Preklady fanfiction Harryho Pottera

Varování: Pouze pro dospělé

Disclaimer: Všechna práva patří JKR, já nevlastním zcela nic. Překlad nebyl vytvořen za účelem zisku.

Poznámka překladatelky: Tato povídka se mi zalíbila, protože mi připomněla jaro - slunce svítí, tráva se zelená, sukně se zkracují, příroda se probouzí a pak tu bylo něco i o včelkách...:-) ano, i to k tomu patří. Tentokrát tedy žádná hlubokomyslná povídka, pouze mnoho barev a snad i nějaký ten úsměv.

Hermiona se nenápadně vytratila z rodinné oslavy - nadšenci svátku svatého Patrika v Doupěti byli natolik  pod vlivem, že jim vůbec nedošlo, že jedna třetina zlatého tria už dávno nebyla v jejich středu.

Ulevilo se jí, že mohla uniknout od neustálého řinkotu skleniček, nečekaných výbuchů bujarého smíchu a občasných zvuků připomínajících křupání venkovního nábytku, to jak se oslava dostávala čím dál tím víc mimo kontrolu.

Nechala své myšlenky volně proudit, mezitím co se brouzdala vysokou svěží trávou, která obklopovala Weasleyovic rodinný domek - její současné bydliště, dokud si nenajde něco víc vyhovujícího blízko Londýna.

Přestože své přátele a jejich rodiny milovala, někdy po obrovské poválečné party jednoduše neměla stejnou potřebu jako oni oslavovat jakoukoli drobnost, která se jim připletla do cesty. Ale neměla jim to za zlé. Jednoduše oslavovali svou svobodu.

Krátce se ohlédla, aby se ujistila, že ji nikdo ze zahrady, kde se v každém koutu pořádal veliký vydekorovaný piknik, nesledoval, vklouzla do hustě vysázeného sadu jabloní, které byly zanechány svému osudu a posledních několik let rostly divoce, jak se jim zachtělo.

Proplétajíc se vysokou trávou, volně rostoucím plevelem a deformovanými kmeny, následovala cestičku, o které si byla jistá, že ji použilo už mnoho osob před ní. Přesto bylo poznat, že dřív na dobře vyšlapanou stezku už dlouhou dobu nikdo nevstoupil. Tedy samozřejmě kromě ní a George.

Čekal na ni ve skrýši na stromě, která tam byla už od doby, co byl Bill ještě malý. Usmál se na ni na uvítanou a spustil pro ni provazový žebřík, o kterém byla přesvědčená, že drží pohromadě jen díky kouzlům.

„Už bylo na čase, abys utekla,“ řekl a naklonil se, aby jí pomohl na podestu.

Hermiona vděčně přijala jeho nataženou ruku, potichu nadávajíc na své zářivě zelené lodičky, které nebyly vůbec přizpůsobené na jakoukoli fyzickou aktivitu. V okamžiku, kdy se dostala nahoru, ji pevně sevřely jeho paže, obličej se zabořil do jejích kudrlin. Cítila, jak se usmál proti jejímu krku.

„Co?“ zeptala se.

„Připadám si jako nadržený puberťák, co se chystá přesvědčit hezkou holku, aby s ním šla do jeho skrýše na stromě,“ odpověděl, políbil ji na tváře a odtáhl ji, aby na ni viděl.

„Ou, takže už sis sem nahoru předtím vodil slečny?“ škádlila ho, objala ho kolem krku, pevně se k němu přitiskla a tentokrát byla vděčná svým nepraktickým podpatkům, že jí perfektě umožnily dostat se k němu výš.

„Nejsi první,“ přiznal a laškovně k ní sklonil hlavu.

Hermiona si pohrávala s vlasy na jeho zátylku. „Vlastně mě to ani nepřekvapuje.“

„Ehm, ale byla bys první slečnou, se kterou jsem si to tady nahoře rozdal,“ dodal a významně pozvedl obočí.

„A kdo říkal, že si to s tebou rozdám? Co když se někomu podaří zabloudit až sem? Co pak, hmm?“ zeptala se a cítila, jak se jí zrychlil puls při představě, že by něco tak osobního prováděli na tak otevřeném místě.

George vypadal na okamžik zadumaně a pak pronesl, „Pak by mi nezbylo než vytroubit celému světu, a mamce, že my dva si to už několik měsíců rozdáváme jako králíci.“

„Takhle to formulovat? Jak romantické,“ protočila Hermiona panenky.

„No, něco na ten způsob,“ odpověděl a jemně ji políbil.

Hermiona se zatřepotáním přivřela víčka a vydechla proti jeho rtům. „Proč ne něco na způsob, že jsme se do sebe bláznivě zamilovali a máme docela problém s tím se navzájem neustále nedotýkat?“

„Nebo možná... tě pravidelně prolívám lektvarem lásky a ty jsi tak odsouhlasila se mnou prchnout do nudistické kolonie, kde spolu budeme dalších několik let šťastně a vesele kopulovat,“ zamumlal jí do rtů.

Hermiona se začala smát, „Chci s tebou šťastně a vesele kopulovat a ne, aby mě tvá matka uvěznila v pokoji po zbytek mého života.“

„Rozhodně ne do konce tvého života!“ zalapal George posměšně po dechu.

„Hm, možná do konce tvého,“ zakřenila se Hermiona, opět si přitáhla jeho obličej k svému a hluboce ho políbila.

Polibek jí vášnivě opětoval, dlaněmi klouzal nahoru a dolu po jejích zádech a přitom se ji snažil natlačit proti svému tělu, jak jen to bylo možné. Opět zavzdychala a nechala ho, aby ji zvedl do vzduchu a položil je oba na zaprášenou dřevěnou podlahu.

Hermioně bylo jasné, jak málo času si mohou pro sebe ukradnout, než jejich tajemství vyplave na povrch. Ale bylo to tajemství, které byla rozhodnutá udržet jen mezi nimi dvěma tak dlouho, jak jen to bude možné. Nebylo to tím, že by se obávali, že by jejich vztah nebyl ze strany ostatních akceptován; spíš se jednalo o to, že se pokoušeli vyhnout  nevyhnutelnému tlaku jeho rodiny a jejích přátel, kteří byli celí žhaví na dohazování. Nebyla ještě doslova připravená slyšet od paní Weasleyové plány ohledně vnoučat a její vlastní jméno v jedné větě zárověň.

Georgovy rty na jejím krku ji vrátily zpět do reality. Jeho prsty pomalu nechávaly sklouznout ramínka jejích zelených šatů a jemně se otíraly o její klíční kost, což jí způsobilo lehkou husí kůži.

„Nemůžu se dočkat, až se přestěhuješ do Londýna,“ zašeptal k ní, rty klouzal po jejím krků dolů k výstřihu.

„Myslela jsem, že sem rád chodíš na návštěvu. Vím, že to tvou matku vždy potěší,“ zavzdychala, když jeho palce přejely přes její vztyčené bradavky.

Hlavou se se vší vervou zabořil do jejího poprsí a bolestně zavzdychal. „Prosím, Hermiono, tenhle týden už je to potřetí, co jsi před sexem zmínila moji matku. Začínám si vytvářet komplex.“

Hermiona si odfrkla a zaklesla prsty do jeho ryšavých vlasů, aby k sobě mohla opět pozvednout jeho obličej. „Přeháníš. A těď mě polib.“

„Pro tebe cokoliv,“ odpověděl, opět ji políbil, prsty klouzal po stranách jejího těla dokud nenahmatal spodničku. Zachvěla se, když jí dlaněmi přejel po nahých stehnech a zakroužila boky, to když jí pomalu stahoval kalhotky a následně je hodil za sebe.

Jeho prsty našly střed jejího těla a ona mohla znatelně slyšet jeho zalapání po dechu, to když zjistil, že už je vlhká a připravená. „Myslela jsi na mě, Grangerová?“ zeptal se.

„To je to jediné, na co jsem byla celý den schopná myslet,“ zavzdychala, boky se přitlačila proti jeho ruce, její tělo se nemohlo dočkat dalšího dotyku.

„Pokusím se tě nezklamat,“ usmál se a vsunul jeden dlouhý prst do jejího čekajícího nitra. Vykřikla, nehty zaryla do jeho předloktí, to když opět rozežhnul plamen, který neustále planul jen a jen pro něj. Zopakoval své počínání, rukou se proti ní začal pravidelně pohybovat a zároveň si opět přivlastnil její rty.

Hermionino tělo reagovalo okamžitě, prohýbalo se proti jeho, boky neustále narážely o jeho klín, naléhaly, aby se k ní připojil. Když zapojil i svůj palec, to aby líně pohladil napuchlý pahorek, byla si jistá, že vidí hvězdy.

Georgovi došlo, že během tohoto jejich ukradeného momentu neměla dost trpělivosti na to zpomalit. Její reakce a neustálé narážení do jeho opasku toho byly jen důkazem. S přivřenýma očima sledovala, jak se od ní odtáhl, aby si uvolnil motýlka a pásek a sama se ujala iniciativy, sáhla do jeho trenek, aby jedním pohybem vytáhla jeho již prokrvený penis.

Teď byl on na řadě, aby zamumlal řadu nadávek, to když její ruka klouzala nahoru a dolů a palec škádlivě třel špičku jeho mužství. To bylo víc, než v tomto momentě dokázal snést. V mžiku ji popadl, lehce nadzvedl a nedočkavě se připravil k prvnímu opravdovému setkání s jejím tělem.

Celé její tělo se prohnulo, nehty se opět zaklesly do předloktí, zanechávajíce za sebou rudé půlměsíce. Vždy to mezi nimi bylo takové - naléhavost a ohromující vášeň. Nepřestával proti ní přirážet, stále zrychloval, dokud nezaklonila hlavu a čelist se nesevřela rozkoší.

To místo, oslava, vzdálené hlasy jejich přátel a rodiny, se vytratily, dokud tu nezůstali pouze oni dva. Hermiona cítila, jak v ní rozkoš narůstá, tlaková bublina začínající v jejím nitru a rozrůstající se až do jejího žaludku a končetin. Otevřela oči, aby mohla vidět Georgovi do obličeje. Usmál se na ni, námaha se mu pomalu začala usazovat ve tváři, to když do ní opět pronikl a dosáhl na bod hluboko uvnitř jejího těla.

Hlava jí klesla dozadu, rty opustil bezděčný vzdech, když své pohyby opakoval znovu a znovu. Bez varování ona bublina praskla, tělo konečně dosáhlo uvolnění. Vlna za vlnou oslepující rozkoše se přehnala přes celé její bytí a vrátila se zpět k Gergovi, stahujíc ho sebou.

Jeho výkřiky byly jako ozvěna jejích, vzepřel se proti ní a jakýkoli rytmus, který předtím měli se ztratil v bouři pocitů. Georgovy paže se podlomily, jeho napůl oblečené tělo se zhroutilo na její, hlavu si uvelebil na jejích prsou a snažil se opět popadnout dech.

Hermioniny prsty se opět zapletly do jeho vlasů. Nejraději by tu s ním takhle jen spokojeně zůstala ležet. Cítila, jak jí kolem oblin jejích prsou začal věnovat drobné polibky. Povzdechla si.

„Měli bychom se vrátit,“ řekla a prolomila tak to příjemné ticho.

„Anebo bychom tu mohli založit svou vlastní nudistickou kolonii,“ poškádlil ji, opřel se o loket a políbil ji na rty.

Hermiona se rozesmála. „Ano, vážně mě mrzí, že v tento okamžik musím zmínit tvou matku, ale...“

George se od ní rychle odtáhl. „Dobře, dobře, už vstávám...“

Zvedl ji ze zaprášené podlahy, jeho prsty se pokusily vrátit zbytky zdání elegance jejím rozvrkočeným vlasům mezitím, co se ona snažila uvést své oblečení alespoň do trochu společensky únosného stavu. Naposledy se políbili a polibek to byl plný žádosti a příslibu. Pak se George z ničeho nic přemístil pryč.

Opět vklouzla do svých střevíčků a nemohla jinak než se pro sebe usmát nad myšlenkou, jak dlouho to Georgovi bude asi trvat, než se ji opět pokusí vylákat do korun jabloní.