Preklady fanfiction Harryho Pottera

Všechna práva náleží J. K. Rowlingové. Překlad nebyl vytvořen za účelem zisku.

13. kapitola - Muž a kočka

Kocour zíral na Snapea žlutýma, nestárnoucíma očima. Tenhle člověk možná není tak naprosto neschopný, jak se zdál na první pohled.

„Zajímavé,“ řekl kocour po krátké odmlce. „Jsi mnohem vynalézavější, než jsem ti připisoval,“ dodal a olízl si přední tlapku. Z té zatracené vlhkosti tady ve sklepení se mi kroutí srst, pomyslel si otráveně.

Snape neměl, samozřejmě, ani ponětí, co kočce proběhlo hlavou. Tak se jen ušklíbl. „Děkuji vám, Vaše milosti, za vaše laskavá slova,“ utrhnul se na něj a z jeho hlasu odkapával jedovatý sarkasmus. „A kdybys teď laskavě vypadla z mého sklepení a z mého života, byl bych ti velmi vděčný.“

Kocour se překulil na bok a začal si olizovat obrovské břicho. „Obávám se, že to udělat nemůžu. Aspoň do té doby, než vyprší Protivova lhůta, a to budou ještě dvě noci. Velká Matko všech koček, smrdím jako domácí skřítek. Musím si vyčistit kožíšek.

Snape se zamračil. „Jaká lhůta?“

Kocour vzhlédl a pomyslel si, že ten člověk je přece jen kapku pomalejší. „Před týdnem jsme uzavřeli sázku a Protiva vyhrál. Za trest musím strávit týden ve tvé společnosti.“

„Sázku o co?“

Kocour se zatvářil poněkud rozpačitě. „Ale tak dobře, mohl bych ti to říct. Líp, když to uslyšíš ode mě než od Protivy. Tvrdil jsem, že dokážu sníst desetinásobek své váhy. Protiva řekl, že nedokážu.“ Odmlčel se, jako by znovu prožíval šťastné chvíle. „K mé velké hanbě jsem snědl jen sto dvacet kilo tuňáka a kuřat. Ještě čtyři a půl kila navrch a vyhrál bych sázku.“

Snape pozvedl obočí, očividně ohromený. „No jestli je to pro tebe nějaká útěcha, taky bych vsadil na tebe. Hlavně potom, co jsem tě viděl večeřet,“ dodal se škodolibým úsměvem.

Kočičí tvář se rozzářila. „Díky. Bylo škoda prohrát, zvlášť když uvážíš, že nácvik toho dne ráno jsem zvládnul skvěle. Ani jedno stehýnko nezbylo,“ dodal kocour a hrdě škubnul ocasem.

Mistr lektvarů rychle překonal překvapení. „Tak teď, když jsme si to vyjasnili, mi vysvětli, co mám udělat, abych se zbavil tvé společnosti.“

Kocour zamrkal. „Ale proč?“

Snape se na kočku zeširoka usmál. „Protože jsi to nejvíc sobecké, domýšlivé, nesnesitelné a chamtivé stvoření, na jaké jsem kdy narazil.“

Rozhostilo se tíživé ticho. „Nejsem domýšlivý.“

Snape obrátil oči v sloup. „Ale prosím tě. Dokonce ani Lockhart není tak domýšlivý.“

Kocour vstal a prohlížel si jeho obličej. „Přísahal bych, že mě máš rád,“ zamumlal pod fousy.

„Mít rád tebe? To už bych raději na veřejnosti objímal chlapce-který-přežil a vyprávěl mu, jak úžasného má kmotra, než abych strávil další minutu v tvé přítomnosti.“

Kocour na něj zíral a neměl absolutně žádnou představu, o čem ten člověk mluví, ale tvářil se, že chápe, o čem je řeč. Každopádně bylo jasné, že to myslel jako urážku. „Nemáš mě rád.“

„Správně.“

„Vážně mě nemáš rád.“

Snape založil ruce na prsou. „Míříš tím někam?“

„Jak mě můžeš nemít rád?“ Tomu nerozumím, pomyslel si kocour, dokonale zmatený. Má tu čest být mým sluhou a klidně ji zahodí? Proč?

„Můžu začít třeba tím, že mám celé tělo pokryté škrábanci.“

„Neměl jsi mě nakopnout a šlápnout mi na ocas. Ty kopeš, já škrábu.“ Možná si mě spletl se psem.

„Moje hábity jsou plné chlupů.“

„Nejkvalitnější kočičí srsti, když dovolíš. Odpuzuje vodu a v chladných zimních večerech úžasně hřeje.“ A to nemluvím o znamení věrného služebníka.

„Znečistil jsi mou ložnici a koupelnu.“

„Měl jsi mi přivolat bedničku.“ Jak dokáže být tak natvrdlý.

„A co ta nehoda v mé třídě? Pamatuješ si na tu akci se šantou?“

„Fajn, tak jsem závislák. Potřebuju pomoc, ne odsouzení. A jen tak mimochodem, nezbyla tu nějaká ta šanta?“

„A co Fawkes? A Moudrý klobouk?“

„Jsem šelma. Kočky prostě loví ptáky. A pokud jde o klobouk, odmítl mě zařadit do mé koleje.“

Snape na kocoura překvapeně zíral. „Ty jsi byl zařazen do Zmijozelu?“

„Manipulativní, intrikán a nenažraný, to je to, co o mně klobouk řekl,“ odpověděl kocour a hrdě zvedl hlavu.

Chvíli bylo ticho. Mistr lektvarů zjevně přemýšlel o časech, kdy slýchal, jak ho popisují stejnými slovy. Kromě nenažraný, samozřejmě. „A co obtěžování ostatních učitelů? Máš vůbec představu, do jak velkých problémů jsi mě dostal?“

„To nebyla moje chyba,“ protestoval kocour a rozvaloval se na břiše, roztomilý jako kosatka. „Já jsem jen nevinný kocourek.“ Uvidíme, jestli to zafunguje. Ale k čertu, neskočil na to.

„Merlinův zadek, nevinný. Temný Pán je nula ve srovnání s tebou!“

„Kdo?“

Snape obrátil oči v sloup. „Nech to být.“

„Mimochodem, ohledně toho chlápka Lockharta, udělal jsem jen to, o cos mě požádal, pamatuješ?

„Dobře, to uznávám. Ale to, co jsi provedl profesorce McGonagallové, bylo neomluvitelné.“

Kocour zamrkal a něco jako škodolibost mu zasvítilo v očích. „Prosím. Ale jen proto, že ty jsi na dietě, nemusí hladovět všichni ostatní. Musím udržovat svou rodovou linii. Jen jsem následoval své instinkty, jak jsi osobně poznamenal na vaší schůzi.“ A jednou, až budu mít dost dědiců, uskutečním svoje plány na ovládnutí světa.

Mistr lektvarů zamyšleně hleděl na kočku. „Ty máš výmluvu na všecko, že?“

„To bych raději měl mít, po sedmi životech,“ odpověděl kocour pyšně. A možná se ve společnosti nadřazeného tvora taky něčemu přiučíš, člověče.

„Existuje nějaký způsob, jak bych tě dokázal přesvědčit, aby ses choval slušně, než ti ta lhůta vyprší?“

Kocour si olízl fousky. „Vysvětli 'chovat se slušně'.“

„Tak za prvé, žádné škrábání nebo drápání.“

„Pokud mě nebudeš kopat a šlapat mi na ocas, myslím, že to zvládnu,“ souhlasil kocour.

„Nebudeš trousit chlupy na moje oblečení.“

Kocour protočil oči. „Ale no tak. Jak si asi myslíš, že to udělám? To bys mě taky mohl požádat, abych přestal dýchat.“ Výborně. Já a moje velká huba. Tahle hláška byla zvlášť dobrá, kotě.

Snape vycenil zuby. „Pouvažuji o břitvě a holicích lektvarech.“

Kocour vstal, hřbet vyhrbený do oblouku. „Jen to zkus, jestli se odvážíš!“

Nastal okamžik rozpačitého ticha. Pak Snape povolil. „Dobře. Tak je na to oblečení aspoň netřepej schválně.“

Kocour se taky uvolnil, podrbal se na uchu a vyslal do vzduchu obláček srsti. „Budu se snažit, to je všecko, co mohu říct.“

„Existuje jakákoliv sebemenší šance, že mi nezničíš i zbytek sklepení?“ Sarkasmus v jeho hlase by dokázal celou třídu utopit v slzách.

Kocour si olízl genitálie. „Existuje jakákoliv sebemenší šance, že bude moje jídlo podáváno včas?“

Snape se posadil do křesla, přísný obličej poznamenaný únavou. „Tohle je beznadějné,“ zamumlal. „Budu velebit okamžik, ve kterém zmizíš z mého života.“

Kocour na něj zmateně pohlédl. Pořád mě nemá rád. A to bylo víc, než kočičí ego uneslo. Seskočil z postele a z původně černých hábitů, na nichž seděl. Přiklusal k sedícímu profesorovi, vyskočil mu na kolena a začal příst. „Ale no tak, Srabusi, nebylo to přece vždycky špatné,“ řekl a třel si hlavu o sevřené lidské ruce.

Mistr lektvarů se zamračil. „Neříkej mi tak. Nikdy,“ varoval Gingerhead.

„Fajn. Tak jak ti mám říkat?“

„Předpokládám, že oslovovat mě 'pane', to bych po tobě chtěl příliš, že?“ Kocour zavrtěl hlavou. „Dobře, tak tedy 'profesore',“ odpověděl unaveně a zvíře si znovu začalo otírat hlavu o jeho ruce.

„Večeře?“

Snape se zasmál. „Po nájezdu do kuchyně? Ne, nemyslím. Ředitel bude bez sebe, až o tom uslyší.“

„Nakrm mě a já jim tu stávku rozmluvím.“

Pozvedl obočí. „Jak to uděláš?“

Gingerhead zazářily oči. „Zuby a drápy, samozřejmě.“

„Pokud to zvládneš, tak je určitě také dokážeš přesvědčit, aby tě pravidelně živili výměnou za tvoji... ochranu proti všem škodám,“ navrhl Snape.

Kocour téměř zalapal po dechu. Jak to, že to nenapadlo mě? Pak se stočil na člověčích kolenou a předl. „To bych mohl udělat. A tos byl překvapený, že jsem byl zařazen do tvé koleje,“ vrněl.

Snape se na dlouhou chvíli zahleděl na kočku. Pak neochotně natáhl ruku a pohladil kočičí hlavu a kočka blahem přivřela oči. „Možná...“ ale nikdy ta slova neřekl nahlas.

Kočka na něj upírala oči. „Ano, možná...“ Možná bychom ty a já mohli být přátelé. V jiném čase a na jiném místě, ale...

Ale ten okamžik pominul.

„Takže, kdy odcházíš?“

Kocour si olízl tlapu. „Někdy toto pondělí. Nesnáším hady.“ Obzvlášť toho velkého, co se plazí tvou cestou.

Snape zmateně zamrkal. Ale už se vzdal pokusů pochopit kočičí logiku.

„A když teď teda zůstávám,“ řekl kocour, „je tu někdo konkrétní, kdo ti obzvlášť leží v žaludku?“

Severus Snape, současný mistr lektvarů a bývalý smrtijed, se usmál širokým, zlomyslným úsměvem.

„Popravdě řečeno, kočičáku, někdo by tu byl.“

Kocour ucítil lidskou ruku, jak ho hladí po zádech a začal příst hlasitěji.

Ještě bude zábava.

Poznámka překladatelky: v originále kocour sežral 270 liber tuňáka a 10 liber už nemohl, což přepočítáno na kila ( 0.45kg/libru) dává těch 120 + 4.5 kg. Skoro třináctikilový kocour, no potěš, to už ani tak není velká kočka, jako spíš malý tygr...