Láska a jiné dětinské hry
Love and Children's Game
Originál: writters_passion
http://www.harrypotterfanfiction.com/viewstory.php?chapterid=419268
Překlad: Domush
Prohlášení:
Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem JKR, autorky ságy Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří panu Medkovi, který tuto ságu přeložil do češtiny. Autorská práva konkrétně k této povídce vlastní padfoot4ever, která napsala tuto fanfiction. Povolení k českému překladu patří Do_MuSh. Tento překlad je tvořen pouze pro duševní obohacení, nikoliv pro obohacení finanční. Nicméně, kopírování a případné porušování autorských práv je ilegální.
Slovo autora:
Draco dokazuje Hermioně svou lásku výměnou jejich bot za menší, aby si myslela, že jí vyrostla chodidla. Hermiona se mstí použitím zmenšovacího kouzla, tak, že Draco má něco málo přes pět centimetrů. A tak jim to klape.
Láska a jiné dětinské hry
Hermiona musela uznat, že ji nikdy nenapadlo, že by zrovna její vztah mohl být takto výstřední. Zaprvé, jejím přítelem nebyl nikdo jiný než Draco Malfoy. To samo o sobě něco napovídalo. Začalo to nevinně. Shodou okolností stáli ve stejné řadě, aby si nechali podepsat knihu od světoznámého autora. Jako první promluvil Draco, když prohlásil, že ho ani trochu nepřekvapuje, že zrovna ona vstávala za svítání, jen aby si nechala podepsat hloupou knihu. Hermiona jen zívla a protáhle mu odpověděla, že je pokrytec, jelikož on sám tam byl z toho samého důvodu.
Fronta byla dlouhá, Hermiona s Dracem stáli téměř na konci a knihkupectví otvíralo až za hodinu. Rozhodli se zavzpomínat na dobu, kdy byli dětmi, a začali hrát 'Pravda nebo úkol'. Jelikož se ani jeden z nich nechtěl vzdát svého místa ve frontě, vynechali úkolovou část. Nakonec tam jenom stáli a jeden druhému se svěřovali. Po přiznání něčeho trapného se sobě navzájem vysmáli a byli překvapení, když někdo z nich odhalil něco nečekaného. Poté obchod konečně otevřel a fronta začala ustupovat. Když se Draco pokusil Hermionu vyzvat k úkolu, začala okamžitě protestovat.
„Nemůžeš mi dát úkol, Malfoyi,“ protočila oči. „Co chceš, abych uděalala? Vrazila chlapovi přede mnou?“
„Technicky vzato, i to bych mohl udělat.“ usmál se. „Ale neudělám. Bude to snadné, přísahám.“
„Dobrá tedy. Co mám udělat?“
„Vyzývám tě, abys se mnou šla dnes na oběd.“
A to, prosím, měla být výzva. Hermiona samozřejmě neodmítla a od té doby spolu chodili. Momentálně spolu už několik měsíců bydleli. Bylo tako jako v sedmém nebi? Rozhodně ne, přestože si každý den říkali „Miluji tě“. Už je to dlouho, co si Hermiona uvědomila, že spolu mají velmi zvláštní vztah. Přátelům si na Draca stěžovala denodenně a bylo jasné, že s Dracem to nebylo jinak. Rozčiloval ji tak moc, až si kolikrát chtěla rvát vlasy. Byl jako malé dítě, což způsobovalo, že se chovala stejně, a téměř vždy sáhli po dětinských způsobech, aby si prosadili svou.
„Vy dva se jednou zničíte.“ řekla jednoho odpoledne Ginny. „Nechápu, proč jste vůbec spolu.“
„To ani já ne.“ přiznala Hermiona. „Nejradši bych ho uškrtila. Vytáčí mě nepředstavitelným způsobem, ale Ginny,“ usmála se a trochu se zachichotala, „Je to ohromná legrace.“
Byla legrace, když byla na řadě, aby se své drahé polovičce pomstila za to, že spláchl její oblíbený náramek do záchodu. Byla štěstím bez sebe, když se Draco hlasitě vztekal poté, co se probudil s hrozivě znetvořeným obličejem, způsobeným Klamným zaklínadlem. Hermiona si to užívala a za každý křik, který si vysloužila svou pomstou, ho milovala ještě víc.
Ranní probouzení vyžadovalo opatrnost. Nikdy nevěděli, kdo to schytá dřív a jak. Přes pracovní týden to nebylo tak hrozné, protože omezený čas znamenal také omezený počet nečekaných útoků. Ale v dny, jako tento - v sobotu, bylo jasné, že si jich užjí víc než dost.
Hermiona se probudila, zachumlala se do peřiny a užívala si tepla. Po pár minutách klidu s hrozivým uvědoměním otevřela oči a převalila se na levou stranu.
„Ksakru,“ zamumlala naštvaně. Draco už se musel vzbudit, protože v posteli byla sama. Pokud tu bylo něco, o co se mermomocí snažila, bylo to, aby vstávala dřív než Draco. Merlin ví, co na ni Draco za tu dobu, co strávila povalováním se, nachystal.
Hlavně opatrně... Pomyslela si Hermiona, když ze sebe sundávala pokrývku. Rozhlédla se po ložnici, nevšimla si ale ničeho podezřelého. Ne že by obvykle něco něco našla. Draco se vždy ujistil, že po sobě nezanechal žádnou stopu. Nebyl to žádný zelenáč.
S povzdechem zkontrolovala i podlahu před postelí, aby se ujistila, že tam není lepidlo. Na to naletěla minulý týden. Chodidla měla k zemi přilepená několik minut, aniž by s tím mohla cokoliv udělat. Musela čekat tak dlouho, dokud kouzlo, které zajistilo, aby lepidlo bylo tak silné, nevyprchalo. Nejprve na podlahu stoupla jednou nohou, poté opatrně druhou. Nic se nestalo. Vstala, ještě jednou se rozhlédla a natáhla se pro župan. Ten samozřejmě nejdřív zkontrolovala, než si ho oblékla. Poté zamířila do koupelny.
„Ani tady nic neobvyklého,“ podivila se Hermiona. Po důkladné prohlídce svého kartáčku a zubní pasty si vyčistila zuby a šla do sprchy. Když byla čistá a suchá, oblékla se zamířila do obýváku, aby našla Draca. Ten ale našel ji, protože jí šel naproti.
„Dnes ses rozhodl vstávat se slepicemi?“
Draco na ni laškovně nadzdvihl obočí. Usmíval se a házel si s jablkem, aniž by z ní na chvilku sundal oči. „Ani ne. Vstal jsme před chvílí.“ Zakousl se do ovoce a Hermiona si odfrkla . Udělala krok vlevo a zrovna tak Draco, takže udělali kolečko a vyměnili si pozice.
Hermině byla znepokojená, obzvlášť když se Draco měl tak dobrou náladu. „Z čeho máš takovou radost?“
„Proč?“ Draco si ještě dvakrát kousl a olízl si rty. „Copak k tomu musím mít důvod?“
„V tomto bytě...? Ano.“
„V tom případě mám takovou radost, protože tě naprosto zbožňuji.“
„Ale prosím tě,“ smála se Hermiona a doufala, že se nečervená. Někoho milovat a a zároveň s ním vést válku bylo velmi náročné. Vždycky byla šance, že naletí jednomu z komplimentů, ze kterého se jí podlamovala kolena. Draco se teď snažil skrýt svůj smích, zatímco nechal ohryzek z jablka odlevitovat do koše.
„Zdá se mi to, nebo se nějak červenáš?“
„Nečervenám.“
„Tomu si dovolím odporovat.“ řehtal se neskrytě Draco. Otočil se a vyrazil směrem k ložnici, ze které Hermiona před chvílí vyšla. Ta se teď škrábala na hlavě, zaražená a zalarmovaná jeho slovy. V hlavě si je přehrála během těch pár sekund několikrát. Za tu dobu, co s ním žila, se naučila, že všechno, co řekl, mělo nějaký smysl. Na plýtvání slovy neměl čas.
Hermiona přemýšlela, co jen Draco mohl myslet tím, že se “nějak červenala“ a po chvíli vyvalila oči. Nemohl to myslet doslova, nebo ano? Okamžitě vběhla do ložnice, kde už láska jejího života vykouzlila zrcadlo a s úsměvem ho držela vedle postele.
„Podle mě ti červená sekne.“
„Já... nemůžu tomu uvěřit! Draco!“ Hermiona sahala kam dosáhla, jelikož každý centimetr její kůže byl světle červený, a jestli se nepletla, barva každou chvílí nabírala na sytosti. „Proč, ty jedna kryso!“
„Ale, ale, myslel jsem, že z urážení jsme už vyrostli.“
„Já jsem si myslela, že jsme už vyrostli z barvení kůže! Draco, tohle je strašné!“
„Jo, toho jsem si všiml.“ odpověděl Draco vesele, když odkládal zrcadlo. „Teď bychom se mohli nasnídat, co myslíš?“
„Snídaně...?“ Hermiona byla bez sebe. Ona se tu měnila v řepu a on mluvil o snídani? Dívala se, jak na ni mrkl, prošel kolem ní a pohvizdoval si. Následovala ho, zatímco si dlaněmi třela své ruce, které rudly a rudly. Jestli to tak půjde dál, bude za chvíli vypadat jako třešeň.
„Draco!“
„Ano lásko?“ Zrovna rozbíjel vejce, ale zastavil se, aby se na ní podíval.
„Nemůžu uvěřit tomu, že děláš snídani, když vypadám takhle! Jak se ti vůbec podařilo mi udělat něco takového?“
„Dnes ráno ses sprchovala, nemám pravdu?“
„Ano, ale co to má-“
„Člověk by se divil, co se stane, když se smíchá kůže a Barvící kouzlo dohromady. Obzvlášť když se to spojí s ranním drhnutím sebe sama.“
„Ach! Okamžítě mě sprav!“ rozkázala Hermiona. Draco se jen usmál a konečně rozbil vejce, které držel už dobré tři minuty, a natáhl se pro další.
„To bych velice rád udělal, ale na to je potřeba soustředění, a toho nejsem schopný, když mám hlad.“
Hermiona frustrovaně vykřikla a spustila nálož sprostých slov, na která Draco klidně reagoval se slovy, že ji také miluje. Nemohla tomu uvěřit. Opravdu tomu nemohla uvěřit. Když Draco udělal dost jídla pro oba dva, Hermioniny ruce měly barvu jablka, které Draco před chvílí snědl.
Při jídle naštvaně mlčela a snažila si nevychutnat, co jim Draco připravil. Ten otravný šváb, kterého tolik milovala, měl vskutku osobitý způsob jezení. Narozdíl od Hermiony, která si na vidličku dala od všeho trochu (kousek párku, kousek šunky a kousek vajíčka) a snědla tak všechno naráz, on nejprve snědl všechen párek, potom celou šunku a až na závěr vajíčka. Draco už snědl první dvě části své snídaně a než se pustil do vajec, natáhl se pro sůl, kterou si dával téměř na všechno.
Hermiona se ani neobtěžovala skrýt úsměv. Přestože vypadala, jako by chytla nějakou exotickou nemoc, spokojeně vydechla a klidně mu řekla: „To není sůl.“
„Co?“
„Řekla jsem, že to není sůl.“
„Je to solnička, Hermiono.“
„A?“ Usmála se znovu, když se utírala koutky úst ubrouske. „Včera jsem je čistila a doplnila je, ale, já nešika, jsem si spletla nádobky a sůl jsem dala do pepřenky a naopal. Není to sůl.“
Draco na ní se zvědavostí pohlédl. Pomalu sundal ruku ze solničky a položil ji na pepřenku, zvedl ji, ale najednou se zastavil a položil ji zpět na stůl. Zakroutil hlavou a začal se usmívat.
„Ne.“
„Ne?“
„Přesně tak, ne.“ řekl Draco samolibě. „Snažíš se mě přechytračit. Chceš, abych použil pepřenku, ale takovou radost ti neudělám. Dobrý pokus, ale nevyšlo ti to.“
Hermiona nic neřekla a jen pokrčila rameny. Dívala se, jak vzal do ruky solničku a pořádně si s ní posypal vajíčka. Zatřepala hlavou a povzdychla si. Už ho tolikrát varovala o jeho přehnaném solení a co mu to může v budoucnosti způsobit. Ale copak ji někdy poslouchal? Ne, a Hermiona se spokojeně usmála, když se následky jeho závislosti na soli začaly projevovat.
Dracova každodenní priorita byly jeho vlasy. Hermiona neustále vtipkovala o tom, že je jak ženská, protože v koupelně stráví úpravou a zdokonalováním svých kadeří déle než ona sama. Jeho milované vlasy, které Hermiona tak ráda prohrabovala, teď vlas od vlasu mizely. Hermiona se s každým ústupem Dracových vlasů smála víc a víc. Za chvíli už mu nezbyly žádné.
Už to nemohla vydržet a začala se smát. Draco přestal v jezení, aby zjistil, proč se jeho přítelkyně hystericky chechtá, jelikož se nestalo nic, co by ji mohlo takto rozesmát.
„To sis musela vzpomenout na zatraceně dobrý vtip.“
„Vlastně je to úplně naopak.“ odpověděla mezi záchvaty smíchu, „Na jeden se totiž zrovna dívám.“
Draco znervózněl. Okamžitě pustil vidličku a vyběhl z kuchyně do jejich ložnice. Hermiona zůstala sedět na svém místě a čekala. Nemohla se dočkat, až to uslyší. A taky uslyšela – Dracův výkřik plný zděšení a vzteku ji donutil se zvednout. Potkala ho napůl cesty mezi ložnicí a kuchyní.
„Zašla jsi příliš daleko!“ řekl Draco bez sebe vzteky. Jeho rucy divoce ohmátávaly lysinu, hledajíce alespoň jeden vlas. Neúspěšně. „Jen se na mě podívej! Jsem úplně plešatý! Hermiono! Jak jsi mi to mohla udělat?!“
„O čem to mluvíš?“ zeptala se Hermione nevinně. „Mám pocit, že jsem ti řekla, že to není sůl.“
„Ale věděla jsi to! Věděla jsi, že tě neposlechnu!“
„Myslíš? V tom případě to bylo zatraceně chytré.“
„Hermiono...!“
Hermona se smála na celé kolo. Byla to nádhera. Dracův pohled a způsob, jakým zkoumal svou nově nabytou plešku... Jeden z mých nejlepších, pomyslela si Hermiona. Přitáhla Draca k sobě a omotala mu ruce kolem krku.
„Pravda, budou mi chybět,“ chichotala se a Draco kypěl vztekem.
„Sprav to.“
„Až po tobě.“
„Ale to, cos provedla ty mně, je daleko horší!“
„Copak to, že si mě proměnil v rajče, není zrovna tak hrozné?“
Ať se Draco snažil jak jen mohl, musel se usmát. Jeho prozatimní ztráta vlasů mohla za to, že úplně zapomněl na to, že jeho přítelkyně byla od hlavy až k patě červená. Dokonce i její zuby zčervenaly - následek číštění zubů kontaminovanou vodou. Měl pocit, že si toho ještě nevšimla.
Povzdychl si a pak ji lehce políbil. Zakroutil hlavou a odtáhl se: „Co s tebou jenom udělám?“
„Otázka zní, co udělám já s tebou?“
„Miluj mě.“
„A tobě radím, abys udělal to samé.“ odpověděla Hermiona a Dracovi nezbylo udělat nic jiného, než souhlait. Jeden druhého zbavili použitých zaklínadel. Později toho dne si však legrácky neodpustili a jeden na druhého nastražili dětinské pasti. Draco začaroval všechny Hermioniny knihy tak, aby sebou pokaždé, když je otevřela, házely jako ptáci a létali po místnosti, a Hermiona zaklela Dracovo oblečení tak, aby se vždycky, když na něco sáhnul, změnšilo na velikost jeho dlaně.
A to byl jejich každodenní život – plný her, smíchu, a hádek, které ani nemysleli vážně. Ano, rozhodně to byl ten nejzvláštnější vztah, který Hermiona kdy měla, ale jak řekla Ginny – byla to ohromná legrace.
BelleOfSummer: ( Jimmi ) | 14.08. 2022 | Nevyslovené | |
Punkindoodle: ( Jimmi ) | 14.02. 2022 | Konverzačné srdiečka | |
Punkindoodle: ( Jimmi ) | 01.02. 2022 | Súboj nadávok 2/2 | |
Punkindoodle: ( Jimmi ) | 29.01. 2022 | Súboj nadávok 1/2 | |
Punkindoodle: ( Jimmi ) | 28.01. 2022 | Pozorovania | |
AnneM.Olivier: ( Jimmi ) | 03.01. 2022 | Nenávisť (len ďalšie slovo pre lásku) | |
lazer-angel: ( Ponyska ) | 06.01. 2014 | V zeleném pressu | |
techno tendencies: ( michelle ) | 01.01. 2014 | Možná tyto Vánoce | |
RisingFire: ( Patolozka ) | 21.08. 2012 | Starověké runy jsou těžší, než si myslíš | |
xRedRoses: ( Patolozka ) | 26.05. 2012 | Devatenáct minut v ráji | |
writters_passion: ( Do_Mush ) | 15.05. 2012 | Láska a jiné dětinské hry | |
Philyra912: ( Jimmi ) | 26.05. 2011 | DNES SA NIČ DÔLEŽITÉ NESTALO | |
AnneM.Olivier: ( Jimmi ) | 08.03. 2009 | Popierania a lži | |