Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Někdo mi dnes v noci zachránil život

Kapitola druhá

Někdo mi dnes v noci zachránil život
Vložené: tigy - 11.01. 2013 Téma: Někdo mi dnes v noci zachránil život
Florence nám napísal:

Someone Saved My Life Tonight

AUTOR: Jadeddragon4

ORIGINÁL: http://www.fanfiction.net/s/4840223/1/Someone_Saved_My_Life_Tonight

Někdo mi dnes v noci zachránil život

PŘEKLADATEL: Florence

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola druhá:

JAK MOC TĚ NENÁVIDÍM? NECH MĚ TO SPOČÍTAT

 

„ZATRACENĚ!“

Hermiona ten výkřik slyšela, ale otevřít oči moc bolelo.

S každým jejím nádechem se jí hlava ponořila do oceánu bolesti.

Zkusila mrknout, ale musela se zašklebit, protože její hlava protestovala.

Chtěla zpátky tu nicotu – chtěla, aby ji pohodlné bezvědomí obklopilo a vzalo s sebou všechnu tu bolest. Ale pokaždé, když se k tomu přiblížila, vytrhl ji jeden z Dracových výkřiků.

Stále měla hlavu na zemi, rty měla celé špinavé.

Zvedla hlavu jen o malý kousíček, aby tu špínu vyplivla. Nakonec ale sebrala sílu jenom k tomu, aby spustila sliny z úst. Sledovala, jak jí špinavý pramínek stéká po bradě.

Se sklíčeným povzdechem složila hlavu opět na zem. Pár minut tam tak nehybně ležela, pak už ale nemohla vystát ten zápach, co ji obklopoval. Sebrala všechny svoje síly, zhluboka se nadechla a převrátila se na záda.

Okamžitě její tělo zalila bolest a nevolnost ji zasáhla, jako kdyby po ní někdo hodil cihlou.

S očima pevně zavřenýma se soustředila na dýchání, nevolnost pomalu ustupovala. Nakonec oči otevřela. A přímo nad sebou uviděla tu díru, kterou propadli. Nedokonalý kruh prolomené země ukazoval tmavou noční oblohu – jako by Bůh vzal vykrajováno na těsto a vykrojil průřez do půlnočního nebe, který umožnil se dostat světlu dolů.

Obloha byla jiná, než si ji pamatovala – tmavší… bylo zřejmé, že slunce změnilo pozici –

Jak dlouho jsem byla v bezvědomí?

-a jak se její tělo zachvělo, uvědomila si, že fouká studený vítr.

Cítila se dezorientovaná.

Bolelo ji přemýšlet.

Takže místo toho jen ležela a zírala na tu díru.

Nerovnoměrný kruh – zářící jako znamení ďábla – byl rozmazaný.

Vypadalo to, jako kdyby to světlo – jejich východ… jejich spása – bylo jenom malý kousek nad ní. Cítila nutkání zvednout ruku a dotknout se okraje. Pak to ale náhle vypadalo, že dokázat to je nad lidské síly.

Cítila se vyčerpaná – oči měla ztěžklé únavou. Měla v sobě tolik bolesti – v mysli, v těle i v duši – bylo stále těžší a těžší se na něco soustředit.

Světlo jí tančilo před očima. Uchváceně se na něj dívala. Oči se jí mírně přivíraly.

Kdyby je jenom na chvíli zavřela… pak by ta bolest jistě odešla a ona by mohla přemýšlet jasně.

Vlny klidu se přes ni přelily. Nebojovala s nimi.

Světlo už jí nepřipadalo jako připomínka něčeho špatného… přinášelo jí útěchu. Dívala se na něj fascinovaně, tiše ho žádala, aby ji odneslo pryč.

Po pravici uslyšela nějaké zvuky. Neochotně odtrhla oči od milého světla a nechala svou hlavu pomalu klesnout, aby mohla vidět, co se děje.

Draco se pokoušel vstát.

Hermiona už skoro zapomněla, že je tady s ní.

Byl od ní dobrých šest metrů. Opřel se o ruce a o kolena. Dýchání mu zjevně přinášelo bolest. Kabát měl špinavý a roztržený podél švu. Své hladké, blonďaté vlasy měl teď rozcuchané a padaly mu volně do očí. Na tváři měl špinavou šmouhu. Na porcelánové pokožce se mu také vyjímala zaschlá krev v okolí nosních dírek a rtu.

Hermiona sledovala Draca jako ve snu. Opatrně si přesunul nohu a pak se opřel o koleno a s povzdechem vstal. 

Po krátkém odpočinku zkusil udělat krok. Jen co ale pohnul nohou, vykřikl bolestí. Hlasitě zaklel a cukl nohou, jako by se opařil. Díky tomu pohybu klopýtl a po něčem se natáhl, aby nespadl. Když nic nenahmatal, znovu tvrdě dopadl na kolena a ruce. Ve vzteku sklopil hlavu a se rty jen pár centimetrů nad špinavou zemí vydal nějaký skřek.

Ten zvuk se hlasitě rozleh po stěnách a Hermioně zvýšil třeštivou bolest ve spáncích.

Pevně zavřela oči, dokud bolest neodezněla.

Když byla schopna otevřít znovu víčka, Draco už byl znovu na nohou. Stál dost roztřeseně a většinu váhy svého těla přenesl na levou nohu.

Hermiona polkla, snažila se navlhčit si rty. „Jsi v pořádku?“

Hlas měla tichý a v její hlavě zněl divně.

Draco mírně nadskočil a okamžitě stočil hlavu jejím směrem. Jen co se jejich oči spojily, jeho rysy zaplavila zloba. „Vypadám snad jako v pořádku!?“

Hermiona kvůli bolesti zavřela oči. Dýchala nosem. Slyšela, jak se Draco s polohlasnými kletbami pohybuje.

Zhluboka se nadechla a opřela se o lokty. Měla závratě, takže musela na chvíli zastavit. Opatrně si sedla, přičemž ignorovala všechnu tu bolest. Jak zvedla tělo, nebezpečně se zakymácela. Musela vynaložit všechnu svoji sílu, aby se nerozplácla na zemi. Její tělo proti těm pohybům protestovalo bolestivými výkřiky.

Draco zakopl ještě jednou – ten pád byl dost slyšet – a zasyčel bolestí.

Jen co se uklidnil, otevřela Hermiona oči. „Potřebuješ pomoct?“

„Od tebe? Jasně,“ zamračil se a pokračoval ve svých trhaných pohybech.

„Lepší ode mě než od nikoho.“

„Nepotřeboval bych žádnou pomoc, kdyby nebylo tebe!“

Najednou zapomněla na všechnu tu bolest a znovu se v ní probudil vztek. „Kdyby nebylo ?!“

Draco to udělal tak, že se opíral o kámen. „Ano,“ z jeho slov odkapával vztek. „Kdybys po mně dětinsky nehodila ten podělanej kámen…“

Přimhouřila oči. „Tak já se chovám jako dítě? Ani bychom tady vůbec neměli být. Ale to by ses nesměl vydat špatnou cestou!“

„A ty jsi mě prostě nemohla nechat!“

Hermiona zatnula zuby. Krev se jí vařila. Než znovu promluvila, zhluboka se nadechla. „Víš co, Malfoyi? Přeju si, abych tě nechala.“

„Já taky! Pak bych tady netvrdl se zatracenou šmejdkou.“

Draco křičel a díky tomu ji zase začala třeštit hlava. Zavřela oči a odvrátila od něho hlavu.

Těžce si povzdechla. „Malfoyi, tohle je zbytečné… jen vystřel červené jiskry, ať to máme za sebou.“

Opatrně si začala mnout čelo, aby zmírnila bolest. Teprve tehdy si všimla, že má vlasy vlhké – a přilepené na čelo. Nejprve si myslela, že jen hlavou přistála v nějaké kaluži, ale pak si uvědomila, že na to, aby to byla voda, to bylo moc lepkavé.

Cítila závrať, nevolnost. Opatrně si stáhla ruku z čela.

Pomalu si přiblížila dlaň k očím – viděla jen díky posledním slunečním paprskům. V šoku sledovala ruku, srdce jí divoce bilo. Žaludek se jí zkroutil, když si uvědomila, že její bílou pokožku zbarvila krev.

Hermiona začala panikařit.

Vypadalo to tak tmavě… a náhle ji ovanul i měděný zápach krve.

Potlačila žluč, která se jí chtěla vydrat z hrdla.

Měla závrať… všechno kolem se rozmazalo.

Realita ji udeřila do hrudi jako pytel kamení. Pohled na krev, který jí nikdy předtím nevadil, jí teď náhle přinášel paniku. Otřela si ruce do kabátu, hábitu, jakéhokoli oblečení, jen aby tu lepkavou tekutinu dostala z rukou.

Cítila, jak jí krev stéká po tvářích.

Zvedla ruku, aby pramínek zastavila.

Ale pak cítila krev na kůži.

Hystericky si začala utírat obličej. Chtěla zničit všechny důkazy po přítomnosti té kapaliny.

Nakonec se svými zoufalými pohyby přestala, ruce jí ale zůstaly na obličeji. Lapala po dechu a sama se kolébala. Tiše u toho kňourala.

„Slyšela jsi mě?“ ozval se z dálky Dracův otrávený hlas.

Hermiona přestala s kolíbáním. Rozevřela prsty a přes škvíry se podívala na Draca. „Cože?“

Řekl jsem: Nemůžu najít svoji hůlku. Musíš to udělat ty.“

Hermionino srdce se propadlo někam hluboko k žaludku.

Zjistila, že je pro ni znova těžké dýchat. Seděla zmražená na studené zemi a obličej měla schovaný v dlaních.

Následující sekundy ubíhaly v tichu.

Nakonec si Draco podrážděně odkašlal. „Ehm, ehm… země volá Grangerovou! Neuvědomil jsem si, že je pro tebe vyslání červených jisker tak složité.“

„Nemám svoji hůlku,“ sotva šeptala.

Draco se zvedl ze svého kamene. Obočí měl zvednuté. „Cože?“

Ruce jí spadly bezvládně do klína. „Ztratila jsem ji… když jsme padali.“

„Takže ty mi říkáš… že jsme tady ztvrdli…“ široce gestikuloval „… bez našich hůlek…“

Beze slova přikývla.

„DO PRDELE!“

Hermiona nadskočila, protože ji Dracův výbuch vytrhl z myšlenek.

Draco ji ignoroval a pokračoval ve svém výlevu. „No jasný… to je prostě skvělý. To je prostě zatraceně SKVĚLÝ! Slunce už zapadá. Nemáme vodu, nemáme jídlo, nemáme žádný přístřešek… a nemáme ani žádný způsob…“

Začal přecházet po díře, kam spadli. No, vzhledem k jeho zranění spíš kulhal, než chodil.

Draco si s tichým vztekem projel vlasy. „A nesmím zapomenout, že nikdo neví, kde jsme!“

Vztekle přimhouřila oči. „A čí je to chyba?“

Draco se prudce zastavil, z jeho stříbrných očí vyzařovalo teplo. „Vážně to chceš probírat znova?“

Hermioně se do tváří nahrnula krev a rychle sklopila pohled. „Jen říkám… měli jsme použít mapu.“

Draco nebezpečně zavrčel, Hermiona se přikrčila.

Nepříjemné ticho zaplnilo čas.

S povzdechem od ní odtrhl oči. Přešel znovu ke svému kameni a v tichosti si sedl. Schoval si obličej v dlaních.

Zvedla k němu oči a tiše ho pozorovala. Vypadal tak male, mladě – dokonce i slabě – a to ji vyděsilo. Předpokládala, že on bude ten silný… a pokud nebyl…

Raději na to nemyslet.

Rychle se od něho odvrátila. Ztuhla, když si konečně prohlédla jejich okolí.

Seděli uprostřed jeskyně. Ten prostor nad nimi se najednou zdál tak malý. Vzhlédla a snažila se odhadnout vzdálenost. To malé množství světla pronikalo z díry zhruba třicet metru nad nimi. S hrůzou si uvědomila, že neexistuje žádný způsob, jak by se mohli dostat nahoru.

Hermiona odrhla oči od zdroje světla. Chvíli trvalo, než si zvykla na přítmí. Jeskyně byla asi patnáct metrů široká. Kromě pár ostrých kamenů v ní nic nebylo. Hermiona si uvědomila odpornou realitu – bylo štěstí, že ani jeden z nich neskončil na těch kamenech napíchnutý.

 Když se podívala na pravou stranu, uviděla kaluži. Přivřela oči a zjistila, že louže jsou po celé zemi. Natáhla ruku, namočila prsty ve vodě a přiblížila si je ke rtům. Jen co ji ale ochutnala, hned ji vyplivla. Musela být znečištěná – nebyla k pití.

Slunce se na obloze stále pohybovalo. Už pro ně bylo obtížné vidět. Hermiona si nicméně všimla tmavých obrysů.

„Malfoyi?“ ozvala se váhavě.

Draco se ani nepohnul.

Než znovu promluvila, tiše si odkašlala. „Um… Malfoyi?“

„Co je?“ jeho rozmrzelý hlas byl ztlumen prsty.

„Co je to… támhle?“

Odendal si ruce z obličeje. „A jak to mám sakra vědět?“

Potřásla hlavou. „Já… to myslím vážně.“

Jemně se natáhla a odplazila se o pár metrů vpřed. „Myslím, že… jsou to tunely?“

Přejel si unaveně po čele. „A co kdyby byly?“

„No… mohli bychom je zkontrolovat, ne?“

Roztržitě mávl rukou. „Tak si běž.“

Překvapeně se na něj podívala. „Ty nepůjdeš?“

„Ne.“

„Ale… proč?“

„Co je s tebou, Grangerová? Potřebuješ, abych tě držel za ruku?“

Zle se na něj podívala. „Ne.“

„Tak běž.“

Vztekle se na něho zamračila, ale kousla se do jazyka.

S velkým úsilím se postavila na nohy. Její tělo křičelo bolestí, ale sotva to cítila, když Draco jejím směrem vysílal vlny bezmezného pohrdání. Nadechla se a vykročila vpřed.

Hlava se jí zatočila – všechno se jí rozmazalo.

Díky závrati klopýtla a natáhla se po čemkoli, aby neupadla.

„Jsi si jistá, že nepotřebuješ moji ruku?“ ozval se Draco sarkasticky.

Zvedla bradu a sebrala všechnu sílu, aby udělala další krok. „Nech si to, Malfoyi.“

Pomalu se přibližovala k tunelům.

Byly od nich asi jenom devět metrů, přesto se zdály nemožně daleko. Ale ani ji nenapadlo, že by se zastavila – ne, když Malfoy sledoval každý její krok.

Takže se sebou zápasila – u každého kroku – dokud nebyla jen kousíček od dvou otvorů sotva vyšších než ona.

Srdce jí bušilo, když se podívala nejdřív na jeden otvor, pak na druhý.

Nakonec se otočila na Draca.

Seděl na zemi a díval se na ni.

„Takže ty nejdeš?“ zeptala se s rukama přitisknutýma k bokům.

Dramaticky si povzdechl. „Vážně nesnáším, když se musím opakovat…“

„Já jen nechápu proč…“

„Hele, já nejdu, jasný?“ ozval se vztekle. „A kromě toho, já nepotřebuju jít do nějaké tmavé, krysami zamořené a pravděpodobně taky slepé uličky.“

Hermioně vyschlo v ústech, ale donutila se, aby její hlas zůstal silný. „Jak to můžeš říct?“

„Protože můj otec přijde.“

 Odfrkla si. „Jak si můžeš být tak jistý?“

Jeho oči ztemněly. „Protože přijde. Pravděpodobně je už na cestě. Takže prostě… jdi.“

Hermiona se už neptala, místo toho se obrátila zpátky na dva vchody a dala se do jejich studování.

Očima přelétávala z jednoho do druhého a snažila se přijít na to, který z nich bude lepší, nakonec se rozhodla pro levý a vykročila.

„Víš, že se ztratíš, že?“ prolomil Draco ticho nenuceně.

Zastavila se uprostřed kroku. „A jak jsi na to přišel?“

„Nemáš hůlku,“ vzhlédl k obloze. „A slunce už skoro zapadlo. Nebudeš nic vidět… a tím pádem ani nic nenajdeš.“

Potřásla hlavou. „To nemůžeš vědět. Kdybys mi pomohl, mohli bychom toho prohledat dvakrát tolik. A kdybychom narazili na hůlku jednoho z nás, tak bychom slunce ani nepotřebovali.“

Jen co ta slova vyslovila, připadla si jako slaboch. Vztek se vytratil a ona ho teď prosila.

„Už jsem ti řekl… nepohnu se odtud, dokud se neobjeví můj otec.“

„Jsi neuvěřitelný.“

Draco se podíval na své koleno a předtím, než na ni hodil ledový pohled, krátce si ho zkontroloval. „To už mi někdo řekl.“

Zahnala slzy zpátky do očí. Rozhodně vykročila k levému tunelu.

„Nic nenajdeš,“ Dracův hlas byl tvrdý, přesto v něm slyšela i trochu smíchu – spíš výsměchu.

Podívala se na něj. „Ale najdu… a pak už se zpátky nevrátím.“

„A to mě má vyděsit?“

Naštvaně na něj ukázala prstem. „Už se zpátky nevrátím.“

„Z toho budu mít jenom radost.“

Z oka jí spadla jediná slza, rychle se otočila, aby ji ve zbytku světla neviděl.

Bez další myšlenky vlezla do tunelu.

Jen co vešla, musela se zastavit. Byla tam tma – tmavší tma než očekávala. Musela počkat, až se její oči přizpůsobí.

Trpělivě vyčkávala, ale její oči zůstaly ve tmě. Jen slepě zírala.

Adrenalin z hádky s Dracem rychle ochaboval, jeho místo nahradila bolest.

Ale neměla v úmyslu nechat Draca vyhrát.

Šla dopředu – s rukama roztaženýma před sebou – snažila se najít cestu do hlubin jeskyně.

Přesto její prsty nahmataly jenom vzduch.

Měla závratě a bylo jí na zvracení.

Pomalu se pohybovala vpřed.

Do krku se jí hrnuly žaludeční šťávy, musela je zatlačit zpátky. Sedla si a těžce dýchala. Hlava se jí motala, podívala se zpátky. Malý otvor, kterým přišla a který vedl zpátky k díře, jíž se propadli - a také k Dracovi – už sotva viděla.

Draco.

Rozpolcená se podívala na malé světélko a pak zpátky do tmy.

Nechtěla nechat Draca vyhrát, ale tohle byla prostě sebevražda. Měl pravdu. Nic neviděla… a jelikož se od něho vzdalovala, nelepšilo se to.

Byla velká šance, že by se mohla ztratit… nebo ještě víc zranit… nebo případně oboje.

Zítra byl taky den… se sluncem… a možná i s hůlkou.

Hlava ji třeštila a ona se nebezpečně zakolísala.

Měla jen jednu možnost: Spolknout všechnu svoji pýchu a vrátit se zpátky. Jedině tak pravděpodobně mohla přežít noc.

Rozhodně se otočila a vydala se zpátky.

I když slunce rychle zapadalo, stejně ji světlo donutilo zavřít víčka, když vystoupila z tunelu.

Draco překvapeně vzhlédl, když ji uslyšel.

Pomalu se mu tváři objevil vítězoslavný úšklebek. „Copak se stalo s ‚už se zpátky nevrátím‘?“

„Sklapni, Malfoyi.“

„Ne vážně, neměla bys být teď zpátky na hradě s hůlkou v ruce… a nechávat mě tady shnít?“

Hermiona kolem něho prošla a povýšeně se posadila na druhou stranu, kolena si přitáhla k hrudi. „Doufám, že zmrzneš.“

Draco se zasmál. „To je nepravděpodobné.“

„No jasně, to je pravda. Někdo, kdo už má srdce z ledu, nemůže zmrznout víc.“

„To je zatraceně upřímné.“

Hermiona převrátila očima. „Nebudu s tebou mluvit, Malfoyi. Takže proč nám neuděláš oběma laskavost, nezmlkneš a nejdeš spát.“

„Ty zmlkni první.“

Hermiona se chtěla hádat, ale hlava ji znova začala třeštit. A tak i když měla pocit, že to bude vypadat, že Draco znova vyhrál, mlčela.

Takže se otočila od Draca, ignorovala jeho nepřátelský pohled a položila se na zem. Plášť si zabalila těsně kolem sebe, ruku si dala pod hlavu. Snažila se, aby měla alespoň trochu pohodlí.

Když z oblohy zmizely i ty nejposlednější paprsky slunce, zanechávaje je uvězněné v temnotě, zavřela konečně oči a upadla do sladkého bezbolestného bezvědomí.

Poznámka překladatelky: Už nám zbývá „jen“ devadesát osm stran.

Moc děkuji Kaitlin :)

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Kapitola druhá Od: teriisek - 15.01. 2013
No, to jsem na ně teda zvědavá. Oba zranění a ještě neschopní spolupracovat. Obávám se, že kdyby se Hermiona nevrátila, Draco by tam při čekání na tatíčka nakonec opravdu shnil, protože tak jednoduché, aby pro ně někdo brzy přišel, to nejspíš nebude. Díky za překlad, jsem zvědavá na pokračování!
Re: Kapitola druhá Od: FlorenceMabel - 18.01. 2013
Ne ne, jednoduché to vážně nebude. Ještě nás čeká deset kapitol, tak to bude mít nějaké komplikace. Děkuji ti za komentář!

Re: Kapitola druhá Od: Zuzana - 14.01. 2013
Vždy ma hrozne mrzí keď sa Draco správa tak hnusne. Pôsobením ff dramione zabúdam (a veľmi rada) na to akého Draca v podstate napísala JKR takže teraz si to musím pripomínať. Ale aj tak sa snažím všelijako presvedčiť samu seba, že je to inak, že sa v ňom prebudil len strach a komplexy, ktoré doňho vštepila blbá výchova a že v skutočnosti nie je tak hnusný ako sa zdá... Teraz sa ale zachoval úplne odporne bezcitne. Myslím, že tentokrát ho ocinko zo srabu nevyseká. Aspoň dúfam. Ďakujem za preklad a netrpezlivo čakám ako to bude ďalej.
Re: Kapitola druhá Od: FlorenceMabel - 14.01. 2013
Však on se zlepší i tady, neboj :) Já musím přiznat, že mám hnusného Draca celkem ráda, moc nejsem na slaďoučka, jak ho některé autorky předkládají... Každopádně ti moc děkuji za komentář, jsem ráda za tvoji netrpělivost :)

Re: Kapitola druhá Od: siriana - 14.01. 2013
vyvíjí se to zajímavě...už se těším na pokračování :)
Re: Kapitola druhá Od: FlorenceMabel - 14.01. 2013
To jsemráda :). Děkuji!

Re: Kapitola druhá Od: solace - 13.01. 2013
Som zvedavá, ako dlho im vydrží vzájomná nevraživosť v tej diere? Na ich mieste by som sa už začala báť, či prežijem - bez vody, bez jedla, bez prútika. Kapitola by bola fajn, len ma pri jej čítaní dráždilo zopár logických nezrovnalostí. Najskôr sa spomínalo tmavé nočné nebo, potom zapadajúce slnko, potom slnko putujúce po oblohe a opäť zapadajúce lúče slnka. Taktiež fúkajúci vietor? V jame hlbokej tridsať metrov? V každom prípade Hermiona má zrak ako sokol, keď v tej tmavej diere postrehla zaschnutú krv na Dracových nosných dierkach vzdialených šesť metrov od nej Škoda, že autorke unikajú takéto detaily. Ďakujem za preklad, Flo.
Re: Kapitola druhá Od: FlorenceMabel - 14.01. 2013
Hrozně mě pobavil tvůj "sokolí zrak" :D :D :D. Je pravda, že když jsem to překládala a pak i kontrolovala, tak mi tohle nedošlo. Ale jo, Hermi musí být nová verze Bystrozrakého :). A jak dlouho jim vydrží nevraživost? No... ještě nějákej čásek :D. Děkuji ti!

Re: Kapitola druhá Od: TaraFaith - 12.01. 2013
No... Draco se zatím chová pořád jako puberťácký blbec. Je mi jich obou líto, tohle bych rozhodně nechtěla zažít. Do toho tunelu bych se po tmě opravdu nepustila, ječtě štěstí, že se jí nic nestalo. Těším se na další kapitolu, děkuju za překlad.
Re: Kapitola druhá Od: FlorenceMabel - 12.01. 2013
To víš, ti puberťáci :). A Hermi má pořádnou nebelvírskou odvahu (nebo blbost, to je věc názoru), takže se tunelů moc štítit nebude :). Děkuji ti!

Re: Kapitola druhá Od: marci - 11.01. 2013
Parádní kapitolka. Škoda, že má hermiona asi otřes mozku a tudíž nemá síli jednu Dracovi vrazit. To už kdysi zvládla, ne? Mě tedy skoro svrběla ruka. A jsem ráda, že při té nesmyslné cestě do tunelu ještě někam nespadla! Bez světla, bez lana? Brr. Díky moc, krásně se to četlo a těším se na další kousek
Re: Kapitola druhá Od: FlorenceMabel - 11.01. 2013
Já jsem si taky při překládní povzdechla nad tím, jaký je to ale blbec! Ale je to Draco, takže jsem mu už odpustila :). Jsem ráda, že si myslíš, že se to hezky četlo. Autorka někdy používá za sebou dost stejných slov, což v češtině vyznívá špatně, takže mám občas chuť si otlouct hlavu o zeď, jsem za takovouhla pochvalu ráda :D Díky!

Re: Kapitola druhá Od: Lupina - 11.01. 2013
No hlavně by se mi nechtělo někam chodit s otřesem mozku. Pane jo, to nebude příjemná noc. Draco sice čeká na tatínka, ale hádám, že to mu autorka nedopřeje :-) Děkuji moc za překlad :-)
Re: Kapitola druhá Od: FlorenceMabel - 11.01. 2013
Já si vlastně nemůžu vzpomenout, jak se z toho ty puberťáci dostanou, takže nemůžu dělat žádné narážky. Škoda, to je má oblíbená část při odpovídání na komentáře :D. Děkuji ti, Lupi! (Mám ve zvyku zkracovat lidem jména, takže jsem to udělala i tobě. Nevadí?)
Re: Kapitola druhá Od: Lupina - 12.01. 2013
Lupi mi nevadí :-) Narážky jsem u Enahmy taky dělala, ale bála jsem se, abych už nespoilerovala. Bylo to těžké :-) Někdy je lepší nevědět :-)
Re: Kapitola druhá Od: FlorenceMabel - 12.01. 2013
Tak to se už asi zkratky Lupi u mě nezpavíš . Vypadá to, že se tady, na kizi, zabydluješ a tím mě zbavuješ pozice nováčka (přišla jsem jako poslední před tebou) a já jsem tě asi ještě pořádně nepřívítala mezi námi. Takže to napravuji - Vítej tady!
Re: Kapitola druhá Od: Lupina - 12.01. 2013
Jejda, děkuju Nějakou dobu se tu určitě objevovat budu, viděla bych to tak, že déle než rok určitě
Re: Kapitola druhá Od: FlorenceMabel - 12.01. 2013
To je dobře

Re: Kapitola druhá Od: iway - 11.01. 2013
chudaci :) 
Re: Kapitola druhá Od: FlorenceMabel - 11.01. 2013
To jo... v malý jeskyni, sami... :D. Děkuji ti!

Re: Kapitola druhá Od: MIRA - 11.01. 2013
Ja by som teda do toho tunela neliezla a ešte bez svetla. Som zvedavá koľko v tej jame pobudnú.  "Už len" 98 strán? Ďakujem pekne.   Pekný preklad, ďakujem.
Re: Kapitola druhá Od: FlorenceMabel - 11.01. 2013
Mě by teda tunely taky nepřitahovaly... moc temné :/. Jo, jo, už "jen". Děkuji ti!

Re: Kapitola druhá Od: denice - 11.01. 2013
Ty dva čeká zřejmě hodně dlouhá noc. Nevím, kde Draco bere tu jistotu, že si pro něj Lucius přijde, mají snad mezi sebou nějaké pouto, které otce přivolá, když je syn v nebezpečí? Pokud spoléhá na to, že mu dá vědět škola, asi se hodně mýlí. Jsem zvědavá, jestli se ráno pohádají o to, kdo je vinen jejich situací a kdo se první začne chovat přiměřeně věku. Díky.
Re: Kapitola druhá Od: FlorenceMabel - 11.01. 2013
Hodně dlouhých pár nocí :). A koukám, že máš podobné názory jako bude mít Hermi. Děkuji ti!

Prehľad článkov k tejto téme:

Jadeddragon4: ( Florence )13.04. 2013Kapitola dvanáctá
Jadeddragon4: ( Florence )05.04. 2013Kapitola jedenáctá
Jadeddragon4: ( Florence )29.03. 2013Kapitola desátá
Jadeddragon4: ( Florence )22.03. 2013Kapitola devátá, část druhá
Jadeddragon4: ( Florence )15.03. 2013Kapitola devátá, část první
Jadeddragon4: ( Florence )08.03. 2013Kapitola osmá, část druhá
Jadeddragon4: ( Florence )01.03. 2013Kapitola osmá, část první
Jadeddragon4: ( Florence )22.02. 2013Kapitola sedmá
Jadeddragon4: ( Florence )15.02. 2013Kapitola šestá, část druhá
Jadeddragon4: ( Florence )08.02. 2013Kapitola šestá, část první
Jadeddragon4: ( Florence )01.02. 2013Kapitola pátá
Jadeddragon4: ( Florence )25.01. 2013Kapitola čtvrtá
Jadeddragon4: ( Florence )18.01. 2013Kapitola třetí
Jadeddragon4: ( Florence )11.01. 2013Kapitola druhá
Jadeddragon4: ( Florence )04.01. 2013Kapitola první
. Úvod k poviedkam: ( Florence )29.12. 2012Někdo mi dnes v noci zachránil život - úvod