Preklady fanfiction Harryho Pottera

Christmas Stockings

Vánoční punčochy

http://www.fanfiction.net/s/6620516/1/Christmas-Stockings 

Autor: Cheryl Dyson

Překlad: marci

Beta-reader: Lupina (vida, a to tvrdila, že nečte slash) Díky moc, zlato J

Poznámka bety: Inkriminované pasáže budu číst se zavřenýma očima! :-D Co bych pro Tebe neudělala.

AN:

Během bystrozorského večírku Harry narazí na Draca Malfoye oděného do velmi diskutabilního outfitu. Ach můj bože. H/D a obsah pouze pro plnoleté! To musí být těmi svátky!

PP:

1) JE to blbost. Ale já mám Cheryl ráda. Vždycky. Takže tak.

2) Znáte Cheryl. Nebo neznáte, a pak věnujte zvýšenou pozornost autorčinu varování.

A věřte mu.

JE to slash se vším všudy. Ale budu se snažit, abyste se nikdo nemusel příliš červenat. Pokud se mi to povede. Znáte Cheryl. :)

Harrymu spadla čelist.

Ve skutečnosti nabyl dojmu, že k jejímu navrácení zpět na původní místo bude potřebovat kouzlo, protože se zdálo, že zůstane zmražená a visící tam, kde byla teď, což znamenalo kdesi v úrovni Harryho pupku.

Také čas jakoby se zastavil. Bylo to jako zázrak.

Nebylo divu, že suchý hlas prolomil jeho vytržení: „Plánuješ tam stát celou noc s hubou dokořán, Pottere?“

Harry s obtížemi vrátil čelist na původní místo ve snaze zformulovat nějaká slova. Bohužel, ta slova nedávala přílišný smysl. Dokonce ani jemu. „Ty... ? Ty... ? Co?“

Malfoy protočil oči a vydal rozzlobený zvuk, jako by měl oblečený svůj obvyklý černý bystrozorský hábit a ne... to, co měl právě na sobě.

„Ano, Pottere, tohle je Pansyina představa roztomilého svátečního žertu. A teď, pokud by ti to nevadilo, neváhej pokračovat ve své cestě a nech mě protrpět mé ponížení o samotě.“

Harry by se nedokázal pohnout, ani kdyby se o to pokoušel; je ovšem pravda, že svým pokusům nijak velké úsilí nevěnoval. Ještě jednou očima zvolna mapoval ten neuvěřitelný obrázek před sebou, přestože věděl, že stojí zakořeněný na místě a že bude pravděpodobně velmi brzy zavražděn – nebo přinejmenším nesmírně bolestivě proklet – a přesto nebyl schopen udělat ani krok.

Draco Malfoy, kolega bystrozor, nesnesitelný debil, sebestředný bastard a... ach bože, oslnivá hvězda mnoha Harryho tajných nočních fantazií... měl na sobě po stehna vysoké, červenobíle pruhované punčochy.

A téměř nic jiného.

„Co?“ zeptal se Harry znovu.

„Pro rány Merlinovy, Pottere! Nemůžeš mě nechat na pokoji?“ zavrčel Malfoy tónem, který konečně prolomil Harryho paralýzu a dokonale ho probral.

„Samozřejmě,“ řekl. Otočil se na patě, vyšel ven ze dveří a nezastavil se, dokud nedospěl do bezpečí své kanceláře, kde zabouchl dveře a rozvalil se v křesle s cílem znovu ve vzpomínkách prožít scénu, které byl právě svědkem.

Draco Malfoy oděný do miniaturních červených boxerek, po stehna vysokých červenobíle pruhovaných punčochách a Santově čepici. Merline, měl na sobě i boty s vysokým podpatkem, jak si Harry vybavil až teď. Sakra. Sakra, sakra, sakra.

Proč to byla ta nejsvůdnější věc, kterou Harry kdy v životě viděl? Proč?

Harry nepřítomně zíral na hromadu pergamenů na svém stole. Měl napsat několik hlášení, ale neviděl nic, než červenobílé punčochy. Zvažoval zaslání krátkého vzkazu Pansy Parkinsonové, ale nemohl se rozhodnout, zda jí poděkovat za poskytnutí materiálu pro erotické fantazie do konce života, nebo jí vynadat za narušení jeho koncentrace nejméně v příští dekádě.

Když se ozvalo zaklepání na dveře, Harry sebou provinile trhl. Veřeje se rozlétly a Harry rychle posunul pergamen na stole ve snaze zamaskovat skutečnost, že si až dosud kreslil postavičky oděné v pruhovaných punčochách a santovských čepicích.

Objekt jeho fascinace napochodoval přímo k jeho stolu. Harry byl v depresi ze zjištění – nadšený ze zjištění, opravil sám sebe – že je Malfoy opět oblečený do tmavých kalhot, kašmírové košile a krátkého bystrozorského hábitu. Harry zauvažoval, jestli nemá náhodou oblečené ty punčocháče vespod.

Malfoy se opřel oběma rukama o Harryho stůl a předklonil se v postoji, který u něj Harry viděl nesčíslněkrát při výslechu zadržených podezřelých. Měl být zastrašující, ale Harry ho v současném stavu mysli dokázal vnímat pouze jako neuvěřitelně vzrušující. Hltal pohledem bílé vlasy padající Malfoyovi přes oko i chvějící se chřípí nad pevně sevřenými rty, svůdnými jako ústa nějaké filmové hvězdy.

„Fajn, Pottere. Co mě bude stát, abys zapomněl na tuto událost a neroztruboval ji po celém ministerstvu? Nebo příští týden na Silvestrovském večírku?“

„Mohl bys na mne seslat Obliviate?“ navrhl suše Harry.

Malfoy stiskl dokonalé rty. „Preferuješ nešířit tu vzpomínku po okolí, Pottere?“

Harry se usmál, ale neřekl nic. Měl dojem, že vymazání paměti by nemuselo být tak špatné, protože kdykoli uvidí Malfoye, bude zatraceně rozptýlen a oni spolu pracovali poměrně často. Ovšem, když na to přijde, Malfoy byl pro Harryho zatraceně rozptylující už dávno před těmi punčochami.

Náhle Malfoy přimhouřil oči a posunul pergameny na stole. Harry vyjekl a hrábl po nich, ale Malfoyovy dlouhé prsty už popadly Harryho pokus o umělecké dílo s vítězným švihem zápěstím.

Harry se opět posadil a provinile zrudl, když se Malfoyovy oči zúžily.

„Velice vtipné, Pottere. Plánuješ prodat tu vzpomínku místnímu myslánkovému peep show?“

Harry zamrkal. Myslánková představení byla docela populární a legální, ačkoli značně regulovaná. „Nemyslím, že pro takový účel by to byla dost dlouhá vzpomínka,“ poznamenal.

Malfoy sevřel pergamen v pěsti, vyhodil tu zmačkanou kouli do vzduchu a spálil jí švihnutím hůlky. Proti své vůli byl Harry zaujatý. Malfoy byl vždycky dobrý v poněkud násilnějších kouzlech.

Když se Harryho kresba snesla v podobě popelového prášku na podlahu, Malfoy si ztěžka povzdychl. „No, jak chceš, Pottere.“ Otočil se a vyrazil ven, když ho Harry zastavil slovem:

„Proč?“

Malfoy hodil pohledem přes rameno. „Proč co?“

„Proč tenhle konkrétní ohoz?“

Malfoy se k němu s úšklebkem pootočil. „Pansy miluje Vánoce. Udělal jsem chybu a pohaněl je.“

„Ale ty také miluješ Vánoce.“

Teď byl k němu Malfoy otočen čelem. „Jak to víš?“

Harry odvrátil pohled a odkašlal si. Byla to pravda, ačkoli ze stavu Malfoyovy kanceláře by to nikdo neodhadl. Byla stejně strohá a organizovaná, jako během celého roku. Bez jediného vánočního smítka na dohled.

„Znám tě patnáct let,“ řekl Harry tiše.

„Seznámil ses se mnou před patnácti lety, Pottere. Neznáš mě.“

Harry se v křesle předklonil s upřeným pohledem. „Dovolím si nesouhlasit, Malfoyi. Vím, že upřednostňuješ dýňový džus před čajem. Vím, že tvoje oblíbená barva je modrá, navzdory vší té zelené, kterou vystavuješ na odiv. Vím, že nesnášíš rajčata a každou čtvrteční noc chodíš tajně jíst do mudlovského bistra. Jsi schopen cestovat až do Itálie, jen aby sis mohl koupit nové boty. Máš raději švýcarskou čokoládu než britskou. Nesnášíš sushi, ale jíš ho, protože máš pocit, že pak vypadáš sofistikovaně. Miluješ skořici. Jsi fascinován mudlovskými deštníky, ale nepoužíváš je z pochopitelných důvodů.“

Malfoy vypadal nejen překvapeně, ale přímo šokovaně. Harry pokračoval, rozehřívaje se svým tématem. „Dáváš peníze na charitu pod falešným jménem, takže nikdo netuší, že jsou od tebe. Mícháš čaj proti směru hodinových ručiček a sladíš třemi cukry, místo dvou, když jsi přesvědčený, že tě nikdo nevidí. Miluješ klobouky, ale nenávidíš, jak jsou pod nimi slehlé vlasy, takže je nosíš jen zřídka. Tvoje tajná touha je pořídit si kotě. Miluješ dárky, jak dávání, tak přijímání. Tvoje oblíbená zmrzlina je vanilková. Mluvíš ze spaní a občas míváš noční můry o...“

Harry se zarazil a uvědomil si, že zašel příliš daleko. Zvedl se a začal rovnat pergameny na stole do úhledných komínků s cílem vůbec se na Malfoye nepodívat. Všechno vhodil do šuplíku k zítřejšímu vyřízení. Právě teď se potřeboval napít.

„Jak víš o tom kotěti?“ zeptal se Malfoy tiše.

Harry k němu vzhlédl. „Viděl jsem tě nakukovat do výlohy zverimexu, když jsme se vyptávali těch výrostků ohledně Allenova případu. Vypadal jsi soustředěně, ale tvoje pozornost byla zaměřena na šedé kotě v krámu.“ Harry už nezmínil, že se sám nevrátil to kotě koupit jen proto, že si nebyl jistý, jak by byl takový dar přijat. Mohlo se stát, že by Malfoy pozornost odmítl, a pak by Harry uvízl s domácím mazlíčkem.

„Mám rád sushi,“ řekl Malfoy.

Harry se zasmál, přistoupil k blonďákovi blíž a natáhl se pro šálu na věšáku za Malfoyovými rameny. „Ne, nemáš.“

„Jak to, že toho o mně tolik víš, Pottere? Jsi si vědom toho, že tvůj malý výčet zněl jako šmírování?“

„Já vím. Já prostě...“ Harry zatáhl za šálu, ale ta se zachytila o háček a odmítala se uvolnit. „Prostě jsem o tobě chtěl vědět víc. Tak jsem si všímal.“

Malfoyovy prsty odsunuly Harryho ruku stranou a uvolnily vínový šál z věšáku. Pak Malfoy přehodil střed šály Harrymu přes hlavu a ovinul mu její konce kolem krku. To gesto bylo tak zvláštně intimní a Harry cítil, že se znovu červená, obzvlášť když zachytil závan Malfoyovy jemné kolínské.

„Proč?“ otázal se Malfoy.

Harry pokrčil rameny. Byl na rozpacích z lehkých dotyků Malfoyových kloubů, když mu překřížil konce šály a uhlazoval je dolů. „Nevím,“ řekl. „Nějak... já jen... K čertu s tím, mám tě teď rád.“

Malfoy na něj zamrkal. „Máš mě rád teď?“

Harry se zašklebil. „Koukej, pracujeme spolu šest let. Vím, že nejsi ani z poloviny tak špatný, jak předstíráš. Jsi dobrý bystrozor.“ Tak. Řekl to.

Malfoyovo překvapení bylo přímo hmatatelné. „Myslíš si, že jsem dobrý bystrozor?“

Harry hleděl do dokořán otevřených šedých očí. „Ano. To si myslím.“

K Harryho ohromení, úsměv – nefalšovaný úsměv – zvlnil Malfoyovy rty, pravděpodobně vůbec první, který byl určen přímo jemu.

„Díky, Pottere,“ řekl, když se otočil a zamířil ke dveřím. Odmlčel se s prsty na klice, ohlížeje se přes rameno. „Mimochodem, jdu k Barnabymu na skleničku,“ řekl. Pak mrkl na Harryho a dodal: „A pořád mám na sobě ty punčochy.“

Rychlým pohybem ruky Malfoy otevřel dveře a byl pryč, zanechávaje za sebou zmateně zírajícího Harryho.

xxXXxxXXxxXXxx

Harry ho dohonil na chodníku. Začal padat sníh, a ačkoli se na vlhké zemi žádný neudržel, bylo to malebné na pohled.

Malfoy mlčel a Harry naslouchal zvuku jejich kroků, projíždějících mudlovských automobilů a občasnému výbuchu smíchu nebo hovoru náhodných kolemjdoucích.

Jak se blížili k Barnabymu, Harry vyhrkl: „Můžu ti koupit drink?“

Malfoy si odfrkl. „To je tvůj nejlepší výkon, když někoho balíš?“

Harry uvažoval. Chtěl, aby to bylo balení? Hodil pohled na Malfoye, stále ledově krásného v jeho bystrozorském hábitu. A on teď věděl, jak vypadá pod ním... „Nejspíš ano. Takže můžu?“

„Nejspíš ano,“ odtušil Malfoy bez jediného pohledu směrem k Harrymu. A pak už byli u dveří a Malfoy se vtlačil do teplého, tmavého interiéru pubu. V předsíni si oba odložili kabáty, šály a vrchní hábity a pak se Malfoy prosmýkl davem a zabral místa u malého rohového stolku pro dva.

Harry se posadil proti němu.

„Takže,“ zeptal se Malfoy tónem naznačujícím nucenou zdvořilost, „nějaké velké plány na dnešní noc?“

Harry zavrtěl hlavou. Ačkoli byl Štědrý den, tradiční oslava v Doupěti proběhla už před týdnem, takže Weasleyovi teď mohli trávit dovolenou ve Francii u rodiny Fleur. Ten výlet byl plánován už měsíce, a ačkoli byl Harry zván, stále se cítil jako vetřelec a nakonec je přesvědčil, že bude o svátcích spokojený sám.

„Ani ne,“ řekl Harry, neochotný připustit, že plánoval jít domů, do svého prázdného bytu a jíst zbytky pečeného krocana a hrát osamoceně kouzelnické šachy, než padne do své chladné postele. „Chystáš se na Malfoy Manor?“

„Až do zítřka ne. Pansy očekává, že se ještě dnes zastavím na večeři.“

Harry sevřel rty. Pansy Parkinsonová.  Nikdy nepřestala kolem Malfoye kroužit, dokonce ani po skončení školy, ani poté, co Malfoy nastoupil do bystrozorského oddělení a dokonce ani po své vlastní svatbě a rozvodu. Dvojím. Harry si prostě přál, aby... to vzdala a nechala Malfoye být.

Dorazila servírka a převzala jejich objednávky. Harry si přál ležák a Malfoy si poručil svátečně laděný drink se skořicí a brusinkami. Harry zvažoval, že si objedná stejnou věc – znělo to lahodně.

„Nemáš Pansy rád,“ poznamenal Malfoy, když servírka odešla.

„Ani ne,“ připustil Harry.

„Ale její dnešní malý vtípek ti připadal legrační, ne?“

Harry se podíval na Malfoye a zjistil, že v jeho šedém pohledu chybí jakékoli veselí. „Ne, ve skutečnosti ne,“ připustil. Vůbec mu nepřipadal legrační. Nejvíc ze všeho ho shledal erotickým a samotná myšlenka, že Malfoy má ně sobě ještě stále ty punčochy...

Harry téměř vyskočil ze židle, když se něco dotklo jeho kotníku. Ztuhl a jeho oči se rozšířily, protože zjistil, že to bylo Malfoyovo chodidlo – bosé a potažené jemnou látkou... Ach můj bože, Malfoy má oblečené ty punčochy. A dotýká se Harryho kotníku jednou z těch opunčochovaných nohou, sune jí vzhůru nohavicí jeho kalhot a prsty laská Harryho lýtko.

Harry byl okamžitě a bolestivě vzrušen.

Co to děláš? chtěl se dožadovat odpovědi, ale bál se, že by Malfoy mohl přestat. Takže nepřerušoval oční kontakt s Malfoyovým upřeným pohledem, který teď byl jasně vyzývavý, s jedním obočím mírně pozvednutým.

Servírka přinesla jejich drinky s úsměvem a se škádlivou poznámkou. Malfoy jí odpověděl, naštěstí, protože Harry neměl pocit, že by dokázal sestavit souvislou větu s Malfoyovou nohou putující po jeho lýtku nahoru a dolů v neměnném rytmu.

„Na dnešní Štědrý večer, Pottere,“ řekl Malfoy a pozvedl svoji sklenku plnou rudé tekutiny.

„Na Štědrý večer,“ zopakoval Harry, ťukl svojí sklenicí o Malfoyovu a jedním hltem do sebe polovinu obrátil.

Malfoy se zasmál. „Zpomal, Pottere. Nechci tě rvát do krbu a posílat domů.“

„Nevíš, kde bydlím,“ odtušil Harry, ale postavil pohár s předsevzetím se neopít. Malfoyovo chodidlo opustilo jeho lýtko a Harry téměř zasténal nad tou ztrátou.

„Tohle je na nic,“ pravil Malfoy. „Posuň si židli trochu doleva. A blíž ke stolu.“

Harry se zamračil, ale udělal, co Malfoy chtěl, posunuje židlí, dokud nebyl tváří přímo proti Malfoyovi a zády k houstnoucímu davu.

„Perfektní,“ uculil se Malfoy. O okamžik později ucítil Harry Malfoyovu nohu znovu, tentokrát vně kalhot, jak si cílevědomě propracovává cestu vzhůru po jeho končetině. Když Malfoyovo chodidlo minulo Harryho koleno a přejelo mu po stehně, změnil Harry poněkud svůj posez.

„Ach bože,“ vydechl.

Malfoyovo chodidlo se sunulo po Harryho noze výš a výš, až dosáhlo nejvyššího a nejtvrdšího místa. Malfoyův úsměv byl téměř dravčí: „Řekni mi, Pottere, mohou za tohle ty punčochy, nebo něco jiného?“

Harryho myšlenky byly povážlivě narušovány vlnami chtíče, které se draly jeho tělem. „Něco jiného,“ připustil.

Malfoy usrkl rudého nápoje. Jeho chodidlo cestovalo po celé délce Harryho erekce, od špičky až po základnu, v pomalém, promyšleném laskání. Harry vyzunkl své pivo v marné snaze ochladit žár šířící se jeho tělem.

„Chlapi obecně, blonďáci obecně, nebo něco jiného?“ pokračoval Malfoy. Jeho prsty zavířily na Harryho nejcitlivějších místech a ten zavřel oči. Rukou drtil ucho své sklenice, jako by se jednalo o záchranné lano.

„Něco jiného,“ odpověděl.

„Já, konkrétně?“

Harry otevřel oči dokořán a nechal Malfoye, konečně, spatřit žár spalující touhy, se kterou se dennodenně potýkal. „Ty. Konkrétně.“

Malfoyovy rty zvlnil tajemný úsměv a Harry přemýšlel, jestli by neměl litovat, že tak spěchal, ale bylo příliš těžké se soustředit s Malfoyovou nohou na stehně – a právě, když o tomto přemýšlel, teplý tlak zmizel a Malfoy se narovnal. „Možná bys měl dopít svůj drink, Pottere.“

Učinil tak, a v té chvíli se Malfoy natáhl a uchopil ho za zápěstí. Harry cítil tlak přemisťování, aby se v zápětí zapotácel a zřítil k zemi, narážeje hlavou bolestivě o tvrdou podlahu. Jeho zlost byla lehce zmírněna teplou tíží Malfoye, který přistál na něm. A po chvilce hemžení ucítil vlhká ústa tisknoucí se na ta jeho.

Ačkoli bylo naprosto nepatřičné ležet na tvrdé podlaze – kdesi – přikrytý Draco Malfoyem, Harry se nedokázal přimět k protestu, protože Malfoyův jazyk se právě natlačil do jeho úst a začal mapovat všechna citlivá místečka uvnitř. A cítit Malfoyovo tělo bylo velmi, velmi příjemné, obzvlášť když se zavrtěl proti němu a – ach bože, jejich vzrušení se otřela o sebe, nejprve zdánlivě náhodně, ale pak se zřejmým úmyslem.

Harry zasténal a sevřel Malfoye, jednu ruku mu obtočil kolem ramen a druhou umístil na zadek a věděl, že by tak chtěl zůstat celé věky. Malfoy přitlačil jejich boky na sebe a líbal ho, dokud Harry neucítil, že se tady rýsuje naprosto nevhodný orgasmus.

„Počkej, kde to jsme?“ zeptal se, odtrhávaje rty od Malfoyových ďábelsky talentovaných úst.

„Před tvým bytem,“ odtušil Malfoy. „Vím, kde bydlíš, ale nedostanu se dovnitř.“

Harry zaklonil hlavu a pohlédl na své vlastní vchodové dveře vzhůru nohama. Leželi na chodbě, kde na ně mohl kdykoli narazit kterýkoli z jeho sousedů. Skvělé.

„Nezaplatili jsme za pití.“

„Ty jsi nezaplatil, Pottere. Ale oni ví, že ty jsi ten hodný. Plus jsme tam nechali pláště. Můžeš je vyzvednout později.“

„Já? Kde budeš ty?“

„Doufám, že v tvé posteli.“

Harry těžce polkl. „Tak bychom se do ní měli dostat.“

Malfoy přikývl, vyškrábal se na nohy a vytáhl nahoru i Harryho. Ten neobratně zápolil se svojí hůlkou a nakonec se mu podařilo odemknout dveře a zrušit ochrany navzdory Malfoyovi, který se tiskl na jeho záda a jehož nenechavá ruka šátrala všude možně. 

Jakmile byli uvnitř, bylo jen otázkou vteřin dostat se do Harryho ložnice za průběžného horečného svlékání. Harry proklínal každý jednotlivý knoflík na svém bystrozorském hábitu, než jeho mozek definitivně kapituloval při pohledu na Malfoye opět oděného pouze v červenobílých punčochách a rudých boxerkách. Malfoyovo vzrušení bylo proti šarlatové látce jasně patrné a Harry měl pocit, že zahlédl vykukovat i něco víc.

„Chtěl bys, abych si nechal punčochy, Pottere?“ Malfoyův hlas zněl jako předení, když kráčel kupředu a odsunul Harryho ruce pryč, aby se sám postaral o poslední knoflíky.

„Bože, jo,“ vydechl Harry. „Vypadáš… úžasně.“

K jeho překvapení Malfoy sklonil hlavu a podíval se na něj zpod řas téměř plaše. „Díky. Ty taky.“

Harry o tom pochyboval, ale jen těžko na tom teď záleželo, protože jeho kalhoty se právě snesly dolů a Malfoyova ruka byla zpět, tentokrát uvnitř Harryho trenýrek a na místě, kde jí nanejvýš oceňoval.

„Mmm, tohle je také proklatě úžasné, Pottere,“ zamumlal Malfoy a políbil ho.

( PP: Zbývající stránky jsou jen a pouze o sexu. Chlapci jsou tam, kde chtěli být a kde je chtěla mít autorka. Pokud i tak chcete vědět víc, čtěte dál. Ale já vás varovala.)

Během celého procesu se nějak dopracovali těsně k Harryho posteli a svalili se na ni. Malfoy okamžitě položil na Harryho pýchu obě ruce a pak, zázrak nad zázraky, svoje ústa. Harry vydal velmi nedůstojný zvuk a sevřel v pěstech Malfoyovy vlasy – k čertu, ale že byly jemné!

Jeho veškeré myšlenkové pochody byly zcela vykolejeny, když se  Malfoyova ústa začala pohybovat a pohltila Harryho penis hlouběji, než by Harry vůbec pokládal za možné; byl teď prakticky polykán a byl by ochoten přísahat, že se mu Malfoyův nos při každém pohybu dolů zapichuje břicha.

„Ach bože!“ zasípal Harry. „Myslím - “

Malfoyova ústa zmizela a byla nahrazena silným stiskem prstů, které zabránily uvolnění. Harry téměř zasténal frustrací a jeho tělo se otřáslo nespokojeností.

„Ne že se uděláš, Pottere. Ještě ne,“ řekl Malfoy. „Chci, abys mě ošukal. Snil jsem o tom, jak si mě bereš. Představoval jsem si, jak mi to děláš během mise, a ve tvé kanceláři, a v mé kanceláři a dokonce v zasraném výtahu, pro všechny svaté.“

Harry na něj třeštil oči a jeho nutkání vyvrcholit zvolna ustupovalo. „Ty… Ty jsi co?“

„Vážně Pottere, nemůžeš být tak hloupý, aby sis toho nevšiml?“

„Já? Jak ty sis mohl nevšimnout, že prakticky slintám pokaždé, když jsi poblíž? Máš vůbec představu, kolikrát jsem se musel hnát na záchod, abych se uvolnil a neztrapnil se během porady bystrozorského oddělení?“

Malfoy na něj zíral, zatímco jeho prsty nepřítomně putovaly po Harryho citlivých partiích. „Vypadá to, že jsme byli oba pěkní idioti. Díky tomuto vyznání jsem v pokušení dokončit svoji práci ústy.“

„Víc se mi líbil tvůj předchozí nápad,“ přiznal Harry.

Malfoy se usmál. Přetočil se na záda a protáhl se jako šťastná kočka. „Kdykoli budeš připraven.“

Harry se přesunul mezi Malfoyovy nohy. Červenobílé punčochy se měkce otřely o Harryho žebra, když Malfoy pozvedl kolena a nabídl Harrymu volný přístup. Jeho vzrušení pod červenými boxerkami bylo velké a lákavé a Harry je lehce stiskl.

Malfoyovi uniklo tiché zasténání a Harry lehce odsunul stranou šarlatovou látku, potěšený, že je dost pružná, aby se dostal tam, kam zamýšlí.

„Necháš mi oblečené spodky? To je zatraceně výstřední, Pottere.“

„Vypadáš jako typ, co se výstřednostem nebrání,“ podotkl Harry a zmapoval prsty celou délku Malfoyova penisu až po špičku. Byl nádherný, silnější, než Harry předpokládal, v nečekaném kontrastu k Malfoyově štíhlé postavě.

Než mohl Malfoy odpovědět, sklouzl Harry dozadu, sklonil se a vzal jej do úst, zamýšleje oplatit blonďákovi trochu mučení.

„Do prdele, Pottere!“ vyrazil ze sebe Malfoy a Harry cítil obě jeho ruce ve vlasech. Návaly uspokojení projížděly celým jeho tělem, jak tak sál a olizoval Dracovy nejcitlivější partie, dokud mu Malfoy téměř nevytrhl vlasy i s kořínky.

„Možná bys měl přestat,“ varoval ho Malfoy. „Nemám v plánu se udělat, dokud nebudeš tam, kde tě chci mít.“

„Jo,“ řekl Harry, napřímil se a lehce si odkašlal. Nechal se trochu příliš unést nadšením z Malfoyovy odezvy na jeho práci ústy. Harry tuto konkrétní činnost nikdy příliš nevyhledával, ale ještě nikdy neměl na dosah úst předmět své letité posedlosti.

„Kde máš lubrikant?“ otázal se Malfoy.

„Přímo tady,“ odvětil Harry a beze slova vykouzlil plnou dlaň gelu.

Malfoy se zasmál. „Šikulka. Měl bych si tě nechat.“

„Měl? Hodně štěstí, pokud se mě budeš chtít zbavit, pitomče.“

Malfoyův úsměv nebyl vůbec jízlivý a Harry měl pocit, že tohle by mohl být ten nejlepší Štědrý večer jeho života. „To zní dobře,“ zašeptal Malfoy.

Harry do Malfoye vsunul bez varování dva prsty, čímž si vysloužil vyjeknutí a úžasný pohled na Malfoye s prohnutými zády a s rukama zatnutýma do prostěradla. „Kurva! Pottere, ty imbecilní -!“

Harry se zahihňal. „Bože, jsi úchvatný.“ Pohnul prsty a instinktivně cítil, že Malfoy si užívá každou chvilku, navzdory svému zlořečení. Fakt, že pozdvihl boky a zatlačil tak Harryho prsty hlouběji, potvrdil jeho podezření.

„Nesnáším tě,“ zašeptal Malfoy.

„Ale chceš víc, ne?“ odporoval Harry.

„Jo a k čertu s tebou.“

Harry přidal třetí prst, nemilosrdně zajel dovnitř a po chvíli posouvání a vrtění se dostal na místo, které hledal – ach ano, tady to bylo, soudě podle Malfoyova zachvění a litanie kleteb.

„Pottere, ty bastarde, ungh. Do prdele, to je skvělé. Nepřestávej.“

Harry si nemyslel, že by se někdy mohl nabažit pozorování Malfoye uvolňujícího se v jeho péči, toho bledého obdivuhodného těla a nádherných rukou s dlouhými prsty, které se teď třásly a zatínaly do pokrývek v úsilí udržet si kontrolu. Blonďaté vlasy byly rozcuchané a zachytily se na řasách, takže Harry měl nutkání odsunout je stranou. Malfoyův penis se s každým pohybem odrážel od jeho břicha, zanechávaje po sobě vlhké otisky. Harry se usilovně snažil zapamatovat si každý z těchto okamžiků se záměrem prožívat tohle všechno znovu a znovu prostřednictvím své myslánky – sakra, nad těmito obrázky bude masturbovat nejmíň tisíckrát.

Vytáhl prsty, protože nutně potřeboval cosi víc. Malfoy vydal syčivý zvuk protestu, ale nic neřekl, a tak Harry nasměroval svůj penis na patřičné místo a zvolna, opatrně se vtlačil dovnitř, něžně přitom hladíc Malfoyovy boky.

„V pořádku?“ zeptal se.

„Ano.“

Malfoyova víčka se zachvěla, když se Harry začal pohybovat, téměř bez sebe blahem z těsného tepla, které ho obklopovalo. Hltal zvuk Malfoyova vydechnutí při každém pohybu ven a cítil látku jeho boxerek při každém pohybu dovnitř. A usmíval se při vědomí, že ačkoli spodky neroztrhl, pouze vytáhl, Malfoy nemá žádné jiná a bude muset odejít buď naostro, nebo si půjčit nějaké Harryho.

„Jsi tyran, Pottere,“ poznamenal Malfoy.

„Líbí se ti to,“ odtušil Harry a postaral se o to, aby Malfoy nedokázal říct už nic jiného, než jo, kurva a rychleji.

Přes maximální Harryho úsilí ani jeden z nich nevydržel dlouho. Ve chvíli, kdy se Malfoyovo tělo roztřáslo a stáhlo uvnitř kolem Harryho, Harry cítil vlastní orgasmus řítící se jeho tělem silou bradavického expresu jedoucího plnou parou.

Zhroutil se na tělo pod sebou a zabořil obličej do jemných vlasů, těžce lapaje po dechu.

Malfoy omotal ruce kolem jeho zad a pevně ho držel. Ani jeden z nich nepromluvil, dokud se jim dech neustálil na přijatelnější frekvenci. Pak Harry ucítil Malfoyovy prsty probírající mu vlasy na zátylku.

„To bylo ještě lepší, než jsem si představoval,“ připustil Malfoy.

Harry se uchechtl. „Nerad bych zklamal.“ Odvalil se stranou, takže ležel na boku čelem k Malfoyovi, mapujíc jedním prstem jeho hruď. „V kolik máš být u Pansy?“ zeptal se, strčil si do úst špičku prstu aktuálně potřísněnou pozůstatky jejich milování a olízl ji.

Malfoyovy oči byly prázdné a temné. „Myslím, že bych to mohl zrušit.“

Harry olizoval své prsty a potlačil úšklebek. Zatraceně, přece není možné, aby byl už zase tvrdý. „Nebude naštvaná?“

„Ne, pokud jí řeknu, kde jsem.“

„Ty snad chceš, aby přišla a proklela mé koule?!“

Malfoy se ušklíbl. „Těžko. Myslím, že ten punčochový žertík byl její způsob, jak získat tvoji pozornost.“

Harry zamrkal překvapením a usmál se. „Myslím, že ji miluju.“

Malfoy se na něj převalil. „Mám konkurenci? Tak to se budu muset podívat, co s tím mohu dělat.“

A když vyrazil dokazovat svá slova, uvědomil si Harry, že tohle byly stoprocentně nejhezčí Vánoce vůbec a že Pansy Parkinsonová od něj nejspíš dostane něco vybraného, až se obchody po svátcích otevřou.