Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Veselé Vánoce pane Malfoyi

26. Veselé Vánoce, pane Malfoyi

Veselé Vánoce pane Malfoyi
Vložené: Jimmi - 26.12. 2013 Téma: Veselé Vánoce pane Malfoyi
Patolozka nám napísal:

26. december 2013

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

 Veselé Vánoce, pane Malfoyi

Merry Christmas Mr Malfoy

Autor:   Emerald-Kisses 

Preklad: Patoložka, Florence

Beta: Gift, marci

Originál: https://www.fanfiction.net/s/4676920/26/Merry-Christmas-Mr-Malfoy

Rating: 16+ 

 

Postavy v tomto príbehu sú majetkom JKR, autorky ságy Harryho Pottera. Duševné vlastníctvo prekladov rôznych mien, názvov a miest patrí pánovi Medkovi, ktorý túto ságu preložil do češtiny a p. Petrikovičovej a p. Kralovičovej, ktoré ju preložili do slovenčiny. Autorské práva k tejto poviedke vlastní Emerald-Kisses, ktorá napísala tuto fanfiction. Tento preklad je vytváraný len pre duševné obohatenie, nie pre obohatenie finančné. Napriek tomu je kopírovanie a prípadné porušovanie autorských práv ilegálne.  

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended.

 

Kapitola 25

Varování: Velice dlouhá kapitola. Chtěla jsem jí zkrátit, ale prostě jsem to nedokázala.

V určité fázi se vyskytnou lehké techtle-mechtle, ale žádná další varování vám neposkytnu. Pokud se vám to nelíbí, nečtěte to. Byli jste upozorněni a nebudu se opakovat, takže si nestěžujte, pokud jste varování přeskočili.

Odpověď pro basshunterwasneverhere: Já dost dobře... vím, o čem je sex, protože už jsem sex měla. Lol. Je mi skoro 21, mám vážnou známost už 5 let a celá ta žádný-sex-před-svatbou věc prostě není pro mne. Lol.

 

Kapitola 25

Veselé Vánoce, pane Malfoyi

Překlad: Patoložka; Beta-read: Gift

„Nevím, jestli to dokážu.“

„Proč?“

„Protože… je to prostě… divné. Mám pocit, jako by to bylo už moc dávno a… tolik se toho změnilo…“

„To oni nemusí vědět. Upřímně, Hermiono, jsou to přece ti samí lidé, jací to byli před prázdninami.“

Hermiona právě stála před předním vchodem do Doupěte, oblečená od hlavy až k patě v zimních šatech, nervózně šoupajíc nohama. Lenka postávala vedle ní, oděná na stejný způsob – třebaže její klapky na uši měly tvar cibulí – a snažila se, jak nejlépe uměla, dostat hnědovlásku do domu.

„Já vím,“ zanaříkala a vzhlédla k oblačné obloze. „Ale… co když udělám něco divného? Co když mě zahrnou kupou otázek, na které nebudu moci odpovídat? Já prostě… oni jsou možná ti samí, ale já už nejsem. Změnila jsem se, Lenko, a… je ještě brzy, aby to věděli.“

„Pak to drž v tajnosti,“ povzdechla si blondýnka a odvedla dívku ke vchodu. „Nedávej na sobě nic znát.“

„Myslím… mám za to, že je přece Štědrý den… měli bychom se bavit, ne?“ Hermioniny oči se zaleskly náhlým odhodláním. „Ano, měli bychom se bavit, tak se budeme bavit.“

„Ano, duch Vánoc.“ Lenka otevřela dveře a zavolala do domu. „Ahoj všichni!“

Mollyina hlava vykoukla z kuchyně a oči se jí rozšířily šokem. „Hermiono! Och můj… Hermiono, jsem tak ráda, že tě vidím!“ zvolala a přispěchala z kuchyně, aby chudáka dívku sevřela do náruče. „Tolik jsi nám chyběla. Když ses rozhodla zůstat… báli jsme se, že s námi nechceš strávit Vánoce. Jsem ráda, že jsi přišla.“

Hermiona se na starší ženu usmála a pokusila se jí vymanit a odmotat si šál. „Omlouvám se, že jsem způsobila tolik potíží, paní Weasleyová. Jen jsem měla moc práce s povinnostmi primusky a nedalo se to odložit. Jsem ráda, že jsem dnes mohla dorazit.“ Modlila se, aby starší žena takové lži uvěřila. Přesně věděla, jak by Molly reagovala, kdyby jí řekla, že se zamilovala do Draca Malfoye.

Padesátkrát by se jí zřekla a pak by ji umlátila k smrti.

„O povinnostech primusky vím všechno, Harry nám o tom říkal. Zcela chápu, že jsi musela být v jednom kole. Jen bych si přála, aby vám dala Minerva alespoň několik dnů volna.“ Zhluboka si povzdechla, odtáhla se a usmála se na ni. „Všichni ostatní jsou venku, hrají si ve sněhu. Artur si musel odskočit něco zařídit na ministerstvo, ale před večeří bude zpět. Tvoji rodiče jsou v kuchyni, pošlu je za tebou.

Hermiona vyslala tiché díky Harrymu za jeho laskavost. Do háje, lehce jim mohl navyprávět hromadu jiných lží a dokonce jim mohl říct i to, že spí s Dracem.

Harry, pomyslela si, občas jsi sice blbec, ale tohle jsi vážně zvládl. Děkuji ti.

Lenka se na Hermionu, která si právě rozvazovala boty, usmála. „Budu venku s ostatními,“ řekla, než zmizela do chodby.

O vteřinu později, poté co Molly od hnědovlásky odspěchala pryč, dorazil do chodby starší pár. Hermiona musela uznat, že měla rozhodně oči po otci a vlasy po matce. Jako by matce z oka vypadla, tedy kromě pár šedivých vlasů a několika vrásek tu a tam. Její otec byl vysoký a štíhlý, s vlasy světlejší barvy a náznakem vousů na čelisti.

„Hermiono,“ zvolala její matka a natáhla se, aby svou dceru objala. „Jsem tak ráda, že jsi mohla přijít.“

„Omlouvám se, že jsem způsobila tolik potíží,“ zopakovala, hlas utlumený matčiným ramenem.

„Harry nám všechno vysvětlil,“ odvětil její otec, Robert, stojící opodál a pozorující shledání své ženy a dcery. „Říkal, že máš nějakou práci navíc.“

Hermiona se odtáhla z matčiny náruče, rozepnula si kabát a pověsila ho u dveří. Šála, čepice a ostatní zimní výbava rychle následovala a sama se ujistila, že si zula i boty, než odpověděla: „Já… no… je tu něco, co vám musím říct.“

Jean Grangerová se zmateně zamračila a pohlédla na svou dceru. „Co tím myslíš?“

„Důvod, proč jsem zůstávala stranou.“

„Harry nám to řekl,“ zopakoval otec, „musela ses věnovat svým povinnostem.“

Nervózně si promnula ruce a zvolna zavrtěla hlavou. „Ne tak úplně… já… pojďme někam, kde je větší soukromí. Nechci, aby nás někdo poslouchal.“ Aniž by čekala na odpověď, zamířila po schodech nahoru, aby našla nějakou odlehlejší místnost. Věděla, že ji její rodiče budou následovat, protože když šlo o život jejich dcery, vždy chtěli vědět o každé maličkosti.

Nebyla si jistá, kdy si uvědomila, že jim chce říct pravdu. Asi to tak bylo od počátku. Třebaže se svými rodiči neměla vždy perfektní vztah, prostě jim nemohla lhát. Věřila, že ji pochopí a budou ji milovat bez ohledu na to, co se stane, a to stejné platilo i pro ni.

A mimoto, mít mudlovské rodiče mělo obrovské plus. Bude daleko snazší popsat jim Draca a jeho změny, na rozdíl od Weasleyovic rodiny. Její rodiče věděli o Malfoyových a kouzelnické společnosti jen málo. Nebudou neobjektivní, ani předpojatí v názorech na muže, do kterého se zamilovala.

Vyslechnou ji a budou ji mít rádi bez ohledu na to, koho tak dlouho miluje, pokud s ní ta osoba bude zacházet s respektem a láskou.

Než vstoupila, zaklepala. Pak vešla do Ginnyina pokoje a zavřela za svými rodiči dveře.

„Můžete si sednout, jestli chcete,“ nabídla jim, moc dobře vědouc, že sama bude raději pochodovat sem a tam, než by se posadila.

Rodiče se usadili na kraj Ginnyiny postele a ona začala přecházet po pokoji a neklidně si žmoulat ruce. Jak jen měla začít? Jak nejlépe říct svým rodičům, že se zamilovala do toho, jehož rodina chtěla lidi, jako byla ona a její rodiče, zabít?

Jak jim asi tak měla říct, že lhala? Že nezůstala stranou kvůli práci, ale proto, že nedokázala být bez Draca?

„Harry vám neřekl pravdu,“ vybreptla, než se otočila na patě směrem k rodičům. Jejich šokované výrazy ji ranily; zklamání v otcově tváři jasně naznačovalo, že to pochopil. Pokud Harry lhal, pak musela lhát i ona.

„Já… nezůstala jsem ve škole kvůli práci. Všechno jsem dodělala ještě před prázdninami. Já… těžko se mi to říká.“ Projela si prsty vlasy, než schovala ruce v kapsách. „Zamilovala jsem se.“

Jejich reakce nebyla přesně taková, jakou očekávala. Její matka vyskočila na nohy a vydala dosti hlasité, dívčí zapištění, zatímco otec zkřížil ruce na prsou a pyšně se na ni usmál.

„Och, Hermiono, jsem tak šťastná!“ zvolala Jean a pevně Hermionu objala. „Kdo je to? Kdy ho budeme moci poznat? To proto jsi byla pryč? Byly to vaše první společné Vánoce? Och, Roberte, drahý, naše holčička se zamilovala!“

„Co bych ale chtěl vědět já,“ prohlásil otec zvolna a jeho úsměv se začal vytrácet stejně rychle, jako jeho oči ztvrdly, „je, proč jsi to držela v tajnosti a proč jsi to nemohla říct nikomu jinému.“

Rozhodně měla i hlavu po tátovi…

„Správně,“ pronesla Jean zlehka, když se odtáhla, aby si dceru prohlédla. „Otec má pravdu. Proč jsi to všem neoznámila?“

„Prosím, posaď se, mami, všechno vám vysvětlím. Je to trochu zamotaný příběh.“

V okamžiku, kdy se její matka posadila, si Hermiona zhluboka povzdechla a odolala nutkání přejet si dlaní přes tvář – pro jednou na sobě totiž měla make-up a nemohla si dovolit, aby se zničil. Zatracený Draco a jeho idiotské nápady. Nanést si make-up, aby ji Weasley chtěl ještě víc, a pak ho odmítnout, až z toho bude brečet. Upřímně, ten muž byl děsný sadista.

„Jmenuje se Draco Malfoy, je mu stejně jako mně a známe se už celé roky. On a já… moc jsme se několik prvních let v Bradavicích nemuseli a Weasleyovi jeho rodinu nemají příliš rádi. Jeho otec… si myslel, že hodně záleží na krvi, a že pokud nejste čistokrevní, pak jste pod jeho úroveň. Nenáviděl všechny mudly – lidi, kteří neovládají magii – a byl členem jedné velmi mocné skupiny, která se je snažila vyhladit a učinit kouzelnický svět zcela čistokrevný.“

Její rodiče na ni hleděli zmateně, a tak si přitáhla židli a posadila se před ně. „Jeho otec byl Smrtijed; umučil a zabil mnoho lidí a donutil svého syna věřit, že jsou všichni s nečistou krví, mudlorození a všichni s nimi spjatí, špatní. Svým způsobem svému synovi vymyl mozek.“

„Ale… počkat… Smrtijedi… oni… nemám v tom zcela jasno,“ připustil její otec.

Poškrábala se na hlavě a poposedla na nepohodlné židli. „Myslím, že mudlovskou verzí Smrtijeda by byl… a to bude extrém… nacista. Snažili se vyhladit všechny, kteří se jim nehodili do jejich perfektního světa. Jejich vůdcem byl muž, který se Harryho snažil zabít, když byl ještě dítě.“

„Ti strašliví následovníci Voldieho?“ zeptala se její matka s vytřeštěnýma očima.

Aniž by zpochybňovala matčino užití zdrobněliny pro mrtvého zlosyna, přikývla. „Ano. Dracův otec byl jeho následovníkem a zabil ve jménu čistokrevnosti mnoho lidí. Po většinu let našeho studia v Bradavicích Draco věřil ve stejné ideje jako jeho otec; jak jsem říkala, byl mu svým způsobem vymyt mozek. Věřil tomu, že jsem někdo pod jeho úroveň, oslovoval mě ohavnými jmény a neustále se handrkoval s Harrym a Ronem kvůli tomu, že se spolčují se mnou a lidmi, jako jsem já.“

„Jak můžeš někoho takového milovat?“ vyštěkl najednou její otec a v očích se mu blýskalo. „Pokud byl k tobě tak hrozný, jak ho vůbec můžeš mít ráda?“

Zvedla ruku, jako by si svého otce chtěla usmířit, a jemně se usmála. „K téhle části se dostanu, neboj se, tati.“

„Je mi ho líto,“ prohlásila matka tiše, čímž si od těch dvou dalších v místnosti vysloužila překvapený pohled. „Myslím tím… chudák chlapec, když byl nucen žít s takovým strašným mužem, který byl navíc jeho otcem. Jistě ho bil a slovně napadal, dokud se nezačal chovat adekvátně. Jaký hrozný život být nucen věřit takovým věcem, neschopen myslet svou vlastní hlavou.“ Jean si otřela náhle vlhké oči a tiše si povzdechla. „Chudák kluk.“

Hermiona ji toužila obejmout; vždy byla přístupná a chápavá, když šlo o lidi a důvody skrývající se za jejich jednáním. Její maminka byla prostě laskavá žena.

„Máš pravdu, mami,“ řekla Hermiona. „Jeho otec se o něj moc nestaral, ani ho nemiloval. Někdy v našem šestém ročníku Draco konečně začal chápat, že to, do čeho ho jeho otec nutil, je špatné. Začal se od světa svého otce odklánět, a podle toho, jak jsem to pochopila, šel ještě ten rok za Brumbálem a stal se dvojitým agentem. Předstíral, že je Smrtijed, aby mohl sbírat informace pro Řád. Bylo to tajemství, které neznal nikdo kromě Brumbála, profesora Snapea a profesorky McGonagallové.

Nakonec se některé z informací, které nám poskytl, projevily v souvislosti s porážkou Voldemorta jako velmi prospěšné. A později, když se zjistilo, že byl součástí Řádu, naším špionem, kterého jsme nikdy nesměli potkat, to Harry a Ron nevzali moc dobře.“

„Co udělali?“

Hermiona bezmála nadskočila; její rodiče seděli blízko ní a dychtivě na ni zírali, hltajíce každé její slovo. Neměla tušení, že pro ně bude Dracova minulost tak zajímavá.

„Napadli ho a byli by ho zabili, kdybych se do toho nevložila. Poté jsme si Draco a já spolu soukromě promluvili a zatímco jsme se oba shodli, že jeho změna stran nikdy nezmění bolest, kterou mi způsoboval během dětství, uzavřeli jsme příměří. Abych byla upřímná, kdyby byli pochytáni zbývající Smrtijedi, práce s ním by mě bavila.

Když jsme v letošním roce zjistili, že nám oběma byla přidělena pozice primusů, trochu jsme to příměří pozvedli na vyšší úroveň a stali se kamarády. Máme hodně společného; oba jsme inteligentní, baví nás podnětná konverzace a diskuze a, zatraceně, taky si navzájem jdeme na nervy. Díky tomu jsme zřejmě během roku začali budovat přátelství. A pak jsem na začátku měsíce zjistila, že ještě nikdy nezažil skutečné Vánoce.“

„Chtěla jsi mu připravit krásné svátky, že?“ zeptal se otec s něčím, co vypadalo jako úsměv na jeho tváři.

„Ano… a během toho jsme se zamilovali. Vím… vím, že nikdy nebude ten nejhodnější člověk na světě; vím, že mě Harry, Ron a Weasleyovi budou asi kvůli našemu vztahu nenávidět, ale miluju Draca a vím, že on miluje mě.“

„Asi to bude znít jako odbočka,“ prohlásila matka, „ale… zajímalo by mě, co se stalo s jeho otcem.“

„Tohle jsem nikdy nikomu neřekla,“ připustila Hermiona tiše. Začala se tahat za prsty a kroutit rukama, jak se do jejího srdce začal znovu zvolna vsakovat strach. „Dokonce ani Ronovi a Harrymu. Jeho otec… on, no, během poslední bitvy v Bradavicích jsme se s Ronem a Harrym rozdělili. Snažila jsem se k nim dostat zpátky, ale namísto toho mě objevil jeho otec. Bojovali jsme, měla jsem navrch, ale pak jeho otec odvedl mou pozornost a zranil mě. Upustila jsem hůlku a čekala jsem, že mě zasáhne, když vtom se jakoby odnikud objevil Draco. Vážně jsem si myslela, že mě chce zabít.“

„Zachránil tě,“ prohlásila Jean, slzy jí tekly po tvářích.

„Ano,“ odpověděla tiše a přikývla. „Zabil svého otce, pomohl mi zpět na nohy a zůstal se mnou, dokud nedorazili Harry a Ron. Když jsem se jim pokusila říct, co se stalo, nevěřili mi. Draco utekl a já se nedokázala přinutit sdělit jim celou pravdu. Myslím, že čekal celé roky, aby svého otce nakonec zabil. Ten muž byl ke svému synovi a ženě tak hrubý a krutý… Svým způsobem tím, že zachránil mě, zároveň osvobodil i sebe.“

„Och, Hermiono, drahoušku, ten muž… musíš ho tak moc milovat!“ zvolala její matka a nahnula se ke svému manželovi, který ji hladil na zádech. „Musí být tak laskavý, tak hodný… měl tak hrozný život.“

„Rád bych se s ním setkal,“ připustil otec. „Chtěl bych se setkat s mužem, který zachránil mé dceři život, a poděkovat mu.“

„Ty… vážně? Nebudeš ho nenávidět za to, jak se ke mně dřív choval? Jaký byl jeho otec?“ Hermiona byla upřímně překvapená.

„Ne,“ odpověděl Robert. „Hermiono, musí to být opravdu silný muž, když šel proti všemu, čemu předtím věřil, odvrátil se od svého otce hrubiána a začal věřit ve správnou věc. Hermiono, miluješ ho, že ano?“ Pevně přikývla, bez zaváhání nebo studu. „A to je pro mě nejdůležitější. Chci ho poznat, poděkovat mu a ujistit se, že ti nikdy nic špatného neudělá.“

„Tati!“ vyjekla a temně zčervenala. „Nemůžeš mu vyhrožovat!“

„Nebudu mu vyhrožovat, jen se ujistím, že jestli někdy moje holčička otěhotní, on s tebou zůstane, a jestli tě někdy podvede nebo ti zlomí srdce, vytrhám mu všechny zuby. Bez anestezie.“

„Tati!“

„Kdyby s tebou zacházel špatně, připomenu mu jeho otce,“ dodala Jean tiše. „Řeknu mu, že se chová úplně stejně jako muž, kterého zabil. Myslím, že to pro něj bude ta největší bolest ze všech, že ano?“

„Mami,“ oslovila ji Hermiona, hlas tentokrát jemnější tím, jak ji obklopilo teplo z připomínky lásky jejích rodičů. „Znám Draca, nikdy by mi neublížil. Věřím mu a on věří mně. Milujeme se.“

„I tak chci poznat muže, kterému dala má dcera na Vánoce přednost před svou rodinou,“ odvětil otec. „Raději by toho měl být hoden.“

„Omlouvám se, že jsem vám to neřekla dřív,“ vyhrkla, dotčená necitlivostí otcových slov, třebaže to nebyl jeho záměr. „Měla jsem vás varovat nebo…“

Její matka se natáhla a jemně ji pohladila po rameni. „Hermiono, láska přichází bez varování, netrap se tím. Jsem jen ráda, že to nebylo něco lehkovážného, jako třeba pohodlí vlastní postele nebo tak.“

Ztěžka polkla a přikývla. „Děkuji, mami a tati, že jste ochotní mi rozumět.“

„Jsi naše dcera, Hermiono, vždycky tě budeme milovat, bez ohledu na to, do koho se zamiluješ.“ Robert vtáhl dceru do těsného objetí. „Ale i přesto ho chci poznat.“

„Jsem jen ráda, že ses nezamilovala do Rona.“

„Mami!“ ohradila se Hermiona a šokovaně na svou matku pohlédla. „Proč bys něco takového říkala? Pořád jsme přátelé.“

Maminka pokrčila rameny, aniž by za svá slova projevila známku lítosti nebo studu. „Vy dva se k sobě nehodíte. Ten chlapec tě miluje, ale já vás dva spolu prostě nevidím. Brzy by ti šel na nervy, a pak bys ho zabila.“

Otec se dosti hlasitě zasmál a Hermiona měla pocit, že to jen schválně zdůrazňuje. „Tvá matka má pravdu,“ řekl, „ten hoch je na tebe příliš nedospělý. A mimoto, jen těžko by ti řekl, že tě miluje. Jen tady tak posedává a tváří se sklíčeně, namísto toho, aby si pro tebe došel. To není láska, jen takové pobláznění.“

„Mami, tati,“ sykla Hermiona, „buďte zticha. Nikdy nevíte, jestli vás někdo neposlouchá.“

„Sama víš, že je to pravda,“ zkonstatovala matka a postavila se, upravujíc si dlouhou sukni. „A teď, tenhle tvůj přítel Draco, co pro tebe udělal on?“

Něžně se usmála, když si vzpomněla na všechny ty drobnosti, které pro ni Draco učinil, a řekla: „Miloval mě, stál při mně, vypil mou horkou čokoládu, i když byl na mě naštvaný, nesl mě, když jsem byla zraněná, držel mě, když jsem brečela…“

„Miluje tě, Hermiono. Ron ne… jen si myslí, že ano, ale není tomu tak,“ odpověděla matka tiše.

„Máš pravdu, mami.“ Postavila se a pohlédla na své rodiče. Možná spolu za poslední roky nestrávili moc času, možná nikdy nebyli dokonalou, perfektní rodinou, ale měli se rádi, chápali se a navzájem se respektovali. „Nepovíte nikomu, co jsem vám řekla, že ne? Chci počkat na správnou chvíli, než to sdělím Ronovi a Harrymu. Prostě jim nechci zničit Vánoce.“

„Máš naše slovo,“ odpověděl Robert, následuje ženina a dceřina příkladu. „Co bych ale chtěl vědět, je, co přimělo mou dceru plakat.“

Hermiona se zasmála. Právě se dostávala ke dveřím. „Byl to film, tati.“

„Och, drahoušku, to jsi zase brečela u Lišky a psa?“ prohlásila matka, když vyšli z pokoje. „Protože to se nemáš za co stydět. Vím, že u toho filmu brečela spousta lidí.“

„Mami!“ zvolala, tváře zrudlé zahanbením. „Ne, při tomhle filmu jsem nebrečela.“

„Mohla bych se vsadit, že ano,“ odpověděla Jean zamyšleně, zatímco scházeli dolů. „Pamatuji se, že jsem jednoho dne vešla do obýváku a ty jsi vyprázdnila celou krabici papírových kapesníků. Míváš hroznou rýmu, když brečíš, je to děsné.“

Hermiona si ztěžka povzdechla, vědouc, že tohle bude ještě dlouhý den. Bylo jí jasné, že cenou za to, že rodiče udrží její tajemství, bude, že převypráví tolik zahanbujících příběhů, kolik jen bude možné.

ooOoo

Bylo zvláštní, že se cítila pohodlně, ale zároveň tak nepohodlně najednou. Každý se choval, jako by se nic nestalo, i když to vypadalo, že Ron vyžaduje její pozornost o něco víc než obvykle. Stejně ale na sobě pořád cítila pohledy všech a zdálo se jí, že i uši měli nastražené, jako kdyby čekali, že se každou chvíli podřekne.

Kdyby nebylo Billa, Charlieho a Lenky, kteří ji přijali nehledě na cokoli, nebyla by schopná „hrát si“ na zahradě. Připojili se k ní a vytvořili s ní tým v koulovací bitvě, oni čtyři proti Harrymu, Ronovi, Georgeovi a Ginny, a díky Billovým magickým schopnostem i lehce vyhráli.

Hráli by takhle ještě celé hodiny, kdyby Lenka náhle neprohlásila, že jedna z jejích cibulových náušnic chybí. Strávili dobrých dvacet minut tak, že ten šperk ve tvaru kořenové zeleniny hledali.

Náušnice nějak skončila v kouli, která byla hozena po Harrym, a zapletla se mu do vlasů.

Hermiona byla dost vděčná, když je její matka požádala o pomoc a vysvobodila tak ji i Lenku pryč z boje a od těch pohledů, které po ní Ron neustále vysílal. Pak strávila nějaký čas v kuchyni, kde pomáhala ženám při přípravě velké večeře, zatímco Artur, který se vrátil asi před hodinou, pil a povídal si s Robertem a Percym v obýváku.

Jen co byla večeře hotová a Molly zavolala na hráče famfrpálu venku – ti začali používat sněhové koule jako Camrály a Potlouky – Hermioně znovu začaly hrát nervy.

Kam si jen sedne? Obvykle seděla s Harrym a Ronem, ale… na Harryho byla ještě pořád naštvaná za to přerušení a Ron… ten se choval dost divně. Pořád si nacházel nějaké výmluvy, aby jí mohl být blíž a otíral se o ní v takovém divném způsobu, i když místa vedle něj bylo dost, aby se jí vůbec nemusel dotýkat. Sněhové koule navíc házel spíš na její hrudník než na ramena, a taky pořád vyslovoval její jméno.

Nechtěla sedět vedle něj; něco jí říkalo, že by se jí zase dotýkal, nebo že by nechal, aby jeho koleno zavaďovalo o to její.

To by bylo zatraceně nepříjemné.

„Můžeš sedět vedle mě, Hermiono,“ řekla Lenka radostně a poklepala na místo mezi sebou a Billem.

Díky Bohu za Lenku; ta holka byla její zachránce. Tiše jí poděkovala, položila svou skleničku a talíř na místo, a pak začala pomáhat Molly s podáváním jídla, přičemž se snažila nevnímat bolestné pohledy, které po ní Ron vysílal.

Večeře zatím byla jen příjemná; hlasitě si povídali, a že o rozmanitou konverzaci nebyla v tak rušné domácnosti nouze. Překvapilo ji, kolik lidí se do tak malé kuchyně vešlo. Teddy seděl na konci stolu mezi Viktorií a Tonksovou a předváděl jim svou zásobu vtipných výrazů. Hermiona byla ráda, že po pár letech od Remusovy smrti konečně viděla Tonksovou tak veselou, protože ze začátku na tom nebyla moc dobře. Audrey, Serafína a Fleur si vyměňovaly historky ze svých cest do zahraničí, zatímco Percy a Artur probírali s Robertem kouzelnickou politiku. Molly, Tonksová a Jean zase mluvily o tom, jak se vypořádat s příliš čilými batolaty, a Harry s Ronem a Georgem se hlasitě řehtali něčemu, co dvojče řeklo.

Hermiona si celou tu dobu živě povídala s Lunou, Billem a Charliem a docela si to užívala. Nikdo se nezmiňoval o tom, že se drží vzadu, nikdo s ní nezacházel jako se zrádcem nebo vyděděncem, ale byla docela ráda, že ji Blaise naučil, jak schovávat cucfleky. Za toho nově nalezeného přítele byla vděčná. Krátce předtím, než musela odjet, zjistila, že je v magii dost zběhlý a docela vyniká i v inteligentních rozhovorech. Viděla a pochopila, proč se ho Draco tak držel. Blaise byl vážný kluk s hravou stránkou, která se dostávala sem tam na povrch.

„A pak, tomu byste nevěřili, v ten okamžik, co se toho draka dotknul, se to zatracené zvíře uklidnilo! Přísahám, že to udělalo jen z čiré zlomyslnosti!“ říkal právě Charlie, čímž vyvolal u zbylých tří smích.

„A já ti říkám, že si všechnu zlost a vztek vybila na mně,“ prohlásila Serafína najednou, jak se naklonila ke svému muži. „Když se k tomu Erik dostal, už byla příliš unavená na další boj.“

„Cokoli řekneš,“ máchl rukou Charlie, „ale pořád si myslím, že tě nemá ráda.“

„A já si pořád myslím, že Norberta byla prostě už moc utahaná,“ dodala Serafína, než se otočila zpět k ženám, aby se opět zapojila do jejich konverzace.

„Norberta?“ zeptala se Hermiona s očima rozšířenýma. „Vy mluvíte o tom drakovi, co Hagrid…“

Charlie se usmál. „Přesně o tom. Je z ní nádherné zvíře a Hagrid ji rád a často navštěvuje. Škoda jen, že má takovouhle povahu.“

Bill si povzdechl, a zatímco jeho mladší bratr byl zaneprázdněn vyprávěním o svých „válečných zraněních“ a dračích povahách, naaranžoval mu k bramborové kaši na jeho talíři trochu své vlastní mrkve.

„Alespoň nemusíš pracovat se skřety a kletbami,“ prohlásil najednou. „Upřímně, fakt nevím, jestli je horší představa, že bych mohl zkazit nějaké prolomení kletby, nebo že bych mohl nechtěně urazit skřeta.“

„Nemůže to být horší než práce s draky,“ odpověděl Charlie, kterému se oči zaleskly tak, jako by byl právě vyzvaný na duel. „Ti tě můžou zabít.“

„To může i naštvaný skřet,“ řekl starší muž a přistrčil k bratrovým bramborám ještě trochu hrášku. „Sakra, draci tě jen spálí na popel, ale skřeti, ti tě můžou mučit.“

„Dokaž to.“

Bill převrátil očima a začal si pohrávat se svou náušnicí, zatímco se podíval na Lenku a Hermionu, kterým věnoval úsměv, než se zase otočil na svého bratra. „Nechci mluvit moc otevřeně, takže dámám snad tento příběh vadit nebude, občas je ale trochu… brutální.“ Hermiona i Lenka pokrčily rameny a trpělivě čekaly, až starší muž začne. „No, znám jednoho chlápka, co naštval pár skřetic. To je to nejhorší, s ženami si nikdy nezahrávej, ty vědí, jak se pomstít. Takže… v noci se vplížily do jeho ložnice s lanem, svíčkami, bičíky a dalšími věcmi a pak…“

„Tys přetvořil mou kaši na obrázek penisu?“

„Jo, to jsem udělal. Ty tvoje historky o tobě a tvých drakykrotících schopnostech už mě nudily. Každopádně, ony se vplížily do jeho ložnice, svázaly ho k posteli, jako roubík na něj použily jeho vlastní spodní prádlo – a on zrovna nepracoval doma, takže si ho několik dní neměnil – a pak…“

„Ty seš tak nedospělý! Udělal jsi z mého jídla penis!“ vykřikl Charlie a praštil loktem svého bratra do žeber.

Hermiona se nahlas zahihňala, čímž si od podsaditějšího z mužů vysloužila jeden ošklivý pohled. „Na tebe si došlápnu později,“ vyhrožoval jí, „ale nejdřív se tady musím vypořádat se svým starším bratříčkem.“

Hermiona s Lenkou je sledovaly a smály se, zatímco se do sebe bratři pustili a používali talíře toho druhého jako bitevní pole, jak přeměňovali jídlo do nejrůznějších věcí, od brků až po nejrůznější sexuální pomůcky, u kterých Hermiona ani netušila, jak fungují.

Po zásahu Molly se ale večeře vrátila ke klidnému průběhu, dokud si celá rodina Weasleyových a jejich přátelé do sytosti nenaplnili své žaludky. Pak se přesunuli do obýváku, kde si sedli a začali Hermioně dávat dárky, jak si domluvili den předtím, protože jí je chtěli dát osobně.

Po tom, co obdržela spoustu věcí, počínaje náhrdelníkem z dračích zubů od Charlieho až po ručně upletenou sadu šály, čepice a rukavic od Molly, se Hermionina pozornost přesunula k posledním dvěma zbývajícím dárkům od Rona a Harryho.

„Víte,“ řekla najednou a rychle se na všechny podívala, „vážně jste mi o tom měli říct, přinesla bych ty dárky, co pro vás mám, s sebou.“

„Dáš nám je později,“ prohlásil Percy a mávl rukou. „Jen jsme chtěli vidět, jak se budeš tvářit, až je dostaneš. Vážně doufám, že se ti líbila ta kniha ode mě.“

„Miluju ji,“ odpověděla a přivinula si tu tlustou bichli k hrudi. „Já… moc všem děkuji,“ dodala a začervenala se. „Jste ke mně tak milí, i když jsem tyhle Vánoce s vámi moc času nestrávila.“

Artur se na ni usmál a opřel se ve svém křesle. „Hermiono, neboj se, víme, že jsi byla ve škole velmi zaměstnaná. Rozumíme, že tvé studium a povinnosti jsou někdy přednější než ostatní věci, je to součást života. Jsme jen rádi, že ses k nám mohla připojit.“

Hermiona přikývla, natáhla se pro Harryho dárek, rozbalila ho a radostně vykřikla.

„Harry! To jsi nemusel!“ V rukou držela jemný, zlatý brk z věčného fénixe.

„Už jsi jich měla tolik,“ odpověděl s úsměvem. „A brka používáš tak často, že jsem si myslel, že by bylo fajn, kdybys konečně měla nějaký hezký. Neboj se,“ dodal, když uviděl, že otevřela pusu, aby něco řekla, „nebylo to tak drahé, jak si myslíš.“

„Harry!“ vykřikla a natáhla se k němu, aby ho těsně objala. „Děkuji ti.“ A pak šeptem dodala: „A děkuji i za všechno ostatní. Nemusel jsi to udělat.“

Přidržel ji a zašeptal zpátky: „Já vím, ale chtěl jsem, aby všichni byli šťastní. Nezasloužíš si, aby tě uráželi na Vánoce.“

Upevnila objetí, než ho se širokým úsměvem pustila. Pak umístila brk zpět do krabičky, než se natáhla pro poslední dárek.

„Sehnal jsem ho na poslední chvíli,“ vyhrkl Ron. „Já… já se omlouvám, jestli nebude tak hezký jako ten od Harryho.“

Neschopná se podívat tomu muži do očí s vědomím, že dárek jí koupil na poslední chvíli, potlačila zlost a donutila se k úsměvu. „To je v pořádku, Rone. Jsem si jistá, že ať už to bude cokoli, bude to úžasné.“

Rozbalila to a musela uznat, že byla mile překvapena, když našla těžkou knihu o hipogryfech a jiných zvířatech z mýtů.

„Páni, Rone, děkuji, vážně se mi to líbí,“ řekla.

Pokrčil rameny a rozevřel ruce, jako by čekal, že ho obejme. Říct, že se jí nechtělo, by bylo příliš slabé vyjádření; sotva na něj chtěla sáhnout po všech těch „náhodných“ dotycích, co jí celý den věnoval. Ale musela udržet tvář a nechovat se, jako by byla na zrzka rozzlobená nebo z něho otrávená.

Pohnula se dopředu a věnovala mu jedno rychlé a rozpačité objetí. Chtěla se odtáhnout, když ji u sebe pevně přidržel.

„Tohle je tak příjemný pocit,“ zašeptal jí do ucha tak, aby to slyšela jen ona. „Omlouvám se za všechno, Hermiono… já jen… tolik tě potřebuju. Miluju tě, Hermiono… prosím... zůstaň tu na noc.“ Cítila, jak se jeho ruce posunuly, jeho prsty se dotkly jejích prsou.

Žaludek se jí sevřel při myšlence, že by se jí tak měl dotýkat jiný muž než Draco.

„Já… já nemůžu, Rone,“ podařilo se jí ze sebe dostat bez toho, že by ho udusila. „Mám ráno povinnosti, které nesmím zanedbat a dostala bych se do problémů, kdybych strávila noc mimo Bradavice.“

„Prosím… jen jednu noc,“ zašeptal, jak se jeho prsty třely o její prsa.

Cítila se, jako by měla zvracet, nepříjemně, daleko za pohodlím, a nevěděla, jestli chce brečet nebo ho praštit, když se jí ty prsty dotkly. I když to bylo přes oblečení, pocítila chlad, jako by se její kůže dotklo něco pořádně studeného.

Nevěděla, jak přesně by to popsala, jen věděla, že ten pocit nemůže vystát.

Odtáhla se a široce se usmála, i když bojovala s nutkáním se na něj zamračit a praštit ho. „Děkuji vám všem za dárky. A teď si můžeme dát puding, že? Nemůžu zůstat moc dlouho, jinak se dostanu do problémů.“

Jelikož druzí vůbec nevěděli o tom, co se stalo, usmáli se a souhlasili. Hermiona se ujistila, že bude sedět mezi Billem a Charliem; něco jí řeklo, že ti dva by ji uchránili před Ronem a jeho „potřebami“. Jen co snědli dezert a každý měl znovu hezky plný žaludek, Hermiona zdvořile odmítla, že by zůstala na šálek čaje.

„Jsem úplně plná,“ řekla a strčila si dárky do tašky. „A v hradu musím být zpět do pěti minut. Je mi líto, ale nemůžu zůstat déle.“

Molly si tiše povzdechla. „Dobře, drahoušku. Předpokládám, že tě znovu uvidím až při slavnosti na konci školního roku.“ Natáhla se dopředu a uvěznila ji v těsném objetí. „Nepřeháněj to, Hermiono, drahoušku, a starej se o sebe.“

„Budu, Molly,“ zamumlala do Mollyina ramene. Kolem krku si pak začala obmotávat svou novou šálu, kterou si poté zastrčila do bundy.

„Budeš nám chybět, zlatíčko,“ prohlásila její matka a přitáhla si ji k sobě, jen co si Hermiona natáhla rukavice. „Prosím, dej nám vědět, kdyby se cokoli stalo, ano?“

„Dám,“ slíbila Hermiona a objala svého tátu. „Pošlu vám hned sovu, kdyby se něco stalo.“

Věděla přesně, o čem mluvili; slíbila jim, že se bude snažit zařídit, aby je ona a Draco mohli na jeden den, někdy po Novém roce, navštívit. Byla si jistá, že ředitelce McGonagallové to nebude vadit.

„Miluju vás, tati a mami,“ dodala tiše a na své rodiče se usmála. „Buďte na ty své pacienty milí a přestaňte děti děsit výhrůžkami, že jim vytaháte zuby.“

Její matka se zasmála, zatímco sledovala, jak se Hermiona loučí s ostatními. „Veselé Vánoce všem,“ řekla s úsměvem, pak se rychle podívala na Harryho, Ginny, Rona a Lenku a dodala: „Uvidíme se na konci prázdnin.“

Za sborového „Veselé Vánoce“ otevřela dveře, než všem zamávala na rozloučenou a poděkovala. Pak opustila místnost a zase za sebou zavřela. Byla na půl cesty k brance, když uslyšela, jak se dveře znovu otevřely.

Otočila se s očekáváním, že uvidí Lenku, která by ji obdařila svými moudry, ale překvapilo ji a zároveň znepokojilo, když venku uviděla stát Rona.

„Rone,“ začala. „Já… stalo se něco?“

Pohrával si s rukama, tohle nervózní gesto si vyvinul před lety, zatímco mu rudly uši. Nelíbil se jí ten jeho pohled.

„Já… proč tu nemůžeš zůstat na noc?“ zeptal se a pohnul se jejím směrem o krok vpřed.

Povzdechla si a promnula si spánky, zatímco pomalu ustupovala k brance; nevěřila mu natolik, že by se k němu otočila zády. „Říkala jsem ti to, mám ráno povinnosti a dostala bych se do problémů. Nemůžu, úřad primusky a školní pravidla mi zakazují strávit noc mimo Bradavice.“

„A mohla bys… mi dát alespoň vánoční pusu?“

Bála se, že by se to k tomuhle mohlo dostat. Jak ho měla odmítnout, aniž by zranila jeho pocity nebo dala veřejně najevo, že se zamilovala do Draca? Co mu měla říct, aniž by začala další hádku?

„Nemůžu, Rone,“ odpověděla tiše, zatímco se k brance začala pohybovat o něco rychleji s vědomím, že v tu sekundu, co k ní dojde, se bude moct z Doupěte přemístit.

„Proč?“ Postoupil o několik kroků vpřed.

„Protože nemůžu,“ odpověděla.

„Hermiono,“ vyštěkl, na což ona leknutím nadskočila. „Charlie řekl, že Harry řekl, že ty Malfoye nemiluješ. Říkali, že pořád máme nějakou šanci. Jestli mě odmítneš… dáš tím najevo, že oni lžou. Odmítneš mě, protože miluješ Malfoye.“

„Je i víc důvodů!“ vykřikl a pohodila rukou do vzduchu. „Lidé neodmítají líbat jiné lidi jenom proto, že jsou zamilovaní do někoho jiného. Mohou k tomu mít kopu jiných důvodů; nemusí je milovat, nemusí být připravení, nechtějí se vázat… jsou různé důvody. Jen fakt, že tě nechci políbit, neznamená, že miluju někoho jiného.“ Od branky ji dělily dva kroky.

„Hermiono,“ řekl a pohnul se blíž, aby smazal vzdálenost mezi nimi. „Políbíš mě. Víš, že tě miluju, víš, co k tobě cítím, a nemůžeš mě odmítnout. Když mě odmítneš, přiznáš, že miluješ Draca Malfoye.“

„Posloucháš se vůbec?“ vykřikla. „Uvědomuješ si, jak šíleně zrovna zníš? Nechci tě políbit, tak zákonitě musím být zamilovaná do Draca? To jsi pil ohnivou whisky?“

„Nic jsem nepil,“ zvýšil hlas. V ten okamžik byla víc vděčná za to, že si neuvědomil, že použila Dracovo křestní jméno místo příjmení. „A nejsem šílený. Miluju tě, Hermiono! Proč to nedokážeš vidět? Proč nemůžeš pochopit, že mě miluješ taky?“

„Protože, Rone,“ odpověděla mu tiše, zatímco pomalu otevírala branku, „nejsem připravená se zamilovat a,“ přinutila se ke lži, „obávám se, že kdybych tě políbila, zamilovala bych se do tebe.“

„Vážně?“ zastavil se v půlce kroku.

„Ano,“ řekla. „Mám tě ráda, miluju tě, ale zrovna teď ne tak, jak ty miluješ mě. Nejsem připravená na vztah. Prosím… prosím, pochop to…“

„Kdy budeš připravená?“ zeptal se se zábleskem naděje v očích.

„Dám ti vědět,“ prohlásila s vědomím, že až mu bude připravená říct pravdu, zlomí mu to srdce. „Veselé Vánoce, Rone.“

„Veselé Vánoce, Hermiono,“ odpověděl, zatímco sledoval, jak se přemísťuje pryč.

ooOoo

 

„Máš dvě hodiny zpoždění.“

„Já vím,“ povzdechla si a opatrně odložila tašku s dárky na kuchyňský stůl. „Omlouvám se, Draco. Molly mě prostě nepřestávala objímat, a pak přišla ta vánice a já uvízla v Prasinkách, dokud to nepřešlo. No a když jsem se dostala zpátky, musela jsem ředitelce McGonagallové nahlásit, že jsem zpátky a… prostě, je to dlouhý příběh,“ dokončila s dalším povzdechem.

„Zkoušel na tebe ten ryšoun něco?“

Přelétla pohledem místnost a sledovala, jak Draco zvedl své tělo ze židle, aby se mohl pohnout a postavit se vedle ní. Ztěžka si povzdechla a vytáhla několik darů. „Vlastně ani ne.“

Vlastně ani ne znamená, že něco zkusil,“ prohlásil Draco, natahuje se, aby od ní převzal knihu, kterou jí daroval Percy. „Evropská botanika, váš průvodce povšechné květeny od alchymie až po přísady, to zní… nudně.“

„Myslím, že je to fascinující,“ obořila se na něj a vytrhla mu knihu z rukou, aby ji mohla umístit na stolek vedle soupravy, kterou pro ni upletla Moly.

„Kdo ti dal ten náhrdelník?“ zeptal se, když zvedal klenot, který jí věnovali Charlie a Serafína. Musela sama uznat, že to byl vážně krásný kousek. Zuby byly vyhlazeny a zostřeny, vyběleny do takové míry, že na slunci zářily, a bylo do nich zapuštěno několik drahokamů. Nebyly to tak úplně jenom zuby; spíše dlouhý řetízek se sérií pěti zoubků uprostřed, plynule se zvětšujících až do toho prostředního, který byl nejdelší a nejkrásnější.

„Charlie a Serafína. Sami ho vyrobili, a Bill jim pomohl obstarat drahokamy,“ odpověděla, natahujíc se, aby jej položila vedle knihy.

„Mají dobrý vkus,“ připustil Draco. „Takže, co Lasičák udělal?“

„Objal mě,“ odpověděla, než vytáhla dárek, který dostala od Billa.

„Zabiju ho.“

Vzhlédla, pobavená Dracovou reakcí, a v duchu zauvažovala, jestli mu má nebo nemá říct, že se jí rovněž pokusil i bez dovolení dotknout.

„Co je tohle?“

Vytrhla se ze zasnění způsobeného Dracovými slovy a pohlédla na dar od Billa, nebo spíše… dary. Z podivné příčiny jí on a Fleur dali ten dárek tajně – k sobě se hodící zeleno-červeně proužkovaná tanga a podprsenku. Tušila, že to Bill asi myslel jako vtip a Fleur vážně. Jenže pak Bill poznamenal něco, co donutilo Hermionu úzkostlivě se zachvět.

„Došel jsem k závěru, že tě v tom jistý muž opravdu rád uvidí.“

Zatraceně, ten parchant na ni dokonce mrknul.

A pak, když už si myslela, že ji prokoukl, nebo si možná uvědomil, že ji jeho slova vyděsila, zasmál se a dodal: „Ronovi se jistě myšlenka, že bys měla na sobě nosit zelenou, líbit nebude, i když je to sváteční.“

„Dárek od Billa s Fleur,“ odvětila, gestikulujíc k lahvičce parfému, která ležela pod tím. Jak se Fleur podařilo získat lahvičku slavného a drahého parfému Gertrudy Flancherové, Engel, ji stále přivádělo v úžas. „Voní vážně dobře, ale je na můj vkus trochu těžký. Ale Fleur trvala na tom, že už je čas, abych měla něco pěkného.“

Draco protočil oči, natáhl se a zvedl téměř průsvitná, miniaturní tanga. Mávl jí tím před očima a dloubnul ji do břicha. „Myslel jsem tohle, ty hlupačko. Neříkej mi, že je to od toho ryšouna.“

„To není,“ povzdechla si, popadla kalhotky a nacpala si je do kapsy u džínsů. „To je od jeho staršího bratra.“

„Kterého? Toho legračního, toho vzlezdoprdelku, dračího hocha nebo toho děsnýho?“

„Pokud se nemýlím, pak děsným je pro tebe Bill, takže ano, je to od toho děsnýho,“ odpověděla nonšalantně a vytáhla další dary.

„Co tím ten parchant sleduje, že ti dává darem takové nechutné spodní prádlo?“

Otočila se k Dracovi čelem a byla docela překvapená, když viděla jeho tvář zkřivenou divokým výrazem. Jeho hlas přešel ve vrčení a jeho oči potemněly do útočné, zčernalé šedi. Odložila všechny věci a natáhla se, aby se dotkla jeho ramene a pokusila se ho tak uklidnit.

„Ne, Draco, pochopil jsi to špatně. Byl to Fleuřin nápad, ne Billův. Jsou svoji, pamatuješ? Bylo to myšleno jako legrace. Ona vybrala prádlo a on zase barvy. Myslel si, že bude vtipné, když bude nebelvírka nosit zelenou. Říkal, že to bude slavnostní nebo tak něco… ale, Draco, celý ten dárek neměl vůbec žádný sexuální podtext. Žádný.“ Mluvila překotně, doufajíc, že tím zklidní jeho rozpoložení tak rychle, jak jen bude možné, a vyhne se následnému masakru v Doupěti.

Útočnost mizela jen zvolna z jeho tváře, než se na ni podíval s nejistým zajiskřením v očích. „Jsi si jistá?“

„Ano, samozřejmě.“

Když se jeho tělo pod jejím dotekem uvolnilo, tiše, úlevně vydechla, než se vrátila k vyndávání zbývajících dárků.

„Zřejmě,“ dodal Draco po chvíli ticha, zatímco točil podprsenkou na prstu, „má dobrý vkus.“

Protočila panenky, než konečně odhalila i poslední dárek. Byl to, stejně jako Billův a Fleuřin, tajný dar, ale tohoto si cenila nejvíce. Jemně ho odložila stranou, když uviděla, že Draco přestal s veškerou činností a očima se zaměřil na balíček.

Ticho naplnilo místnost, když pár zíral na dárek. Byl to jednoduchý a pěkný, obyčejný černý rámeček se stříbrným a zlatým drátkem, který jej obtáčel. A přímo za rámečkem byla fotografie Hermiony a Draca, kteří hrdě stáli před překrásně ozdobeným vánočním stromkem a usmívali se na sebe. Pár na fotografii nehleděl na nic jiného než na sebe, zatímco jejich tváře ozařovala vánoční světýlka.

„Tohle mi dala Lenka,“ pronesla jemně Hermiona, než se Draco vůbec stihl zeptat.

„Má dobrý vkus,“ bylo vše, co dokázal říct.

Znovu pozvedla oči k nebesům a dloubla ho do žeber. „No vážně, to je všechno, s čím dokážeš přijít? Opravdu smutné,“ povzdechla si, sebrala půlku darů a zamířila do své ložnice.

„No, jedinou věcí, na kterou dokážu myslet, je, jak sexy budeš vypadat v tom oblečku,“ odvětil Draco, čímž způsobil, že se zarazila v půli kroku.

„Ty jsi takový zvrhlík,“ odpověděla s povzdechem. „Pojď sem.“

Usmál se, protože si myslel, že mu hodlá dát nějaký pěkný vánoční dárek a přispěchal k ní, usmívaje se jako malé dítě… no, jako dítě na vánoční ráno.

Jeho naděje byly zmařeny, když se natáhla a vyškubla mu podprsenku z ruky. Pak se vydala po schodech nahoru. Upřímně, to všichni muži myslí jenom svými penisy?

O dobrých deset minut později sešla dolů, převlečená do pohodlného, velkého trička, a byla docela překvapená, když Draca našla sedět na gauči před krbem a svírajícího v rukách malou krabičku.

„Trvalo ti to nějak dlouho, ehm… Hermiono, uvědomuješ si, jak moc bych si přál tě pomilovat, když máš tohle na sobě?“ zazíral na ni, ústa doslova dokořán, když zjistil, že má oblečené jen to tričko. Zatraceně, díky tomu vypadaly její nohy na míle dlouhé a přesně na správných místech dokonale tvarované.

„Ano, to jsi mi říkal minulou noc, a ne, ještě jsem chtěla chvíli počkat, než odložím své věci,“ odpověděla a přesunula se ke kuchyňskému stolu. Neplánovala se na tu krabičku ptát, věděla dobře proč. Až bude Draco chtít, sdělí jí to.

„Pojď sem,“ řekl tiše, a když na něj pohlédla, dodal: „Něco pro tebe mám.“

Sedla si na pohovku vedle něj, nohy si dala pod sebe a nemohla si pomoci, aby neupnula oči na balíček v jeho rukách. „Ano?“

„Já… já vím, že je to trochu brzy… je teprve půl dvanácté… ale… veselé Vánoce,“ vykoktal, červenaje se jako školák na první schůzce se svou dětskou láskou. Vrazil jí krabičku do klína, neschopen se jí podíval do očí.

Usmála se od ucha k uchu a odolala touze učinit pro něj tuto situaci ještě trapnější, protože tenhle zpropadený člověk ještě nikdy nedával dárek dívce, kterou měl rád. No, ať je prokletá, kdyby to udělala.

Zvedla dárek a začala jej rozbalovat. Dopřála si čas, aby odmotala obal a neponičila tak stříbrně se lesknoucí papír. Když se objevila hladká kartonová krabička, pomalu odklopila víčko.

V krabičce byly dvě věci. První byl jednoduchý stříbrný a zlatý náramek, tenké kousky kovu spletené a obalené kolem sebe. V místech, kde se oba kovy stýkaly, se nacházel modrý safír, který zářil a třpytil se na světle.

„Já… trochu jsem pátral… Zjistil jsem si, že je to tvůj měsíční kámen,“ prohlásil tiše. „Ten náramek je magicky upravený, aby držel bez otevření. Nepůjde sejmout, pokud nebudeš chtít.“

„Je krásný,“ zamumlala. Byl tak propracovaný, tak jemný a přesto tak prostý. Nejasně si uvědomila, jak dobře ji měl prokouknutou. Věděl, že by nechtěla něco extravagantního nebo vytříbeného. Jednoduchost a krása, to bylo to, co milovala.

Nechala ho vklouznout na levé zápěstí a chvíli se jen tak dívala, jak na něm visí a hraje barvami ohně. Pak se zaměřila na druhý dárek. Zamračila se, když brala do rukou svůj vlastní výtisk Dějin bradavické školy. Celá zmatená si svou kopii prohlédla, dumajíc nad tím, jestli to měl být nějaký vtip, dokud knihu neotevřela.

Na první stránce, přímo pod deskami, se nacházel ten nejkrásnější obrázek ze všech. Byla to lehce pomačkaná fotografie jí samé, jak objímá Dracovu tvář, rty na půli cesty k jeho, ztracená v okamžiku lásky a vášně. Byl do stránky vložený a stal se tak trvalou součástí její nejoblíbenější knihy.

„Pořád si v ní čteš,“ řekl. „Tak jsem si říkal, že… bys v ní třeba chtěla mít něco, co ti připomene, no, nás…“

Spustila knihu do klína a otočila se k němu čelem, slzy se jí leskly v očích. „Neměla bych chtít brečet,“ pronesla. „Vážně bych neměla, je to ode mě tak hloupé… ale… tvůj dárek, je tak… tak úžasný… Moc se mi líbí, Draco. Oba se mi moc líbí.“

Usmál se a natáhl se k ní, jemně vzal její tvář do dlaní. „Věděl jsem, že budou,“ zašeptal, než se přimkl na její rty v něžném polibku.

Brzy se něha změnila v divoký oheň a oba se neobratně přesunuli do lehu, odvalujíce se z pohovky na podlahu. Ona nakonec spočívala na jeho těle, pokrývajíc jeho hrdlo žhavými polibky.

O vteřinu později bylo jeho oblečení pryč a on se snažil vysvléknout její tričko, vydávaje dosti hlasité, potěšené zavrčení z toho, co objevil pod ním.

„Ta je na tobě fakticky sexy,“ zabručel a cuknul s Hermionou dolů, aby mohl zpustošit její hrdlo. Nicotná proužkovaná podprsenka zvedala její prsa, dokonale je obepínala, zatímco látka sotva zakrývala jejich navlhlé terčíky.

„No, tak neztrácej čas s jejím svlékáním,“ zalapala po dechu a popadlo ho za vlasy, „prosím… hned, Draco… potřebuju tě hned teď.“

Její spodní prádlo bylo odsunuto stranou a on v okamžení vklouznul do jejího sametového tepla. Přemoženi výhní vzrušení vpluli do vln potěšení, srdce bušící vášní, zatímco se jejich krev vařila v extázi. Každý dotek zanechal cestičku vroucího požitku, každý polibek podněcoval plameny, až už více nemohli.

Křičíc jeho jméno ho poháněla vpřed, dokud její tělo nevybuchlo úlevou a nežádalo o víc, boky jednající v takovém rytmu, že už je ani necítila. Jeho tělo sebou škublo, ze rtů mu uniklo hlasité zaklení, když se náhle zarazil, boky sebou jen lehce škubající, zatímco ho rozkoš přehoupla přes okraj.

Utopen v moři potřeby ji zcela vyplnil, sténaje její jméno, zatímco se její kyčle vlnily proti jeho, ždímaly z něj všechno, co mohly, vtahovaly ho do sebe a prožívaly jeho potěšení v záplavě svého vlastního.

Hlasitě oddechující, lapala po dechu u jeho ucha, oči sevřené uspokojením, cítíc jeho srdce divoce hřmící proti tomu svému. Neschopna pohybu pomalu otevřela oči, aby se rozhlédla kolem. Zmátl ji způsob, jakým Dracova tvář hrála všemi barvami, a tak stočila oči vzhůru a usmála se při pohledu na ozdobený stromeček, který se tyčil nad nimi.

„Jednoho dne se budeme muset pohnout,“ prohlásil Draco z ničeho nic o dobrých deset minut později. Tělo ho bolelo a on se ve skutečnosti hýbat nechtěl, přál si strávit zbytek svého života pod Hermionou, ale nemohli tady zůstat tak ležet.

„Kolik je hodin?“ zamumlala, toho času v polospánku.

Posunul se, asi aby měl lepší výhled na hodiny visící nad krbem, a odpověděl: „Právě něco po půlnoci.“

Široce se proti jeho tváři usmála a přitiskla se mu k hrdlu. Zatracená Lenka, chtělo se jí smát. Blondýnka byla něco jako věštkyně. Zřejmě byla opravdu na správné stopě – stalo se to pod stromkem, na Vánoční ráno, v… no… hanbatém dárku, který jí Bill a Fleur koupili k Vánocům.

Něco v tom smyslu…

„Takže to zřejmě znamená, že jsou Vánoce, že?“ zamručela namísto smíchu, neochotná porušit atmosféru okamžiku.

„Zřejmě ano,“ odpověděl Draco, zatímco ji rukou líně hladil tam a zpět po páteři. „Veselé Vánoce, slečno Hermiono Grangerová.“

Nadzvedla se, pohlédla na něj dolů a něžně se na něj usmála. „Veselé vánoce, pane Draco Malfoyi.“

ooOoo

Aaaah!

Vím, je to dost banální konec, ale k čertu! Prostě jsem to musela udělat!

Je po všem!!!!!!

Ještě půjde Epilog a je konec!!!

Jsem si vědoma, že zůstaly nějaké volné konce, ale všechny budou svázány nebo ukotveny v sequelu! V této kapitole se nebudu obtěžovat s receptem, protože jsem proklatě líná.

Doufám, že jste si to všichni užili. Je mi jasné, že scéna v Doupěti zabrala většinu kapitoly, ale opravdu jsem se snažila odstranit tolik zbytečných věcí, jak jen bylo možné. Mám-li být upřímná, původně jsem neplánovala scénu mezi Hermionou a jejími rodiči, ale... jsem ráda, jak se to vyvrbilo. Vždy jsem si její rodiče představovala jako velmi tolerantní osobnosti, když se vezme do úvahy celá situace kolem jejich dcery.

Miluji vás, lidi. Vážně jo. Většina z vás to se mnou táhne od onoho dne loňského prosince, kdy jsem poprvé slíbila, že napíšu vánoční příběh 2008.

Fajn, nyní máme Díkůvzdání 2009, díky mé lenosti, stupidnímu počítači a expandujícímu životnímu stylu (ne, žádný sex, drogy, rock´n´roll, spíš hodně práce, škola, fotbal a láska).

Díky vám, lidi, že jste přečetli každé slovo, netrpělivě čekali na každou aktualizaci, a po každém přečtení mi podávali zprávy, jak moc jste si to užili.

Díky vám, lidi, že jste mě dělali tak šťastnou a pyšnou, když jsem viděla, kolik jiných autorů HG/DM povídek bylo podrobeno brutální a plamenné kritice.

Tohle je moje první Draco/Hermiona fiction a já vám všem děkuji, že jste byli tak laskaví a trpěliví a, ze všeho nejvíc, vám děkuji za čtení.

MILUJU VÁS!!!!!

*fňuk*... Nemohu uvěřit, že je skoro konec!!! Moje dítě je dospělé!!!!

Připomínky!

Uctívání/láska = nanejvýš ceněno. Opravdu jste mě podporovali celý čas, lidi, zdobili mě svou náklonností a laskavými slovy. Děkuji. Tenhle příběh je pro vás!!

Plameny = jsem vděčná, ale neexistují. Ale pokud chcete vyjít z úkrytu a sežehnout a spálit mě, použiji váš oheň na rozdmýchávání sexuální vášně mezi Hermionou a Dracem.

Konstruktivní kritika/opravy = velice, velice, velice ceněné. Všichni jste byli tak laskaví a dávali mi vědět, když jsem spáchala nějakou hloupou pravopisnou chybu, a bylo jich víc než dost, upozorňovali jste mě, kde přesně se chyba vyskytla a co jí bylo. Díky vám, lidi!

Děkuji vám všem. Mám vás všechny ráda.

Příští kapitola: Epilog!

 

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Aeidaill - 17.05. 2023
| |
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: 26. Veselé Vánoce, pane Malfoyi Od: elbi - 31.12. 2013
Hermiona má chápavé rodiče.  Rozumím jí, že se bála přímé konfrontace s Ronem, připadá mi imrvére sjetý. No nic, víme, že za to nemůže. No, nakonec došlo na Lenku a její jedinou "rozumnou radu na vánoční dárek"  Díky

Re: 26. Veselé Vánoce, pane Malfoyi Od: Eily - 27.12. 2013
Hermiona neví, že dávat falešné naděje se nevyplácí? Té holce by vůbec prospěla trocha kuráže. Na mě šahat někdo, koho nechci, tak mu ty haksny nacpu do krku. Ale rodiče byli chápaví a hezky si ji vyposlechli. A starší Weasleyovic muži nezklamali. Sice jsou kapku dětinští, ale myslí jim to. Harry možná nebude jako kamarád úplně marnej. Druhý díl by mě taky zajímal, asi si počtu. Díky za překlad, holky

Re: 26. Veselé Vánoce, pane Malfoyi Od: tiberia - 27.12. 2013
Ten Ron je vážně blbec....a co teprve, až zjistí, že ho Hermiona tahala za nos.... díky za překlad!

Re: 26. Veselé Vánoce, pane Malfoyi Od: MIRA - 26.12. 2013
Myslím, že aj ja by som Ronovi sľúbila všetko čo chce, len aby som sa odtiaľ dostala živá. Tiež mi pripadal, ako by sa chcel po nej vrhnúť pri tej bráničke. Možno by si dal aj rýchlovku. Bŕŕ.  Radšej budem myslieť na krajšie veci. Ako predpovedala Lenka, Hermione sa predsa podarilo dať Dracovi pod stromček seba. Teším sa na epilog. Krásny preklad, ďakujem

Re: 26. Veselé Vánoce, pane Malfoyi Od: Lupina - 26.12. 2013
Šťastné konce, to já ráda. A rozhovor s rodiči, dárečky a nakonec Draco pod stromečkem, to je šťastný konec. A nedořešené věci mají být vysvětleny v sequelu, takže jsem vážně spokojená. Díky za překlad, holky :-)

Re: 26. Veselé Vánoce, pane Malfoyi Od: Lachim - 26.12. 2013
Pěkný konec. Díky za překlad.

Re: 26. Veselé Vánoce, pane Malfoyi Od: scully - 26.12. 2013
Nevím proč to Hermiona Ronovi neřekla narovinu. Takhle mu pořád dává naději. Je dobře,že všechno  vysvětlila rodičům a ti ji podpořili. Nakonec Draco prožil nevapomenutelné Vánoce. Děkuji za překlad

Re: 26. Veselé Vánoce, pane Malfoyi Od: solace - 26.12. 2013
Večera v Brlohu v podstate nepriniesla nič nové, ale aspoň si Hermiona pohovorila s rodičmi. Pri zmienke o tom, že Draco kvôli nej zabil svojho otca, mi takmer padla sánka. Autorka teda dokáže šokovať! Záver poviedky bol naozaj romantický. Díky za preklad, Pat a Florence.

Re: 26. Veselé Vánoce, pane Malfoyi Od: denice - 26.12. 2013
Zazvonil zvonec a pohádky je konec... Jsem moc zvědavá, jestli se v Epilogu dočteme něco o vážném rozhovoru mezi Ronem a Hermionou. Díky.

Re: 26. Veselé Vánoce, pane Malfoyi Od: Jimmi - 26.12. 2013
Waw a je koniec (neviem, kto by si trúfal na druhý diel, ale možno sa nejaký odvážlivec nájde). No páni, skončilo to krásne (moc sa mi páčilo ako to vyjasnila so svojimi rodičmi a ako ju podporili). V tejto chvíli si asi idem dvojku prelistovať, pretože vy ste tak krásne preložili to hašterenie Blaisa s Dracom v minulom diele a k tomu neukončená zápletka s Harrym a Ronom... a keďže kvôli manželovi nemôžem programovať... ach jaj, sú spolu, sú zamilovaní a my sme dokázali nemožné! Baby, všetky ste boli fantastické, asi by nás mali zapísať do knihy rekordov. Toto bola taká strašne dlhá poviedka ĎAKUJEM

Re: 26. Veselé Vánoce, pane Malfoyi Od: Zuzana - 26.12. 2013
Ron bol poriadne slizký a vlezlý. Mala mu na rovinu povedať, že nemá šancu, ale možno by sa zachoval ako psychopat a ublížil by jej. Tak asi urobila dobre, že sa z toho tak vykrútila. Rodičia boli perfektní. A Bill s Charliem a Lenkou úžasní. Veľmi pekne ďakujem za preklad a  na epilog sa teším:)

Re: 26. Veselé Vánoce, pane Malfoyi Od: doda357 - 26.12. 2013
Takže...jediná vec, ktorá sa mi nepáčila, bolá tá, že Hermiona rovno neposlala Rona kade ľahšie.... Na druhej strane, darčeky boli úžasné  Hlavne erotické prádielko, náhrdelník a náramok  Skvelá poviedka a skvelý preklad, ďakujem pekne 

Re: 26. Veselé Vánoce, pane Malfoyi Od: arabeska - 26.12. 2013
Já nevím, prostě... ve scénách, které se netýkají přímo Draca a Hermiony mě vždycky něco zklame. Nevím proč. Ale jsem vážně ráda, že se rozepsala o jejích rodičích. Díky za překlad, jenom mě děsí to nekonečné čekání :D

Re: 26. Veselé Vánoce, pane Malfoyi Od: larkinh - 26.12. 2013
Ach jo, Hermiona neměla dávat Ronovi naději. Měla skončit tím, že není připravená se zamilovat. Ale jinak hezký konec. Děkuji za překlad.

Prehľad článkov k tejto téme:

Emerald-Kisses: ( marci )31.12. 201327. Epilóg
Emerald-Kisses: ( Patolozka )26.12. 201326. Veselé Vánoce, pane Malfoyi
Emerald-Kisses: ( Lupina, Marci )25.12. 201325. Oheň puštěný ze řetězu
Emerald-Kisses: ( Eily )24.12. 201324. Slibuji…
Emerald-Kisses: ( michelle )23.12. 201323. Kroky minulosti
Emerald-Kisses: ( Baska92 )22.12. 201322. Kiežby som len mohla vrátiť čas
Emerald-Kisses: ( Jimmi )21.12. 201321. Nechajte ich milovať
Emerald-Kisses: ( Jimmi )20.12. 201320. Rozdrviť a spáliť
Emerald-Kisses: ( Jimmi )19.12. 201319. Pätnásť minút
Emerald-Kisses: ( Jimmi )18.12. 201318. Dočasná strata kontroly
Emerald-Kisses: ( Miauxx )17.12. 201317. Dokonalá skutočnosť
Emerald-Kisses: ( larkinh )16.12. 201316. Malfoyové nejsou nemocní
Emerald-Kisses: ( Patolozka )15.12. 201315. Ve slovech ztraceni
Emerald-Kisses: ( Eily )14.12. 201314. (Ne)starám se
Emerald-Kisses: ( GIft )13.12. 201313. Začalo to modrým ohněm
Emerald-Kisses: ( LadyF )12.12. 201312. Dokonalý pohled
Emerald-Kisses: ( tiberia )11.12. 201311. Mrkve, smyslnost a rozpaky
Emerald-Kisses: ( Lupina )10.12. 201310. Nesnáz jménem jmelí
Emerald-Kisses: ( Jacomo )09.12. 20139. Vánoční barvy a stromky
Emerald-Kisses: ( Florence )08.12. 20138. Pohřbít bolest
Emerald-Kisses: ( larkinh )07.12. 20137. Prostě známí
Emerald-Kisses: ( holloway )06.12. 20136. Výjimečný akt laskavosti
Emerald-Kisses: ( Baska92 )05.12. 20135. Pre lásku k snehu...
Emerald-Kisses: ( Baska92 )04.12. 20134. Nápravy
Emerald-Kisses: ( tigy )03.12. 20133. Absurdné dôvody
Emerald-Kisses: ( JSark )02.12. 20132.Zoznam úloh Hermiony Grangerovej
Emerald-Kisses: ( Jimmi )01.12. 20131. Prológ Povzdych
. Úvod k poviedkam: ( Jimmi )30.11. 2013Úvod k Dramione Adventu