Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 11

Jakmile do rozlehlé haly u Gringottů přicestovali Bill s Hermionou ve stejnou dobu, ze stejného krbu, dostalo se jim od kolegů několika zvědavých pohledů. Bill zaznamenal, že Hermionu to trochu znepokojuje, a rozhodl se, že teď by asi nebyl nejlepší čas držet ji za ruku, či snad políbit. I když obojí opravdu chtěl udělat. 

Vydali se chodbou a Bill si vzpomněl na rozhovor předchozí noci. Hermiona předložila velmi zásadní připomínku, totiž tu, že by se měli chovat jako vždy, když jsou v práci. Nemohli vypustit do světa, že jsou něco víc, než jen přátelé. Bylo nesmírně důležité, aby dodržovali svůj obvyklý, profesionální odstup. 

„Uvidíme se u oběda?“ zeptal se, když se blížili k její kanceláři. Nebylo pro ně zcela netypické, že by spolu seděli během přestávky. 

„Jasně,“ zamumlala s malým úsměvem a vyrazila dovnitř, nechávajíc ho v chodbě samotného. Bill si povzdechl a vydal se na cestu skrz budovu do své vlastní kanceláře. Být s Hermionou bude při sdílení stejného pracovního prostoru docela náročné. 

Ale když pomyslel na to, jak dobře spolu sdíleli postel, na tváři se mu rozlil úsměv přímo gigantických rozměrů. Předchozí noc předčila všechna jeho očekávání; poprvé od té doby, co se Fleur odstěhovala, měl s někým intimní vztah. A Hermiona nenechala své rty a ruce dál od něj dostatečně dlouhou dobu, aby stihl zformulovat nějaké stížnosti. Ačkoliv to nebyla nijak zvlášť divoká noc, Bill rozhodně viděl, jak vášnivá je Hermiona v i mimo ložnici. Ve skutečnosti způsobila, že než dorazili do práce, cítil se jako mužný a sexuálně atraktivní chlap. 

Potřesením hlavy si utřídil myšlenky a jal se psát adresy na obálky naskládané na stole.

XXX

Během dopoledne Hermiona čelila faktu, že potřebuje požádat Francine o pomoc, aby zkopírovala a zaevidovala žádost, kterou napsala pro důležitého investora. Než tu zatracenou věc sestavila, trvalo jí to přes dvě hodiny, protože se jí myšlenky nevyhnutelně stáčely od financí zpět na Billa a to bez jakéhokoliv varování. Nechystala se to teď zničit nesprávným dopracováním. 

S povzdechem posbírala své papíry a proklestila si cestu skrz kóje až do přízemí, kde našla Francine. 

„Omlouvám se, že ruším, Francine,“ začala při pohledu na blondýnu pilující si nehty za svým stolem. „Potřebuji vaši pomoc.“ 

Francine netrpělivě zírala na Hermionu, povzdechla si a pak prakticky zakňučela. „Právě teď? Už je skoro čas na oběd, slečno Grangerová.“ 

Hermiona se kousla do rtu; oběd měl být skoro až za hodinu a půl. „Ano. Teď.“ 

Místo odpovědi začala Francine pečlivě zkoumat Hermionino oblečení. Zaplavil ji nervózní pocit, když blondýna odložila pilník a přimhouřila oči. „Proč máte na sobě pánskou košili?“ náhle se zeptala Francine. 

„Já...“ Hermiona neměla představu, co říct.

Naštěstí Francine pokračovala. „Vlastně, ve skutečnosti nechci vědět, komu patří.“ Zatvářila se kysele. „A upřímně, vypadá to na vás nedbale s těmi modrými džíny a vlasy v ohonu.“

Skrz zaťaté zuby se Hermioně podařilo zavrčet: „Je neformální pátek. Pokud jste si nevšimla, tohle mají na sobě všichni. Zdá se, že to vy jste jediná osoba, která nevydrží celý den bez minisukně a sedmi liber make-upu naneseném na tváři.“ 

Francine se zamračila, studujíc Hermionino oblečení a snažíc se přijít s další věcí, kterou by ji zesměšnila, když se jí koutek úst stočil do kyselého úsměvu. „Vím, čí košili máte na sobě,“ zazpívala Francine protivně pronikavým hlasem. 

„Ne, to nevíte,“ odvětila Hermiona, ale její hlas začal být váhavým. 

„Podívejme se: cedulka vnitřní strany límce je nebelvírsky červená,“ začala Francine, „a knoflíky říkají ‚Ročník 1989‘, a jednoznačně to je pánská košile.“ 

Hermiona cítila, jak jí začalo bušit srdce. „Co – co tím chcete říct?“ 

Potměšilý úsměv zasáhl i Francininy oči a Hermiona se začala bát. „Chci tím říct, slečno Grangerová, že máte na sobě košili, která patří primusovi Nebelvíru z roku 1989, a pokud se nepletu, byl jím Bill Weasley.“ 

Ovzduší kolem Hermiony najednou velmi zhoustlo. Poté, co spolu strávili jen jednu noc, budou s Billem odhaleni. Hermiona se hodlala praštit: myslela, že prostě popadla obyčejnou bílou košili z jeho šatníku! 

Naprosto pobouřená vrazila Hermiona papíry Francine. „Udělejte čtyři kopie, dvě kopie pošlete na uvedenou adresu a doneste tyto originální dokumenty zpět na můj stůl před obědem,“ vyžádala si, otočila se na podpatku a prchla ze scény.

XXX

Bill netrpělivě čekal u jednoho stolku bufetu na Hermionin příchod na oběd. Jakmile ji uviděl, věděl s jistotou, že ony zaslechnuté drby musí být pravdou. Jen doufal, že se doopravdy neúčastnila pěstního souboje, jak mu zvěstoval Dennison během přestávky na kávu… 

„No, jsem si jistá, že už o nás ví všichni,“ oznámila úplně lehkovážně, když se svalila naproti němu a ukousla si z jablka. 

„Jo... slyšel jsem, že jsi ráno měla... neshodu s Francine…“ 

Hermiona se zhluboka nadechla. „Promiň, ale shledala jsem ji naprosto nesnesitelnou! Chce se mi z ní křičet,“ syčela Hermiona. „Dobírala si mě! Měl bys tam být, Bille! Jako by zatraceně dobře věděla, ještě než jsem řekla půl slova, že jsem strávila celou noc zamotaná do tvých přikrývek!“ 

Na Billovu tvář se vplížil úsměv, když si představil velmi nahou Hermionu zabalenou v jeho lůžkovinách, tápající po jeho těle. 

„Zajímalo by mě, jestli není Francine příbuznou Rity Holoubkové,“ zamyslela se Hermiona, čímž přivedla Billa do přítomnosti. „Umí ve mně až moc dobře číst!“ 

Bill pokrčil rameny a zhltl koláček. „No, teď budeme čekat. Třeba nikdo nic neřekne.“

XXX

Štěstí však při Billovi s Hermionou nestálo. Všechny starší, klevetivé ženské, které nejnovější informace získaly od Francine, si povykládaly s Hermionou v kanceláři, a většina z nich se usmívala, když ji viděly v Billově košili. Byla ze všech těch jejich pohledů tak vystresovaná, že se nakonec zahalila do příliš velkého černého pláště, který jí visel ve skříni pro případ příliš nízké teploty. Škoda, místnost byla výjimečně vyhřátá. 

Bill naopak musel snášet blahopřejná poplácávání po zádech a náhodné úšklebky od těch, které ani dobře neznal. Po Dennisonově plesknutí po rameni a proneseném: „Polapil jsi malého žhavého ptáčka, že?“ se rozhodl jen tak odejít, ruce zatnuté v pěst. 

A aby byl den ještě víc rozčilující, Francine se jala zkopírovat dvakrát stránku 31, sekce R-18 Gringottovy zaměstnanecké příručky a nechala jednu v  Hermionině a druhou v Billově příchozí poště. 

Když už nastal konečně závěr dne, čekala Hermiona na Billa u letaxového krbu. 

„Proč se nevrátit ke mně, můžu pro nás uvařit večeři,“ navrhl Bill Hermioně, když viděl její vyčerpání. 

„Hm, možná bych měla vařit já, tak zase neskončíme u Jíry,“ žertovala Hermiona. 

„Pojď. Můžeme později posedět u ohně.“ 

„U těch nádherných závěsů, co jsem ti ušila!“ dodala s úsměvem Hermiona. 

„Vidíš, prakticky tam patříš! Pojď, zítra tě naučím, jak má vypadat neformální sobota.“ Bill mrknul a Hermiona ho dychtivě následovala ke krbu.