Preklady fanfiction Harryho Pottera

Název: Předvánoční šílenství

Originál: Holiday Madness

Autor: Torino10154

Překlad: tiberia

Link: http://torino10154.insanejournal.com/572180.html#cutid1

Souhlas: ano 

Páry: HP/SS

Rating: 12+

Shrnutí: Obchody jsou narvané, Harry je unavený a Severus zvědavý

   Předvánoční šílenství

Harry vešel do obýváku, odhodil na pohovku nákupní tašky a balíčky všemožných velikostí, tvarů a barev a zamířil rovnou k barové skříňce.

„Příšerný den, že?“ zeptal se Severus, odložil stranou rozečtenou knihu a nahoru položil brýle na čtení.

Harry do sebe hodil jednu skleničku na ex a okamžitě si nalil další.

„Nemáš ani ponětí.“ Skopnul boty a posadil se na gauč vedle Severuse.

Severus se zasmál. „Ve skutečnosti mám, a to je ten pravý důvod, proč jsem se rozhodl vyslat do boje tebe, ó statečný nebelvíre.“

Harry málem svůj drink vyprsknul nosem, pak si položil nohy na nízký stolek před nimi, zavřel oči a hlavu nechal klesnout dozadu.

„Našel jsem dárky pro Rona a Hermionu, rodiče Weasleyovi, pro Lunu, Nevilla a pro všechny svoje neteře, synovce i  kmotřence.“ Odfouknul si jako by cítil, jak mu těžké břemeno vánočních nákupů  padá z ramen.

K jeho smůle Severus nemohl odolat, aby ho nepopíchnul.

„A Minerva? Hagrid? Narcisa? A domnívám se, žes hodlal opatřit dárek i pro Draca...“

„Zatraceně.“ Nechal hlavu opřenou, jen ji k němu otočil. „Nebudeš se snažit dostat mě tam znovu, že ne? Příčná ulice, to byl zlý sen a obzvlášť hračkářství.“  Otřásl se.

Severus ho objal kolem ramen, Harrymu klesla hlava a opřela se o něj. „Slabší člověk by prásknul do bot. Věřím, že si zasloužíš odměnu.“

„Ano?“ Známka zájmu v Harryho hlase nezůstala bez povšimnutí.

„Myslel jsem, že bys třeba chtěl jít na večeři. Znám skvělou italskou restauraci poblíž Trafalgarského náměstí.“

„Zbláznil ses, znovu odejít z domu už nehodlám,“ smál se Harry a dloubnul ho loktem do žeber.

„Tak bych možná zvládnul dát něco dohromady tady,“ řekl Severus, dal mu pusu na vršek hlavy, postavil se a vytáhl mu z ruky zbytek pití.

„Hele..“ Harry sice nevýrazně zaprotestoval, ale oči nechal zavřené a nohy zvedl na pohovku. „Asi si chvilinku zdřímnu.“

„Dám ti vědět, až večeře bude,“ řekl Severus a dopil jeho skleničku. Harry už neodpověděl, jen klidně oddechoval ze spánku.

Cestou do kuchyně se zastavil, zahleděl se na kupu dárků a v hlavě se mu vylíhnul uličnický nápad. Otočil se a zkontroloval Harryho, natáhl ruku a tiše řekl: „Accio Severusův dárek.“

Do ruky mu vlétla malá krabička, zabalená do zeleného papíru, se stříbrnou stužkou a jeho jménem čitelně napsaným na jmenovce. Dal si ji k uchu a lehce s ní zatřásl, ale nic nebylo a slyšet a neodvažoval se s ní zatřepat víc.

 Ještě jednou kouknul na Harryho a odnesl si krabičku do kuchyně, pečlivě rozbalil papír, otevřel sametovou krabičku a pak se ohromeně sesunul do křesla, když v ní uviděl jednoduchý, platinový prsten. Vytáhnul ho a přečetl si nápis na vnitřní straně prstenu: Navždy.

Tak tiše, jak jen dokázal, se srdcem bušícím v hrudi, krabičku znovu zabalil a vrátil ji na hromadu balíčků a dárků.

Když pak krájel zeleninu k večeři, mnohem složitější, než původně zamýšlel, byl tak ztracený v myšlenkách, že vůbec neslyšel Harryho přijít.

„Ahoj,“ řekl tiše, objal Severuse kolem pasu a položil mu hlavu na rameno.

Až otevře Harryho dárek, nebude muset předstírat překvapení. Ještě stále bude ohromený, že si mezi všemi vybral právě jeho. A možná tomu ve skutečnosti nikdy doopravdy neuvěří. Ačkoliv teplo Harryho těla, tisknoucího se k němu, bylo víc než přesvědčivé.