Preklady fanfiction Harryho Pottera

Potíže po malfoyovsku

Napsala: smartcat

Originál viz http://www.fanfiction.net/s/6225337/1/The_Many_Troubles_Of_A_Malfoy

Prohlášení autorky: Ahoj všichni! Doufám, že si tenhle zákusek užijete.

Nic z toho není moje... jen ten nápad. Všechno ostatní náleží JKR.

Poznámka překladatelky: Autorce byla zaslána žádost o souhlas, bohužel zatím bez odezvy.

„Draco! Jestli ti to budu muset opakovat ještě jednou, hodím po tobě ten kartáč!“ rozčilovala se Hermiona. Domácí skřítek pilně pracoval na konečných úpravách její večerní róby. Elegantní hábit se při každém Hermionině pohybu zatřpytil, takže v něm vypadala, jako by náležela ke královskému dvoru. Draco strčil hlavu do dveří. Vlasy měl jako obvykle uhlazené dozadu, ale v šedých očích se mu při pohledu na Hermionu objevilo rošťáctví.

„Mohli bychom zůstat tady,“ poznamenal s čertovským úšklebkem. Hermiona po něm hodila hřeben, přičemž minula jen o centimetry. Draco zaklel a vstoupil do pokoje, kde seděla na židličce a skřítka Twippy jí dokončovala úpravu vlasů. Od závěrečné bitvy a okamžiku, kdy Hermiona a Draco ke všeobecnému překvapení oznámili svoje zasnoubení, uplynulo patnáct let. Podle všeho spolu ti dva začali vycházet už během tajné akce pro Řád. Říct, že to Harryho a Rona překvapilo, je tedy slabé slovo. Všichni tři se tak pohádali, že byli nuceni vyhledat pomoc v nemocnici Svatého Munga v oddělení Magických nehod a zranění. Trvalo téměř šest let, než spolu ti tři konečně začali vycházet.

„Netvař se tak otráveně,“ nadhodil Draco. „Já osobně s chutí shlédnu Potterovo kroucení na podiu. Vždycky, když má projev, vypotí kýbl.“

Hermiona se ostře zahleděla na Dracův obraz v zrcadle.

„Občas mě přivádíš k šílenství, Draco,“ zamumlala.

„Mami!“ Do místnosti vběhl malý chlapec, ne víc než sedmiletý. Jak utíkal a vyskočil Hermioně na klín, blonďaté kudrlinky vlasů mu jen nadskakovaly.

„Orione, co jsem říkal o vpádech do ložnice?“ zamračil se Draco na svého syna, který se teď tulil na v matčině náruči.

„Co se stalo, můj malý lovče?“ broukla Hermiona. V tu chvíli vrazil do pokoje Lucius Malfoy, který v ruce svíral černé kalhoty. Když uviděl, že se jeho vnuk choulí u snachy, zarazil se.

„Tohle se pro Malfoye nehodí,“ pronesl ostentativně směrem k Orionovi.

„Škrábe to. Nechci si to oblíct. Nevezmu si to, mami. Ne a ne!“ trval na svém chlapec. Za nejstarším Malfoyem stála dlouhá řada skřítků. Hermiona je přejela pohledem a povzdechla si.

„Tohle ti nepomůže, Orione,“ pronesla konejšivě. „Jen si ty kalhoty obleč. Maminka a tatínek musí být brzy na slavnosti, a nemůžeme dovolit našemu nejmladšímu synovi producírovat se tam v nevhodném oblečení.“

„Mami,“ přidal se další hlas, „takhle nemůžu jít!“

Hermiona pohlédla na nejstaršího syna. Špinavě blond vlasy mu seděly na hlavě jako koruna a zlatohnědé oči se na ni prosebně dívaly. Slavnostní hábit na něm vypadal úžasně, takže neměla tušení, o čem to mluví.

„Vypadáš úžasně, Cefy,“ řekla.

„Tati!“ obrátil se chlapec o pomoc k otci.

Draco pokrčil rameny: „Myslím, že vypadáš dobře, Cefeusi.“

„Dědečku!“

Lucius potřásl hlavou: „Jen proto, že ti Lyra řekla, že vypadáš jako vagabund, neznamená to, že je to bezpodmínečně pravda.“

„Já si zkrátka myslím, že v té košili vypadá jako holka,“ přitančila do pokoje Lyra Malfoyová. I ona měla na sobě slavnostní hábit. Bylo jí teprve čtrnáct, ale její krása už začínala zastiňovat většinu žen kouzelnického světa. Podívala se na svého staršího bratra a ušklíbla se. Prameny kaštanově hnědých vlasů jí lemovaly bledou pokožku tváře a šedýma očima se vpíjela do těch bratrových.

„Myslím, že Marianne řekne totéž.“

„Mami!“ zakňoural Cefy.

Hermiona protočila oči: „Pro Merlinovu lásku, přestaňte už! Lyro, vypadá dobře, takže prosím přestaň bratra mučit. Cefy, prosím pomoz Orionovi obléct kalhoty... chudáci skřítci vypadají, že už toho mají dost.“

Všechny tři děti přikývly a Cefy vytáhl nepříliš šťastného Oriona z matčiny náruče. Lucius zamířil zpět dolů za svou ženou. A Draco objal Hermionu, která pozorovala v zrcadle jeho obraz. Asi po pěti minutách se všichni tři malí Malfoyové vynořili ze svých pokojů oblečení jako ze škatulky. Hermiona každé dítě políbila, a pak je poslala krbem napřed. Draco ji vzal za ruku a za chvíli oba stáli ve velkém sále ministerstva. Ginny, postávající poblíž jakýchsi květin, právě tiskla k hrudi Oriona, ale pak zachytila koutkem oka příchozí.

„Hermiono!“ mávla na ni.

Hermiona se usmála a zamávala na oplátku. Draco vážně kývl Ginniným směrem. Poté zaregistroval u stolu Harryho a Rona. Harryho syn a dcera seděli poslušně vedle něj, ale Ronových pět chlapců poletovalo po místnosti. Do očí bijící rudé vlasy je jednoznačně prozrazovaly. Hermiona nasměrovala Draca ke stolu, kde se poslušně usadil a začal odpočítávat minuty do doby, kdy to konečně skončí.

„Jak je na Malfoy Manor?“ otázal se Harry zdvořile.

Draco pokrčil rameny. „Vše při starém, Pottere. Jak se ti žije jako ministrovi magie?“

Harry zrudl. Na tom místě seděl teprve tři týdny. „Dobrý.“

„Ty, Malfoyi, budeš mít letos proslov?“ zeptal se Ron.

Draco sice zavrtěl hlavou, ale Ron, teď šéf bystrozorů, se uličnicky usmál. „Já myslím, že jo.“

„Blbost,“ odsekl Draco, „to by mi o tom Hermiona řekla.“

„Haló, Hermiono,“ zvolal Ron. „Nemá mít Malfoy dneska proslov?“

Hermiona se zvedla hlavu od debaty s Ginny a vrhla na Rona rozhořčený pohled. „U Merlinovy brady, Ronalde, přestaň se chovat jako dítě.“

Harry stočil oči ke svému kamarádovi. Ron zbožňoval popichování Draca.

„Ahoj všichni,“ pozdravil okolí Neville spolu s Lunou, kteří se usazovali u stolu. Stávající studenti ho nadšeni vítali.

„Říkám si, že se z toho stala úžasná oslava,“ usmál se zeširoka. „Myslím, že McGonagallová se chystá zahájit slavnost.“

Bývalé nebelvírské trio přikývlo. „Taky jsem o tom slyšela,“ podotkla Hermiona.

Harry se rozzářil. „Ano. Tenhle rok by měla oznámit, kdo bude jejím nástupcem v Bradavicích, takže jsem se rozhodl, že bude fajn, když slavnost zahájí.“

I Luna zářila. Ona a Neville posledních deset let učili v Bradavicích. Neville přijal místo profesora bylinkářství a Luna se stala novou profesorkou formulí, když profesor Kratiknot odešel do důchodu.

Několik minut poté vystoupila na podium ředitelka McGonagallová, spustila svůj proslov a všichni pozorně naslouchali. Nakonec vyhlásila, že se jejím nástupcem nestává nikdo jiný než Neville Longbottom. Všichni tleskali a usmívali se, zatímco Neville zrudnul jako rajče. Ron tleskal a hlasitě plácal. Z Nevilla bude jednou výjimečný ředitel. Krátce na to přišel na řadu Harry. Hermiona ho konejšivě poplácala po zádech a Ginny mu vlepila rychlou pusu pro štěstí. Harry vystoupil na podium a celou dobu si pohrával s brýlemi. Když spustil, Draco se nedočkavě zaposlouchal. Mohl jasně vidět krůpěje potu na Harryho čele. Ano, tohle bylo rozhodně z celého večera nejvýraznější. Ron a Hermiona také pronesli pár slov a brzy po tom se všichni pohodlně usadili na určená místa a podávalo se občerstvení. Vedle Draca seděla Ronova žena Levandule a brebentila o tom, jak jejich nejmladší syn hodil do mísy s punčem žábu. Ron předstíral, že poslouchá, ale ládoval se jídlem.  Harry měl ruku položenou na opěradle Ginniny židle a líně popíjel máslový ležák. Dracův dávný kamarád Blaise Zabini seděl se sympatickou manželkou a dcerou naproti nim. Draco střelil pohledem po nejstarším synovi, který se usilovně snažil vypadat před dívkou, na kterou se díval, nonšalantně. Lyra živě probírala s Harryho synem jakési puberťácké záležitosti a malý Orion běhal kolem s nejmladším Weasleyem, který se tvářil, že má za lubem nějakou neplechu. Když byl čas odejít, Hermiona shromáždila rodinu a vyrazili krbem domů. Orion usnul v Dracově náručí, takže když byli zpátky na Malfoy Manor, jemně ho uložil do postele. Lyra a Cephy měli jiné plány. Za pár týdnů je čekal návrat do Bradavic, a tak si chtěli nakoupit pár věcí ve městě. Draco jim tedy dovolil navštívit babičku a dědečka v Londýně. Hermiona svým rodičům zatelefonovala, že u nich Lyra a Cephy přenocují. Pak je políbila a poslala je tam letaxem. Lucius a Narcisa zamířili do své vily ve Francii, takže ona a Draco zůstali v celé domě téměř sami.

Draco vešel do ložnice a uviděl Hermionu zahleděnou do ohně. Posledních pár dní bylo na léto mimořádně chladných. Tak chladných, že pozemky pokryla slabá vrstva sněhu. Počasí mělo zřejmě svůj vlastní názor. Draco zamilovaně pozoroval svou ženu. Ví vůbec, jak je úžasná? Zvedl ruce a objal ji kolem pasu. Když ji políbil na krk, usmála se, a když ji pomalu táhl k velké posteli, zatajila dech. Jemně ji vmáčkl do polštárů a pokračoval v průzkumu, přičemž se opřel o loket, aby na ni viděl. Touha, která mu zářila v očích, vzrušovala a jejich rty se pomalu přibližovaly. Hermiona zvedla ruce, láskyplně mu je obtočila kolem krku a prohnula se v zádech.

Draco zasténal. „Miluji tě,“ zašeptal jí do ucha. Celý den byl jedna naprosto bouřlivá záležitost. Ale teď konečně, za svitu měsíce, se mohl konečně potěšit i on. Hermiona se zahihňala, když ji svými vlasy zašimral na bradě. Milovala, když tohle dělal. Ztrácela se v silných pažích, jeho prsty jí pomalu stahovaly šaty z ramen a dobývaly se pod ně. Hladově ji líbal a Hermiona zasténala potěšením, které se jí rozlilo celým tělem.

Náhle se rozletěly dveře a do místnosti vběhl Orion. Draco zaklel a rychle se od manželky odtáhl. Chlapec skočil do postele a zavrtal se matce do náruče. Rychle zklidnila dech a střelila pohledem po Dracovi, který nespokojeně posedával na kraji postele. Kalhoty mu byly pořádně těsné.

 „Mami, měl jsem fakt ošklivý sen,“ pofňukával Orion. Hermiona si povzdechla. A bylo po romantickém večeru s Dracem.

„To je v pořádku, Orione,“ řekla.

„Kolikrát jsem ti říkal, že nemáš chodit do naší ložnice?“ ozval se Draco.

Orion se podíval na otce. „Měl jsem zlý sen,“ řekl na svou obhajobu. Krátce zaváhal, a pak řekl: „Co jsi dělal mamince?“

Draco zbledl. „N-nic,“ vykoktal.

„Svlékal jsi jí šaty, to není pěkné,“ pokračoval Orion.

Hermiona se zakuckala.

„A tady jsi měl ruku pod jejími šaty jako Cefy, když byl v pokoji s-“

„Cože?“ rozzlobil se Draco.

„Cefy a Marianne dělali taky takové věci,“ prohlásil Orion. „Viděl jsem je klíčovou dírkou. Pověděl jsem mu, že jsi říkal, že kromě rodiny nemá v jeho pokoji nikdo co dělat, a on mi řekl, ať odprejsknu.“

Hermiona a Draco si vyměnili pohledy. „Dělali při tom hodně rámusu,“ řekl Orion.

„Viděl jsi ještě něco?“ zeptala se Hermiona.

„Vlastně ne. Přesunuli se do postele a tam jsem už klíčovou dírkou neviděl. Ale ty zvuky byly hrozné,“ nakrčil chlapec znechuceně nos.

„Kdy se to stalo?“ ptal se Draco a snažil se při tom držet vztek na uzdě.

„Už párkrát, většinou, když byli všichni pryč.“

Draco se podíval na Hermionu. Tohle jim bude muset jejich syn vysvětlit.

„Můžu ti teď vyprávět můj strašidelný sen?“ zeptal se Orion.

Hermiona přikývla.

„No, honil mě obrovitánský motýl a chtěl mě sníst. Já jsem utíkal a utíkal, ale byl rychlejší. Křičel jsem a volal tebe a tátu, ale vy jste tam nebyli a ten motýl měl ostré zuby a říkal, že mě sní k večeři. A pak jsem se probudil,“ dodal Orion. „Není to strašidelné?“

Draco protočil oči. Jeho nejmladší syn byl prostě ještě mimino!

„Ano, to tedy bylo pořádně strašidelné,“ přikývla Hermiona.

Ozvalo se zaklepání na dveře a dovnitř strčil hlavu jeden ze skřítků. „Omluvte mě, pane,“ řekl, „mladý pán nás popletl. Řekl, že chce trochu teplého mléka a tak jsem pro ně šel dolů, ale když jsme se vrátili, pane, byl pryč.“

Draco si povzdechl: „Jak vidíš, zrovna je tady.“

Skřítek vešel a zvedl malého Oriona od matky. Když Hermiona sledovala, jak její nejmladší syn opovržlivě zahlíží na skřítka, zhluboka si povzdechla. Znovu s Dracem v pokoji osaměli, ale romantická nálada byla napadrť. Draco pobíhat sem a tam.

„Jestli si Cefeus myslí, že z toho vyvázne, tak se plete,“ mumlal.

Hermiona sledovala, jak její manžel mašíruje z jedné strany místnosti na druhou. Nemohla uvěřit, že se její syn takhle chová!

„Pošlu ho na zbytek léta k otci. Ten je schopen mu vtlouct do té jeho hloupé hlavy trochu rozumu.“ Draco se zahleděl na Hermionu. „Jestli to Blaise zjistí, nikam se před ním neschovám!“

Hermiona vstala z postele a přešla k Dracovi, který teď seděl na okenním parapetu a nervózně bubnoval prsty po skle. Políbila ho na tvář a položila mu hlavu na rameno. Otočil hlavu a políbil ji na ústa.

„Je fajn, že Orion neviděl nic příliš drastického,“ řekl. „Bylo by pořádně těžké vysvětlovat, co jsem dělal mezi tvýma nohama.“ Hermiona ho zlehka plácla a vrátila se k posteli. Rychle se svlékla a natáhla si noční košili. Draco ji při tom pozoroval. Plameny z krbu zalévaly místnost nadpozemskou září.

„Jdu do postele,“ prohlásila Hermiona a vklouzla pod přikrývku. Draco také vstal a začal se svlékat. Právě se chystal zalézt ke své ženě, když se od dveří ozvalo klepání. Zaklel a chňapl po hábitu. Skřítek vsunul hlavu dovnitř a tvářil se rozpačitě.

„Pane, malý pán se po vás ptá,“ vykoktal.

Draco si povzdechl, toužebně se ohlédl po Hermioně a zamířil do synova pokoje. Chlapec seděl na posteli se sklenicí mléka v ruce.

„Mám otázku, tati,“ řekl. Draco na Oriona kývl, ať pokračuje.

„Měli jste s mámou sex?“ zeptal se nevinně.

Draco málem leknutím omdlel. „Protože Cefy říkal, že to bylo tohle. Řekl mi, že o tom nemám mluvit před holkama a máma je holka. Takže... chci vědět, jestli jste s mámou měli sex. Protože jestli jo, tak chci brášku,“ žadonil Orion. „Chci, aby měl vlasy jako já, jo? A aby byl milý a poslouchal mě. Můžu ho mít hned? Kdy tu bude? Cefy říkal, že po sexu budete mít nové miminko!“

Draco byl ve stavu svého nejstaršího syna přizabít. „HERMIONO!“ zařval.

Tohle vypadalo na velmi, velmi dlouhou noc.

No, co si o tom myslíte? Tohle je poprvé, co jsem kdy napsala jednorázovku, tak bych opravdu ocenila nějakou odezvu. Prosím, nechte mi tu komentář!