Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Její rozhodnutí (Her decision)

Kapitola 16. Odhalení a protivná ženská

Její rozhodnutí (Her decision)
Vložené: Jimmi - 19.10. 2008 Téma: Její rozhodnutí (Her decision)
Leena nám napísal:

HER DECISION (Její rozhodnutí)

Preklad: Leena

Beta-read: Kapitola neprešla betovaním

Napísala: Majikat

Dramione  (Romantika)

Rating: PG-18

Prehlásenie:

Postavy v tomto príbehu sú majetkom JKR, autorky ságy Harryho Pottera. Duševné vlastníctvo prekladov rôznych mien, názvov a miest patrí pánom Medkom, ktorí túto ságu preložili do češtiny a p. Petrikovičovej a p. Kralovičovej, ktoré ju preložili do slovenčiny. Autorské práva k tejto poviedke vlastní
Majikat, ktorá napísala túto fanfiction.    

Poviedku v originálnom znení nájdete na adrese:

http://www.harrypotterfanfiction.com/viewstory.php?psid=206863

Draco Malfoy. Smrťožrút? Stelesnenie diabla? Alebo stratená duša? Na šesť rokov zmizol bez stopy. Teraz je späť a po náhodnom stretnutí sa život Hermiony Grangerovej zvrtne neočakávaným smerom.

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. Author of original story: Majikat

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

16. kapitola: Odhalení a protivná ženská

Hermiona se ponořila do vany a horká mýdlová voda ji objala až k hlavě. Ležela pod vodou a motala se jí hlava. Byl to týden od schůzky Řádu a v té době zaslala profesorka McGonagallová balíček obsahující staré věci Severuse Snapea na Grimmauldovo náměstí. Ron obětoval hodně svého času a s Lupinem byli zaměstnaní vařením Mnoholičného lektvaru. Hermiona je chodila kontrolovat, aby si ověřila, jestli něco nepotřebují, ale byli v pohodě. Popravdě Ron vypadal lépe než v pohodě, vzhledem k Levanduli Brownové, kterou měl na dosah ruky a která se kolem něj s hihňáním motala.

Angelina poslala sovu před dvěma dny se zprávou, že našla Pansy. Ačkoli nebyla vdaná za Zabiniho a i přes jejich krátký vztah před pár lety, to vypadalo, že si zůstali blízcí. Angelinin zdroj řekl, že Pansy žije sama ve venkovském sídle svých rodičů ve Walesu a málokdy byla viděna od té doby, co opustila Bradavice. Zdálo se, že ji nějaký chlapec opustil a zlomil jí srdce.

Hermiona se narovnala a setřela si z obličeje mydliny, vlasy jí spadaly dolů podél krku. Zamračila se, nelíbilo se jí, co se Draco chystá udělat. Nebyla si jistá, co ji trápí víc - že si ochotně vezme Mnoholičný lektvar a změní se ve Snapea nebo to jak se snaží z Pansy vymámit nějaké odpovědi. Hermiona se zachmuřila, když ze své mysli vyhrabala vzpomínky na Pansy Parkinsonovou ze školy. Osobně s Pansy neměla problém; byla typická Zmijozelačka, plná arogance, zbabělosti a falešným sebevědomím. Hermioně se líbila myšlenka, že se nezměnila. Bylo jednodušší opovrhovat jinou ženou tímhle způsobem. Domnívala se ale, že se člověk může za správných okolností dramaticky změnit. Draco toho byl živoucím důkazem. Snad bude Pansy ochotná pomoct.

Dveře od koupelny se otevřely, Hermiona vzhlédla a spatřila Draca vstoupit. Jeho tvář byla ztrápená, ale usmál se na ni, když se všiml, že se na něj dívá.

„Myslel jsem, že ses utopila,“ zažertoval a klekl si vedle vany. Zavřela oči, když se natáhl a jeho prsty proběhly jejími vlhkými vlasy, užívajíc si jeho dotek na své kůži.

„Jsi v pořádku?“

Přikývla. „Jen přemýšlím, to je všechno. Co ty?“

Draco si povzdychl, jeho ruka sklouzla přes zadní část její hlavy a zastavila se jí na krku. „Jo, jsem v pohodě. Dal bych vše pro klidný život.“ Draco se postavil a stáhl si tričko přes hlavu. Hermiona pozdvihla obočí sledujíc, jak rychle se svlékl.

„Posuň se,“ nařídil, udělala, co řekl, a cítila jak Draco vklouzl do vody vedle ní, když se jeho nohy otřely o stranu jejího těla. Hermiona se usmála a položila se s hlavou na jeho hrudníku. Draco ovinul paže kolem jejího těla, jeho hlava spočinula na její.

Hermiona otočila hlavu tak, aby mu viděla do tváře. „Jednou ho budeme mít, Draco. Tohle všechno bude brzo uzavřené a pak se můžeme prostě soustředit na způsob života,“ řekla tiše, vzala ho za ruku a stiskla ji. Věděla, jak moc chce mít vydařený život, aby konečně pohřbil minulost hluboko, kam patří.

Jemně ji políbil na čelo. „Ohledně toho. Chtěl bych se tě na něco zeptat,“ zašeptal Draco, jeho hlas byl hluboký a chraplavý.

Hermina cítila, jak se jí zastavilo srdce. Bože, myslela, že má vnitřnosti z olova. Bože, ó bože, ó bože! Odvrátila obličej a zavřela oči, dech měla mělký a zrychloval se. Co si myslel? Bylo to předčasné. Nemůžu! Křičela sama na sebe. Uvnitř ní začala tryskat panika, zaplavilo ji horko a cítila se slabá.

„Až bude celá takhle operace u konce, až chytíme Zabiniho a zavřeme ho, uvažoval jsem, jestli bys... bude v pořádku, jestli nebudeš chtít. Opravdu spolu nejsem natolik dlouho...“ Draco udělal pauzu a Hermiona cítila, jak je napjatý. Soustředila se na své dýchání, nutíc sebe samou zůstat ve vaně, když měla pocit, že by mohla vylétnout ven. Přemáhajíc sama sebe se Hermiona lehce otočila ve velké vaně tak, že byla tváří tvář Dracovi. Chtěla mu vidět do obličeje. Byl bledý s malou vráskou na čele, oči tmavé a skličující.

„Jestli bych co, Draco?“ zeptala se ho Hermiona, její hlas pouze šeptal, srdce jí pevně silně v uších. Bylo to jiné, než když se jí ptal Ron. Zdálo se to správné, úplný a ani trochu nezáleželo na tom, že byli nazí a seděli ve vaně. Hermiona cítila, jak její obavy zmizely, v hrudník use jí usadil klid. Draco nebyl Ron. Nikdy by nevyžadoval věci jako Ron. Hermiona pocítila, že se začíná usmívat a upadá do romantické pohádky.

Draco polkl, vzal její ruce a Hermiona si začala představovat své šaty. „Uvažoval jsem, jestli by jsi přemýšlela o tom, že by jsi se ke mně nastěhovala.“

Hermiona zamrkala. „Co si říkal?“

„Ne sem. Bože, nechci tenhle dům. Chci to prodat. Někam jinam. Koupili bychom místo kdekoli bys chtěla. Jsi v pořádku?“ zeptal se Draco a zamračil se. Hermiona si uvědomila, že se kření jako idiot. Se smíchem zatřásla hlavou, kouzlo bylo úplně a doopravdy pryč.

„Promiň. Myslela jsem, že se zeptáš...“ znova se zahihňala při pohledu na zmatek v Dracovo tváři.

„Ou,“ řekl nakonec a trochu zčervenal. „Tys myslela... Nechci si tě vzít,“ zasmál se a pak se plácl rukou přes pusu, jeho oči byly rozšířené. Hermiona se zamračila a plácla ho do paže, přesto, že si oddechla, se cítila naštvaně. Přesto, jak lákavá byla myšlenka vzít si ho, racionální a logicky myslící části mozku věděla, že není, nejsou, na to ještě připravení.

„Nemyslel jsem to tak, zlato. Měl jsem na mysli, no, že jsem nemyslel, že by si chtěla...“ mumlal Draco a jeho tvář byla jasně rudá. Vrhl po ní podivným pohledem. „Jestli ano, potom myslím...“

Hermiona zatřepala hlavou, cítila jak zrudla jako Draco. „Ne, minimálně ne teď,“ zahihňala se znovu, natáhla se a políbila ho na krk. „Ale nastěhuju se k tobě. V podstatě už spolu žijeme,“ řekla.

„Nechceš o tom ještě trochu popřemýšlet?“ zeptal se a ona zavrtěla hlavou. Draco kolem ní ovinul své paže a hluboce a láskyplně ji políbil. Hermiona se k němu víc přimáčkla, nohama vklouzla za jeho záda. Zachvěla se, když se Dracovi rty lehce otřely o její rameno.

„Voda chladne,“ zamumlal proti její kůži, přikývla a vymanila se z jeho paží. Draco se postavil a vytáhl ji s sebou. Vylezl z vany, následovala ho. Se samolibým úsměvem ji Draco vzal do náruče a ona se ho chytla, chichotala se, když ji nesl, je oba, stále mokré a stále z nich ještě odkapávala voda, do ložnice.

***

Draco stál před zrcadlem a mračil se na svůj odraz. Přetáhl si košili přes hlavu a odhodil ji na postel, kde dopadla na hromadu dalších minimálně deseti košilí. Hermiona si povzdechla a praštila sebou na postel. Sáhla po nejbližší z nich a začala ji skládat.

„Draco, přestaň,“ řekla pevně. Draco měl hlavu zabořenou v obrovském šatníku a házel košile na podlahu. Znechuceně vzhlédl.

„Nemůžu najít svoji černou košili,“ reptal. Hermiona pozdvihla obočí.

„Které, drahý? Máš tucty černých košilí,“ odpověděla a pokračovala ve skládání. Draco se zamračil.

„Však víš, tu... černou. Hermiono, tohle je praštěné. Nechci jít. Nechci se vidět s Pansy,“ byl nevrlý, posadil se na zem doprostřed hromady oblečení.

„Já také obzvlášť nechci, aby jsi šel za Pansy, Draco, ale musíš. Ani by neuvažovala o tom, že by mluvila s někým jiným,“ řekla Hermiona malým hlasem. Draco věděl, že se hodiny hádala s Harrym a Remusem o této akci, ale oni ji umluvili. Stočila potom svůj vztek na něj, křičela, jak hloupé bylo chtít se obětovat a že nikdo z Řádu by si o něm nemyslel nic míň, když by z toho vycouval. Byl celkem překvapený, jak moc se proti té myšlence stavěla. Uvažoval, zda je opravdu tak žárlivá. Draco se vytáhl na nohy, aby se posadil na postel vedle Hermiony.

„Budu v pohodě,“ řekl tiše. Protočila oči směrem k němu.

„Vím. Nemyslím si, že ti Pansy ublíží,“ odpověděla.

Draco se zasmál. „Mohla by to zkusit. Jaksi jsem od ní utekl. Co to říká? 'Peklo nemá horší trest než protivnou ženskou?'„

Hermiona si odfrkla, Draco si povzdychl a odtáhl jí ruce od skládaní jeho oblečení. „Hermiono, tohle je směšné. Miluji tě, víš to. Pansy je... minulost. Vzpomínka, nic víc. Dnes se s ní uvidím jen kvůli tomu, abych pomohl Řádu. Nic se nestane.“

„Nežárlím, Draco,“ vyštěkla Hermiona. „Jsem jen znepokojená. Co když měl Angelinin zdroj špatné informace? Co když je Pansy stále v pravidelném kontaktu se Zabinim?“

Draco ovinul svou paži kolem jejího ramena a přimáčkl ji k sobě. Hermiony paže obkroužily jeho pas a pevně ho sevřely. Draco ji políbil na vršek hlavy předtím, než jemně povolil její stisk. „Měl bych jít, miláčku,“ zamumlal a postavil se. Hrábnul po košili z hromady na posteli, ani se nezajímal, po které, a přetáhl ji přes hlavu.

„Buď opatrný. Pokud tu nebudeš se soumrakem, půjdu tě hledat,“ řekla Hermiona vážně. Draco se usmál, věděl, že to myslí vážně. Sklonil se a jemně ji políbil na rty předtím, než se přemístil do Walesu.

***

Pansy dům byl na okraji malé vesničky. Mudlovské vesničky. Žila Pansy jako mudla? Zatřásl hlavou, stěží tomu mohl uvěřit. Draco se se zájmem rozhlédl po ulicích, byly vydlážděny světlými dlažebními kostkami, čela obchodů byla starobylá, povšiml si, že se jeden z nich jmenuje Franiny květiny. Draco si odfrknul. Kdo byla Fran a proč by sakra chtěla prodávat květiny uprostřed ničeho? Přesto vypadal obchod rušně, s pokrčením ramen zapadl Draco dovnitř a koupil pro Pansy puget růží; objednal bez trnů. Když byl zpět venku na silnici, zeptal se matrónské ženské ve vybledlých modrých šatech na směr. Vše, čeho byl Angelina schopná, bylo dát mu adresu. Žena ukázala směrem k východním kopcům, v duchu si povzdechl, vydal se tím směrem a odbyl její zvědavé otázky, když se sarkasticky podívala na růže v jeho ruce.

O hodinu později bylo Dracovi horko, byl zpocený a žíznivý, růže vypadaly, že se cítí stejně. Stáhl si bundu a odhodil si vlasy z očí. Zatracená Pansy, pomyslel si, žije si tu uprostřed ničeho jako poustevník. Před ním stál obrovský dům, zastavil se a rozhlédl se. Byl to jediný dům, který za celé míle spatřil, stál osamocený, obklopený širokými zelenými kopci. S povzdechem zatlačil na malou branku a vstoupil na přerostlou předzahrádku. Plevel prorůstal dlážděným chodníčkem a natahoval se ke slunci. Omítka se ze stěn a okenních parapetů sloupávala a odívala tak dům do směsice krémové a světle béžové. U jedné strany domu stála nádrž na vodu, potvrzujíce své stáří stála vrtkavě, kohoutek trčel ze spodní části nádrže a byl rezavý a zhnědlý. Draco pozvedl obočí. Ten dům byl tak rozdílný od Pansy stylu.

Přední dveře domu se otevřely a Draco zamžoural do ranního slunce. Ve dveřích stále vysoká, štíhlá žena s dlouhými černými vlasy a pobaveným výrazem ve tváři.

„Přemýšlela jsem, jak dlouho ti bude trvat, než mě najdeš,“ řekla a Draco vynutil na své tváři úsměv.

„Ahoj, Pansy,“ řekl a pomalu scházel po chodníčku směrem k ní. „Vypadáš dobře,“ dodal ze zdvořilosti, třebaže si musel přiznat, že opravdu vypadá dobře. Její vlasy byly lesklé a rovné a spadaly jí k pasu, ofinu měla jednoduše střiženou přes čelo a letmo se dotýkala jejího obočí. Její kůže byla bledá a její modré oči byly jasné a energické.

Pansy po něm blýskla chladným úsměvem, Draco zaváhal a vyjel rukou k hůlce ukryté v jeho kapse. Viděl, jak sledovala pohyb a zasmála se.

„Měl bys být rychlejší, Draco. Kdybych tě chtěla zranit, už bych to udělala,“ řekla.

„Ty bys mi neublížila, Pansy,“ samolibě se uculil Draco. „Vím.“

Odfrkla si, ale ustoupila a pokynula mu, aby vstoupil. S hlubokým nádechem prošel Draco kolem ní dovnitř domu. Nebyl ani dva kroky uvnitř, když ho Pansy chytla za paži, hodila s ním a praštila s ním o zeď s větší silou, než by od ní očekával. Se zuřivostí v očích odtáhla Pansy ruku a vrazila mu facku.

Draco hlasitě zaklel a hrubě ji odstrčil, květiny upustil na zem, jeho klid byl najednou zapomenut. „Co to sakra bylo, Parkinsonová?“ zařval a mnul si tvář. Tvář ho pálila jako blázen. Pansy zaječela jako šílenec, vrhla se na něj a zabořila své nehty do jeho kůže. Draco se v šoku přimáčkl na stěnu předtím, než máchl rukou a uchopil její paže, odtáhl ji pryč, když začala kopat a nadávat. Zvedl ji a nesl ji chodbou do obývacího pokoje, kdy ji hrubě hodil na pohovku. Pichlavě na něj zírala, povzdychl si, přešel pokoj na druhou stranu, aby tak mezi nimi vytvořil co největší vzdálenost, jak jen to bylo možné.

„Ty bastarde!“ zařvala na něj a ruce si zkřížila na prsou, tvář měla rudou a posetou fleky. „Jak se tu po těch zatracených šesti letech opovažuješ tak znenadání objevit?“

Draco si povzdechl a prohrábl si vlasy. „Vyrovnej se s tím, Pansy,“ odplivl si a posadil se do měkkého křesla.

Pansy na něj zírala. „Tak co chceš?“

Draco ji ignoroval. Rozhlédl se po pokoji. Byl malý a tmavý a všechno vypadalo, že je pokryté pořádnou vrstvou prachu. „Doprčic, Parkinsonová. Jak dlouho tu si? Možná bys měla trochu uklidit.“

„Běž se vycpat, Malfoyi,“ zavrčela a Draco cítil, jak se mu rozšířily oči. Od kdy mu Pansy říkala 'Malfoy'? Vrhl po ní letmým pohledem. Vrhala na něj nejnepříjemnější pohled, jakého byla schopna, a Draco polkl. Měl by změnit taktiku nebo mu nic neřekne.

„Chyběla jsi mi,“ řekl tiše a přemáhal se, aby se nepozvracel. Pozorně sledoval Pansy obličej.

Nakonec její rysy změkly a ona vypustila hluboký povzdech. „Pojď sem a polib mě,“ požadoval Draco a tiše se omlouval Hermioně. Pansy se ani nepohnula, Draco rozevřel paže a usmál se na ni. S protočením očí se zvedla na nohy, přešla pokoj a vpadla mu do náruče. Draco polkl své znechucení, když ho lehce políbila na rty. Chutnala nesprávně.

„Taky si mi chyběl,“ zašeptala, přikývl a pohladil ji po zádech. „Jak si mě jen mohl opustit?“

Povzdechl si. „Musel jsem, miláčku. Nebylo pro mě bezpečné, abych zůstal.“

„Kde si byl?“ zeptala se tiše a zabořila obličej do jeho krku.

„Skrýval jsem se, jako ty,“ odpověděl Draco a doufal, že ji dostane do situace, že mu něco vyzradí. Pansy se odtáhla a podívala se na něj.

„Neskrývala jsem se,“ řekla a on si odfrkl.

„Ne? Tak jak to, že nikdo nevěděl, kde jsi?“ zeptal se Draco a setřásl její ruku z vlasů. Pansy našpulila rty.

„Mnoho lidí vědělo, kde jsem,“ odpověděla a sjela prsty po jeho obličeji. Draco přemohl pocit nevolnosti, spolupracoval a předstíral, že si užívá každou vteřinu její pozornosti.

„Slyšel jsem. Ty a Blaise jste byli spolu,“ řekl chladně a nutil sám sebe, aby zněl rozrušeně.

Pansy si povzdychla. „Co si čekal, Draco? Nikdo nevěděl, kde jsi. Nikdo nevěděl, zda si vůbec naživu. Byla jsem sama a rozhořčená. Zlomil si mi srdce,“ řekla se slzami v očích.

„Jak dlouho si s ním byla?“ zeptal se tiše Draco, doopravdy ho to nezajímalo.

„Dlouho ne. Něco kolem jednoho roku poté, co jsme skončili školu,“ odpověděla a slezla mu z klínu.

„A teď? Stále se s ním vídáš?“ zeptal se nevlídně a pozorně sledoval její tvář. Pansy si složila ruce na hrudníku a prohnala se pokojem.

„Ne. Nevím kde je nebo co dělá. Opustil mě, právě tak jako ty,“ zafňukala, klesla na pohovku a hlavu měla v dlaních. Draco si povzdychl, když uslyšel, že pláče. Postavil se. Tohle bylo plýtvání časem.

„Sbohem, Pansy,“ řekl tiše před tím, než odešel z pokoje a vyšel hlavními dveřmi.

 

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: margareta - 12.03. 2024
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Zvláštní - co dívka jako Pansy dělá sama v zapadlém koutě Walesu? To měl Draco trochu víc prozkoumat...

Prehľad článkov k tejto téme:

. Pdf na stiahnutie: ( Beruška1 )08.07. 2010Pdf na stiahnutie
Majikat: ( Jimmi )06.01. 2009Epilóg
Majikat: ( Jimmi )06.01. 2009Kapitola 23. Oslobodenie
Majikat: ( Jimmi )05.01. 2009Kapitola 22. Uväznená
Majikat: ( Jimmi )04.01. 2009Kapitola 21. Obžalovaná
Majikat: ( Jimmi )03.01. 2009Kapitola 20. Fiasko
Majikat: ( Jimmi )03.12. 2008Kapitola 19. Stať sa Snapom
Majikat: ( Leena )30.11. 2008Kapitola 18. Vrať se zpátky
Majikat: ( Jimmi )19.10. 2008Kapitola 17. Nemá zmysel plakať...
Majikat: ( Leena )19.10. 2008Kapitola 16. Odhalení a protivná ženská
Majikat: ( Jimmi )12.10. 2008Kapitola 15. Dumbledorova armáda
Majikat: ( Jimmi )04.10. 2008Kapitola 14. Napätie
Majikat: ( Jimmi )18.09. 2008Kapitola 13. Panika a kúzelné znamenia
Majikat: ( Jimmi )15.09. 2008Kapitola 12. Dôsledky
Majikat: ( Jimmi )13.09. 2008Kapitola 11. Sú tu
Majikat: ( Jimmi )11.09. 2008Kapitola 10. Správny čas, nesprávne miesto
Majikat: ( Jimmi )08.09. 2008Kapitola 9. V úkryte
Majikat: ( Jimmi )06.09. 2008Kapitola 8. Odhalený Malfoy
Majikat: ( Jimmi )05.09. 2008Kapitola 7. Pravda
Majikat: ( Leena )05.09. 2008Kapitola 6. Zůstaň
Majikat: ( Leena )05.09. 2008Kapitola 5. Malfoyovo pobláznění
Majikat: ( Leena )05.09. 2008Kapitola 4. Něco vzplanulo
Majikat: ( Leena )05.09. 2008Kapitola 3. Nedorozumění, večeře a něco víc?
Majikat: ( Leena )05.09. 2008Kapitola 2. Překvapení
Majikat: ( Leena )05.09. 2008Kapitola 1. Vzpomínka
. Úvod k poviedkam: ( Jimmi )04.08. 2008Na úvod