Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

11 věcí

Kapitola osmá: Malé děti a příšerky Část B

11 věcí
Vložené: tigy - 17.11. 2013 Téma: 11 věcí
Florence nám napísal:

11 THINGS

AUTOR: WickedlyAwesomeMe 

ORIGINÁL: http://www.fanfiction.net/s/4776175/1/11_Things

PŘEKLAD: Florence

BETA: Kaitlin

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

11 VĚCÍ

Kapitola osmá: Malé děti a příšerky

Část B

 

5. Chci udělat dítěti radost

„Íííí!“ křičela Sophie, zatímco se pod Hermioniným dohledem točila dokola. „Tohle je ale zábava!“

„Rozkošná! Rozkošná!“ křičela zase Hermiona a pevně svírala obě její ruce. „Nevěděla jsem, že bruslíš. Vedeš si skvěle, Sophie.“

Blonďatá holčička se zasmála, když uviděla, jak Draco skončil na zadku. „Každou zimu nás paní Jenkinsonová vezme na nejbližší zamrzlé jezero!“ Oči jí zářily veselím, když se podívala na brunetku. „Draco pořád padá!“

Hermiona se zasmála a přejela k zamračenému blonďákovi. Natáhla obě své ruce a chytila ty jeho. Po troše boje se jí podařilo ho postavit. Obtočila mu ruku kolem pasu, aby se o ni mohl opřít.

„Zatraceně,“ zamumlal polohlasem, zatímco si ruku opřel o její rameno. „Tohle je pomsta, že jo?“

Brunetka mu věnovala široký úsměv a pokrčila rameny. „Vůbec nevím, o čem to mluvíš,“ prohlásila nevinně, ale oči jí hrály hravostí.

„Ty…“

„Nerozzlob příšeru,“ řekla s co nejlepší snahou maskovat smích. „Nemůžu Sophii sníst, Draco.“

Zasténal. „Vážně jsi měla chodit do Zmijozelu, Grangerová,“ promluvil. „Ohromuješ mě, ženská. Zmijozel by ti slušel o dost víc než ten zatracený Nebelvír.“

„Díky,“ řekla s úsměvem. „Budu to brát jako kompliment.“ Když se jeho zamračení jen prohloubilo, Hermiona propukla v radostný smích. Odmotala svou ruku z jeho pasu a opět ho přidržela za ruce a tentokrát se s ním začala pohybovat.

„Bolí mě zadek!“ zakňučel a podíval se na kluziště, aby se ujistil, že už nespadne. „Můžeme už jít na horskou dráhu?“

„Nemůžeme,“ odpověděla mu pořád se širokým úsměvem. „Máme s sebou dítě, Fretko, na to pamatuj. A na horské dráze je výškový limit. Sophie by byla příliš malá. A kromě toho, je jí jenom pět. Mohlo by ji to vyděsit.“

Blonďák se zamračil a předtím, než si to uvědomil, spadl a s sebou stáhl i překvapenou brunetku. Nejprve se Hermiona z plným plic smála a posmívala se mu, jak je nemotorný. Na druhé straně Draco si byl velmi vědom toho, v jaké pozici se nacházejí. On ležel na smějící se brunetce, které zčervenaly tváře. Chtěl vstát, vážně to chtěl udělat, zvlášť když se po nich začali otáčet lidi, ale z nějakého zvláštního důvodu se nemohl přimět pohnout ani o kousíček.

Hermiona se přestala smát. „No tak, Draco, slez ze mě,“ řekla mu a pak se snažila vykroutit z pod něho. Na rtech jí hrál jemný úsměv, když se natáhla a prohrábla mu vlasy. Ale když se její oči spojily s těma jeho stříbrnýma, ruka se jí v jeho vlasech zastavila. Úsměv jí zmizel a byl nahrazen výrazem, který v sobě mísil zvědavost i obavy.

To, jak se na ni koukal zrovna v tom okamžiku, brunetku rozrušilo. A ta blízkost ji dělala nesvou. Od té doby, co se políbili (dvakrát – když ona políbila jeho a když pak on políbil ji), se Hermiona poblíž Draca cítila občas trapně. Samozřejmě, že se snažila na ten polibek zapomenout. Nic neznamenal. Koneckonců byli nejlepšími přáteli.

Ona ale… nezapomněla. Snažila se… vážně ano. Ale ten pocit, když jeho rty byly jemně přitištěné k těm jejím, jak ji pomalu líbal, nikdy neopustil její mysl. Zanechalo to v ní myšlenky, mátlo ji to. Draco pro ni byl vždycky jako starší bratr. A takhle by člověk o svých bratrech neměl přemýšlet, že? Ale na druhou stranu, bratři nelíbají své sestry přímo na rty.

„Draco?“ vyslovila jeho jméno tiše, nejistě… znepokojeně. Jeho tvář byla jen kousek od té její a ona jediné, co dokázala, bylo lapání po dechu. Téměř dokázala spočítat jeho řasy. Dech se jí zadrhl a rty se jí nevědomky přiotevřely.

Jeho rty byly jen kousek od těch jejích, když se u nich najednou objevila Sophie.

„Jste v pořádku?“ zeptala se zamračeně. Kolem nich byli také další lidé. Skoro okamžitě se Draco odtáhl od Hermiony a stoupl si.

„Ano, ano, jsme v pořádku,“ řekl zčervenalý blonďák. Podíval se na Hermionu a všiml si, že i ona chytla barvu rajčete. Nabídl jí ruku, kterou brunetka chytila bez zaváhání. „Jsi v pořádku, Grangerová?“

Brunetka pětkrát mrkla. Co se to právě stalo? zeptala se sama sebe, jak s široce rozevřenýma očima pozorovala blonďáka.

„Hermiono?“ zeptal se v obavách.

„Ehmmm… jo, jsem v pořádku,“ odpověděla a jemně se na něj usmála.

Sophie se pořád mračila. Vzala volnou ruku Draca i Hermiony a netrpělivě za ně zatahala. Blonďák mírně klopýtl, ale to už se Hermiona pustila jeho ruky, aby svou volnou paži mohla obtočit kolem jeho pasu.

„No, tak! Vstávejte a pojďte bruslit!“ vykřikl malý sirotek a věnoval oběma dvěma dospělým zářící úsměv.

A oni jen přikývli.


„Ááále no táák, pojď už!“ přesvědčovala Hermiona tvrdohlavého blonďáka a táhla ho ke kolotoči. Sophie se na blonďáka zamračila, netrpělivost měla vepsanou v každém rysu její roztomilé tváře. „Drakínek se bojí kolotočů?“

Draco se zamračil. „Já se nebojím!“ protestoval. „A už snad po sté, ženská, neříkej mi Drakínek! Připomíná mi to, jak jsem musel sedm let trávit s tím smetákem.“ Hermiona se zasmála při vzpomínce na Pansy Parkinsonovou.

Blonďákovi se ulevilo, když Sophie oznámila, že už nechce bruslit. Všiml si, že Hermionu to zklamalo, ale moc se o to nestaral. Jen se z toho zatraceného místa musel dostat, protože jeho zadek křičel bolestí, jelikož pořád jen klopýtal a padal na něj. Ale potom je malá holčička odtáhla k její nejoblíbenější atrakci v celém zábavním parku – ke kolotoči. Draco nejdřív vůbec netušil, co to ten kolotoč je. Ale když uviděl ty neživé koně pohybující se pořád dokola a dokola, pořádně se zamračil.

Okamžitě tuhle atrakci nenáviděl.

„Nemohl bych prostě jít pryč a koupit vám hotdog?“ zakňučel a pohledem vyhledal stánek s párky.

„Pozdě,“ řekla mu brunetka a podívala se na své hodinky. „Teď si dáme jen jednu jízdu na kolotoči a pak si dáme oběd.“

Draco překřížil ruce přes prsa a tvrdohlavě našpulil rty. „Ne, já nepojedu. Odmítám jezdit na té… té věci!“ vyštěkl.

Spodní ret malé Sophie se zachvěl. Hermiona, které si všimla, jak se holčičce oči zalily slzami, si přitáhla blondýnku do náruče a zamračil se na blonďáka. „Podívej, cos udělal!“ vykřikla. „Sophie bude brečet!“

Dědic Malfoyů si povzdechl a přitáhl od Hermiony malou Sophii k sobě. Uvěznil ji ve svém náručí a políbil ji na vršek hlavy. „No tak, děcko, prosím, nebreč,“ zašeptal k pobavení Hermiony. „Vážně nerad chodím na… na kolotoče, je mi to líto. Slibuji, že ti dám později čokoládu, co ty na to? Jen mě nenuť na tom jet.“

Malá blondýnka popotáhla a pokývala hlavou. Usmála se na Hermionu a natáhla k ní své ručky. Hermiona Sophii ukradla od blonďáka pryč a zaplatila za jejich lístky. Nevěřícně se podívala na Draca a potřásl hlavou. Vážně tomu nemohla uvěřit. Draco se jen vítězně usmál a sedl si na lavičku poblíž kolotoče.

S poraženeckým povzdechem se Hermiona postavila s malou blondýnkou do řady, aby mohla někomu jejich lístky podat. Vybrala si většího koně, takže se na něj mohla posadit i se Sophií.

„Tohle bude zábava!“ vypískla malá blondýnka a obtočila ruce kolem krku koně. Hermiona se jemně zasmála a pak Sophii raději chytla kolem pasu.

„Už se to hýbe,“ prohlásila Hermiona s úsměvem, který věnovala nadšené osiřelé holčičce.


Jak se kolotoč začal hýbat, Dracova mysl se rozutekla jinam. Pravý důvod, proč nechtěl na kolotoč, byl ten, že potřeboval přemýšlet.

Přemýšlet.

Poslední dobou přemýšlel dost. Přemýšlel o tomhle a o tamtom. Ale ze všeho nejvíc přemýšlel o Hermioně. Už splnili většinu Hermioniných přání. Body od jedenáctého do pátého provedli. Draco měl taky pocit, že čtvrtý bod, udělat dítě šťastným, už taky splnili. Ten výraz na Sophiině tváři, když seděla na koni v Hermionině náručí, byl dostatečným důkazem.

Zbývalo třetí přání. A Draco pořád nevěděl, co je prvním Hermioniným přáním (v duchu si poznamenal, že se jí musí zeptat, jak jen to bude možné). Už to byl měsíc, co doktor Nobleman Hermioně diagnostikoval rakovinu a oznámil jí, jak krátký život jí zbývá. Ještě jeden měsíc a pak už je bude čekat konec Hermionina života. Draco se toho okamžiku bál. Bál se o brunetku. A ačkoli moc chtěl zapomenout, věděl, že Hermiona od něj brzo odejde.

Dědic Malfoyů si povzdechl a podíval se po zábavním parku. Jednou, až Hermiona bude pryč (trhl sebou), tenhle park navštíví, aby si ji připomněl.

Tak jak se Draco Malfoy zamiloval do Hermiony Grangerové? Sám si tím nebyl úplně jistý. Jednou měl špatný den. Jeho otec mu celé tři hodiny kázal o zodpovědnosti a takových věcech. Nepovedlo se mu zachránit v práci lidský život. Jeho matka omylem hodila do krbu jeho padesátistránkovou zprávu, na které pracoval několik týdnů. Nějaká vyšinutá ženská ho u Munga proklela (myslela si, že je příšera) takže měl na čele velkou bouli (díky Merlinovi za to, že byl léčitelem!). Štěstí rozhodně ten den nebylo na jeho straně.

Ale pak se přemístil do Hermionina bytu, neskutečně unavené a nevrlý, a brunetka ho přivítala širokým úsměvem. Už předtím se rozhodli, že si tu noc uspořádají filmový maraton. Jen co Hermioniny oči přistály na Dracovi, okamžitě věděla, že měl špatný den.

A tak ho objala.

Těsně.

Řekl jí, co mu jeho otec řekl. Řekl jí, že mu umřel pacient. Řekl jí o té zprávě. Řekl jí o tom, jak ho ta ženská proklela.

A tak ho znovu objala.

Těsněji.

„Zítra bude hezký, jasný den, Draco. Všechno bude brzo v pořádku.“

A právě tehdy si Draco Malfoy uvědomil, že se zamiloval do Hermiony Grangerové.

Vrátil se zpátky do reality, když jeho oči přistály zpět na kolotoči a téměř okamžitě se jeho stříbrné oči setkaly s těma hnědýma patřícími Hermioně. Jemně se na něj usmála, než mu zase zmizela z dohledu. Draco si nevědomky olízl rty. Nějak mu vyschlo v puse.

Když mu Hermiona řekla, že má zapomenout na ten jejich polibek potom, co Draco splnil její páté přání, blonďák okamžitě věděl, že tohle rozhodně nezapomene. Vlastně si té vzpomínky dost cenil. Snil o tom, až konečně… až ji konečně políbí. A jen před chvílí se málem políbili. Znovu.

Rty se mu zformovaly do malého úsměvu. Bylo to oficiální. Ten den, kdy se poprvé políbili, byl nejlepším dnem jeho života. Draco sice už políbil hodně holek, ale když se jeho rty spojily s těmi Hermioninými, bylo to jiné. A bylo to hezky jiné. Pocit jejích rtů přitištěných na ty jeho se stal jeho nejoblíbenějším.

Povzdechl si a pohledem začal vyhledávat brunetčiny povědomé vlasy.

Když se políbili, nezačalo to. To ne. Jen se do ní zamiloval znovu.


„Můžu si koupit cukrovou vatu?“ zeptala se najednou Sophie a na oba dva dospělé se nevinně podívala. Jejich jízda na kolotoči už skončila a Draco se tedy připojil zpět k dvěma rozdováděným holkám.

„Samozřejmě, děcko,“ řekl Draco a začal v kapse hledat drobné. Podal mince pětileté a usmál se.

„Slib mi, že si později vyčistíš zuby, ano?“ připomněla jí brunetka. Koutkem oka si všimla, že Draco převrátil oči v sloup.

Malá holčička nadšeně pokývala hlavou nahoru a dolu předtím, než se rozběhla ke stánku s cukrovou vatou, který stál v Dracově a Hermionině zorném pohledu.

„Jednu cukrovou vatu, prosím,“ promluvila holčička s očima fixovanýma na růžový cukr v horké míse. Prodavač, postarší, obtloustlý pán s bílými vlasy, věnoval Sophii dědečkovský úsměv.

„Samozřejmě, dítě,“ řekl a dal do misky špejli, aby se na ni vata nachytala. Pohledem zavítal ke dvěma dospělým posazeným na lavičce a usmál se. „Tvoji rodiče tvoří moc hezký pár,“ pověděl jí.

Sophie se zamračila. „Nemám rodiče,“ odpověděla mu. „Jsem sirotek.“

„Vážně?“ vypadlo ze staršího muže a podíval se na malou blondýnku omluvně. „To je mi tedy líto.“ Očima přistál zase na lavičce a povytáhl obočí, když si všiml, že Hermiona a Draco se spolu nahlas smějí. „Tak proč jsi s nimi?“

„Dělají mi radost,“ řekla jednoduše. „Draco mi řekl, že mi chtějí udělat radost.“

„Aha,“ prohlásil a pak se znovu usmál. Starší muž jí podal cukrovou vatu. Viděl ten široký úsměv, který Sophie vykouzlila jen, co se její ruka dotkla špejle s vytouženou sladkostí. Chtěla dát muži peníze, ale ten je odmítl. „To máš zadarmo,“ řekl jí jen.

„Vážně?“ zeptala se překvapeně. Prodavač se zasmál s myšlenkou na to, jak roztomile vypadá. „Děkuji.“

„A teď už můžeš jít,“ poradil jí. „Čekají na tebe.“

Sophie se podívala na Draca a Hermionu a usmála se. „Děkuji vám, pane Cukrová vato.“ A s tím se rozběhla zpět ke svým opatrovníkům na ten den.

Stařík se zatvářil pobaveně. „Pan Cukrova vata, jo?“

 

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Zajímalo by mě, jestli Hermiona stihne přijít na to, že Draco se rozhodně necítí jako její bratr. Celá tahle povídka je tak zvláště smutně veselá. Díky, těším se na pokračování.

Takový sladký páreček, škoda jen, že to zatím vidí jenom jejich okolí. Díky za překlad, jsem zvědavá na další pokračování!

Ach, hrozní sú tí dvaja :D 

Táto kapitola bola nádherná. Klzisko som si užila. Tí dvaja sú tak úchvatne tajne zamilovaní. Len sa to boja obaja povedať, aby to všetko neskončilo.  Ďakujem za preklad Florence.

Merline, ti dva jsou tak úžasní až by to mělo být zakázané! Už by si měli uvědomit, že se mají rádi víc než jako přátelé, aby spolu mohli být co nejdéle. Ach jo. Já konec této povídky asi nepřežiju. je nefér, že něco tak vtipného a hezkého dopadne tragicky. No, ale to je ještě docela daleko. Moc se těším na další kapitolu. Díky za překlad.

Moc pěkná kapitola. Jiskří to na obou stranách, prožívají krásný den, Dracův zadek si to sice možná nemyslí, prostě pohodička, romantika. Docela se bojím, jak se to zvrhne. Děkuji moc za kapitolku, líbila se mi velmi :-)

Prehľad článkov k tejto téme:

WickedlyAwesomeMe: ( eryenie )07.08. 2015Epilog
WickedlyAwesomeMe: ( arabeska )17.06. 2015Kapitola jedenáctá: Dobré a špatné zprávy
WickedlyAwesomeMe: ( arabeska )06.06. 2015Kapitola desátá: Hroby
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )05.10. 2014Kapitola devátá: James Moore, část druhá Část C
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )29.09. 2014Kapitola devátá: James Moore, část druhá Část B
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )22.09. 2014Kapitola devátá: James Moore, část druhá Část A
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )06.09. 2014Kapitola devátá: James Moore, část první Část C
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )07.08. 2014Kapitola devátá: James Moore, část první Část B
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )11.03. 2014Kapitola devátá: James Moore, část první Část A
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )25.01. 2014Kapitola osmá: Malé děti a příšerky Část C
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )17.11. 2013Kapitola osmá: Malé děti a příšerky Část B
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )07.11. 2013Kapitola osmá: Malé děti a příšerky Část A
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )15.09. 2013Kapitola sedmá: Zestárnout s tebou Část B
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )30.08. 2013Kapitola sedmá: Zestárnout s tebou Část A
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )26.07. 2013Kapitola šestá: KOŠŤATA A KOLA! Část B
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )12.07. 2013Kapitola šestá: KOŠŤATA A KOLA! Část A
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )05.07. 2013Kapitola pátá: KŘIČ!
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )28.06. 2013Kapitola čtvrtá: Otočit se a zatočit B
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )21.06. 2013Kapitola čtvrtá: Otočit se a zatočit A
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )14.06. 2013Kapitola třetí: Historie Bradavic, druhé vydání
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )07.06. 2013Kapitola druhá: Tajná záležitost B
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )31.05. 2013Kapitola druhá: Tajná záležitost A
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )24.05. 2013Kapitola první: Válka vodních pistolek B
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )17.05. 2013Kapitola první: Válka vodních pistolek A
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )10.05. 2013Prolog - druhá část
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )04.05. 2013Prolog
. Úvod k poviedkam: ( Florence )26.04. 2013Úvod k poviedke