Preklady fanfiction Harryho Pottera

Severus, Saša a Elmo 

Severus, Sasha, and Elmo 

Autor: worrywart 

Překlad: Lupina 

Beta: marci 

Povolení k překladu: Ano

Originál: http://www.fanfiction.net/s/7658915/1/Severus-Sasha-and-Elmo 

Prohlášení autorky: J.K. Rowlingová vlastní Harryho Pottera a vše, co k tomu patří.

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří knihy o Harry Potterovi přeložili do češtiny. Autorkou této fanfikce je worrywart. Ani příběh, ani jeho překlad, nevznikly za účelem finančního zisku.

Romance / Rodinné

Postavy: Hermiona G. & Severus S. 

Rating: 9+

Kapitol: 1

Slov: 2 035

Shrnutí: Simon a Saša se, poněkud k překvapení Severuse a Hermiony, vrací domů na vánoční svátky. Saša najde starou hračku a Simon vylíčí historku, jak Severuse přiváděla k šílenství! 

Poznámka překladatelky: Věřím, že postavičku Elma už všichni znáte. Kdo ne, je to prostě plyšová potvora vystupující v dětských pořadech „Sezamová ulice”, „Sezame, otevři se” či „Svět Elmo”.

Povídce, kde vystupuje taťka Severus, jsem prostě nemohla odolat.

~*~

Hermiona otevřela dveře a před sebou našla zasněžené překvapení.

„Simone, Sašo! Říkali jste, že letos nebudete moci přijet na Vánoce domů, ani jeden!“ vykřikla Hermiona, přičemž vtáhla obě své děti do domu. „Pojďte. Severusi! Děti jsou tu!“

Hermiona šťastně poskakovala mezi potomky, kteří se snažili zbavit svých ledových vrstev, v čemž jim jejich matka bránila svými pokusy o objetí a polibky.

„Mami!“ prosila Saša. „Prosím, nemůžeme se svléknout, když nás při tomto procesu tak mačkáš.“ Vzhlédla a všimla si otce za rohem. „Tati, řekni mamce, aby přestala!“

„Ženo, nech je sundat si ty věci,“ napomenul Severus Hermionu. Při pohledu na své děti šťastně pokračoval: „Myslel jsem, že na Vánoce nebudete ani jeden doma. Neříkali jste to?“

Simon pověsil mokrý klobouk na věšák okapat a promluvil: „No, univerzita se rozhodla udělit sboru dovolenou a já neměl žádné plány, tak jsem tady!“

„A,“ odvětila Saša, „když jsem madame Pomfreyové řekla, že doma bude Simon, myslela, že by to pro vás oba bylo pěkné překvapení. Takže mě z učení na dva týdny uvolnila a tak jsem tady taky!“

„Ale my nemáme nic naplánováno,“ vykřikla Hermiona. „Žádný stromeček, žádná výzdoba, ani sváteční jídlo.“

„To je v pořádku, mami,“ konejšil Simon. „Se Saši zařídíme stromek a nazdobíme ho. Ty by ses s tátou mohla možná vybičovat k nějaké výzdobě? S pečením pomůžeme. To se zvládne.“ S tím dva Snapeové mladší popadli svá zavazadla a zamířili do svých pokojů.

Hermiona se na Severuse zářivě usmála. „Juj, jaké překvapení!“

„Vskutku. Neposlala jsi jim už dárky, že ne?“

„Chtěla jsem až zítra soví poštou. Bože! Musím líp naplánovat, co k večeři... a k snídani. Ach, propána, nevím, jestli mám doma dost jídla,“ začala panikařit Hermiona.

„Lásko, zpomal. Do Vánoc zbývají tři dny; snadno obstaráme, co potřebujeme. Pojď, připravme čaj a sendviče pro děti, a pak začneme s plánováním.“ Vtáhl si Hermionu do náručí a políbil ji na temeno hlavy. „Jsem rád, že jsou doma. A ty?“

„Samozřejmě! Budou to krásné Vánoce.“ Políbila ho na tvář, a pak ruku v ruce vešli do kuchyně přichystat večeři.

~*~

Následujícího dne se Simon a Saša prohrabávali krabicemi s ozdobami na stromeček.

„Mamka říkala, že budou v bílých krabicích, Simi.“

„Ano, tady jsou. Čtyři říkala, že?“ Saša neodpovídala, takže se na ni Simon podíval a našel ji skloněnou nad nějakým boxem. „Saši, co děláš?“

„Podívej, Simone, mamka zachránila krabici hraček, když jsme byli mrňata. Je tady tvoje koště a můj první výtisk Dějin bradavické školy. Říkala jsem si, kde skončil. Jé, koukni, Elmo!“

„Co, oni schovali toho příšerného Elma?“

„Hej, byl moje oblíbená hračka!“

„Jo, ale ne tátova, pamatuješ?“

„Drobnosti. Vzpomínám si na jednu noc u kuchyňského stolu, tátu s nožem, tebe a mamku, jak ho prosila, aby přestal, protože jsem ječela.“

„Merline, to byla noc,“ zachechtal se Simon. „Táta fakt Elma nenáviděl.“

„Řekni mi ten příběh! Já si to nepamatuji!“

„Pojďme nejdřív dolů; je tady zima. Povykládám ti to při zdobení stromečku.“

Simon a Saša poskládali krabice v obývacím pokoji. Saša opatrně posadila Elma do ušáku vedle ohně, zatímco Simon sundával víka od přinesených boxů. Každý se do jednoho ponořil pro světelný řetěz a společně je začali namotávat na stromeček. „Simi, řekni mi ten příběh.“

„Byly ti dva roky a mně tedy osm. V létě jsme navštívili Potterovy, a zatímco jsme tam byli, dívali jsme se na jejich telku. Víš, mamka a taťka by ji tehdy domů nepořídili. Táta říkal, že by nám usmažila mozek.“ Saša se tomu zasmála.

„No a tam dávali reklamu na Lechtej mě Elmo (1) a ty jsi byla v transu. Lily Potterová pak šla a donesla pár knížek o Elmovi, aby ti je půjčila. Okamžitě jsi mu propadla. Všechno muselo být Elmo. Elmo tady a Elmo támhle. Taťka z tebe šílel. Blížily se tvoje narozeniny a vzhledem k tomu všemu s Elmem... hej, nedávej zmijozelskou ozdobu tak blízko k té nebelvírské, víš, jak to taťka bere. Pamatuji, že s babčou Grangerovou odjeli do Londýna do hračkářství a jednoho koupili.

Jakmile jsi o narozeninách otevřela dárek, byla jsi vyřízená. Měli jsme malou oslavu; babča Minie, děda a babi Grangerovi a všichni Potterovi tu byli. Ale jak jsi měla Elma, bylo ti to úplně fuk.“ Simon se zasmál a to zase způsobilo Sašin smích.

Při vyprávění Simonova příběhu umisťovali na stromeček ozdoby; Saša by je pověsila kamkoliv, ale Simon je všechny překontroloval, aby zmijozelské a nebelvírské nebyly příliš blízko u sebe.

„Co na něm bylo tak nesnesitelného? Pamatuji si jen, že byl jasně červený a mohla jsem ho s sebou pořád nosit,“ zachichotala se. „Měl velký nos jak taťka.“

„Jediným problémem Elma bylo, že se smál. Stiskla jsi mu ruku a on se zařehtal, ale když jsi zmáčkla třikrát, začal vibrovat a chechtat se ještě víc. Dva dny to bylo zábavné, ale pak...“ Simon při té vzpomínce začal bublat smíchem.

„Ale co potom? No tak, řekni mi to!“

„Taťkovi to začalo drásat nervy. Nikdy nebyl na pošetilosti jako je mávání hůlkou, bláznivé holky, nebo neúčelné hračky. A to rozhodně zahrnovalo Elma. Po týdnu začala zuřit i mamka. Taťka chtěl vymyslet, jak zabránit tomu smíchu, nebo alespoň tomu hlasitému. Ale to znamenalo ti figurku vzít, a když jsme se o to jen pokusili, vřískala jsi, jako by tě někdo vraždil. Snažili jsme se podplatit tě tvým oblíbeným jídlem, dokonce i vyměnit Elma za jednu z mých hraček, které jsi mi tak často chtěla sebrat. Ale marně. Dokonce jsme zkusili ti ho vzít, když jsi spala. Ty jsi ho však držela pevně kolem krku a i ve spánku začala plakat a křičet. Při koupání sis ho nechávala položeného vedle vany a nenechala ho nikým sebrat.

Nakonec, jedné noci asi po třech týdnech, kdy jsme z Elma šíleli, to taťka konečně vymyslel a přišel s řešením; s mamkou nemohli uvěřit, že je to ještě nenapadlo.“

„Co taťka udělal?“

„Přeměnil jednoho plyšáka na Elma a vyměnil je, když jsi spala.“

„Ne!“

„Jo, udělal to!“ V této chvíli ti dva přerušili zdobení stromečku a usadili se vedle sebe na pohovku s nohama hozenýma na konferenční stolek. „Taťka vzal Elma do kuchyně, kde ho s mamkou začali prohlížet a snažili se zjistit, jak jej otevřít, aby mohli zastavit ten smích. Šel jsem si do kuchyně pro pití, proto jsem je viděl. Oba mě tišili, když jsem se ptal, co se děje. Takže jsem si sedl a pozoroval je.

Asi patnáct minut se snažili jej otevřít. Taťka chtěl použít kouzlo a uprostřed ho rozříznout, ale maminka to zakázala, protože chtěla, aby sis s ním i potom mohla hrát. Nakonec taťka to místo našel, ale neměl mudlovský šroubovák. Takže ze zásuvky vytáhl nůž na porcování masa. Chystal se použít jeho špičku a zrovna když si nůž naklonil do správné polohy, jsi vešla ty!“

Saša se nad tou představou zasmála. Pamatovala si jen několik okamžiků, kdy měl táta na tváři výraz překvapení, a bylo to vždy k nezaplacení. „Merline, takže kvůli tomuhle jsem za mlada měla tu záležitost s taťkou a nožem. Dokonce i v hodinách lektvarů, když ještě učil, jsem měla problémy!“

„Ach, ano. Když jsi viděla taťku s nožem nad Elmem, začala jsi vřískat a poskakovat kolem něj se snahou jej odtáhnout. Křičela jsi ‚Nevlaždi Elma, nevlaždi Elma‘.“ Teď se Simon i Saša smáli už docela hodně. „Mamka se ti snažila vysvětlit, že tatínek Elma nevraždí. Táta se snažil zabránit, aby se někdo tím nožem zranil a já jen dělal vše, abych se za něco nedostal do problémů.“

Saša si otírala oči, pokoušela se popadnout dech a zeptala se: „Co se dělo pak?“

„No, táta ti vrátil Elma, abys přestala křičet, a máma tě odnesla do postele. Řekla ti, že Elmo měl ‚bebí‘ a že se jej taťka snažil opravit a nepokoušel se jej zabít. Pak mamka provedla nějaké kejkle, takže ti vrátila přeměněného Elma, o kterém sis myslela, že je ten pravý. Ale opravdová legrace nastala později. Když jsme odešli k babičce a dědovi Grangerovým na večeři, děda poprosil taťku, aby naporcoval krocana. Když zvedl nůž, začala jsi zase křičet ‚Nevlaždi Elma‘. Od té doby, kdykoliv taťka zpracovával maso na jídelním stole, křičela jsi. Trvalo to asi rok. Museli začít maso krájet v kuchyni, a až pak podávat na stůl.“

Saša si od smíchu musela otřít oči. „To se nestalo!“

„Jo,“ smál se na ni Simon. „Stalo. Někdy ti to ukážu v myslánce.“ Jakmile nad sebou získali kontrolu, vstali a dokončili zdobení. O hodinu později se z nákupu vrátil Severus a Hermiona.

„Ach, ten stromek je nádherný, děcka. Skvělá práce,“ usmívala se Hermiona.

„Co je toto?“ zeptal se Severus a přitáhl k sobě pozornost všech. Stál vedle křesla a cosi držel ve dvou prstech, jako by myslel, že to příšerně páchne. Byl to Elmo.

Simon a Saša vybuchli smíchem. „Našli jsme ho nahoře,“ zasípala Saša. „Simi a já jsme si osvěžili nějaké vzpomínky.“

„No, odneste tuto vzpomínku raději zase zpátky nahoru.“

„Ne,“ řekla Saša. „Chci ho.“ Vytrhla Elma svému otci a přitáhla si postavičku k sobě. Severus ji sledoval a lehký úsměv mu při vzpomínce pohrával na rtech.

O dva dny později se rodina posadila k večeři s prarodiči Grangerovými jako hosty. Když Severus zvedl porcovací nůž, Saša se na svého bratra uličnicky zazubila a zahulákala:

„Nevlaždi Elma!“ 

(1) http://en.wikipedia.org/wiki/Tickle_Me_Elmo