archiv.hpkizi.sk
Kapitola šestnáctá – Vracíš se ke mně
Navzdory veškeré naději
Vložené: tigy - 02.08. 2012
Téma: Navzdory veškeré naději
Florence nám napísal:

Text v tejto časti je generovaný, v prípade že zistíte nezrovnalosti, nahláste to prosím


Navzdory veškeré naději

Prekladateľ : FlorenceMabel

Názov originálu: Against All Odds

Autor originálu : Roni Black

Link na originál : Against All Odds

Počet slov originálu: : 37 395

Rating : T 13+ -

Éra / Obdobie: Po Bradavicích Žáner: Drama, Romance Jazyk originálu: EN Varovanie: Neuvedené Počet slov originálu: _ 30K-50K Párovanie: Dramione
This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended

Postavy v tomto príbehu sú majetkom JKR, autorky ságy Harryho Pottera. Duševné vlastníctvo prekladov rôznych mien, názvov a miest patrí pánom Medkom, ktorí túto ságu preložili do češtiny a p. Petrikovičovej a p. Kralovičovej, ktoré ju preložili do slovenčiny. Autorské práva k tejto poviedke vlastní Roni Black, ktorá napísala túto fanfiction.

© Autorské práva k tomuto prekladu patria hpkizi.sk o.z. a šírenie prekladu mimo tieto stránky je bez výslovného súhlasu zakázané.




AGAINST ALL ODDS

AUTOR: Roni Black

ORIGINÁL: http://www.fanfiction.net/s/1821933/1/Against_All_Odds

NAVZDORY VEŠKERÉ NADĚJI

PŘEKLAD: Florence

BANNER: Jimmi

STAV: autorka souhlasila s překladem

 

Kapitola šestnáctá – Vracíš se ke mně

 

Daniel zjistil, že je velmi těžké dělat to, co po něm otec chtěl: nic neříkat své matce. Ale slíbil to a rozhodl se ten slib i dodržet. Taťka mě ještě nezná tak dobře jako mamka, pomyslel si, a když nedodržím svůj slib teď, možná mi už nikdy neuvěří a nic mi znovu nesvěří. Chci, aby věděl, že mi může věřit s čímkoli.

Každopádně bylo ale těžké nic neříkat, ale Daniel zůstal zticha kolem té záležitosti. Slíbil si to, pomyslel si pokaždé, když viděl, jak je jeho mamka skleslá, že ji toužil něčím povzbudit. Nabízelo se říct jí, že ji taťka chce zpátky. Ale držel se a nic neřekl.

To bylo před tím, než začaly chodit kytky.

Nedělní ráno se Hermiona probudila a viděla na hraně své postele rudou růži. Zeptala se Daniela, jestli o tom něco neví, ale on vážně nevěděl. Rozhodla se, že je to tedy pravděpodobně jenom chyba.

Nemyslela si to ale dlouho. O obědě vletěla do místnosti obrovská sova, která jí přinesla balíček. Místo toho, aby ho však sova upustila před ní, jak to sovy obvykle dělávají, vznášela se nad Hermioninou hlavou, nahnula se a spustila na Hermionu déšť plátků růží. Nádherná vůně růží se rozšířila po kuchyni.

„Co – co - “ zalapala po dechu, když jí přistál na ramenou i kousek pergamenu. Sova vyletěla oknem a zmizela v dálce. Hermiona popadla pergamen a nahlas přečetla tři slova na něm napsaná: Miluji tě, Hermiono.

„Mami,“ řekl Daniel, který měl vlasy také plné plátků růží, „vypadáš nádherně…“

Hermiona se prohlédla, ještě víc šokovaná. Vypadala nádherně – dlouhé vlasy plné růžových plátků, a růžový nádech na tvářích.

„O – o co tady jde?“ vykoktala.

„Zřejmě je to taťka,“ odpověděl jí Daniel jednoduše.

„Věděla jsem, že je za tím on!“ vykřikla Hermiona. „Ale proč mi poslal všechny ty plátky růží?“ snažila se je sundat z vlasů, ale bylo to o dost těžší, než si myslela. „Danieli, můžeš mi pomoct?“

Daniel vstal, stoupl si za svoji mamku a začal jí sundávat plátky z vlasů. „Je to tady napsané celkem jasně, ne?“ řekl a ukázal na kousek pergamenu. „Miluje tě.“

 ~*~

Po velmi dlouhé sprše, ve které se zaměřila hlavně na vlasy, se posadila na pohovku do obýváku a snažila se uklidnit. Celé to bylo směšné – ano, plátky růží byly roztomilé, ale ona už ho odmítla, tak proč dělal všechno proto, aby změnil její názor?

V hlavě se jí připomněl Danielův hlas: „…napsané celkem jasně. Miluje tě.“ Draco ji miloval, nikdy by si s tím nedal tolik práce, kdyby to tak necítil. Hermiona cítila, jak začíná měknout… Ne! Přerušila své myšlenky. Nemůžu dopustit, abych se do něj znovu bezmezně zamilovala. Rozhodla jsem se, že to nedopustím, tak taky ne.

Ale to už se vlastně stalo. Hermiona by praštila svoji mysl – už jsem se do něj zamilovala… nebo ho možná milovala celých těch jedenáct let, i když si to tenkrát nemyslela. Možná se její láska uložila jen k „zimnímu spánku“ a teď se probudila?

Do večeře ještě přiletěly tři další sovy, všechny nesly růže a kousky pergamenu, kde Draco vyjadřoval své pocity. Tolik tě miluji, Hermiono. Chybíš mi. Milovat tě je pro mě nejdůležitější věc na světě.

Když ta slova četla, brečela, protože věděla, jak moc ho miluje ona. Ale nemohla mu to oplatit, i když si to přála víc než cokoli jiného. Nevěřila mu. Tolik se bála, že ji znovu opustí: co když dostane další nabídku? Co když se dají dohromady, ale nebude to fungovat a budou se muset rozejít? Nemohla by se s tím vyrovnat. Ani Daniel by nemohl, jeho mladé srdíčko se zlomí. Byl tak citlivý – nemohla by mu to udělat.

Bylo příliš pozdě. Čekala tolik dlouhých let, že se vrátí kvůli ní. Ale to neudělal a ona se přinutila zapomenout. Ale teď si uvědomovala, že nikdy nezapomněla úplně. Nebylo nic víc, než mu odpovědět ano a být s ním, ale její pýcha a rozum jí to nedovolovaly.

Zatím nemohla udělat nic. Přešel týden a jí každý den chodily sovy s růžemi všech barev. Po nocích brečela do polštáře a ve dne čekala. Kdekoli byla – v práci, doma, u Harryho nebo Rona – čekala. Věděla, že je pyšný, ta naděje, že by přišel místo posílání těch sov, byla malá. Ale ona si stále přála: „Draco, prosím, přijď. Nemůžu slíbit, že řeknu ano, ale, prosím, musím tě vidět. Prosím přijď!“

~*~

Draco už nevěděl, co by měl dál dělat. Hermiona neodpověděla na žádnou z jeho sov. Nenapadlo ho nic jiného, než že ho prostě stále odmítá. Chtěl ji tak hrozně moc vidět, ale nemohl – nemohl ji vidět a vědět u toho, že mu nepatří bez toho, aby zkolaboval. Ani se nemohl jít podívat za Danielem, tolik mu chyběl. Začínali se stávat opravdu blízkými a nevidět ho, Draca vnitřně zabíjelo.

Ale nemohl tam jít. Nemohl. Posílal jí každý den sovy s růžemi, ale udělal cokoli, aby se zastavil a neběžel za ní. Bolelo to, ale raději zůstával doma.

Daniel to ale nevzdával tak rychle. I když Hermiona se nezdála moc nadšená, když jí řekl, že jde za svým otcem, nechala ho jít – věděla, že musí. Draco byl jeho otec. A tak se Daniel vydal na cestu dlouhou patnáct bloků, dokud nedošel k Dracově bytu, který si pronajal po tom, co se rozešel s Christinou.

Zazvonil a Draco mu za chvíli otevřel.

„Danieli!“ vykřikl a objal ho. „Co tady děláš?“

„Přišel jsem samozřejmě za tebou.“ Daniel vešel dovnitř a rozhlédl se.

Draco se zatvářil trochu nenadšeně. Už hodně dlouho neuklízel, takže teď žil v nepořádku. Hermiona by ho zabila, kdyby to viděla – ale ona k němu nepřijde, tak proč se starat?

Daniel se otočil a podíval se na něho. Draco si najednou uvědomil, jak ledabyle vypadá, neumytý, ve starém špinavém oblečení. „Omlouvám se za ten nepořádek,“ řekl, „ale zabýval jsem se… něčím jiným.“

„Já vím,“ odpověděl mu Daniel a sedl si na pohovku.

 „Víš vždycky všechno?“

„Ne, ale každý den vidím mamku, která je na tom podobně jako ty. A vím proč: kvůli tobě.“

„Kvůli mně?“ ucouvl o krok. „Co jsem udělal?“

„Neviním tě, samozřejmě,“ řekl Daniel rychle. „Jen říkám, že být bez tebe je pro mamku špatné. Chybíš jí, vidím to na ní. Myslí si, že to nevím, ale slyším to. Každou noc brečí a já vím přesně proč.“

Draco nevěděl, proč přesně se o tomhle baví s jedenáctiletým klukem, ale dělal to. „Myslíš, že bych měl přestat posílat ty růže? Nemám ale jiný způsob, jak bych jí ukázal, že ji miluji.“

„Jasně, že máš. Můžeš jít a říct jí to.“

„To už jsem párkrát udělal,“ odpověděl mu Draco. „Ví, co cítím – teď je řada na ní.“

„Takže čekáš, že za tebou přijde?“ zeptal se Daniel a rozhlédl se kolem. „Nevíš, že ona čeká, až přijdeš ty? Myslí si, že jsi na řadě ty.“

„Co mám dělat, Dane?“ zeptal se zoufale. „Jestli máš nějaký nápad, jen mi ho řekni. Mě nic nenapadá. Nevím, jak ji mám přesvědčit. Zkusil jsem všechno.“

Místností se rozlehlo jen ticho.

„Požádej ji o ruku.“

„Co?“ vyhrkl Draco.

„Požádej ji o ruku,“ zopakoval mu jeho syn. „Možná si nemyslí, že to myslíš vážně. Tohle jí pomůže uvěřit, že to myslíš vážně.

Draco zíral na svého jedenáctiletého syna. „Víš, že mě, Danieli,“ promluvil pomalu, „někdy dost překvapuješ se svými nápady?“

„Takže to uděláš?“ zeptal se Daniel nadšeně.

„Budu o tom přemýšlet,“ odpověděl Draco. Ale Daniel věděl, že když někdo řekne „Budu o tom přemýšlet“ obvykle to znamená „ano“.

Poznámka autorky: Doháním vás k šílenství s tím, jak Hermiona stále a stále Draca odmítá, co? Omlouvám se, ale myslím, že Hermiona v mé povídce byla velmi zničená, když ji Draco opustil. Takže ho nemůže vzít zpátky jenom proto, že to chce on. Vím, že to nebyla jeho chyba. Vážně věřím, že člověk by měl preferovat svoji kariéru, i kdyby to znamenalo odstěhovat se do jiné země, ale Hermiona to takhle nevidí. Ale má právo to takhle cítit, protože ona byla ta opuštěná a musela Daniela vychovávat sama. A vy víte, jak moc potřeboval otce.

Ale nebojte se tohle je Dramione z nějakého důvodu.

Vím, že tohle bylo krátké, ale příští kapitola bude delší, myslím. Doufám, že si to užijete…

Poznámka překladatelky: Další kapitola je delší a mě se do ní vůůůbec nechce. Dneska jsem nějak líná, ale na víkend jedu pryč a chci tohle mít už hotový…. 

 


Užívateľské meno:
Heslo:
Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Jé, plátky růží!
Vypadala nádherně. A neměla žádné sklony k narcismu.
Daniel má negativní vztah k Zmijozelu... Ale dle mého mu docela hrozí, že se tam dostane.
No, nevím jestli Hermionu zrovna potěší, že se s ní chce Draco zasnoubit, když ví, jak (a jak rychle) skončila jeho minulá snoubenka.
Ale probůh, ta autorská poznámka je... urgh. Ta baba je nějaká vadná. Tohle jednoznačně nebyl ideální výběr povídky, ale předpokládám, že na začátek překládání je to dobré, kvůli té jednodušší angličtině. A překlad je vážně kvalitní!
Díky
Re: Kapitola šestnáctá – Vracíš se ke mně Od: FlorenceMabel - 02.09. 2012
Na překlad to nebylo těžké a já jsem požádala o souhlas, když jsem četla teprve třetí (?) kapitolu. Ale mělo mi dojít, že když to bude mít lehčí angličtinu, tak bude háček jinde. Mělo mi to dojít! Proč mi to nedošlo? Každopádně děkuji za pochvalu mého překladu :D

jojo, děti a jejich upřímnost... Nedivím se Dracovi, že z toho má strach... kdyby ji požádal o ruku a ona odmítla, bylo by to asi definitivní... takhle je tam ještě pořád nějaká naděje... díky za překlad, je super
Re: Kapitola šestnáctá – Vracíš se ke mně Od: FlorenceMabel - 03.08. 2012
Děkuji ti za pochvalu, tvé komentáře, jsou taky vždycky "super" :D

Achjo, ta autorská poznámka to naprosto dorazila. Autorka absolutně nemá tucha, o čem píše, ta naivita snad už není ani roztomilá... Moc ráda bych tu povídku chválila, ale tohle se prostě nedá:( Což neznamená, že by překlad nebyl dobrý, navíc tě docela obdivuju, že jsi s tím nesekla, podle tvých odpovědí mám pocit, že z toho vývoje taky nejsi moc nadšená:P Díky za překlad!
Re: Kapitola šestnáctá – Vracíš se ke mně Od: FlorenceMabel - 03.08. 2012
Ha ha... To jsem tak průhledná? Asi bych si neměla tolik stěžovat :D Udělala jsem chybu, přečetla jsem AAO do páté kapitoly, řekla si, že se mi to celkem líbí, a že angličtina je nádherně čistá a jednoduchá, požádala jsem o svolení, dostala ho, dočetla si povídku, zhozila se, rozhodla se, že to stejně přeložím, odpovídala na komentáře, které vyjadřovaly i můj názor a těšila se na konec povídky a to celé jsem zakončila tím, že jsem opakovala stejnou chybu u Stronger (tam není naivní příběh, ale těžká angličtina). To jsem se dostala celkem daleko... jen jsem ti chtěla poděkovat za komentář 
Re: Kapitola šestnáctá – Vracíš se ke mně Od: FlorenceMabel - 03.08. 2012Re: Kapitola šestnáctá – Vracíš se ke mně Od: FlorenceMabel - 03.08. 2012
Ha ha... To jsem tak průhledná? Asi bych si neměla tolik stěžovat :D Udělala jsem chybu, přečetla jsem AAO do páté kapitoly, řekla si, že se mi to celkem líbí, a že angličtina je nádherně čistá a jednoduchá, požádala jsem o svolení, dostala ho, dočetla si povídku, zhozila se, rozhodla se, že to stejně přeložím, odpovídala na komentáře, které vyjadřovaly i můj názor a těšila se na konec povídky a to celé jsem zakončila tím, že jsem opakovala stejnou chybu u Stronger (tam není naivní příběh, ale těžká angličtina). To jsem se dostala celkem daleko... jen jsem ti chtěla poděkovat za komentář 

Dracov zúfalý posledný pokus - posielať kvety a lístočky s vyznaniami... možno to bolo až príliš, ale veď ktorá žena nemá rada kvety a vyznania lásky? A na Hermionu to očividne zabralo tiež, keďže by bola nakoniec ochotná Draca vypočuť, len keby prišiel osobne...  zajtra uvidíme, či Danielova rada zabrala 
Krásne sa to čítalo, Florence, díky 
Re: Kapitola šestnáctá – Vracíš se ke mně Od: FlorenceMabel - 02.08. 2012
Kdyby mě někdo takhle zahrnoval kytkama a vyznáním lásky, aasi by mě to moc neobměkčilo. Já na tohle zkráka moc nejsem (stačí, když mi to řekne jednou, ale ať to myslí vážně). MOc děkuji za pochvalu :)

Když říkáš, že už je jenom jedna, tak to tedy ještě s poslední kapitolou dám. Ale jak jsem psala, za umělecký dojem tahle povídka u mě body nedostane. Na druhou stranu ty, jakožto překladatel, je máš zcela určitě.
Re: Kapitola šestnáctá – Vracíš se ke mně Od: FlorenceMabel - 02.08. 2012
Děkuji, to se moc hezky poslouchá 

To dítě má víc rozumu, než jeho rodiče. :-) Díky za překlad, těším se na další kapču.
Re: Kapitola šestnáctá – Vracíš se ke mně Od: FlorenceMabel - 02.08. 2012
To ano, asi jsme to měly čekat už od druhé kapitoly. Poslední kapitola už dnes večer (spíš v noci :D)

No, takže... ehm... já nevím, to dítě má mozek třicetiletého. A ti dva zase velikosti hrášku a k tomu u nich raší hormony. Je to fikce, je mi to jasný, ale tohle je trochu moc i na mě. Historicky asi nedokončím četení první kapitolovky tady. Což je docela škoda, protože se mi líbí kvalita překladu, čímž se omlouvám, že už asi tady koment ode mě neuvidíš, ale tenhle typ naivity mi nesedí. Počkám si, až budeš překládat něco jiného...
Re: Kapitola šestnáctá – Vracíš se ke mně Od: FlorenceMabel - 02.08. 2012
Končíš se čtením? A víš, že už bude jen jedna kapitola? Teda jestli chceš přestat, tak já tě odrazovat nebudu... Já osobně už se nemůžu dočkat konce. Tuhle povídku jsem moc nemusela od začátku, líbili se mi hlavně faktory, které jsem popsala v úvodu, a to že jsem strávila tolik času nad překladem a nad kontrolou a nad dalším čtením, když to vyšlo a odpovídání na komentáře, ji na popularitě moc nepřidalo... Každopádně jsem od AAO přesla k Stronger, a to vůbec není naivní... budu se těšit, že se snad "setkáme" tam. 

snáď to už Dracovi vyjde.
Re: Kapitola šestnáctá – Vracíš se ke mně Od: FlorenceMabel - 02.08. 2012
Snad ano :) Díky

Daniel je chytrej. Ty ho nemít tak se snad v životě znova nedaj dohromady.
Re: Kapitola šestnáctá – Vracíš se ke mně Od: FlorenceMabel - 02.08. 2012
Taky mám pocit, že by okolo sebe jen chodili po špičkách :) Dík

Krásná kapitola. Žádost o ruku už prostě musí Hermionu zlomit. Ještě, že mají Daniela.
Re: Kapitola šestnáctá – Vracíš se ke mně Od: FlorenceMabel - 02.08. 2012
No, kdo ví, co Hermiona ještě udělá...Díky :)