archiv.hpkizi.sk
Kapitola čtrnáctá – Narozeninové přání
Navzdory veškeré naději
Vložené: tigy - 31.07. 2012
Téma: Navzdory veškeré naději
Florence nám napísal:

Text v tejto časti je generovaný, v prípade že zistíte nezrovnalosti, nahláste to prosím


Navzdory veškeré naději

Prekladateľ : FlorenceMabel

Názov originálu: Against All Odds

Autor originálu : Roni Black

Link na originál : Against All Odds

Počet slov originálu: : 37 395

Rating : T 13+ -

Éra / Obdobie: Po Bradavicích Žáner: Drama, Romance Jazyk originálu: EN Varovanie: Neuvedené Počet slov originálu: _ 30K-50K Párovanie: Dramione
This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended

Postavy v tomto príbehu sú majetkom JKR, autorky ságy Harryho Pottera. Duševné vlastníctvo prekladov rôznych mien, názvov a miest patrí pánom Medkom, ktorí túto ságu preložili do češtiny a p. Petrikovičovej a p. Kralovičovej, ktoré ju preložili do slovenčiny. Autorské práva k tejto poviedke vlastní Roni Black, ktorá napísala túto fanfiction.

© Autorské práva k tomuto prekladu patria hpkizi.sk o.z. a šírenie prekladu mimo tieto stránky je bez výslovného súhlasu zakázané.




AGAINST ALL ODDS

AUTOR: Roni Black

ORIGINÁL: http://www.fanfiction.net/s/1821933/1/Against_All_Odds

NAVZDORY VEŠKERÉ NADĚJI

PŘEKLAD: Florence

BANNER: Jimmi

STAV: autorka souhlasila s překladem



Kapitola čtrnáctá – Narozeninové přání

 

„Danieli, víš, co je za dva dny?“ zeptala se Hermiona.

„Jo. Budou moje narozeniny,“ odpověděl jí se zářivým úsměvem.

„Správně. Už jsi přemýšlel o tom, jak je chceš oslavit? A kde? U Ryana jako obvykle?“

„Ne, vlastně bych tenhle rok byl rád tady,“ odpověděl Daniel. „Pozvu nějaké děti ze své třídy, ale protože jsou to mudlové, měl bych možná pro ně mít jinou oslavu.“

„To je dobrý nápad. A když už mluvíme o magii, hádej, co dneska přišlo, a čeká to na tebe ve tvém pokoji?“

„Co?“ zeptal se nadšeně.

„Sova,“ řekla Hermiona se záhadným úsměvem. „Sova z velmi vzdálených krajů.“

Dopis z Bradavic!“ Daniel okamžitě vyskočil na nohy a běžel do svého pokoje. Dopis, jak si myslel, ležel na posteli. Obálka s fialovou voskovou pečetí a pečetí Bradavic.

Dopis byl adresovaný Danieli Grangerovi – jeho jméno bylo napsáno na vrchu tmavě zeleným inkoustem. Daniel cítil, jak jeho srdce o trochu kleslo. Každý koho znal, měl příjmení po otci. Dcery Harryho a Ginny na příklad, Emily a Alyssa, se jmenoval po Harrym: Emily Potterová a Alyssa Potterová. Ginny se dřív jmenovala Weasleyová, ale teď už byla Potterová, protože si vzala Harryho. Děti Rona a Lenky měly příjmení Weasley po Ronovi, nejmenovaly se Láskorádovi po Lence. Lenka si svoje příjmení nechala, takže teď z ní byla Láskorádová – Weasleyová. Ryan se taky jmenoval Weasley po svém otci Billovi. Proč by se Daniel nemohl jmenovat Daniel Malfoy? Proč se měl jmenovat Daniel Granger?

Ty víš proč, řekl mu malý hlásek v hlavě. Tvoji rodiče neměli svatbu, tvůj otec ani nevěděl, že ses narodil. Když ses narodil, byl v Americe. Tvoje matka tě pojmenovala po sobě z dobrých důvodů, víš, že měla pravdu.

Věděl, že to udělala správně. Ale teď, když vím, kdo je můj otec, neměl bych nejmenovat po něm? Protestovala znovu jeho mysl. Mohl bych se jmenovat Daniel Malfoy? Jsem si jistý, že taťkovi by to nevadilo. Ale co na to řekne mamka?

„Danieli, zlato?“ Jeho mamka vešla do pokoje. „Proč neslyším, jak křičíš radostí?“ usmála se, její oči se zatoulaly k obálce. „Tys ji ještě neotevřel?“

Daniel držel v ruce obálku, zevnitř ho nahlodával divný pocit. Daniel Malfoy. Líbilo se mu, jak to zní.

„Danieli…?“ Hermiona se posadila na kraj postele a snažila se mu podívat do očí, ale Daniel stále zíral na své jméno napsané na obálce. Hermiona naklonila svoji hlavu tak, aby si to mohla přečíst i ona.

Když si to přečetla znovu, stočila svůj pohled na Daniela a uvědomila si… věděla, co chce. Věděla, o čem přemýšlí. Byl jejím synem – četla z jeho obličeje jako z otevřené knihy.

„Chtěl by sis změnit příjmení, že?“ zeptala se ho tiše.

Daniel se na ni okamžitě podíval. Jak na tohle přišla? Četla snad jeho myšlenky? Jeho oči se setkaly s těmi jejími, cítil, jak rudne. „Jak to víš?“

Hermiona pokrčila rameny. „Není to tak, že bych to snad nezvažovala sama,“ odpověděla. „Víš, kdo je tvůj táta a přirozeně se chceš po něm i jmenovat. Taky se jmenuji po svém otci – Hermiona Grangerová, ne Milanová po své matce. Tvůj otec má příjmení Malfoy, po svém otci Luciovi Malfoyovi – ne po své matce Narcisse Blackové.“

„Takže… co si o tom myslíš?“ odvážil se zeptat.

Hermiona se zhluboka nadechla a přikývla. „Chci, abys byl šťastný. A vím, co tě šťastného udělá. Zítra ráno půjdu na ministerstvo a nechám ti změnit jméno.“

„Na Daniela Malfoye?“

„Ano.“

Později, když už byla sama, napomenula sama sebe Hermiona za to, že byla tak sobecká a chtěla, aby se Daniel jmenoval Granger. Má úplné právo se jmenovat jako jeho táta, řekla sama sobě. Není jenom tvým dítětem. Chce být jako každý jiný a jeho matka ho musí podporovat.

Nebylo to lehké, ale podporovala ho. Následující den, když měla v práci pauzu, přemístila se na ministerstvo a změnila jméno svého dítěte. Daniel Malfoy. Dracovi se to bude líbit, pomyslela si zatrpkle a přemístila se ke svatému Mungovi.

~*~

Daniel měl se svými spolužáky skvělou odpolední oslavu jedenáctých narozenin. Večer, po tom, co děti odešly, začali se zas scházet další: Harry, Ginny, Ron, Lenka, Bill, Charlie, Fred, George a všichni sebou přivedli svoje děti. Arthur a Molly taky přišli. Pár minut po nich se ukázal i Draco. Daniel se skvěle bavil, obzvláště s Ryanem. Všichni si hráli a smáli se a povídali si, dokud Hermiona neprohlásila: „Je čas!“

Všichni zpozorněli a Hermiona přinesla spolu s Dracem dohromady dort, Danielův oblíbený, čokoládový s vanilkovým krémem a třešněmi na vrchu. Měl jedenáct svíček a na vrchu písmenka napsané Hermioniným rukopisem: Šťastné jedenácté narozeniny, Danieli.

„Teď, než začneme jíst,“ řekla Hermiona slavnostně. „Pojď sem, Danieli. Sfoukni svíčky. A nezapomeň si něco přát!“

Daniel naráz sfoukl všech jedenáct svíček a všichni mu připili na zdraví.

„Přál sis něco?“ zeptal se Draco.

„Ano,“ odpověděl Daniel, „můžu říct, co to bylo?“

„Ale víš, co se říká, Danieli, když někomu řekneš své přání, nesplní se,“ řekl mu Ryan.

„Ale možná se to pravdou stane, protože to může splnit moje mamka,“ podíval se na svou matku s velkýma psíma očima.

Hermiona v překvapení svraštila obočí, ale Ryan prohlásil: „V tom případě to není žádný problém! Můžeš nám své přání říct a tvoje mamka ho jistě splní. Že ano, teto Hermiono?“ dodal a otočil se k Hermioně.

„No… pokud to není moc drahé…“ zamumlala Hermiona, zatímco se zoufale snažila přijít na to, co po ní Daniel chce.

„Ne, to není,“ odpověděl její syn šťastně, „vlastně tě to vůbec nic nebude stát.“

„Pak tedy dobře!“ vykřikl Ryan. „To bys ho mohla splnit, že?

„Já…no, dobře.“ Hermiona jen doufala, že Daniel nebude chtít nic složitého a nesplnitelného.

„Dobře…“ Daniel se zhluboka nadechl a pak pokračoval: „Chci, aby se moje mamka a taťka dnes políbili.“

Hermiona se zbarvila do zářivě rudé a rychle se otočila na Draca, třásla se. Draco ale vůbec nevypadal překvapeně. Vlastně věnoval Danielovi velký úsměv.

„O co tu jde?“ zeptala se jich Hermiona podezřívavě.

„O nic,“ řekl Draco nevinným tónem. „Jen jsem Danielovi před pár minutami říkal o… o jistém incidentu…“ věnoval jí výmluvný pohled, „a podle všeho Daniela napadlo řešení.“

Hermiona se na něj naštvaně podívala. „Očekáváš, že budu věřit, že jsi ho do tohohle nevmanévroval?“

„To neudělal, mami,“ řekl Daniel. „Vážně ne. Upřímně.“

„No, Danieli, obávám se, že ti tvé přání nesplním,“ poznamenal stále naštvaně Hermiona a založila si ruce na hrudi.

Všichni v místnosti zasténali zklamáním a Daniel vypadal zničeně. „Ale, maminko,“ protestoval, „je to moje narozeninové přání! Jedenáct mi je jenom jednou. Příští rok jedu do Bradavic a už nebudeme moct dělat takovéhle věci…“

„Řekla jsem ne, Danieli,“ přerušila ho pevně.

„Kdybych…“ Draco si odkašlal. Hermiona zůstala ticho, ale stále vypadala dost naštvaně. „Nevěděl, jsem, co se bude dít. Myslel jsem, že by možná Daniel mohl něco udělat, ale ne, že zašel tak daleko…“

„Nemohli bychom tohle řešit někde v soukromí?“ procedila skrz zuby.

„Ale no tak, Hermiono! Chceme vidět pořádnou pusu!“ vykřikli Ron a Harry společně. Hermiona se na ně zle podívala, ale oni se nedali zastrašit. „Pusu! Pusu!“ začali skandovat a všechny děti se k nim přidaly. Za chvíli všichni hosté skandovali: „Pusu! Pusu! Pusu!“

„Dost!“ překřičela Hermiona všechny. Ztichli, kromě malé Emily, Harryho a Ginnyiny čtyřleté dcery, která si ještě jednou zakřičela: „Pusu!“

Hermiona si uvědomila, že nemá možnost volby. Musí políbit Draca. S velmi nepříjemným pocitem se přiblížila k Dracovi a rychle ho políbila na tvář.

„Takovouhle pusu jsem nemyslel, mami.“

Hermiona zasténala. „Za tohle tě zabiju, Draco,“ varovala modrookého muže, který se na ni usmíval.

„Žádný problém,“ odpověděl a tajemně se zasmál.

Hermiona se naklonila a políbila ho na rty. Cítila, jak ji brněly prsty a aby to zastavila, obtočila své ruce kolem jeho krku a prsty mu zajela do vlasů. On jí polibek opětoval s rukama obtočenýma kolem jejího pasu. Cítila se jako v nebi – pak se uvolnila. Nelíbala ho ale, protože to chtěla, líbala ho proto, že ji o to její syn požádal. S tou myšlenkou napočítala do tří a odtáhla se.

Zatímco všichni tleskali, Hermiona zjistila, že je velmi těžké odpoutat se od Dracova pohledu. Nakonec se ale otočila na Daniela, který se zářivě usmíval.

„To je pro tebe,“ řekla stále červená.

„Děkuji, maminko,“ Daniel jí věnoval objetí.

Hosté pokračovali v povídání a smíchu, ale Hermiona cítila, že pro ni už večírek skončil. Sedla si, koukala skrz okno a dělala vše proto, aby ovládla slzy, u kterých hrozilo, že se vylijí. Nemohla brečet na synových narozeninách. Ani vlastně netušila, proč se jí chce tak hrozně brečet.

Uslyšela hlas, který jí šeptal do ucha: „Cítíš se na trochu čerstvého vzduchu?“

Otočila se, aby se její oči potkaly s těmi Dracovými. „Neděs mě,“ vyčetla mu. „Nepůjdu teď ven, můj syn slaví narozeniny.“

„Tak pojď na balkón,“ navrhl Draco pomalu.

„Proč chceš jít tak moc ven?“ zeptala se podezřívavě.

„Protože s tebou chci mluvit.“

„Dobře,“ povzdechla si Hermiona a vstala. Přešla k Danielovi a řekla mu, že jde na pár minut na balkón. Daniel jen přikývl a pokračoval ve hře, kterou zrovna hrál.

„Ještě před tím než začneš,“ řekla Hermiona, jen co zavřela dveře od balkónu, „musím ti taky něco říct. Včera jsem šla na ministerstvo a změnila jsem Danielovi příjmení. Už není Daniel Granger, je teď Daniel Malfoy.“

Draco na ni zíral. „Myslíš to vážně?“

„Jo.“

„Proč jsi to udělala?“

„Daniel to po mě chtěl. Sice nic neřekl, ale znám svého syna, vidím, co chce.“

„A tobě se to moc nelíbí, co?“ zeptal se jí se zamračením.

Hermiona nechtěla lhát. „Ne.“

„Proč ne?“

„No, já vím, že je taky tvůj syn. Ale…“ nadechla se. „Cítím, že se den ode dne stává víc a víc tvůj a míň a míň můj.“

„Hermiono,“ zašeptal Draco, přišel k ní blíž, což ji přimělo rychleji dýchat. „Daniel je tvůj stejně, jako je i můj. Vlastně je spíš daleko víc tvůj než můj… nemáš ani představu o tom, jak tě miluje, jak moc mu na tobě záleží, jak moc je ti věrný. Byla jsi pro něj vším víc jak deset let. Vážně si myslíš, že je vůbec nějaká šance, že na to zapomene?“

Hermiona přivřela své oči, snažila se neplakat. „Děkuji ti, Draco,“ zašeptala.

„Jsi naštvaná kvůli Danielovu přání?“

Hermiona okamžitě o krok ustoupila. „Ano,“ její hlas nabral nepravděpodobnou výšku, „neměl jsi mu říkat o tom večeru v parku!“

„Ale já jsem chtěl, aby to věděl,“ odpověděl Draco. „Vím, že chce nás dva dohromady, víc než cokoli jiného a já jsem chtěl, aby věděl, že i já to chci stejně tak moc.“

Hermiona zavřela své oči úplně, „Jsi zasnoubený,“ zašeptala.

„Ne, nejsem,“ řekl Draco jemně. Cítila jeho dech na své tváři. Znovu otevřela oči, aby ho našla, jak stojí velmi blízko.

„Nejsi…?“

„Ne. Rozešli jsme se před dvěma dny,“ odpověděl Draco. „Tak jak jsem ti slíbil. Nemůžu nechat nic stát v cestě, Hermiono. Stejně nebyla můj typ: byla moc podobná mým bývalým přítelkyním, těm před tebou, které pro mě moc neznamenaly. Dal jsem se s ní dohromady jenom proto, abych zapomněl na tebe a byla to ta nejhloupější věc, co jsem kdy udělal. Chci být s tebou, Hermiono.“

A Hermiona se na něj podívala, jeho oči se setkaly s těmi jejími. Věděla, že se do toho dostává. Ne, ne, ne, radila jí mysl, ale její srdce křičelo něco jiného. Toužila po něm tak dlouho…

 


Užívateľské meno:
Heslo:
Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


„Ale no tak, Hermiono! Chceme vidět pořádnou pusu!“ vykřikli Ron a Harry společně. Tak tady jsem se začala bavit. :D
Cítila, jak ji brněly prsty a aby to zastavila, obtočila své ruce kolem jeho krku a prsty mu zajela do vlasů. Jásně, tuhle výmluvu asi vymýšlela dlouho, co?
To s tím příjmením je sice hezké, ale zidealizovaně jednoduché. Nevadí.
Danielovo přání bylo sice vychytralé, ale trošku kruté, vzhledem k tomu, že Hermiona na jeho otázky ohledně jejich citů k Dracovi příliš pozitivně nereagovala. Na druhou stranu, je mu deset. Což Dracovi není, takže to, že svému synovi vyprávěl, jak se chtěl dát s maminkou dohromady, ale ta ve své krutosti nesouhlasila, je hodně hloupé.
Uvidíme, co bude dál! Díky za překlad.
Re: Kapitola čtrnáctá – Narozeninové přání Od: FlorenceMabel - 02.09. 2012
A co bys od Draca čekala? Že udělá něco chytrého? No je jen zbožné přání... jeho hloupost je sice zakrýtá tou Hermioninou, ale pořád tam je. Děkuji ti!

No, tak snad Hermiona začne víc myslet na Daniela a být míň zatvrzelá. Vždyť to nemusí být mezi nimi hned vážně, můžou zkusit znovu začít randit, prostě od začátku...
Re: Kapitola čtrnáctá – Narozeninové přání Od: FlorenceMabel - 02.08. 2012
Myslím, že Draco by to od začátku nechtěl... Díky :)

Děti mají tak prostá a logická přání. Akorát dospělým to trochu zamotává hlavu.  Moc krásné, díky.
Re: Kapitola čtrnáctá – Narozeninové přání Od: FlorenceMabel - 31.07. 2012
Já děkuji tobě 

Tak já za to přání na rozdíl od ostatních nemůžu Daniela pochválit. Bylo to od něho docela sobecké, těžko může vidět do vztahů dospělých a nutit je do něčeho takového je akorát tak na facku. A že ho Draco požádal, aby se zamíchal? Být Hermionou, byla bych hodně naštvaná - a asi bych se sekla ještě víc. Jo a s tím příjmením se mi nějak nechce věřit, že by ho jentak mohla změnit, aniž by se s Dracem dohodla... Díky za překlad!
Re: Kapitola čtrnáctá – Narozeninové přání Od: FlorenceMabel - 31.07. 2012
Ale Draco Daniela nepožádal, jen mu řekl celou pravdu o té "líbačce" s Hermionou , což podle mě byl taky dost blbý nápad. Vykládat malýmu klukovi a problémech ve vztazích mezi jeho rodiči... Děkuji za komentář :)

to bolo od mii mile ze na danielove prianie mu zmenila priezvisko. a daniel bol dost prefikani s tym svojim prianim. dufam ze mia bude pocuvat srdce. tesim sa na pokracovanie.
vdaka za preklad
Re: Kapitola čtrnáctá – Narozeninové přání Od: FlorenceMabel - 31.07. 2012
Pokračování zítra v osm (tuhle větu píšu často, já vím, ale na druhou stranu už to častokrát nenapíšu:D). Děkuji ti za komentář

Krásná kapitola. Snad nebude Hermiona odolávat moc dlouho.
Re: Kapitola čtrnáctá – Narozeninové přání Od: FlorenceMabel - 31.07. 2012
Do konce ještě nějaké kapitoly jsou... Dík :)

Daniel je, ale mazaný.
Re: Kapitola čtrnáctá – Narozeninové přání Od: FlorenceMabel - 31.07. 2012
Škoda, že tak odsuzuje Zmijozel :)

Já Daniela vážně žeru. Takovej malej intrikář. Je vychytralej po Dracovi a chytrej po Hermioně. To je hodně silná kombinace. A Hermiona by měla začít poslouchat srdce. I když mi něco říká, že se dají dohromady až potom co Daniel odjede do Bradavic. I když popravdě netuším jaký je teď v povídce měsíc.
Re: Kapitola čtrnáctá – Narozeninové přání Od: FlorenceMabel - 31.07. 2012
V povídce je zrovna duben (Daniel Dracovi v šesté kapitole řekl, že má narozeniny v dubnu), to je do prvního září dlouhá doba, nemyslíš? :) Díky za komentář
Tak to potom jo. Já myslela, že už je minimálně konec července, spíš srpen. Tohle mi tentokrát uniklo. A to si většinou dokážu dost všímat detailů a pamatovat si je. Holt jsem poslední dobou nějaká unavená a moc mi to nemyslí.
Re: Kapitola čtrnáctá – Narozeninové přání Od: FlorenceMabel - 31.07. 2012
Přiznávám se, já jsem to taky hledala :) Jinak s tou únavou s tebou soucítím, já toho dneska moc nenaspala a před chvíli jsem se přistihla, že dvanáct minut koukám jen tak do blba :D
Já poslední dobou spim třeba dvě hodiny odpoledne i několikrát týdně což jsem dříve dělala jen několikrát do roka. Taky ale chodívám spát třeba ve dvě ráno. Ale já vždycky špatně spala.
Re: Kapitola čtrnáctá – Narozeninové přání Od: FlorenceMabel - 31.07. 2012
Já odpoledne neusnu... k tomu potřebuji tmu, klid a čaj na spaní :)