Kontrola impulzů
Harry Potter and the Methods of Rationality (MoR)
(http://www.fanfiction.net/s/5782108/1/Harry_Potter_and_the_Methods_of_Rationality)
Autor: Less Wrong
Autorka použitého fanartu: Dinosaurusgede
Harry Potter a metody racionality
Překlad: Tersa
Gramatická kontrola: Kometa
Kontrola impulzů
"Zajímalo by mě, co je v nepořádku s ním."
"Turpinová, Lisa!"
Šepot šepot šepot harry potter šepot šepot zmijozel šepot šepot ne vážně co to sakra bylo šepot šepot.
"HAVRASPÁR!"
Harry se přidal k potlesku, který mladé děvče uvítal u stolu. Blížila se k havraspárskému stolu nesměle, doplňky jejího hábitu už se změnily do tmavě modra. Vypadala, že si není jistá, jestli si má sednout tak daleko od Harryho Pottera, jak je možné, nebo jestli nemá doběhnout k němu, vnutit se se mu po bok a začít z něho rvát odpovědi na otázky.
Ocitnout se uprostřed neobyčejné a podivuhodné události a pak být zařazen do Havraspáru, bylo jako být namočen do grilovací omáčky a pak předhozen smečce hladovějících koťat.
"Slíbil jsem Moudrému klobouku, že o tom nebudu mluvit," zašeptal Harry po iksté.
"Ano, vážně."
"Ne, vážně jsem slíbil Moudrému klobouku, že o tom nebudu mluvit."
"Dobře, slíbil jsem Moudrému klobouku, že nebudu mluvit o většině z toho, a ten zbytek je soukromý stejně jako byl ten váš, tak se přestaňte ptát."
"Chcete vědět, co se stalo? Dobrá! Tady je část z toho, co se stalo! Řekl jsem klobouku, že mu profesorka McGonagallová vyhrožovala tím, že ho podpálí, a klobouk mi řekl, abych vyřídil profesorce McGonagallové, že je drzý výrostek a že by se měla klidit z jeho pole!"
"Pokud nehodláte uvěřit tomu, co vám řeknu, proč se vůbec ptáte!"
"Ne, taky nevím, jak jsem porazil Pána zla! Až to zjistíte, vzkažte mi to!"
"Ticho!" zakřičela profesorka McGonagallová z pódia u profesorského stolu. "Žádné mluvení, dokud zařazovací slavnost neskončí!"
Nastalo krátké snížení hluku, jak se každý rozhodl počkat, jestli svou výzvu doplní i nějakými specifickými a uvěřitelnými hrozbami, a pak šeptání začalo nanovo.
Brumbál se s bodrým úsměvem postavil.
Okamžité ticho. Někdo zběsile strčil loktem do Harryho, který se snažil pokračovat v šepotu a Harry se zarazil uprostřed věty.
Brumbál se znovu posadil.
Osobní poznámka: Nezahrávat si s Brumbálem.
Harry se stále snažil zpracovat všechno, co se stalo během Incidentu s Moudrým kloboukem. Nikoli to nejnepodstatnější se stalo až v okamžiku, kdy si Harry sundal klobouk z hlavy, v té chvíli uslyšel šepot, který jako by přicházel odnikud, zněl podivně jako angličtina a zasyčení najednou, a řekl mu: "Pozzdrav od Zmijozzela k Zmijozzelovi: pokud pátráššš po mých tajemssstvích, promluv sssi sss mým hadem."
Harry měl takový pocit, že tohle nemělo být normální součástí zařazovacího procesu. A že Klobouk samotný o tomhle neměl tušení. A že to bylo spuštěno tím, že Klobouk řekl "ZMIJOZEL" plus mínus několika dalšími podmínkami. A že havraspár jako on, by něco takového vážně, vážně neměl slyšet. Pokud by dokázal najít nějaký spolehlivý způsob, jak zapřísahat Draca k mlčenlivosti, mohl by se ho na to zeptat, a byla by to vskutku pefektní chvíle, kdy mít při ruce trochu Prskavkového čaje.
Páni, rozhodnete se nejít po cestě Pána zla a vesmír si s vámi začne zahrávat v momentě, kdy si z hlavy sundáte Klobouk. Některé dny prostě nejsou vhodné na účinné vzdorování svému osudu. Možná se svým předsevzetím nestat se příštím Pánem zla počkám až do zítřka.
"NEBELVÍR!"
Ronu Weasleymu se dostalo hodně potlesku, a nejen od nebelvírských. Očividně byla Weasleyovic rodina kolem široce oblíbená. Harry se po chvíli usmál a začal tleskat spolu s ostatními.
Na druhou stranu, žádný den se tolik nehodil jako ten dnešní k odvrácení se od své Temné strany.
K čertu s osudem a k čertu s vesmírem. On tomu Klobouku ukáže.
"Zabini, Blaise!"
Pauza.
"ZMIJOZEL!" zařval klobouk.
Harry zatleskal také Zabinimu a ignoroval ty divné pohledy, které dostal od všech ostatních, včetně Zabiniho.
Po tom už nenásledovalo žádné další jméno a Harry si uvědomil, že "Zabini, Blaise" znělo docela dost u konce abecedy. Skvělé, takže zatleskal jenom Zabinimu... No, fajn.
Brumbál znovu povstal a zamířil k pódiu. Očividně se jim dostane proslovu -
A Harryho náhle téměř ochromil nápad na geniální experimentální test.
Hermiona řekla, že Brumbál byl největším žijícím kouzelníkem, správně?
Harry se natáhl do svého váčku a zašeptal, "Prskavkový čaj."
Aby Prskavkový čaj fungoval, musel by Brumbál během svého proslovu říct něco natolik směšného, aby se Harry nazdory svému stavu duševní připravenosti, přesto zakuckal. Třeba, že všichni bradavičtí studenti nesmějí po celý školní rok nosit žádné šaty, nebo že všichni budou proměněni v kočky.
Ale pokud by kdokoli na světě byl schopen vzdorovat síle Prskavkového čaje, měl by to být Brumbál. Takže, pokud tohle bude fungovat, Prskavkový čaj je nepřemožitelný.
Harry pod stolem praskl víčko Prskavkového čaje, chtěl to udělat pokud možno nenápadně. Plechovka udělala tichý, syčivý zvuk. Pár hlav se po něm otočilo, ale brzo se otočily zpátky, když-
"Vítejte! Vítejte do nového roku v Bradavicích!" řekl Brumbál a se široce rozpřáhlýma rukama zazářil na všechny studenty, jako by ho nic nemohlo potěšit víc, než je tu všechny vidět.
Harry si dal první lok z plechovky a znovu ji položil. Pomalu tu limonádu polkne a bez ohledu na to, co Brumbál řekne, se nezakucká -
"Než naše hostina započne, rád bych řekl pár slov. Tady jsou: Šťastný šťastný bum bum brčál brčál brčál! Děkuji vám!"
Všichni zatleskali a zajásali a Brumbál se znovu posadil.
Harry ztuhle seděl, zatímco mu limonáda kapala z koutků úst. Když už nic jiného, zvládl se dusit tiše.
Tohle vážně, vážně, vážně neměl dělat. Zvláštní, o kolik očividnějším se to stalo hned sekundu poté, co bylo příliš pozdě.
V retrospekci si měl všimnout něčeho divného, už když přemýšlel o tom, že by se všichni mohli proměnit v kočky... nebo ještě předtím si mohl vzpomenout na svou soukromou upomínku nezahrávat si s Brumbálem... nebo na své nově-nabyté předsevzetí projevovat k druhým lidem větší uznání... nebo kdyby měl možná jedinou špetku zdravého rozumu...
Bylo to beznadějné. Byl zkažený až do jádra. Sláva Pánu zla Harrymu. Osudu nemohl vzdorovat.
Někdo se Harryho ptal, jestli je v pořádku. (Ostatní si začali nakládat jídlo, které se magicky objevilo na stole, pro mě za mě.)
"Jsem v pořádku," řekl Harry. "Promiň, umm... Byla tohle hmm... normální ředitelova řeč? Všichni ostatní... se nezdáli moc... moc překvapení..."
"Ach, Brumbál je šílený, samozřejmě," řekl jeden starší havraspár sedící vedle něj, který se mu představil pod jménem, které si Harry ještě ani nezačal pamatovat. "Je s ním spousta srandy a je to neuvěřitelně mocný kouzelník, ale úplně mu šplouchá na maják." Zarazil se. "Někdy později bych se tě taky rád zeptal, jak je možné, že ti ta zelená tekutina vyšla ze rtů a pak zmizela, i když hádám, že o tomhle jsi taky slíbil Moudrému klobouku nemluvit."
Se značnou námahou se Harry udržel, aby nepohlédl na dotyčnou plechovku Prskavkového čaje v ruce.
Přece jen, Prskavkový čaj jen tak nezmaterializoval ten Jinotajský titulek o něm a Dracovi. Draco to vysvětlil způsobem, díky kterému to vypadalo, že se to všechno stalo... přirozeně? Jako kdyby to změnilo historii, aby zapadala?
Harry si představil obrázek sám sebe, jak mlátí hlavou do stolu. Prásk, prásk, prásk dělala jeho hlava v jeho fantazii.
Další student ztišil hlas, aby zašeptal. "Slyšel jsem, že Brumbál je tajně nepřekonatelný génius, který kontroluje spoustu věcí a své šílenství používá jen jako zástěrku, aby ho nikdo nepodezíral."
"Taky jsem to slyšela," zašeptala třetí studentka a následovala kradmá přikývnutí od různých částí stolu.
Tohle zákonitě přitáhlo Harryho pozornost.
"Chápu," zašeptal Harry rovněž tichým hlasem. "Takže všichni vědí, že Brumbál je tajně génius."
Většina studentů přikývla. Jeden nebo dva se zatvářili zamyšleně, včetně toho staršího studenta, který seděl vedle Harryho.
Jste si jistí, že tohle je havraspárský stůl? Harrymu se podařilo nezeptat se nahlas.
"Geniální!" zašeptal Harry. "Když to všichni vědí, nikoho ani nenapadne, že je to tajemství!"
"Přesně," zašeptal student a pak se zamračil. "Počkej, to mi nějak nesedí -"
Osobní poznámka: Ona čtvrtina bradavických studentů také známá pod názvem havraspárská kolej, není nejexkluzivnějším světovým programem pro nadané děti.
Ale alespoň se dnes dozvěděl důležitou skutečnost. Prskavkový čaj je všemocný. A to znamenalo...
Harry překvapením zamrkal, když to jeho mozku konečně došlo.
... to znamenalo, že jakmile se naučí kouzlo, kterým by dočasně upravil svůj smysl pro humor, může způsobit, aby se stalo cokoli, pokud to bude tou jedinou věcí natolik překvapivou, aby ho donutila vyprsknout Prskavkový čaj.
No, to byla docela krátká cesta k božství. Dokonce i já bych očekával, že mi to zabere déle, než první školní den.
Když nad tím tak přemýšlel, také se mu podařilo naprosto odzbrojit Bradavice během deseti minut zařazování.
Harry toho tak trochu litoval – jen Merlin samotný věděl, co šílený ředitel udělá během nadcházejích sedmi let školy – ale nemohl si pomoci, aby necítil i záblesk pýchy.
Zítra. Nejpozději zítra přestane kráček po stezce vedoucí k Pánu zla Harrymu. Vyhlídka, která se mu jevila děsivější každou minutou.
A přesto, nějak, zvláštně přitažlivá. Část jeho mysli už si načrtávala uniformy poskoků.
"Jez," starší student vedle Harryho se zamračil a šťouchl Harryho do žeber. "Nepřemýšlej. Jez."
Harry si automaticky začal nakládat na talíř cokoli, co to bylo před ním, modré párky se zářivými kousky, no a co.
"O čem jsi to přemýšlel, o zařazování -" začala Padma Patilová, jedna z dalších prvaček v Havraspáru.
"Žádné vyzvídání během jídel!" ozvali se alespoň tři lidé. "Kolejní pravidlo!" dodal další. "Jinak bysme tu všichni vyhladověli."
Harry zjistil, že vážně, vážně doufá, že jeho chytrý nápad ve skutečnosti nebude nefungovat. Že Prskavkový čaj bude fungovat nějakým jiným způsobem a že ve skutečnosti nemá všemocnou sílu kontrolovat realitu. Ne snad, že by nechtěl být všemocným. Jen doopravdy nedokázal snést pomyšlení na život ve světě, který by fungoval takovým způsobem. Bylo něco nedůstojného na dosažení všemocnosti pomocí chytrého užití sodovky.
Ale stejně to hodlal experimentálně otestovat.
"Víš," řekl student vedle něj příjemným tónem,"máme systém, kterým donutit lidi jíst. Chtěl bys zjistit, jak funguje?"
Harry to vzdal a začal jíst svůj modrý párek. Byl vlastně docela dobrý, obzvlášť ty světélkující kousky.
Večeře uběhla s převapující rychlostí. Harry se snažil ochutnat alespoň kousek od všech zvláštních nových jídel, která spatřil. Jeho zvědavost nemohla vystát myšlenku, že by nezjistil, jak něco chutná. Díky nebesům, tohle nebyla restaurace, kde jste si mohli objednat jen jednu věc z menu a nikdy jste nezjistili, jak chutnají všechny ostatní. To Harry nenáviděl, bylo to jako mučící místnost pro každého se špetkou zvědavosti: Odhal jen jednu ze záhad na tomto seznamu, ha ha ha!
Pak nastal čas na dezert, na který si Harry úplně zapomněl nechat místo. Vzdal to po ochutnání trošky melasového koláče. Všechny tyhle věci se tu určitě v průběhu školního roku ještě alespoň jednou objeví.
Takže, co bylo na jeho seznamu úkolů, kromě běžných školních záležitostí?
Za 1). Prozkoumej mysl-ovliňující kouzla, abys mohl otestovat Prskavkový čaj a zjistit, jestli jsi skutečně našel cestu k všemocnosti. Vlastně, jednoduše prozkoumej všechna kouzla mysli, které najdeš. Mysl tvoří základ naší síly jako lidí, každý druh magie, který jí ovlivňuje, je tím nejdůležitějším druhem kouzel, který existuje.
Za 2). Tohle vlastně bude za 1) a to první za 2). Projdi police bradavické a havraspárské knihovny, obeznam se s jejich systémem a ujisti se, že jsi přečetl alespoň všechny názvy knih. Druhý krok: přečti si všechna shrnutí obsahu. Zkoordinuj se s Hermionou, která má mnohem lepší paměť než ty. Zjisti, jestli v Bradavicích funguje nějaký meziknihovnový výpůjční systém a zjisti, jestli byste vy dva, obzvláště Hermiona, tyhle knihovny nemohli navštívit také. Pokud i další koleje mají své soukromé knihovny, zjisti, jak se do nich dá legálně zajistit přístup, nebo jak se do nich proplížit.
Možnost 3a) Zapřísáhni Hermionu k mlčenlivosti a začněte prozkoumávat 'Od Zmijozela k Zmijozelovi: pokud pátráš po mých tajemstvích, promluv si s mým hadem.' Problém: Tohle zní vysoce důvěrně a pravděpodobně by zabralo slušnou chvilku, než byste náhodou narazili na knihu obsahující nějakou narážku.
Za 0) Zkontroluj, jaké informace-hledající-a-nabývající kouzla existují, pokud vůbec nějaká. Knihovnická magie není tak mimořádně důležitá, jako magie mysli, ale má mnohem vyšší prioritu.
Možnost 3b) Podívej se po kouzlu, kterým bys magicky zavázal Draca Malfoye k mlčenlivosti, nebo magicky ověř upřímnost Dracova slibu udržet tajemství (veritasérum?) a pak se jeho zeptej na zmijozelskou zprávu...
Po pravdě... Harry měl pěkně špatný pocit, pokud šlo o možnost 3b).
A teď, když se nad tím tak zamyslel, ani možnost 3a) mu nepřipadala zrovna skvělá.
Harryho myšlenky zableskly zpět k možná nejhorší chvíli v jeho životě, k těm dlouhým sekundám plných krev-mrazícího strachu pod Kloboukem, kdy si myslel, že už doopravdy selhal. Přál si, aby se ocitnul o několik minut zpět v čase a něco změnil, cokoli, před tím, než bude příliš pozdě...
A ukázalo se, že přece jen není příliš pozdě.
Přání splněno.
Nemůžete změnit historii. Ale můžete ji už ze začátku utvořit dobře. Udělat něco jinak napoprvé, když to děláte.
Celá tahle záležitost s pátráním po Zmijozelských tajemstvích... mu zatraceně připadala jako jedna z těch věcí, u kterých si, když se nad nimi o léta později zamyslí, řekne, 'A v téhle chvíli to všechno nabralo špatný směr.'
A zoufale zatouží po tom, aby měl možnost ocitnout se zpět v čase a učinit odlišnou volbu...
Přání splněno. Co teď?
Harry se pomalu usmál.
Byla to poněkud neintuitivní myšlenka...ale...
Ale on mohl, neexistoval žádný zákon, který by říkal, že nemůže, mohl prostě jen předstírat, že ten šepot nikdy neslyšel. Nechat svět, aby si šel přesně tou cestou, jakou by šel, kdyby ta kritická chvíle nikdy nenastala. O dvacet let později si bude přát, aby byl přesně tohle udělal dvacet let předtím a dvacet let předtím se odehrávalo právě teď. Měnit vzdálenou minulost bylo snadné, museli jste si na to jen vzpomenout včas.
Nebo... a tohle bylo ještě víc neintuitivní... mohl by i informovat, ach, řekněme, profesorku McGonagallovou namísto Draca nebo Hermiony. A ona by dala dohromady pár dobrých lidí a postarala by se, aby se tohle malé dodatečné kouzlo z Klobouku sejmulo.
No, ano. Tohle znělo jako výjimečně dobrý nápad, hned jakmile se nad tím Harry skutečně zamyslel.
V retrospekci to bylo tak velmi očividné, a přesto ho nějak možnosti 3c) a 3d) prostě nenapadly.
Harry se ocenil jedním bodem ve svém anti-Pán-zla-Harry programu.
Klobouk na něj zahrál skutečně nechutně krutý žertík, ale nemohli jste se přít, pokud šlo o jeho výsledky. I když, rozhodně mu to poskytlo lepší orientaci, pokud šlo o perspektivu oběti.
Za 4) Omluvit se Nevillu Longbottomovi.
O.k., dneska ale jede, teď už to jen musí udržet. Každým dnem a v každém směru, se stávám lepším a lepším...
V tu dobu už většina lidí kolem Harryho dojedla a dezerty začaly spolu s použitými talíři mizet.
Když všechny talíře zmizely, Brumbál se znovu zvedl ze židle.
Harry si nemohl pomoci, ucítil touhu napít se dalšího Prskavkového čaje.
To si MUSÍŠ dělat srandu, pomyslel si Harry k téhle své části.
Ale experiment se nepočítá, pokud není zopakovaný, ne? A škoda už byla udělána, ne snad? Nechceš vidět, co se stane tentokrát? Nejsi zvědavý? Co kdybys dostal odlišný výsledek?
Hej, vsadil bych se, že ty jsi ta samá část mého mozku, co prosadila ten žertík na Nevilla Longbottoma.
Ehm, možná?
A není přitom tak neuvěřitelně očividné, že tohohle budu litovat hned vteřinu po té, co bude příliš pozdě?
Umm...
Jo. Takže, NE.
"Ahem," řekl Brumbál z pódia, hladíc si svůj stříbrný plnovous. "Jen pár dalších slov teď, když už jsme všichni nakrmeni a napojeni. Měl bych pár poznámek na začátek roku, které bych vám chtěl sdělit."
"První ročníky by si měly poznamenat, že vstup do lesa na školních pozemcích je všem studentům zapovězen. Proto se mu říká Zapovězený les. Kdyby byl povolený, říkalo by se mu Povolený les."
Přímočaré. Osobní poznámka: Zapovězený les je zapovězený.
"Také jsem byl požádán panem Filchem, školníkem, abych vám připomněl, že v přestávkách mezi výukou by se v chodbách neměla praktikovat žádná magie. Bohužel však víme, že to, co by mělo být, a to, co je, jsou dvě odlišné věci. Děkuji, že na to budete pamatovat."
Ehm...
"Famfrpálové konkurzy se budou konat druhý týden školy. Každý, kdo má zájem hrát za svůj kolejní tým by měl kontaktovat madame Hoochovou. Každý, kdo má zájem o přeformulování celé hry famrfpálu by měl kontaktovat Harryho Pottera."
Harry vdechl vlastní sliny a dostal záchvat kašle, zrovna, když se k němu začaly obracet všechny oči. Zatraceně, jak! V žádném okamžiku se Brumbálovi nepodíval z očí do očí... nemyslel. Rozhodně v té chvíli nemyslel na famfrpál! Nemluvil o tom s nikým jiným než s Ronem Weasleym a nemyslel si, že by to Ron řekl komukoli jinému... nebo si Ron běžel stěžovat profesorovi? Jak při všem pod světem...
"Rovněž vám tento rok musím oznámit, že chodba ve třetím poschodí po pravé straně je přísně zakázána každému, kdo si nepřeje zemřít velmi bolestivou smrtí. Je chráněna propracovanou sérií nebezpečných a potenciálně smrtelných pastí, za všechny z nichž byste se rozhodně nemohli dostat, obzvláště, pokud jste teprve v prvním ročníku.
V tu chvíli už byl Harry zcela oněmělý.
"A konečně, vzdávám své nejvyšší díky Quiriniovi Quirrellovi za to, že statečně souhlasil ujmout se funkce bradavického učitele obrany proti černé magii." Brumbálův pohled pátravě projel řadami studentů. "Doufám, že všichni studenti profesorovi Quirrellovi projeví co nejvíce zdvořilosti a tolerance, na které má vzhledem ke své neobyčejné oběti vám a této škole nárok, a že nás nebudete obtěžovat žádnými malichernými stížnostmi, které by se ho týkaly, pokud si snad vy sami nepřejete zkusit si jeho práci."
Co mělo znamenat tohle?
"Teď přenechávám místo novému členovi našeho profesorského sboru, profesoru Quirrellovi, který by rád pronesl pár slov."
Mladý, hubený, nervózní muž, kterého Harry poprvé potkal u Děravého kotlíku pomalu došel k pódiu, pohled mu ustrašeně zabíhal do všech směrů. Harry zachytil záblesk jeho temene, zdálo se, že navzdory svému zdánlivému mládí profesor Quirrell už začíná plešatět.
"Zajímalo by mě, co je v nepořádku s ním," zašeptal ten starší student sedící vedle Harryho. Podobné šeptané komentáře byly vyměňovány po celé délce stolu.
Profesor Quirrell došel na pódium, tam se zarazil a zamrkal. "Ah..." řekl. "Ah..." Potom ho jeho odvaha nadobro opustila a jen tam tiše stál, s občasným škubnutím.
"Á, skvěle," zašeptal starší student, "tohle vypadá na další dlouhý rok ve třídě obrany-"
"Zdravím, mí mladí učedníci," řekl profesor Quirrell suchým, sebevědomým tónem. "Všichni víme, že Bradavice mají sklon trpět jistou smůlou, pokud jde o výběr do této pozice a není pochyb o tom, že mnozí z vás už uvažují, jaká zkáza postihne tento rok mě. Ujišťuji vás, tou zkázou nebude má neschopnost." Nepatrně se usmál. "Věřte nebo ne, dlouho jsem si přál vyzkoušet si jednou místo profesora obrany proti černé magii zde, v Bradavické školy čar a kouzel. Prvním, kdo tento předmět vyučoval byl samotný Salazar Zmijozel a ještě ve čtrnáctém století bylo tradicí, aby si učení zde vyzkoušeli všichni z nejdovednějších bojových mágů, bez ohledu na své přesvědčení. Seznam někdejších učitelů obrany zahrnuje nejen legendárného potulného hrdinu Harolda Shea, ale i, cituji, nesmrtelnou, konec citace, Babu Jagu, ano, vidím, že někteří z vás se i šest set let po její smrti stále třesou hrůzou při zvuku jejího jména. To musela být zajímavá doba k navštěvování Bradavic, nemyslíte?"
Harry ztěžka polykal, snažil se potlačit náhlý příval emocí, který ho přemohl, když profesor Quirrell začal mluvit. Ty precizní tóny mu velmi připomínaly řeč oxfordského lektora, a Harrymu začínalo docházet, že svůj domov, svou matku a svého otce neuvidí dříve, jak o Vánocích.
"Zvykli jste si na to, že je obrana vyučována neschopnými, lotry a smolaři. Pro každého se smyslem pro historii ale nese zcela jinou reputaci. Ne každý, kdo zde učil byl tím nejlepším, ale všichni nejlepší tady učili. V tak vznešené společnosti, a po tom, co jsem tento den tak dlouho očekával, se nespokojím s ničím jiným, než s čistou dokonalostí. A tak chci, aby si jediný každý z vás tento rok zapamatoval, jako nejlepší výuku obrany, kterou kdy měl. To, co se v tomto roce naučíte, vám bude sloužit jako pevný základ v umění obrany, bez ohledu na vaše minulé a budoucí profesory."
Tvář profesora Quirrella zvážněla. "Máme hodně látky, kterou musíme dohnat a nedostatečné množství času k tomu. Tudíž se zamýšlím v několika ohledech odchýlit od bradavických učebních zvyklostí, stejně tak, jako hodlám zavést jisté dobrovolné mimoškolní aktivity." Odmlčel se. "Pokud to nebude stačit, možná dokážu najít i nové způsoby, jak vás motivovat. Jste mí dlouho očekávání studenti a vy předvedete své naprosto nejlepší výkony v mé dlouho očekávané třídě. Přidal bych k tomu i nějakou děsivou hrozbu, jako 'Jinak budete příšerně trpět', ale to by bylo takové klišé, nemyslíte? Cením si na sobě poněkud větší nápaditosti. Děkuji vám."
Zdálo se, že životní síla i sebejistota se z profesora Quirrella rázem vyčerpala. Spadla mu čelist, jako by zjistil, že náhle čelí nečekanému obecenstvu, s křečovitým trhnutím se otočil, odšoural se zpátky na své místo a nahrbil se dopředu, jako by se chystal zkolabovat do sebe a implodovat.
"Zdá se trochu divný," zašeptal Harry.
"Meh," řekl starší student. "Tos ještě nic neviděl."
Brumbál se vrátil na pódium.
"A teď," řekl Brumbál, "než se odebereme na kutě, zazpívejme si školní hymnu! Všichni si zvolte svou oblíbenou melodii a svůj oblíbený text a do toho!"