archiv.hpkizi.sk
14. kapitola - Nespoutaná Gingerhead + Epilog
The Teacher's Pet
Vložené: Patolozka - 13.05. 2013
Téma: The Teacher's Pet
tiberia nám napísal:

Text v tejto časti je generovaný, v prípade že zistíte nezrovnalosti, nahláste to prosím


Učitelův mazlíček

Prekladateľ : tiberia

Názov originálu: The Teacher

Autor originálu : Werecat99

Link na originál : The Teacher

Počet slov originálu: : 19 887

Rating : T 13+ -

Éra / Obdobie: Bradavice - kánon Žáner: Humor , Parody Jazyk originálu: EN Varovanie: Neuvedené Počet slov originálu: _10K-30K Párovanie: Neuvedené
This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended

Postavy v tomto príbehu sú majetkom JKR, autorky ságy Harryho Pottera. Duševné vlastníctvo prekladov rôznych mien, názvov a miest patrí pánom Medkom, ktorí túto ságu preložili do češtiny a p. Petrikovičovej a p. Kralovičovej, ktoré ju preložili do slovenčiny. Autorské práva k tejto poviedke vlastní Werecat99, ktorá napísala túto fanfiction.

© Autorské práva k tomuto prekladu patria hpkizi.sk o.z. a šírenie prekladu mimo tieto stránky je bez výslovného súhlasu zakázané.


The Teacher's Pet

Autor: Werecat99

Překlad: tiberia

Příběh o tom, jak jeden zlomyslný ryšavý kocour dokáže během jediného týdne obrátit Bradavice vzhůru nohama.



Všechna práva náleží J. K. Rowlingové. Překlad nebyl vytvořen za účelem zisku.

 

14. kapitola - Nespoutaná Gingerhead

 

Nad Bradavicemi vyšlo slunce a začínala teplá říjnová neděle. Obyvatelé hradu, studenti i profesoři, většinou ignorovali první sluneční paprsky a jen se převalili v posteli, aby si dopřáli ještě nejméně hodinku spánku. Harry Potter, chlapec-který-přežil, si uvnitř nebelvírské věže protřel oči a tajně si přál, aby mohl zůstat v posteli stejně jako zbytek jeho přátel. Ale on musel vstát a obléci se, protože Oliver Wood naplánoval dnešní famfpálový trénink na brzké ráno.

Chlapec se s povzdechem posadil a vklouznul do pantoflí. Pod svým levým chodidlem ucítil něco měkkého a lepkavého. Lekl se, že nešťastnou náhodou zašlápl Ronova mazlíčka, a ohnul se, aby se podíval. Když tu nechutnost uviděl, vykřikl odporem.

Uvnitř jeho pantofle ležela zkrvavená a vykuchaná krysa. Naštěstí ne Prašivka, ale stejně mu ten pohled obracel žaludek.

„Hedviko,“řekl zlostným tónem, „kolikrát ti mám říkat, abys sis netahala úlovky do mého pokoje. Podívej se, cos udělala!“

Umýt se do koupelny odskákal po jedné noze, aby se zkrvavenou šlapkou nedotknul podlahy. Když později zjistil, že jeho oblečení a boty obsahují podobné dárečky, už neměl šanci dorazit včas.

Hedvika se marně snažila vysvětlit, že to všechno udělala kočka, ale po pátém pokusu to vzdala a smířila se s tím, že její člověk je v mezidruhové komunikaci beznadějný případ.

 

          **********

 

Kapitán nebelvírského famfrpálového týmu byl dost zklamaný, protože Harry nebyl jediný, kdo nedorazil včas na trénink. Fred a George Weasleyovi přišli taky pozdě. Příliš pozdě na to, že se toho dne probudili brzy, což byla mimořádná událost sama o sobě. Vypotáceli se z postele a skoro jim spadla brada, když uviděli, v jakém stavu je jejich oblečení.

„Mamka nás zabije,“ poznamenal George, když se vzpamatoval z prvního šoku.

„Teď zapomeň na mamku. V tomhle nemůžem vylézt ven! Wood bude muset trénovat bez nás, dokud nepřijdeme na způsob, jak to spravit,“ dodal Fred.

Domácí skřítkové, kteří mají na starosti prádelnu, asi něco pořádně zpackali. Každičký kousek oblečení, patřící Weasleyovic dvojčatům, získal tak oslnivě fialkový odstín, že by se ho i Lockhart zdráhal nosit. A navíc se zdálo, že se oblečení přinejmenším o číslo srazilo. Nejvíc k vzteku to bylo u spodního prádla.

„Blbí domácí skřítci,“ brblal Fred. „To snad vyprali s holčičíma kalhotkama, nebo co?“

George vytáhl hůlku a seslal na hromadu zničeného prádla přeměňovací kouzlo. Fialková barva chvíli poblikávala a pak se změnila na zářivě růžovou. A ať se snažil sebevíc, barva se odmítala změnit na jakoukoliv jinou.

Novina o Fredu a Georgi Weasleyových, vycházejících ze společné koupelny ve stejných růžových županech, které jim stěží zakrývaly hubená kolena, ve vteřině obletěla Bradavice a rozchechtala studenty všech kolejí. Zvlášť zmijozelští si přišli na své.

Domácí skřítci, dokonce, i když byli vyslýcháni samotným ředitelem, se „zapomněli“ zmínit, že byli jistou kočkou přinuceni zamíchat oblečení těch chlapců mezi dívčí kalhotky.

 

          **********

 

Arguse Filche probudil zvuk pronikavého, dožadujícího se mňoukání. Posadil se a po včerejším uklidňujícím lektvaru se mu trochu zamotala hlava. Pak ho rázem otupělost přešla a nahradila ji hrůza. Jeho kočka škrábala na dveře a naříkala, aby ji vypustil ven. A za zavřenými dveřmi mohl školník slyšet ten nejstrašlivější zvuk ze všech – vřískání kocouřích nápadníků.

Paní Norrisová mrouskala.

Skrz zaťaté zuby trousil nadávky, vstal, zarýgloval dveře a začal své zoufalé kočce šeptat uklidňující slova. Věděl, že neexistuje způsob, jak by mohl zmírnit její trápení. Ale nikdy by nedovolil, aby jeho anděl padl za oběť té hordě nadržených kocourů venku. Dokážou přežít, dokonce i v obležení.

Filch neměl ani ponětí o tajném spolčení mezi kočkami na hradě. Aniž by to lidé tušili, jedna jistá kočka rozšířila během noci mezi populací bradavických kocourů zprávu o mrouskající se samičce.

 

           **********

 

Zlatoslav Lockhart třesoucíma se rukama roztrhl balíček. Konečně, expresní sova doručila z Londýna jeho na míru šité hábity. Podržel je proti světlu a obdivoval, jak se jemná tkanina na slunci třpytí. Netrpělivě ze sebe shodil obnošený hábit, který byl nucen posledních pár dní nosit, a při pomyšlení na dotek hedvábí na kůži pocítil takřka sexuální vzrušení. Pak to uslyšel.

Nahatý pohlédl dolů a uviděl tu prokletou kočku, jak na něj hledí obrovskýma oranžovýma očima. Kočka znovu mňoukla a olízla si fousky.

Lockhart zbledl, když si uvědomil, jak moc je vystaven ostrým kočičím drápům. „Jdi pryč.“

Gingerhead zamrkala. A pak se protáhla.

Když uviděl, že se kočka pohnula, skočil kouzelník na postel, přelezl své nové šaty a skrčil se co nejdál od kočky. „Jdi pryč,“ zasípal.

Kočka zvedla zadní tlapku a nevzrušeně se podrbala za uchem. Pak vyskočila na postel a očichala Zlatoslavovy nové hábity.

„Neopovažuj se ani dotknout mého nového oblečení, ty bezcenný všiváku,“ vyprsknul vztekle.

Zdálo se, že sebou kočka trhla, když uslyšela urážku. Dlouze se na něj zahleděla a pak se kradmo přisunula těsně ke schoulenému kouzelníkovi. Když ucítil na tváři kočičí dech, strachem ztuhlý Lockhart stiskl oči a čekal, že mu ostré drápy každým okamžikem rozseknou obličej. Když začala kočka očichávat jeho nejintimnější partie, strach přešel v děs, a jediná myšlenka, které byl schopen, patřila drápům, ostrým jako břitvy a slonovinovým tesákům. Pak se kočka odtáhla. Sotva stačil otevřít oči, když strašný smrad, doprovázený zvukem drápání, naplnil jeho chřípí.

Kočka se vyčurala na jeho nové šaty.

Lockhart sledoval odcházející kočku a cítil, jak mu slzy stékají po tvářích.

Teprve pak si uvědomil, že to není jen kočičí moč, co tak strašně smrdí.

Zlatoslav Lockhart se počural taky.

 

          **********

 

Byla neděle večer, když Severus Snape zaklepal na dveře kanceláře profesorky McGonagallové. Když vstoupil, stará čarodějka ho pozdravila s mrazivým pohledem.

„Ano, profesore? Chtěl jste něco?“

Rty se mu zkroutily v náznaku ušklíbnutí. „Jdu si odpykat svůj trest, Minervo,“ pronesl hedvábným hlasem.

„Tenhle vtip není k smíchu, profesore,“ vyštěkla.

Založil ruce na prsou. „Tohle je první a poslední pokus odčinit kočičí hříchy, Minervo,“ varoval ji. „Ber, nebo nech být.“

Podezíravě se na něj zadívala. „Nemyslíš to vážně.“

Pozvedl ruce. „Fajn, Minervo, ať je po tvém. Já odcházím,“ řekl a otočil se zády. Ale její hlas ho zastavil.

„Počkej.“ Chvíli bylo ticho. „Severusi Snape, nemůžu uvěřit svým očím. Ty se mi omlouváš?“

Na bledé tváři se objevil zamračený výraz. „Zcela jistě nemám ani tušení, o čem mluvíš.“

„Skutečně?“ usmála se a pravděpodobně už si v duchu představovala, jak se tomu v budoucnu zasměje.

Pak na stůl vyskočila kočka, láskyplně mňoukla a snažila se jí otřít o tvář.

Škubla sebou, v očích se jí mihnul záblesk hrůzy. „Dostaň to zvíře z mé kanceláře, Severusi.“

„Proč?“

Polkla. „Nelíbí se mi způsob, jakým se na mě dívá.“

„A jak se dívá?“

„Jako když má hlad. Jako když kuje pikle. Jako když rozumí každému slovu, které řeknu.“

Snape se usmál. „Přesně tohle on dělá, Minervo.“ Obrátil svou pozornost k Gingerhead. „Pojď sem, chlapče,“ řekl tichým, jemným hlasem, který jako by ani nepatřil obávanému bradavickému mistru lektvarů. Kočka překvapivě poslechla. Snape se sehnul a zvednul obrovskou kočku do náručí.

„Dovoluji si předpokládat, že už mi netoužíš uložit trest?“ V jeho hlase opět zněl obvyklý sarkasmus.

Profesorka McGonagallová předstírala, že čte pergamen před sebou. „Jdi pryč, Severusi. A to zatracené zvíře vezmi s sebou.“ Dívala se, jak odchází a naposledy ho zastavila. „Mám jednu otázku.“

„Ano?“

„Nemůžeš doopravdy vědět, že rozumí našim slovům, že ne?“

Snape chvíli hleděl do zářivých kočičích očí, než odpověděl.

„Ale ano, mohu.“

McGonagallová na něj zmateně hleděla.

„Měl bych to vědět. Koneckonců, je to moje kočka.“


 

Epilog

 

Byl pondělní večer a zapadalo slunce, když Severus Snape překročil hranice bradavických pozemků. Nenápadně kráčel k Prasinkám, jeden další temný stín mezi stíny Zapovězeného lesa. Noc slibovala, že bude klidná a teplá, alespoň tady v Bradavicích. Při pohledu na kočku, pohybující se vedle něj, ho napadlo, jestli bude noc klidná také pro zbytek světa. Na chvíli přerušil svoji pomalou chůzi a otočil se ke kočce. „Kam teď půjdeš?“

Gingerhead se posadila. „Na rodinné setkání.“

„Opravdu?“

„Ano,“ odpověděla kočka. „Můj bratranec Belial se právě převtělil a tak myslím, že mu oplatím návštěvu. Připadá mi docela zábavné ho dráždit, zatímco je ještě kotě.“

Milosrdný Merline, to existuje víc koček, jako je tahle?

Ale nahlas ta slova neřekl. „No,“ řekl tak nenuceně, jak jen bylo možné, „můžeš vyrazit.“

„Čekáš, že uvěřím, že ti nebudu chybět?“

Snape se zasmál. „Stejně jako by mi chyběly ty stehy na zadku.“

Kočka zavrčela. „Víš, že se setkáme znovu.“

„Ne, pokud tomu budu moci zabránit.“

Kočka na něj zamyšleně pohlédla. „Možná můžeš být čaroděj, ale já mám další tři životy. Neviděl jsi mě naposled,“ varovala ho, pak švihla ocasem a zmizela.

Severus Snape byl najednou sám. Věděl, že mu bude dělat potíže zvyknout si na ticho. Pak se mu po tváři rozlil úsměv.

Zbytek světa, kouzelníci stejně jako mudlové, by se měl mít od této chvíle na pozoru.

Gingerhead je na volné noze.


Užívateľské meno:
Heslo:
Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: lucky - 24.08. 2020
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Týmto dávam vedieť, že očakávam ďalší príspevok. Ďakujem.

Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Ty jo, opravdu skvělá povídka a báječně přeložená. Jsem úplně vyčerpaná ze smíchu. Dnešek je perlou pro čtení. Vážně se mi hned půjde líp na třídní schůzky, když mě baví vzpomínky na kocoura a páně Lockhartovy svršky. :-))))))

Nádherná povídka. Neskutečně jsem se bavila od začátku až do konce. Děkuji, že jsi pro nás našla a přeložila. Od teď budu na naše kocoury pohlížet úplně jinak 
Díky za všechny dnešní komentáře. Britskou kočku jsem si musela najít, vůbec jsem netušila, že něco takového existuje. Určitě jsou to potomci tohoto zrzavého kocoura - když jsem četla o tvojí kočce, jak dokáže ukrást horké stehýnko a ani se nepopálit... žravost a mazanost mají společnou... ;-)
Jistě znáš Garfielda. Ten byl animovaný podle britské kočky. Náš Eduard vypadá dost podobně 

Skvelá poviedka určite si prečítam aj iné od teba

Výborná poviedka pri ktorej sa človek neraz pristihol s úsmevom na perách.:) Vďaka za skvelý preklad.
Jsem ráda, že se ti povídka líbila a díky za komentář.

Masakr na konec :)
Díky za překlad, byla to opravdu úžasná povídka!!!!
Jsem ráda, že se ti povídka líbila, díky za všechny komentáře!!

Blahoželám k dokončeniu prekladu. Výber úplne fantastický, preklad úplne famózny. Waw. Fakt niečo úžasné. Ďakujem moc a je mi cťou, že je na týchto stránkach. Dúfam, že si čoskoro vyberieš niečo ďalšie. Excellent! 
Červenám se nad tou velkou chválou, neřekla bych, že si ji tak úplně zasloužím, ale udělala mi obrovskou radost! Díky moc!

Škoda, že s kocúrom komunikoval len Severus, po poslednej veľkej pomste by si určite prišli na svoje aj všetci "postihnutí". Hoci, asi bude nakoniec lepšie, že nevedia, kto za tým všetkým stál. Škoda, že sa niečo neušlo aj Dumbledorovi. Na toho nemá Severus ťažké srdce. Vďaka za preklad tejto vtipnej poviedky, tiberie. Teraz už zostáva len mať oči na stopkách a reflexy v strehu, keď sa v dosahu objaví ryšavý kocúr:-))
Taky lituju, že Brumbál nedostal svůj díl.... klidně by o tom mohla být celá jedna kapitola, to by se mi fakt líbilo...;-)
Moc děkuju za všechny milé komentáře.

Takže nakoniec Severus uznal, že Gingerhead je jeho mačka :) teraz keď si už tak porozumeli, mi je celkom ľúto, že odišiel :D
Ďakujem za túto poviedku. Dobre som sa pri nej bavila.
Přála bych si ještě aspoň jednu kapitolu, takovou nějakou Severus, kocour a pohodička, ale nebylo nám přáno....  díky moc za komentáře!!

Hedvika se marně snažila vysvětlit, že to všechno udělala kočka, ale po pátém pokusu to vzdala a smířila se s tím, že její člověk je v mezidruhové komunikaci beznadějný případ.
Děkuji za vyhledání a překlad. Bylo to úžasně osvěžující dílko. ...kdo ví, jestli Křivonožka není z příbuzenstva... *:D
No jo, pravda, obrovská zrzavá kočka.... že by?? A díky moc za všechny komentáře!!!

Merlin s námi a a zlé pryč. Gingerhead na své cestě k ovládnutí světa. Už se nedivím, že kočky se považují za bohy. 
Škoda, že kocour neodešel ovládnout svět společně se Severusem... ta dvojice měla velký potenciál...  Díky za všecky komentáře!!!
Máš pravdu, jeden mazanější než druhý, pokud by se ti dva spojili ...
Myslím, že na to je moje fantasie krátká.

Ach bohové! Geniální povídka! díky za překlad :)
A já děkuju za komentáře a jsem ráda, že se kocour líbil....

Béé, já chci ještě! Jak nám to mohl Ryšoun udělat - tolik tuňáků, skřítků, Lockhartových hábitů a podobného povyražení, kde jinde to chce najít?
Jedinečná povídka, nevzpomínám si, že bych četla něco podobného, užila jsem si každé slovo, ti dva jsou pro sebe stvořeni, jejich charaktery jsou totožné. A nakonec vyhrál Ryšoun:
"Koneckonců, je to moje kočka.“ To prohlášení mě vzalo za srdce.
Díky.
Taky bych si ráda početla ještě nějaký příběh nebo lumpárnu "made in Gingerhead", ale na druhou stanu jsem ráda, že se autorkce podařilo příběh udržet až do konce napínavý ... možná, že kdyby přidávala další a další kapitoly, už by to nebylo ono. Ale lhala bych, kdybych tvrdila, že mi po té potvoře ryšavé nebude smutno.
A ano, věta "Koneckonců, je to moje kočka", je pro mě koruna celého příběhu. Kdo by v první (druhé, třetí....) kapitole něčemu takovému uvěřil.....
Děkuju za všecky milé komentáře!!!

Dám si VELKÝ pozor, abych náhodou někde nepotkala obrovského rezavého kocoura, ale myslím, že když se rozhodne, jeho oběť nemá šanci. Jak pěkně zatočil s Nebelvíry :-D
Moc díky za překlad, povídku jsem si strašně užila a myslím, že se k ní budu vracet vždycky, když budu potřebovat zlepšit náladu :-)
Moc díky za komentář a jsem opravdu ráda, že povídka potěšila...!!

Severusi, ty jsi ale malicherný :) Takhle poslat kocourna na nebelvírské :) Ale Weasleyovic dvojčata v růžové? to bych chtěla vidět :D
No jo, toho jsem si ani nevšimla! Harry, Weasleyovic dvojčata a McGonagallová byli všichni nebelvíři! O Lockhartovi nevíme nic, ale tipla bych ho taky na Nebelvír.... Není ani chytrý, ani lstivý, ani loajální, tak co zbývá... Nebelvír jako ostatní, co lezou Severusovi na nervy.
Díky za všecky komentáře!!!

Severus si užil svou pomstu ve velkém stylu. A teď, když se šílený kocour vydal dál do světa, obtěžovat někoho jiného... Neředěné štěstí! Jen aby se brzy nevrátil.  Díky za parádní povídku. Hodně jsem se u ní pobavila, bylo to skvělé.
Myslím, že Severus si svou pomstu zasloužil... konec konců, on on toho ryšouna zkusil nejvíc, tak aspoň dostal něco na oplátku...  Jsem ráda, že se ti povídka líbila a děkuju za všecky komentáře!!

Díky za překlad! Potěšilo mě, že si Severus toho kocoura nenechal, už takhle mi jich všech bylo líto;)
Ale zas kdyby se s kocourem spolčil proti Voldemorovi, ti dva spolu to klidně mohli celou válku vyřešit.... byl tu nápad, že Gingerhead by zakousla Nagini..... ;-)
Moc ti děkuju za všecky komentáře k povídce!

Mrzí mě, že už je konec, protože něco tak vtipnýho, jsem už dlouho nečetla. Obrovský díky za překlad :)
Kombinace Severuse a zrzavý potvory je vražedná. Chudák Harry, ale v porovnání s ostatníma z toho vyšel ještě docela dobře. Fred a George založí novou módní značku "made in Bradavice" :D No a Zlatoslav, to byla teprve perla. Jediný štěstí, že jsem to nečetla na přednášce, protože bych se asi udusila smíchy :D
Ještě jednou díky za námahu a čas věnovaný překladu
Nejhůř z toho asi vyšel Lockhart, už podruhé přišel o hábity..... skoro jsem si říkala, že autorka má proti němu něco osobního. Ale na druhou stranu v kánonu je to taková povaha skrčkovská, tak ať trpí.... Harry vyvázl fakt poměrně lacino...
Moc díky za všechny komentáře!!

Myslím, že po téhle povídce si dám velký pozor na všechny zrzavé kočky, které potkám. Kdykoliv nějakou uvidím hned si vzpomenu na tuhle povídku a určitě se usměju a zlepší mi to den. Moc díky za tuhle úžasnou povídku.
Já bych kocoura potkala docela ráda, klidně bych riskla i nějaký ten průšvih....Jsem moc ráda,že se ti povídka líbila a díky za komentář!

Tohle byla jedna z nejoriginálnějších a nevtipnějších povídek, jaké jsem kdy četla. Vážně mi tenhle kocour bude chybět.
U všech obětí jsem se nasmála, ale bylo mi jich taky trochu líto.
Konec byl děsivý. Představa, že najdu přede dveřmi velkého zrzavého kocoura!! Těším se na tvůj další překlad. Díky
Líto mi bylo jenom Lockharta, když on tady byl vykreslený tak bezbranně.... musela jsem si vzpomenout, jaký byl v kánonu hajzlík a pak mě lítost přešla. Skoro. Děkuju za pochvalu povídky (komu by to neudělalo radost) a hlavně za všechny tvoje komentáře!
Žádný další překlad neplánuju, ale Kocoura jsem neplánovala taky. Prostě jsem ho jeden večer přečetla a prostě jsem nedokázala jen tak zavřít stránku a nechat ho být.... skoro bych řekla, že kocour chtěl do světa a ukecal mě. Takže jestli narazím znovu na něco takového, co nedokážu nechat být...

Tak to tedy byl mazec. Nečekala jsem, že těch kočičích obětí bude tolik, ovšem zase jsem doufala, že jednou z nich bude Brumbál. No nic, tak příště, kočka má přece víc životů :-) Ovšem vzhledem ke konci se domnívám, že si Harry už nemusí dělat starosti s bojem proti Voldemortovic. Jestli ho Gingerhead někde potká dřív, je s Pánem zla ámen.
Veliké díky za výběr super povídky a za parádní překlad. Kočičí porce srandy mi bude chybět.
Vzpomínám, jak kocour řekl, že nemá rád hady, tak se obávám, že se bude Voldemortovi i Nagini spíš vyhýbat a nebude se moc plést do člověčích záležitostí. A já jsem taky doufala, že si kocour Brumbála pěkně podá!! Jenže autorka asi nečetla ty stejné snamione překlady, které nám teď toho Brumbála ukázaly ve správném světle.... jinak by ho pomsta neminula.
Díky za všecky komentáře!

Jak to, že nám Rowla tyhle události zatajila? To se dělá?
Harryho jsem přešla jen s úsměvem, u dvojčat jsem se nepokrytě chechtala a Zlatoslava mi bylo málem líto :D
Severus a Zrzavec jsou prostě nebezpečná kombinace. Vážně moc by mě zajímala konfrontace kočky a Voldemorta. Předpokládám, že Gingerhead by si dala Nagini k obědu. Taková možnost zničení viteálu nikdy nikoho nenapadla. Chtěla bych vidět čaroděje, který dokáže vstát z kočičího žaludku.
Díky za překlad, tiberie :D
Čaroděj, který dokáže vstát z kočičího žaludku? To mě pobavilo.... mohla bys napsat k povídce pokračování. Věřím, že proti spojeným silám Severuse a Gingerhead by ani Voldemor neobstál. Díky za všecky komentáře!

To akože koniec našej lásky??  Nezostanú spolu? Škoda... Dík tiberia za celú poviedku, také veselé čítanie to pre mňa bolo :))
Škoda, že spolu nezůstali, že? V týmu by byli neporazitelní. A děkuju za milé komentáře k celé povídce.

Tohle tedy byla jízda. Pomsta byla sladká a ten konec děsivý... Při představě, že se na mě nalepí takový kocour... :-D Děkuji Ti, tiberio, za skvělý překlad skvělé povídky. Určitě ji nebudu číst jen jednou.
Ta pomsta nakonec byla dokonalá. Jen mohla autorka mezi kocourem terorizované jedince zahrnout i Brumbála, udělala by mi tím radost.
Moc ti děkuju za všechny milé komentáře....