Preklady fanfiction Harryho Pottera

Poznámka překladatelky: Mám slabost pro lehce bláznivé povídky, zvlášť pokud mi nejen připomínají oblíbený seriál, ale i můj vlastní život.

Hermiona si přejížděla kartáčkem s měkkými štětinkami přes zuby tak vehementně, že by jeden až uvěřil, že její chuděrky špičáky (či v tomto případě její dášně) něco špatného provedly. Vlastně doslova nepřejížděla kartáčkem přes zuby, spíš by se to dalo nazvat broušením. Možná plánovaly převzít spolu s postříbřenou plombou a voskovou dentální nití vládu nad světem.

„Merline, Grangerová, tak špatně jsem nechutnal,“ ozvalo se rozhořčeně z připojené ložnice. Hermiona vystrčila hlavu za roh a vyndala si růžový plastový kartáček z pusy. Vypadala se svými rozvrkočenými vlasy, široce rozevřenýma tázavýma očima a ústy plnými pěny jako rozzuřené zvířátko.

„Ou, ne. Chutnal jsi...ehm... výbolně,“ sprška pěny zdůraznila její „bolně“. Strčila si kartáček opět do pusy a pokračovala ve svém broušení.

„Lžeš,“ zakřičela osoba, která se rozvalovala na karmínové dvousedačce.

Hermiona se na ni ohlédla a zamračila se. Živě vše vyplyvla do umyvadla. Živě proto, že přestože tato rozvalující se osoba nemohla sliny ani vidět, mohla je slyšet, živě.

Vešla zpět do pokoje a držela si ručník u úst, bezpochyby si utírala bublinky od pěny, které jí pokrývaly celou dolní část obličeje.

„Nelžu,“ ozval se její tlumený křik. Urážející osoba, která se opírala o jednu z rukojetí gauče vrhla jejím směrem zdrcující pohled.

„Tím pádem nechápu, proč sis drhla veškeré zbytky tkáně tvých dásní a to po...“ zahleděl se na hodiny, „celé čtyři minuty.“

Hermiona pokrčila rameny. „Cítila jsem se špinavá,“ řekla a opět vešla do koupelny.

Urostlý chlapec se jedným pružným pohybem vyhoupl z pohovky a třemy dlouhými kroky došel ke dveřím koupelny. Opřel se o rám dveří a pozoroval hlavní prefetku, která si právě nabírala vodu do dlaní, upila, zaklonila hlavu a začala kloktat.

„Špinavá? Cítíš se... špinavá,“ zeptal se. Koutkem oka na něj pohlédla. Zavřela ústa a naklonila se nad umyvadlo, aby se jedním rychlým přímočarým uplivnutím zbavila veškeré tekutiny z jejích úst. S fascinací ji pozoroval.

„Poslouchej, tohle bych nikdy nezvládl,“ zauvažoval nahlas. Hermiona posměšně pozvedla obočí.

„Je to jednoduché.“ Pokrčila rameny. Zavrtěl hlavou a donutil sám sebe k navázání tam, kde skončil.

„Špinavá?“ zeptal se ještě jednou. Hermiona protočila panenky.

„Ano, Zabini. Špinavá, zamazaná, nechutná, umorousaná, odporná, zasv...“

„Dobře, dobře, pochopil jsem. A smím se zeptat, proč musíš ubližovat mému drahému, extrémně egocentrickému psyché tím, že tvrdíš, že se po naší úžasné hodině líbaní cítíš... špinavá?“ zeptal se s přimhouřenýma očima. Hermiona se otočila jeho směrem a jednou rukou se opřela o skříňku u umyvadla.

„Prostě se tak vždy cítím. Začnu mít pocit, že musím něco udělat, něco vyčistit, abych se cítila lépe. A čistění zubů vždy pomůže,“ řekla a pokrčila rameny.

Blaise otevřel ústa, aby něco pronesl, a pak je zase zavřel. Rozprostilo se ticho a Hermiona sáhla po láhvi, která vypadala jako rodinné balení likéru. Pokud tedy vyráběly rodinná balení lahví likéru. Tekutina uvnitř láhve byla jasně oranžová a na obalu zářila velká masivní písmena, která dohromady tvořila slovo na L. Hermiona otočila uzávěrem, přiložila rty k okraji láhve, zaklonila hlavu, přičemž z láhve rychle usrkla.

„Pomalu, holka,“ řekl Blaise s úsměvem. Hermiona se na něj zamračila, tekutinu stále uvnitř úst.

„Takže tvrdíš, že to ustavičné broušení a... čištění pusy se mnou nemá co dělat?“ zeptal se.

Hermioniny oči se rozšířily a začala mávat rukama a hopsat nahoru a dolu. Z úst se jí vydralo zaskučení. Začala poskakovat dokola místnosti. Blaise se ve své ležérní poloze napřímil a pozoroval ji s obavou smíšenou s fascinací.

Konečně, po tom, co by se dalo klasifikovat jako lehčí záchvat, vyplivla Hermiona tekutinu do umyvadla. Do nosu ho praštila silná vůně, která mu připomínala... velmi zředěnou verzi pomerančů.

„Merline, Hermiono. Zaprvé - jsi v pořádku? Za druhé - co to je? Příšerně to smrdí,“ zvolal Blaise.

„To je ústní voda. Vím... chutná to dokonce ještě hůř než je to cítit. A jsem v pořádku,“ řekla Hermiona potom, co vykloktala ještě trochu vody. Otočila se na něj a zakřenila.

„Cítím se mnohem lépe,“ řekla potěšeně. Blaise jí věnoval ohromený pohled.

„Potom, co jsi svá ústa zbavila jakýchkoli bakterií a provedla zvláštní já-hořím-tanec... jsi si jistá, že ti v puse zbyla ještě nějaká živoucí tkáň?“

„Ne-e, jsem si docela jistá, že všechno skončilo v umyvadle,“ opět si utřela ústa ručníkem a opustila koupelnu. Blaise ji následoval.

„Dobře. Teď si tam můžeš vypěstovat hlenovité společenství,“ zamumlal. Tento výrok donutil Hermionu se hlasitě rozesmát, přičemž sebou mrskla do dvousedačky, přesně do míst, kde předtím seděl Blaise. Ten si jen odfrkl.

„Sedíš na mém místě,“ pronesl a postavil se těsně vedle ní. Hermiona mu věnovala nevinný pohled.

„Ach, je mi to tak líto. Myslím, že se na místě rozpláču,“ řekla a drze se usmála. Blaise se na ni zamračil.

„Ne, vážně, tohle je moje místo,“ řekl s upjatým, vážným výrazem ve tváři.

„Ou, drahý, vzhledem k tomu, že tohle je moje dvousedačka, postavená v mém pokoji, v mých osobních komnatách, vážně bych ti mohla jen stěží konkurovat,“ pronesla a podepřela si bradu dlaní.

„Přesně na tomto místě jsem seděl bez úhony posledních jedenáct střed a třináct sobot. Toto místo neustále obkreslovalo mou fyzickou schránku s takovou přesností a pohodlností, že já a jedině já mohu v podobném místě nalézt útěchu. A myslím to vážně, když říkám, že si sednu rovnou na tebe, pokud to bude znamenat, že budu moci sedět na Mém Místě,“ řekl a při posledních slovech hrdelně zavrčel.

Hermiona se začala uchechávat jeho drmolení a jen pokrčila rameny. Blaise se nakročil s úmyslem si na ni sednout. Hermiona vypískla. 

„BlaisiBlaisiBlaisi!“ vykřikla. „Nesedej si na mě! Když to uděláš, navždy zničíš ten unikátní přesný obrys!“ vychrlila ze sebe. Blaise se zarazil a napřímil se.

„Máš pravdu, Grangerová. V tom případě...“ Přiblížil se a naklonil, aby ji mohl popadnout do náručí, zvedl ji (ne bez hlasitých protestů lapené) a přehodil na druhou stranu dvousedačky. Pak se rychle usadil do Svého Místa. Hermiona na něj zírala ze svého pomačkaného místa. Po několika zamrmlání a zavzdychání (což jen vyvolalo úšklebek na lapičově tváři), se Hermiona uvelebila. 

„Budeš se cítit špinavá, pokud tě opět políbím?“ pronesl Zabini, jako by se nechumelilo. Hermiona se lehce zasmála.

„Říkáš to jako... v úplně špatném kontextu, Blaisi,“ řekla a stočila hlavu jeho směrem. „Cítím se špinavá, pokud jsem nedělala nic jiného, než že jsem se celá upocená válela a muchlovala celé hodiny se svým milencem.“ Blaise pokýval hlavou na znamení, že jí rozumí, ale jeho výraz obličeje mluvil o opaku.

„Jo, jseš hampejznice*,“ poznamenal. Hermionin spodní ret se zkroutil do posměšného úšklebku. Blaise sklouzl ze svého současného místa a sevřel její bradu, aby ji mohl jemně políbit.

„Jo, ale jsi moje ham... Merline! Ta věc chutná odporně!“ vyřikl. Hermiona si povzdechla a zakroutila nad ním hlavou.

„Tak si jdi zkusit vyčistit svoje vlastní zuby.“

*víte, co je to hampejznice? Ne? Gift také nevěděla, ale hledala jiný, hezčí název pro běhnu (slovník mi pro „harlot“ vyplivl vždy jen podobné výrazy, které dle mého nemají u zamilované dvojice co dělat) a seznam.cz pro mě našel podobnou krásnou alternativu. Miluji češtinu!:-)