AUTOR: SiriuslyPadfoot'sGal
ORIGINÁL: http://www.fanfiction.net/s/3324498/1/We_Happy_Few
PŘEKLAD: Florence
WE HAPPY FEW - Pár šťastlivců
Část třetí B: Chyby
„Chyby muže jsou bránou k jeho objevům.“ James Joyce
Hermiona na sobě cítila jeho pohled celou dobu, ale to se nemohlo vůbec rovnat s ohnivým požárem, který se jí rozhořel v hrudi. Stálo ji celé její sebeovládání, aby ho nebodla vidličkou, místo toho zuřivě bodala do svého oběda.
Zjistila, že se konverzace otočila na famfrpál a místo toho, aby se zapojila, projížděla v hlavě všechny možné konce tohohle oběda, všechny kromě vraždy, samozřejmě.
Viděla, jak se jeho ruka posunula dopředu, automaticky ucukla, ale on se jen natáhl pro mísu s bramborami. Sotva si zabránila, aby mu vidličkou propíchla ruku. Nebylo to poprvé, co se sebou bojovala (i když poprvé to byla jasně Ronova chyba).
Oběd trval nesnesitelných čtyřicet pět minut. Hermiona byla nakonec zachráněna tím, že ji Ginny pozvala nahoru do jejího pokoje, aby se podívala na její nejnovější oblečení. Okamžitě souhlasila, možná až příliš rychle. Obě zamířily do pokoje, zatímco kluci začali svůj pravidelný nedělní famfrpálový zápas.
Ginny se usmála. „Řekla jsem mamce, že jsem si koupila jenom svetr nebo dva, ale jen mezi námi, trochu jsem se nechala unést. Ani jsem si to ještě všechno nezkusila. Doufám, že mi všechno padne, protože…“
Vešly do Ginniny ložnice. Hermiona si všimla pár létajících figur za oknem. Nebylo těžké uhodnout, která z nich je Malfoy, ty jeho platinové vlasy a elegantní postava, ani se nezmiňovat o tom, že když si sedl na koště, vypadalo to, jako by k němu přirostl. Také si všimla, že má při letu tendenci naklánět se doprava, ne že by to snad odsud viděla, ale stejně věděla, že to dělá.
Ale nebylo to tak, jak to vypadalo. Nebylo to tak, že by po něm roky toužila a každou neděli pak pozorovala, jak hraje famfrpál. Dobře, tak ho pozorovala, ale rozhodně ne proto, že by ho zbožňovala. Měsíce po válce ho neustále pozorovala, aby zjistila něco, co by dokázalo, že se nezměnil. Znala každou vrásku a každý úhel jeho obličeje. Věděla, že když se cítil nepříjemně, každou druhou minutu si odkašlal. Věděla, že když byl šťastný, opravdu šťastný, neusmál se nebo se nezasmál, jen zavřel oči a zhluboka se nadechl, ukládal si do paměti celý ten moment. Věděla, že se zakoktal, jenom když lhal, věděla toho o něm tolik, ale neznala ho.
„…Tahle zelená je úžasná, že Hermiono? Hermiono?“
Hermiona se vzpamatovala, když uviděla Ginny, které stála před ní a držela zelené saténové šaty přesného odstínu harryho očí (což byl asi důvod, proč si je Ginny vybrala).
„Poslouchala jsi vůbec, co jsem říkala?“
„Samozřejmě, Gin. A ta zelená je opravdu úžasná, ta barva je nápadně podobná očím někoho, koho známe,“ usmála se vševědoucně.
„No, v tom případě, co sis myslela o těch žlutých šatech, co jsem koupila?“ zeptala se Ginny.
„Byly nádherné. Harrymu se budou líbit.“
„Aha!“ vykřikla Ginny. „Ještě jsem ti je ani neukázala! Ani trochu jsi mě neposlouchala!“
Hermiona si povzdechla a zhroutila se na Ginninu postel.
„Proč jsi tak mimo?“
„Kvůli ničemu,“ odpověděla Hermiona. „Jsem jenom unavená, to je vše.“
„V tom případě mám něco, co tě rozveselí. Ty žluté šaty jsou mi moc velké.“
„A co mě na tom má rozveselit?“ zeptala se Hermiona.
„Samozřejmě protože padnou tobě a budeš v nich vypadat skvěle.“
Hermioniny oči se zúžily, posadila se zpříma: „To jsi udělala schválně.“
„Nebuď směšná,“ odpověděla Ginny. „Jenom jsem omylem koupila jinou velikost.“
„Ginny, tvoje velikost je velikost člověka, který posledních dvanáct let nejedl, a moje, no moje je někoho, kdo jedl. Není možnost, že bys omylem koupila špatnou velkost.“
„To je ta část, kde máš částečně pravdu,“ usmála se Ginny. „Vzala jsem si tvoji velikost jenom náhodou, ale ona je náhodou stejná jako tvoje. Tyhle šaty ti skutečně padnou a zaručuju ti, že v nich budeš vypadat báječně!“
Hermiona vstala a zamračila se. Rychle se pohnula ke dveřím, ale Ginny jí zastoupila cestu s šaty v rukách.
„Jen si je zkus. To je vše, o co tě žádám.“
Hermiona převrátila oči. S povzdechem si vzala šaty a začala si je oblékat. O jeden zip a několik knoflíků později je měla na sobě.
Hermiona pozorovala v zrcadle a ty šaty ji nepřipadaly nějak přehnaně moc vyzývavé. Zdálo se, že Ginny její styl nakonec znala. Pas měla pevně stáhnutý perleťově zbarveným páskem. Konzervativní střih nic moc neodhaloval. Šaty nebyly příliš zdobené, jen s trochou výšivek kolem pasu.
Pokud by nebyla zdrženlivý a elegantní typ ženy, možná by se Hermiona hlasitě zasmála a začala tančit po místnosti jako tříletá holčička, co předstírá, že je princeznou. Místo toho se při pohledu do zrcadla mírně usmála.
„Líbí se ti?“
Hermiona kývla.
„Bože, ty je zbožňuješ!“ zvolala Ginny vítězoslavně. „Vybrala jsem ti šaty z minulého desetiletí a tobě se vážně líbí!“ usmála se. „To mě podrž!“
„Ano, ano, užij si tu chvilku štěstí. Kolik ti dlužím?“
„Ale nesmysl,“ usmála se Ginny. „To je na mě. A před tím, než začneš protestovat, ti musím připomenout, že jsi mě tenhle týden dvakrát vzala na oběd. Takže tohle je moje děkuji.“
„Ale…“
„Merline, Miono, nech si je nebo tě donutím jít ven sledovat famfrpál.“
Hermioniny oči se rozšířily a ona zatajila dech. „J-j-já ne, myslím samozřejmě, že si je nechám.“ Objala se rukama, jako by ty šaty byly její poslední nadějí.
Ginny svraštěla obočí. „To bylo až moc jednoduché. Vím, že famfrpál moc nemusíš, ale proč ta panika?“
Hermiona zbledla a rychle si začala vymýšlet vysvětlení. Odkašlala si: „To ta vlhkost.“
Ginny se na ni podívala tak, že si Hermiona hned chtěla jednu vrazit. „Vlhkost?“ pomyslela si Hermiona. „Primuska v Bradavicích dokáže přijít jen na vlhkost vzduchu?“
Ginny se obezřetně usmála a řekla: „Ta vlhkost je v tomhle ročním období vážně hrozná, a to ani nemluvě o Ronovi,“ odmlčela se, „dvojčatech,“ zase chvíli počkala, „Harrym?“
Hermiona zůstala nehybná.
„Tak Draco?“
Hermiona se snažila vůbec nereagovat, ale cítila, jak jí ve tváři škublo a při pohledu na Ginninu tvář zjistila, že ona si toho všimla taky. Předtím, než se rudovláska mohla začít ptát, Hermionin žaludek zavrčel. Připomnělo jí to, že při obědě vlastně nic nesnědla a také jí to dalo skvělou výmluvu jít pryč.
V rekordním čase vyběhla ze dveří po schodech dolů do kuchyně. Její srdce rychle bilo a celá se proti své vůli třásla. Pokusila se zvednout talíř, ale sotva ho udržela. Místo toho se za stůl usadila s jablkem, nic moc obtížného. Zhluboka se nadechla a teprve potom se zakousla do jablka.
„Grangerová.“
Skoro se tím jablkem udusila, ale podařilo se jí celkem klidně otočit, i s jablkem v ústech.
Pečlivě si ho prohlížela, myslela si, že zahlédla náznak úsměvu.
„Dobrý?“ zeptal se Draco.
Podívala se na něj přes okraj svého jablka.
Polkl: „Myslel jsem si to.“ Natáhl se po dalším jablku, červeném, a nedbale si ho přehodil do druhé ruky.
Hermiona netrpělivě čekala, držela jablko, ale z úst si ho nevyndala. Když ho měla v puse, tak nemohla mluvit.
Odkašlal si. První znamení toho, že byl nervózní.
Stál u kuchyňské desky, zády k ní, jablko kutálel po desce. Snažil se sám sebe rozptýlit, rozhodně byl nervózní. Naposledy si kousla do jablka, ušklíbla se a hodila ohryzek do koše.
Byla prosáklá vztekem, ale zakryla to pod falešným úsměvem.
„Venku je vlhko,“ začala tiše.
Rychle přikývl, všimla si, že měl propocená záda košile. Otočil se a podíval se na její šaty, jednou, dvakrát a po třetí, pak se znovu otočil, aby se podíval z okna.
Odolala vzít si další jablko a hodit ho po něm.
Odkašlal si a téměř šeptem podotkl: „Pěkné.“
Zamračila se, ruce zatnula v pěst. „Děkuji, ale mohlo by se to obejít bez těch nedůstojných pohledů. Zkus to znovu a vytrhnu ti oči a…“
„Mluvil jsem o počasí,“ ušklíbl se.
„Ou,“ zmrzla. Tolik k útoku.
Zakryl úsměv, přešel kolem ní a jablko dal zpátky do mísy.
„Ještě mám nějakou práci. Myslím, že odejdu o trochu dřív.“
Ztuhla: „Chceš, abych předstírala, že spím? Bude to pro tebe snazší?“
Křečovitě svírala desku bílými prsty. Neodpověděl, ale trochu se zasmál, kupodivu se ještě víc nerozzlobila. Místo toho se trochu uvolnila, ale jen trochu.
Vyskočila, když ucítila jeho dech na své rameni. Nepromluvil, jen se za ni postavil. Stál přímo za ní, nedotýkal se jí, ani se k ní nenaklonil. Ta pozice nebyla o nic intimnější, než kdyby za ní stál úplný cizinec.
„Jen abys věděla…“ cítila, jak se jemně dotkl látky jejích šatů, „…nemluvil jsem o počasí.“
Dech jí uvízl v hrdle, ale když sebrala tolik síly, aby se otočila, byl už pryč.
Šla nahoru, ale Ginny už tam nebyla. Opatrně si svlékla šaty a znovu si oblékla své staré džíny a svetr. Šaty nechala v pokoji, protože měla pocit, že ji jednou dostanou do problémů.
Když byla na půl cesty ke dveřím, zastavila se a otočila. Vzpomněla si, jak se na ni podíval, když ty šaty měla na sobě. Ještě než si to mohla rozmyslet, zvedla znovu šaty a nacpala je do své tašky.
Těsně před tím, než se přemístila, zašeptala: „Toho určitě budu litovat.“
Poznámka překladatelky: Moc děkuji Kaitlin za betování…
A abych vás navnadila na příště (nebo třeba na komentování), prozradím vám tři věci, na které se můžete těšit v další kapitole. Takže příště se dočkáte Dracova nečekaného nápadu, Hermioniny chutě se utlouct a Ronova špatného lhaní/hraní.
SiriuslyPadfoot'sGal: ( Florence ) | 11.10. 2012 | Část pátá C: Vytváření vzpomínek | |
SiriuslyPadfoot'sGal: ( Florence ) | 09.10. 2012 | Část pátá B: Vytváření vzpomínek | |
SiriuslyPadfoot'sGal: ( Florence ) | 06.10. 2012 | Část pátá A: Vytváření vzpomínek | |
SiriuslyPadfoot'sGal: ( Florence ) | 03.10. 2012 | Část čtvrtá B: Sluneční náruč | |
SiriuslyPadfoot'sGal: ( Florence ) | 30.09. 2012 | Část čtvrtá A: Sluneční náruč | |
SiriuslyPadfoot'sGal: ( Florence ) | 27.09. 2012 | Část třetí B: Chyby | |
SiriuslyPadfoot'sGal: ( Florence ) | 24.09. 2012 | Část třetí A: Chyby | |
SiriuslyPadfoot'sGal: ( Florence ) | 21.09. 2012 | Část druhá B | |
SiriuslyPadfoot'sGal: ( Florence ) | 18.09. 2012 | Část druhá A | |
SiriuslyPadfoot'sGal: ( Florence ) | 15.09. 2012 | Část první B: Laskavost | |
SiriuslyPadfoot'sGal: ( Florence ) | 12.09. 2012 | Část první A: Laskavost | |
. Úvod k poviedkam: ( Florence ) | 16.08. 2012 | Úvod k poviedke | |