slíbil, že bude, ale pořád zůstával nejistý. Nevěděl, jestli ještě chce mít Freda naživu místo sebe. Fakt, že celá rodina prohlásila, že jsou s ním šťastní… díky tomu se cítil mnohem lépe. Charlie mu nedovolil podívat se od té doby do zrcadla, takže to nevěděl určitě.

„V pohodě?“ zeptal se Charlie a položil ruku na rameno svého mladšího sourozence.

„Myslím,“ kývl George. „Jenom nevím, co chci.“

„Georgi, Fred žije tady,“ dotkl se Georgeovy hrudi. „Když si ubližuješ, jeho to bolí taky. Jsem si jistý, že by chtěl, abych ti to řekl, a nikdy by nechtěl, aby sis ubližoval. A taky vím, že by nikdy nechtěl, abys to byl ty místo něj. Co je důležité, že brzy budeš šťastný. A Fred s tebou.“

„To je důležité. Chci, aby byl Fred šťastný.“

„Pojď sem.“

Charlie ho objal kolem ramen a postrčil dozadu. George se zasmál a ovinul kolem něj paži.

V tu chvíli věděl, že Charlie má pravdu. George znal Freda lépe než kdokoli jiný a věděl, že přestože vypadali stejně, věc, ve které byli nejvíce identičtí, byly pocity vůči tomu druhému. Jeden pro druhého byli tím nejdůležitějším na světě a udělali by pro toho druhého cokoli. Chtěli, aby ten druhý byl šťastný. Jestli bude šťastný Fred, když bude šťastný George… potom George udělá cokoli, aby pro něj to štěstí našel.

„Jsme připraveni ho odvézt.“

Oba se otočili ke dvěma kouzelníkům pevně držícím zrcadlo. George uviděl Freda, jak stojí mezi ním a Charliem a zubí se jako obvykle. Byla to skoro úleva vidět ho vedle sebe a ne místo sebe. Jasně, vždycky si bude přát, aby byl Fred s ním, ale nechtít měnit role bylo prvním krokem k posunu vpřed.

„Dobře. Díky, že si ho berete.“ Charlie se trochu pousmál.

„Hlavně nemělo být nikdy prodáno,“ řekl jeden z kouzelníků. „Odteď bude zamčeno hluboko u Gringottových. Netuším, jak se k němu Borgin a Burkes vůbec dostali.“

„No, bude lepší, když už ho nikdo neuvidí.“

„Tak my půjdeme. Díky za vrácení.“

Vydali se chodbou a George se naposledy podíval na dvojče po svém boku, obraz, který ho bude provázet do konce života.

„Měj se, Freddie,“ zašeptal skřehotavým hlasem, a když sklonil hlavu, do očí se mu vehnaly slzy.

„Georgie.“

George poznal hlas svého dvojčete a vymrštil hlavu. Jeho oči se rozšířily při pohledu na Freda a jeho samolibé uculení.

„Neplecha ukončena,“ řekl Fred s ohromným úsměvem a mrkl na něj.

Georgeovi uniklo posmutnělé chraplavé uchechtnutí. „Neplecha ukončena.“

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Re: Neplecha ukončena (Hodnotenie: 1)
Od: Mito - 24.04. 2023
|
Zaujímavý pohľad na zákulisie života iných hrdinov.
Ďakujem.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Neplecha ukončena Od: mami - 07.05. 2014
Každa ztráta bolí. A na všetko je potrebný čas.

Re: Neplecha ukončena Od: teriisek - 31.01. 2014
To bylo hrozně smutné. Vůbec si nedovedu představit, jaké to pro George muselo být, snad bude nakonec opravdu šťastný. Díky za překlad!
Re: Neplecha ukončena Od: arabeska - 08.02. 2014
Snad. Fred bude stejně navždy s ním. Díky  

Re: Neplecha ukončena Od: Julie - 18.01. 2014
Krásné, smutné ale krásné. Mám ráda Weasleyovi jejich soudržnost. V tak velké rodině se vždy najde někdo, kdo vás podrží když padáte.
Re: Neplecha ukončena Od: arabeska - 18.01. 2014
Přesně tak. Proto Rowlingové nikdy neodpustím, že zabila jednoho z nich. Ale říká se tomu život, no... Jsem ráda, že se líbilo.

Re: Neplecha ukončena Od: elbi - 18.01. 2014
Souhlasím, ztratit dvojče je jako přijít o půlku sama sebe... Šílená představa, pro mě nepředstavitelná. Hodně nostalgická povídka a těžko se mi čte znovu. Je to jedna z těch, u kterých mě bolí myšlenky. Mě osobně tedy vadí smrt skoro všech "těch hodných", válka neválka. Přesný postřeh - téměř pohádka se zvrhla nejen do tragédie, ale i do hororu. Fakt jsem se bála. Od přečtení 3. knihy jsem se bála. Pořád si říkám, že někteří prostě přežít museli. Potřebuju, aby přežili. Tak věřím. Jsou někde tam... A nikdo mi to nevymluví... Díky arabesce a díky i za pozitivní ohlasy všem 
Re: Neplecha ukončena Od: arabeska - 18.01. 2014
Ty máš vždycky tak krásně dlouhé komentáře Souhlasím s tebou. Chápu Rowlingovou, že je zabila, že chtěla nějak dokázat, jak byla ta válka krutá... Jak pro ně bylo kruté dospívání. Co se dá dělat. Žijí aspoň v povídkách. Díky tobě, elbi, to má finální podobu. Smekám před tebou

Re: Neplecha ukončena Od: tiberia - 17.01. 2014
Nádherná, i když smutná povídka, díky, žes ji pro nás objevila a přeložila!
Re: Neplecha ukončena Od: arabeska - 17.01. 2014
Bylo mi potěšením. Já děkuju tobě, žes ji okomentovala  

Re: Neplecha ukončena Od: Gift - 17.01. 2014
S veskerym respektem, tohle byla jedna z nejvetsich chyb, ktere Rowla udelala. Bylo to zbytecne, bylo to... nefer. Ano, George ma pravdu, bylo to od Rowly nefer. O to vic jsem rada, ze je nas vic, co to vidime stejne, co vic, nebojime se to sem tam i pripomenout v povidkach. Smutna povidka, ale... no, zivot neni jen o happy endech. Diky, arabesko, jsem rada, ze jsi dala dvojcatum tolik prostoru.
Re: Neplecha ukončena Od: arabeska - 17.01. 2014
No chyba to byla kolosální, vážně. Když jsem četla Relikvie poprvé, tak... proč... proč?! Skoro pohádkový první díl se zvrhl do totální tragédie. Nikdo z Weasleyů neměl zemřít. Molly byla tak statečná a odvážná a za to jí zabili syna. Je to realita, no. Nikdy nevíš, jestli někoho nezajede auto. Děkuju za krásný komentář, Gift. A dvojčata budou mít prostoru ještě víc. Až najdu něco pořádného  

Re: Neplecha ukončena Od: JSark - 17.01. 2014
Teda, to bolo fakt smutné. :((( Ale ďakujem za preklad, vydaril sa. :)
Re: Neplecha ukončena Od: arabeska - 17.01. 2014
No jo... bylo... Nechce se mi to číst znovu. Díky za komentář

Re: Neplecha ukončena Od: Neprihlásený - 17.01. 2014
Ach bože, tak to je šílený, šílený a přitom přesný. Mám dvojče, takže mi George mluvil z duše i já bych pro Freddieho udělala to samé, dívala se do Zrcadla  a přála si mít ji zpět, vedle sebe, dotknout se ji, slyšet, vnímat, cítit. Nevím jestli autorka měla dvojče, ale vystihla to dokonale. Pouto mezi dvojčaty, pravda ne vždy je takové, je to DAR, zázrak, ale v případě, kdy jeden z nich odejde tak brzo je to nenahraditelná ztráta, prostě vás opravdu odejde půlka. Jíte, spíte, chodíte, mluvíte, ale kus vás chybí. Děkuju za překlad, krásné, ale smutné. Jestli jsem něco JKR nemohla odpustit tak je to smrt Freda.
Re: Neplecha ukončena Od: arabeska - 17.01. 2014
Páni, jsem ohromně ráda, že to komentuje někdo z dvojčat. Je to nepředstavitelná ztráta a absolutně nenahraditelná, jak říkáš. Taky jí nedokážu odpustit Fredovu smrt. A smrt Tonksové a Remuse. Hodila Teddyho pod ledovou sprchu reality. Díky za komentář, moc si toho vážím. 

Re: Neplecha ukončena Od: katrin - 17.01. 2014
Teda, toto bola sila.. Zriedka ma poviedka tak rozosmuti, ze sa mi chce vazne plakat. Bolo to.. ja vlastne ani neviem.. smutne krasne myslim.
Re: Neplecha ukončena Od: arabeska - 17.01. 2014
Přesně tak jsem se cítila, když jsem to četla poprvé. Ani jsem nevěděla, co na to mám říct sama sobě. Díky, katrin :)

Re: Neplecha ukončena Od: TaraFaith - 17.01. 2014
To byla nádhera. Já se omlouvám, ale absolutně nemám slov! Prostě úžasně hluboká a nezapomenutelná povídka. Moc díky za překlad.
Re: Neplecha ukončena Od: arabeska - 17.01. 2014
To jsem ráda, že to na tebe tolik zapůsobilo. Mně se úplně zastavilo srdce, když jsem si představila, že by mi zabili bratra. Natož dvojče. Díky za odezvu  

Re: Neplecha ukončena Od: solace - 17.01. 2014
Bola to krásna poviedka. Vedela som, že zrkadlo z Erisedu Georgeov problém nevyrieši, i keď mu na krátky čas poskytlo útechu. Bolo pekné, že pri ňom stála celá rodina, najmä Charlie, a snažili sa mu dať najavo, aký je pre nich dôležitý. Vďaka za preklad, arabesko.
Re: Neplecha ukončena Od: arabeska - 17.01. 2014
Rodina je nakonec vždycky to první, to poslední a to nejdůležitější v životě. Já děkuju za komentář, solace  

Re: Neplecha ukončena Od: denice - 17.01. 2014
Takhle nějak to asi mohlo být. A jsem moc ráda, že autorka napsala lehce optimistický konec. Čas nakonec všechno zahojí, i když člověk nikdy nezapomene. Pořád přemýšlím, s kým se George podle Rowlingové oženil, psala to myslím někde, ale hlavní je, že nezůstal sám. Díky.
Re: Neplecha ukončena Od: solace - 17.01. 2014
Oženil sa s Angelinou Johnsovou a mali spolu syna Freda a dcéru Roxanne.
Re: Neplecha ukončena Od: denice - 17.01. 2014
Díky, jsem ráda, že to vím, povídce to dodává nový rozměr.
Re: Neplecha ukončena Od: solace - 17.01. 2014Re: Neplecha ukončena Od: arabeska - 17.01. 2014
Máš pravdu, čas všechno zahojí. I když to někdy trvá nesnesitelně dlouho. George měl před sebou kus cesty, ale nakonec to aspoň dobře dopadlo. A narodil se Fred II. Díky za komentář, denice  

Re: Neplecha ukončena Od: Lupina - 17.01. 2014
Nádherná povídka, arabesko. Dočetla jsem ji se slazami v očích, ale nádhera. Vždycky jsem si myslela, že to pro Weasleyovy muselo být těžké. A Mollyino přeřeknutí je tak normální! Já běžně trefím jméno každé dcery až na potřetí. Je to zákon schválnosti. Vím, která je která, ale prostě mi jejich jména naskakují v libovolném pořadí. A věřím, že přesně to se stalo i Molly. NEmyslela to tak, že by na Georgeově místě měl být Fred. I když George to samozřejmě sebralo. A bratrská láska, která je v této povídce zobrazená, je taky úžasná. Díky, Arabesko a Elbi. Tato povídka chytla za srdíčko.
Re: Neplecha ukončena Od: arabeska - 17.01. 2014
Díky, Lupino, jsem ráda, že to tak zapůsobilo Molly to tak určitě nemyslela a George by si z toho určitě nic nedělal, ale v tom rozpoložení... Prostě to neustál. Taky se mi pletou bráchové. Tak jsem vzdala říkat jim jménem a volám na ně "hej ty!", když jsem naštvaná a "bratříčku můj nejmilovanější", když něco potřebuju. ) Díky za komentář i za mail  

Prehľad článkov k tejto téme:

Ria Rose: ( arabeska )10.02. 2019Rukopravectví
iolah: ( arabeska )11.01. 2019Bezvýznamnosti
AzarDarkstar: ( arabeska )23.11. 2018Unaveni půlnocí
blue artemis: ( arabeska )04.02. 2017Kočko, kočko kočkatá, kde máš svoje koťata?
GotitasdeSol: ( arabeska )03.05. 2016Prsty od čokolády
NimbusSeeker70: ( arabeska )10.04. 2016Sebedospělejší
TheNextFolchart: ( arabeska )31.07. 2015Růžová
Bob The Other Zombie: ( arabeska )24.04. 2015Krev, nudle a ohnivá whisky
Narcissa Raie: ( arabeska )16.10. 2014Dopisy
luusmatli13: ( arabeska )03.05. 2014Dopis
Lillielle: ( arabeska )21.02. 2014To kvůli tobě jsem tady
Apalapucian: ( arabeska )07.02. 2014Till Kingdom Come
debjunk: ( arabeska )31.01. 2014Překvapení
gillan: ( arabeska )24.01. 2014Jako slunce
Midnightkisses10: ( arabeska )17.01. 2014Neplecha ukončena
xLostInTheSun: ( arabeska )10.01. 2014Obarvi svět
. Úvod k poviedkam: ( arabeska )10.01. 2014Úvod k prekladom