archiv.hpkizi.sk
Kapitola devátá – Průlom ticha
Navzdory veškeré naději
Vložené: tigy - 26.07. 2012
Téma: Navzdory veškeré naději
Florence nám napísal:

Text v tejto časti je generovaný, v prípade že zistíte nezrovnalosti, nahláste to prosím


Navzdory veškeré naději

Prekladateľ : FlorenceMabel

Názov originálu: Against All Odds

Autor originálu : Roni Black

Link na originál : Against All Odds

Počet slov originálu: : 37 395

Rating : T 13+ -

Éra / Obdobie: Po Bradavicích Žáner: Drama, Romance Jazyk originálu: EN Varovanie: Neuvedené Počet slov originálu: _ 30K-50K Párovanie: Dramione
This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended

Postavy v tomto príbehu sú majetkom JKR, autorky ságy Harryho Pottera. Duševné vlastníctvo prekladov rôznych mien, názvov a miest patrí pánom Medkom, ktorí túto ságu preložili do češtiny a p. Petrikovičovej a p. Kralovičovej, ktoré ju preložili do slovenčiny. Autorské práva k tejto poviedke vlastní Roni Black, ktorá napísala túto fanfiction.

© Autorské práva k tomuto prekladu patria hpkizi.sk o.z. a šírenie prekladu mimo tieto stránky je bez výslovného súhlasu zakázané.




AGAINST ALL ODDS

AUTOR: Roni Black

ORIGINÁL: http://www.fanfiction.net/s/1821933/1/Against_All_Odds

NAVZDORY VEŠKERÉ NADĚJI

PŘEKLAD: Florence

BANNER: Jimmi

STAV: autorka souhlasila s překladem



Kapitola devátá – Průlom ticha

 

Draco, kdybys jen věděl, do jaké složité situace jsi mě dostal! Prolomit ticho, které jsem držela deset let. Říct svému synovi, kdo je jeho otec, poté, co jsem mu odmítla na tu samou otázku odpovědět, když se ptal. Je to tak těžké.

Hermiona si povzdechla a zavřela oči. Bylo už deset večer – Daniel měl jít brzo do postele a ona mu to ještě ani nezačala vyprávět.

Možná by bylo lepší mu to říct zítra, pomyslela si. Na chvíli to byla úlevná myšlenka, ale pak si musela připomenout: Slíbila jsem, že to udělám dneska. Nemůžu to teď vzdát.

Daniel si četl na pohovce knihu. Hermiona se na něj dívala, její srdce rychle tlouklo. Přemýšlela o tom, že ji možná začne nenávidět po zbytek jejího života, stejně jako Draco na ni bude dlouho naštvaný. Nejhorší věc na tom byla, že věděla, že si to zaslouží.

„Danieli,“ promluvila na něj.

„Ano, mami?“ zvedl oči od knihy.

Hermiona k němu pomalu přešla a sedla si před něj. Prozkoumala jeho obličej, aby zjistila, jak je unavený. Nevypadal vyčerpaně. Možná jen trochu unaveně.

Hermiona se nadechla. Už přišel čas.

„Danieli, zlatíčko…“ začala, „pamatuješ si, na co ses mě ptal před pěti lety?“

Daniel se na ni podíval svýma velkýma modrýma očima a neodpověděl.

„O… o tvém otci,“ doplnila.

Danielovi začalo rychle bít srdce, bál se, že by mu snad mohl puknout. Věděl, k čemu se chystá dojít. Jeho matka mu to řekne. Řekne mu něco důležitého, něco, na co tak dlouho čekal, co chtěl tak dlouho vědět. Řekne mu to… stane se to, zrovna teď.

„Danieli… před pěti lety jsem ti řekla, aby ses na to už neptal. Vím, jak těžké to pro tebe muselo být. Není jednoduché vyrůstat bez otce, protože mít tátu je jedna z nejdůležitějších věcí v životě dítěte. Ale přesto ses mě na to nikdy znovu nezeptal. Vím, že to nebylo proto, že bys nebyl zvědavý, ale protože jsem tě požádala, abys to nedělal, viděl jsi, jak těžké to pro mě bylo. Byl jsi velmi ohleduplný, Danieli,“ oči jeho matky se zalily slzami. „Nemůžu ani říct, jak si toho vážím.“

Daniel se slabě usmál. Jeho srdce stále tlouklo jako blázen.

„Ale už přišel čas,“ zavřela na okamžik oči, získávala sílu. „Přišel čas ti říct pravdu o tvém otci a o tom, jak ses narodil.“

„Proč teď? Proč je ten čas teď? Proč nebyl před pěti lety?“

 „Byl jsi tak mladý, ale vysvětlím ti všechno během pár minut.“

„Poslouchám.“

„Před dvanácti lety mi bylo šestnáct,“ začala Hermiona. „Studovala jsem v Bradavicích stejně jako moji nejlepší přátelé, které už znáš, Harry Potter a Ron Weasley. Na konci šestého ročníku Harry zabil Voldemorta. Ten příběh už znáš – už jsme to tobě a ostatním dětem vyprávěli tolikrát.

Ale co jsme ti neřekli, bylo to, že hned na začátku prvního ročníku, jsme se seznámili s jedním klukem, kterého jsme nenáviděli víc než kohokoli jiného. Byl to Zmijozel, dělal si legraci z Harryho, Rona i mě. Jeho otec byl Smrtijed a my si byli jistí, že i on se jím jednoho dne stane. Rozhodně na to byl dost zlý.

Lidé se ale mění. Vážně se mění, i když je tomu těžké věřit. Potom, co byl Voldemort i ten chlapcův otec zabit, ten Zmijozel se změnil.  A to hodně. Byla jsem v sedmém roce primuska a on se stal primusem. Sdíleli jsme spolu pokoje a já jsem si uvědomila, že je z něho jiný člověk. Zamilovali jsme se do sebe.“

Hermiona se usmála, ztratila se ve vzpomínkách. „Byla jsem tak hrozně šťastná, jako nikdy v životě. Milovala jsem ho tak moc a on mě také. Měli jsme spolu společného víc, než by mě kdy napadlo. Strávili jsme hodiny a hodiny jen povídáním a smíchem. Nikdy se nám naše společnost neomrzela. Je ti jenom deset let, jednoho dne mi porozumíš – není nic hezčího, než první láska. Je to magie silnější, než můžeš vykouzlit hůlkou.

Potom, co jsme dokončili Bradavice, začala jsem pracovat u Sv. Munga. Ten muž začal také pracovat. Pak jsem otěhotněla. Byla jsem tak mladá a vystrašená. Chtěla jsem to tomu muži říct, vážně chtěla. Ale té noci - tu samou noc, kdy jsem zjistila, že tě čekám – mi řekl, že mu byla nabídnuta práce v zahraničí. On tam měl v úmyslu jet. Navždycky.“

Hermiona na chvíli přerušila vyprávění a pozorovala Danielův obličej, snažila se vidět jeho reakci. Na nic nepřišla. Pokračovala:

„Byla jsem šokovaná, zlomená a zklamaná. Chtěla jsem brečet, nevěděla jsem, co mám dělat. Milovala jsem ho víc než cokoli jiného, čekala jsem jeho dítě a on se chystal odejít a už nikdy se nevrátit. Prosil mě, abych jela s ním, ale já jsem nemohla opustit Anglii – svoji práci, své přátele, svou rodinu, všechno jsem měla tady.“

„Takže jsi mu to nikdy neřekla?“ zeptal se její syn.

„Nikdy,“ řekla třesoucím se hlasem. „Nevím, proč jsem to udělala. Hádám, že jsem mu to měla říct. Koneckonců on se stal otcem a to dítě bylo jeho stejně jako moje. Ale neřekla jsem mu to. V tu dobu jsem si myslela, že to dělám, protože byl tak nadšený kvůli své práci a já mu to nechtěla vzít. Teď si myslím, že jsem pravděpodobně byla jen vystrašená. Všechno se to stalo tak rychle. A já byla tak zlomená, že mě takhle opustil, že jsem mu to neřekla.

Rozhodla jsem se, že své dítě vychovám sama. Byla jsem tak vystrašená, ale tím dobrým způsobem, protože jsem věděla, že dělám správnou věc.“

„Takže, tak jsem se narodil?“

„Ano,“ poposedla si k němu a pevně ho objala. „Tohle je příběh, jak ses narodil, moje zlatíčko.“ Políbila ho na vrchol hlavy. „Byl jsi to nejroztomilejší miminko na světě. Byla jsem s tebou tak šťastná. Každý den byla jako malá oslava…“

„Maminko,“ řekl Daniel tichým hlasem, „řekni mi, prosím, víc o mém tátovi.“

„Ano,“ povzdechla si Hermiona, „máš pravdu, samozřejmě. No, rozhodla jsem se, že nechci, abys věděl o svém otci nebo on o tobě. Nikdy. A taky jsem přiměla ostatní, aby mi přísahali, že to musí udržet jako tajemství. Tvoje prarodiče, Harry, Ginny, Ron i Luna – každý přísahal, že ti nikdy nic neřeknou. Nebo to neřeknou tvému otci, v případě, že by se vrátil.

Můj plán fungoval dobře, do… nedávné doby. Tvůj táta se vrátil. A našel tě. A protože je chytrý muž, přišel na to, že je tvůj otec. A teď chce – a má na to plné právo – abych ti řekla pravdu.“

Daniel k ní znovu zvedl oči.

„Chápeš to, Danieli?“ zeptala se jeho matka jemným hlasem. „Uhodl bys, kdo je tvůj otec?“

Daniel těžce polkl. „Myslím, že ano. Ale, prosím, řekni mi to, mami. Chci to slyšet od tebe.“

„Ano, drahý,“ přikývla. Malinko se usmála, její hlas se stále třásl, když skoro šeptala jedno jméno: „Draco Malfoy.“

Daniel na ní zíral.

Čekala na jeho reakci, ale když nic neudělal, jemně řekla: „Vím, že musíš být šokovaný a naštvaný – když jsem Dracovi neřekla o svém těhotenství, vzala jsem ti možnost vyrůstat jako normální chlapec. Ale věř mi, zlatíčko, nikdy jsem ti nechtěla ublížit. V tu dobu jsem byla sama skoro dítě a měla jsem zlomené srdce.“

„Mami,“ Danielův hlas se změnil, „můžu si to promyslet? Sám?“

Hermiona se na něj dívala. „Jistě, zlato, ale nemůžu tě jen tak pustit… musím věřit, že jsi v pořádku.“

„Je mi dobře, mami,“ řekl Daniel rychle. „Neboj se. Budu v pořádku.“

Hermiona přikývla a políbila ho na čelo. „Uvidíme se tedy ráno, Danieli. Dobrou noc.“ Pak odešla do své ložnice a zavřela za sebou dveře.

Daniel zůstal sám v tmavém obýváku, zíral přímo před sebe, přemýšlel…

Nikdy neměl otce. Někdy, když ležel v posteli a nemohl usnout, představoval si, co asi dělá jeho otec a sám sebe se ptal: proč, proč mě nikdy nechtěl vidět? Nechce syna? Kluka, který na něho myslí a postrádá ho a cítí bolest z jeho absence?

Ale teď už tomu rozuměl… Jeho otec se staral. Prostě jen nevěděl, že má syna. Nevěděl nic, protože mu to jeho matka neřekla a on neměl žádnou možnost na to přijít.

Daniel přešel do svého pokoje, rozsvítil a otočil se k zrcadlu. Dělal to už tolikrát před tím a přemýšlel, kde přišel ke svým blonďatým vlasům a modrým očím… Teď to věděl. Znal svého otce. Svého otce, Draca Malfoye.

S tou myšlenkou zavřel oči, z kterých se mu vyhrnuly slzy štěstí… Měl otce a to toho nejlepšího, jakého si mohl přát. Jeho otec byl přímo tady, v Anglii, v Londýně. Miloval ho a chtěl slyšet, jak mu říká ‚tati‘… všechno, o čem kdy snil, se teď stalo pravdou. Jeho otcem byl Draco Malfoy.

 


Užívateľské meno:
Heslo:
Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Kapitola devátá – Průlom ticha Od: Lioness - 02.09. 2012
Jasně, Herm. Měla jsi tak zlomené srdce z toho, že on měl najednou zajímavou práci a chtěl odjet s tebou. To nešlo! Ne, ne. Existuje jen Anglie. Okolní svět je zlý! A Draco? Né, ten vůbec neměl zlomené srdce, když jsi s ním odmítla jet. Jak mě to jen mohlo napadnout?
Tak Daniel už taky ví. Doufám, že to mamince aspoň pěkně zavaří. Třeba by mohl mít rád Christine. To by byla sranda!
Díky za překlad.
Re: Kapitola devátá – Průlom ticha Od: FlorenceMabel - 02.09. 2012
Mě příjde Christine chytřejší než Hermiona. Copak jí snad vadilo přestěhovat se ze Států? Copak ona nemusela opustit rodinu a přátele? Myslím, že Christine by byla i lepší mámá, takže kdyby si ji Daniel oblíbil bylo by to pro jeho zdravý vývoj jistě lepší... Děkuji!

Re: Kapitola devátá – Průlom ticha Od: Zuzana - 11.08. 2012
Tak som zvedavá ako to Daniel spracuje. Vyzerá, že je rozumný chlapec, zvládne to, ale je mi ho ľúto a Draca tiež. Hermiona tvrdí, že ho milovala najviac na svete, ale asi nie dosť, keď s ním neodišla ani keď čakala jeho dieťa. Stále mi jej rozhodnutie vadí.
Re: Kapitola devátá – Průlom ticha Od: FlorenceMabel - 16.08. 2012
Mě taky, když ho tak moc milovala, proč dala přednost práci, ve které pak stejně musela odejít na mateřskou? Děkuji

Re: Kapitola devátá – Průlom ticha Od: Jimmi - 29.07. 2012
Trošku rozprávkový príbeh ako sa zamilovali (hahaha, ako keby z FF :D), ale Daniel to vzal celkom v pohode. Postrehla som autorkinu poznámku na konci minulej kapitoly, že najprv dorieši Daniela a potom sa zamilujú... no, asi by som očakávala, že to rozohrá naraz. Čo už. Díky za preklad
Re: Kapitola devátá – Průlom ticha Od: FlorenceMabel - 29.07. 2012
Ty hádky mi tam nějak chyběj, jak v téhle kapitole, tak v té minulé... Všichni jsou najednou tak klidný a...vyspělý (to asi ne :D). Díky za komentář

Re: Kapitola devátá – Průlom ticha Od: teriisek - 27.07. 2012
A ona bude pořád a pořád myslet jen na sebe a omílat, jak strašně měla zlomené srdce a jak hrozné to pro ni bylo, když zůstala sama... a je jí úplně jedno, že těm ostatním třeba mohlo být stejně hrozně, ne-li hůř. Achjo, člověk by čekal, že aspoň teď už bude dospělá. Díky za překlad!
Re: Kapitola devátá – Průlom ticha Od: FlorenceMabel - 27.07. 2012
Vyspělost v téhle povídce čekej jenom od Danila :). Děkuji za komentář!

Myslím, že mu to Hermiona podala docela dobře. Žádné zbytečné obviňování, ani omlouvání. Nebylo to nutné. Teď Daniel ví, že jeho otec je ten úžasný Draco Malfoy a nikdy se na něho nevykašlal. Uvidíme, jak z toho vyjde jeho matka, teda Hermiona.
Re: Kapitola devátá – Průlom ticha Od: FlorenceMabel - 27.07. 2012
Úžasný Draco Malfoy... jo, myslím, že takhle z toho Draco vyšel :). Děkuji ti za komentář

Re: Kapitola devátá – Průlom ticha Od: 3lucky - 27.07. 2012
Teda, čekala jsem od Daniela nějakou reakci, ale ta asi teprve přijde... ale řekla mu to hezky popořádku tak, jak to bylo.... aspoň že teď už nic nezatajila... :-)
Re: Kapitola devátá – Průlom ticha Od: FlorenceMabel - 27.07. 2012
Taky jsem ráda, že konečně vysypala celou pravdu. Trochu jsem se bála, že něco ututlá :) Díky za komentář

Tak už je to vonku! Nuž, Daniel to prijal pomerne pokojne, teda aspoň navonok :)
Koniec bol veľmi dojímavý, až mi skoro slzičky vyhŕkli z toho, ako som bola šťastná aj za Daniela :)
Vďaka za krásny preklad, Florence
Re: Kapitola devátá – Průlom ticha Od: FlorenceMabel - 27.07. 2012
Děkuji za pochvalu. Daniel to vzal klidně, to dítě je nějak podivně vyspělý :)

Re: Kapitola devátá – Průlom ticha Od: Lachim - 26.07. 2012
Hermiona mě mile překvapila. Jen doufám, že se teď Daniel proti ní nezatvrdí, ale vypadá jako rozumný chlapec.
Re: Kapitola devátá – Průlom ticha Od: FlorenceMabel - 27.07. 2012
Alespoň někdo z nich musí být rozumný, ne? Dík za komentář

Hermiona konečne dostala rozum a povedala Danielovi kto je jeho otec. Daniel je veľmi rozumný chlapec. :)  Páčilo sa mi, ako sa začal pozorovať pred zrkadlom a sledovať, čo všetkom má s Dracom podobné. :)
Re: Kapitola devátá – Průlom ticha Od: FlorenceMabel - 27.07. 2012
Zrcadlo byl od autorky dobrý nápad, souhlasím :)

Re: Kapitola devátá – Průlom ticha Od: anonym - 26.07. 2012
tak Daniel už konečne vie, kto je jeho otec.
Re: Kapitola devátá – Průlom ticha Od: FlorenceMabel - 27.07. 2012
konečně :)