Preklady fanfiction Harryho Pottera

The Potion Master's Snake - Had Mistra lektvarů

Autor: Winds of Water, Překladatelka: Patoložka; Beta-read: Lady Corten, Claire

http://www.fanfiction.net/s/4470157/1/The_Potion_Masters_Snake

Romance, Snarry, OOC

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by Winds of Water, czech translation was created by Patolozka.

ooOoo

Kapitola 10 2/3

Harrymu bylo rovněž potřeseno rukou, než Barry odspěchal davem lidí směřujících z oběda zpět do kanceláře. „To bylo milé,“ prohlásil mladík tiše. „Jeden z mála lidí, které jsem kdy potkal a nekouřilo se jim od uší nebo tak podobně z našeho setkání.“

„Pro vás je dobré, když vás hned každý neuctívá a vidí člověka namísto vašeho heroické obrazu. To je přece to, co chcete, ne?“ podotkl Severus a prohlédl si svého dnešního společníka.

„Být normální.“ Harry se ponuře pobaveně zasmál. „V tom jsem nikdy neměl šanci.“ Pak vzhlédl a zadíval se na Snapea. „Takže, mohli bychom čas zbývající do večeře vyplnit něčím zajímavým?“

„Raději bych se nepotloukal po Příčné ulici.“

„Po Obrtlé tedy.“

„Dobrý pokus.“ Severus protočil panenky a Harry se zasmál. „Alespoň mi řekněte, kde všude už jste byl.“

„Nebudete se pokoušet číst mi myšlenky?“ zeptal se Harry s chabě předstíraným ohromením. „Vlastně… jsem ve skutečnosti předtím nikde v Londýně nebyl. Ne doopravdy. Myslím, že jediná příležitost, která by se dala považovat za pobyt v Londýně, nastala tehdy, když mě Dursleyovi neochotně vzali do zoo, těsně předtím než jsem obdržel svůj dopis. A tehdy jsem omylem osvobodil jednoho hada.“

Severus nedokázal potlačit úsměv nad obrazem, který mu vytanul na mysli. „Ano, zdá se, že jste ten typ, který kudy chodí, tudy namátkou osvobozuje své drahé hadí kamarády.“

„Jak si dokážete představit, moc dlouho potom jsme tam nezůstali,“ prohlásil Harry suše, když si cpal ruce do kapes. „Měl jsem z toho pak dost potíží. Myslím, že to Dudleyho traumatizovalo ještě celé roky poté.“

„Tak pojďme,“ odvětil Severus a vydal se zpět po cestě, kudy sem dorazili.

Harry se otočil a rychle ho dohonil. „A kam vlastně přesně?“

Severus se tajemně usmál, ještě mu nehodlal nic prozradit. Budiž prokleta jeho potlačená romantická stránka, které byl poskytnut čas, aby kypěla a rozrůstala se, tedy alespoň podle jeho obvyklého cynického pohledu na věc. „Opravdu si myslíte, že bych nás ponechal na pospas nicnedělání až do večeře? Nehodlám tohle naprosto dokonalé odpoledne promrhat na Obrtlé ulici.“

Harry se zasmál, vůbec ne dotčeně. „Podle vašeho náhlého rázného kroku tedy soudím, že máme někde rezervaci?“

„Zřejmě mě máte prokouknutého,“ protáhl Severus sarkasticky, což mu vyneslo další smích, třebaže tento byl ohleduplnější. Došlo mu, že si užívá, jak se Harry v jeho společnosti dokáže smát. Předtím toho mladého muže slýchával se smát jen zřídka, a tak věděl, že teď je tím důvodem prostě pobavení.

Harry se sám pro sebe usmál, očima v zamyšlení brousil po chodníku, když teď tak kráčeli bok po boku. Pravdou bylo, že o Snapeovi opravdu mnohé věděl a stále se další věci dozvídal. A třebaže to nebyly konkrétní údaje, až doposud, zjistil, že se v jeho přítomnosti dokáže uvolnit a bavit se. Jeho dřívější nervozita se mu nyní zdála hloupá. Právě teď bylo těžké se k ní byť i jen přinutit, protože si připadal zcela nenuceně. Vůbec to nechtěl popírat a byl připraven přiznat si, že se na své první schůzce s někým nikdy necítil tak v pohodě, jako v tomto okamžiku. Dokonce, i když tohle podle názvu žádná schůzka nebyla. I přesto ale věděl, že by byl blázen, kdyby ji za to nepovažoval.

„Přemýšlíte.“ Severus se zamračil a zatvářil se nejistě. „Přestaňte s tím. Kdykoliv přemýšlíte, musím vás pak nahánět a zachraňovat vám zadek.“

Harry se zašklebil a přelétl očima jeho postavu. „Musíte být hrozně špatný učitel, když mi říkáte, abych nepřemýšlel. Žádný div, že si ve vašich hodinách vedu tak mizerně.“

Severus obrátil oči v sloup, ale jeho rty přeťal náznak úsměvu. „Na jedné straně existuje přemýšlení a na druhé rozumování. Vy přemýšlíte a nemáte k tomu důvod.“

„Víte… mám za to, že máte v devadesáti pěti procentech případů pravdu,“ souhlasil Harry zadumaně se skloněnou hlavou. „Minimálně do tohohle léta. Takže hlavu vzhůru, v nejbližší době by můj zadek nemělo být potřeba zachraňovat.“

Severus si odfrkl a nasměroval Harryho do prázdné a trochu zapáchající uličky. „Tak tedy pojďte,“ řekl a vztáhl k němu ruce. „Jinak se zpozdíme a já pochybuji, že by vám Brumbál dobrovolně dovolil zůstat se mnou venku až do zítřejšího rána.“

Harry mu věnoval tak trochu uličnický úsměv. „Tedy tohle je ale skutečně skandální,“ prohlásil a pomalu k němu došel, než mu vklouzl do náruče a nechal se obejmout, aby se mohli znovu přemístit.

Když se pár zhmotnil na liduprázdném místě obklopeném travnatým porostem a pískem, uvítal je chladný, solí vonící větřík. Pomalý příval vody za písčitými dunami vyvolával příjemný pocit, jak slunce osvěcovalo tenký prostor mezi mraky, kterými byly pokryty části oblohy.

Harry se rozhlédl kolem a na tváři se mu pozvolna zformoval úsměv, když si uvědomil, kde se to musí nacházet. „Nikdy předtím jsem na pláži nebyl. Ne takhle.“ Vážně pochyboval, že by se strýcovo horečné přesídlení celé rodiny do polorozpadlé chatrče na skálu uprostřed moře počítalo jako výlet na pláž. Nějak to totiž postrádalo celý ten umělecký dojem.

„Mám ten pocit, že celá ta ne takhle část bude dosti zábavná. S tím se musíte podělit, ale nejprve se dostaňme na místo naší večeře.“

Harry muže následoval přes písečnou dunu, za zvukem spěchajícího přílivu a odlivu. „Takže, proč vlastně máte Sorai? Nikdy jste se nezdál jako ten typ člověka, který by vystál cokoliv jiného než jednu ze svých nabručených sov.“

Severus po něm hodil pohledem. „Pokud to musíte vědět, ve skutečnosti jsem ji zakoupil kvůli lektvaru. Nedívejte se tak. Jak jste si možná povšiml, je stále ještě naživu. Přilnul jsem k ní, protože… to je jedno.“ Zavrtěl hlavou. „Prostě vězte, že jsem k ní přilnul a ztratil tak zájem o její přeměnu do tekutého stavu.“

„A ona o tom ví?“ zeptal se Harry po chvilce zádumčivého ticha.

„Nemyslím, nikdy jsem jí naplno nesdělil, proč jsem ji koupil. Musíte se jí zeptat sám, jestli to chcete vědět. Ačkoliv bych vám moc nepoděkoval, kdybyste proti mně poštval kobru.“

Harry se pousmál. „Zbožňuje vás, hodně. Ale nebojte, neměl jsem v plánu ji o tom informovat.“

Dostali se k malé doškové chatce, uvnitř které Severus s někým promlouval, zatímco se Harry pokoušel vyhýbat útokům racků, kterým se mladík, jak se zdálo, nelíbil ani za mák. Vypadalo to, že všichni dohromady poskytují muži, se kterým Severus hovořil, i Severusovi samotnému, nemálo zábavy. Takže byl Harry opravdu rád, když se mohl vypravit za oběma muži do malé zátočiny s loděnicí vedoucí až na volnou vodní plochu.

Zátočina ústila do moře a z vnitrozemí se do ní vlévala, jak Harry předpokládal, řeka. Neměl ponětí, kam je to Snape přemístil.

U loděnice bylo uvázáno něco, co Harryho donutilo se zakřenit a rozesmát se. „Takže tohle nebyl váš nápad.“

„No, ve skutečnosti to bylo půl na půl,“ opravil ho Severus. „Ale tohle…“ ukázal na kajak, „ne.“

Harry se ještě stále křenil. Mohl si klidně domyslet, kdo se ukrýval za tímhle nápadem s kajakem. Ale dokázal ocenit skrytý význam toho gesta. Budou muset pracovat společně, bez magie, takže to byl vlastně dobrý nápad, jak se poznat. A Harrymu se doopravdy líbilo, když o tom tak uvažoval, že byla tato první-schůzka-která-žádnou-schůzkou-nebyla tak trochu fyzicky rozmanitá. Taková, kde si vyjdete a něco společně podnikáte a stejně tak si můžete popovídat a najíst se. „Brumbál?“

„Ano.“

„Mám zabrat předek?“

„Ano.“

„Myslel jsem si to,“ ušklíbl se Harry, a pak proklusal loděnicí. Užíval si to, což bylo něco, čeho nebyl po dlouhou dobu schopen.

Severus poděkoval tomu druhému muži a se zavrtěním hlavy a lehkým úsměvem na rtech následoval rozradostněného teenagera k lodi. Musel připustit, že Harryho nadšení bylo nakažlivé. Jako by do tohohle všeho oba vklouzli zcela přirozeně. A on si uvědomil, že místo, aby se cítil starší, Harry z něj učinil pravý opak. Cítil se mladý a znovu nespoutaný se svým mladým, mužským společníkem. Kéž by to jen vydrželo.

Polekané zavýsknutí strhlo jeho pozornost zpět k Harrymu, který kolem sebe mlátil rukama v širokých kruzích, pokoušeje se nespadnout do zátočiny, jak sebou kajak houpal a on do něj nastupoval. Uchechtl se nad tím pohledem a napůl doufal, že Harry opravdu sletí do vody… čistě pro pobavení, samozřejmě. Rozhodně to nemělo vůbec nic společného s tím, že by mokrého Harryho musel vytahovat z vody.

Harry věděl, že se mu Severus směje, ale zvládl se posadit, a pak toho chechtajícího se muže probodl pohledem. „Opravdu jste mi byl hodně nápomocen.“

„Náležitě jsem si užíval sledování vašich snah. Byl to jeden z nejúžasnějších akrobatických kousků, jaké jsem kdy viděl,“ podotkl Severus na svou obranu, když hladce vstoupil a rovněž se usadil do kajaku.

Harry se zamračeně ohlédl přes rameno. „Předvádíte se.“

„To rozhodně ne,“ odvětil Severus suše, když se oba chopili svých pádel. „Takže teď tu věc otočíme. A jestli se vyklopíme, budu vám to dávat za vinu.“

Harry protočil panenky, ale vyhověl mu a začal pomáhat s pádlováním. „Prostě udávejte dobrý směr a budeme v pohodě. Takže, kam tedy míříme?“

Severus se usmál, Harry se přirozeně domníval a domníval se zcela správně, že má toto dobrodružství nějaký cíl. „To vám neřeknu. Budete si muset počkat a zjistit si to sám. Prostě následujte mé vedení a neztratíme se… a možná se na tu večeři dostaneme i v rozumnou hodinu.“

„Nemáte tam rezervaci?“ zeptal se Harry užasle.

„Ne na místě, kam se chystáme. Není moc známé. A teď se držte vlevo, poblíž toho útesu.“

Harry tak učinil a lehce zabral do proudu, který je udržoval na cestě. Mezitím se bez ustání díval po okolí, i dolů na modrozelenou vodu, kde pod vlnkami viděl špičky bílých skal. „Jestli se převrhneme, budu obviňovat já vás.“

Severus potlačil nutkání zvednout příště pádlo a pokropit Harryho krk vodou za ten komentář. A bylo to nutkání, kterému se odolávalo jen těžko. „Takže, jaký příběh se skrývá za tou ne takhle návštěvou pláže, o které jste předtím mluvil?“

Harry se nad tou vzpomínkou lehce zasmál. Nyní mu to připadalo vtipné, roky poté, když už se za tím vším mohl ohlédnout a vidět v tom humor. „Když mi začaly chodit dopisy ze školy, strýc Vernon z toho docela dost… šílel. A to to hodně přikrášluji,“ začal Harry. „V okamžiku, kdy jsem se doopravdy pokusil jeden z dopisů otevřít, už byl tak paranoidní a vystrašený, že nás všechny sbalil a odvezl doprostřed ničeho. Po jednu noc jsme za bouřky trčeli v chatrči uprostřed oceánu. To tam jsem oslavil své jedenácté narozeniny a tam mě také Hagrid nakonec našel.“

Severus si odfrkl. „Slyšel jsem, že měli problémy se s vámi spojit. Nikdy jsem si ale nemyslel, že to bylo kvůli něčemu takovému. Je to absurdní.“

„Strýc je absurdní,“ souhlasil Harry pevně. „A teď, když jsem starší, dokážu to vidět i sám. Myslí jako Protiva, velmi jednoduše. Není z těch, koho by bylo obtížné přelstít. Pravděpodobně byste mu způsobil krvácení do mozku už svým prvním teatrálním proslovem. Úroveň intelektu, který by s vámi dokázal držet krok, ho zcela míjí.“

„To zní jako dobrý způsob jako strávit nudný večer. Budu si to pamatovat.“

Harry se usmál, a pak pádlem ukázal směrem na otevřený oceán po jejich pravé straně. „Koukněte!“

„Výletní loď?“ Severus se zamračil, ale poslušně se podíval.

„Ne!“ napomenul ho Harry a protočil panenky. „Tam!“

Severus se zadíval znovu a tentokrát spatřil to, na co Harry ukazoval. Kousek dál ve vodě, ale stále viditelný, plaval jistojistě žralok. Hřbetní ploutev mu sotva vykukovala nad hladinu, dávajíc tak na vědomí, že to zvíře sleduje něco pod sebou. „Och, skvěle, další přísada do lektvaru,“ dobíral si ho a vyjekl, když téměř přišel o pádlo, jak Harry cuknutím zhoupnul jejich kajak. „Harry!“

Mladík se uchechtl, a pak začal znovu pádlovat. „Tohohle chudáka žraloka rozhodně nebudete házet do lektvaru, když je na dohled výletní loď.“

Pádlovali podél útesu, dokud neskončil, a po cestě viděli víc racků, než by si Harry přál, hejna ryb a plovoucí lahve od piva, mimo jiných věcí.

„Tam,“ nařídil Severus, a pak stočili kajak ve směru, kde voda v kamenitém  útesu vymlela otvor.

Když byli uvnitř, Harry se rozhlédl a posléze se usmál. Bylo to opravdu pěkné. Světlo nějak prostupovalo vodou, čímž se voda zbarvila do čistě duhově modré barvy a zářila. A na oplátku se části křemene ve skalnatých sloupech a stěnách držících jeskyni nad vodou mihotaly světlem.

„Jak to že ta voda tak září?“ zeptal se Harry tiše, protože jinak by se jeho hlas rozléhal všude kolem.

„To způsobují mikroorganismy žijící v písku,“ odpovídal Severus, zatímco pádlovali. „Za chvíli budeme u nich. Tohle je vyhlídková cesta na místo, kde budeme večeřet.“

„Souhlasím,“ zamumlal Harry a přestal na okamžik pádlovat, aby rukou přejel po jedné z křemenných žil protínajících skalnatou stěnu. „Tohle byl vždycky můj oblíbený kámen, víte.“

„Byl?“ zopakoval Severus.

„Jo,“ zasmál se Harry a vrátil se k pádlování. „Jednoho dne, když jsem ještě chodil do mudlovské školy, jsme na hodině Přírodopisu probírali horniny. Každý měl do třídy přinést nějaký kámen, o kterém jsme se učili. Křemen byl jediný, který mi můj bratranec půjčil, protože byl ten nejošklivější z jeho sbírky. A pak, když mě to odpoledne během oběda uháněl, aby ho dostal zpět, nějak to skončilo tak, že… no řekněme, že to dopadlo tak, že už ten kámen pak nikdy znovu neviděl.“

Severus se uchechtl při té představě. „Tak to je dobrý důvod pro to, aby byl váš oblíbený.“

Harry se zahihňal rovněž. „Té noci si zažil dost bolesti, když se ho snažil získat zpět. Ale můj trest za to stál.“

„Jaký?“

„Žádné jídlo na týden a půl. A musel jsem vycídit celý dům od sklepa až po půdu.“ Harry se při té vzpomínce zachvěl. Našel tam plíseň dokonce i na věcech, o kterých netušil, že na nich dokáže růst. A pak z toho měl skoro tři týdny chřipku.

Severus se zamračil nad tou odpovědí, ale věděl, že Harry byl vynalézavý a že se ho to čistě prostinké štěstí drželo už v mladém věku. „Nechte mě hádat, vykrádal jste se pro jídlo i tak, že?“

„Samozřejmě,“ odpověděl hladce, jako by to bylo jediné logické řešení. „Pokud jsem toho nevzal moc, nevšimli si. Zejména od té doby, co Dudley snědl cokoliv v dosahu.“

Několik dalších minut pokračovali v hovoru o Harryho minulosti, než se Harry na oplátku zeptal na Severusovy vlastní hrdinské činy. „Kdy jste poprvé začal projevovat známky magie?“

Severus o tom dokonce ani nemusel přemýšlet. „Bylo to z mé strany vlastně vcelku dobře načasované, protože má matka právě něco smažila na sporáku… zapomněl jsem co. No, v každém případě, zakopl jsem o její kočku a hlavou dopadl na kamna. Olej vyprskl a byl by mě popálil, kdyby se náhle neproměnil na práškový cukr. Což bylo něco, co až do dnešního dne považuji za nezvyklé. Nicméně tehdy jsem objevil svou magii a také si zlomil nos tak špatně, že je z něj to, co je z něj dnes.“

„Ach, věděl jsem, že se za tím vaším nosem skrývá nějaký příběh. Co se stalo potom?“ zeptal se Harry s úsměvem.

„S hrůzou jsem všechen ten cukr setřel a dal jej do pánve, ve které smažila ten olej,“ odpověděl Severus dosti tiše. „Moje matka tím nebyla nijak nadšená, ale byla ráda, že jsem konečně začal vykazovat známky magie.“

„A to jsem se chtěl zeptat, proč jste si ten nos nikdy nenapravil magií… ale vlastně si vás ani jinak neumím představit,“ připustil Harry. „Sluší vám, takovým zvláštním způsobem. Takže, jaké jste měl první dojmy ze školy? Jaké to bylo?“

Nit rozhovoru je oba zaměstnávala, porovnávali názory a příběhy na určitá místa ve škole či jisté lidi. Rozhovor pokračoval po celou cestu jeskyní, která se zdála nekonečnou v té své ukryté majestátnosti, jež poskytovala přímo idylické místo k soukromému rozhovoru, protože tady je nemohl nikdo vyrušit.

Když se objevil konec, bylo rychle zřejmé, že tam pobyli dosti dlouho. Ale neměli pocit, že by to trvalo hodiny. Protože celou tu dobu se dobře bavili.

Obloha se nyní barvila do temna, s jemným nádechem fialového soumraku obklopeného vadnoucími paprsky slunce, které se vinuly skrz mraky podzimních barev a dodávaly celé atmosféře dojem míru. Od moře přicházel chladný noční vánek a jemný příval vln se zdál hlasitější než obvykle, poté, co strávili takovou dobu v jeskyni, kde byla hladina poklidná a jediným zvukem byly jejich tiché hlasy a pádlování, které uvádělo kajak do pohybu.