archiv.hpkizi.sk
Kapitola čtvrtá: Otočit se a zatočit A
11 věcí
Vložené: tigy - 21.06. 2013
Téma: 11 věcí
Florence nám napísal:

Text v tejto časti je generovaný, v prípade že zistíte nezrovnalosti, nahláste to prosím


11 věcí

Prekladateľ : FlorenceMabel, arabeska, eryenie

Názov originálu: 11 Things

Autor originálu : WickedlyAwesomeMe

Link na originál : 11 Things

Počet slov originálu: : 92 570

Rating : T 13+ -

Éra / Obdobie: Po Bradavicích Žáner: Romance, Tragedy Jazyk originálu: EN Varovanie: Neuvedené Počet slov originálu: _ 50K-100K Párovanie: Dramione
This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended

Postavy v tomto príbehu sú majetkom JKR, autorky ságy Harryho Pottera. Duševné vlastníctvo prekladov rôznych mien, názvov a miest patrí pánom Medkom, ktorí túto ságu preložili do češtiny a p. Petrikovičovej a p. Kralovičovej, ktoré ju preložili do slovenčiny. Autorské práva k tejto poviedke vlastní WickedlyAwesomeMe, ktorá napísala túto fanfiction.

© Autorské práva k tomuto prekladu patria hpkizi.sk o.z. a šírenie prekladu mimo tieto stránky je bez výslovného súhlasu zakázané.


11 THINGS

AUTOR: WickedlyAwesomeMe

ORIGINÁL: http://www.fanfiction.net/s/4776175/1/11_Things

PŘEKLAD: Florence

BETA: Kaitlin



11 VĚCÍ

Kapitola čtvrtá: Otočit se a zatočit

ČÁST A

8. Chci jít bruslit

„Fretko, mohl bys být gentleman a zapnout za mě tu hrací skříňku?“ zeptala se Hermiona s hlavou zabořenou do knihy – do Druhého vydání Historie Bradavic, abychom byli přesní.

Pár týdnu po vydání se stala její kniha, Historie Bradavic, druhé vydání, bestselerem. Už se prodaly milióny kopií po celém kouzelnickém světě. Samozřejmě autorka, tedy brunetka, byla štěstím bez sebe.

Teď byli bývalá Nebelvírka a bývalý Zmijozel v Hermionině ložnici. Brunetka seděla na posteli s hlavou ponořenou v knize. Naopak Draco na té posteli ležel. V náručí držel její plyšovou fretku. Očividně si dával šlofíka.

„Draco,“ řekla brunetka a zatřásla s ním, aniž by zvedla oči od knihy. „No ták. Prosím, udělej to pro mě.“

Blonďák se pohnul a zle se na brunetku zadíval. „Grangerová, já tady spím!“ zavrčel naštvaně.

„No, teď už jsi vzhůru,“ poukázala a podívala se na něj. „Takže ji prosím tě pusť.“

„Proč to neuděláš sama?“ odsekl a zabořil si hlavu do plyšáka.

Hermiona ho kopla do žeber. Blonďák se okamžitě vyhoupl do sedu a mnul si žebra. „Vykopnu tě ze svého pokoje, pokud nebudeš dělat to, co chci!“ pohrozila mu prstem.

Draco protočil očima a zabořil si obličej do dlaní. „To jsem byl v minulém životě vrah, Merline? Protože jsem si dost jistý, že mě teď za něco nemilosrdně trestáš!“ vykřikl a máchl rukama do vzduchu.

Brunetka se nedokázala zastavit a zahihňala se. „Ale no ták, jsi tak melodramatický,“ řekla mu. „Prostě jen otevři tu zatracenou skříňku a všechno bude v pohodě.“

„Víš, Bobře,“ oslovil ji blonďák a shodil nohy na zem, „nemůžu uvěřit, že tě nezařadili do Zmijozelu. Má kolej by ti seděla mnohem víc než ten zatracenej Nebelvír, v němž lidi nedokážou ani rozpoznat rozdíl mezi statečností a hloupostí.“

Hermiona se zamračila. „Zabila bych se, kdybych byla zařazená do Zmijozelu,“ řekla mu.

„No, tak proč se s jedním kámošíš?“ zeptal se jí už stojící blonďák. Ruku pohodil v gestu a na rtech mu hrál malý úšklebek.

Brunetka popadla plyšovou fretku a hodila ji po něm. „Nech toho, jo?“ ozvala se. „Pro boha, je nám dvacet pět, Draco! Tu kolejní rivalitu bychom už mohli nechat za sebou!“

Draco jen převrátil očima a přešel k jejímu stolku. Hrací skříňka ležela na vrchu. „A kdo je teď dramatický?“ zeptal se.

Hermiona se na něj jen zamračila. Ale když otevřel její skříňku, opět se usmála. Ta píseň, které se ozvala, její oblíbená píseň, ji dokázala uklidnit vždy a nezáleželo na to, jak velké problémy měla.

„Hermiono, já mám otázku,“ řekl blonďák, zatímco si sedal zpět na její postel. Zvedl ze země fretku a položil ji zpět na postel.

„Jo?“

„Proč je uvnitř té skříňka krasobruslař?“ zeptal se. Hermiona s jedním obočím povytaženým vzhlédla od knihy. „Chci říct, víš, že moje matka taky jednu měla. Ale v té její byla baletka. Už jsem viděl několik hracích skříněk předtím a všechny měly baletku.“

Zavřela knihu (ale nejdřív si označila stránku, na které skončila) a dlouze si povzdechla. „No, tu skříňku mám vlastně od své mamky.“

Draco vytáhl obočí. „Páni, to je mi novinka. To jsem nevěděl,“ řekl jí a přisunul se k ní blíž.

Hermiona mírně naklonila hlavu nalevo, výraz tváře svědčil o hlubokém zamyšlení. „Vzpomínám si, jak mi mamka říkala, že chtěla být krasobruslařkou,“ řekla ponořená v myšlenkách. „Mamka byla vynikající bruslařka. Měl jsi ji vidět, když se točila na ledě. Byla tak… tak úžasná.“ Pak se na něj podívala se smutným úsměvem na rtech. „Když mi bylo deset, pár týdnů před mou první cestou do Bradavic, rodiče mě vzali do mudlovského zábavního parku Šťastná zem a…“

„Promiň, že tě přerušuju, ale Šťastná zem? Vážně?“ odfrkl si. „Ten majitel ale musel mít bujnou fantazii. Představ si, že si svůj zábavný park pojmenuješ  Šťastná zem. Prostě k popukání.“

Hermiona protočila očima, ale koutky rtů jí zamířily vzhůru. „Jak jsem říkala, pár týdnů před tím, než jsem začala studovat Bradavice, mě rodiče vzali do Šťastné země, zábavního parku,“ věnovala Dracovi pohled, kterým ho tiše vyzývala, aby ji zase přerušil. „A, víš, tam bylo kluziště. A my jsme se tam točili, šťastní, že jsme všichni pohromadě. Do toho parku jsme pak chodili každé Vánoce, co jsem přijela domů.“

Znovu si povzdechla a její pohled zamířil k hrací skřínce. „Měl jsi vidět, jak taťka vypadal, když ji sledoval na kluzišti. Vypadal… vypadal tak, že to už nikdy nezapomenu. Někdy se mi z toho chtělo až brečet, protože měl v očích tolik lásky. V tu dobu už spolu byli skoro dvacet let, ale jejich láska vůbec neochabla.“

Draco se k ní přisunul blíž a chytil ji za ruku. Jemně ji stiskl, což jí vyvolalo úsměv. „Chybí ti, že?“ zeptal se jemně.

Brunetka se na něj podívala podivně skelnýma očima. „Samozřejmě, že ano, Draco. Vždyť to byli mí rodiče,“ zašeptala. Osamělá slza jí unikla z koutku oka, ale blonďák ji rychle setřel z její tváře. Usmála se na něj a znovu mu stiskla ruku.

„Chceš, abych tě vzal do toho zábavního parku?“ zeptal se jí. Oči se jí rozzářily a na rtech se jí roztáhl obrovský úsměv. „Možná tě to rozveselí. A navíc osmá věc, kterou chceš udělat předtím, než zemřeš, je jít bruslit, že?“

„Jo,“ odpověděla. „To by bylo moc milé. Takže, kdy tam vyrazíme?“

Draco mohl vidět, jak v ní bublá vzrušení. Trochu se na ni ušklíbl a prohlásil: „To si nechám jako tajemství.“ Hermiona našpulila rty, což ho přimělo k tichému smíchu. „Teď s tebou potřebuju probrat něco jiného.“

„Eh?“

Blonďák zvážněl. „Včera jsem řekl svým rodičům o tvé… o tvém zdravotním stavu,“ oznámil jí.

Hermiona k sobě stáhla obočí. „Tys jim to neřekl hned, jak jsme to zjistili?“ zeptala se ho trochu překvapeně.

Pokrčil rameny. „No, myslel jsem si, že bys to raději nechala pár dní jen mezi námi,“ řekl poněkud rozpačitě.

Usmála se na něj. „Děkuji ti, to jsem taky potřebovala.“

Vypustil z plic vzduch, o kterém ani nevěděl, že ho tam zadržuje. „Zítra budeme muset jít na Manor, Hermiono,“ řekl. „Matka na mě ječela, že jsem jí neřekl o tvé rakovině hned, jak jsem mohl. Dost ji to vzalo, víš. Nikdy v životě jsem ji tak neviděl brečet. Otec byl jejím chováním docela překvapený.“

„Narcissa mi bude chybět,“ povzdechla si brunetka po pravdě. „Připomíná mi mojí mamku. Tedy ne po tělesné stránce.“

„Takže půjdeš?“ zeptal se jí a vytáhl svou ruku z jejího sevření, protože si teprve teď všiml, že se drží už docela dlouhou dobu.

„Bude tam tvůj otec?“ zeptala se s jasnou známkou zamračení na tváři.

Povzdechl si. „Grangerová…“

„Nepůjdu, jestli tam bude,“ vyštěkla. „Vsadím se, že byl nadšený, když se dozvěděl o mé nemoci, co?“

Draco se zamračil, obočí se mu zdrclo dohromady. „Právě naopak, bobře. Když jsem jim to řekl, odešel z místnosti.“ Hermiona zalapal po dechu. „Já vím, já vím. Otec tě nenávidí do poslední kosti v těle, ale mám pocit, že se o tebe i trochu stará, možná. Měla jsi vidět, jak se tvářil, když jsem mu řekl, že máš rakovinu.“

Brunetka se trochu usmála. „Jsem ráda, že až zemřu, bude si mě někdo pamatovat,“ zašeptala. „Když mě opustili moji rodiče, měla jsem pocit, že nikdo by si ani nevšiml, kdybych přestala existovat.“

„No, myslím, že každý z nás chce být pamětihodný alespoň pro jednoho člověka, když naše životy končí.“ Hermiona v souhlasu přikývla. „Takže půjdeš? Musím to říct matce, aby zajistila oběd.“

Hermiona se usmála. „Jistě. Narcissu jsem neviděla už celé věky.“

„Skvěle.“


„Takže proč jdeme na Manor pěšky?“ zeptala se ho brunetka se zvědavostí v očích. Přemístili se jen někam poblíž Wiltshiru (kde Malfoy Manor ležel) a pak šli pěšky. „Chci říct, můžeme se přemístit, ne? Narcissa přesvědčila tvého otce, aby nastavil hůlky tak, že se do domu nemůže dostat nikdo kromě nich a nás dvou. A pak je tu taky tvoje auto. Proč jsme se nesvezli?“

„Už ti chybí, co?“ zeptal se jí pobaveně.

Hermiona se na něj jen usmála.

Byl to úplně obyčejný lednový den. Stále docela chladné počasí ji přimělo vzít si její oblíbený kabát (který dostala od svých mrtvých rodičů), který ji chránil před kousavým větrem.

„Zima?“ ozval se blonďák. Také si oblékl kabát, o kterém člověk mohl lehce prohlásit, že stál dost peněz. Koneckonců byl to přece Malfoy.

„Trochu,“ odpověděla mu a obtočila si ruce kolem trupu. K jejímu překvapení se Draco natáhl po její pravé ruce a tu pak začal třít.

„Lepší?“

Brunetka se na něj podívala a usmála se. Nemohl říct, jaké emoce se mu odráží ve výrazu, ale nevšímala si toho. „Děkuji,“ řekla a jemně mu stiskla ruku.

Pokračovali v chůzi a přitom občas mluvili o tomhle nebo tamtom. Ale jejich ruce, Hermionina pravá a Draco levá, byly stále spjaty dohromady. Někdo by možná mohl říct, že jsou pár, který je prostě jen šťastný v přítomnosti toho druhého. Ale dobrý pozorovatel by odhalil, že jsou to blízcí přátelé… s láskou skrytou hluboko, hluboko pod povrchem.

Hermiona si ani nevšimla, když Draco posunul svoji ruku tak, aby mohl splést své prsty s těmi jejími. Ani si nevšimla, kdy se jeho pohled změnil na zamilovaný.

Měla příliš práce s mluvením.


„Takže jsem tady?“ otázala se Hermiona, když postávali před hlavním vchodem do Malfoy Manor. Pohrávala si s provázkem na jejím kabátě, zatímco se na Draca dívala s nervozitou v očích.

„No tak, Grangerová, kde je ta slavná nebelvírská odvaha?“ zeptal se jí pobaveně. Tak trochu cítil pocit déjà vu, jak ji pozoroval, jak si nervózně mne zápěstí, když se dívala na dveře. Připomnělo mu to, jak Hermiona váhala, než vůbec šla do ordinace doktora Noblemana, aby ji ošetřil.

„Bojím se toho, co Narcissa udělá,“ přiznala s povzdechem.

„Hloupoučká Grangerová,“ řekl a sáhl na její hnědé kadeře. „Matka má někdy tendenci se chovat trochu melodramaticky, však víš.“

Usmála se. „Jo. Matky mají vždycky tendenci se chovat trochu melodramaticky.“

„To teda,“ věnoval jí okouzlující úsměv.

„Takže bude tvůj otec uvnitř?“ zeptala se. Zamračení se na její tváři automaticky znovu objevilo.

„Hermiono, Hermiono, Hermiono,“ potřásl hlavou. „Otec má dneska schůzku s představenstvem Munga. Matce řekl, že domů přijde až pozdě. Takže se neboj, že bys ho musela vidět.“ Pak popadl klepadlo a zabouchal jím na dveře.

Dveře se téměř okamžitě otevřely. Místo toho, aby se jim do výhledu dostal nějaký náhodný skřítek, uviděli překrásnou Narcissu Malfoyovou. Předtím, než si to Hermiona stačila uvědomit, byla uvězněna v objetí starší ženy. Hermiona se šokovaně podívala po Dracovi. Blonďák si povzdechl a pusou jí naznačil: „Já ti to říkal.“

„O, Hermiono, drahá,“ naříkala starší žena. „Jak se ti daří? Máš bolesti? Chce se ti zvracet?“ Narcissa se odtáhla od brunetky. Hermiona byla nadmíru překvapená, když uviděla, že se starší ženě po tváři kutálejí slzy. „Draco, proč jste se nepřemístili nebo nepoužili tvoje nové auto! Venku mrzne! Co kdyby se Hermioně něco stalo? Pojďte, pojďte dovnitř.“ Vábila Hermionu dovnitř domu s mračícím se blonďákem v závěsu.

„Oběd jsem udělala extra zdravý,“ řekla, zatímco si otírala slzy krajkovým kapesníčkem.

„Narcisso, vážně,“ Hermiona pohladila starší ženu po ruce, „jsem docela v pořádku. Nic se mi ještě nestalo. Doktor říkal, že symptomy pocítím až tak za dva měsíce. Takže, podívejte se na mě, jsem v pořádku. V tomto okamžiku jsem pravděpodobně zdravější než 70% populace!“

Narcissiny ryse se na okamžik zkřivily do čistého hněvu. Hermiona si pomyslela, že vypadá jako opravdový Malfoy.  Znepokojený Draco sevřel matčinu ruku a snažil se ji od brunety odtáhnout. „Nech mě, Draco,“ nařídila mu. „Jsem tvoje matka a tak ti to přikazuju. Nech mě být.“ S povzdechem odstoupil a střelil po Hermioně ustaraným pohledem. Ta mu věnovala malý, uklidňující úsměv.

„Narcisso, prosím, uklidněte se,“ objala ji jemně Hermiona. „Budu v pořádku, ale vy se prosím uklidněte.“

„Nemůžu se uklidnit. Nemůžu,“ popotáhla a objela brunetku tak těsně, jak jen mohla. „Hermiono, já nechci, abys umřela. Ty nemůžeš umřít. Podívej se na sebe, jsi tak mladá a krásná. Život k tobě byl už dost nefér… tak proč je nespravedlivý zase? Vzal ti všechno, na čem ti kdy záleželo.“

„Uklidněte se, Narcisso. Uklidněte se,“ mumlala brunetka a hladila jí záda. K její hrůze jí slzy z očí začaly stékat rovněž.

„Jsi mojí dcerou už šest let, Hermiono,“ pokračovala paní Malfoyová. „Tolik tě miluju. Jsi moje dcera. Nemůžeš umřít.“

Brunetce slzy volně proudily z očí. Draco se dotkl její paže, aby ji také mohl nějak uklidnit.

„Musíš podstoupit léčbu,“ prohlásila Narcissa a odtáhla se od ní. „Draco mi řekl, že jsi to odmítla, ale, Hermiono, prosím. Podstup to.“

„Já… já nemůžu.“

„Máš problém s penězi?“ zeptala se jí. „O tom se neboj, drahá, můžu se o to postarat. A jestli Lucius odmítne, podepíšu mu rozvodové papíry. Chápeš mě, zlato? Prosím, podstup léčbu. Prosím.“

Hermiona se na paní Malfoyovou vděčně usmála. Jen pohled na ni jí tolik připomínal její vlastní matku, až to bolelo. „Nemůžu, Narcisso. Já prostě… nemůžu. Draco už ví proč. A chápe mě. Prosím, snažte se i vy pochopit moje rozhodnutí. Také vás moc miluju, Narcisso. Snažila jste se mi být dobrou matkou a rozhodně jste uspěla. A za to jsem vám tak vděčná.“

Narcisse se oči znovu zalily slzami, ale k Hermionině překvapení už neprotestovala. „Dobře, drahá, jestli je to to, co chceš,“ zašeptala hlasem poznamenaným slzami, které jí stále tekly po tvářích.

Brunetka se usmála a políbila starší ženu na čelo. „Miluju vás, Narcisso. Miluju vás tak moc. Má mamka by vám byla velmi vděčná za to, že na mě dáváte pozor.“

„No, tak ujednáno,“ prohlásil Draco, na kterého ty dvě na několik minut úplně zapomněly. Podívaly se na něj obě červenýma, opuchlýma očima. Rozpačitě se usmál: „Promiňte, že vám do toho skáču, ale cítím se tak trochu nepatřičně.“

Hermiona se zasmála a popošla k blonďákovi, aby ho mohla obejmout. Narcissa se na svého náhle zčervenalého syna vševědoucně usmála. Jistě, že věděla o tom, že ji miluje a taky o tom zásnubním prstě. Jen nepochopila, proč se její syn choval tak zbaběle. Už chtěla, aby se vyslovil! Ale přece jenom to byl syn Luciuse Malfoye. Toho Malfoye, který se vyslovil až pět roků potom, co s ním začala chodit.

„Narcisso, neviděla jsi můj diář? Nemůžu začít jednání bez něho,“ prohlásil Lucius Malfoy, který se náhle objevil mezi nimi. „Zatraceně! Kde je…?“ Okamžitě se zastavil, když jeho oči spatřily jediného Nemalfoye v místnosti. „Hermiona Grangerová, jaké milé překvapení.“

Brunetka se automaticky zamračila, jak se podívala na Luciuse Malfoye.

„Pane Malfoyi,“ odpověděla krátce… a téměř nezdvořile.

„Luciusi, chovej se slušně. Varuju tě!“ vykřikla Narcissa. Pan Malfoy očima přelétl na svou ženu, která k jeho překvapení měla také zarudlé oči.

Nejstarší Malfoy v místnosti se znovu podíval na Hermionu. Brunetka mu pohled nevraživě oplácela. Lucius se zasmál. Ta mudlorozená ho vážně nenáviděla. „Accio diář,“ pronesl a mávl hůlkou. Téměř okamžitě mu v ruce přistála modrá knížka. „No, bylo milé vás vidět, slečno Grangerová. Už musím jít.“

Ti tři jen překvapeně stáli nad nedostatkem nepřátelství v Luciusově hlase. Přistoupil ke své ženě a políbil ji na tváře a řekl jí, aby si otřela slzy, pokud nechce vypadat ošklivě. Stiskl Dracovi rameno a zeptal se ho, jestli bude ten den na Manoru přespávat. A naposledy poplácal Hermionu po hlavě, čímž ji dost překvapil. „Nezasloužíte si zemřít,“ řekl jí a věnoval jí nejjemnější úsměv, jaký kdy viděla. „Lidé, kteří vás milují“ – podíval se na svého syna – „budou trpět, slyšíte, Grangerová? Takže vám nařizuji, abyste žila.“

Hermiona si odfrkla, i když uvnitř v jejích očích o něco stoupl.

„Hezký den,“ a s tím se Lucius přemístil.

„To bylo překvapivé,“ prohlásila Narcissa ohromeně. „Teď si pojďme dát oběd.“


Ve svém obýváku, s hlavou na jeho klíně, Hermiona zívla. Blonďák seděl na gauči a roztržitě hladil její překrásné hnědé kudrliny.

„Běž domů, Draco,“ prohlásila ospale s očima zavřenýma. „Chci jít spát.“

Draco pohnul kolenem se snahou ji udržet vzhůru- „Ještě nespi, Grangerová. Mám pro tebe překvapení,“ řekl jí s pravou rukou stále ponořenou v jejích vlasech.

„E?“ zeptala se ospale a pomalu se posadila. „A co to je?“

„To se brzo dozvíš,“ prohlásil. Jeho hezký obličej ozdobil malý úšklebek.

„Tak ať je dobré, Malfoyi,“ zamumlala a přivolala si k sobě svůj kabát. Blonďák se na ni jen samolibě podíval. „Tak na co čekáš? Pojďme.“

 


Užívateľské meno:
Heslo:
Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Lucius byl prostě Malfojovsky svůj - "Takže vám nařizuji, abyste žila.“ :-))

Lucius dneska opravdu perlil :-D :-D A Draco je blbec že jí nic neřekne, aspoň by si užili ten společný čas co jí zbývá :-)
Re: Kapitola čtvrtá: Otočit se a zatočit Od: FlorenceMabel - 28.06. 2013
Ahoj Thanan! Ráda tě tu vidím :).
Jop, Draco by jí to mohl říct, ale zase on má asi strach z toho, že ten zbývající čas mezi nim byl rozpačítý. To by nebylo příjemné ani pro jednoho z nich.
Děkuji ti, Thanan!

rodiče byli dobří.. narcisa a její zvlyky a lucius a jeho zajímavé chování... on se do toho beztak vloží a najde způsob jak ji vyléčit :)
Re: Kapitola čtvrtá: Otočit se a zatočit Od: FlorenceMabel - 28.06. 2013
Myslíš, že Lucius to zázračně vyřeší? Hmm... uvidíme, uvidíme :D.
Děkuji ti, iway!

Narcissa je taková maminkovská. :) Až mě to dojalo. :') A Lucius si u mě pěkně šplhnul. :D :) Draco je s tím svým překvapením takový nenápadný, i mně by snad došlo, kam mě chce zavést. :D Někdo by měl Miou zatřást a zařvat na ní: "On tě miluje, ty slepá Nebelvírko!" A s Dracem by měl někdo zatřást ještě víc a zařvat na něj: "Řekni jí to dřív, než bude pozdě, ty nesmělý pitomče!" :D No, snad to nějak zvládnou i bez toho řvaní. ;)
Děkuju za krásný překlad, Flo. <3
PS: Máš mail. :)
Re: Kapitola čtvrtá: Otočit se a zatočit Od: FlorenceMabel - 28.06. 2013
Narcissa je nebezpečně podobná paní Weasleyové, co? Tak trochu blonďatá kopie, ale co... o ní ta povídka není :D.  Hermiona je někdy tak natvrdlá, že se divím, jak mohla udržet hůlku v ruce. Občas to vypadá jako kdyby měla IQ tykve :D.
Moc ti děkuji, Mel!

Myslím, že to bude tak či tak an jednej strane kruté, keď sa Draco vyjadrí a Hermiona o dáky mesiac umrie. Pochybujem, že tak Draco urobí v blízkej dobe. Pokiaľ teda na Hermioninom vrchnom stupienku rebríčka nepanuje svadba alebo tak :D Ale Lucius jednoznačne bodoval v tejto kapitole :) stúpol i v mojich očiach.
Skvelý preklad, teším sa na pokračovanie :) 
Re: Kapitola čtvrtá: Otočit se a zatočit Od: FlorenceMabel - 28.06. 2013
Já si to myslím taky. Když se Draco vysloví, prožijou spolu úžasný čas, ale ten bude jen omezený a on pak zůstane sám se vzpomínkama a věžnýma hořkýma myšlenkama na to, jaké by to mohlo být. Ale když se nevysloví, bude si pořád říkat, jak by to bylo, kdyby to udělal... Dilema, co?
Moc ti děkuji, Sally!

Pekné. Lucius síce nemá Hermionu v láske, ale má rád svojho syna. Už len preto chce, aby žila.
Pekný preklad :) Ďakujem. :)
Re: Kapitola čtvrtá: Otočit se a zatočit Od: FlorenceMabel - 28.06. 2013
Jasně, i slepý musí vidět, jak Dracovi na Hermi záleží :D
Já ti děkuji, MIRO!

No, co to překvapení asi tak může být..? :P Díky za překlad, jsem zvědavá na další vývoj!
Re: Kapitola čtvrtá: Otočit se a zatočit Od: FlorenceMabel - 28.06. 2013
No jo, copak? Myslím, že každý kromě Hermiony tuší :D
Děkuji, teriisku!

Re: Kapitola čtvrtá: Otočit se a zatočit Od: TaraFaith - 22.06. 2013
Nevím, jak bych se zachovala, kdybych byla terčem Narcissyných vzlyků, protože, když někdo brečí a chce ode mě utěšit moc to nezvládám.
Lucius dal celé kapitole jeho proslovem krásnou korunu. Moc se těším na další kapitolu. Díky.
Re: Kapitola čtvrtá: Otočit se a zatočit Od: FlorenceMabel - 28.06. 2013
Já, Tato, taky ne. Narcissu bych asi rozpačistě plácala po zádech a zoufale se koukala na Draca. To je jediné utěšení, kterého jsem schopná ::D
Děkuji ti, Taro!

Co se týká projevování citů, jsem velmi rezervovaný člověk, takže po prvních Narcisiných vzlycích bych se patrně přemístila. Ale tuto situaci vyvážil otec Lucius onou, Jacomo zmíněnou větou :-) A aspoň víme, po kom to ten Draco má, že se nechce vyjádřit :-) Tuze by se mi líbil takový kamarád. Velice. Díky za překlad :-)
Re: Kapitola čtvrtá: Otočit se a zatočit Od: FlorenceMabel - 28.06. 2013
Lupi, tak v tomhle ti musím dát za pravdu. Já nensnáším, když já nebo někdo jiný přede mnou brečí. Od Narcissy bych pelášila, až by se za mnou prášilo ;)
Děkuji, Lupi!

Povídka je občas trošku naivní, ale na druhou stranu se tam občas vyskytnou perly. Dneska je to Luciusovo: "Nezasloužíte si zemřít... Takže vám nařizuji, abyste žila.“ To mě docela dostalo.
Díky za překlad.
Re: Kapitola čtvrtá: Otočit se a zatočit Od: FlorenceMabel - 28.06. 2013
Jo, trochu je naivní a ještě taky bude :D, ale mě se přesto tahle povídka líbí. Je taková veselá... Dracovo a Hermioně pošťuchování, Lucius, emocionálně nestabilní Narcissa to všechno má své kouzlo.
Děkuji ti, Jacomo!

Prehľad článkov k tejto téme:

WickedlyAwesomeMe: ( eryenie )07.08. 2015Epilog
WickedlyAwesomeMe: ( arabeska )17.06. 2015Kapitola jedenáctá: Dobré a špatné zprávy
WickedlyAwesomeMe: ( arabeska )06.06. 2015Kapitola desátá: Hroby
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )05.10. 2014Kapitola devátá: James Moore, část druhá Část C
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )29.09. 2014Kapitola devátá: James Moore, část druhá Část B
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )22.09. 2014Kapitola devátá: James Moore, část druhá Část A
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )06.09. 2014Kapitola devátá: James Moore, část první Část C
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )07.08. 2014Kapitola devátá: James Moore, část první Část B
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )11.03. 2014Kapitola devátá: James Moore, část první Část A
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )25.01. 2014Kapitola osmá: Malé děti a příšerky Část C
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )17.11. 2013Kapitola osmá: Malé děti a příšerky Část B
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )07.11. 2013Kapitola osmá: Malé děti a příšerky Část A
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )15.09. 2013Kapitola sedmá: Zestárnout s tebou Část B
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )30.08. 2013Kapitola sedmá: Zestárnout s tebou Část A
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )26.07. 2013Kapitola šestá: KOŠŤATA A KOLA! Část B
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )12.07. 2013Kapitola šestá: KOŠŤATA A KOLA! Část A
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )05.07. 2013Kapitola pátá: KŘIČ!
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )28.06. 2013Kapitola čtvrtá: Otočit se a zatočit B
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )21.06. 2013Kapitola čtvrtá: Otočit se a zatočit A
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )14.06. 2013Kapitola třetí: Historie Bradavic, druhé vydání
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )07.06. 2013Kapitola druhá: Tajná záležitost B
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )31.05. 2013Kapitola druhá: Tajná záležitost A
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )24.05. 2013Kapitola první: Válka vodních pistolek B
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )17.05. 2013Kapitola první: Válka vodních pistolek A
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )10.05. 2013Prolog - druhá část
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )04.05. 2013Prolog
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )26.04. 2013Úvod k poviedke