Preklady fanfiction Harryho Pottera

Christmas Card Terms

Autor: PJ XD

Originál: http://www.fanfiction.net/s/8326955/1/Christmas-Card-Terms

Překlad: kopapaka  Betaread: Rya

Žádost o souhlas byla zaslána.

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Publishing (UK) Scholastic, Scholastic Books (US), and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended.

Čas vánočních návštěv

Bylo téměř bolestné sledovat Lily, její nucený úsměv a těsné sevření matčiny ruky.

"Opravdu tam musíme?" ptala se už poněkolikáté.

Harry se podíval na svou jedinou dceru, měla stejně výrazné hnědé oči jako Ginny, a v nich se zračila prosba.

Jenže byl čas vánočních návštěv.

"Ano, Lil. Musíme," odpověděl klidně. "Bude to jen pár hodin."

"Pořád nechápu, proč musím jet také," zabručel patnáctiletý Teddy na Harryho zleva.

Otočil se a upřeně pohlédl na svého kmotřence, který byl naštěstí docela vhodně oblečený. Jen ty jeho měnící se vlasy - o tyrkysově modré budou sousedi ještě dlouho mluvit.

"Stejně nám nic jiného nezbude, že ano," ozval se James, sedící vedle své sestry, víc než jen trochu naštvaně.

Harry zachytil Ginnin pohled a oba raději se raději podívali stranou, jen aby předešli výbuchu smíchu. James měl na devět let opravdu slušnou vyřídilku. Po matce, jak Harry rád říkal.

"Není to tak zlé," mínila Ginny při pohledu na děti kolem. Nestěžoval si jen Albus, ale Harry tušil, že se Al jednoduše nechce přidat, "Jsou vlastně docela milí, Jamesi."

 Zdálo se, že Al souhlasí s matkou, ale sevřel rty místo odpovědi. Před bratrem by se Albus nikdy nepřiznal, jenže Harry cítil, že chlapec má tyto návštěvy vlastně rád.

"Jsou tak nudní!" nesouhlasil James naštvaně a oči mu tančily v pohrůžce výbuchu vzteku.

"Dobře, budeš to muset vydržet!" odvětila rozzlobeně Ginny. Bylo toho na ni právě dost. Děti stejně kňouraly celou cestu přes Surrey.

Harry se ujistil, že jeho potomci vypadají přesvědčivě šťastně, svižně vyrazil po klikaté cestičce a zastavil u dveří. Vzal za klepadlo - trochu sklesle zaznamenal, že má lví tvar - a třikrát zaklepal na lakovaný dub.

Dveře se otevřely a odhalily podsaditého, blonďatého muže, který se snažil udržet v náručí  batole.

Trochu nejistě se usmál.  Harry mu úsměv bez váhání oplatil.

Uplynulé roky je nakonec dovedly k srdečnému přátelství.

Nakonec, byli rodina.

"Veselé Vánoce, Harry," řekl blonďák.

"Veselé Vánoce, Velký D."