archiv.hpkizi.sk
Kapitola šestnáctá
Stronger
Vložené: tigy - 05.09. 2012
Téma: Stronger
Florence nám napísal:

Text v tejto časti je generovaný, v prípade že zistíte nezrovnalosti, nahláste to prosím


Stronger

Prekladateľ : FlorenceMabel

Názov originálu: Stronger

Autor originálu : provocative envy

Link na originál : Stronger

Počet slov originálu: : 0

Rating : T 13+ -

Éra / Obdobie: Po Bradavicích Žáner: Romance, Tragedy Jazyk originálu: EN Varovanie: Neuvedené Počet slov originálu: _ 30K-50K Párovanie: Dramione
This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended

Postavy v tomto príbehu sú majetkom JKR, autorky ságy Harryho Pottera. Duševné vlastníctvo prekladov rôznych mien, názvov a miest patrí pánom Medkom, ktorí túto ságu preložili do češtiny a p. Petrikovičovej a p. Kralovičovej, ktoré ju preložili do slovenčiny. Autorské práva k tejto poviedke vlastní provocative envy, ktorá napísala túto fanfiction.

© Autorské práva k tomuto prekladu patria hpkizi.sk o.z. a šírenie prekladu mimo tieto stránky je bez výslovného súhlasu zakázané.




AUTOR: provocative envy

ORIGINÁL: http://www.fanfiction.net/s/2473780/1/Stronger

PŘEKLAD: Florence

BETA-READ: Twilly

 

STRONGER

Kapitola šestnáctá


Upřeně se na mě dívala. Vzduch byl prosáknutý elektrickými výboji, chtěl jsem jí říct něco důležitého, ale nemohl jsem, protože jsem vůbec nevěděl, co by to způsobilo v tom velkém koloběhu věcí. Vzala mé mlčení jako souhlas, posunula se blíž, o tolik blíž, její dech byl naproti mým ústům horký a sladký. Vzpomněl jsem si, že když šla z hodiny Kouzel, jedla Cukrový brk. Ale pak jsem si najednou nevzpomínal na vůbec nic.

OOO

„Draco…“

Její hlas se vytratil, jen co uviděla můj kamenný výraz.

„Co chceš, Parkinsonová? Chceš mi osobně doručit pozvání na nějaký masakr, že?“ zeptal jsem se krutě. Odmítal jsem se setkat s jejím pohledem, odmítal jsem se podívat do jejích světle modrých očí, o kterých jsem si byl jistý, že budou mým vším.

„Chybíš mi,“ vyhrkla, málem jsem sebou trhl s pochybností, která se vloudila i do jejího prohlášení.

„Nemůžeš se rozhodnout, že?“ odpověděl jsem jí. Krev se mi valila v žilách, když jsem se vžil do našeho prvního polibku.

„Neměla jsem být tak… byla jsem moc kritická, Draco, je mi to líto, ale nemohu si pomoct. Teď mi chybíš.“

Řekla to velmi rychle, rychleji snad ani nemohla. Jako kdyby tím mohla nechat odtéct všechny naše problémy, ty minulé i ty budoucí.

Na té lži bylo něco lákavého, pomyslel jsem si hořce. Poeticky by se dalo říct, že když mluvila, její hlas byl překroucený, a zarostlý plevelem.

„Předtím jsem se mýlila, tolik jsem se mýlila, Draco, můžeš mi to věřit?“ prosila.

Rozpor.

„Byla jsem tak tvrdá, ale nemyslela jsem to tak. Ne vážně, když jsi mi řekl ty věci po tom, co jsem ti řekla, že tě miluju – což jsem myslela vážně – ztratila jsem kontrolu. Nemohla jsem si pomoct,“ pokračovala.

Lež.

„Prosím, Draco, mohli bychom to prostě vrátit zpátky? Všechny ty noci, co jsme strávili venku na hřišti, všechny ty polibky, tu důvěru. Prosím,“ pokračovala v žadonění.

Dřevěnou rakev za její nepoctivost, pomyslel jsem si mlhavě.

„Draco, řekni něco,“ zašeptala.

Dnes je ta noc: Podíval jsem se nahoru, přímo na ztělesnění lží.

„Prosím,“ kňourala.

Založím požár: Vykročil jsem směrem k ní.

„Pořád tě miluju, Draco,“ zašeptala svůdně.

Nemůžu se dočkat, až to vypukne: Slyšel jsem, jak se jí dech zasekl v hrdle. Prostor mezi námi se zmenšoval a zmenšoval.

S dřevěnou rakví šup do plamenů: Moje rty byl jen pár centimetrů od těch jejích.

 „Nenávidím tě, Pansy,“ řekl jsem do jejích přiotevřených úst, které čekaly na mě.

Budu se dívat, jak shoří na popel: Odstrčil jsem ji od sebe pryč, mé ruce se dotkly jejích ramen.

Protože popel se vždy změní na prach, pomyslel jsem si s určitou dávkou uspokojení.

Zavolala na mě, když jsem odcházel. Ignoroval jsem ji, ale jenom proto, že jsem si byl jistý, že stále sním. Zdálo se to být nemožné, aby tohle byla skutečnost, vzdálené, složité, letmo mě napadlo, že moje činy možná nebudou mít následky. Možná, že cokoli, co řeknu nebo udělám, nebude mít ty dramatické následky, který jsem se vždy snažil vyhnout.

Možná, že jsem dostal odklad ze svého trestu, ze Života s velkým Ž. Možná bych si měl vážit své momentální lhostejnosti.

 Prošel jsem kolem pozlaceného zrcadla na chodbě, u kterého jsem se zastavil.

Vzpomněl jsem si žalostný odraz během Vánoc v tom zchátralém domě, kde jsem byl označen, a to doslova i obrazně; zbabělec a přisluhovač se špatným postojem, slabou schopností něčemu čelit, a Znamení mi to jenom dokázalo.

Teď jsem se díval na chlapce v odrazu, chlapce s unavenýma očima, a neradostným výrazem ve tváři. Díval jsem se, a cítil jsem obnovu té dávno ztracené pýchy, kterou jsem ztratil v okamžiku, kdy mě slizké prsty Pána Zla donutily se chvět. Díval jsem se na zaťaté pěsti, tenké rty, bledou pleť a rozšířené nosní dírky.

Díval jsem se, a co nejvíc jsem se snažil o objektivní posudek; nikdo o mě nemohl říct, že jsem šťastný, ale nikdo o mě ani nemohl říct, že jsem slabý. Neskákal jsem radostí bez sebe, ale nebyl jsem ani na pokraji zhroucení.

Bez jakéhokoli varování jsem si vzpomněl na ten polibek s Grangerovou. Na tu radost, na to zmatení, i na to nevýslovné zklamání.

Vzpomněl jsem si na dotyk jejích rtů, chuť jejích úst, vzpomněl jsem se na třes jejího hlasu, a taky na tu směs vzteku, zmatení a pochybností v ní.

Vzpomněl jsem si na to, a usmál jsem se.

OOO


Seděla tam, s rukávy svetru přetáhnutými přes zápěstí. Z dálky jsem pozoroval její vlasy, byly husté, silné a skvěle dlouhé. Přitahovali mě. Pramen po pramenu v nočním vánku. Opřel jsem se o zdi hradu, kamen byl na dotek hladký. Zvedl jsem obočí, když se zvedla z trávy, a popošla k jezeru, kde si také sedla.

Dokázal jsem si představit štěstí vyryté v její tváři, dokázal jsem si představit jak studené má ruce, protože sáhala na vlhkou zem.

„Neměla bys něco studovat, Grangerová?“

Ani se neobtěžovala vzhlédnout.

„Nemůžu dělat nic produktivního, když si poblíž, Malfoyi,“ odsekla unaveně, a přitáhla si kolena k hrudi.

„Pravda. Když jsem poblíž, jsi plná lítosti, že?“ ušklíbl jsem se.

Neodpověděla.

„Proč jsi tady, Grangerová?“

Mlčela, a pak začala vyprávět:„Když jsem byla malá, žili jsme ve městě. Hluk a lidé byli úplně všude. Nemohla jsem se podívat z okna bez toho, abych neviděla billboardy a semafory. Moje rodiče někdy, zvlášť o víkendech, zrušili všechny svoje plány, a vzali mě na venkov. Tam bylo všechno velké, otevřené, čerstvé a čisté.“

Odmlčela se.

„Milovala jsem to tam, zvlášť v zimě. Holé stromy jsem viděla na míle daleko, a vzduch byl štiplavý.“
Křečovitě polkla.

„Moji rodiče se pořád hádali o tom, jak dlouho zůstaneme. Moje matka chtěla odjet domů dřív, a pořádně si odpočinout. Otec ale chtěl zůstat déle, a počkat, až se setmí a vyjdou hvězdy.“

Nezvučně se zasmála.

„Bylo to nádherné. Úžasné, příjemně nádherné. Hvězdy takové jsou.“

Potřásla hlavou.

„Ale pamatuju si, že jednou bylo zataženo. Moje matka se těšila, že konečně jednou vyhraje hádku, protože nebyl žádný logický důvod pro to, abychom zůstali, když nikdo nemohl hvězdy vidět. Ale víš, co na to můj otec řekl?“

Náhle se na mě podívala. Oči měla jasné a hlas se jí třásl.

„Řekl, a to si budu pamatovat navždy, řekl přesně tohle: ‚Koho zajímá, že je nemůžeme vidět? Víme, že tam jsou. A to je vše, na čem záleží.‘ Bylo to pro něj tak jednoduché.“

Otočila se znovu k vodě.

„Když jsi mě políbil, zapomněla jsem na všechny své zábrany, všechny své sliby, i na všechnu svoji morálku. Způsobil jsi, že jsem se cítila, jako kdyby sny byly nekonečné. Jako kdyby se cokoli mohlo stát pravdou, cokoli dobrého. Bylo to úžasné, dokonalé, ale krátké.“

Vstala.

„Přemýšlela jsem nad tím, co můj otec řekl po té, co si mě políbil. Připomněla jsem si, že i když jsem ho nemohla vidět, ten chlapec, kterého jsem nenáviděla po celých šest let, tam pořád je.“

„A?“ moje hrdlo vyschlo.

Kysele se usmála.

„Bylo to o hodně těžší, než by mělo.“

Byla pryč dřív, než jsem stačil mrknout, nebo než jsem vůbec stačil odpovědět.

 A taky předtím, než jsem ji mohl zastavit.

 

Poznámka překladatelky: Dnes ode mne uslyšíte jen jedno číslo: 3 888

A velmi děkuji Twilly, obzvláště u téhle kapitoly… když jsem viděla množství svých chyb, no raději nemluvit. Každopádně děkuji, Twilly :)

 


Užívateľské meno:
Heslo:
Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Kapitola šestnáctá Od: Lachim - 07.09. 2012
Pansy utřela. Hurá! Hermioni otec má krásnou životní filosofii.
Re: Kapitola šestnáctá Od: FlorenceMabel - 07.09. 2012
Ano, po tak dlouhé době, to definitvně zkončilo...a že to byl působyvý konec :). Děkuji ti!

Re: Kapitola šestnáctá Od: Margotka - 05.09. 2012
Hlavně že už má Hermiona, jak si zdůvodnit svou nenávist. Stejně tak by mohla tátovo povídání vyožit opačně.
Díky za překlad.
Re: Kapitola šestnáctá Od: FlorenceMabel - 05.09. 2012
No, jasně že mohla, ale to se jí moc "nehodí do krámu". Lepší je si vybudovat ochranou vrstvu nenávisti... ale je to nefér k Dracovi, tomu chudákovi. Děkuji ti za komentář :)

Re: Kapitola šestnáctá Od: Nade - 05.09. 2012
K tomu, že Draco konečně vymetl s Pansy nezbývá než blahopřát. Ona si to však určitě nenechá líbit. Díky, těším se na pokračování.
Re: Kapitola šestnáctá Od: FlorenceMabel - 05.09. 2012
No, vlastně už zbývají jenom tři kapitoly takže moc velkou zápletku s Pansy nečekej (píšu to, abys pak nebyla zklamaná). Děkuji za komentář :)

Re: Kapitola šestnáctá Od: teriisek - 05.09. 2012
To o hvězdách bylo pěkné. A rozhovor s Pansy zvláštní, Draco na ni byl dost tvrdý. Díky za překlad!
Re: Kapitola šestnáctá Od: FlorenceMabel - 05.09. 2012
No, Draco se s Pansy vážně moc nemazlil... Ale na druhou stranu, ona se moc nemazlila s ním. Děkuji za komentář!

Re: Kapitola šestnáctá Od: zelaaa001 - 05.09. 2012
Draco už Pansy prekonal, super. Hlavne ako sa k nej nahol na bozk a až potom je to povedal, há!:) Draco je pravý slizolinčan. Keď už niekoho odmietuť, tak s planou parádou.:) Chápem jeho obavy, že ho Hermiona ľutuje... nič horšie pre chlapa neexistuje, ako to, že by ho ženská ľutovala. Desím sa tragického konca:( 
Bolo to krásne, ďakujem:)
Re: Kapitola šestnáctá Od: FlorenceMabel - 05.09. 2012
Byl to parádní rozchod, že? Hádám, že Pansy teď přemýšlí, kde asi udělala první chybu a kdy se to tak sesypalo... Děkuji ti :)

Re: Kapitola šestnáctá Od: Gift - 05.09. 2012
Spravne, Draco! Metafora s hvezdama byla vazne moc hezka, pripomnelo mi to mou oblibenou muzikalovou- zamilovani je jako duha… no, to bylo na dyl:-).
Kazdopadne moc hezka kapitola, diky za preklad;-).
Re: Kapitola šestnáctá Od: FlorenceMabel - 05.09. 2012
Ta metafora je vážně hezká, že? Myslím, že autorka někde psala, že to vyprávěl někdo z jějí rodiny... Moc děkuji za komentář :)

Re: Kapitola šestnáctá Od: tigy - 05.09. 2012
Veľmi sa mi páčilo to, čo povedal Hermionin otec  Akurát by to mohla využiť na to, aby hľadala v Dracovi to dobré, čo v ňom môže byť skryté, nie to zlé... aj keď sama priznala, že jej to ide ťažšie, ako si myslela.
Vďaka Flo, za ďalšiu kapitolku 
P.S. Pansy, máš po chlebe, dievča
Re: Kapitola šestnáctá Od: FlorenceMabel - 05.09. 2012
To teda má, zasloužila si to :) A Hermiona, myslím, že si to prostě vyložila tak, jak se ji hodilo. Děkuji za komentář, tigy.

Prehľad článkov k tejto téme:

provocative envy: ( Florence )10.09. 2012Kapitola devatenáctá - závěr
provocative envy: ( Florence )09.09. 2012Kapitola osmnáctá
provocative envy: ( Florence )07.09. 2012Kapitola sedmnáctá
provocative envy: ( Florence )05.09. 2012Kapitola šestnáctá
provocative envy: ( Florence )03.09. 2012Kapitola patnáctá
provocative envy: ( Florence )01.09. 2012Kapitola čtrnáctá
provocative envy: ( Florence )30.08. 2012Kapitola třináctá
provocative envy: ( Florence )28.08. 2012Kapitola dvanáctá
provocative envy: ( Florence )26.08. 2012Kapitola jedenáctá
provocative envy: ( Florence )24.08. 2012Kapitola desátá
provocative envy: ( Florence )22.08. 2012Kapitola devátá
provocative envy: ( Florence )20.08. 2012Kapitola osmá
provocative envy: ( Florence )18.08. 2012Kapitola sedmá
provocative envy: ( Florence )16.08. 2012Kapitola šestá
provocative envy: ( Florence )14.08. 2012Kapitola pátá
provocative envy: ( Florence )12.08. 2012Kapitola čtvrtá
provocative envy: ( Florence )10.08. 2012Kapitola třetí
provocative envy: ( Florence )08.08. 2012Kapitola druhá
provocative envy: ( Florence )06.08. 2012Kapitola první
provocative envy: ( Florence )19.07. 2012Úvod k povídce