Preklady fanfiction Harryho Pottera

Disclaimer: Všechna práva patří JKR, já nevlastním zcela nic. Překlad nebyl vytvořen za účelem zisku.

Poznámka Překladatelky: Autorka se nechala inspirovat „really sexy“ obrázkem George v jeho pracovním oblečení, bohužel obrázek se na stránkách už nevyskytuje. Musel doopravdy stát za to, protože přes autorčinu lehkou tendenci k dlouhým větám, stojí George dle mého rozhodně za to ;-).

Když George uslyšel hlasitý chechot způsobený kouzlem, které bylo použito na dveře jejich obchodu a oznamovalo, že přišel nový zákazník, zapomněl na všechny sloupce čísel, které měl právě sčítat. Rychlý pohled na hodiny mu prozradil, že je pět minut po poledni. Rty se mu stočily do jemného úsměvu a tep se mu zrychlil. Byla to ona.

Člověk by si mohl podle Hermiony Grangerové prakticky seřizovat hodinky. Vždy dorážela na rodinné srazy včas, vždy o pět minut dříve než stálo na pozvánce, pokud tedy nepomáhala při přípravách (což bylo často) a vždy přicházela pět minut po začátku její polední pauzy, aby koupila to či ono vždy pro někoho, koho neznal, ale miloval ho za to, že ji donutil přijít do jejich obchodu.

Už to byly dva měsíce. Dva měsíce, co je Hermiona navštěvovala o své polední přestávce u Gringottů. Vždy dorazila pět minut po dvanácté a odcházela s různorodým nákupem pět minut před jednou. Ze začátku byl jejími návštěvami trochu překvapený. Nebylo to pro ni typické, aby si kupovala některý z jejich výrobků, přestože nakonec uznala, že ji některé jejich pokusy ohromily. Po dvou týdnech ji už ale nesledoval s podezřením, už nevěřil, že si z nich nějayým způsobem utahuje, protože vedou obchod pro taškáře. Dokonce ji přestal vnímat jako otravnou šprtku, která se je víc jak před deseti lety během jejich posledního ročníku v Bradavicích vícekrát, než si vůbec dokázal vzpomenout, snažila zastrašit.
Fred si toho samozřejmě všiml jako první. Ten den, co vešla dovnitř a on ustal ve všem, co dělal a jen naslouchal chechotu jejich začarovaného zvonku na dveřích, který ho upozornil na její příchod. Fred na něj zíral s pusou otevřenou dokořán, když spěchal od pultu, aby jí nabídl svou pomoc. Ou, jak jen se vymlouval.

Je to Hermiona. Ron by nás zabil, kdybysme k ní byli drzí.

Jsme tu od toho, abychom byli našim zákazníkům k službám, Georgi. Navíc, vzpomeň si, kolik toho za poslední týdny nakoupila. Třeba bude potřebovat pomoc.

Víš, radši bych ji nedovoloval dotýkat se těch nesprávných věcí. Bude mnohem lepší, když nebudu daleko, abych se ujistil, že nic nerozbije.

Jeho zpropadený bratr konečně pokynul na znamení, že mu důvěřuje. Pak si začal prospěvovat „George a Hermiona sedí na stromě a š-o-u-s-t-a-j-í“, písničku, kterou k Georgovu velkému nadšení složil během posledních šesti týdnů. Doteď měl ale štěstí, že Fred zatím nezašel dost daleko na to, aby ho ztrapnil před Hermionou.

Už takhle se choval v její přítomnosti podivně. Byla první ženou, kterou se snažil ohromit svým mozkem místo svých svalstvů. Jeho pokusy s ní flirtovat se ale setkaly s reakcí typu: „Jsi v pořádku, Georgi? Zkoušíte nové výrobky? Chováš se trochu divně.“ Místo: „Vezmi si mě, jsem tvoje,“ kterou si tak přál.

Každopádně dnes byl připraven. Po dvou a půl týdnech svými pokusy o flirt konečně překonal koktání spojené s návaly strachu, že ho odmítne. Přece jen byla skvělá, nemluvě o tom, že také opravdu hezká a na první pohled spolu neměli moc společného. Bylo logické, že se bál, že se mu vysměje v okamžiku, kdy se jí pokusí říct, že ho přitahuje.

Už to nebylo to slabé pobláznění, které s Fredem zažili, když ještě chodili do Bradavic. V té době pod peřinou šeptem pobaveně rozebírali, jaké by to bylo, kdyby jim rozkazovala v posteli nebo chtěli být tím chlapem, který jí donutí rozpustit si vlasy a chovat se lehce divočeji. To, co cítil teď - ne, to už nebyla touha. Skoro každé odpoledne trávili tím, že si povídali. Zjistili, že mají oba rádi nezvyklá kouzla, italské jídlo, mudlovské tajuplné romány, čarodějnickou historii a zelenou barvu. Nebylo to moc, ale dostatečně na to, aby si uvědomil, že toho můžou mít společného víc, než si kdy dokázal představit. Tudíž si nemohl pomoct, aby nebyl přesvědčený o tom, že toho může být mnohem víc a on na to zatím jen nepřišel.

Dnes měla na sobě jednoduchý hábit ve světle zlatavé barvě. Vlasy měla vyjímečně rozpuštěné, tudíž jí v neuspořádiných vlnách spadaly do půlky zad. Brýle na čtení jí sklouzly po nose způsobem, který nemohl nazvat jinak než roztomilým, a upřeně se dívala na obal Čarodějníckých cukrovinek, které si zde nejčastěji kupovala. Její hábit byl zdrženlivý, ale sexy. Obkresloval její tělo a dával pod svým materiálem tušit krásné křivky.

„Pokud nepřestaneš slintat a nevylezeš, začaruju tě a vezmu si ji sám.“

„Blbec,“ řekl George s úšklebkem, přestože se mu oči lehce přimhouřily, jak pozoroval Freda, aby se ujistil, že ví, že se má od ní držet dál.

Aniž by ztrácel další čas, sklouznul ze stoličky, rukama si prohrábl vlasy a zkontroloval své tričko.

„Zatracená holka,“ zavzdychal zoufale Fred. „Můj bratr si načechrává vlasy a producíruje se v upnutých džínách, jen aby zaujal malou rozkazovačnou šprtku. Čím jsem si to zasloužil?“

„Ztichni,“ zasyčel George a pohledem rychle sklouzl k uličce, aby zkontroloval, že ho Hermiona neslyšela. Když se ujistil, že si ničeho nevšimla, vykročil jejím směrem. Každý krok kupředu ho okrádal o kousek sebevědomí. Konečně stál vedle ní, doslova rudý jako rak. Z ničeho nic potící se dlaně si třel o kalhoty. „Zdravím tě.“

„Dobré odpoledne, Georgi,“ řekla Hermiona a jemně se usmála. Tváře jí lehce zrůžověly, když na něj pohlédla. Pak ukázala na cukrovinky. „Je tu jeden, ehm, skřet, se kterým pracuji. Miluje cukrové brky. Myslela jsem, že bych ho mohla překvapit.“

„Kazíš svoje spolupracovníky, drahoušku. Denodenně sem chodíš a něco nakupuješ. Doufám, že si dostatečně uvědomují, co v tobě mají.“ Najednou se mu zdál obal cukrovinek neskutečně zajímavý. Zaklel, když si uvědomil, jak mu začínají hořet tváře. Situace se nevyvíjela tak, jak si představoval. A to ani v nejmenším.

„To je novinka?“ zeptá se. Tělo mu ztuhne hned na několik způsobů, když ucítí její ruku urovnávající mu límec u saka.

„Ano,“ zděsí se svou vlastní chraplavou odpovědí, která by byla příhodnější v ložnici, než coby odpověď na obyčejnou otázku. „Právě jsme je zařadili mezi produkty pro zaměstnance. Koukám, že by se ti to hodilo k hábitu, že jo? Ani jsem si toho předtím nevšim.“

„Myslím, že je to dobrý nápad. Líbí se mi to,“ usoudila. Její hlas byl chraplavý a pro jeho vlastní dobro až moc svůdný. Shlédl dolů a pozoroval její prsty, které právě obreslovaly „KKK“* na pravé straně klopy. Nepřítomně si uvědomil, ža má nalakované nehty.

„Nevěděl jsem, že si lakuješ nehty,“ poznamenal, když zvedl ruku a jeho palec sklouzl po jemně růžovém nehtu. Rychle zvedl hlavu, když ji uslyšel se zhluboka nadechnout. „Promiň, Hermiono. Moje prsty, jsou hrubé, viď?“

„To je v pořádku,“ zakoktala, když se od něj odtáhla. „Hm, normálně si je nelakuji, ale Ginny u mě minule jeden lak nechala, tak jsem se ho rozhodla vyzkoušet.“

Díval se na ni, když se narovnala v ramenou, rty se jí stáhly do odhodlané linky způsobem, který si spojoval s obrázkem Hermiony, která se hodiny soustředí nad neřešitelným problémem. Když si žmoulala spodní ret, byla nervózní. Když si ho pomalu kousala, soustředila se. Když pozvedla lehce levý koutek, dělala něco, z čeho měla strach. Dneska byl pozvednutý, což mu vůbec nedávalo smysl.

„Je všechno v pořádku, Hermiono? Máš dneska moc stresu v práci?“

Opět se na něj podívala. Tváře měla růžovější, než je kdy viděl. Vzpomněl si na vánoční ples v jeho šestém ročníku. Vypadala krásně, což jen potvrzovalo jeho domněnku o jejím přirozeném jemném půvabu. Ale ona se jen červenala, když ji kluci žádali o tanec. Ale dnes neměla ve tváři vepsaný výraz alá „Dostaňte mě odtud, raději bych si četla“, který měla tu noc. Dnes nemohl její výraz rozluštit, jako by ho na ní snad ještě nikdy neviděl.

„Všechno je v pořádku, Georgi. Vlastně je práce tento týden víc jak poklidná.“ Vypadalo to, jako by se donutila přestat mluvit o práci, což bylo téma, které jí občas vydrželo až do konce její přestávky.

Polkl, když pozvedla ruku a teplé prsty se otřely nejdřív o jeho krk, a pak vklouzly do jeho vlasů. Když mu vjela do vlasů, nemohl od jejích nádherných hnědých očí odtrhnout zrak. V místnosti se najednou znatelně oteplilo, cítil, že se začal potit a jeho bílé tričko se mu přilepilo k zádům. Chtělo se mu zavřít oči, pohnout čelistí tak, aby se celá její dlaň dotýkala jeho tváře.

„Máš delší vlasy než dřív,“ poznamenala Hermiona bez dechu, což ho automaticky donutilo myslet na postel, vášnivé žadonění o něco víc. Pokusil se na ni podívat způsobem „Jsem to pořád jenom já George, a vážně si to každou noc nedělám s pomyšlením na to, jak si to rozdáváme“. Olízl si suché rty a uvažoval, jestli vůbec tuší, co s ním její obyčejný dotek udělal. „Líbí se mi.“

„Jen jsem teď neměl moc času na to se nechat ostříhat. Jsem teď dost zaneprázdněnej a k tomu ten nový obchod,“ konečně se donutil promluvit, potěšen sám sebou, že se nezakoktal. „Líbí se ti to?“

Přitakala. „Je to docela sexy.“

Oh můj Bože. Řekla nahlas slovo sex. Dobře, řekla sexy, ale to je docela blízko. Odvrátil se od ní, potichu přitom zamručel a upřeně se zadíval na čokoládové žabky, jak se snažil, aby jeho tělo Sakra Přestalo Reagovat. Mohl slyšet Freda, jak se za pultem pochechtává. Naštvaně se na své dvojče podíval. Zamračení se vytratilo, když si všiml Fredova úšklebku a gestikulace, kterou mu naznačil, ať si pospíší. Znovu se otočil jejím směrem a začal ze sebe soukat slova, která si v duchu už několik týdnů připravoval. „Hermiono, chtěla bys... teda chci říct, je čas oběda a ty vždycky přijdeš sem a já jsem tě vlastně nikdy neviděl něco jíst, takže... ehm, chtěla bys... je tu nová... to co se ti snažím říct je, že, ty pravděpodobně nebudeš chtít, ale, možná... někdy, nebo dneska, rovnou... Ital. Jo?“

Doprdele. Podělal to. Koukala na něj, rty rozevřené a on jednoduše věděl, že se mu začne každou chvíli smát. „Tak tedy, Georgi Weasley, trvalo ti to sakra dlouho,“ řekla nakonec upjatým hlasem, který nikdy, nikdy nezklamal v tom naplnit celé jeho tělo žádostí. V jejích očích uviděl záblesk něčeho, co tam ještě nikdy neviděl- zranitelnost. Olízla si rty, než se opatrně zeptala: „Chceš abych si s tebou vyšla, je to tak? Jestli ne, tak Bože, propadnu se hanbou.“

„Vážně? Šla bys se mnou?“ Ani kdyby stokrát chtěl, nedokázal si z obličeje smazat úsměv, kvůli kterému se mu později bude Fred s jistotou vysmívat. Najednou se zeptal: „Ale myslíš tím rande? Ne jenom jídlo se starším bratrem mého nejlepšího kamaráda, se kterým je náhodou sranda. Protože když mám pozvat na rande holku, co mě přitahuje, chovám se jako nemotorný pitomec.“

„Já tě přitahuji?“ Hermionin hlas byl tichý, tváře měla zbarvené do růžova a spodní ret si oždibovala způsobem, který naznačoval, že je překvapená ale potěšená.

„Ehm, no, jo,“ zakoktal se a tentokrát sám zrudl. Pořád se na ni díval, když směrem k Fredovi, který se teď tak hlasitě smál, že si George dokázal představit, jak mu po tvářích stékají slzy, pozvedl ne zrovna slušným způsobem prostředníček.

„Musím se k něčemu přiznat,“ řekla a pomalu se usmála.

„Přiznat?“

„Lhala jsem,“ zašeptal potom, co se rozhlédla, jestli je nikdo nemůže zaslechnout. „Nenakupovala jsem pro kolegy z práce. Já jen, no, chtěla jsem tě vidět a nenapadl mě jiný způsob.“

„Ty jsi co?“ Když se rozpačitě usmála, cítil, jak se mu koutky pozvedly do křivého úsměvu.

„Můj šuplík u stolu je plný cukrových brků a jiných věcí, které nepotřebuji,“ přiznala s jemným úsměvem na tváři. „Vím, vím. Připadám si jako zbabělý hlupák, ale byl to ten nejlepší nápad, na jaký jsem přišla od té doby, co jsem jednou před pár měsíci na narozeninách tvé mamky dospěla k tomu, že, no, že bych tě ráda víc poznala.“

„Tss, tss,“ zamlaskal jazykem a už si vůbec nepřipadal tak směšně. „Neposlušné děvče. Potuluje se tu a lže. Proč jsi jednoduše, nevím, někam mě nepozvala? Koneckonců, nejsi zrovna nesmělá.“

„V podobných věcech jsem!“ Když si všimla za břicho se popadajícho Freda, který se pořád díval jejich směrem, protočila na něj panenky. „Tak, každopádně jsem ráda, že jsi se konečně vymáčkl. Víš, musela jsem si každý týden nadělávat hodiny, abych si mohla udržet svůj „vidět- George- zvyk“.

Dobírala si ho, ale on se stejně nemohl přestat křenit. Došel k rozhodnutí, že byla ještě víc rozkošná, než si kdy myslel a že už byl na dobré cestě se do ní zamilovat. „Pojď,“ řekl, vzal ji za ruku a vedl ke dveřím, daleko od Freda a jeho šílených přisprostlých rýmovaček, se kterými opět začal. „Ještě je pořád dost času na sendvič u Děravého kotle, než se budeš muset vrátit zpátky do práce. A dneska večer tě u tebe doma vyzvednu a někam si vyrazíme. Opravdové rande. S polibkem na konci a příslibem další schůzky. Co ty na to?“

„Už plánuješ další schůzku?“ Hermiona se jemně smála a prsty ho pohladila po čele, když mu odstrčila ofinu z očí. Natáhla se a letmo ho políbila. Její teplé rty se setkaly s jeho v polibku, který sliboval další.

George se přiblížil, prohloubil polibek a nechal svůj jazyk polaskat její rty, než vklouzl do jejích horkých úst. Zavzdychal, cítil její ruce ve svých vlasech, polibek byl ze začátku nejistý ale postupně z něj čišela větší sebedůvěra. Když se od ní odtáhl, nechal své čelo odpočívat proti jejímu a jemně jí putoval palcem po čelisti. „Na tuhle chvíli jsem už dlouho myslel, Hermiono.“

„Já také,“ přiznala potichu. „A ano. Dnes večeře, polibek, další rande a uvidíme, kam to povede.“

„Přesně tak,“ řekl s jemným úšklebkem. Najednou se cítil uvolněný a uvědomil si, že svět byl zatraceně dokonalým místem. „Za chvilku jsem zpátky, Frede,“ zavolal, než ji chytil za ruku a spolu s ní vyšel z obchodu. „Pojďme se naobědvat, kotě.“

*KKK- Kratochvilné kouzelnické kejkle. Škodolibě doufám, že vám to také hned nedošlo:-P. Docela jsem se zastyděla, když mi až po půl hodině zoufalého hledání „WWW“ v módních amerických výstřelcích pomohl až -jak jinak- zdejší slovník.