Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Had mistra lektvarů

Had mistra lektvarů 9

Had mistra lektvarů
Vložené: Patolozka - 30.07. 2013 Téma: Had mistra lektvarů
Patolozka nám napísal:
Čekáte rande? Měli jste si už uvědomit, že v této povídce pořád na něco čekáte, ale na druhou stranu - to čekání vás dokáže docela slušně zabavit, nemyslíte? Harry přemýšlí (už zase), přátelé mu připraví pekelné chvilky a ještě ke všemu se objeví... Snape. A ano, taky mám ten pocit, že mají hodiny Lektvarů každý den. No, v našem případě to nevadí:-)
Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

The Potion Master's Snake - Had Mistra lektvarů

Autor: Winds of Water, Překladatelka: Patoložka; Beta-read: Lady Corten, Claire

http://www.fanfiction.net/s/4470157/1/The_Potion_Masters_Snake

Romance, Snarry, OOC

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by Winds of Water, czech translation was created by Patolozka.

ooOoo

Kapitola 9

V době, kdy nadešel pátek, se Harry pokoušel dát dohromady. Alespoň navenek. Uvnitř se stále cítil na pokraji nervozity, ale to bylo, jak předpokládal, očekávané. Protože jinak, jak pro něj bylo typické, on pod tlakem jen kvetl. A tohle byla rozhodně tlaková situace, když se na to podíval z vnější perspektivy z té logické stránky. Alespoň, že nebyl takovým tím typem člověka, který se rozpadne ve švech, když musí čelit něčemu nevšednímu.

Zbývající dny do pátku mu poskytly trochu času, aby zauvažoval o tom záhadném muži, který se do něj zahleděl. Netýkalo se to ale jejich posledních setkání. Ve skutečnosti měly jeho myšlenky častěji tendenci navštěvovat místa nazývaná jako paměťové stopy, než události z posledního týdne. A rovněž to nebyl ani čas, který strávili trénováním, na který myslel nejvíce, či doby, během kterých ho Snape učil. Nejvíce času věnoval okamžikům mezi tím. Chvíle plné rozhovorů, argumentů nebo prostě obyčejného ticha, ať už bylo přátelské nebo ne. Na těchto momentech opravdu záleželo.

Neznal přesný bod na časové ose jeho vztahu se Snapem, ve kterém vzniklo jeho pobláznění, takže nemohl pouze vybírat konkrétní vzpomínky, hledaje znamení, která mu musela uniknout. Znamení, která by mu vypověděla, či mohla vypovědět, něco o Snapeově změněném náhledu na jeho osobu. Jistě, postupně opouštěli nepřátelství, když se naučili jeden druhého respektovat, ale rozvoj vzájemné úcty neznamenal, že se musela ve stejném okamžiku objevit i láska. To byly dvě zcela odlišné emoce.

Harry se musel spokojit s tím, že o tom přemýšlel se stejným zaujetím, jako u každé vzpomínky předtím. Svou retrospektivní studií Snapea, zatímco čas plynul a pomáhal mu udržovat jeho nervozitu na uzdě, udělal z dlouhodobého hlediska jen malý pokrok. Stále měl pocit, že toho muže vůbec nezná. Avšak uvědomil si jedno: Nebylo to tak, že by s tím mužem nechtěl trávit čas.

Vlastně zjistil, když se na to podíval zpětně a dokonce zvážil i způsob, jakým se k sobě chovali tento rok, že si rozmluvy s tímto ironickým mistrem lektvarů užívá. Jejich hašteření ho udržovalo v pohotovosti a naučilo ho rychleji uvažovat. Člověk musel přemýšlet rychle, aby při hádce se Snapem, jehož IQ bylo pravděpodobně pozoruhodné, udržel krok a neutekl. Musel uznat, že na rozhovorech se Snapem vydělal, a někdy z toho měl i požitek, protože ne každá rozmluva, kterou vedli, končila zvýšenými hlasy.

Dokonce i období mezi lekcemi bylo snesitelné a rozhodně lepší než být sám. I když se jeden z nich cítil obzvláště nepříjemně. A opět – Harry byl člověk, který dokázal přiznat, že to nebyla vždy Snapeova chyba, když se mezi nimi spustila hádka. Jak říká jedno přísloví: K tanci jsou potřeba dva. Ach, jak moc jen oni věděli, že to byla pravda.

Celkově došel ke zjištění, teď když si to shrnul slovy, že shledává Snapeovu společnost přijatelnou. Pokud ne občas dokonce i příjemnou.

Takže i se vší tou nervozitou, která se uvnitř té poklidné fasády, kterou nosil, slabě třepotala, Harry věděl, že se těší na to, co se dnes přihodí. Nezáleželo na tom, co to bude, byl připravený to zjistit.

Vytrhl se z tichého zasnění. Seděl právě v jednom z křesel ve společenské místnosti. Snídaně se bude podávat až skoro za hodinu, ale on se probudil brzy. Dával to za vinu, v podstatě výstižně, všem těm myšlenkám, které mu vířily hlavou. V okamžiku, kdy člověk začne snít o rozhodování nebo dokonce o tom, že dochází k nějakému výsledku, je čas vstávat. Pokojný spánek byl v tomto bodě beznadějnou záležitostí.

I přesto se domníval, že to pro něj bude praktické. Stále si potřeboval promluvit s Hermionou o tom, kam se po vyučování chystá. Obvykle bývala vzhůru brzy a on předvídal, že ji každou chvíli uvidí scházet ze schodů. Potřeboval trochu času, aby ji ubezpečil, že se nechystá na nic nebezpečného. Byla daleko podezřívavější než Ron, a on to přisuzovat skutečnosti, že měla pro svou rodinu a přátele nadměrně vyvinutý ochranitelský postoj.

Nemusel čekat ani moc dlouho, aby se objevila.

„Harry, to je ale překvapení,“ podotkla Hermiona, zatímco s taškou v ruce scházela po věžním schodišti.

Harry se na ni srdečně usmál. „Dobré ráno.“

„Ránko,“ usmála se na oplátku a usadila se do křesla vedle něj. „Nemohl jsi spát?“

„Měl jsem o čem přemýšlet, takže mě to udržovalo vzhůru,“ připustil Harry. Takové přiznání nemohlo ničemu uškodit.

Hermiona mu věnovala pátravý pohled. „A?“

Harry po ní střelil rychlé pousmání. „A tak jsem tady. Ačkoliv, chtěl bych ti říct něco o dnešním odpoledni.“

Nepatrně na něj kývla hlavou.

„Po vyučování se chystám s profesorem Snapem do Londýna. Setkáme se tam s chovatelem hadů. Připouštím, že jsem na to povolání zvědavý,“ řekl Harry a pro sebe si doplnil zbytek věty: A na Snapea.

Hermiona vypadala zaujatě. „Vážně? To by pro tebe mohlo být fajn, dostat se ven a promluvit si i s další osobou, která má ráda hady.“

„Zřejmě se nevrátím dříve než pozdě večer. Jen jsem nechtěl, abyste si dělali starosti,“ doplnil Harry rychle.

Po tomto prohlášení pozvedla obočí. A pak se objevil podezřívavý pohled. „To ti bude trvat tak dlouho přemístit se s profesorem Snapem do města, promluvit si s chovatelem hadů a přemístit se zpět?“

„Máme v plánu setkat se s chovatelem, a pak jít na večeři,“ dodal Harry pro klid její mysli.

„A co mezitím?“ zamračila se, obočí se jí vrátila do normální pozice.

To byla v podstatě rozumná a dobrá otázka. Taková, kterou Harry nedokázal zodpovědět. Neměl totiž šanci se Snapem hovořit od té doby, co ho muž pozval na večeři. Byl příliš zaneprázdněný přáteli, úkoly a vlastními myšlenkami. Ovšem i když nevyvinul úsilí si se Snapem promluvit, druhý muž byl stejně tak na vině. Zdálo se, že měli oba právě teď plné ruce práce s vlastními životy. Takže se dnešní odpoledne a večer může stát příjemným odpočinkovým časem od denních aktivit, kromě svého dalšího účelu.

„Možná mě vezme do zoo nebo tak něco,“ nabídl Harry nenuceně a trhnul rameny.

„Harry!“ přišla káravá odpověď.

„Vážně si nejsem jistý,“ sdělil jí s pousmáním. „Ale i tak budu v pořádku. Není to tak, že by tu příležitost využil pro mou vraždu, vůbec ne. Už jsme se přes ty první roky, kde jsme chtěli jeden druhého nabodnout na kopí, přenesli.“

„Všimla jsem si,“ vzdala se Hermiona s povzdechem. „Dobře, nebudu se bát… nějak moc.“ Ačkoliv si byla téměř jistá, že jí Harry neřekl všechno. Musí mu zkusit důvěřovat a koneckonců, profesor Snape bude s ním. Předtím spolu na konci války strávili celé týdny. Takže tohle sotva stálo za řeč. Byla si jistá, že ať už jí Harry zatajil cokoliv, nebude to nic nebezpečného. Minimálně nic z toho, s čím by si profesor neporadil.

„Díky, Miono,“ odpověděl Harry a napůl vstal, aby se k ní nahnul a rychle ji políbil na čelo.

Usmála se na něj. „Jo, očekávám letos k Vánocům nějaký pěkný dárek.“

„Samozřejmě. Měla by to být dárková poukázka do nějakého knihkupectví?“ dobíral si ji, když se znovu usadil.

Hermiona si posměšně odfrkla a protočila panenky. „Budu ráda, když se pokusíš zapojit trochu představivosti. Ačkoliv, myslím, že pan Weasley by si takový dárek zamiloval.“

„Tak co takhle celé knihkupectví?“ pokračoval Harry nezdolně v laškování.

„A co očekáváš, že budu dělat s takovým místem, kde bych byla nucena prodávat knihy?“

Harry si truchlivě povzdechl. „Pak se domnívám, že budu muset tvůj dárek zcela přehodnotit.“

Jejich rozhovor pokračoval, zatímco ranní minuty plynuly dál a objevovalo se čím dál víc studentů, kteří zaplňovali společenskou místnost v polobdělém stavu, než se vydali dolů na snídani.

Když se k nim připojil Ron spolu s Ginny, odebrali se všichni čtyři na snídani jako skupina. Hermiona si rychle vyměnila pozici, aby byla vedle Ginny a aby zvládla mladší dívku zaměstnat rozhovorem, dávajíc tak Harrymu příležitost potřebnou pro rozmluvu s Ronem.

„Po vyučování se chystám do Londýna a vrátím se až pozdě,“ řekl Harry, když s Ronem srovnal krok.

Ron věnoval příteli zmatený pohled. „Do Londýna? Proč se tam chystáš?“

„Snape a já máme sraz s chovatelem hadů. Považuj to za… vzdělávací akci,“ dodal Harry se zamáváním ruky.

„Celé odpoledne a večer?“ zeptal se Ron stejně zmatený jako Hermiona, že něco tak prostého může trvat tak dlouho.

Harry přikývl. „Jo, asi si dám ještě večeři, když už tam budu. Ale to je všechno, co mám v plánu.“

Ron pokrčil rameny. „Dobře, kámo. Potřebuješ se častěji dostat ven. Přál bych si, abych tam mohl být s tebou místo toho…“

Harry se na příštích pět vteřin, o kterých věděl, že je Ron stráví pomlouváním Snapea, duševně vypnul. Měl s tím roky zkušeností.

„…prostě mi přivez suvenýr nebo tak něco,“ zakončil Ron svůj výlev.

„Chystám se do Londýna, ne do Paříže,“ podotknul Harry.

Ron mu věnoval další pokrčení ramen, tohle vypadalo tak trochu nesměle. „Řekl jsem: Nebo tak něco.“

„Přivezu ti jídelní lístek,“ nabídl mu Harry otevřeně.

„A jednu z těch mátový věcí, co dávají k večeři,“ trval na svém Ron, jeho hlas nezanechával žádný prostor pro argument.

Harry se prostě usmál a zavrtěl hlavou. Všechno bylo daleko snazší, když šlo o jeho zrzavého přítele. Ne, že by mu to vadilo.

Brzy poté se dostali do Velké síně a tudíž i ke snídaňovým stolům. Harry se s těmi třemi usadil na obvyklých místech a okamžitě si začal nakládat jídlo na talíř. Jeho nedávná nervozita se zmírnila. Cítil jistotu, že se dokáže najíst a předejde tak možnému omdlívání z nízké hladiny cukru nebo něčeho podobného. Dokázal si představit, jak komicky by to asi působilo.

Byl asi v polovině mrkvového muffinu, když se Hedvika vymanila z houfu příchozích sov a povznesla se do výše s úmyslem posléze přistát. Odložil zbývající kus muffinu a ona se s cvaknutím drápů a posledním máchnutím křídel snesla na stůl. „Děkuji ti,“ řekl, když se natáhl, aby přijal složený a zapečetěný pergamen, který upustila ze zobáčku do jeho dlaně. Prsty rozlomil pečeť a otevřel ho teprve, když si byl jistý, že ho nikdo nešpehuje.

Pořád to chcete?

Harry nedokázal potlačit úsměv, který mu přelétl přes rty nad tím možným dvojsmyslem. No co, no? Pořád byl mladým mužem plný hormonů a sám o tom věděl. Ale byl dostatečně vyspělý, aby mu došlo, že těmito pěti slovy, sepsanými Snapeovým charakteristickým škrabopisem, nebyl myšlen jeho hormony ovlivněný výklad. Téměř se cítil dotčeně, že to nebylo vytvořeno za pomoci krvavě rudého inkoustu, který tak často přetínal jeho eseje. Zdálo se totiž, že mistr lektvarů opravdu vlastní i inkoust normální barvy.

Složil dopis, uložil ho do kapsy, a pak vzhlédl k učitelskému stolu. Netrvalo mu dlouho, než zachytil pohled Snapeových očí, a když tak učinil, věnoval mu drobné pokývnutí hlavou, aby tak naznačil svou odpověď. Pak se na něj sotva znatelně usmál a odvrátil se, aby dojedl tu část své snídaně, kterou si ještě Hedvika neposloužila.

Poprvé za posledních několik dní Harry znovu odešel od snídaně brzy. Koutkem oka zachytil, že se Snape také hodlá omluvit od stolu. Možná to vypadalo zvláštně, protože ne mnoho studentů a učitelů opouštělo síň ve stejnou dobu, ale Harry nevěnoval Snapeovi žádný další pohled, sebral svou tašku z podlahy a vyřítil se z místnosti.

Prošel křivolakými chodbami dolů, než skončil u učebny Lektvarů. Zkusil dveře a byl lehce zklamaný, když zjistil, že jsou zamčené. Mohl se pokusit si vstup vynutit, ale pochyboval, že by se setkal s uznáním. Dokonce, i když to byl Snape sám, kdo ho naučil pokročilým znalostem v oblasti překonávání ochran a pronikání dovnitř. A mimoto, pokud byly jeho předpoklady správné, brzy se k němu připojí právě ten muž, od kterého obdržel tu krátkou zprávu.

„Myslel jsem, že už jste s tímto svým posledním zlozvykem přestal.“

Harry se na Snapea, který kolem něj prošel a vypadal stejně hrozivě jako vždycky, ušklíbl. Zjistil totiž, že je těžké nechat se jím zastrašit mimo vyučování. Takže to možná byla výuka sama o sobě, která Harryho teď děsila. „Kdo říká, že jsem tady tak brzy, abych s vámi mluvil? Třeba se jen chci včas nachystat.“

Severus nad tou poznámkou protočil oči v sloup. „Nestoudnost,“ zamumlal si pod fousy a mávnul hůlkou ve směru dveří. „Tak běžte, než si to rozmyslím.“

Harry tak učinil. Rychle. Stále jednal tak, jako by se chtěl prostě jen včas nachystat, a tak přešel přímo k věci. Ve skutečnosti do učebny nezamířil s určitým záměrem či tématem k rozhovoru. Věděl jen tolik, že raději dorazil znovu dříve sem, než aby strávil delší čas u snídaně.

Severus se pousmál, když viděl, jak si Harry cíleně připravuje všechny potřebné věci na hodinu. Kupodivu mu to nevadilo. Mít Harryho poblíž nebylo v rozporu s jeho přáními, bez ohledu na to, co mladší muž právě dělal. Někdy bylo prostě příjemné pobývat v jeho přítomnosti. Bylo to zvláštně uklidňující, ač se zdálo, že je mladík připraven k dalšímu výslechu.

„Vezmete s sebou Sorai?“ zeptal se Harry nonšalantně, když skončil a usadil se na místo.

Severus vzhlédl, právě se probíral stohem pergamenů, vyvažovaném na ohybu paže. „Tohle není ten typ setkání, na kterém by měla být přítomna,“ odpověděl, než se vrátil zpátky k pergamenům.

Harry na něj zvědavě pohlédl. „A jaký typ setkání to tedy je?“

„Sorai je čistokrevný zástupce svého druhu. V její genetické linii neproběhly žádné magické úpravy, které by daly vzniknout hybridovi,“ vysvětlil Severus. „Snažím se jí najít partnera. Nedávno jsem totiž objevil nový lektvar, ve kterém se používají čerstvá kobří vejce.“

Harry na něj zděšeně zazíral. „Určitě si děláte srandu, že?“

„Přirozeně, Pottere,“ drobně se usmál a složil haldu pergamenů na stůl, než Harryho uzemnil svým typicky pozvednutým obočím, což obyčejně každého donutilo cítit se jako imbecil.

„To nebylo vtipné,“ zabrblal Harry, ignoruje ten pohled. Alespoň, že znal Snapea natolik dobře, aby věděl, že se nesnažil o pomstychtivou legraci. „A je to Harry. Říkal jsem vám to už nejmíň před rokem.“

„Pottere…“

„Harry.“

Severus si v duchu povzdechl. „Starých zlozvyků se člověk zbavuje jen těžko. Nemohu vám říkat křestním jménem ve společnosti jiných studentů.“

„Teď jsme tu sami,“ podotkl Harry.

Severus to na okamžik zvažoval. „Tady je má rada, Harry. Otevři si učenici na straně dvě stě sedmnáct a můžeš začít číst dopředu. Možná, že pak skončíš včas.“

„Nadržování?“ žertoval s ním Harry lehce.

„Řekl jsem možná, což neznamená, že to bude pravda.“

„To od vás není pěkné.“

„Na to budu mít spoustu času dnes odpoledne.“

Harry protočil panenky, ale držel svou ironickou odpověď za zuby, protože se začali pomalu objevovat další studenti. Usmál se, aby přivítal Hermionu a Rona, kteří brzy usedli vedle něj a také se začali připravovat. K velkému překvapení všech tří se po Harryho levici brzy objevil i Draco, který až dosud pracoval sám. Tu a tam si s ním zmijozel sedl, ale to se stávalo většinou vzácně.

„Potřeboval jsem změnu prostředí,“ vysvětlil, než začal z tašky rovněž vytahovat zmenšené vybavení na lektvary a plynule je zvětšoval.

„Co jsi udělal mé sestře, že se dnes pokoušíš vypadat tak slušně?“ zeptal se podezřívavě Ron.

„Nic, s čím by nesouhlasila,“ odvětil Draco neurčitě, což mohlo, ale také nemuselo, znamenat něco více… intimního charakteru. Ron ovšem přirozeně zůstal Ronem, a tak to vzal za narážku na akci osobního rázu, a okamžitě vystřídal několik barev naráz, než se usadil na zajímavé kombinaci purpurové a bílé.

Hermiona, cítíc počínající bouři, rychle zakročila.

Harry skryl úsměv v dlani, když dívka pacifikovala Rona, a vynadal Dracovi za to, že zavdal Ronovi důvod k rudnutí ohledně sestry. Teď už byl na takové věci zvyklý. Někdy se cítil divně, že měl Draca za přítele, ale bylo to divné takovým tím milým způsobem.

„Dost bylo vašeho pošetilého brebentění,“ vyštěkl nakonec Snape do mírného šramotu v učebně, protože se rozhodl, že už je čas začít hodinu. Přesně, jako vždy. „Otevřete si učebnice na straně dvě stě sedmnáct,“ ignoroval rozhořčené zasténání linoucí se z Harryho směru. „U tohoto lektvaru nemáte času nazbyt. Takže navrhuji, abyste si návod přečetli pečlivě, ačkoliv i na to máte dost málo času, s ohledem na to, že jsou vaše čtecí schopnosti mizerné.“

Harry muži, který se na něj ušklíbal, věnoval zlostný pohled, než se dal do čtení. Zřejmě ho nějak donutil, aby si s ním zase pohrával. Ačkoliv příště, jak se domníval, to pravděpodobně navzdory veškerému úsilí nebude hra.

„Co je ti, kámo?“ zašeptal Ron po Harryho pravici, když začali se čtením.

„Je to ďábel,“ prohlásil Harry, ačkoliv jeho hlas nepřinášel žádnou zlobu.

„Jo, to jsme usoudili už v prvním ročníku,“ zamumlal Ron.

Draco si po Harryho druhé straně odfrkl. „Zmijozel?“ zeptal se tónem, který naznačoval, že by ho Snapeovy akce neměly překvapovat.

„Tiše,“ zasyčela na ně Hermiona.

Harry při čtení v duchu zaskučel. Snape pro ně přirozeně musel vybrat tak dlouhý a komplikovaný lektvar, aby se ujistil, že bude Harry úplně vygumovaný. Brzy bude trpět mozkovou plynatostí, což si Snape jistě užije, jako vždy.

Když přelouskal poznámky a postup, odložil knihu stranou. Vzhlédl k tabuli, aby vzal na vědomí, jestli nebudou ještě potřeba nějaké další nutné přísady, protože se profesor domníval, že na světě neexistovala učebnice, která by se neměla přepsat. Dosud ještě svou vlastní publikaci nesepsal a Harry byl dost chytrý na to, aby se o tom nezmiňoval, když muž začal svou tirádu ohledně autorské nezpůsobilosti v době, kdy měli společné lekce. Věděl, že byl Snape téměř celý život vázaný časem kvůli práci dvojitého agenta. A teprve teď se všechno začalo trochu zklidňovat.

Severus se právě plíživým krokem pohyboval na druhé straně místnosti a v duchu se škodolibě, dosti dětinským způsobem, chechtal. Byl si jistý, že mu tuto intriku Harry časem vrátí, ale nedělal si s tím starosti. Tohle bylo poprvé, co mezi nimi k takové příhodě došlo. Mělo by jim to, alespoň prozatím, poskytnout dobré téma k rozhovoru během klábosení na odpoledním výletu. Výletu, ze kterého, jak přiznával, byl trochu nervózní.

„Jen doufám, že to bude fungovat,“ zamumlal si pro sebe.

„To já také, profesore,“ odpověděl student, který mu stál nejblíže, zatímco opatrně hleděl do svého kotlíku.

Severus se ušklíbl a odplachtil zastrašit několik dalších studentů, zatímco se ujišťoval, že jejich lektvary nevytvoří z Bradavic vlastní verzi Černobylu.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Had mistra lektvarů 9 Od: Zuzana - 31.07. 2013
To rande som vážne čakala, ale naozaj som sa bavila aj bez toho:D Harry so Severusom sú neskutoční:) Najnormálnejší je tu Draco s Hermionou. Som zvedavá či pre tú hadicu nájdu vhodného partnera. Nech si dievča užije a Severus bude mať svoje vajíčka:) Ďakujem za kapitolu:)

Re: Had mistra lektvarů 9 Od: denice - 30.07. 2013
Líbí se mi tohle namlouvání, všechny manévry, výmluvy, lsti, drobná vítězství i prohry. Harry už si připravil půdu i u přátel, takže nic nebrání pěknému výletu - nebo schůzce? Jsem zvědavá, jestli se ještě zapojí Sorai. Díky.

Re: Had mistra lektvarů 9 Od: Nade - 30.07. 2013
Ou, to bylo od Severuse zlomyslné.  Ale to laškování se mi moc líbí. Díky, těším se na pokračování.

Re: Had mistra lektvarů 9 Od: Jacomo - 30.07. 2013
Uf, tak jsem se konečně dostala k tomu dočíst si kapitoly, které tu přibyly během mé dovolené. Tohle je prostě prďácká povídka. Ujetá, praštěná, trhlá... prostě vtipná ) Bavím se a nejsem si jistá, jestli si víc užívám tápajícího Harryho, který je občas dospělejší než náš milý lektvarista, nebo sarkastického Severuse, se kterým tu a tam mávají hormony jak s puberťákem. A do toho třikrát denně nakráčí Kupid Brumbál ))

Prehľad článkov k tejto téme:

Winds of Water: ( Patolozka )09.04. 2014Had mistra lektvarů 23, druhá část - závěr
Winds of Water: ( Patolozka )02.04. 2014Had mistra lektvarů 23, první část
Winds of Water: ( Patolozka )27.03. 2014Had mistra lektvarů 22, třetí část
Winds of Water: ( Patolozka )24.03. 2014Had mistra lektvarů 22, druhá část
Winds of Water: ( Patolozka )12.03. 2014Had mistra lektvarů 22, první část
Winds of Water: ( Patolozka )08.03. 2014Had mistra lektvarů 21, druhá část
Winds of Water: ( Patolozka )27.02. 2014Had mistra lektvarů 21, první část
Winds of Water: ( Patolozka )20.02. 2014Had mistra lektvarů 20
Winds of Water: ( Patolozka )12.02. 2014Had mistra lektvarů 19
Winds of Water: ( Patolozka )05.02. 2014Had mistra lektvarů 18
Winds of Water: ( Patolozka )01.02. 2014Had mistra lektvarů 17
Winds of Water: ( Patolozka )22.01. 2014Had mistra lektvarů 16
Winds of Water: ( Patolozka )12.01. 2014Had mistra lektvarů 15
Winds of Water: ( Patolozka )21.11. 2013Had mistra lektvarů 14
Winds of Water: ( Patolozka )24.10. 2013Had mistra lektvarů 13
Winds of Water: ( Patolozka )10.10. 2013Had mistra lektvarů 12
Winds of Water: ( Patolozka )17.09. 2013Had mistra lektvarů 11
Winds of Water: ( Patolozka )03.09. 2013Had mistra lektvarů 10 3/3
Winds of Water: ( Patolozka )20.08. 2013Had Mistra lektvarů 10 2/3
Winds of Water: ( Patolozka )06.08. 2013Had mistra lektvarů 10 1/3
Winds of Water: ( Patolozka )30.07. 2013Had mistra lektvarů 9
Winds of Water: ( Patolozka )23.07. 2013Had mistra lektvarů 8
Winds of Water: ( Patolozka )16.07. 2013Had mistra lektvarů 7
Winds of Water: ( Patolozka )09.07. 2013Had Mistra lektvarů 6
Winds of Water: ( Patolozka )01.07. 2013Had mistra lektvarů 5
Winds of Water: ( Patolozka )24.06. 2013Had Mistra lektvarů 4
Winds of Water: ( Patolozka )18.06. 2013Had Mistra lektvarů 3
Winds of Water: ( Patolozka )10.06. 2013Had mistra lektvarů 2
Winds of Water: ( Patolozka )03.06. 2013Had mistra lektvarů 1
. Úvod k poviedkam: ( Patolozka )30.05. 2013Had mistra lektvarů - úvod k povídce