archiv.hpkizi.sk
12. kapitola – Hlídky v temné noci
The Teacher's Pet
Vložené: Patolozka - 07.05. 2013
Téma: The Teacher's Pet
tiberia nám napísal:

Text v tejto časti je generovaný, v prípade že zistíte nezrovnalosti, nahláste to prosím


Učitelův mazlíček

Prekladateľ : tiberia

Názov originálu: The Teacher

Autor originálu : Werecat99

Link na originál : The Teacher

Počet slov originálu: : 19 887

Rating : T 13+ -

Éra / Obdobie: Bradavice - kánon Žáner: Humor , Parody Jazyk originálu: EN Varovanie: Neuvedené Počet slov originálu: _10K-30K Párovanie: Neuvedené
This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended

Postavy v tomto príbehu sú majetkom JKR, autorky ságy Harryho Pottera. Duševné vlastníctvo prekladov rôznych mien, názvov a miest patrí pánom Medkom, ktorí túto ságu preložili do češtiny a p. Petrikovičovej a p. Kralovičovej, ktoré ju preložili do slovenčiny. Autorské práva k tejto poviedke vlastní Werecat99, ktorá napísala túto fanfiction.

© Autorské práva k tomuto prekladu patria hpkizi.sk o.z. a šírenie prekladu mimo tieto stránky je bez výslovného súhlasu zakázané.


The Teacher's Pet

Autor: Werecat99

Překlad: tiberia

Příběh o tom, jak jeden zlomyslný ryšavý kocour dokáže během jediného týdne obrátit Bradavice vzhůru nohama.



Všechna práva náleží J. K. Rowlingové. Překlad nebyl vytvořen za účelem zisku.

 

Poznámka autorky: Nejsem žádný básník, ale nedělám si z toho hlavu a tvářím se, že jsou ty rýmy přijatelné. Stejně jsem většinu z nich převzala od Shakespeara.

Během psaní této kapitoly nebyli trvale zraněni žádní domácí skřítkové.

Poznámka překladatelky: Ta první písnička, co Protiva vyřvává, je parafráze zpěvu tří čarodějnic z Macbetha, jemně říznutá Protivovou sprosťárničkou.

 

12. kapitola – Hlídky v temné noci

 

Severus se vlekl temnými bradavickými chodbami a cítil se staře a unaveně. Ten večer byl úplná katastrofa. Jednání jeho kolegů jasně ukázalo, že kočka je nejmenším z jejich problémů. Chovali se hůř než někteří jejich studenti a řediteli se nakonec podařilo s tou hanebností skoncovat jen díky tomu, že byl schopen je zkrotit svým jazykem a hůlkou. Když se rozcházeli, znepokojeně se po sobě dívali kradmými pohledy, protože slova, která byla vyřčena, mezi nimi zůstanou ještě dlouho poté, co tato noc skončí.

Gingerhead ho dohonila a mňoukla, aby upoutala jeho pozornost.

„Ztichni,“ syknul, „všechno je to tvoje vina.“

Kočka znovu mňoukla.

„A dnes večer už žádné jídlo. Argus musel dostat uklidňující lektvar, aby se dokázal vyrovnat s tím, cos udělal jeho kočce, ty oranžový postrachu.“ Zamyšleně zíral na Gingerhead. „Na druhou stranu, lepší paní Norrisová, než Minerva. Ty máš ale nervy, kocoure.“

V tom okamžiku vletěl na scénu Protiva.

Samozřejmě.

„Vypadni, Protivo. Dnes večer na tvoje urážky nemám náladu,“ utrhnul se na něj.

„A na urážky od McGonagallové náladička byla, co?“ Duch křepčil kolem Snapeovy unavené postavy. „Proč jsem nebyl pozván na večírek?“

„To nebyl večírek, ale porada.“

„Ne to, co jsem slyšel, Srabusi,“ zachechtal se.

Snape se zamračil, když uslyšel svoji nenáviděnou přezdívku. „Zmiz, Protivo, než na tebe zavolám Krvavého barona!“

Duch naprosto nevzrušeně pokračoval v posměchu. „A jakpak se má drahoušek Minerva dnes večer? Neměl bys s ní strávit taky nějaký čas, kotě?“

„Přestaň provokovat! Ten zatracený kocour si tenhle večer užil už dost,“ rychle odpověděl Snape a okamžitě své odpovědi litoval.

„Tááák? A kterápak měla to štěstí?“ Díval se na Snapeův rozzuřený obličej a smál se. „Snad ne paní Norrisová? Ó, to je příliš dobré. Jsem přesvědčený, že můj milovaný Argus bude dnes večer potřebovat mou útěchu, co říkáš?“

Snape si promnul bolavé oči. Mít v patách kočku bylo dost zlé. Ale kočka a duch, to už byla noční můra.

„Co se děje, Srabusi? Chybí ti nějaká vlastní akce? Fakt škoda, že ti ty dámy v Londýně zdrhly dřív, než ses k něčemu dostal, že jo, čiči?“

Mistr lektvarů rozčileně vzhlédl. „Jak ses...“ Pak upřel pohled na kočku, která si s nevinným výrazem umývala tlapku. Povzdechl si. „No jistě.“

Protiva se znovu zachechtal a začal zpívat:

 

„Kolem kotle v kruhu chodí,

jedové tam drobty vhodí,

Oheň hoří a v kotli bubliny

volá, volá, kouzlo z hlubiny.

Už mu chutí v těle cuká,

něco vzrušeného ťuká.“

 

A pak propukl v smích a tančil kolem mistra lektvarů.

„Zmlkni, Protivo! Krvavý barone!“ Samozřejmě, po zmíněném duchovi ani vidu, ani slechu.

„Myslím, že to zazpívám zítra ve Velké síni. Co říkáš, kotě?“

Gingerhead žalostně mňoukla. Význam toho zvuku byl Snapeovi naprosto jasný. Znamenalo to: „Nakrm mě!“

„Milosrdný Merline,“ zamumlal. „Přísahal bych, že by ta kočka dokázala sežrat celého draka úplně sama.“

Gingerhead ožila nadějí.

„Na to zapomeň,“ zasyčel a otočil se zády ke kočce i k duchovi. „Vy dva si jeden druhého zasloužíte, ale já vás mám plné zuby. Jdu do postele, a jestli se byť jen jeden z vás opováží rušit můj odpočinek, budete tančit v rytmu kletby Cruciatus!“

Pochopitelně, ani Gingerhead ani Protiva nevypadali, že by na ně výhružka udělala vůbec nějaký dojem. Kočka pochybovačně mňoukala a Protivovo vyzpěvování ho provázelo celou cestu až do jeho komnat.

 

Samotnému se v posteli těžko usíná,

Chceš něco horkého a tvrdého mít,

ale já přijdu, než ráno zaťuká,

tvůj vychrtlý zadek za svůj si vzít.

 

Mistr lektvarů vešel k sobě do sklepení, prásknul za sebou dveřmi a kočku i ducha nechal za nimi.

Konečně ticho a klid, pomyslel si vyčerpaně.

 

          **********

 

Gingerhead:

„Mám hlad.“

„Ty máš vždycky hlad,“ poznamenal Protiva.

„Neměls mi zahnat služebníka. Kdo mi teď přinese jídlo?“

„A co takhle nájezd na kuchyni?“

Gingerheadin ocas sebou začal škubat. „Nájezd?“

„Proč ne? Obvykle tam chodí jen domácí skřítci.“

Teď kočka slintala blahem. „Domácí skřítci?“

Protiva se zahihňal. „Existuje jediná věc, ve které naprosto souhlasím se starým Srabusem, kotě. Rád bych tě někdy viděl proti drakovi.“

Kočka zuřivě zavrčela. „Jestli najdeš vhodnou pánev na smažení, buď mým hostem.“ Zatřepala hlavou a přihladila si jazykem neposlušnou srst. „A teď, kudy do kuchyně?“

 

          **********

 

Snape se svlékl, posadil za stůl a přivolal si lehkou večeři a láhev silného vína. Jedl v tichosti a vychutnával si tolik potřebné soukromí. Když měl plný žaludek a alkohol v krevním oběhu pěkně hřál, sáhl po grimoáru a našel předpis na lektvar, který se chystal dnes večer vařit. Dožvýkal poslední kousek sendviče a procházel si seznam přísad.

Šalvěj, ochranu poskytne. Dvakrát tolik.

Pelyněk, pro třetího oka otevření. Mám.

Chlupy, peří neb šupiny z dotyčného zvířete. Klidně tunu. Mám.

Šantu, pakliže zvířetem jest kočka. Pro zvíře jiné nahlédni do seznamu níže. Mám. Za předpokladu, že „dotyčná kočka“ nevyplenila veškeré moje zásoby.

Dračí šupiny, na prášek drcené. Mám. Zajímalo by mě, proč jsou potřeba.

Ropuší nohy, na jemno sekané. Mám.

Vodu pramenitou, za ouplňku nabranou. Sedm kapek. Mám. Jestlipak by tohle fungovalo na toho vlkodlaka?

Zdá se, že postup je jednoduchý; pro mistra lektvarů, samozřejmě.

Snape zvedl hůlku a namířil na kotlík na druhé straně místnosti. Ze špičky hůlky vyletěla ohnivá šipka a kotlík se začal zahřívat.

Opřel se, upíjel víno a vychutnával si praskání plamenů a nepřítomnost mňoukání.

 

           **********

 

Domácí skřítci v bradavické kuchyni zaječeli hrůzou, když na dřevěném stole uprostřed místnosti přistála obrovská prskající a škrábající ryšavá kočka. Rozšířené oči strašidelně svítily, ocas mával a uši se tiskly dozadu. Kočka skočila ze stolu na podlahu, z podlahy na kredenc, svištěla vzduchem a chňapala po kořisti.

Vyděšení skřítci křičeli a slepě pobíhali místností, mizeli, nahodile se přemisťovali a vráželi do sebe, zatímco kočka shazovala všecko, co jí stálo v cestě; kuchyňské potřeby, židle, talíře a několik ubohých skřítků.

 

          **********

 

Snape, stojící nad bublajícím kotlíkem, rukávy vyhrnuté k loktům, vhodil špetku šanty do vroucího lektvaru. Kapalina krátce vypěnila, a když ji začal míchat po směru hodinových ručiček, usadila se. Naklonil se dopředu a nasál páry vystupující z lektvaru. Strašlivý zápach ho donutil se zašklebit.

Smrdí to jako kočičí moč, pomyslel si znechuceně. To nevypiju ani za nic.

 

          **********

 

Skřítek Farfy se svalil přes rendlík a přistál na břiše. Než se mohl vyškrábat zpátky na nohy, váha té šílené kočky ho přišpendlila k zemi. Farfy cítil na krku její horký dech a byl to ten nejodpornější smrad, jaký se kdy dostal do skřítčího nosu. Rozklepal se a snažil se osvobodit, ale marně. Kočka mu olízla temeno hlavy, jako by testovala vzorek večeře. Farfy řval a bylo mu jasné, že se jeho život chýlí ke konci.

A pak ho něco osvítilo.

Luskl prsty a přivolal mísu kuřecích stehýnek.

Naštěstí pro skřítkovstvo na zemi Gingerhead usoudila, že pečená kuřecí stehýnka jsou lákavější než umouněný domácí skřítek.

 

          **********

 

Snape se posadil na židli a prohlížel si kalnou tekutinu v lahvičce. Vypadala tak, jak by správně vypadat měla, ale bez otestování vzorku to nemohl říct s jistotou. Rozhlédl se kolem sebe, ale kočka nebyla v dohledu.

„Kde je ta prokletá kočka, když ji člověk potřebuje,“ povzdychl si a položil lahvičku na stůl.

Testování účinků lektvaru bude muset počkat do zítřka, anebo do té doby, než ho kočka milostivě znovu poctí svou přítomností. A kdyby se náhodou rozhodla nevrátit nikdy, tím líp.

Při té myšlence se uchechtl.

A pak uslyšel zaklepání na dveře.

 

          **********

 

„Co teď?“ Severus Snape si přitáhl černý hábit blíž k tělu a zahleděl se na Hagrida s jasným roztrpčením.

„Omlouvám se, profesore, že vás nenechám odpočívat,“ zamumlal poloviční obr. „Jen jsem vám todleto chtěl donýst.“ A podal mu kočku, která si blaženě olizovala fousky.

Snape automaticky převzal kočku, kterou mu Hagrid podal a v tom samém okamžiku toho litoval. To zvíře bylo těžké. Odfrknul, vypustil kočku na zem a Gingerhead kolem něj odklusala dovnitř a uvelebila se tam jako doma. Hagrid pořád vypadal znepokojeně.

„No? Chtěl jste ještě něco jiného, Hagride?“

Hagrid studoval prach na svých botách. „Ve skutečnosti, profesore...“

Snape si nechal zajít chuť zavřít mu dveře před nosem. „No tak mluvte, člověče. Je dost pozdě.“

„Rozumějte, profesore, ta kočka se dneska večer chovala ošklivě.“

„Což není nic nového, ne? Ošklivě se chovala jeden každý večer v tomto týdnu,“ vyprskl vztekle. „Kam tím míříte, Hagride?“

„Vloupala se do kuchyně,“ řekl nakonec Hagrid. „Udělala z toho místa kůlničku na dříví a zranila několik domácích skřítků. Slyšel jsem je mluvit o stávce, profesore. Ředitel bude zuřit, až to zjistí.“

„Nebuďte směšný, Hagride. Domácí skřítci nikdy nestávkují!“

„Jo, možná ti, co nikdy nepotkali tudletu kočku.“ prohlásil Hagrid.

Pravda.

Snape si povzdychl. „V pořádku, Hagride. Uvidím, co se dá dělat.“

Zavřel dveře a vrátil se do své pracovny, následován vrnící Gingerhead. Snape přidal pět kapek lektvaru do svého vína a pozvedl ho k obličeji. Po chvilce váhání si obsah nalil do krku.

Nic.

Upřeně se díval na kočku, která si šťastně umývala zadek. Pořád nic. Slyšel předení a občasné zavrčení, ale neslyšel žádnou řeč. Prošel si znovu předpis, ale co se toho týče, věděl, že pokyny dodržel.

Zmožený únavou si jemně pomasíroval spánky a ucítil nastupující migrénu.

„...hloupí dvounožci, o nic lepší než domácí skřítci, kde je moje svačinka, pitomečku? Potřebuji, abys mě krmil a pečoval o můj kožíšek a hladil mě a taky abys mě uctíval. Můj dědeček byl faraonova kočka a já jsem tady uvíznul s bezcenným otrokem, jako je tenhle. Zírá na mě a nemá ani páru o tom, kdo já jsem, a zanedbává svoje povinnosti, moje jídlo a vychvalování....“

Mistr lektvarů ohromeně vstal, když uslyšel kočičí reptání. Pak se mu znovu vrátila schopnost používat hlasivky. „Komu říkáš pitomečku?“

„Ani jedno jídlo podávané včas, žádná hračka k rozcupování, jenom tenhle páchnoucí, mastný, chrápající, opičí...“  Gingerhead najednou vzhlédla, zaskočena náhlým poznáním, že ji Snape skutečně slyší. Zahleděla se na něj s novým zájmem. „Rozumíš, co říkám, člověče?“

Snape se usmál. „Ano, kotě, rozumím.“ A vycenil zuby v úsměvu, který by dokázal přimět jeho studenty, aby si ušpinili kalhoty.

Hra začala.


Užívateľské meno:
Heslo:
Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: 12. kapitola – Hlídky v temné noci Od: kopapaka - 26.05. 2013
Hra začala...
Dokonalé.

Re: 12. kapitola – Hlídky v temné noci Od: larkinh - 09.05. 2013
No to jsem zvědavá, co bude dál :) Hra začala... to bude zábava. 
Re: 12. kapitola – Hlídky v temné noci Od: tiberia - 09.05. 2013
Řekla bych, že v příští kapitole si pěkně od plic promluví a pak by mohlo dojít i na nějakou akci. Snad nebudeš zklamaná. Díky za komentář.

Re: 12. kapitola – Hlídky v temné noci Od: teriisek - 09.05. 2013
Chce se mi věřit, že to Severus tomu nesnesitelnému zvířeti spočítá, ale spíš se obávám, že se s ním nakonec spolčí proti ostatním. Díky za překlad, jsem zvědavá, co bude dál...
Re: 12. kapitola – Hlídky v temné noci Od: tiberia - 09.05. 2013
Věřím tomu, že by mu to Severus rád spočítal, ale neumím si představit, že si to kocour nechá líbit. Ale to spolčení není špatný nápad.... nech se překvapit. Díky za komentář.

Tak a teď se uvidí jaká hra začne. Já bych to tipovala, že kocour dostane vynadáno, ale pak se domluví a to se teprve začnou dít hrůzy. Díky za překlad.
Re: 12. kapitola – Hlídky v temné noci Od: tiberia - 09.05. 2013
Hrůzy už moc nestihneme, do konce zbývají dvě kapitoly, ale ta příští bude celá o tom, jak se to pokusí mezi sebou vyříkat.... Díky za komentář.

Gingerhead ašpiruje na titul "najväčší postrach Rokfortu". Väčší než duch Zloduch a Snape. Ale elixír je už na svete, tak hádam kocúr trochu skrotne. Vďaka za preklad, pobavil:-)
Re: 12. kapitola – Hlídky v temné noci Od: tiberia - 09.05. 2013
Já bych se spíš bála, že k příšernému postrachovu chování přibudou ještě drzé řeči.... nějak si tu potvoru nedokážu představit zkrotlou.... ;-) Díky za komentář.

Vlastně se divím, že Hagrid unikl smrti. Na Snapově místě bych vyzkoušela, co všechno poloobří kůže snese. :-D 
Ale konečně se dostáváme k tomu zajímavému. Jsem napnutá, co bude dál. Díky, skvělá povídka. ;-)
Re: 12. kapitola – Hlídky v temné noci Od: tiberia - 07.05. 2013
Denice navrhovala umlátit Hagrida kocourem, což je velmi praktický návrh ;-)
Díky za komentář...

Tak to som zvedavá na čo bude Severusovi dobré rozumieť mačacej reči.
Ja tú mačku strašne neznášam :D
Re: 12. kapitola – Hlídky v temné noci Od: tiberia - 07.05. 2013
Nakonec mu to k něčemu bude, uvidíš... ale asi až v poslední kapitole ;)
 

Re: 12. kapitola – Hlídky v temné noci Od: TaraFaith - 07.05. 2013
Chudáci skřítci!! Ještě, že má Gingerhead raději pečené masíčko.
Kočičí reptání nemělo chybu. "Můj dědeček byl Faraonova kočka" Severusův ůsměv na konci byl určitě nebezpačný, ale podle mého je Gingerhead hodně těžký protivník.
Moc se těším na pokračování. Děkuji za pěkné zpříjemnění dne.
Re: 12. kapitola – Hlídky v temné noci Od: tiberia - 07.05. 2013
Ty skřítky kocour teda fakt skoro přehnal... však už i Hagrid je na něj naštvaný, což je pro něj naprosto neobvyklé. A chudák "bezcenný otrok" Severus!
Díky za komentář...

Přímo se válím smíchy. To zase byla jízda. Napadlo autorku, že by se Severus mohl spojit s kocourem a uzavřít pakt: my proti všem? To by bylo fakt děsivé. Opět úžasná kapitola s úžasným překladem. Děkuju.
Re: 12. kapitola – Hlídky v temné noci Od: tiberia - 07.05. 2013
Noooo.... po pravdě řečeno, něco takového jako dohoda tam bude... docela jsi na to kápla, ale víc neprozradím, nech se překvapit ;-) Díky za komentář.

Cože? Už i Hagrid hájí domácí skřítky a NE kočku?! Tak to je konec. A to, že Severus kočce rozumí, mi nepřijde jako až taková výhra. Kromě přivádění k šílenství svými akcemi ho teď může přivádět k šílenství ještě slovně. Zejména když je takový kámoš s Protivou. Severus se sice na konci usmál, ale kdo ví, kdo se bude smát úplně na konec.
Díky za super překlad. Zázvorák je fakt zábavný :-)
Re: 12. kapitola – Hlídky v temné noci Od: tiberia - 07.05. 2013
Aby nějaké zvíře dožralo Hagrida, tak to se snad ještě nestalo. To Zázvorák musel hodně řádit. Do konce zbývají už jen dvě kapitoly, třeba tě nakonec kocour se Severusem v něčem i překvapí....

Severus je světec - já bych Hagridovi tu kočku otřískala o hlavu a poslala ho, ať ji vrátí, kde ji sebral.
„Rozumějte, profesore, ta kočka se dneska večer chovala ošklivě.“
Tohle mě zase dostalo. Od Hagrida bych vážně nečekala tak tvrdý odsudek .
Díky.
Re: 12. kapitola – Hlídky v temné noci Od: tiberia - 07.05. 2013
Ano, ano, ano! V obou případech. Hagridovo sdělení, že kočička se chovala ošklivě je na Hagridovy poměry opravdu neobvykle tvrdý odsudek. A představa, jak si Severus bere od Hagrida kocoura, chytá ho za zadní tlapy a následně s ním Hagida mlátí.... chechtala jsem se dlouho... Díky za komentář!

Lituju chudáky skřítky, nechtěla bych být v jejich kůži. Kocour si za všechny lotroviny zaslouží. A Severusův úsměv na konci dává velkou naději. Těším se na další kapitolku.
Re: 12. kapitola – Hlídky v temné noci Od: tiberia - 07.05. 2013
V téhle kapitole mě docela pobavila autorčina poznámka v úvodu, že při psaní nebyli zraněni žádní domácí skřítci. Docela vymákla, co nejvíc chytí za srdce.