Harry Potter and the Methods of Rationality (MoR)
(http://www.fanfiction.net/s/5782108/1/Harry_Potter_and_the_Methods_of_Rationality)
Autor: Less Wrong
Autorka použitého fanartu: Dinosaurusgede
Harry Potter a metody racionality
Překlad: Tersa
Gramatická kontrola: Kometa
"Fawkesi," řekl Albus Brumbál selhávajícím hlasem, "pomoz mu, prosím -"
Překrásné červeno-zlaté stvoření vstoupilo do jeho zorného pole, tázavě na něj shlédlo a začalo zpívat.
Nesmyslné cvrlikání sklouzlo po prázdnotě, nebylo v ní nic, čeho by se mohlo zachytit.
"Jsi hlučný," řekl hlas, "měl bys zemřít."
"Čokoládu," řekl Albus Brumbál, "potřebuješ čokoládu a své přátele – ale neodvažuji se tě vzít zpátky -"
V tom přiletěl zářivý havran a promluvil hlasem profesora Kratiknota; načež Albus Brumbál zalapal po dechu v náhlém pochopení a proklel se za vlastní hloupost.
Ta prázdná věc se zasmála, protože si udržela schopnost být pobavena.
A o chvilku později všichni zmizeli v dalším záblesku ohně.
Zdálo se, že uplynula jen chvilka mezi dobou, kdy Kratiknotův havran odletěl do neznáma, a kdy se Albus Brumbál, s Harrym v náručí, vrátil v dalším prásknutí červeného a zlatého ohně; ale v tom čase Hermiona nějak zvládla popadnout plné ruce čokolády.
Ještě než se Hermiona vůbec dostala k tomu místu, čokoládla vystřelila ze stolu rovnou do Harryho pusy, o čemž si malá část její mysli pomyslela, že to není fér, on dostal šanci udělat to pro ni -
Harry čokoládu zase vyplivl.
"Jdi pryč," řekl hlas tak prázdný, že ani nebyl chladný.
...
Zdálo se, že všechno ztuhlo, všichni, kdo se pohybovali k Harrymu se zarazili, všechny pohyby byly přerušeny šokem z těch dvou mrtvých slov.
Potom: "Ne," řekl Albus Brumbál, "To nepůjdu," a čas se znovu rozběhl, další kus čokolády vyletěl ze stolu do Harryho pusy.
Hermiona už byla dost blízko, aby viděla, že Harryho výraz se stal nenávistnějším, když jeho pusa žvýkala v mechanickém, nepřirozeném rytmu.
Ředitelův hlas byl těžký a pochmurný. "Filiusi, zavolejte Minervu, řekněte jí, že musí urychleně přijít."
Profesor Kratiknot něco zašeptal svému stříbrnému havranovi, ten vyletěl do vzduchu a zmizel.
Další kus čokolády vletěl do Harryho pusy, a mechanické žvýkání pokračovalo.
Okolo místa, kde ředitel pochmurně sledoval Harryho, se shromáždilo více studentů: Neville, Seamus, Dean, Lavandule, Ernie, Terry, Anthony. Nikdo z nich se neodvážil přijít blíž než Hermiona.
"Co můžeme udělat?" řekl Dean třesoucím se hlasem.
"Ustupte a dejte mu víc prostoru - " řekl suchý hlas profesora Quirrella.
"Ne!" přerušil ho ředitel. "Ať je obklopený svými přáteli."
Harry polkl čokoládu a tím prázdným hlasem řekl, "Jsou hloupí. Měli by zemříhmmmff" když mu další kousek čokolády vletěl do pusy.
Hermiona spatřila výrazy šoku, které se jim objevily na tvářích.
"To nemyslí vážně, že jo?" řekl Seamus, jako by o to prosil.
"Nerozumíte tomu," řekl Hermiona lámajícím se hlasem, "tohle není Harry -" a pak zmlkla než stačila říct ještě víc, ale tohle řekla.
Z výrazu jeho tváře viděla, že Neville pochopil, a z tváří ostatních, že oni ne. Pokud si Harry nic takového nikdy nepomyslel, pak vystavení mozkomorovi na méně než půl minuty ho to nemohlo donutit říct. To si pravděpodobně mysleli.
Méně než minuta v mozkomorově přítomnosti ve vás nemůže zcela z ničeho stvořit novou zlou osobnost.
Ale pokud tam ona osobnost už byla -
Ví o tom pan ředitel?
Hermiona pohlédla na ředitele, a zjistila, že Albus Brumbál hledí na ni a jeho modré oči se náhle staly pronikavějšími -
V její mysli se vynořila slova.
Nemluv o tom, řekla jí Brumbálova vůle.
Vy o tom víte, pomyslela si Hermiona. O jeho temné stránce.
Vím. Ale tohle jde ještě dál. Fawkesova píseň ho na místě, kde je ztracen, ani nemůže najít.
Co můžeme -
Mám plán, řekl ředitel. Trpělivost.
Něco v tónu té myšlenky Hermionu znervóznilo. Jaký plán?
Bude lepší, když o tom nebudeš vědět, poslal ředitel.
Teď Hermiona začala být skutečně nervózní. Nevěděla, kolik toho ředitel ví o Harryho temné stránce -
Dobrá připomínka, poslal ředitel. Řeknu ti to; obrň se, abys nijak nezareagovala. Připravena? Dobře. Budu předstírat, že sešlu smrtící kletbu na profesorku McGonagallovou – NEREAGUJ, Hermiono!
To dalo práci. Pan ředitel opravdu byl šílený! To Harryho z jeho temné stránky nevytáhne, Harry bude naprosto nepříčetný, pana ředitele zabije -
Ale to není skutečná temnota, poslal Albus Brumbál. To je ochranářství, to je láska. Fawkes ho pak bude schopen ovlivnit. A až Harry spatří, že Minerva je přeci jen naživu, vrátí ho to plně.
Hermionu napadlo -
Pochybuji, že to bude fungovat, poslal ředitel, a nemusí se ti líbit, jak zareaguje, pokud to zkusíš. Ale zkusit to můžeš, pokud si přeješ.
Ani to doopravdy nemyslela vážně! Bylo to moc -
Pak se jí pohnuly oči, přerušily pohled do ředitelových a zamířily k chlapci rozhlížejícím se kolem sebe prázdným, pohrdlivým pohledem, zatímco jeho ústa dál žvýkala a polykala tabulku čokolády za tabulkou, bez účinku. Její srdce sebou škublo a na hodně věcech náhle nezáleželo, jen na tom, že tu je šance.
Existovalo nutkání žvýkat a polykat čokoládu. Odpovědí na nucení bylo zabíjení.
Lidé se shromáždili kolem a zírali. To bylo rozčilující. Odpovědí na rozčílení bylo zabíjení.
Jiní lidé žvanili v pozadí. To bylo drzé. Odpovědí na drzost bylo způsobení bolesti, ale vzhledem k tomu, že nikdo z nich nebyl užitečný, zabít je bude jednodušší.
Zabít všechny ty lidi bude obtížné. Ale hodně z nich nevěřilo Quirrellovi, který byl silný. Nalezení přesně té pravé spouště by mohlo způsobit, aby se všichni zabili navzájem.
Pak se osoba naklonila do jeho zorného pole a udělala něco naprosto zvláštního, něco, co patřilo do jiného modelu přemýšlení, pro co existovala jen jediná odpověď kdesi uložená -
Slyšela lapání po dechu kolem sebe, ale na tom nezáleželo, udržovala polibek na těch čokoládou upatlaných rtech, zatímco se jí oči plnily slzami.
A Harryho ruce vyletěly vzhůru a odstrčily ji a jeho rty zakřičely, "Říkal jsem ti, žádný líbání!"
"Myslím, že teď už bude v pořádku," řekl ředitel s pohledem upřeným na místo, kde Harry mohutnými vzlyky brečel, zatímco mu Fawkes zpíval. "Výborně provedeno, slečno Grangerová. Víte, že dokonce ani já bych nečekal, že to skutečně zafunguje?"
Fénixova píseň nebyla určena pro ni, to Hermiona věděla, ale přesto jí mohla být utěšena, což potřebovala, protože její život oficiálně skončil.