Ten, kdo ví
Kapitola druhá
Doplňující poznámka autora: Uvědomila jsem si, že jsem při zveřejnění první kapitoly, nic nevysvětlila. Tak jdu trochu s křížkem po funuse.
Před pár týdny jsem viděla vážně skvělý pořad na Live Journal, jmenoval se „11 reasons“ (PP. 11 důvodů). V podstatě si na základě toho vyberete pár (Draco/Hermiona) a pak věc, kterou chcete dokázat. Já jsem si vybrala (celkem nečekaně, já vím) „11 důvodů proč Draco a Hermiona k sobě patří“. Pak pár porovnáte v pěti tabulkách zaměřených různé oblasti (stavba těla, vlastnosti a povaha, oblíbené věci, klady a zápory). Z každé tabulky si vyberete dvě slova do svého příběhu, takže vám vznikne deset různých povídek (nebo drabbles nebo kapitol, prostě čehokoli). Vznikne vám šílená tabulka, kterou můžete každý měsíc měnit. V libovolném pořadí si tam můžete psát, prakticky cokoli chcete.
Vybrala jsem si k tomu píseň od Dar Williams – The one who knows. Je úžasná. Rozdělila jsem jí do jedenácti částí a ke kapitole tedy pokaždé připíšu i trochu „poezie“. Kapitoly nejdou po sobě, ale slova písně ano, což je důležité.
Jen chci říct, že doufám, že si užijete čtení. Vkládám do toho všechny své síly. Tato kapitola se odehrává ještě před svatbou J
Poznámka překladatelky: Já jsem z toho nějaká zmatená. Všem, kdo si chtěli zahrát „11 důvodů“, se omlouvám. Ale nebyla jsem schopna to líp přeložit. Na návody od her jsem byla vždycky poleno, a když jsou navíc ještě v angličtině…
Tady je odkaz na písničku, o které autorka mluví. Dokonce jsou k tomu i obrázky na téma HP, i když to není Dramione: http://www.youtube.com/watch?v=-vNDOcKeHZk&feature=related
A teď už k předsvatební části.
ooo
A kdybych měla svět na rozdávání, celý bych ho věnovala tobě.
Dar Williams – The One Who Knows
ooo
Draco si uvědomil, že Hermiona opustila místnost. Byl to obrovský sál naplněný nejrůznějšími druhy lidí, ale on hned vycítil, že odešla. Místnost pro něj náhle ztemněla.
Věděl, že bude rozrušená. Hermiona neměla moc ráda tyhle propagační akce, ale cítila, že to dluží Ronovi a hlavně Harrymu, takže se účastnila každé z nich. Dnes večer pronesla svojí řeč, každému zamávala, na všechny strany rozdávala nacvičené úsměvy a povečeřela s hodnostáři ministerstva Kouzel. Teď, když byl večírek v plném proudu, zmizela.
Draco ji nakonec našel venku před budovou. Hlavu měla schovanou mezi koleny a plakala. Na kraj střechy, pod kterou se schovala, pršelo. Chvíli ji pozoroval, jak jí několik kapek postříkalo okraj plesových, nádherně zdobených šatů. Věděl, že ji to nevadí. S malým úsměvem si sedl vedle ní a přitáhl si ji k sobě. Ona nepřestávala plakat.
Nakonec se její vzlyky zklidnily a ona se od něj odtáhla.
„Jsi v pořádku, lásko?“ zeptal se jemně a podal jí kapesníček.
Pokrčila rameny. „Je – je to jako pokaždé,“ vysoukala ze sebe.
„Já vím.“
„Oni – stále pořádají tyhle hloupé oslavy,“ řekla s popotáhnutím. „Skoro každý druhý týden. Válka skončila před devíti měsíci a oni pořád chtějí oslavovat, jako kdyby se to stalo včera.“ Hermiona se zamračila a kapesník si zmuchlala v sevřené dlani.
Draco povzdechl a vzal její ruku do své, propletl si prsty s jejími.
„Chtějí velebit válku a mě a Rona a Harryho také. Chtějí to změnit na… na svátek!“ řekla rozzlobeně. „Tak moc chtějí zapomenout na to, o čem válka skutečně byla. Za co jsme bojovali. Za co někteří lidé umřeli. Draco, pořádají večírky, aby se na jednu noc zbavili nočních můr, výkřiků mrtvých a jiných válečných hrůz.
Já ale nechci zapomenout. Nechci zapomenout, proč Harry umřel. Jestli zapomeneme, tak se to jednou bude opakovat. Tak se to stává. Tahle – tahle noc. Zemřel pro dnešek – díky němu můžeme být dnes volní a pořádat si ty zatracené večírky a nemusíme se bát zatracených Smrtijedů, kteří by napadali naše domovy. Jenom, Merline, - on zemřel ještě pro něco víc, že? Za svobodu a život beze strachu. Nebát se jít v noci na procházku, nebát se, že nad domem někoho blízkého, uvidíš ošklivou zelenou lebku.“
Znovu začala plakat. „Jsem tak hrozně naštvaná, Draco. Nechci už kvůli tomu víc plakat, ale nemůžu si pomoct.“ Ramena jí poklesla a on kolem nich položil svojí tuku a opět si ji přitáhl.
„Miluju tě,“zašeptal. Slyšel ji už naříkat několikrát a pokaždé ho to bolelo stejně jako ji. Tolik si přál, aby to nechala jít, aby to už bylo za ní.
„Já vím,“ odpověděla. „Myslím, že si blázen, ale vím to.“
Políbil jí na temeno hlavy. „Měla si hezkou řeč.“
Zasmála se. „Díky. V psaní projevů se pořád zlepšuješ.“
„Kdy řekneš to, co skutečně cítíš?“ zeptal se potichu. Věděl, že Hermiona měla svůj příběh o Harrym, o válce a o všem, co se stalo – obzvlášť, proč se to stalo. Souhlasil s tím, že by se na to nemělo zapomínat nebo zamést do temných koutů jenom proto, že pravda byla ošklivá a temná. Věděl, že má hodně co říct, ale zdráhala se to napsat. Nejvíc se bála, že to lidé nebudou číst, že je nebude zajímat pravda o Harrym a o tom, čím si prošel.
Chvíli nic neříkala. Jen vedle sebe seděli a poslouchali rytmus bubnování deště.
„Miluju deštivé dny,“ řekla nakonec a přitulila se k němu.
Mírně se zamračil. Vždycky se vyhýbala odpovědět na tuhle otázku. „Proč?“
„Myslím, že přesně tak by se měl svět cítit. Neměli bychom stále pořádat oslavy a večírky. Je taky čas truchlit. Jenom proto, že nemáme tělo, neznamená to, že nemůžeme mít pohřeb. Když prší, cítím, že země za Harryho prolévá slzy, tak, jak by měli i lidé.“
„Harry měl obřad,“ poukázal celkem zbytečně Draco.
Hermiona se pousmála. „Ne, oni měli večírek. Uspořádali ho na počest Harryho. Ron s tím se mnou souhlasí. Jeho jméno teď ministerstvo používá na všechno. Nikdo už neví, kdo to Harry doopravdy byl.“
„Tak jim to řekni,“ řekl. Cítil, jak mu ztuhnula v náručí.
„Draco…“
„Něco pro tebe mám,“ přerušil jí a šáhnul do svého hábitu, aby našel delší tenkou prostě zabalenou krabičku.
Hermiona zalapala po dechu, posadila se zpříma a dívala se na něj vykulenýma očima.
„Není to to, co tě napadlo. Jen to otevři.“
Chvíli zaváhala, ale pak začala krabičku pečlivě rozbalovat.
„Ale no ták,“ protestoval Draco. „Rozervi to!“
Usmála se na něj a pokračovala v pomalém rozbalování. Před otevřením vybalené černé krabičky se mu ještě podívala do očí. Když ji konečně otevřela a uviděla, co je uvnitř, nedokázala skrýt překvapení.
„Tužka?“
„Ano.“
Hermiona se zasmála. „Tužka.“ Vyndala úplně obyčejnou žlutou tužku a prohlédla si ji. „Číslo dvě, Faber-Castell. Tužka.“
„Nemůžu ani říct, jak dlouho jsem ji hledal,“ řekl Draco. „Odmítl jsem si přiznat, že jsi měla pravdu, když jsi jednou řekla, že nikde na Příčné ulici nejsou. A tak jsem prolezl každý obchod.“
Hermiona se na něj usmála.
„Většina lidí, kterých jsem se ptal, nikdy před tím o žádné tužce neslyšela, takže jsem spolkl všechnu svoji pýchu a šel jsem do mudlovského obchodu. Úplně poprvé. Je – je to to, o čem mluvíš, že?“ zeptal se nejistě.
„Ano, Draco. Je.“
„Řekla si, že máš ráda tužky. A že je to něco s čím se dá psát, něco, co za sebou nechává stopu. Říkala si, že je tenká a šedivá.“
Přikývla. „Já – děkuji ti. Jsi tak milý, že si na mě myslel. Je to opravdu jedinečný a nečekaný dar.“
„Je… je toho víc. Není to jen obyčejná tužka. Zakouzlil jsem ji tak, aby byla vždy ostrá a přitom se nezmenšovala. Zeptal jsem se toho mudlovského prodavače, jestli je něco, co by tu tužku zdokonalilo. Pokrčil rameny a řekl, že by bylo hezké, kdyby byla stále ostrá.“
Hermiona ho políbila. „Vsadím se, že jsem jediná čarodějnice na světě se začarovanou tužkou,“ řekla potěšeně a zastrčila tužku opatrně zpátky do krabičky.
„Hermiono,“ začal Draco s hlubokým nádechem.
„Ano?“
„Vážně si myslím, že bys měla o Harrym napsat. Znala si ho lépe, lépe než kdokoli jiný. Nechtěl by, aby si kvůli němu byla stále smutná. On…“
„Draco,“ zastavila ho přiložením prstu na jeho rty. „Já… já to vím. A taky to udělám. Přemýšlela jsem o tom od chvíle, co jsi to poprvé navrhnul. A… myslím… že to bude správné. Udělám to pro Harryho. Byl si na mě moc hodný, stal jsi se mojí oporou. Stále přemýšlím nad tím, jak je možné, že vždy, když to potřebuji, tak ty řekneš nebo uděláš tu správnou věc. Přesto, že se ti v tom všemožně snažím zabránit. Jsi tak tvrdohlavý!“
„Já?“ vykřikl. „Já jsem tvrdohlavý?“
„Ano, docela, ano “ odpověděla s jiskřičkami v očích. „Ale tvoji tvrdohlavost miluju, nic jiného bych ani nechtěla.“
„Hrmpf,“ řekl se zamračením.
„Jsem si docela jistá, že bych s tvojí tvrdohlavostí dokázala vydržet po zbytek života.“
Všechno uvnitř Draca, jeho normální tělesné procesy – tlukot srdce, krev v žilách, výměna kyslíku a oxidu uhličitého v plících – zamrzlo. Téměř slyšel, jak si její slova razí cestu uchem do mozku, kde zapouští hluboké kořeny. Podíval se na ni.
„Víš, to už nemůžeš vzít zpátky jen tak.“
„A proč bych to měla chtít udělat?“ zeptala se ho.
„Protože brzy přijdeš k rozumu, jsem si tím celkem jistý.“
„Nebuď hloupý,“ řekla zamítavě. „Nepatřím mezi ty, co nejdřív mluví a pak až myslí.“ Vzala jeho tvář do dlaní. „Miluju tě, ty hlupáčku. A myslím, že už vždy budu.“
Tak náhle, jak všechno uvnitř něho zmrzlo, se vše zase pohnulo zpět k životu.Tentokrát dvojitou rychlostí. Úsměv se mu roztáhl skoro přes celou tvář.
„Dokud ale budu psát tu knihu, ty o tom nebudeš mluvit. Kvůli Harrymu,“ usmála se na něj.
Přinutil se soustředit. „Dobře, myslím, že bys měla mít rozloučení podle svých představ.“
„To jistě,“ odpověděla mu a přitiskla se k němu blíž. Pochopil, že jejich rozhovor je u konce, ale to bylo v pořádku, měl o čem přemýšlet.
Věděl, že to, co řekla, byla pravda. Většina Harryho přátel bojovali se svými ztrátami ve válce a snažili se pohnout s životem dál. Zatímco kouzelnická společnost předstírala, že skutečný Harry téměř neexistoval a zároveň ho vynášela do nebes. Přemýšlel o tom – a ne poprvé – jaké by to bylo udělat z ní svou ženu. Pak se ale nahnula k jeho krku a pomalu ho zasypala polibky. Vymetla mu tím všechny myšlenky z hlavy. Když se zdálo, že skončila, přitáhl si ji k sobě a znovu spojil jejich rty. Jeho jediná myšlenka byla, že je tak rád, že začalo pršet.
luckei1: ( Florence ) | 10.09. 2012 | 11. kapitola - závěr | |
luckei1: ( Florence ) | 09.09. 2012 | 10. kapitola | |
luckei1: ( Florence ) | 08.09. 2012 | 9. kapitola | |
luckei1: ( Florence ) | 06.09. 2012 | 8. kapitola | |
luckei1: ( Florence ) | 05.09. 2012 | 7. kapitola | |
luckei1: ( Florence ) | 20.07. 2012 | 6. kapitola | |
luckei1: ( Florence ) | 16.07. 2012 | 5. kapitola | |
luckei1: ( Florence ) | 16.07. 2012 | 4. kapitola | |
luckei1: ( Florence ) | 28.06. 2012 | 3. kapitola | |
luckei1: ( Florence ) | 23.06. 2012 | 2. Naděje | |
luckei1: ( Florence ) | 22.06. 2012 | 1. Prsteny | |
. Úvod k poviedkam: ( Florence ) | 22.06. 2012 | Úvod k povídce | |