Harry Potter and the Methods of Rationality (MoR)
(http://www.fanfiction.net/s/5782108/1/Harry_Potter_and_the_Methods_of_Rationality)
Autor: Less Wrong
Autorka použitého fanartu: Dinosaurusgede
Harry Potter a metody racionality
Překlad: Tersa
Sobota.
Harry měl problém v pátek večer usnout, což čekal, že by se mohlo stát, a tak se rozhodl podniknout chytré předběžné opatření a koupit si uspávací lektvar; a aby zamezil tomu, aby to vypadalo jako známka nervozity, rozhodl se koupit si ho od Freda a George o několik měsíců dříve. (Buď připraven, to je mladého skauta heslo...)
Tudíž byl Harry plně odpočatý a jeho váček obsahoval skoro všechno, co by myslitelně mohl potřebovat. Po pravdě, dokonce narazil na obsahový limit váčku; a s myšlenkou na to, že bude muset přenést velkého hada stejně jako kdo-ví-co dalšího, odstranil několik větších předmětů, jako například autobaterii. Touhle dobou už něco velikosti autobaterie dokázal přeměnit do čtyř minut, takže to taková ztráta nebyla.
Harry si nechal nouzové světlice a autogenovou svářečku a cisternu s palivem, protože věci ke spálení by přeměnit nemohl.
(Buď připraven, vždy a každým dnem...)
Maryino sídlo.
Potom, co servírka přijala jejich objednávku a s úklonou opustila místnost, profesor Quirrell zakouzlil čtyři kouzla, a pak spolu diskutovali o ničem obzvlášť důležitém, jen o profesorově spletité teorii o tom, jak kletba Pána zla uvalená na pozici učitele obrany vedla k úpadku duelového umění a jak se to promítlo na společenských zvycích v kouzelnické Británii. Harry poslouchal a přikyvoval a říkal inteligentní věci, zatímco se snažil kontrolovat bušení svého srdce.
Pak se servírka vrátila s jejich jídlem, a tentokrát, minutu potom, co odešla, profesor Quirrell mávl ke dveřím, které se zavřely a zamkly, a začal odříkávat dvacet tři bezpečnostních zaklínadel; jedno ze sekvence pana Bestera tentokrát chybělo, což Harryho trochu zmátlo.
Profesor Quirrell dokončil svá kouzla -
- postavil se ze židle -
- proměnil se do zeleného hada s modrými a bílými pruhu -
- a zasyčel, "Hladový, chlapče? Rychle ssněz ssvou porci, budeme potřebovat jak sílu, tak časss."
Harrymu se trochu rozšířily oči, ale zasyčel, "Dobře jssem sse nassnídal," a pak do sebe rychle začal ládovat porci nudlí.
Had ho chvilku pozoroval svýma plochýma očima, a pak zasyčel, "Nepřeji ssi vysssvětlovat tady. Raději bych nejprve byl jinde. Potřebujeme odejít nezpozorováni, bez známek toho, že jssme opusstili mísstnosst."
"Aby násss nikdo nemohl vyssledovat," zasyčel Harry.
"Ano. Věříšš mi natolik, chlapče? Zamyssli se, než odpovíšš. Budu na tebe mít důležitou žádost, vyžaduje důvěru; pokud přesto řeknešš ne, řekni tak teď."
Harry sklonil pohled od hadových plochých očí na své omáčkou pokryté nudle, a snědl další sousto, a pak další, zatímco přemýšlel.
Učitel obrany... byl rozporuplnou postavou, řečeno mírně; Harry si myslel, že odhalil některé z jeho cílů, ale ostatní mu zůstavaly skryty.
Ale profesor Quirrell srazil dvě stě dívek, aby zarazil ty, které k sobě přivolávaly Harryho. Profesor Quirrell vydedukoval, že jej mozkomor vysává skrze jeho hůlku. Profesor Quirrell Harrymu zachránil život dvakrát v rozmezí čtrnácti dnů.
Což jen mohlo znamenat, že si jej učitel obrany šetří na později, že má postranní motivy. Ano, Harry si byl jistý, že profesor má postranní motivy. Nedělal to jen z rozmaru. Ale profesor Quirrell také dohlédl na to, aby se Harry naučil nitroobranu, aby se naučil, jak prohrávat... pokud ho chtěl nějak využít, potřeboval ho k tomu silného, ne slabého. To také znamenalo být využit přítelem, že vás tím budou chtít učinit silnějším, ne slabším.
A pokud okolo profesora občas byla chladná atmosféra, kousavost v jeho hlase nebo prázdnota v jeho pohledu, pak byl Harry jediným, komu to profesor Quirrell dovolil spatřit.
Harry nevěděl, jak slovy přesně popsat ten pocit spřízněnosti, který cítil k učiteli obrany, mohl jen říci, že profesor byl jediným jasně myslícím člověkem, kterého v kouzelnickém světě potkal. Všichni ostatní se dříve nebo později dají do hraní famfrpálu, přestají ukládat své stroje času do ochranných pouzder, nebo si začnou myslet, že smrt je jejich nejlepší kamarád. Nezáleželo na tom, jak dobré byly jejich úmysly. Dříve nebo později, a obvykle dříve, předvedli, že něco hluboko uvnitř jejich mozku je zmatené. Všichni kromě profesora Quirrella. Bylo to pouto, které sahalo za všechny dluhy, dokonce i za osobní oblibu, oni dva byli v kouzelnickém světě osamocení. A pokud se učitel obrany občas zdál trochu děsivý nebo trochu temný, no, podobné věci lidé říkali i o Harrym.
"Věřím ti," zasyčel Harry.
A had začal vysvětlovat první krok plánu.
Harry spolkl poslední lžíci nudlí. Profesor Quirrell vedle něj, opět v lidské formě, poklidně jedl svou polévku, jako by se nedělo nic zvláštního.
Pak Harry polkl a v tu samou chvíli vstal ze židle, už v ten okamžik cítil, jak se mu zrychlilo srdce. Jejich bezpečnostní opatření byla doslova ta nejdůkladnější možná...
"Jste připravený to otestovat, pane Pottere?" řekl profesor Quirrell klidně.
Nebyl to test, ale něco takového profesor Quirrell nehodlal říct, ne nahlas a v lidské řeči, dokonce ani v nanejvýš zabezpečené místnosti, kterou on sám ještě pokryl dalšími kouzly.
"Jo," řekl Harry, tak ledabyle, jak jen dokázal.
První krok.
Harry řekl "plášť" svému váčku, vytáhl neviditelný plášť, potom váček odepnul ze svého opasku a hodil ho na druhý konec stolu.
Profesor Quirrell se rovněž zvedl z místa, vytáhl hůlku, sklonil se, dotkl se hůlkou váčku a zamumlal tiché zaklínadlo. Ona nová kouzla se postarají o to, aby profesor Quirrell mohl sám, v hadí podobě, vklouznout a opět vyklouznout z váčku, a slyšet všechno, co se děje kolem něj, zatímco bude uvnitř.
Druhý krok.
Když se profesor Quirrell narovnal od váčku, namířil hůlku stranou, což náhodou bylo Harryho směrem, a Harry pocítil krátký znepokojivý pocit na hrudi, poblíž místa, kde ležel jeho převraceč času, jako by něco děsivého prošlo velmi blízko kolem něj aniž by se ho dotklo.
Třetí krok.
Učitel obrany se znovu proměnil v hada, pocit zkázy znovu ustoupil. Had se připlazil k váčku a vklouzl do něj, otvor váčku se otevřel, aby přijmul zelený tvar, a pak se za ocasem opět zavřel, pocit zkázy se opět zmenšil.
Čtrvtý krok.
Harry vytáhl hůlku a byl velmi opatrný, aby se přitom příliš nepohnul, aby se obraceč času nepohnul z pozice, do které profesor Quirrell přesýpací hodiny uvnitř schránky ukotvil. "Wingardium Leviosa," zamumlal Harry a váček se k němu vznesl.
Pomalu, velmi pomalu, jak ho profesor Quirrell navedl, začal váček plout k Harrymu, který napjatě čekal na jakoukoli známku, že by se otevíral, v kterémžto případě by použil vznášející zaklínadlo, aby ho od sebe odrazil tak rychle, jak jen to šlo.
Když se váček k Harrymu přiblížil na pět metrů, pocit zkázy se vrátil.
Když Harry váček znovu připevnil ke svému opasku, pocit zkázy byl větší než kdy jindy, ale nebyl zdrcující; stále to bylo snesitelné.
I přesto, že profesor Quirrell ve své zvěromágské podobě ležel v rozlehlém prostoru váčku, který byl připevněn přímo k Harryho boku.
Pátý krok.
Harry uklidl hůlku. Druhou rukou stále držel neviditelný plášť, který teď přetáhl přes sebe.
Šestý krok.
A tak teprve teď v místnosti, která byla chráněná proti veškerému možnému sledování a kterou profesor Quirrell osobně kouzly pojistil ještě více, a teprve potom, co si oblékl neviditelný plášť, se natáhl pod tričko a jednou jedinkrát otočil vnější schránkou obraceče času.
Vnitřní hodiny obraceče času zůstaly upevněné a nehybné, okolí se pohnulo okolo nich -
Jídlo zmizelo ze stolů, židle se zarazily zpátky na místo, dveře se otevřely.
Maryina místnost byla opuštěná, přesně jak měla být, protože profesor Quirrell Maryino sídlo dříve kontaktoval pod falešným jménem, aby se zeptal, zda místnost v tuhle dobu bude dostupná – ne, aby ji rezervoval, protože později zrušené rezervace by si někdo mohl všimnout, jen aby se zeptal.
Sedmý krok.
Stále pod pláštěm neviditelnosti, Harry opustil místnost. Propletl se dlaždičkovanými chodbami Maryina sídla k dobře zásobenému baru, který vítal nové návštěvníky, teď obsluhovaným majitel Jakem. Ráno před obědem bylo v baru jen pár lidí, a Harry musel nespatřený počkat několik minut u dveří, poslouchaje šumění konverzace a bublání alkoholu, než se dveře otevřely, aby vpustily obrovského bodrého Ira, a Harry tiše vyklouzl.
Osmý krok.
Harry chvíli kráčel dál. Byl dobrý kus od Maryina sídla, když z Příčné ulice zabočil do menší uličky, na jejímž konci stál temný obchod, jehož okna byla začarovaná, aby nepropouštěla světlo.
Devátý krok.
"Mečoun, meloun, přítel," řekl Harry heslo k zámku, a ten se s klinutím otevřel.
V obchodě byla rovněž tma, světlo z otevřených dveří krátce osvítilo velkou, prázdnou místnost. Podle profesora Quirrella obchod s nábytkem, který tu kdysi byl, před několika měsíci zbankrotoval a obchod byl zabaven, ale ještě ne znovu prodán. Zdi byli natřené obyčejnou bílou barvou, dřevěná podlaha byla poškrábaná a nenaleštěná, do černé zdi byly zasazeny jediné zavřené dveře; tohle kdysi byla předváděcí místnost, ale teď nepředváděla zhola nic.
Dveře se za Harrym zavřely a znovu nastala naprostá a dokonalá temnota.
Desátý krok.
Harry vytáhl hůlku a řekl "Lumos,", osvětlil tak místnost bílou září. Odepnul váček ze svého opasku (pocit zkázy se trochu zvětšil, když se ho dotkl prsty) a zlehka ho odhodil na druhý konec místnosti (pocit zkázy se téměř úplně vytratil). Potom si začal sundavat plášť neviditelnosti a už přitom zasyčel, "Hotovo."
Jedenáctý krok.
Z váčku vykoukla zelená hlava, krátce na to následovaná metr dlouhým zeleným hadím tělem. A o chvilku později se had proměnil do profesora Quirrella.
Dvanáctý krok.
Harry v tichosti čekal, zatímco učitel obrany odrecitoval třicet zaklínadel.
"Dobrá," řekl profesor Quirrell klidně, když skončil. "Pokud nás někdo stále sleduje, tak jsme zatraceni tak jako tak, takže budu mluvit jasně a v lidské podobě. Obávám se, že hadí jazyk mi tak docela nevyhovuje, neboť nejsem ani zmijozelovým potomkem, ani pravým hadem."
Harry přikývl.
"Takže, pane Pottere," řekl profesor Quirrell. Jeho pohled byl soustředěný, modré oči potemnělé a ponořené ve stínu díky bílému světlu proudícímu z Harryho hůlky. "Jsme o samotě a nikým nepozorováni a já vám musím položit důležitou otázku."
"Jen do toho," řekl Harry, jeho srdce začalo být rychleji.
"Jaký je váš názor na vládu kouzelnické Británie?"
To nebylo tak docela to, co Harry očekával, ale zas tak mimo to nebylo, takže řekl, "Z toho mála, co vím, bych řekl, že jak ministerstvo, tak starostolec jsou hloupé, zkorumpované a zlé."
"Správně," řekl profesor Quirrell. "Chápete, proč se vás ptám?"
Harry se zhluboka nadechl a podíval se profesorovi přímo do očí. Konečně mu došlo, že trik, jak učinit úžasné dedukce z chatrných důkazů, spočívá v tom, že znáte odpověď dopředu, a tuhle odpověď plně uhádl už před týdnem. Potřebovala jen lehkou úpravu...
"Chystáte se mě pozvat do tajné organizace plné zajímavých lidí jako jste vy sám," řekl Harry, "jedním z jejíchž cílů je reformovat nebo svrhnout vládu kouzelnické Británie, a ano, můžete se mnou počítat."
Nastalo kratší ticho.
"Obávám se, že sem jsem tenhle rozhovor tak docela směřovat nechtěl," řekl profesor Quirrell. Koutky úst mu lehce škubaly. "Jen jsem vás chtěl požádat o pomoc při něčem mimořádně vlastizrádném a ilegálním."
Sakra, pomyslel si Harry. Na druhou stranu, profesor Quirrell to nepopřel... "Pokračujte."
"Ještě než to udělám," řekl profesor Quirrell, z hlasu mu teď zmizela veškerá lehkovážnost, "jste podobným návrhům otevřen, pane Pottere? Znovu opakuji, že pokud je pravděpodobné, že řeknete ne, musíte tak učinit hned. Pokud vás vpřed pohání jen zvědavost, potlačte ji."
"Vlastizrádné a ilegální mi nevadí," řekl Harry. "Risk mi vadí a zisk mu musí být úměrný, ale nedokážu si představit, že byste vy bral riziko na lehkou váhu."
Profesor Quirrell přikývl. "Přesně tak. Je to příšerné zneužití našeho přátelství, stejně jako důvěry, která je kladena v mou profesorskou pozici v Bradavicích -"
"Tuhle část můžete přeskočit," řekl Harry.
Profesorovy rty sebou znovu zacukaly a pak se srovnaly. "Pak ji přeskočím. Pane Pottere, vy se občas bavíte tím, že lžete pomocí pravdy, hrajete si se slovy, abyste jejich smysl skryl všem na očích. Něco takového i já shledávám zábavným. Ale pokud vám i jen řeknu, co doufám, že dnes uděláme, pane Pottere, budete o tom lhát. Budete o tom lhát hned, bez zaváhání, bez hry se slovy nebo náznaků, komukoli, kdo se vás na to zeptá, ať už to bude nepřítel nebo nejbližší přítel. Budete lhát Malfoyovi, Grangerové a McGonagallové. Budete mluvit, vždy a bez zaváhání, přesně tím způsobem jako byste mluvil, kdybyste nic nevěděl, bez jakéhokoli ohledu na svou čest. Tak to musí být.
Na to nastalo na chvíli ticho.
To byla cena zvážena částí Harryho duše.
"Aniž byste mi to zatím řekl..." řekl Harry. "Můžete mi prozradit, jestli ta potřeba je naléhavá?"
"Je tu někdo, kdo nanejvýš naléhavě potřebuje vaši pomoc," řekl profesor Quirrell jednoduše, "a není tu nikdo jiný, kdo by jim mohl pomoci než vy."
Nastalo další ticho, ale ne dlouhé.
"Dobrá," řekl Harry tiše. "Řekněte mi o té misi."
Zdálo se, že tmavý hábit učitele obrany se rozmazal proti stínům na zdi, seslané jeho siluetou, která narážela na světlo z Harryho hůlky. "Obyčejný patronus, pane Pottere, zažene strach sesílaný mozkomorem. Ale mozkomoři vás vidí i přes něj, vědí, že tam jste. Váš patronus ale takový není. Oslepuje je, nebo ještě víc než to. Co jsem spatřil pod tím pláštěm, se ani nedívalo vaším směrem, když jste to zabil; jako kdyby při své smrti zapomnělo na vaší existenci."
Harry přikývl. To nebylo překvapivé, ne když jste se mozkomorovi postavili na rovině jeho pravé existence, pod antropomorfismem. Smrt mohla být posledním nepřítelem, ale nebyla rozumným nepřítelem. Když lidstvo vyhlazovalo černé neštovice, černé neštovice se nebránily.
"Pane Pottere centrální pobočka Gringottů je chráněna všemi složitými i jednoduchými kouzly, co skřeti znají. I tak jejich trezory byly úspěšně vyloupeny; protože, co magie udělá, to magie může také zrušit. A přesto nikdo nikdy neutekl z Azkabanu. Nikdo. Ke každému kouzlu existuje protikouzlo, u každé ochrany existuje způsob, jak se jí vyhnout. Jak je tedy možné, že z Azkabanu nebyl nikdo nikdy zachráněn?"
"Protože Azkaban má něco nepřemožitelného," řekl Harry. "Něco tak strašného, že to nikdo nedkáže porazit."
To bylo klíčem k jejich dokonalému zabezpečení, muselo to být to, nic lidského. To Smrt střežila Azkaban.
"Mozkomorům se nelíbí, když jim někdo bere jejich potravu," řekl profesor Quirrell. V jeho hlase se teď ozval chlad. "Vědí, když to kdokoli zkusí. V tom místě je více než stovka mozkomorů, mluví i se strážemi. Je to tak prosté, pane Pottere. Pokud jste mocným kouzelníkem, není příliš těžké se do Azkabanu dostat a není příliš těžké ho opustit. Pokud s sebou nezkusíte vzít něco, co patří mozkomorům."
"Ale mozkomoři nejsou nepřemožitelní," řekl Harry. V ten okamžik by dokázal patronovo kouzlo seslat jen tou myšlenkou. "Nikdy nevěřte, že jsou."
Profesorův hlas byl velmi tichý. "Pamatujete si jaké to bylo, když jste přišel před mozkomora poprvé, když jste selhal?"
"Pamatuji."
A s náhlou nevolností od žaludku Harry věděl, jak to bude pokračovat; mělo mu to dojít dřív.
"V Azkabanu je nevinný člověk," řekl profesor Quirrell.
Harry přikývl, v krku ho pálelo, ale nebrečel.
"Ten, o kom mluvím, nebyl pod kledbou Impérius," řekl učitel obrany, černá silueta oproti většímu stínu. "Existují spolehlivější způsoby, jak zlomit cizí vůli než Impérius, pokud máte čas k mučení a nitrozpytu a k rituálům, o kterých nebudu mluvit. Nemohu vám říci, jak to vím, nemohu vám to ani naznačit, budete mi muset věřit. V Azkabanu je jedna osoba, která se nikdy nerozhodla sloužit Pánu zla, která roky o samotě trpěla v tom nejstrašnějším chladu a temnotě, co si dokážete představit, a nezasloužila si z nich jedinou minutu."
Harrymu to došlo v jednom přívalu intuice, jeho ústa téměř předběhla jeho myšlenky.
Nebyl tu žádný náznak, žádné varování, všichni jsme si mysleli-
"Osoba z rodu Blacků," řekl Harry.
Nastalo ticho. Ticho, během kterého na něj bledě modré oči vytřeštěně hleděly.
"No," řekl profesor Quirrell po chvíli. "Tolik k tomu, že vám to jméno neprozradím, dokud tu misi nepřijmete. Zeptal bych se vás, zda mi nečtete myšlenky, ale něco takového je jednoduše nemožné.
Harry nic neřekl. Bylo to dost jednoduché, pokud jste věřili v proces moderní demokracie. Pak byl prvním kandidátem na nevinného ten, komu se nikdy nedostalo soudu-
"Rozhodně jste na mě udělal dojem, pane Pottere," řekl profesor Quirrell. Jeho tvář byla vážná. "Ale tohle je vážná záležitost, a pokud existuje nějaký způsob, jakým by ostatní mohli učinit stejnou dedukci, musím o tom vědět. Takže mi povězte, pane Pottere, jak jste při Merlinovi, při Atlantidě a při prázdnu mezi hvězdami, uhodl, že mluvím o Bellatrix?"