Preklady fanfiction Harryho Pottera

Disclaimer: Všechna práva patří JKR, já nevlastním zcela nic. Překlad nebyl vytvořen za účelem zisku.

Poznámka překladatelky: A máme tu poslední tří krátké střípky. Musím se přiznat, že mě to samotnou přinutilo se zamyslet, kdy a jak muj první polibek proběhl. Někdy není špatné si na podobné okamžiky zavzpomínat a pokud některá z těchto jednorázovek vyčaruje úsměv i na vaší tváři, bude i moje mise splněna :-).

Lucius Malfoy & Narcissa Blacková

Narcissa se trhaně nadechla a přemohla se, aby neplakala, to když viděla své sestry odcházejíc odděleně do rozdílných kupé obklopené skupinkou svých vlastních přátel.

Takhle by to nemělo být, pomyslela si. Představovala si, jak bude sedět vedle Belly a Andy, konečně společně na cestě do Bradavic. Ale nyní stála v koridoru, sama, jen se svými zavazadly, které byly čím dál tím těžší.

„Potřebuješ s tím pomoct?“

Narcissa se otočila a uviděla před sebou stát odraz sebe samé - chlapce s dlouhými vlasy, šedivýma očima a nádherným úsměvem. Nesměle se na něj usmála.

Chlapec k ní napřáhl ruku. „Lucius Malfoy.“

Narcissa postavila svá zavazadla na zem a protáhla si své rozbolavělé prsty předtím, než mu také nabídla svou ruku. „Narcissa Blacková.“

Místo toho, aby rukou potřásl, Lucius stočil prsty kolem jejích a políbil hřbet její ruky. „Okouzlen,“ pronesl a pak se ohnul, aby mohl převzít zavazadla.

Její princ ve zmijozelských barvách.

Severus Snape & Lily Evansová

V tiché části rozlehlého Bradavickeho podzemí Lily Evansová zatlačila na těžké dveře, otevřela je a s tichým „Lumos“ prosvětlila tmavou místnost. Svíčky se zablikáním obživly a přinesly s sebou teplo a světlo, tak potřebné v chladném podzemí a to i přesto, že venku vesele svítilo letní slunce. „Severusi?“ zavolala a přivřela oči, které si přivykaly na tlumené světlo a mihotající se stíny.

„Nechtěla jsi říct spíš - Srabusi?“ Jeho hlas, hluboký a jízlivý přicházel z tmavého kouta, kde seděl, kolena zaklesnutá pod bradou, vlasy mu padaly do obličeje. Nebylo divu, že si ho předtím nevšimla.

Lily si povzdechla a upustila svou těžkou školní tašku na podlahu. „To ty jsi mě jako první nazval mudlovskou šmejdkou,“ řekla kousavě.

„Všichni Zmijozolové ti říkají mudlovská šmejdko,“ odpověděl bez obalu. „Srabus,“ převaloval to slovo na jazyku, jako by bylo kyselinou vpalující se hluboko do jeho duše, „je jméno, které mi dali oni.“

Lilyino zamračení ustoupilo. Usadila se na zem proti němu, obličej na jeho úrovni. „Mrzí mě to,“ řekla a položila mu dlaň na koleno.

„Mohla jsi jednoduše sama od sebe odejít,“dodal a pozvedl k ní jeho tmavé, smutné, opuštěné oči.

Lily potřásla hlavou. „Nemohla jsem, Severusi, jednoduše... jsem nemohla.“ Naklonila se, aby mohla opřít svou hlavu o jeho. Chtěla plakat pro svého zatvrzelého, nahněvaného přítele a zároveň chtěla ublížit Jamesovi se Siriusem za to, jak byli bezohlední a necitliví.

„Mrzí mě to,“ zamumlal Severus tak potichu, že ho skoro neslyšela.

Oči se jí překvapením rozšířily - omluva a od Severuse byla... no, řekněme že nezvyklá. Pozvedla ruku a prsty mu něžně přejela po ostře řezaných lícních kostech. Poté přitiskla své rty na jeho. Nevěděla, zda to bylo přitažlivostí, lítostí nebo přátelstvím, které k němu cítila. Jediné, čím si v tom momentě byla jistá, bylo, že v tu chvíli jednoduše musela políbit Severuse Snapa.

Hermione Grangerové & Blaise Zabini

Světla v laboratoři zlověstně zablikala a poté najednou zhasla úplně - z ničeho nic se rozprostřela naprostá tma; Hermiona si neviděla ani na špičku nosu. Mohla slyšet zrychlený tlukot svého srdce, ze rtů se jí vydral rozechvělý výdech. Opatrně odložila svůj brk.

„Lumos... Kurva!“ Blaise Zabini, přes všechnu svou okázalost a nadřazenost klel v okamžicích, kdy ho někdo vyprovokoval, jako obyčejný nádeník. „Kde je to zasraný světlo, Grangerová?“

„Vypadl generátor, Blaisi. Jsem si jistá, že to brzy opraví,“ odpověděla a vstala ze své židle. Prsty klouzala po desce jejich pracovního stolu a snažila se uhádnout, kterým směrem se nacházejí dveře. Přestože by bylo k ničemu se pokoušet je otevřít; tak hluboko v nitru Ministerstva speciálně magicky odhlučněné dveře odřízly generátor, který dodával elektřinu do laboratoře a tudíž i k vchodovým dveřím. „Hádám, že bych si měla v laborce nechávat pár svíček a balíček zápalek,“ zamumlala si pro sebe, rozpřažila a poslepu šmátrala ve tmě, aby se ujistila, že do ničeho nevrazí.

„Teď tu musím válčit jako nějakej pitomej mudla,“ mumlal si naopak někde poblíž Zabini.

„No, tak proč si to neopravíš čistou magií?“ poznamenala kysele - byl to vážně zatracený čistokrevný purista!

„Jednoduše jsi... au, doprdele!“ zavrčel ve stejnou chvíli, co ona sama narazila do něčeho tvrdého. „Snažíš se mě zabít, Grangerová?“ Cítila na sobě jeho teplé dlaně. Byl natolik blízko, aby mohla cítit, jak se nad ní tyčí.

„Mělo by mi to udělat radost,“ odsekla mu. Ou, tak krásně voněl. Už ze zásady se snažila nestýkat s Blaisem na jiné, než čistě pracovní úrovni - za prvé to byl arogantní blbec a za druhé byl zatraceně přitažlivý. Zatraceně temně přitažlivý.

„Lhářko,“ řekl a ona si mohla jen představit, jak se ni v ten samý okamžik šklebí. Otevřela ústa, aby mu mohla opět odporovat, ale byla zastavena, to když se jeho rty přitlačily na její. Přes temnotu, která je obklopovala viděla zpoza víček jiskřičky překvapení a chtíče, které jí v okamžiku, kdy se od ní opět odtáhl, zanechaly dezorientovanou a zcela bez dechu.

„Myslím, že by se mi vlastně ta mudlovská elektro-rušící-něco-věc mohla začít líbit,“ zamumlal.

A tentokrát, zcela výjimečně, Hermiona Grangerová zůstala jen oněmněle stát.