Preklady fanfiction Harryho Pottera

Polap ji hned a polap ji festovně 

Get her now, and get her good 

Autor: Prongs II 

Překlad: Lupina 

Beta: marci 

Povolení k překladu: Zaslána, autorka však není už tři roky aktivní. 

Originál: http://www.fanfiction.net/s/7126948/1/Get-her-now-and-get-her-good 

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří knihy o Harry Potterovi přeložili do češtiny. Autorkou této fanfikce je Prongs II. Ani příběh, ani jeho překlad, nevznikly za účelem finančního zisku.

Romance / Humor

Severus S. & Hermiona G.

Rating: 13+

Kapitol: 1 

Slov: 1 457

Shrnutí: Další příběh se jmelím, tentokrát snad s trochou vzrušení! Je vánoční čas, trio v šestém ročníku v Bradavicích. Ron a Weasleyovic dvojčata kují plány na polapení jisté speciální osoby za pomoci jmelí… 

Poznámka autorky: Prostě jsem si nemohla pomoci… 

Poznámka překladatelky: Dostáváme se tímto k dalšímu překladu na téma jmelí. Jmelí prostě k Vánocům patří. A ano, Ron v šestém ročníku a dvojčata v sedmém. Malá oddechovka, nechť se líbí.

:~:

„No tak, bráško, copak máš co ztratit?“ optal se Fred Weasley svého mladšího bratra Rona. Seděli u stolu nebelvírské společenské místnosti, v docela vzdáleném zákoutí. Místnost naplňovali vánočně naladění studenti nedočkavě vyhlížející zimní svátky.

Ron zazíral na svého bratra. „Myslíš kromě přátelství, důvěry, pomoci…?“

„Přesně! Není třeba dělat si starosti!“

„Nebo je možná malý Ronánek vyděšený jako nějaký poseroutka?“ vrtal do něj George a ušklíbl se spolu se svým dvojčetem.

„Nejsem žádný poseroutka!“ ohradil se hlasitě Ron. Dvojčata se zasmála, ale Ron se ztišil, založil si ruce na hrudi a vztekle na ně zíral. Evidentně nechtěl budit pozornost.

„Dobře, dobře…“ pronesl Fred a nad Ronovým kyselým obličejem musel zadržet další záchvat smíchu.

„Takhle to provedeme…“

:~:

Dalšího dne si Harry všimnul poněkud nervózního Ronova vzezření, kterýžto nepřestával vzrušeně gestikulovat rukama a pořád se kolem sebe rozhlížet. Po Harryho dotazu však prohlásil, že se nic neděje. Ale ten pojal své vlastní podezření – nezřídka zachytil Ronovy oči prodlévající na Hermioně. Vážně už bylo na čase, aby spolu začali chodit. Nekonečně ho bavilo, jak všichni viděli, že jsou stvořeni jeden pro druhého, ale jak si toho naprosto nevšímala geniální Hermiona Grangerová. Tedy pro upřesnění, když ho to nekonečně neštvalo – jejich vztah-nevztah mu často lezl na nervy.

Posadili se k večeři v nádherně ozdobené Velké síni. Harry se láskyplně usmál při pohledu na dvanáct tradičních obrovitánských vánočních stromů a bylo mu jednoduše dobře. Vánoce v Bradavicích bylo prostě něco, nač se těšit. Ani ho nerozhodilo, když viděl Draca Malfoye u zmijozelského stolu vyzvedávat na odiv všechny dárky, které na něj čekají po návratu na Malfoy Manor, a házet jeho směrem nadřazené úšklebky.

Najednou se odnikud zjevili Fred s Georgem a Harry si upustil bramboru do klína. Dvojčata se naklonila nad Harrym a Ronem, po stranách svého bratra.

„Je to hotovo,“ pronesli unisono.

„Až přijde…“

„… Tak metr od místa, kde sedíš…“

„… Zastaví ji to…“

„… Bude jak přilepená…“

„… To bude tvá chvíle…“

„… Staň se rytířem v zářivé zbroji!“

Zrzavá dvojčata se zazubila a Fred se ještě přiblížil.

„Polap ji hned a polap ji festovně!“

Ronovi zrudly uši do barvy vlasů a vypadal vyděšený k smrti. Dvojčata se smála, když odcházela k Lee Jordanovi o pár metrů dál, aby se k němu připojila.

Harry tázavě pozvedl obočí. Ron jen zavrtěl hlavou a (poprvé za život) odstrčil nedotčený talíř. Místo toho začal nervózně žvýkat jakési mentolové pastilky, to vše s očima přilepenýma na dveřích do síně.

O pět minut později Hermiona spěšně vkráčela a zamířila za nejlepšími kamarády k nebelvírskému stolu. Trošku se opozdila, protože pilně studovala v knihovně. Když však došla asi metr od Harryho s Ronem, najednou se zastavila. Zatvářila se překvapeně a znovu se pokusila vykročit, ale cítila, jako by byly její nohy taženy zpět k místu, kde stála. Nemohla udělat ani krok.

Ron rychle vstal od stolu, ale ve své dychtivosti dostat se k Hermioně do kohosi za sebou vrazil. Nemotorně upadl na zem a zaslechl otrávené zavrčení.

„Pět bodů z Nebelvíru, Weasley, měl byste se naučit dívat se, kam jdete,“ zavrčel očividně naštvaný profesor Snape. Zazíral na chlapce stále ležícího na podlaze a odvlál kolem.

Ten střet vidělo poměrně hodně lidí z Velké síně. Teď sledovali, jak se Snape zastavil vedle Hermiony Grangerové, která se stále nemohla ani hnout. Ron nezvládl dělat nic jiného, než z podlahy civět s ústy dokořán.

„Co to…?“ zamumlal Snape, naštvaný, že nemohl ze síně prostě odkráčet jako normální člověk, ale musel narazit na jednoho, vlastně dva Nebelvíry. Zazíral na Hermionu s otázkou v očích.

„Zdá se… ehm, že jsme uvázli, pane profesore,“ poznamenala Hermiona, která ještě nepřišla na důvod. ‚A to jí říkají nejchytřejší čarodějka své doby!‘ pomyslel si Snape a potlačil nutkání protočit očima.

„Ano, Grangerová, toho jsem si vědom. Otázka zní, proč?“

„Jmelí!“

Výkřik přišel od havraspárského stolu a i ti, kteří se ještě nedívali, začali dávat pozor. Když vzhlédli, všichni uviděli rostoucí jmelí nad hlavami Snapea a Hermiony. Vypadalo to, jako by rostlo ze vzduchu, protože strop ukazoval jen tmavou noční oblohu. Mumlání, úšklebky a trocha trapného smíchu naplnilo síň. Hermiona viděla, jak se na ně mnoho studentů zubí. Snape si všiml, že téměř každého od učitelského stolu to pobavilo. Zatnul zuby a shlédl na mladou čarodějku. Velké, nervózní, hnědé oči se setkaly s jeho.

„Uff,“ zavrčel s pocitem trapnosti a mrzutosti, stejně jako s rozpaky nad nastalou situací. „Mám za to… Hm, hádám, že vás musím políbit, Grangerová.“

Hermiona vypadala, že se chystá omdlít, ale zlehka přikývla. Snape se nad tím zamyslel. Nevypadala vyděšená. Samozřejmě, jako zatracená Nebelvírka ani nemohla být. Spíš mu připadala trochu… Znechucená. Proč? Kvůli němu? To pomyšlení jej ještě víc naštvalo. Nápad počkat, až všichni zmizí, se mu z hlavy vypařil. Však on jí ukáže!

A s tím se Hermiona cítila být tažená blíž ke svému profesorovi obrany proti černé magii, načež ji on poměrně prudce objal. Zmocnil se jejích rtů a Hermionu ten dotek překvapil svojí jemností a zároveň i vášní, zatímco on si jazykem probojoval cestu dovnitř jejích úst.

Ten polibek trval déle, než bylo ve skutečnosti potřeba. Rychlým pohledem po místnosti Snape zahlédl McGonagallovou s přísným, nesouhlasným výrazem v rysech, zatímco Křiklan vypadal stále pobaveně. Snape sám byl šokovaný, dívku rychle pustil a bez jediného pohledu na ni odrázoval z místnosti.

Velkou síň naplnilo šokované ticho. Všichni zírali na zrudlou Hermionu, která se stále ještě ani nepohnula. Ron několikrát otevřel a zavřel ústa, jako by právě zapomněl dýchat. Draco Malfoy, stejně jako většina Zmijozelů, se zdál být perplex a téměř trochu ublížený. Harry vypadal, jako by chtěl do něčeho silně praštit.

Hermiona pomalu nabyla svých smyslů. Tváře jí ohnivě zrudly a také vypadala šokovaně, ale přiměla se neusmívat. Kdo by to byl řekl, že Snape tak dobře líbá? Vsoukala se vedle Harryho k nebelvírskému stolu a hned vzápětí začal kdosi tleskat. Ovace vzrostla do crescenda a lidé okamžitě začali rozmlouvat o tom, čeho se právě stali svědkem. Hermiona zírala dolů do svého talíře.

:~:

Později toho večera, když už uléhala, zaťukala na Hermionino okno sova. Otevřela a ten pták jí do klína upustil pergamen. Zvědavě ho zvedla a přečetla:

„Mohl bych ty body Nebelvíru vrátit,

Severus.“

~fin~