Harry Potter and the Methods of Rationality (MoR)
(http://www.fanfiction.net/s/5782108/1/Harry_Potter_and_the_Methods_of_Rationality)
Autor: Less Wrong
Autorka použitého fanartu: Dinosaurusgede
Harry Potter a metody racionality
Překlad: Tersa
Porovnávání reality s jejími alternativami
"Na tohle nemám čas."
"Dobrý bože," řekl barman s pohledem upřeným na Harryho, "je tohle- mohl by to být-?"
Harry se natáhl blíž k barové desce Děravého kotlíku. Co nejvýše dokázal, i když to znamenalo jen, že se deska ocitla na úrovni jeho obočí. Takováhle otázka si zasloužila jeho nejlepší.
"Jsem – mohl bych být- možná- nikdy nevíte- pokud to je- ale otázka zůstává- proč?"
"Požehnané moje oči," zašeptal starý výčepní. "Harry Potter... jaká čest."
Harry zamrkal, ale pak se vzchopil. "No, ano, jste velmi vnímavý; většina lidí si to neuvědomí takhle rychle-"
"To stačí," řekla profesorka McGonagallová. Její ruka stiskla Harryho rameno. "Netrap toho chlapce, Tome, je v tomhle všem nový."
"Ale je to on?" zatrylkovala stará žena. "Je to Harry Potter?" Se skřípavým zvukem se zvedla ze své židle.
"Doris-" řekla McGonagallová varovně. Pohled, který střelila po místnosti by zastrašil kohokoli.
"Chci mu jen potřást rukou," zašeptala žena. Sklonila se a vystrčila svraštělou ruku, kterou Harry, zmatený a cítící se nepohodlněji, než za celý svůj předchozí život, opatrně potřásl. Slzy spadly z ženiných očí na jejich sevřené ruce. "Můj vnuk byl bystrozor," zašeptala mu. "Zemřel v sedmdesátém devátém. Děkuji vám, Harry Pottere. Děkuji za vás nebesům."
"Nemáte zač," řekl Harry naprosto automaticky, potom se otočil a adresoval McGonagallové zděšený, prosebný pohled.
McGonagallová dupla nohou právě v okamžiku, když se chaos začínal rozpoutávat. Ten zvuk Harrymu do budoucna poskytl novou referenci k frázi Prásknutí Zkázy, a všichni ztuhli na místě.
"Máme na spěch," řekla McGonagallová hlasem, který zněl naprosto, perfektně normálně.
"Profesorko McGonagallová?" řekl Harry, jakmile byli na dvoře. Chtěl se zeptat, co se to tam stalo, ale místo toho zjistil, že z něj vypadla úplně jiná otázka. "Kdo byl ten bledý muž? Ten u baru, s tím cukajícím okem?"
"Hm?" řekla McGonagallová, zněla lehce překvapeně; možná také očekávala jinou otázku. "To byl profesor Quirrell. Tento rok bude učit obranu proti černé magii v Bradavicích."
"Měl jsem ten nejpodivnější pocit, že ho znám..." Harry si zamnul čelo. "A že bych mu vážně neměl potřásat rukou." Jako by potkal někoho, kdo mu byl kdysi přítelem, kdysi, předtím, než se všechno příšerně pokazilo... ne, to vůbec nebylo ono, ale Harry pro to nedokázal najít lepší slova. "A ten zbytek?"
McGonagall mu věnovala divný pohled. "Pane Pottere... víte... kolik vám toho řekli o... o tom, jak zemřeli vaši rodiče?"
Harry jí vrátil pevný pohled. "Moji rodiče jsou živí a zdraví a vždycky mi odmítali říct cokoli o tom, jak moji genetičtí rodiče zemřeli. Z toho jsem vydedukoval, že to nebylo hezké."
"Obdivuhodná loajalita," řekla McGonagallová. Výrazně ztišila hlas. "I když mě trochu bolí, že od vás tohle slyším. Lily a James byli moji přátelé."
Harry odvrátil pohled, náhle zahanben. "Je mi to líto," vypravil ze sebe potichu. "Ale já mám mámu a tátu. A vím, že bych byl jen nešťastný, kdybych měl porovnávat realitu s něčím... s něčím perfektním, co bych si vytvořil ve své fantazii."
"To je od vás neuvěřitelně moudré," řekla McGonagallová tiše. "Ale vaši genetičtí rodiče zemřeli právě při vaší ochraně."
Při mé ochraně?
V Harryho srdci se něco sevřelo. "Co... co se stalo?"
McGonagallová si povzdechla. Její hůlka ťukla na Harryho čelo a jeho vidění se na okamžik zamlžilo. "To je cosi na způsob zamaskování," řekla McGonagallová, "aby se to nestalo znovu, dokud nebudete připraven." Pak se její hůlka znovu pohla a třikrát zaťukala na cihlovou zeď...
...ve které se udělala díra, která se začala roztahovat a rozšiřovat a chvět, dokud se neuspořádala v klenutý průchod, odhalující dlouhou řadu obchodů s nápisy inzerující kotlíky a dračí játra.
Harry nezamrkal. Nebylo to, jako by se před ním někdo proměnil v kočku.
A oni, bok po boku, vstoupili do kouzelnického světa.
Byli tu obchodníci nabízející Odrážecí boty ("Vyrobené z pravých Flubberů!") a "Nože+3! Vidličky+2! Lžíce s bonusem +4!" Byli tu brýle, které proměnili do zelena všechno, na co jste se podívali, a řada pohodlných lenošek s poduškami, které vás v případě nebezpečí mohli odkatapultovat pryč.
Harryho hlava se bez ustanutí otáčela, pořád a pořád, jako by se chtěla odšroubovat z krku. Bylo to jako procházet skrze sekci magických předmětů v knize pravidel pro pokročilé pro Dungeons and Dragons (hru nikdy nehrál, ale bavilo ho číst ty knihy). Harry se zoufale snažil, aby mu neušla jediná věc, pro případ, že by to byl jeden ze tří předmětů, které potřebujete k doplnění sady nekonečných kouzel přání.
V tom Harry spatřil něco, co ho přinutilo se naprosto bez přemýšlení odpojit od McGonagallové a zamířit rovnou k obchodu s průčelím z modrých cihel vyplňovanými bronzovým kovem. Vzpamatoval se teprve v okamžiku, kdy mu McGonagallová vstoupila do cesty.
"Pane Pottere?" řekla.
Harry zamrkal, potom si uvědomil, co právě udělal. "Omlouvám se! Na chvilku jsem zapomněl, že jsem s vámi a ne se svojí rodinou." Harry ukázal na výlohu obchodu, na které se skvěla ohnivá písmena, která bolestivě jasně a zároveň odtažitě tvořila nápis Kinghamovy Kuriózní Knihy. "Když jdete kolem knihkupectví, které jste nikdy předtím neviděl, musíte vejít a prozkoumat ho. Rodinné pravidlo."
"To je ta nejhavraspárovitější věc, co jsem kdy slyšela."
"Cože?"
"Nic. Pane Pottere, naším prvním krokem bude navštívit Gringottovi, kouzelnickou banku. Je v ní trezor vaší genetické rodiny, s dědictvím, které vám zanechali vaši genetičtí rodiče, a které budete potřebovat k nákupu školních pomůcek." Povzdechla si. "A předpokládám, že určitá suma na nákup knih by také mohla být omluvitelná. I když bych vám radila zrovna s tímhle posečkat. Bradavice mají poměrně velkou knihovnu pokrývající kouzelnická témata. A kolej, ve které, jak silně očekávám, budete umístěn, má sama také více než slušně zařízenou knihovnu. Pro kteroukoli knihu, kterou si koupíte, tam pravděpodobně najdete kopii."
Harry přikývl a pokračovali v chůzi.
"Nechápejte mě špatně, je to skvělé odvedení pozornosti," řekl Harry a jeho hlava se přitom nepřestávala otáčet, "pravděpodobně ten nejlepší pokus o odvedení pozornosti, jaký na mě kdy kdo zkusil, ale nemyslete si, že jsem zapomněl na náš nedořešený hovor."
McGonagallová si povzdechla. "Vaši rodiče – nebo vaše matka, v každém případě – byli velmi moudří, když se vám rozhodli o ničem neříct."
"Takže byste si přála, abych v této šťastné ignoranci setrval? Ten plán je trošku nedomyšlený, profesorko McGonagallová."
"Předpokládám, že to by bylo předem marné," řekla čarodějnice ztěžka, "když vám kdokoli z ulice ten příběh může povědět. Dobrá tedy."
A pověděla mu o Tom-Jenž-Nesmí-Být-Jmenován, Pánu zla, Voldemortovi.
"Voldemort?" zašeptal Harry. Mělo to být vtipné, ale nebylo. To jméno v sobě neslo smrtelný chlad, nelítostnost ve své křišťálové jasnosti, kladivo z čistého titanu dopadající na kovadlinu z poddajného masa. Přes Harryho se přehnal chlad, když to slovo vyslovil a rozhodl se raději uchýlit se k bezpečnějším jménům jako bylo třeba Vy-Víte-Kdo.
Pán zla řádil nad kouzelnickou Británií jako zuřivý vlk, trhal a rval na kusy řád jejich každodenního života. Ostatní země jen spráskly rukama, zasáhnout se neodvážily, ať už z apatické sobeckosti nebo z jednoduchého strachu, že kdokoli kdo by se Pánu zla odvážil odporovat, se stane dalším cílem jeho teroru.
(Efekt nezúčastněného diváka, pomyslel si Harry se vzpomínkou na Latanův a Draleyho experiment který ukázal, že pokud dostanete epileptický záchvat, je mnohem pravděpodobnější, že se vám dostane pomoci, pokud se to stane před jednou osobou, než před třemi. Rozdělení odpovědnosti, doufání, že někdo zareaguje jako první.)
Smrtijedi následovali Pána zla v jeho předním voji spolu s mrchožroutskými supy trhajícími obětí, které už hadi Pána zla stihli otrávit a oslabit. Smrtijedi nebyli tak hrozní jako Pán zla, ale přesto byli strašliví a početní. A Smrtijedi se chránili nejen hůlkami; v jejich zamaskovaných řadách se ukrývalo bohatství, politická moc, tajemství využitelná k vydírání, k paralyzování společnosti, která se zoufale snažila ochránit se.
Starý a vážený novinář, Yermy Wibble, zvolal po zvýšení daní a povolání do zbraní. Tvrdil, že je absurdní, aby se většina třásla ve strachu z menšiny. Jeho kůže, jenom jeho kůže, byla dalšího rána nalezená přibitá na stěně redakce, hned vedle kůží jeho ženy a dvou dcer. Všichni si přáli, aby se dalo udělat něco víc, ale nikdo se neodvážil být tím, kdo to navrhne. Ze všech, kdo si troufli vyčnívat, se stávali další výstražné případy.
Dokud se v čele seznamu neobjevila jména Jamese a Lily Potterových.
Oni by nelitovali riskovat smrt s hůlkami v rukou, protože oni byli hrdinové; měli však novorozené dítě, syna, Harryho Pottera.
V Harryho očích se hromadily slzy. Vztekle, nebo možná zoufale je setřel, neznal jsem ty lidi, ne doopravdy, nejsou mými nynějšími rodiči, bylo by zbytečné být pro ně smutný-
Když Harry přestal plakat McGonagallové do hábitu, zvedl oči a udělalo se mu o trošičku lépe, když spatřil, že v jejích očích jsou slzy také.
"Tak co se stalo?" zeptal se Harry třesoucím se hlasem.
"Pán zla přišel do Godricova dolu," zašeptala McGonagallová. "Měli jste být ukryti, ale někdo vás zradil. Pán zla zabil Jamese a zabil Lily a šel dál, ke tvé kolíbce. Poslal na tebe smrtící kletbu. A v tu chvíli to všechno skončilo. Smrtící kletba je zformovaná z čisté nenávisti a zasahuje přímo duši, odděluje ji od těla. Nedá se zablokovat. Jediná obrana je nestát ji v cestě. Ale ty jsi přežil. Jsi jediným člověkem, který ji kdy přežil. Smrtící kletba se odrazila a zasáhla Pána zla, nechala za sebou jen spálenou hroudu na místě jeho těla a jizvu na tvém čele. To byl konec té hrůzy, byli jsme volní. Proto, Harry Pottere, lidé chtějí vidět vaši jizvu, proto vám chtějí potřást rukou."
Bouře pláče, která se přes Harryho přehnala, spotřebovala všechny jeho slzy; už nemohl plakat, už nic nezbývalo.
(A někde hluboko v koutku jeho mysli se vytvořila malá, nepatrná nejistota, pocit, že s tím příběhem je něco v nepořádku; a mělo být součástí Harryho schopností to podezření zaregistrovat, ale jeho pozornost byla odvedená jiným směrem. Protože je smutnou pravdou, že ve chvíli, kdy byste měli svého racionalistického umění nejvíce zapotřebí, jste také nejvíce nakloněni tomu, na něj zapomenout.)
Harry se odpojil McGonagallové od boku. "Musím- se nad tím zamyslet," řekl se snahou udržet svůj hlas pod kontrolou. Zadíval se na své boty. "Uhm. Klidně jim můžete říkat mí rodiče, pokud chcete, nemusíte říkat ,genetičtí rodiče´ nebo tak něco. Hádám, že není žádný důvod, proč bych nemohl mít dvě matky a dva otce."
Od McGonagallové se neozvala žádná odpověď.
A tak spolu kráčeli v tichosti, dokud nepřišli před obrovskou bílou budovu s mohutnými bronzovými dveřmi.
"Gringottovi," řekla McGonagallová.