archiv.hpkizi.sk
Neustálé problémy se šéfem
Advent 2012 Snamione
Vložené: solace - 08.12. 2012
Téma: Advent 2012 Snamione
larkinh nám napísal:

 


8. december 2012



Neustálé problémy se šéfem

 

Původní název: Immer Ärger mit dem Chef

Autorka: WatchersGoddess

Originál: http://www.fanfiction.net/s/6390633/1/ 

Věkové omezení: od 12 let

Povolení k překladu: Ano

Obsah: Severus Snape udělal chybu, když jako svou asistentku zaměstnal Hermionu Grangerovou. Přesto není ochoten přijmout jedinou z jejích početných výpovědí. Kongres v Dublinu na tento podivný paradox konečně vrhne světlo.

Pairing: HG/SS

Prohlášení: Všechny postavy jsou majetkem J.K.Rowlingové

 

 

ooOoo

„Cože jsi udělala?“ Orlí pero dopadlo s tichým zašustěním na pergamen a zanechalo za sebou černou kaňku, která se pomalu rozpíjela.

„Slíbila obchodní zástupkyni Krásné čarodějky, že bude moci jako prvá vyzkoušet naše nové výrobky, aby se mohla rozhodnout, jestli budou vhodné pro její novou řadu.“

Severus jednou mrknul; prsty na jeho rukou se třásly těsně nad stolní deskou. „Krásná čarodějka je kosmetická řada,“ upozornil svou asistentku.

„Já vím.“

„Nevyrábíme kosmetiku, Hermiono!“ Dlaní prudce uhodil do stolu. Dvě fiolky na lektvary se s cinknutím srazily, brko vyskočilo centimetr do vzduchu a v pergamenu, jenž naneštěstí ležel v cestě jeho hrůze, zela díra.

„To je pro mě novinka,“ odvětila mladá žena, zdánlivě vůbec neovlivněná jeho chováním. „Vyvíjíme nové lektvary a postupy vaření. Jaksi jsi mi nesdělil, že při tom vyloučíme recepty vhodné pro kosmetiku.“

„Protože jsem to považoval za samozřejmé. Nebo vypadám jako někdo, kdo se chce podepsat pod babské záležitosti?“ Severus se postavil a obešel psací stůl. Se supěním potřásal hlavou a ruce si založil v bok.

Hermiona sledovala jeho pochod kanceláří, teď už s jemnou vráskou od vzteku mezi obočím. „Ne. Já bych řekla, že spíš vypadáš jako někdo, kdo rád vydělá spoustu peněz tím, že uzavře smlouvu s přední firmou na výrobu kouzelnické kosmetiky. A co mají vůbec znamenat ty ‚babské záležitosti‘? Krásná čarodějka má ve svém sortimentu i řadu pro muže.“

Mistr lektvarů se snížil k tomu, aby si odfrkl. „Holicí pěnu s růžovým olejem, ano. Sotva od toho udržím svoje ruce.“

„Možná bys ji měl jednou opravdu vyzkoušet. To, co dělá pleť hebkou, by mohlo mít vliv i na povahu,“ vystrčila bojovně bradu a ruce si zkřížila na hrudi.

„Moje povaha není tématem tohoto rozhovoru!“ zahřměl Severus.

„A co jím tedy je?“

„Skutečnost, že děláš sama a bez mého vědomí rozhodnutí, která mají rozhodující vliv na můj podnik! Copak jsem ti to někdy dovolil?“ Zatímco mluvil, krev mu stoupala do obličeje. Cítil, jak mu tepe ve spáncích. Naštvaně máchl rukou do vzduchu a odvrátil se od Hermiony.

„Ne přímo, to ne. Ale…“

Severus se prudce otočil. „Ne! Tohle je přesně to – nedovolil jsem ti to. To je opravdu tak těžké pro tak inteligentní mozek, jako je tvůj, se podle toho řídit?“

Hermiona stiskla rty do úzké linky a nechala v sobě bublat vztek, dokud nevypadala jako balónek krátce před prasknutím. „Jak se zdá, tak ano!“ zasyčela a sotva se při tom ovládala. „Ale víš, v čem tak inteligentní mozek, jako je můj, může vynikat?“

Severus zaškubal obočím.

„Ve formulování výpovědi! Uvědom si konečně, kde bys beze mě s tím svým podnikem skončil!“ Strhla svůj hábit z věšáku a vyřítila se ven, aniž by o něj zavadila pohledem. Dveře se za ní s hlasitým prásknutím zabouchly.

ooOoo

Druhého dne ráno kráčel Severus s mrzutou náladou chodbou, která byla na jeho vkus až příliš známá. Cítil na sobě pohledy osob na zplesnivělých kouzelných fotografiích, visících na zdi. Kouzlo, které mělo zapálit pochodně na konci chodby, ještě nikdo neobnovil a starý běhoun na podlaze ještě nikdo nevyčistil. Opatrně si přidržoval svůj černý hábit, aby se jím nedotkl žádné špíny nedefinovatelného původu.

Nakonec se zastavil před jedinými dveřmi vybavenými jmenovkou a zaklepal. Když je Hermiona otevřela, měl už ruce zkřížené na hrudi a nasazený svůj nejzamračenější výraz.

Hermiona překvapením zvedla obočí. „Zastavil ses pro novou výpověď osobně?“ zeptala se rovnou, aniž by se namáhala s pozdravem.

„Ne. Jak můžeš vydržet v domě, jako je tenhle?“

„Je v centru a je levný. S platem od tebe jsem neměla moc na výběr. Ale to se určitě v mojí nové práci změní. A když už tu jsi, můžeš si tu výpověď rovnou odnést.“ Natáhla se někam za dveře a podala mu srolovaný pergamen.

Severus ho zaraženě pozoroval. Potom zkoumal její nicneříkající obličej. Nakonec si ho vzal a přímo na místě rozroloval. Levý koutek jeho úst sebou škubl, když začal číst. „Je na něm datum z minulého měsíce.“

Hermiona lhostejně pokrčila rameny. „Myslel sis, že pokaždé budu sepisovat novou výpověď?“ Několik vteřin odolávala jeho pohledu, ale pak s úšklebkem sklopila zrak.

„Vrať ho tam, kde ležel až doteď,“ zaroloval pergamen a podal jí ho zpět.

„A dál? Bude probíhat všechno jako dosud?“ Opřela se o rám dveří, aniž by si výpověď od něj vzala zpátky.

„Ano. Budeš dělat rozhodnutí bez mého vědomí, já ti dám povinné kázání, ty dáš výpověď a já přijdu sem, abych tě informoval o tom, že u mě máš tu nejlepší práci, kterou můžeš v Londýně a jeho okolí najít. A ty se jako obvykle vrátíš,“ ušklíbl se.

„Jsi si tím nějak moc jistý, Severusi.“

„Hovořím ze zkušenosti.“ Ještě stále jí podával pergamen. A Hermiona stále ještě váhala, jestli si ho má vzít zpět. „Kromě toho se za týden koná v Dublinu kongres. Lektvarový výzkum s použítím hůlkové magie a jeho význam v budoucnosti. To si přece nechceš nechat ujít, nebo ano?“

Hermiona zčervenala a zavřela oči. „Pokusil ses mě právě teď podplatit?“

„Možná.“

Odfrkla si. „Pak je ti doufám také jasné, že tento kongres – o kterém jsem až dosud neměla ani tušení – se koná o mé dovolené.“

„A? Pro mne za mne si vezmi s sebou svůj otravný přívěsek.“ Hodil nevrlý pohled na jmenovku, na níž stála nad sebou napsaná jména Grangerová a Weasley. „Pokud ho nebudu muset snášet déle než dvě minuty denně, je nebezpečí, že skončí jako přísada do lektvaru, poměrně malé. A dovolenou si můžeš vzít pak.“

„Jak velkorysé,“ suše odpověděla.

„To jsem já. Vezmeš si konečně zpátky tuhle výpověď nebo ji mám nechat shořet?“

Zkoumala ho pohledem. „Chci měsíčně o padesát galeonů víc.“

Severus zafuněl.

„A ročně o jeden týden dovolené víc.“

„Moc to zase nepřeháněj,“ napomenul ji.

„A svolení, že mohu uzavírat smlouvy s jinými firmami podle svého uvážení.“

„Ještě něco?“ zavrčel. Pergamen v jeho ruce se třásl.

„Prozatím nic. To si nechám na příště,“ sladce se na něj usmála.

Snape ze sebe vydal temné zavrčení. Kdyby nebyla tak výjimečně schopnou pracovní silou a tak nestydatě dobrá a především kdyby neuměla zacházet s jejich zákazníky, už by tu výpověď dávno přijal. Jenže…

„Čekám tě ráno v sedm v laboratoři. Je potřeba nakrájet scvrklofíky.“ 

ooOoo

O týden později stál Severus netrpělivě před ošuntělým panelákem a čekal. Cedilo jak z konve, voda stékala po neviditelné stěně jeho deštníkového kouzla, vlhký studený vzduch proudil pod jeho hábitem a studil ho na nohách. Ještě jednou se podíval do okna, za nímž byla vidět modravá záře z magické lampy. Venku byla tma.

Otočil se k úzké cestičce, která vedla od vchodových dveří. Krátce nato z nich vyšla Hermiona s taškou přes rameno a zamířila k němu. Sama.

„Kde jsi nechala svůj přívažek?“ zeptal se Severus, když za sebou zavřela skřípající branku.

„Rona? Je s Harrym a Nevillem u Charlieho v Rumunsku.“ Prohlédla si své oblečení a odhalila rozvázanou tkaničku, jíž si Severus všiml, už když opustila dům; pravděpodobně si vůbec nezavázala botu. Hermiona poklekla a rychle to napravila.

Snape si odfrkl. „Idiot!“

„Říkal jsi něco?“ odhrnula si vlasy z tváře.

„Já? Ne. Můžeme konečně jít nebo si chceš tady venku ještě vyčistit zuby?“

„Teď, když to říkáš…“ přejela si špičkou prstu přes zuby.

„To stačilo!“ Severus ji popadl za ruku a přemístil se s ní.

Už podle reakce recepčního bylo poznat, že jsou v kouzelnickém hotelu. Zdvořile jim kývnul hlavou na pozdrav a řekl se silným přízvukem: „Vítejte v Theurgical Palace. Doufám, že vaše přemisťování bylo příjemné.“

„No jasně…“ zamumlala Hermiona a lehce se zakymácela.

„Mám tě přemístit zase zpátky?“ zasyčel k ní Severus. Myslel si, že jeho řečnickou otázku nechá nezodpovězenou, jenže ji stále ještě tak úplně neznal.

„To je asi to nejmenší, co bys mohl udělat, vzhledem k tomu únosu!“

Severus zdvihl obočí. „Ještě jsi mě neviděla, když jsem někoho unesl.“ Pak se otočil k recepčnímu, který svůj zmatek nepřesvědčivě ukryl za masku zdvořilosti. „Snape a Grangerová, máme tu rezervaci.“

Recepční vytáhl knihu hostů. „Ano. Dva jednolůžkové pokoje, tři dny s plnou penzí.“ Sáhl za sebe a podal jim dva klíče a jmenovky. Severus jednu jmenovku bez komentáře předal Hermioně a druhou nechal zmizet v kapse hábitu. „Pokud si budete něco přát, pokojová služba je vám dnem i nocí k dispozici.“

„Děkujeme!“ odpověděl Severus o trochu hlasitěji, než bylo nutné, a sebral tak Hermioně, jež rozhořčeně zalapala po vzduchu, slovo. „My si poradíme.“ S falešným úsměvem nechal recepčního být. Jednu ruku položil mladé ženě na záda, aby ji postrčil směrem ke schodům. „Jedno slovo o právech domácích skřítků a zařídím ti pokoj ve sklepě!“

„Óóóó, to se ale bojím,“ suše odvětila Hermiona, „jestli ti to ušlo, tak pracuju pro netopýra, který bivakuje ve sklepení. I domácí skřítkové mají větší práva než já.“

„Netopýr?“ zavrčel Severus, zatímco šplhali do prvního poschodí. Směrovka na chodbě ukazovala, že pokoje 1.01 až 1.15 jsou vlevo a pokoje 1.16 až 1.30 vpravo. Podíval se na jejich klíče. 1.15 a 1.16.

Hermiona mu se samolibým úsměvem jeden klíč sebrala a řekla: „Dokaž, že to tak není!“ Pak ho nechala stát na místě, přesně jako on předtím recepčního.

ooOoo

O hodinu později se sešli v konferenční hale hotelu, kde měl kongres brzy začít. Když Severus prošel otáčecími dveřmi, hned mu někdo přidržel před nosem podnos se sektem, takže se ihned cítil nucený si jednu skleničku vzít. Přesto to neudělal, jen se na číšníka pochmurně podíval a obešel ho.

Pozorně přejel očima velkou místnost, v níž bylo stále asi tři čtvrtiny míst neobsazených. V její zadní části byl bufet s jednohubkami a čtyři stoly ke stání. Všichni přítomní účastníci kongresu se tam sešli, bavili se mezi sebou, jedli a poplácávali se po ramenou na opětovné shledání. Hermiona stála u jednoho ze stolů a pročítala si program na nadcházející tři dny.

Severus zpomalil a sledoval, jak jí na rameno sklouzl jeden pramen vlasů, polechtal ji na obličeji a ona ho mrzutě zastrčila zpátky za ucho. Přešlápla z nohy na nohu, několikrát mrkla a podívala se jedním z oken ven na neustávající déšť. Šedivé denní světlo, jež se promísilo s teplým kouzelným osvětlením, propůjčilo jejímu obličeji zdravou barvu. Zčervenalé tváře byly pro něj pokušením, aby šel k ní a něžně ji pohladil na skráních a líčkách až ke koutku úst.

„Severusi Snape!“

Nepatrně se vyděsil a otočil se k muži, který ho silně plácal do ramene a potěšeně mu podával svou pravou ruku. „Archibalde Thatchere,“ odpověděl Severus, když poznal svého bývalého kolegu z pokoje, a potřásl mu rukou. „Ty jsi přibral?“, nevinně se ho napůl zeptal a napůl konstatoval a podíval se na jeho břicho, které zřetelně vyboulilo jeho černý hábit.

Archibald se hlasitě zasmál. „Přátelský jako vždycky. Jak se máš? Kde teď pracuješ?“

Severus krátce pohlédl na Hermionu a když zjistil, že i ona se mezitím dala do rozhovoru s jednou mladou čarodějkou, jeho špatné svědomí zmizelo a místo něj nastoupila pýcha.

„Daří se mi dobře. Před dvěma roky jsem se osamostatnil, Arcane Artisanry, jestli ti to něco říká.“

„To je tvůj podnik?“ vykulil Archibald oči a Severus přikývl. „Gratuluji!“ Dal se do pohybu, a protože svou ruku položil na Severusovo rameno, ten ho nedobrovolně následoval. Za krátkou dobu už držel v ruce sklenku sektu a litoval, že se do toho rozhovoru vůbec nechal vtáhnout.

ooOoo

„Jak se ti líbily první přednášky?“ zeptala se Hermiona, když se večer posadila vedle něj. Restaurace byla naplněna tichým šuměním rozhovorů jejich kolegů, kteří se nadšeně bavili o přednesených referátech, minulosti, budoucnosti a dalších nesmyslech.

„Hm,“ odpověděl Severus a usrkl si ze sklenice vody. Čtyři číšnice právě vyšly z kuchyně a pilně roznášely první chod večeře. „Zatím nic nového.“ Skutečnost byla taková, že se až k smrti nudil.

„Souhlasím. Pravděpodobně proto byl dnešní den nazván ‚Úvod‘,“ zasmála se a opřela se v židli, aby mohla blonďatá slečna před ni postavit misku s polévkou.

„Kdybych tušil, že se začne u Adama a Evy, přijel bych sem až zítra ráno.“

„Nebuď tak ošklivý, Severusi. Ne každý lektvarový mistr se podrobně zabývá hůlkovou magií jako ty. A i ty jsi s tím začal teprve tehdy, když jsem tě k tomu donutila,“ řekla, aniž by se na něj podívala. Unikl jí tak zraněný pohled, který jí věnoval, zatímco si na klín rozprostíral ubrousek. „Několik lidí by chtělo jít ještě do města na pár skleniček. Chceš jít také?“

„Jasně, už se nemůžu dočkat,“ zaúpěl a opatrně vyzkoušel polévku. Byla horká a dobrá. Obvykle by mu to jako večeře úplně stačilo.

„Ještě štěstí, že tě tak dobře znám, jinak bych na tebe pravděpodobně doopravdy čekala.“

Severus se ponuře usmál. „Tvoje chyba.“ Rozhlédl se po restauraci a pozoroval lahve vína, jež se vznášely ve vzduchu a na přání doplňovaly prázdné sklenice; svíčky, visící sotva metr nad stolem, z nichž vosk odkapával do nicoty; stoly, u nichž sedělo víc osob než bylo zamýšleno, protože nikdo si nechtěl k němu přisednout. Dokonce ani Archibald, který se brzy rozpomněl na to, proč tenkrát tak rád změnil pokoj. Jedině Hermiona se k němu posadila a se stoickým klidem předstírala, že si nevšimla pohledů ostatních. Místo toho se s ním bavila, jako by byl jediným mužem v celé místnosti, a vyslovovala věty, jež vůbec nepronikaly do jeho mozku. Severus musel pravidelně napínat pozornost, aby jí rozuměl.

„Víš vlastně, jak jednoduchý může být život, když nebojuješ proti všemu, co se hýbe?“ ptala se ho zrovna.

„Ne. A ani to nehodlám zjišťovat. Kromě toho jsem tě nenutil, aby sis sedla ke mně. U jiných stolů je dost volných míst.“

Oči se jí nepatrně zvětšily a ona jen obtížně spolkla další sousto. „Vypadám snad na to, že dělám něco, co nechci?“

„To já nevím. Jak někdo takový vypadá?“

„Domnívám se, že by ti byl až zarážejícím způsobem podobný. Jestli jsi mě tady nechtěl, neměl jsi mě odvolávat z dovolené! Neboť dovolenou s tebou jako mým šéfem mi byl čert dlužný!“ S těmito slovy odložila ubrousek na stůl, postavila se a opustila restauraci.

Severus nakrčil nos a díval se za ní. Chuť na jídlo ho úplně přešla.

ooOoo

Později ten večer stál u okna a díval se ven před hotel. Pořád ještě pršelo, studený vzduch byl příjemně osvěžující a snižoval teplotu v pokoji na nějakých sedmnáct stupňů, na které byl zvyklý. Kočičí hlavy, jimiž byla ulice vydlážděná, se ve světle lamp leskly. Jen několik málo automobilů zabloudilo do této kouzelnické čtvrti, ale zase hned co nejrychleji odjely. Mudlové se necítili dobře, když se ve vzduchu vznášelo tolik magie.

Teď někdo prošel otočnými dveřmi ve vchodu a vydal se ven do toho sychravého počasí. I když nebyla nijak zvlášť dobře osvětlená, poznal Severus v postavě Hermionu – podle jejích vlasů, podle způsobu chůze, podle toho, jak se pohybovala, nebo protože jednoduše věděl, že je to ona. Bezpochyby přišla na místo srazu moc brzy a teď čekala na ostatní účastníky kongresu, aby se s nimi vydala na výlet do města.

Chtěl se už s nesouhlasným odfrknutím odvrátit od okna, když koutkem oka zahlédl, že nezůstala stát pod stříškou nad vchodem, jak očekával, ale vyšla ven ze dvora a zabočila vpravo směrem k centru města. Severus se vyklonil z okna, dokud nedohlédl dovnitř do vchodu hotelu, ale nikde neviděl žádné známky srazu.

„Ona mi lhala,“ uvědomil si hořce. Nikdo z kongresových hostů se nechystal do města,  byla to jen Hermiona, která chtěla jít s ním.

„Sakra!“, zaklel, popadl hábit a se zabouchnutím dveří opustil svůj pokoj.

ooOoo

Našel ji asi o půl hodiny později v jedné hospodě. Seděla u stolu v rohu a ohřívala si ruce o šálek čaje. Severus se letmo rozhlédl, kývl na hostinského, který se zřejmě během mnohaleté práce v blízkosti kouzelnické čtvrti už naučil nepodivovat se nad hábity a jiným podivným oblečením, a posadil se naproti Hermioně.

„Měla by sis dát něco alkoholického, pokud chceš utopit svůj žal z protivného nadřízeného,“ poradil jí.

Hermiona mu věnovala zachmuřený pohled. „Nechci vůbec nic utápět. Stejně by to nefungovalo.“

„Když tedy chceš o samotě zírat do šálku čaje, proč sis ho nenechala přinést na pokoj?“

„Protože jsem domácím skřítkům nechtěla přidělávat ještě víc práce.“

„Ach ano, zapomněl jsem,“ zabručel Severus, a zatímco Hermiona strčila svůj nos do šálku, zdvihl ruku, aby si objednal. „Guinnesse, prosím!“

„Neprosila jsem se, abys mi dělal společnost,“ řekla téměř rozhněvaným hlasem, jakmile hostinský odešel od jejich stolu.

„Jsi domluvená s někým jiným?“

Pokrčila ramenem. „Kdo ví…“

„Mám odejít a nechat tě s tvou pýchou samotnou?“

„Mou pýchou? Moje pýcha tu nehraje hlavní roli, Severusi Snape!“ řekla tak nahlas, až jim několik hostů u výčepního pultu věnovalo pár kradmých pohledů.

„Skutečně? Proč jsi mi tedy jednoduše neřekla, že sem chceš jít se mnou a ne s celým kongresem?“

„Změnilo by to něco na tvé odpovědi?“ vyštěkla.

„Samozřejmě!“ štěkl na ní zpátky a zněl při tom tak rozzuřeně, že hostinský, který mu právě přinášel Guinnesse, zkoprněl několik kroků od nich a upřeně je pozoroval.

„On nekouše,“ informovala starého muže Hermiona a pokynula mu, aby sklenici klidně odložil na stůl. Hostinský ji poslechl, ale byl očividně rád, když se mohl zase vrátit do bezpečí za výčepním pultem. Pak se Hermiona znovu otočila k Severusovi: „Zpětně může člověk tvrdit různé věci, Severusi.“

„Myslíš, že ti lžu?“

„To nevím. Jsi tak uzavřený a neprůhledný. Myslela jsem si, že bych se mohla časem naučit ti porozumět. Ale ty jsi pro mě jako kniha se sedmi pečetěmi. Ráda bych občas věděla, co se ti odehrává v hlavě. Bez tvého sarkasmu. Ale dokonce ani po letech nejsi ještě připravený na to, nechat mě být toho součástí.“

„Jsem tvůj nadřízený,“ odpověděl neohrabaně na její malou přednášku.

Hermiona zamrklala, jako kdyby ji jeho slova neštrně vrátila zpět do reality, a sklopila oči. „Ano, to jsi.“ Potom se postavila, vytáhla z peněženky několik mincí a beze slova je položila na stůl. Severus se ji nesnažil zadržet, když odcházela.

ooOoo

Druhého dne ráno u snídaně si k němu Hermiona nesedla. Na přednáškách se posadila na židli na druhém konci sálu a oběd také strávil v obvyklé samotě. Dnes si byl ale své osamělosti vědom víc než jindy.

Přednášky konečně dosáhly úrovně, kterou očekával. Dozvěděl se spoustu nových informací, praktické demonstrace upoutaly jeho pozornost a prázdné pergameny se rychle plnily jeho heslovitými poznámkami. Jediné, co mu opravdu chybělo, byl někdo, s kým by o těchto nových poznatcích mohl diskutovat.

Častěji než mu bylo milé zabloudil pohledem k mladé ženě, která tu zaníceně hovořila s jinou účastnicí kongresu, jindy zamyšleně hleděla z okna, ale nikdy se nedívala jeho směrem. Jako by ho vůbec neznala.

Zpočátku cítil Severus tíživou lítost kvůli tomu, co jí řekl předchozího večera. Krátce po obědě se lítost změnila ve zlobu. Dobře, nezareagoval správně. Ale to neomlouvá její dětinské chování. Chce ho ignorováním jeho osoby vyprovokovat?  Nebo mu chce dát najevo, že na něj není odkázaná, dokonce ani v tomto neznámém prostředí?

Severus se rozhodl, že přijme její výzvu k boji. Se zuřivou rozhodností se soustředil na kongres, nasadil na obličej zlostný výraz a beze studu roztahal svoje věci po celém stolu; ta dvě místa vedle něj byla beztak prázdná.

ooOoo

Poslední večer kongresu se konala malá slavnost. V hale bylo několik bufetových stolů, taneční parket a něco, co by se dalo nazvat taneční hudbou. Když ze stolů zmizely prázdné talíře, posadil se Severus do rohu místnosti a téměř splynul se stíny. Několik minut dokonce uvažoval o tom, že by se mohl nepozorovaně přemístit; tašku už měl sbalenou a tak jako tak všichni museli odjet ještě ten večer. Jeden pohled Hermioniným směrem stačil, aby od této myšlenky upustil, i když se kvůli tomu nesmírně zlobil.

Místo aby za tímhle kongresem, který proběhl úplně jinak, než si představoval, konečně udělal tlustou čáru, prohlížel si člověka, který se mu nemilosrdně dostával pod kůži. Hermiona se očividně dobře bavila, spřátelila se s několika mladými mistry lektvarů, kteří ji nyní všichni vyzývali k tanci. Severusovi nebylo známo, že by ráda tančila, přesto sršela radostí, když se točila na parketu.

Severus zkřížil ruce na hrudi a dřív, než si uvědomil, co se stalo, ztratil se v pohledu mladé ženy, která ho jako žádná jiná dokázala v jednu chvíli vyprovokovat a v další zase uklidnit. Ženy, která celé ty roky působila, že by ho dokázala akceptovat, ale očividně to jen dobře hrála.

„Vzpomínáš si na Joannu?“

Severus se polekal – už podruhé během tří dnů -, když si vedle něj najednou sedl Archibald a sledoval směr jeho pohledu. V ruce měl sklenici Guinnesse a usmíval se způsobem, který se Severusovi hnusil.

„Co je s ní?“ zavrčel a nejraději by mu šel po krku, protože civěl na Hermionu.

Samozřejmě si Joannu pamatoval, mladou mudlovskou ženu, se kterou se během svých studií seznámil v jednom hostinci. Zakoukala se do něj a on by lhal, kdyby tvrdil, že mu byla lhostejná. Jenže tenkrát tu byl ještě Voldemort, Smrtijedi a jeho povinnosti. Krátce řečeno, držel si od ní odstup, několikrát jí ublížil a nakonec musel přihlížet, jak ji ulovil Archibald.

Dotyčný konečně odvrátil pohled od Hermiony a řekl: „Dodnes jsem s ní štastně ženatý. Chceš, abych dostal ještě další tvoje děvče? Teď, když můžeš dělat, co chceš?“

Severus si odfrkl. „Dal jsi se teď na kuplířství?“

„Ne. Jenom si myslím, že ti něco dlužím. Joanna by si mě nikdy nevšimla, kdyby ses k ní tenkrát nechoval tak hnusně. Trvalo celou věčnost, než na tebe zapomněla, ale já umím čekat.“ Archibald mlaskl jazykem a odpil si Guinnesse.

Severus protáhl obličej. „Jako vždycky,“ zabručel rozladěně. Nesnášel, když se někdo rýpal v minulosti. Současnost s sebou nesla už tak dost problémů. „Hermiona je zadaná. Byla od samého začátku. A kromě toho je pro mě příliš mladá. A navíc je mým zaměstnancem.“

Archibald se suše usmál. „Je zadaná?“ ukázal na Hermionu, která právě tancovala s jedním mladíkem až v nepřípustně těsném objetí.

Severus lupnul klouby na prstech. „Ano!“

„To teda není!“

Severus se na něj podíval. „Chceš mě snad označit za lháře? Je se svým spolužákem Weasleym.“

„Není,“ hádal se Archibald. „Merlin ví, že se v ženských moc nevyznám, ale přísahám, že žádná žena by tak tvrdošíjně nepřehlížela nějakého muže, kdyby byla ve vztahu s jiným. Ty jsi udělal to, co vždycky, ty jsi ji zranil. A jestli nechceš, aby to dopadlo jako s Joannou, tak teď půjdeš za ní a tomuhle cucákovi ukážeš, kde je jeho místo.“

„Byl jsi vždycky takový idiot?“ zeptal se konsternovaně Severus.

„Zásah! Ale vždycky se najde někdo, komu to nevadí,“ zašklebil se Archibald, praštil ho do ramene a vrátil se ke svému stolu.

Severus za ním zavrčel, což v hlasité hudbě zaniklo, a dál pochmurně pozoroval svou asistentku.

ooOoo

„Jsi pořád s Weasleym?“

Hermiona se prudce otočila, když vyšla z dámských toalet, a oslepeně zamrkala do tmy, ve které se Severus znovu schoval, aby z kongresu neodcházel jako ten největší šmírák. Když ho konečně uviděla, potichu si povzdechla. „Proč se ptáš?“

„Protože bych si tenhle detail rád ujasnil.“ Udělal několik kroků k ní. „Nuže?“

Hermiona se kousla do spodního rtu a zavrtěla hlavou. „Rozešli jsme se před třemi měsíci.“

Severus si odfrkl. „A mě vyčítáš, že lžu!“

„Nikdy jsem ti nelhala! Nikdy jsem netvrdila, že jsem s Ronem. Ty jsi řekl, že ho mám vzít s sebou. A ty jsi se dál nevyptával, když jsem ti oznámila, že je pryč s Harrym a Nevillem.“

„Tak proč máš na svých dveřích pořád jeho jméno?“

„Protože si ještě nenašel svoje vlastní bydlení. Já pracuju ve dne, on pracuje v noci. Vůbec se nevídáme. Navzdory všemu to funguje,“ pokrčila rameny. „Proč to chceš najednou vědět?“

„Protože jsem ze staré školy a tohle bych neudělal, kdybys měla s někým pevný vztah.“ Uzavřel vzdálenost mezi nimi tak rychle, že jeho rozum neměl šanci naskočit, rukama jí zajel do vlasů a vlastnicky ji políbil.

Hermiona si povzdechla, když se odtáhl. „Už jsem si myslela, že se mi vůbec nepodaří vytáhnout tě z té tvé rezervovanosti,“ zašeptala, zatímco prsty přejížděla po hrubé látce jeho redingotu.

„Vytáhnout mě z mé rezervovanosti?“ opakoval.

„Ano. Nebo sis myslel, že jsem tě ještě neprokoukla? Nikdy by sis mě nepustil k tělu, kdybych udělala první krok já.“ Severus vydal zvláštní zvuk, který identifikovala jako souhlas. „Než dokážeš přijmout nějaký nápad, musí se nejprve zrodit v tvé hlavě. Ale nemyslela jsem si, že bude tak složité tě tím naočkovat.“

„Jsem nepředvídatelný muž,“ odpověděl, jako by byl smířený s osudem.

„To jsi. Ale já mám ráda výzvy,“ zasmála se. Její smích mu podlamoval kolena, odháněl od něj všechny rozumné myšlenky a způsoboval, že se cítil jako planeta, která konečně našla svoje slunce.

„Chceš tu ještě zůstat?“

„Ani náhodou,“ odpověděla Hermiona a zčervenala. Bylo neuvěřitelně divné a zároveň neuvěřitelně pěkné, být k sobě tak blízko.

„Tak tedy pojďme. Mám doma lahev vína pro zvláštní příležitosti.“

S neobvyklou samozřejmostí uchopila jeho ruku a nesměle ji políbila, než ho odtáhla pryč, aby si vyzvedli svoje zavazadla. Severus měl pocit, jako by se to dělo někomu jinému. Pozoroval její vlasy, jak jí poletují kolem hlavy, zatímco stoupali do schodů. Nahoře se od něj oddělila s pohledem, který mu dával skutečnou naději. Zcela přemožen se za ní díval.

Napadlo ho, že první krok mají za sebou. Teď se jen musí ujistit, že to zase nepokazí. „Život bez žen by mohl být tak jednoduchý,“ zamumlal, „a tak nudný.“ Ušklíbl se a odebral se do svého pokoje. Poprvé za dlouhou dobu byl plný očekávání, co přinese budoucnost.


Užívateľské meno:
Heslo:
Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Týmto dávam vedieť, že očakávam ďalší príspevok. Ďakujem.

AK. Poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Meldawende - 15.12. 2020
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Týmto dávam vedieť, že očakávam ďalší príspevok. Ďakujem.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Neustálé problémy se šéfem Od: klakla - 25.06. 2013
Opravdu velmi příjemná povídka, mám ráda příběhy, kde spolu Sev a Mia pracují:-) Díky za překlad

Re: Neustálé problémy se šéfem Od: nadin - 22.12. 2012
Prečo robiť veci jednoducho, keď idú aj zložito. :)))
Ďakujem:))

Re: Neustálé problémy se šéfem Od: Jimmi - 16.12. 2012
Pred kvalitou prekladu smekám, to sa čítalo samo. Veľmi dobrý výber, brilantné dialógy a "uvažovanie". Díky moc

Re: Neustálé problémy se šéfem Od: myska111 - 16.12. 2012
Pěkná povídka, díky za překlad.

Re: Neustálé problémy se šéfem Od: Lachim - 12.12. 2012
Vyhodil ji z práce a pak s začal chodit? Nevšední logika. Krásná logika.
Re: Neustálé problémy se šéfem Od: larkinh - 14.12. 2012
Nevyhodil, to Hermiona mu hrozila výpovědí a on za ní přišel žebrat, aby se vrátila :) Dík za komentář.

Re: Neustálé problémy se šéfem Od: Zuzana - 10.12. 2012
Ja som si myslela, že to Severus totálne odignoruje a nechá Hermionu tomu mladému. Fakt mu to trvalo :D Ďakujem za preklad.
Re: Neustálé problémy se šéfem Od: larkinh - 14.12. 2012
No, myslím, že Hermiona by ještě nějakou dobu zkoušela ho "naočkovat" podle svých představ... ale je důležité, že mu to nakonec došlo. Dík za komentář.

Re: Neustálé problémy se šéfem Od: teriisek - 10.12. 2012
Oni ti otravní dávní známí občas nejsou od věci, ještěže tam ten Archibald byl. Krásná povídka, jsem ráda, že se Severus nakonec rozhoupal. Díky moc za překlad!
Re: Neustálé problémy se šéfem Od: larkinh - 14.12. 2012
Archibald byl zpočátku nesympatický, ale nakonec se ukázal jako dobrý "kamarád", když ho popostrčil tím správným směrem. Dík za komentář.

Re: Neustálé problémy se šéfem Od: Keiko - 10.12. 2012
„Protože jsem ze staré školy a tohle bych neudělal, kdybys měla s někým pevný vztah.“
Nejlepší, líbí se mi ta představa, že i když Rona považuje za idiota, nic by si k ní nedovolil...
Re: Neustálé problémy se šéfem Od: larkinh - 14.12. 2012
Takhle se ukáže charakter... Dík za komentář.

Re: Neustálé problémy se šéfem Od: tigy - 09.12. 2012
Tak problémy tohto druhu a s takýmto šéfom by som si nechala "líbit"  Díky, larkinh 
Re: Neustálé problémy se šéfem Od: larkinh - 14.12. 2012
Díky za komentář.

Re: Neustálé problémy se šéfem Od: Gift - 09.12. 2012
Moc hezke, vazne! Takove povidky mi vzdycky pripomenou, proc jsem se kdysi tak naruzive zamilovala do Snamione- oni k sobe jednoduse patri!:-) Moc dekuji za preklad!
Re: Neustálé problémy se šéfem Od: larkinh - 14.12. 2012
Já mám ráda ty jejich rozhovory. Díky za komentář.

Re: Neustálé problémy se šéfem Od: wixie - 09.12. 2012
Tak trochu natvrdlého Severuse mám moc ráda - on je tak sladký :-D Díky za překlad!
Re: Neustálé problémy se šéfem Od: larkinh - 14.12. 2012
Je roztomilý, když je natvrdlý :) Dík za komentář.

Re: Neustálé problémy se šéfem Od: soraki - 09.12. 2012
realistické ;-) a moc pěkné
díky
Re: Neustálé problémy se šéfem Od: larkinh - 14.12. 2012
Jsem ráda, že se líbilo. Dík za komentář.

Re: Neustálé problémy se šéfem Od: MIRA - 09.12. 2012
krásna poviedka. Mám rada tie Severusove naťahovačky. Archibald mi je dosť nesimpatický, Ale zato že Severusovi otvoril oči má u mňa bod. :)
Re: Neustálé problémy se šéfem Od: larkinh - 09.12. 2012
Děkuji za komentář.

Re: Neustálé problémy se šéfem Od: solace - 09.12. 2012
Krásna poviedka. SS/HG klasika ako má byť a ako ju mám rada. Veľmi pekne ďakujem za preklad, larkinh. Bolo to veľmi vydarené.
Re: Neustálé problémy se šéfem Od: larkinh - 09.12. 2012
Díky moc za pochvalu :) i komentář :)

Re: Neustálé problémy se šéfem Od: kamci - 08.12. 2012
moc hezké, krásně se to četlo a dokonale Snapeovský Severus
díky
Re: Neustálé problémy se šéfem Od: larkinh - 09.12. 2012
Takového Severuse mám taky ráda :) Dík za komentář.

Re: Neustálé problémy se šéfem Od: zuzule - 08.12. 2012
Ještěže ho Archie trošku popostrčil. :) Díky za příjemné počteníčko. 
Re: Neustálé problémy se šéfem Od: larkinh - 09.12. 2012
To je pravda. Kdo ví, jak dlouho by musela Hermiona jinak čekat. Dík za komentář.

Re: Neustálé problémy se šéfem Od: tiberia - 08.12. 2012
Ještě že je ta Hermiona tak vytrvalá a má Severuse přečteného.
Re: Neustálé problémy se šéfem Od: larkinh - 09.12. 2012
Asi se řídí podle přísloví "Kdo vytrvá, vyhraje" :) Dík za komentář.

Re: Neustálé problémy se šéfem Od: denice - 08.12. 2012
Hermiona má šéfa dokonale přečteného, ale nebýt Archibalda, kdoví, jak dlouho by ještě Severusovi trvalo rozhoupat se k něčemu. Někdy je jak malý kluk. Moc milá povídka, díky.
Re: Neustálé problémy se šéfem Od: larkinh - 09.12. 2012
Jsem ráda, že se líbilo. Dík za komentář.

Re: Neustálé problémy se šéfem Od: Koki - 08.12. 2012
Moc pěkné. Velmi příjemné počtení.
Re: Neustálé problémy se šéfem Od: larkinh - 09.12. 2012
Děkuji za komentář.

Re: Neustálé problémy se šéfem Od: GwenLoguir - 08.12. 2012
Na život bez mužov mám podobný názor :D
Re: Neustálé problémy se šéfem Od: larkinh - 09.12. 2012
:) Dík za komentář.

Re: Neustálé problémy se šéfem Od: valerie - 08.12. 2012
Úžasná povídka. Úplně mi sedla do sobotního rána. I když komentuju až teď (děti, vaření, pečení, úklid...) Nejraději mám tyto interakce mezi Hermionou a Severusem. Jsou to zlatíčka :-) Děkuji za výběr povídky a skvělý překlad.
Re: Neustálé problémy se šéfem Od: larkinh - 09.12. 2012
Severus potřebuje někoho, kdo se ho nebojí a kdo mu dokáže odseknout. Někdo jako Hermiona. Díky za komentář.

Re: Neustálé problémy se šéfem Od: doda357 - 08.12. 2012
Severus, inokedy taký bystrý, dokáže byť niekedy fakt natvrdlý  Ako napríklad teraz  A Hermiona tvrdohlavá  Akosi som čakala, že mu tú výpoveď naozaj dá, ale keby to spravila, na žiadny kongres by nešli, tak ešte dobre, že si nestála za slovom  Nikedy bo Severus fakt hnusný, ale o to krajší bol potom záver  Ďakujem 
Re: Neustálé problémy se šéfem Od: larkinh - 09.12. 2012
Severus dokáže být někdy pěkně zatvrzelý... o to lepší jsou pak ty dobré konce! Díky za komentář.

Re: Neustálé problémy se šéfem Od: Eggy - 08.12. 2012
ja viem preco sa mi pacilo ISEM :) presne kvoli tomuto jej stylu... velmi pekne dakujem za skvely preklad a vyber poviedky... ISEM urcite precitam... inak... tvoj oznam pojde von zajtra v noci...
Re: Neustálé problémy se šéfem Od: larkinh - 09.12. 2012
WatchersGoddess má opravdu zajímavý styl psaní, naprosto s tebou souhlasím. Dík za komentář.

Re: Neustálé problémy se šéfem Od: FlorenceMabel - 08.12. 2012
To bylo skvělý! Děkuji ti, larkinh :). Překlad je skvělý!
Re: Neustálé problémy se šéfem Od: larkinh - 09.12. 2012
Tak to jsem moc ráda, že se ti to líbilo :)

Re: Neustálé problémy se šéfem Od: Liz - 08.12. 2012
Skvělá povídka. To jejich vzájemné špičkování bylo dokonalé, líbilo se mi, jak má Hermiona připravené výpovědi dopředu a jenm mění data. Ale skvěle to navlékla, Severusova chyby, že se dřív na přívěšek Rona nezeptal. 
Re: Neustálé problémy se šéfem Od: larkinh - 09.12. 2012
Holt kdo moc předpokládá, také se často hodně mýlí :) Dík za komentář.

Re: Neustálé problémy se šéfem Od: Jacomo - 08.12. 2012
Jé, to je tak milá povídka na sobotní ráno! Já mám prostě ten pár ze všech nejradši. A moc se mi líbil Archibald.
Díky za výborný překlad.
Re: Neustálé problémy se šéfem Od: larkinh - 09.12. 2012
No jo, Archibald... ze začátku nevypadal příliš sympaticky, ale nakonec se z něho vyklubal docela správný chlap :) Dík za komentář.

Re: Neustálé problémy se šéfem Od: arkama - 08.12. 2012
Milé, vtipné a pokojné :)  (teraz citam Ked levica bojuje, tak potrebujem aj taketo odlahcenie :)

Díky dámy, zato, že sú tu poviedky vždy tak skoro ráno a že nám to prekladáte.
Re: Neustálé problémy se šéfem Od: larkinh - 09.12. 2012
Děkuji za komentář.

Prehľad článkov k tejto téme:

Scattered Logic: ( solace )24.12. 2012Daň z tupých hláv
Atiana Gray: ( larkinh )23.12. 2012Pod rouškou noci
DADA_Mistress: ( Eggy )22.12. 2012Noc pred Vianocami verzia so Snapom
Kitsunelover: ( Florence )21.12. 2012Kožich z norka
Jenwryn: ( Lupina )20.12. 2012Rodinný recept Princeů
Della D.: ( solace )19.12. 2012Čokoláda
WatchersGoddess: ( larkinh )18.12. 2012Malá velká nepříjemnost
Dyce: ( Jacomo )17.12. 2012Lepší den
Cecelle: ( Florence )16.12. 2012Nezapomenutelný
Arevik: ( solace )15.12. 2012Vianočný zázrak
Imhilien: ( marci )14.12. 2012Ne tak docela šťastné Vánoce
WatchersGoddess: ( larkinh )13.12. 2012Ráno poté
Imhilien: ( Eggy )12.12. 2012Špeciálny darček
MomoDesu: ( Lupina )11.12. 2012Jen vzhlédni
Incarcerous: ( solace )10.12. 2012Dve slová
SouthernWich69: ( Florence )09.12. 2012Návštěva sirotčince
WatchersGoddess: ( larkinh )08.12. 2012Neustálé problémy se šéfem
JunoMagic: ( Jacomo )07.12. 2012Vánoční pudink
snapesgirl1981: ( marci )06.12. 2012Šťastné bradavické Vánoce
Pamuk: ( solace )05.12. 2012Zápisník zo žalárov
kailin: ( Eggy )04.12. 2012Rozprávka na dobrú noc
Severina2884: ( Florence )03.12. 2012Nebelvírská rudá, zmijozelská zelená
lcvald: ( Lupina )02.12. 2012Rudé kalhotky
WatchersGoddess: ( larkinh )01.12. 2012Samomluva bývalé studentky