Preklady fanfiction Harryho Pottera

Vánoce po bradavicku 

Christmas the Hogwarts Way 

Autor: snowtigress-27 

Překlad: Lupina 

Beta: marci 

Povolení k překladu: Ano 

Originál: http://www.fanfiction.net/s/5604536/1/Christmas-the-Hogwarts-Way

Prohlášení autorky: Nic mi nepatří.

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří knihy o Harry Potterovi přeložili do češtiny. Autorkou této fanfikce je snowtigress-27. Ani příběh, ani jeho překlad, nevznikly za účelem finančního zisku.

Romance

Postavy: Hermiona G. & Severus S.

Rating: 9+

Kapitol: 1

Slov: 1 600

Shrnutí: Na své noční obhlídce Hermiona vrazí do jistého kohosi rovnou pod jmelím. Políbí se ty dva naprosté protiklady, aby kouzlu unikli? Psáno v šestnácti drabbles přesně po 100 slovech.

Poznámka překladatelky: Miluji drabbles. Čas adventu je skvělá příležitost si je užít. Severus je tady v romantické poloze, žádný drsoň, ale to k Vánocům patří. Takže: nechť se vám všechna drabblátka přesně o stu slovech líbí.

XXX

Hermiona se toulala chodbami a za pochodu si mnula ruce ve snaze nenechat si je umrznout. Hlídkování na chodbách potemnělého hradu uprostřed zimy bylo jistým způsobem zhoubou učitelského postu v Bradavicích. Zvlášť když k tomu přidáte nutnost procházet také podzemím. Tiše zanadávala na Severuse, který si na tento den vzal volno.

Právě zdolávala nekonečné schodiště vedoucí do vstupní haly, když do ní narazilo jakési tělo.

„Profesore Snape!“ vykřikla překvapeně Hermiona a honem, honem ucouvla. Ustoupila jen pár kroků a vtom ji neviditelná síla donutila zastavit.

Děsivý pocit jí sevřel žaludek, a když vzhlédla, její předtucha se ukázala být správnou.

Jmelí!

XXX

„Tak co, políbíte mě?“ zeptala se jej Hermiona, zatímco zvědavě naklonila hlavu.

Severus ještě jednou pohlédl na jmelí nad jejich hlavami, načež stočil zrak zase na ni. Suše odvětil: „O tom velmi pochybuji.“

„Vy tady budete opravdu stát celou noc?“ pozvedla jedno obočí a mrkla na hodinky; bylo teprve deset.

Severus se zamračil a zkřížil ruce na prsou. „Zbývají už jen pouhé dvě hodiny. To, myslím, přežiji. Záleží ale na tom, zda mne nezabije vaše nesnesitelná přítomnost.“ Ušklíbl se nad jejím rozhořčeným obličejem.

„V tom případě si udělejte pohodlí,“ oznámila mu Hermiona chladně, „protože dnes večer rozhodně nebudu nikoho zabíjet.“

XXX

Byla to Hermiona, kdo se první posadil. Zcela evidentně se už nemohla udržet na nohou. Ani ne za dvě vteřiny se k ní na podlaze připojil Severus.

„Už jsem si začínala myslet, že jste neporazitelný,“ dobírala si ho.

„Však také jsem.“

„Pak nás vytáhněte z této šlamastyky,“ vyzvala jej.

„Dostanu nás z ní svojí obrovskou trpělivostí a absolvováním mučivé konverzace s vámi,“ hlubokým tónem pronesl Severus, přičemž mu zacukalo koutky rtů.

„Moc ráda si s vámi popovídám,“ odvětila hlasem, který naznačoval opak. „Proč mě ale prostě nepolíbíte, abychom vypadli z tohoto mrazivého místa?“

„Otázka zní jinak: proč to neuděláte vy?“

XXX

„Ha, ha,“ s úšklebkem zareagovala Hermiona, „to je fakticky ohromná legrace.“

„To jsem vám tak odporný?“ zeptal se najednou zcela vážně Severus.

Obličej jí vystřízlivěl a zavrtěla hlavou. „Jen jsem vám řekla, abyste mě políbil. To naprosto zjevně dokazuje, že mi ta představa není tak úplně proti srsti.“ Najednou zrudla a nemohla si pomoci, aby nepřemýšlela, zda se za jejími slovy neskrývá víc.

Pokračujíc v hovoru, odpověděla mu na následující otázku, kterou ještě ani nevyslovil. „Od mala mě učili, že první krok je na muži. Možná jsem tak trochu staromódní, ale já už se prostě nezměním.“

„Ani bych to nechtěl.“

XXX

Usadilo se mezi nimi ticho a klid, které však prolomilo pípání Hermioniných hodinek. Oznamovaly, že odbila jedenáctá hodina v noci.

Hermionou lomcovala třesavka procházející celým jejím tělem. Nemohla to zastavit, chlad se jí zahryzával do kůže a mrzla jí každá kapka krve.

„Zřejmě když začarovávali tyto pitomosti, nezvážili možnost, že by pod nimi někdo uvízl na delší dobu a mohl by zemřít na podchlazení,“ stěžovala si.

„Nemyslím, že by někoho napadla tato eventualita. Kdo by tu dobrovolně čekal na samovolný konec kouzla?“ odvětil Severus.

„Hádám, že nepočítali s námi,“ zatrylkovala veselým smíchem a její úsměv jí získal Severusův pobavený úšklebek.

XXX

Když se znovu zachvěla zimou, Severus dal povzdechem najevo svoji kapitulaci. Rozepnul si plášť a zamračeně vztáhl ruku, aby jí ho podal.

„Tady máte,“ zabručel, „teď už můžete zastavit to své žalostné chvění.“

„Ach ne, to si od vás nemohu vzít,“ protestovala Hermiona a odtlačovala jeho ruku s pláštěm zpět k němu. „Bez něj se nachladíte.“

Popadl ji za zápěstí, aby ji zastavil, a přehodil jí oděv přes ramena.

„Zapomínáte,“ pronesl, „že žiji v podzemí a jsem na chlad zvyklý. Potřebujete plášť víc než já, Hermiono.“

Usmála se poměrně plachým úsměvem a krátce sevřela jeho ruce ve svých.

„Děkuji vám.“

XXX

Severus sám sebe pokáral za to, jak se mu ten zvonivý smích líbí. Právě končil s vyprávěním příběhu o svém prvním roce na postu učitele v Bradavicích, a vyvolalo to v ní téměř hysterický záchvat.

„Řekněte něco dalšího,“ prosila, když si otřela slzy smíchu.

Vyděsilo ho, že se o něm chce Hermiona dozvědět víc. Neotevíral se mnoha lidem. Naprosto jistě věděl, že během uplynulých téměř dvou hodin se o něm dozvěděla víc, než prakticky všichni okolo. A on? Teď už chápal, že je v ní víc než jen to, že vše ví. Nebo jinak, byl o tom naprosto jistě přesvědčený.

XXX

„A když nastrojená Popelka scházela ze schodů, všichni se otáčeli, aby si ji prohlédli,“ povídala Hermiona okouzlujícím hlasem. Už nějakou dobu si vyprávěli příběhy a právě byla na řadě ona s mudlovskými pohádkami.

„Proč by na ni měli všichni zírat?“ ušklíbl se Severus. „Nemůže být tak krásná.“

„Chcete si vyslechnout celý ten příběh, nebo ne?“ zeptala se a zaškaredila se na něj ve snaze ho umlčet.

Na oplátku se na ni také zamračil, ale pokračoval: „Myslím, že tohle je na mudlech směšné. Mají všechny ty hloupě falešné představy.“

„Ty příběhy jsou inspirovány kouzelníky!“

Se zakaboněním jí Severus pokynul, aby pokračovala.

XXX

„A když se k ní princ naklonil, hodiny odbíjely půlnoc,“ řekla Hermiona tiše, téměř bez dechu.

Poté, právě na zavolanou, odkudsi zazněly údery zvonu, dávajíce celému hradu na vědomí počátek nového dne. Očima těkala po těch jeho, překvapená a potěšená, že okamžitě nevyskočil.

„A co se stalo potom?“ tázal se Severus s pohledem zachyceným v jejím.

„Políbil ji přímo na ústa,“ zašeptala.

Se zachvěním se Hermionina víčka zavřela a Severusovy rty si našly její v něžném, ale pevném polibku. Cítila, jak jí vzal tvář do dlaní, a nevědomky se k tomu vítanému doteku naklonila. Och, bohužel, trvalo to jen vteřiny.

XXX

„Proč ses k tomu nerozhodl, dokud na tom záleželo?“ zeptala se poté, co se Severus odtáhl.

Na chvíli se odmlčel, pečlivě zvažuje svoji odpověď.

Nakonec promluvil: „Naopak, tím, že jsem počkal, dokud kouzlo nepomine, jsem dokázal, jak moc na tom záleží.“

Hermiona viditelně zaváhala, když se do ní ta slova vpíjela. „Jsi si vědom toho, co tím naznačuješ? Že jsi mě chtěl políbit a pravděpodobně sis to musel předem alespoň trochu rozvážit?“

„Jsem si plně vědom toho, co by moje slova mohla znamenat,“ klidně odpověděl s výrazem podobným kamenné masce.

Její tvář však roztála a vřele se na něj usmála.

XXX

„Polib mě znovu,“ pronesla Hermiona něžným, ale zároveň prosebným hlasem.

Severus ji pohladil hřbetem prstů a zamířil dolů po tváři, až k bradě, aby ji za ni nakonec uchopil. Jemně jí pozvedl obličej a ještě jednou přiblížil svá ústa k jejím.

Hermioniny rty byly měkké a plné, chutnaly lahodně po pomerančích a hřebíčku. Držel ji pevně, strachoval se, že v okamžiku, kdy s polibkem skončí, jej navždy opustí. Byl to jeden z těch překrásných snů a on cítil, že se každou minutou probudí.
Z ničeho nic k nim z dáli dolehl zvuk zběsile pádících kroků. Minerva se vydala je hledat.

XXX

„Co teď uděláme?“ zašeptala, zatímco spočívala v objetí jeho silného těla.

„Mám za to, že bychom jí měli sdělit pravdu,“ odvětil jí Severus do vlasů.

„Pravdu?“ Hermiona shledávala těžce uvěřitelným, že by se někdy přiznal k líbání děvčete pod jmelím, natožpak jí, Hermiony Grangerové.

Zasmál se, až mu to v hrudi zavibrovalo.

„Ano, samozřejmě že pravdu,“ odvětil Severus. „Jak jsme uvízli pod jmelím a oba tvrdohlavě čekali na půlnoc.“

„Ach,“ vydechla Hermiona a spiklenecky se usmála.

Stáhl ruce, aby mu už neležela v náručí, a ještě naposledy ji políbil.

„Já budu mluvit, a ty si pak můžeš naštvaně přisadit svoje."

XXX

Druhý den proběhl klidně a bez jakýchkoliv ceremonií. Hermiona se Severusem se velmi dobře vžili do svých rolí Nemesis. Pokud před nimi některý člen sboru zmínil jmelí, Severus jej rychle umlčel svým proslulým pohledem a Hermiona si jen znechuceně odfrkla: „Ale, no tak.“

Jakmile však na Bradavice padla noc, Severus se ocitl opět v temné hale. Opřel se o zeď a zadumaně pozoroval vznášející se snítku jmelí. Ze snění ho vytrhly nejprve tlumené kroky přibližujících se nohou, následované zavlněním šatů a nadílkou vlasů,  a on znenadání zjistil, že má plnou náruč.

„Hermiono,“ zašeptal Severus, „doufal jsem, že tě tady najdu.“

XXX

Dny kvapem směřující k Vánocům vídaly Hermionu a Severuse ve vstupní hale, jak si za nocí kradou vášnivé polibky. Avšak nastal Štědrý večer, okamžik, kdy skončí účinky začarovaného jmelí.

„Už v tom nebudeme moct pokračovat,“ zamumlala. „Co se stane, až se všechno jmelí ztratí? Jsem už z toho skrývání unavená.“

„Já vím,“ řekl konejšivě, zatímco ji hladil po vlasech.

„Co budeme dělat?“ zeptala se smutně Hermiona.

„Na něco přijdu,“ slíbil Severus. „Pro teď si prostě jen užívejme temnotu a čas, který nám byl dán. Koneckonců, to je všechno, oč může někdo žádat."

Její smutný úsměv nebyl uklidňující, ale stačilo to.

XXX

Najednou tu byl Silvestr a oni ještě stále museli vyřešit onen problém. Pokračovali se svými nočními milostnými dostaveníčky ve vstupní hale, ale jak dny pomalu plynuly, bylo čím dál těžší jejich tajemství skrývat.

Severus se stébel chytal, v zoufalé snaze přijít na nějaké řešení. Jeho jediný nápad prostě bude muset fungovat. A bude jej muset provést během této noci.

Učitelský sbor pořádal oslavu příchodu Nového roku, a ta byla v plném proudu, s muzikou a alkoholem všude kolem. Hermiona a Severus udržovali svoji dřívější bezpečnou vzdálenost a občas si vyměnili skrytý toužebný pohled. Jak čas pomalu pokročil, začalo odpočítávání půlnoci.

XXX