Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 7

Pro Hermionu přišlo pondělní ráno příliš brzy. Většinu soboty a celou neděli strávila šitím námořnicky modrých závěsů po mudlovsku; magie se nehodila k šicím postupům, které se naučila od babičky. Protáhla si ruce a záda celá ztuhlá od naklánění se nad šicím strojem. Ačkoliv se Bill nikdy nedozví, jak těžce pracovala, byla ráda, že věnovala čas tomu, vytvořit mu něco pěkného. 

Zívla a promnula si oči, načež s Křivonožkou prošli chodbou pro kávu a kočičí pamlsky. Rychle přešla kolem tapet, které se trvale odchlipovaly od stěn. Žádné kouzlo či zaklínadlo, které zkusila, je nepřilepilo na víc než pár dní. Doufala, že na to má Bill řešení. 

Bill. Jen pomyšlení na nejstaršího Weasleyho jí vykouzlilo úsměv na tváři. Vplula do snění, připomínala si, jak cítila jeho rty, když mu ukradla polibek. Jak hladké měl vlasy, když si její prsty našly cestu po jeho širokých ramenou. Křivonožka otráveně zavrčel a Hermiona obrátila pozornost k velkým hodinám v kuchyni. 

„Ne!“ zasténala, když si uvědomila, že má jen třicet minut na to, aby se oblékla a dostala se do práce. Vytáhla z kapsy županu hůlku, nejdříve naplnila Křivonožkovu misku, pak si nalila kávu a pila ji, zatímco se rychle oblékala do práce.

XXX

Bill netrpělivě čekal, až přijde pondělí. Když konečně dorazilo, objevil se v práci příliš brzy. Snažil se sám sebe přesvědčit, že se nového týdne nemohl dočkat kvůli nedodělané práci, ale věděl moc dobře, že jen čekal na příležitost mluvit s Hermionou. Sakra, dokonce mu bude stačit jen ji vidět, protože ji měl v hlavě od pátečního večera a nezdálo se, že by pocit z jejího polibku chtěl v dohledné době zmizet. Snažil se soustředit na doručený stoh finančních návrhů pro svého šéfa, ale jen těžko se mu z tváře smazával připitomělý úsměv, když zamířil do haly. Alespoň měl v pondělí dobrou náladu. 

„Bille, ach, můj bože, je to pravda?“ 

Otočil se na patě a uviděl Lilu, docela statnou ženu pracující na jeho chodbě, jak si mne ruce. Vypadala rozrušeně, jako by měla prasknout. „Co je pravda, Lilo?“ zeptal se při tisknutí tlačítka na přivolání výtahu, který by ho svezl k šéfovi. 

„Opravdu chodíš s Hermionou Grangerovou?“ vyptávala se Lila. Než mohl odpovědět, začala breptat. „Ach, jsem tak šťastná! Je čas, aby ses z toho dostal a začal znovu! To je prostě nádhera! Jen jsem čekala, až si uvědomíš svůj celý potenciál. Jsi stále velmi atraktivní mladý muž! A nakonec, ona je nejchytřejší čarodějka v okolí. Nějaké plány na manželství nebo děti??“ 

Bill pelášil do výtahu, čímž Lilu efektivně zarazil dřív, než to stihla ještě víc rozpitvat. „Svět se zbláznil?“ přemítal nahlas. Zrudnul a nažil se přijít na důvod, jak by mohla sladká malá Lila něco vědět o jeho skororande s Hermionou. 

Výtah cinknul na znamení, že dorazil do cílového patra. Vydal se chodbou doleva směrem k šéfově kanceláři. Ale zase mu někdo vlezl do cesty; tentokrát to byl Dennison, další kolega. 

„Takže, jaký jsi měl víkend?“ zeptal se Dennison se zlomyslným úsměvem. 

„Pěkný?“ odvětil Bill, ale spíš se ptal, než odpovídal. 

„Ale ven s tím, řekni mi, jestli líbá dobře, nebo ne,“ prosil. Bill zalapal po dechu, ale Dennison hned nato pokračoval. „Všichni si vykládají o tom, jak jste se v pátek večer muckali do bezvědomí v Příčné ulici. Tak, jaká byla?“ 

Bill se čtyřikrát zhluboka nadechl a sevřel pěsti, až mu klouby zbělely. Pak se prosmýkl kolem Dennisona a konečně si uvědomil, odkud tyhle překroucené zvěsti přicházely. Francine. ‚Tak ta rozhodně čas neztrácela,‘ pomyslel si, když kráčel do šéfovy kanceláře. Prakticky hodil pomačkané zprávy do Bartových rukou. 

„Ehm, děkuji vám,“ stihl Bart pronést, když se Bill otočil k odchodu. „Vydržte chvilku, Bille,“ zavolal ještě, když už byl Bill skoro ve dveřích. 

Bill se na podpatku otočil tváří k nadřízenému. Opravdu nechtěl nic víc, než vynadat jisté užvaněné sekretářce, ale tohle musel vyřídit první. „Ano?“ 

Bart si odkašlal. „Je to trochu trapné, ale myslel jsem, že je vhodný čas vám připomenout stranu 31, sekce R-18 Gringottovy zaměstnanecké příručky, která se zaměřuje na všechny zásady a pokyny týkající se schůzek mezi kancelářemi.“ 

Bill zatnul zuby a zavrčel svoji odpověď; hned nato ho šéf propustil z kanceláře. Vystřelil na chodbu, chtěje využít svůj vztek. Ten z něj dostane to nejlepší. Hermiona si nezasloužila být předmětem šeptandy, zvláště ne takové, která zahrnovala jeho. Zasloužila si něco lepšího. 

Znovu a znovu tiskl tlačítko od výtahu, dokud se dveře před ním neotevřely a nevyjevily objekt jeho přemítání. „Hermiono,“ zamumlal, když ji uviděl. Skoro až zapomněl nastoupit. Přidržela mu dveře otevřené, a ty se pak začaly znovu hladce zavírat. 

„Bille!“ zářivě se usmála. „Jak se dnes máš?“ Když vstoupil do výtahu, zkoumala jeho rozzlobený výraz a upřímný zájem jí vytvořil vrásku mezi obočím. 

Bill uvolnil tvář a neodolatelně se na ni usmál. „Nic nového.“ Hermionina blízkost mu zlepšila náladu o sto procent. 

„Ach! Než zapomenu: dokončila jsem tvé závěsy!“ 

Usmál se na ni. Vypadala vyčerpaně a rozkošně. „Pak ti dlužím prohlídku tapet.“ 

„To tedy ano!“ zachichotala se. „Jestli máš čas, mohl by ses stavit dnes večer po práci.“ Hermiona si přejela dlaněmi sukni a nervózně rovnala její látku při čekání na odpověď. 

„Budu tam,“ slíbil, když opouštěli výtah. Hermiona si to s malým pokývnutím namířila ke své kanceláři a Bill ji pozoroval, dokud se mu neztratila z dohledu. Ke svému stolu se prakticky vznášel a víc ho už seslání nestvůrného netopýřího zaklínadla na Francine nezajímalo.

XXX

Francine po celou dobu oběda Hermionu vypočítavě sledovala a Hermiona nevěděla, jak se s tím a také se způsobem, jak o ní všichni klevetili, vypořádat. Také si nebyla jistá, proč jí během přestávky na odpolední kávu Lila s takovou vervou vykládala o radostech těhotenství. Ale věděla, že se za ní večer zastaví Bill a to jí pondělí zpříjemnilo. 

Po návratu z práce jako šílená pobíhala po domě, upravovala si vlasy a hledala, co si oblékne. Rozhodla se pro přiléhavé bílé tričko a nové džíny. Konečně se smířila s tím, jak jí kalhoty obepínají boky. 

Hermiona procházela bytem a průběžně kontrolovala, zda jsou Billovy závěsy úhledně složené a tapety stálé odchlíplé od zdi. Na chvilku se zastavila a ještě potáhla za lila papíry, aby visely ještě trochu víc od stěny. „To je lepší,“ zamumlala a nervózně zastrčila pramen vlasů za ucho. Krb vychrlil zelené světlo a v obývacím pokoji se objevil Bill. Hermiona se musela usmát tomu, jak zaplnil svými širokými rameny půlku místnosti. Na ten pohled by si mohla zvyknout. 

„Závěsy jsou v jídelně na stole. Pojď za mnou.“ 

Bill se nenuceně usmál, když ho vedla do vedlejší místnosti. „Ještě jednou díky, Hermiono.“ 

Zasmála se. „Neděkuj mi, dokud je u sebe nepověsíš. Možná mi navrhneš, abych přehodnotila veškeré domácí práce, které udělám.“ Zvedla jednu z námořnicky modrých látek a podala mu ji. 

„Hmmmm,“ hloubal Bill. Chvíli trvalo, než ohodnotil každý kousek závěsu. „Myslím, žes je ušila správně,“ ujistil ji s mrknutím. „Jaké šicí kouzlo jsi použila?“ 

„Žádné,“ odpověděla. 

Chvilku přejížděl prsty po stezích, než mu došla její slova. „Tys je šila bez hůlky?! Ale to ti muselo trvat celý víkend!“ 

Hermiona zrůžověla. „Netrvalo to tak dlouho,“ lhala. 

„Díky,“ zašeptal. „Znamená to pro mě hodně, opravdu si toho vážím.“ Sledoval, jak se její tváře barví z růžové do červené, ale když se od něj odvrátila, o ten pohled přišel. 

„Bylo mi potěšením.“ Zase si zastrčila ten samý pramen vlasů za ucho a malinko se na něj usmála. Teď, když ho měla ve svém bytě, se bála, aby zase příliš brzy neodešel. Moc ji těšilo jeho uvolněné chování, a zcela jistě nebyla pravda, že by nenáviděla způsob, kterým ji přiměl se červenat. 

„Tapety?“ zeptal se se zdviženým obočím.   

„Tudy,“ pronesla a spolu prošli chodbou spojující jídelnu s kuchyní. 

Bill svýma velkýma rukama hladil fialkové tapety a její oči upřeně sledovaly každý jeho pohyb. „Mamka zná každé kouzlo pro domácnost, které kdo kdy vymyslel. Přísahám, že jsem ji jako malý viděl všechna použít. Měli bychom být schopní to opravit,“ přesvědčivě jí řekl. Vytáhl hůlku z kapsy a ona ucouvla, aby mu udělala prostor. Ačkoliv chodba byla celkem malá, takže její pohyb s sebou přinesl jen nepatrné zvětšení prostoru. 

Bill ustoupil, takže svojí levou paží zavadil o Hermionino rameno. Snažil se skrýt zachvění, které v jeho těle vyvolala její blízkost. Bylo to už pár let, kdy měl naposledy chuť natáhnout ruku a dotknout se nějaké čarodějky. Jakmile si všiml, že na něj čeká, odkašlal si a složitě mávnul hůlkou, zatímco zřetelně prohlásil: „Adhero parities!“ 

Hermiona jen s úžasem sledovala, jak se na zdi objevila vrstva mazlavé hmoty barvy růžové cukrové vaty. „Tohle se mělo stát?“ zeptala se. 

Bill se zasmál. „Samozřejmě, že ano. Tohle je báječně fungující lepidlo, které udrží tapety na jejich místě. Zvedl kus zvadlého, ze zdi visícího papíru a uhladil jej na povrchu růžového lepidla. „Jen mě následuj.“ 

Začala přihlazovat ke zdi vlastní kus tapety a brzy se nenuceně smáli, když se jejich ruce při práci proplétaly. Hermiona byla šťastná po zjištění, že lepidlo funguje. A ještě šťastnější, když si uvědomila, že Bill pracuje pomalým, rovnoměrným tempem. Nechtěla, aby to skončilo. 

Když dlaní hladila spoj mezi papíry, trocha lepidla vytekla na její ruku. „Nu, zdá se, že lepidlo funguje na zdi, ale půjde sundat z mé kůže?“ natáhla ruku, aby si ji Bill prohlédl. Vzal její drobnou dlaň do své a prsty přejel po její hraně. 

„Mělo by,“ zašeptal. Najednou se ztratil v Hermioniných skořicových očích, zatímco se snažil vzpomenout si na kouzlo odstraňující lepidlo. Přitom si všiml Hermionina mazaného výrazu. 

Zhluboka se nadechla, otočila svoji lepidlem pomazanou levou dlaň k Billově pravé a přitiskla. „Co to děláš?“ zeptal se poněkud zmatený, protože byl teď k Hermioně přilepený. 

Při odpovědi se na něj usmála: „Tvá ruka se cítila krásně na té mé a já tě nechci nechat odejít.“ 

Billovo srdce provedlo jeden přemet, když něžně využila jejich slepené ruce k tomu, aby se k ní přiblížil. Natáhla volnou ruku a prsty mu přejela po tvářích, až do vlasů. Dívala se na něj svýma zářivýma očima, nejistá, zda má, či nemá udělat další krok. 

Billovi prolétala hlavou velice rychlým tempem řada nesrozumitelných myšlenek. Ta nejdokonalejší čarodějka se ho ochotně dotýká. Hermioniny prsty se proplétaly jeho vlasy, což ho připravilo o slova. Byl mnohem starší a zjizvený, ale ona vypadala víc než šťastná, že ho přivádí k šílenství. 

Když uviděl, jak se kouše do rtu, nejistá, co dělat, už s tím nemohl bojovat. Vytáhl si ji proti svému tělu a svoji volnou ruku jí položil dolů na záda. Hermionin překvapený smích ho sváděl. Bez dalšího přemýšlení se sklonil, až se jejich rty setkaly. Povzdechl si do jejích rtů, když se jen lehounce políbili. Bill dovolil svým prstům uhnízdit se v jejích měkkých kučerách a polibek prohloubil, vychutnávaje si pocit té druhé, přilepené ruky. Hermioně se podařilo přitáhnout ho ještě blíž, což z Billa vymámilo hluboké hrdelní zasténání; využila příležitost a přejela mu jazykem po spodním rtu, čímž Bill nabyl zase schopnosti se verbálně vyjadřovat. 

„Hermiono,“ vydechl jí do tváře, zatímco se její ústa stěhovala na jeho krk. „Myslíš, že je to dobrý nápad?“ Cítil, jak mu začínají být těsné kalhoty, když oždibovala místo vedle jeho ohryzku. 

„Nejlepší ze všech,“ podařilo se jí říct, když ji Bill přitiskl ke zdi. Manévroval kolem jejich slepených rukou, aby získal lepší přístup k jejímu tělu. Sténala, když se jeho dotyky staly neodbytnějšími. Teď byla řada na něm, aby jí vypálil svými ústy cestičku podél krku a zastavil se až u límce trička. 

„Ale pracujeme spolu,“ namítl, když jeho volná ruka vklouzla pod její bílé triko a navázala kontakt s jejími zády. Hermiona ho popadla za rameno a zaklonila hlavu, aby jí mohl zasypat krk polibky. Rukou sklouzla po jeho široké hrudi a dolů po břiše. Bill jí zavrčel do krku, což Hermioně vyslalo po zádech mrazení. 

„Ano,“ souhlasila, přikyvujíc hlavou, když si jeho rty našly cestu zpět k jejím. „Právě teď spolu zatraceně dobře pracujeme,“ vypravila ze sebe mezi polibky. Bill musel souhlasit a využil příležitosti ke spuštění levé ruky na její bok, takže jí po ní nechal cestičku husí kůže na těle. Olízla si rty, položila ruku na jeho a vedla jeho prsty k podprsence. Bill k Hermioně pomalu přitiskl své boky, když strhával látku dolů, až jeho prsty spočinuly na její bradavce. 

Sténala nad pocity jeho ruky na prsu. Když cítila jeho vzrušení přes kalhoty, popadla ho zezadu na krku a hluboce ho políbila. Její rty začaly být citlivé a on je neúnavně okusoval a sál. 

Když její rty konečně propustil, přejela Hermiona prsty po jizvě, která se mu táhla těsně pod okem a dolů po tváři. Bill ztuhnul. Jeho rozum všechno zničil. „Tohle nemůžeme,“ řekl jí, plně si vědom, že se na něj dívá a dotýká jeho zjizvené tváře. Rychle sundal ruku z jejího hrudníku a sáhl po hůlce. „Diffigere,“ zamumlal a Hermiona cítila, že je její ruka od té jeho osvobozená. 

Natáhla se po něm, ale už se obracel k odchodu. „Co jsem udělala špatně?“ zašeptala. 

Otočil se zpátky a pousmál se. „Dokázala jsi, že jsem se cítil, jako bych stál za tvůj čas. Ještě jednou díky za závěsy, Hermiono.“ 

Opřela se o tapety, když Bill aktivoval krb a zmizel z jejího bytu.