Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Delicate

23. KAPITOLA - PAMÁTNÝ DEN

Delicate
Vložené: Jimmi - 16.08. 2011 Téma: Delicate
Do_Mush nám napísal:

Delicate

Překlad: Do_MuSh

Beta-reader: Te-Pa

Autor: padfoot4ever

Banner: autorčin

Originálhttp://www.harrypotterfanfiction.com/viewstory.php?chapterid=329862

 Stav: souhlas s překladem

 Prohlášení:

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem JKR, autorky ságy Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří panu Medkovi, který tuto ságu přeložil do češtiny. Autorská práva konkrétně k této povídce vlastní padfoot4ever, která napsala tuto fanfiction. Povolení k českému překladu patří  Do_MuSh. Tento překlad je tvořen pouze pro duševní obohacení, nikoliv pro obohacení finanční. Nicméně, kopírování a případné porušování autorských práv je ilegální.

Slovo autora: Rose „Zrzka“ Weasleyová je těhotná. „Nejsem dostatečně stará na to, abych se stala matkou! Sotva vím, jak si zavázat tkaničky od bot, proboha!“ Snaží se vyrovnat s novinkami. „Už nikdy neopustím tuto koupelnu.“ Nevezme to ale moc dobře. „Můžu žít na zubní pastě a šampónu.“ V podstatě, ztratila rozum. Toto je její příběh.

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

23. KAPITOLA – PAMÁTNÝ DEN

Koukám na až podezřele bělostný strop Delacourovic šesté ložnice pro hosty, kterou obývám spolu s Dom a Lily, a čekám na spánek, který se ne a ne dostavit. A zatímco si dává na čas, první sluneční paprsky mění bílou barvu v ještě nesnesitelnější. Celou noc jsem nezamhouřila oči, ale nemůžu říct, že bych se cítila unavená. Pokaždé, když zkontroluju své hodinky - oboje (mám je totiž nasazené obě dvě, jedny na levé, druhé na pravé ruce) - zjistím, že uběhlo dalších deset minut, a pak dalších dvacet, dokud není sedm hodin. Trochu se mi motá hlava, vzhledem k hladu a nedostatku spánku, ale pokračuji dál v očumování stropu, dokud se nerozhodnu vyvalit se z postele a jít se trochu projít.  

Natáhnu na sebe staré jeansy, které jsem kouzlem zvětšila, a obyčejné bílé triko. S obouváním se ani neobtěžuju. Zdá se, že když jste uprostřed hluboké deprese a únavy, boty jsou zbytečný požitek. Použila jsem slovo deprese, ale vlastně ani nejsem dvakrát vydeptaná, i když by si jeden pomyslel, že budu. Myslel by si, že po tom, co se mi přihodilo v posledních šesti měsících, budu přilepená k posteli, zarytě mlčet a kreslit silně emocionální obrázky plačících děvčat nebo obydlené dělohy s naštvanými nápisy typu: ‘Život je na nic‘.

Ale ne. Nejsem vydeptaná. A kdyby náhodou ano, rozhodně ne v té podobě, kterou chápou jenom emaři. Jsem naštvaná, zmatená a rozhozená, ale deprimovaná ne, protože kdyby ano, držela bych hladovku. A ta nikdy nebyla a nikdy nebude zařazena do mého slovníku. Řekla bych, že to je ve Weasleyovic DNA.  

Dům je klidný a tichý, ale pochybuji, že to vydrží dlouho. Victorie bydlí v horním patře, zatímco Teddy dole pod námi. Má dovoleno přijít do kuchyně až v 9:25, ani dřív ani později, a svůj talíř si sníst venku na zahradě, aby Victorie mohla snídat v 9:30. To všechno proto, aby jeden druhého neviděli, i když mi připadá trochu nefér, že Teddy musí strávit svůj svatební den na zahradě.  

Dolů se vplížím tak opatrně, jak se jen těžká těhule vplížit může. Z tátova pokoje, ve kterém spí spolu se strejdou Charliem, slyším zřetelné chrápání. Připomíná mi to noci, kdy musela máma na tátu použít tišící kouzlo, abychom se vůbec mohli vyspat.  

A potom uslyším nějaký hluk ze zdola a podivím, kdo ksakru vstal dřív než já.

Z kuchyně se ozve mužský hlas, ale nepoznávám ho. Rozhodně to není žádný z mých strýců. Po špičkách se vydám do jídelny a popadnu první ostrou věc, co najdu - deštník - a při cestě do kuchyně s ním, s jakožto jedinou svou zbraní, divoce šermuju. Jaká škoda, že jsem si s sebou nevzala hůlku. Na celou tu věc s používáním hůlky mimo Bradavice jsem si ještě moc nezvykla.  

"Nezapomněla jsi foťák?" zeptal se mužský hlas. Já mezitím rozrazila kuchyňské dveře.

"Ani krok! Mám zbraň a nebojím se ji použít!" vykřiknu. V kuchyni stojí čtyři lidé - čtyřčlenná rodina, abych byla přesná. Scamanderovi. Lorcan v šoku upustí svůj batoh, Lysander na mě kouká s klidným výrazem, Rolf nadskočí a otočí se ke mně a Lenka se na mě zasněně usměje.  

"Ahoj, Rose," pozdraví mě teta Lenka, očividně netečná k tomu, že jsem na ni před chvilkou křičela a vyhrožovala jí deštníkem. Musím vypadat jako úplný psychouš. Tady stojím, s výstražně ukazujícím deštníkem a dvěma hodinkama na obou rukou. I když na druhou stranu… bláznivý výstup před Scamanderovými vlastně ani tak bláznivý není, nebo ano?

"A-ahoj," vypravím ze sebe. Deštník položím, jelikož Lorcan začal nervózně pošlapávat.

"Nejdeme pozdě, že ne?" zeptá se Rolf, Lenčin manžel, zatímco zvedá Lorcanův batoh a pokládá ho na stůl. Potom se jím začne prohrabávat, aby našel, alespoň podle mého názoru, onen foťák.

"Ehm, ne," odpovím. "Svatba se koná až odpoledne."

"Ach," vypadne z Lenky. "Proč se tedy nepřemístíme na pláž a nenasbíráme si pár mušlí?"

Ačkoliv Rolfa tento nápad očividně nadchl, Lorcan a Lysander už tak nadšeně nevypadají. Projít si nepříjemným asistovaným přemístěním jen kvůli sesbírání pár mušlí není asi jejich vize skvělé zábavy. Kdežto něco jako rybaření v jezeře zamořeném Ďasovci (SK: Hlbočníky) by klidně mohlo zabrat.

"No, tak proč si vy dva nezajdete na pláž," navrhnu, "a já tu mezitím kluky provedu…"

Takže nakonec skončím potloukáním se obrovským pařížským letním sídlem (ano, tohle není jejich obvyklá adresa, přes rok totiž bydlí v Marseilles. A to jsem si myslela, že Potterovi jsou bohatí…) a seznamováním Lorcana a Lysandra s každým koutem tohohle baráku, zatímco Lenka s Rolfem zamířili na pláž. Je to nuda. A já mám daleko k dobrému průvodci.

"Tady je ložnice," řeknu monotónně. "A další… a další… tady je koupelna… a další ložnice…. a další…"

Nevím, jak je to možné, ale zdá se, že je to opravdu zajímá. Anebo to alespoň výborně předstírají.

"Zajímá vás dva vůbec něco z toho, co tu říkám?" zívnu. Nevyspaná a hladová ukazuju dvěma puberťákům francouzské venkovské sídlo.  

"Ani moc ne," přizná Lysander, "ale jsme zvyklí předstírat, že nás zajímá to, co lidé říkají."

"Ono to jde ruku v ruce s životem s naší mámou," dodá Lorcan.

Předtím, než mám šanci odpovědět, se otevřou dveře do pokoje, ve kterém nyní bydlím já, Lily a Dom, a ven vyjde zívající Lily. Na sobě má pyžamo a vlasy má zacuchané. Lily není zrovna ranní ptáče, takže očekávám, že jde jen na záchod nebo tak -

"UÁÁÁ!" zaječí, když jí oči padnou přímo na mě a - ach ano - na jejího kluka. "C-Co tu děláš?" Nejsme si zcela jistí, na koho řve, jelikož jí vlasy zakrývají i obličej.

"Ticho, Lily!" okřiknu ji. "Vzbudíš Victorii!"

A nebo hůř - Scorpiuse.

Dveře od jeho a Alova pokoje se otevřou a já se chystám na zběsilý úprk do toho svého. Nakonec ale vylezl Al s vlasy ještě horšími, než má Lily.

"Kdo to tu tak řve?" zeptá se otráveně. "V pohodě, kluci? Nejste tu nějak brzo?"

Zaženu všechny dolů, abychom neriskovali, že narazíme na Vy-víte-koho (ne toho Vy-víte-koho). Lily se vrátí do postele a očividně je jí úplně šuma fuk, že je tu její přítel. Spánek přednostně před láskou, však to znáte. Lorcan a Lysander zamíří do zahrady, pravděpodobně aby okoukli, co za divná stvoření se tu potuluje. Pochybuju, že něco najdou. Možná tak Ostny-opevněnou-zahradní-kouli (známou také jako ježek).

Al a já se posadíme ke stolku v kuchyni. Vypadá hrozně. Jeho oči postrádají energii, kterou obvykle přetékají, a očividně se vůbec nevyspal. Hádejte třikrát, co mu asi je.

"Nevypadáš zrovna nejlíp, Ale," povím mu a snažím se znít neurážlivě. Namísto odpovědi něco zavrčí a očima dál probodává sklenění dveře, za kterými Lorcan a Lysander lezou na veliký dub. "Týká se to Jenny, viď?"

"Ne," odpoví bleskurychle.

"Jsi opravdu hrozný lhář," řeknu mu.

"Ta holka je mi volná," zalže. "Jen se necítím dobře."

"Nemocný láskou?"

"Sklapni!" odsekne dětinsky.

"Ale, jestli ji máš pořád rád -"

"Nemám."

"Ale kdyby náhodou jo, tak bys jí to měl říct. Jsem si jistá, že ji to trápí zrovna tak jako tebe."

Dál se ale mračí z okna.  

"Jdu se projít," oznámí mi a odloudá se ven. Já zůstanu v kuchyni s výhledem na Lorcana, který sbírá nejrůznější věci ze země a strká si je do kapsy, zatímco Lysander se věší hlavou dolů u velkého dubu. Ano, tomu klukovi je opravdu čtrnáct.

Nakonec to zalomím s hlavou na kuchyňském stole a v devět hodin jsem drze vzbuzena babičkou Molly, Andromedou Tonksovou a Apolline Delacourovou, které se nahrnuli do kuchyně připravit snídani.  

"Rose! Proč spíš tady dole?" zeptá se babička Molly, ale nezdá se, že by čekala na odpověď. "Nachystala bys, prosím, stůl v jídelně? A co dělají dvojčata Scamanderovi na střeše garáže?"

Seberu příbor a, ač nerada, zamířím do jídelny nachystat stůl. Teď už se dokonce cítím unavená a kdybych měla šanci si znovu lehnout, okamžitě bych usnula. Šance na to jsou ale nulové. Tohle totiž není jako chystání obvyklého stolu pro šest - mluvíme tu o asi třiceti lidech. Je velký jako konferenční stůl.  

Dole se zatím začíná scházet čím dál víc lidí. Mezi první patří máma, Angelina, Ginny a Audrey, které pomáhají s vařením, zatímco George a Percy si sedají ke stolu a čekají, až budou obslouženi.  

"Hej!" křiknu po nich. "Vaše snídaně nepřihopká s Velikonočním zajíčkem. Jděte a pomozte!“  

Vypadá to, že mají nahnáno, takže poslušně vyskočí a jdou na to, i když zřetelně slyším George říkat něco jako "No dobře, mami".

"Já to slyšela!"

Přesně v 9:25 se objeví Teddy se šťastným výrazem ve tváři a donutí mě tak k pocitu závisti a viny. Neprohodíme spolu ani dvě slova, protože ho drapne babička Molly a paní Tonksová a vyhodí ho na zahradu. Harry, jakožto pečující kmotr (a svědek) se k němu připojí. Přesně o pět minu později sejde dolů na snídani i Victorie. Abych pravdu řekla, myslím, že příliš dbají na pověry.  

"Dobré ráno všem!" zvolá nadšeně. Většina lidí se na ni usměje, kdežto Dom sebou plácne na židli vedle mě a do pusy si začne cpát párky. Jak se jí sakra daří zůstat tak štíhlá?

"Jestli umřu dřív, než tohle celý divadlo skončí, buď té lásky a mou hůlku pohřbi se mnou," poví mi Dom temně. Vypadá to, že ji tahle svatba vytáčí zrovna tak jako mě, jen asi z jiných důvodů. "Vidělas už naše šaty?"

"Ne," odpovím a začnu mít trochu strach. Určitě nemůžou být tak strašné. Každopádně ani nemám šanci se jí zeptat, protože do místnosti vejde Scorpius. Je zvláštní, jak moc napětí a rozpaků může nastat v jedné místnosti, přestože to mohou pocítit pouze dvě osoby. Předpokládám, že je mu trapně, jelikož mi nevěnuje jediný pohled. Prostě si jen sedne vedle Ala (který pořád s nikým nemluví) a oba dva se tam spolu mračí. Už teď vím, že tohle rozhodně nebude den k popukání.

Lenka s Rolfem se do domu vrátí v polovině snídaně a na krku jí visí čerstvě vyrobený náhrdelník z mušlí. Rolf má v ruce igelitku, kde se nachází plno dalších. Tvoří zvláštní pár, tahle Lenka a Rolf. Další plus, v jídelně je teď tolik lidí, že si nikdo nevšimne, že spolu se Scorpiusem nemluvíme.  

O třičtvrtě na jedenáct na snídani dorazí James (jako poslední), bohužel v tu dobu už babička Molly, Fleur a Madame Delacour všechno jídlo uklidily. James se ani neobtěžoval s oblečením - má na sobě jen trenýrky a pár bílých ponožek. Ne moc pěkný pohled, to vás můžu ujistit.

"Pro Krista," zamumlá Dom a okamžitě si zakryje oči.

"A teď si představ, že bys s ním bydlela na pokoji," poznamená Fred nešťastně, zatímco Mark souhlasně přikyvuje.  

"Jamesi, musíš nás zahanbovat všude, kde se ukážeme?" vyštěkne Ginny naštvaně. "Nemohl sis navlíknout alespoň nějaké kalhoty?"

"Klídek, mami," zívne a poškrábá se na holém břichu, jako kdyby mu tam rejdily blechy. "Co jste mi připravily dobrého?"

"Snídaně byla o půl desáté!" oznámí mu babička, která právě vešla do jídelny a očarovala stůl tak, aby se sám uklidil. "Teď je už deset sedmnáct! Musíme se začít připravovat!“

 

"Co?! Ale svatba začíná až -"

"Okamžitě nahoru, Jamesi!" diriguje Ginny. "A pro lásku boží, něco na sebe hoď!"

Ginny svého nejstaršího syna pronásleduje až nahoru do patra, zatímco on celou dobu nadává a vříská něco o tom, že má hlad a že toto by se dalo považovat za týrání dětí, jelikož mu odpírá základní lidské právo.

"Já ti ukážu týrání dětí, pokud se okamžitě neoctneš tam, kde máš být!" zakřičí Ginny a všichni slyšíme, jak James zrychluje. Opravdu, ta ženská umí být děsivá.

Po snídani začne babička přidělovat jednotlivé práce.

"Victorie, jdi nahoru, ať se Teddy může dostat dovnitř. Georgi, Percy, Charlie a Rone, začněte rozestavovat židličky pod stan. Rose a Dominique, jděte nahoru s Victorií a začněte se připravovat. Louis, Hugo, Lily, Roxanne a Lucy pomůžou Andromedě s vařením. Audrey, Angelina, Hermiona a Ginny dokončí dekoraci. A Frede, Marku, Scorpiusi, Albusi a Jamesi - ať už se rozhodne nás obšťastnit svou přítomností a nebo ne - ujistěte se, že je zahrada čistá a pomožte s těmi židlemi! Tak a šup na to! Ach, Lenko, Rolfe, mohli byste jít se mnou? Potřebuju odtrpaslíkovat zahrádku…"

Všichni víme, že je lepší dané práce udělat, a tak na to, přesně podle babiččiných slov, všichni ‘šupneme‘. Já a Dom následujeme Victorii, která přetéká energií, po schodech nahoru do třetího patra a dále do její ložnice. Cestou projdeme kolem Jamesova pokoje, kde mu Ginny přetahuje přes hlavu triko.

"Umím se sám oblíknout, mami, je mi osmnáct!" křičí na ni James.

"Očividně se sám obléct nezvládneš!" zakřičí nazpátek teta Ginny. "Pohni si! Musíš taky pomoct!"  

"Ale já mám hlad -"

"Tak tos měl potom vstát dřív!"

Victoriin pokoj je ještě velkolepější než ten, ve kterém bydlím s Dom a Lily. Je asi třikrát tak velký, s balkónem a světle růžovými stěnami. Na těch visí obrazy s krajinkami venkova a také portréty členů rodiny tety Fleur. Victoriiny šaty visí na dveřích vedoucích ven na balkón a musím uznat, že jsou překrásné. Bude vypadat jako princezna - a já jako nafukovací balón. Holt, takový je život.  

Nejprve si dáme sprchu - Dom, pak já a nakonec Victorie. V době, kdy už jsme všechny suché, dorazí Victoriina kamarádka Dina. Je také družička a její příchod je doprovázen hlasitým pištěním a objímáním. S Dom na sebe hodíme znechucené pohledy. Ten její se však ještě prohloubí při pohledu na šaty pro družičky.

Nejsou tak hrozné, jak jsem podle Domiiny reakce očekávala. Jsou docela dost nabírané a mají zářivě modrou barvu. No dobře, vypadají strašně. A jsou široké asi tak jako stan tam dole. Vím, že já jsem tlustá, ale taková Dom nebo Dina jsou jak sirky.  

Kadeřník, kosmetička a krejčí dorazí chvíli po Dině a já začínám mít pocit, že James a Al mají štěstí, že můžou venku uklízet. Kadeřnice Mavis stráví nad mými nezkrotnými vlasy asi půlhodiny, dokud z nich nevytvoří ležérní uvolněný drdol. Je to docela pěkné.  

Poté mě však se svým štětcem popadne poměrně objemná dáma jménem Stephanie a na oči mi napatlá stejně zářivou modrou, jakou mají moje šaty. Jako by to nestačilo, dodá mi barvu tvářenkou, přestože mé tváře jsou červené až až i bez ní. Už se můžu formálně prohlásit za prostitutku. A nebo nevěstku, jak jim říká babička Molly.  

Dom nevypadá ani za mák tak hrozně jako já, protože jí modrá docela pasuje. Navlečeme se do svých šatů velikosti stanu. Krejčí Timothy na nás znenadání mávne hůlkou a šaty už nevypadají ani z poloviny tak špatně, jako předtím. Jsou bez ramínek, s výstřihem do V a dosahují nám zhruba pod kolena. Dolní lem vypadá trochu jako pomačkaný kapensík a když se to všechno sečte, šaty vypadají poměrně pěkně. No, na Dom vypadají samozřejmě lépe, protože ty moje jsou v oblasti břicha napnutější, než by měly.

Když už jsme do posledního detailu hotové, stylista se otočí k Victorii, aby pro změnu mučil i ji. Dom a já si sedneme u okna s výhledem na zadní část zahrady a pozorujeme babičku, jak nahání Jamese a nutí ho do práce, zatímco on si hlasitě stěžuje na to, že ještě pořád nesnídal.

"Tak jak to teď máte se Scorpiusem?" zeptá se Dom tiše, což ale otázku méně vlezlou neudělá.

"No..," pokouším se vymyslet, co sarkastického říct, protože takovéto otázky si to prostě vyžadují. "Momentálně se chystáme na to, že budeme mít malý…"

"Jo, jasně," povzdychne si netrpělivě Dom. "Rosiina hloupá sarkastická poznámka, bla bla bla, ale byla bys schopná odpověď dřív, než budu nad hrobem?"

Moje sarkastické poznámky nejsou hloupé.

"Nevím, co to plácáš, Dominique," řeknu jí a její celé jméno použiju jako pomstu za urážku mých vysoce moudrých a inteligentních sarkastických poznámek.

"Ale ano, víš," protočí oči. "Od doby, co jsme tady, jste si neřekli ani slovo. To napětí při snídani se dalo krájet."

Žuchnu sebou do křesla (dokud na mě Victorie nevřískne něco o tom, že si pomačkám šaty, takže se zase urychleně narovnám) a pokrčím rameny.

"Myslí si, že… mám ráda někoho jiného."

Tvého skoro-švagra.

Domiiny oči se rozšíří a vypadá šokovaně.

"Koho?" zeptá se v nevíře.

"Já… já nevím," odpovím, jelikož jsem se rozhodla, že svěření se Dom s mou letitou slabostí jménem Teddy není zrovna nejlepší nápad vzhledem k tomu, že se dnes žení. "Prostě si to vzal do hlavy."

"No… a máš ráda někoho jiného?"

Chvilku zaváhám, než odpovím.  

"Rose!" zavolá na mě Victorie, zatímco jí kadeřnice vytahuje z vlasů natáčky. "Mohla bys, prosím, zkontrolovat, jak je na tom stan? Už by měl být hotový…"

Vypadá nervózně, takže souhlasím. Alespoň nemusím odpovídat Dom.

Při šourání se dolů zahlédnu svůj obraz v obrovském zrcadle - ty zářivě modré stíny jsou přeci jen trochu moc. Hold to ale budu muset na jeden den vydržet.  

Na zahradě vládne zmatek. Lidé si začínají sedat na svá místa uvnitř stanu, ale babička Molly ani paní Tonksová nejsou ani převlečené - jsou stále v županu a komandují ostatní.  

"Jamesi!" vrčí babička Molly. "OKAMŽITĚ PŘESTAŇ UŽĎIBOVAT ZE SVATEBNÍHO DORTU!"

"Když já mám hlad!" úpí James, zatímco ho teta Ginny táhne od jídelního stolu. Al sedí v zadní řadě, tak daleko, jak jen je to fyzicky možné, a narušuje tak Victoriin pečlivě uspořádaný zasedací plán. Naštěstí pro něj je Ginny příliš zaneprázdněná zavazováním Jamesova motýlka, aby si ho všimla. Naopak paní Tonksová a její ostříží zrak jej ihned doprovodí na jeho místo, tedy do třetí řady vedle Lily. Soudě podle výrazu, mám pocit, že za chvíli vybuchne vzteky.

Teddy se strýčkem Harrym už sedí v první řadě. Když se třetí nebo čtvrtá sestřenice tety Fleur konečně rozhodne, kde si sednout, (a když už je babička i paní Tonksová připravená), obřad by měl začít každou chvílí. Porozhlédnu se po Scorpiusovi a všimnu si ho, jak sedí vedle Ala s rukama trucovitě překříženýma. Při pohledu na něj pocítím bolestivé píchnutí u srdce, které mi vzápětí vhrkne slzy do očí. Abych se vyhla trapným šmouhám od řasenky a zářivě modrých stínů na obličeji, vrátím se do domu, abych dala Victorii vědět, že je všechno

připravené.  

"Jsou připravení?" zeptá se Victorie - nebo spíš vyštěkne - v okamžiku, co vejdu do pokoje. Ve svých šatech, s blonďatými vlasy spadajícími ve vlnách na ramena, pečlivě připevněným závojem a dokonale udělaným make-upem vypadá tak pěkně! Ona je dokonalá. Vypadá jako někdo, kdo by měl být v reklamně na nějaké lákavé víno. A nebo na čokoládovou bonboniéru.  

"Všechno je hotové," ujistím ji.

Do dveří vejde strejda Bill, aby svou dceru doprovodil k oltáři, a taky, aby ji přesvědčil o tom, jak dokonalá nevěsta je.  

"Všimni si, žesi ani nevšiml," poznamená hořce Dom, když scházíme ze schodů. "Na druhou stranu se mu ale vlastně ani nedivím. Vypadám jako zatracená nevěstka."

"Říkej jim prostitutky," zamumlám v odpověď. "Zníš už jako můj táta."

Přestože stojím venku mimo stan, slyším tetu Fleur vzlykat při vzpomínce na svou vlastní svatbu. Dokonce ani hrající smyčcové kvarteto (klišé? – ne, jak by mohlo!) ji nedokáže přehlušit, zatímco s Dominique a Victoriinou kamarádkou Dinou procházíme uličkou. Uvědomím si, že jediné, na co se dokážu soustředit, je Scorpius. Ten se ani neobtěžuje vzhlédnout od svých okousaných nehtů. A zaobíraje se touto myšlenkou, jsem zakopla o vlastní nohu a málem upadla.

 

"Opatrně!" zasyčí na mě zezadu Dina. Musela jsem se hodně ovládat, abych jí neukázala prostředníček. Místo toho jsem se vydala dál a myslela na fakt, že by to nebyla jen hrozná hanba, kdybych zakopla, ale mohla bych ublížit dítěti.  

Po cestě, která měla snad milión kilometrů, dorazíme na konec uličky, kde už stojí velmi starý francouzský kouzelník a usmívá se na nás. Tak tenhle chlápek je má co nevidět oddat… dělá se mi z něj zle. Kdo by si dobrovolně vybral práci, jejíž náplní je každodenní účast na svatbách? To už bych radši dělala hrobnici.  

Obřad se vším všudy je docela nudný. Dokonce ani nedávám pozor a stále koukám na Scorpiuse. Zajímalo by mě, jestli se na mě někdy podívá tak jako kdysi. Budeme se někdy zase smát zcela náhodným studentům, kteří chodí po chodbách školy a zpívají "She’ll Be Coming ‘Round The Mountain" (link)? Budeme se spolu zase někdy flákat v knihovně jen tak pro nic za nic? Bude mě někdy považovat za někoho jiného než holku, co mu zlomila srdce a měla jeho dítě?

Všimnu si, že ke mně zvedá oči, ale potom svou pozornost přesune k jiné dívce. Myslím, že je starší než já, tak devatenáct nebo dvacet. A bezpochyby také hezčí než já. Jsem si jistá, že je to nějaká vzdálená příbuzná tety Fleur, což znamená, že jí v žilách proudí vílí krev.

Než se stihnu přesunout zpátky k obřadu, je už u konce. Pořád je však potřeba udělat tisíce a tisíce svatebních snímků, takže jsem zaneprázdněná další hodinu, než mám konečně chvilku sama pro sebe. Dom vypadá zrovna tak otráveně, jako já.

"Pitomý fotky," mumlá a rychle se vrhne po servírce, která nese šampaňské. Vezme dvě skleničky a jednu mi nabídne.

"Jsem těhotná, zapomnělas?" odmítnu ji hořce.

"Jo vlastně," řekne a podívá se na mé vyboulené břicho. "Takže na tom nakonec asi skutečně budeš hůř."  

Porozhlédnu se po Scorpiusovi, ale ten se očividně propadl do země. James se už dávno ponořil do táců na jídelním stole, zatímco Al našel daleko větší zalíbení v opíjení se - přestože mu ještě není sedmnáct.

"Ale," okřiknu ho naštvaně, když do sebe hodí další sklenku šampaňského, jakoby to byl pohár vody. "Zpomal trochu, dobře?"

"Ty mi nemáš, co rozkazovat," štěkne po mně.

"Ne, ale znám někoho, kdo může," povím mu a kývnu hlavou směrem k tetě Ginny.

"Klidně," natáhne se do další skleničce šampusu. "Ona je to poslední, co by mi nahnalo strach."

To určitě. Zrovna tak, jako že Papež je Žid.

"Ale, opravdu bys měl trochu zmírnit..," zkusím to znovu.

"Ty se mírni," odpoví dětinsky.

"Promiňte, pane," osloví ho číšník, z jehož tácu si Al vzal další skleničku. "Mohl bych vidět váš občanský průkaz?"

"Samozřejmě," odpoví Al bez sebemenšího zaváhání a podá mu průkaz. Číšník se zdá spokojený a podá mu ho nazpátek, čímž Alovi dovolil vzít si další skleničku. Na průkaz se sama podívám. Jamesova - jak jinak. Číšník si zřejmě nevšiml rozdílu v barvě očí.

"Uvidíme se později, jdu se projít."

Cestou si samozřejmě nabídne celou láhev šampaňského. Všichni už usedají k večeři, tak se rozhodnu, že je nejlepší nechat ho jít kamkoliv se mu zachce, a dát si něco k jídlu.  

Až na to, že do sebe nedostanu ani sousto. Vina dokáže zahnat chuť k jídlu přímo mistrovsky. A taky James, který do sebe cpe každičký kousíček jídla v dosahu.

Potom se začne tančit. Když na parket vcházejí Teddy a Victorie, všimnu si, jak šťastně Teddy vypadá. Přímo září. Napadá mě, jestli jsem ho kdy viděla šťastnějšího. Oči má jen pro jednu jedinou osobu - Victorii. Dřív jsem si přála, aby se takhle díval na mě. Teď, kdyby se na mě Scorpius podíval alespoň s polovinou lásky, s jakou se dívá Teddy na Victorii, byla bych štěstím bez sebe.  

A potom si to uvědomím.

Nejsem zamilovaná do Teddyho Lupina.

Tedy, pořád ho mám ráda, ale nejsem do něj zamilovaná - ne skutečně. Po těch letech jsem si prostě zvykla na to, že on je můj princ na bílém koni, takže jsem kvůli této bláznivé posedlosti ani nedala šanci nikomu jinému. Nijak jsem po něm netoužila a jeho čerstvé manželství mi obzvlášť nevadí. Copak to všechno byla pouhá touha?

Když se na něj teď podívám, jsem si zcela jistá, že do něj nejsem zamilovaná. Obdivuju ho, vzhlížím k němu, respektuju ho a miluju ho jako svého nejlepšího kamaráda na světě. Ale pro Merlina, kdybych teď byla Rose Lupinová, dvakrát veselá bych asi nebyla. Ve skutečnosti bych vzala vzor v Julii Roberts a vzala roha hned, jak by se naskytla příležitost.  

"Šla by sis zatančit, Rose?"  

Jeden z Teddyho přátel, Evan, stojí přede mnou s rukou nataženou. Je to jeden z družby, tudíž je tak trochu mojí povinností si s ním zatancovat. Je tu nějaká šance, že se z toho dostanu, aniž bych vypadala, že kazím zábavu?

"Jdi do toho, Rosie!" podpoří mě táta, který sedí u vedlejšího stolu s mámou, Georgem a Angelinou.

Super.

Tenhle tanec je snad nekonečný.

Potřebuju ho najít. Musím mu to říct…

Co mu mám ksakru říct? V těhle věcech jsem hrozná. A jak se znám, tak se na něj stejně zase naseru.

"Jsi v pořádku?" zeptá se mě Evan, když se neohrabaně otáčíme po parketu.  

"Jo, jsem v pohodě," odpovím a jakmile je skladba u konce, odpojím se od něj a jdu si po svém. "Děkuji za tanec."

Přiběhnu ke stolu, kde sedí Dom s Jamesem, Fredem a Markem a za ruku ji odtáhnu bokem.

"Ne," řeknu jí odhodlaně.

"Prosím?"

"Ne," zopakuji. "Nemám ráda nikoho jiného!"  

Dom se na chvíli zarazí, než přijde na to, o čem to tady mluvím. "Ach tak," řekne mi. "To je super."

"Vidělas někde Scorpiuse?" zeptám se horečně.

"Ne od doby, co…“

"Ne od čeho?" vyštěknu.

Zamrví sebou, jakoby myslela na něco hodně nepříjemného. "Od doby, co jsem ho viděla flirtovat s jednou z mých sestřenic kousek odtud."

Jsem si plně vědoma toho, se kterou. S tou, na kterou se díval během obřadu. Místo abych se zhroutila v breku, vydám se opačným směrem - neskutečně se rozzuřím.

"Tak to ať se ani nepokouší," zavrčím si pro sebe. "Já ho viděla první…"

Ze stanu se vyženu jako někdo, kdo má splnit životně důležitou misi. Scorpius venku není, kdežto objekt jeho zájmu ano. Silně odolávám pokušení vyndat hůlku a nechat tu její blonďatou hlavinku vybouchnout. Ženu se k ní s takovou vervou a sebevědomím, až nade mnou povýšeně nadzdvihne obočí.

"Prosím tě," usměju se na ni sladce. "Ten kluk, se kterým jsi před chvílí mluvila? Ten s blonďatými vlasy?"

"Scorpíííus?"

"Přesně ten," ujistím ji. "Vidíš tohle?" ukážu si na břicho. "Je jeho. Takže se ani nemusíš obtěžovat něco zkoušet."  

"Tcho je jecho mimíí?" kývne hlavou směrem k mému břichu.

"Ano, je," řeknu. "A má hroznou úchylku na chodidla a opravdu si nemyslím, že by ses chtěla zahazovat s lidmi, jako je on."

Vypadá poměrně vylekaně a odejde ode mě s jednou ze svých kamarádek. Dobře, poškození jeho pověsti není zrovna to, čeho jsem původně chtěla docílit, ale do hajzlu s tím! Nenechám ho plavat kvůli víle.

Seberu všechnu sílu, co mám, a vyběhnu ze zadní části zahrady jako splašená, abych našla Scorpiuse. Místo něj najdu Lorcana a Lily, jak sedí na stromě a muchlují se, zatímco pod nimi sedí Lysander a hraje si s trpaslenkou (SK: Pygmejský chumáč), kterou vzal Bůhví kde. A o kousek dál najdu něco ještě víc šokujícího.  

Al se tam líbá s holkou, které jsem právě řekla, ať dá pracky pryč z otce mého dítěte.

Existuje pár vět, o kterých si v sedmi nebo šesti myslíte, že je nikdy nebudete muset použít. A věřte mi, tohle je jedna z nich.

Na co si to sakra hraje? Jsem tak ráda, že se chudera Jenny nakonec rozhodla, že se téhle svatby nezúčastní.

"Hej! Pottere!" zaječím na něj a ta holka se od něj okamžitě odtrhne. Zamračí se na mě, jako by chtěla říct: "Zase ty!"

Mám takový pocit, že jí to opravdu nemůžu mít za zlé.

"Co chceš?" zamručí očividně napitý Al.

"Kde je Malfoy?" jdu hned k věci, protože si myslím, že vysvětlování mých důvodů by v jeho stavu bylo asi tak platné, jako prodávat led Eskymákovi.  

"Netuším. Asi na záchodě," pokrčí rameny.

No jasně! Proč mě nenapadlo se podívat tam? Spěchám do domu, kde však zjistím, že před spodní koupelnou je pěkně dlouhá fronta. Scorpius asi nakonec použil koupelnu, kterou má v pokoji, takže spěchám tam.

Do jeho pokoje vběhnu, aniž bych se obtěžovala klepat (v těhle věcech jsem fakt vysmažená) a odkud jdu rovnou do koupelny - znovu bez klepání. Díky, Merline, za tvé milosrdenství, Scorpius si už umývá ruce a zdá se, že ho vpád do koupelny překvapil.  

Ze všech možných způsobů, jak někomu říct, že ho milujete, tenhle musí být ten nejneromantičtější.  

"P-potřebuješ něco?" vykoktá.

"Teď poslouchej Malfoyi," vyštěknu, aniž bych věděla, proč jsem tak naštvaná. "Prostě poslouchej! Nemůžeš mi říct, že mě miluješ, a pak celej den dělat, že mě neznáš! S čistým svědomím ti říkám, že do Teddyho nejsem zamilovaná -"

"To určitě," zamumlá.

"Nepřerušuj mě!" zařvu na něj, až to vypadá, že jsem ho trochu vyděsila. Tohle nejde moc podle plánu. "NEJSEM zamilovaná do Teddyho Lupina, kdysi možná ano, ale teď NE. Své srdce znám daleko líp než ty!"

On zatím pozoruje svoje boty.

"T-takže," bojuju se slovy. "O-ověř si fakta, než, než začneš soudit, dobře?" šťouchnu ho do ramene. Při snaze vyznat někomu lásku se začínají objevovat moje násilnické sklony. Jako bych neříkala, že potřebuju jít na nějakou terapii.  

"Tak jaká jsou teda fakta?" zamračí se na mě.

"Fakta jsou taková, že..," ztichnu. "F-fakta jsou… nooo, já sama ani nevím."

Ano, opravdu jsem to řekla. Prosím, vzbuďte mě někdo.

"Tak proč mi potom, kurva, lezeš na hajzl?" zařve na mě pro změnu on.

"MILUJU TĚ, TY IDIOTE!"

Měla bych jít ve stopách Shakespeara, nemyslíte?  

Vypadá překvapeně. Dobře, vypadá přímo ohromeně. Takže udělám to, co by udělala každá šílená holka, co vtrhne klukovi na záchod, aby mu řekla, co k němu cítí.

Políbím ho. Konečně.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: 23. KAPITOLA - PAMÁTNÝ DEN Od: NessC - 12.07. 2013
Ano, ano, souhlasím - KONEČNĚ! :))

Re: 23. KAPITOLA - PAMÁTNÝ DEN Od: Eiblin - 19.10. 2011
"Kde je Malfoy?" jdu hned k věci, protože si myslím, že vysvětlování mých důvodů by v jeho stavu bylo asi tak platné, jako prodávat led Eskymákovi.  - hahahaha, takmer som si cvrkla Krásna kapitolka, ďakujem za preklad! 

Re: 23. KAPITOLA - PAMÁTNÝ DEN Od: zuzule - 29.08. 2011
Vyznání lásky za všechny prachy. Díky!

Re: 23. KAPITOLA - PAMÁTNÝ DEN Od: denice - 28.08. 2011
Bezvadná legrace od začátku do konce, díky. Lenčina rodina je stejně fantastická jako Weasleyovi. Delacourovi měli své venkovské letní sídlo v Paříži? To asi spiš u Marseille... Díky.

Re: 23. KAPITOLA - PAMÁTNÝ DEN Od: Anur - 19.08. 2011
Úžasné. Opravdu neobvyklé vyznání lásky

Re: 23. KAPITOLA - PAMÁTNÝ DEN Od: Salazaret - 19.08. 2011
  Tuhle povídku jsem zhltla najednou a musím říct, že a tož že het nečtu, tohle má fakt Grády! Je to dokonalé a už teď se nemůžu dočkat pokračování! Děkuji s láskou Salazaret

Re: 23. KAPITOLA - PAMÁTNÝ DEN Od: GwenLoguir - 18.08. 2011
No, prečítala som to na jeden hlt. (Od začiatku)... Vtipné, miestami až príliš (Avada Kedavra - máte tam kedavra, pozrela som sa! nie kedavera...), ale chytilo ma to.

Re: 23. KAPITOLA - PAMÁTNÝ DEN Od: Nade - 17.08. 2011
Rose je doslova předobraz něžné křehké dívky a vzor taktnosti.  Ale myslím, že v jejím požehnaném stavu si může dovolit nějakou tu zkratku. Ale vtrhnout za někým na záchod? Přijít trochu dřív, možná by "cítila" i něco víc, než lásku. Miluji tě, ty idiote! Tomu říkám vyznání století. Díky, těším se na pokračování.

Re: 23. KAPITOLA - PAMÁTNÝ DEN Od: Wierka - 17.08. 2011
heej  tak tj...  já že taky pak odejde už se nemůžu dočkat dalšího dílu... supr dík

Re: 23. KAPITOLA - PAMÁTNÝ DEN Od: JSark - 17.08. 2011
Miluju tě, ty idiote! To bolo fakt úžasné vyznanie lásky. Díky moc, teším sa, ako na to zareaguje Scorpy.

Re: 23. KAPITOLA - PAMÁTNÝ DEN Od: teriisek - 17.08. 2011
Krásné! Koukám, že z té svatby byli všichni vyloženě nadšení:P Moc jsem se pobavila, díky za překlad a těším se na další kapitolu!

Re: 23. KAPITOLA - PAMÁTNÝ DEN Od: jerry - 17.08. 2011
to trvalo aby si to konecne uvedomila aj draha rosie :-). ale to vyznanie bolo fakt originalne. proste paradicka. Dik za preklad. ;-)

Re: 23. KAPITOLA - PAMÁTNÝ DEN Od: myska111 - 16.08. 2011
Jejda, to je teda nervák. jsem ráda, že se Rose Scorpiusovi konečně přiznala. Doufám, že na další kapitolu nebudu muset čekat moc dlouho.

Re: 23. KAPITOLA - PAMÁTNÝ DEN Od: anonym - 16.08. 2011
mám tušenie, že Albusa to možno ešte bude mrzieť.

Re: 23. KAPITOLA - PAMÁTNÝ DEN Od: petty002 - 16.08. 2011
tuhle povídku má moc ráda, a jsem ráda že to Rosie konečně řekla, už se nemůžu dočkat další kapitoly :-)

Re: 23. KAPITOLA - PAMÁTNÝ DEN Od: NikkyD - 16.08. 2011
Eeej...konecne sa nieco udialo v prospech ich dvoch:) paradna kapitola tesim sa na pokracovanie..dakujem:)

Re: 23. KAPITOLA - PAMÁTNÝ DEN Od: Elza - 16.08. 2011
Při snaze vyznat někomu lásku se začínají objevovat moje násilnické sklony.  Nádhera!

Re: 23. KAPITOLA - PAMÁTNÝ DEN Od: Maenea - 16.08. 2011
To je asi to nejoriginálnější vyznání lásky, který jsem kdy četla :-D

Re: 23. KAPITOLA - PAMÁTNÝ DEN Od: leni - 16.08. 2011
uzasna kapitola a to na konci to proste nemalo chybu :D

Prehľad článkov k tejto téme:

padfoot4ever: ( Dominika.Del )29.08. 201335. kapitola (Záver)
padfoot4ever: ( Dominika.Del )09.08. 201334. Krev, pot a slzy
padfoot4ever: ( Dominika.Del )11.07. 201333. Chvíle neklidu
padfoot4ever: ( Dominika.Del )05.07. 201332. Další éra u konce
padfoot4ever: ( Melanie )28.06. 201331. Vítězství a porážka
padfoot4ever: ( Melanie )04.05. 201330 kapitola Zoufalé časy
padfoot4ever: ( Do_Mush )13.07. 201229. kapitola
padfoot4ever: ( Do_Mush )13.05. 201228. KAPITOLA – ŽÁDNÝ PAN MILÁNEK
padfoot4ever: ( Do_Mush )09.02. 201227. KAPITOLA – MEZERA V PLÁNU
padfoot4ever: ( Do_Mush )29.12. 201126. TROCHU JINAK NEŽ OSTATNÍ
padfoot4ever: ( Do_Mush )02.11. 201125. KAPITOLA - DOKONALÝ? TO ASI NE
padfoot4ever: ( Do_Mush )16.09. 201124. KAPITOLA - NAPROSTÝ IDIOT
padfoot4ever: ( Do_Mush )16.08. 201123. KAPITOLA - PAMÁTNÝ DEN
padfoot4ever: ( Do_Mush )10.07. 201122. KAPITOLA - VŠECHNO NEJLEPŠÍ, ROSIE
padfoot4ever: ( Do_Mush )28.05. 201121. KAPITOLA PŘÍPRAVY
padfoot4ever: ( Do_Mush )22.04. 201120. KAPITOLA NEMOCNIČNÍ KŘÍDLO
padfoot4ever: ( Do_Mush )04.03. 201119. I APRÍLOVÝ ŽERT MŮŽE DOPADNOUT VELMI, VELMI ŠPATNĚ
padfoot4ever: ( Do_Mush )23.01. 201118. KAPITOLA - DLOUHÁ NOC
padfoot4ever: ( Do_Mush )05.09. 201017. KAPITOLA KLUCI NEBREČÍ
padfoot4ever: ( Do_Mush )22.08. 201016. KAPITOLA TAJEMSTVÍ A CIGARETY
padfoot4ever: ( Do_Mush )18.08. 201015. DCERA SVÉHO OTCE
padfoot4ever: ( Do_Mush )05.08. 201014. KAPITOLA ZEPTEJ SE SVÉ MATKY
padfoot4ever: ( Do_Mush )21.07. 201013. KAPITOLA AMORŮV HNĚV
padfoot4ever: ( Do_Mush )07.07. 201012.KAPITOLA ZNOVU SE NAUČIT ŽÍT
padfoot4ever: ( Do_Mush )24.05. 201011. HORŠÍ UŽ TO NEBUDE... VIĎTE?
padfoot4ever: ( Do_Mush )25.04. 201010. ČOKOLÁDA, PŘÍSTĚNKY A VZPOMÍNKY
padfoot4ever: ( Do_Mush )20.04. 20109. KAPITOLA RODIČOVSKÁ HÁDKA
padfoot4ever: ( Do_Mush )07.04. 20108.KAPITOLA DEJTE MI POKOJ!
padfoot4ever: ( Do_Mush )01.04. 20107.KAPITOLA DOPISY OD MÉ KMOTRY
padfoot4ever: ( Do_Mush )29.03. 20106. CESTA DOMŮ
padfoot4ever: ( Jimmi )22.03. 20105. NEŠŤASTNÉ VÁNOCE A CHAOTICKÝ NOVÝ ROK
padfoot4ever: ( Do_MuSh )15.03. 20104. JÁ NEJSEM TY
padfoot4ever: ( Do_MuSh )13.03. 20103. VÁNOČNÍ KOMPLIKACE
padfoot4ever: ( Do_MuSh )10.03. 20102. Zrzka
padfoot4ever: ( Do_MuSh )10.03. 20101. Prológ Test
. Úvod k poviedkam: ( Do_MuSh )10.03. 2010Úvod k poviedke