Harry Potter and the Methods of Rationality (MoR)
(http://www.fanfiction.net/s/5782108/1/Harry_Potter_and_the_Methods_of_Rationality)
Autor: Less Wrong
Autorka použitého fanartu: Dinosaurusgede
Harry Potter a metody racionality
Překlad: Tersa
Gramatická kontrola: Kometa
Byla téměř půlnoc.
Pro Harryho bylo lehké zůstat vzhůru déle. Prostě nepoužil svůj obraceč času. Pokračoval v tradici časování si svého spánkového cyklu, aby mohl být vzhůru, až se Štědrý den promění v Boží hod; protože, i když nikdy nebyl dost mladý, aby věřil v Santa Klause, kdysi byl dost mladý, aby pochyboval.
Bylo by hezké, kdyby existovala nějaká záhadná postava, která v noci vstoupí do vašeho domu a přinese vám dárky...
Na to Harrymu přeběhl mráz po zádech.
Pocit, že se blíží něco strašlivého.
Plíživý terror.
Pocit zkázy.
Harry se ve své posteli prudce posadil.
Pohlédl k oknu.
"Profesore Quirrelle?" velmi tiše zaječel.
Profesor Quirrell učinil lehké pozvedací gesto, a Harryho okno se složilo do svého rámu. Otvorem do místnosti okamžitě zavál studený vítr, spolu s několika rozprášenými sněhovými vločkami z oblohy kropenaté šedými nočními mraky, vznášejícími se mezi temnotou a hvězdami.
"Žádný strach, pane Pottere," promluvil učitel obrany normálním hlasem. "Očaroval jsem vaše rodiče k spánku, neprobudí se, dokud neodejdu."
"Nikdo nemá vědět, kde jsem!" řekl Harry, stále se snažil ječet tiše. "Dokonce i sovy mi poštu mají doručovat do Bradavic a ne sem!" S tím Harry souhlasil dobrovolně, bylo by pěkně hloupé, kdyby mohl jakýkoli Smrtijed vyhrát celou válku tím, že by mu poslal magií se spouštějící granát.
Profesor Quirrell se ze svého místa na dvorku za oknem zašklebil. "Ach, tím bych se netrápil, pane Pottere. Jste dobře chráněn proti vyhledávajícím kouzlům, a je nepravděpodobné, že by se jakýkoli krevní purista kdy podíval do telefonního seznamu." Jeho úsměv se ještě rozšířil. "A vyžádalo si značnou námahu dostat se za ochrany, které ředitel umístil kolem vašeho domu – i když samozřejmě, kdokoli by znal vaši adresu, by mohl jednoduše počkat venku, a zaútočit na vás až z domu vyjdete."
Harry na profesora Quirrella chvilku zíral. "Co tu děláte?" zeptal se Harry konečně.
Úsměv z profesorovy tváře zmizel. "Přišel jsem se omluvit, pane Pottere," řekl učitel obrany tiše. "Neměl jsem s vámi mluvit tak tvrdě-"
"Nedělejte to," řekl Harry. Shlédl dolů na peřinu, kterou si tiskl k pyžamu. "Prostě ne."
"To jsem vás urazil tolik?" zeptal se profesor Quirrell tiše.
"Ne," řekl Harry. "Ale urazíte, pokud se omluvíte."
"Chápu," řekl profesor Quirrell, a jeho hlas v mžiku zvážněl. "Pokud s vámi tedy mám zacházet jako s rovným, pane Pottere, měl byste vědět, že jste se vážně prohřešil proti etiketě panující mezi spřátelenými zmijozely. Pokud momentálně proti nikomu nehrajete, nesmíte se podobným způsobem plést do jejich plánů, aniž byste se jich předtím zeptal. Protože nevíte, jaký může být jejich skutečný cíl, ani co vše je ve hře. Označilo by vás to jako jejich nepřítele, pane Pottere."
"Omlouvám se," řekl Harry, přesně tím tichým tónem, který použil profesor Quirrell.
"Omluva je přijata," řekl profesor Quirrell.
"Ale," řekl Harry, stále tiše, "my dva si vážně někdy v budoucnu musíme důkladněji promluvit o politice."
Profesor Quirrell si povzdechl. "Vím, jak nemáte rád blahosklonost, pane Pottere -"
To bylo velmi mírně řečeno.
"Ale bylo by ještě blahosklonější, "řekl profesor Quirrell, "kdybych to nevyslovil jasně. Schází vám jisté životní zkušenosti, pane Pottere."
"A každý, kdo dostatečné životní zkušenosti má, s vámi souhlasí?" řekl Harry klidně.
"K čemu jsou životní zkušenosti někomu, kdo hraje famfrpál?" řekl profesor Quirrell, a pokrčil rameny. "Myslím, že časem změníte názor, až vás každá vaše důvěra, kterou v něco vložíte, zklame, a vy se stanete cynickým."
Učitel obrany to řekl, jako by to bylo to nejobyčejnější prohlášení na světě, rámovaný temnotou a hvězdami a mraky-zdobenou oblohou, když jedna nebo dvě nepatrné sněhové vločky proletěly kolem něj v štiplavém zimním větru.
"To mi připomíná," řekl Harry. "Veselé Vánoce."
"Pravděpodobně," řekl profesor Quirrell. "Přeci jen, pokud to není omluva, pak to musí být vánoční dar. Úplně první, který jsem kdy dal, po pravdě."
Harry se ještě ani nezačal učit latinu, aby si mohl přečíst experimentální deník Rogera Bacona; a ani se neodvažoval otevřít ústa, aby se zeptal.
"Oblečte si zimní kabát," řekl profesor Quirrell, "nebo si vezměte zahřívací lektvar, pokud ho máte; a pojďte za mnou ven, pod hvězdy. Uvidíme, zda to tentokrát zvládnu udržet déle."
Harrymu chvilku zabralo, než ta slova zpracoval, a pak vylétl ke své skříni.
Profesor Quirrell kouzlo hvězdného světla udržel na déle než hodinu, i když se jeho tvář vypjala, a po chvíli se musel posadit. Harry protestoval jen jednou, a byl odbyt.
Hranici mezi Štědrým večerem a Božím hodem překročili v bezčasovém prázdnu, kde zemské rotace nic neznamenaly, a kde panovala jedna nikdy nekončící Tichá noc.
A přesně jak bylo slíbeno, Harryho rodiče to vše v bezpečí prospali, dokud se Harry nevrátil do svého pokoje, a učitel obrany nezmizel.