Harry Potter and the Methods of Rationality (MoR)
(http://www.fanfiction.net/s/5782108/2/Harry_Potter_and_the_Methods_of_Rationality)
Autor: Less Wrong
Autorka použitého fanartu: Dinosaurusgede
Harry Potter a metody racionality
Překlad: Tersa
"Samozřejmě, že to byla moje chyba. Nikdo jiný tu nemůže být za nic zodpovědný."
Harryho otec, profesor Michael Verres-Evans obrátil oči v sloup. "Ano, Harry."
"A ty, mami, tvoje teorie říká, že tady paní profesorka to bude schopná udělat, a pokud se to nestane, přiznáš, že jsi se mýlila. Nic o tom, že magie nefunguje, pokud v ní lidé nevěří nebo něco takového."
Zástupkyně ředitele Minerva McGonagallová pozorovala Harryho s pobaveným pohledem. Ve svých černých šatech a se špičatým kloboukem vypadala poměrně čarodějnicky, ale když promluvila, zněla formálně a skotsky, což s jejím zjevem vůbec nešlo dohromady. Na první pohled vypadala jako osoba, které by za stálého chichotání strkala děti do kotlíku, ale celý ten dojem se rozpadl, jakmile otevřela ústa. "Je to dostatečné, pane Pottere?" řekla. "Měla bych se teď pustit do ukázky?"
"Dostatečné? Pravděpodobně ne," řekl Harry. "Ale alespoň to pomůže. Do toho, paní zástupkyně."
"Profesorka bude stačit," řekla a potom, "Wingardium Leviosa."
Harry se podíval na svého otce.
"Huh," řekl Harry.
Jeho otec shlédl dolů na něj. "Huh," zopakoval po něm.
Pak se profesor Verres-Evans podíval zpátky na profesorku McGonagallovou. "Dobrá, můžete mě zase položit."
Jeho otec opatrně přistál na zemi.
Harry si rukou pročísl vlasy. Možná to bylo onou jeho částí, která o tom byla přesvědčená už dříve, ale... "Tohle je tak trochu zklamání," řekl Harry. "Čekali byste nějakou dramatickou myšlenkovou událost spojenou s pozorováním události infinitezimální pravděpodobnosti-" Harry se zarazil. Máma, McGonagallová a dokonce i jeho otec mu zase dávali ten pohled. "Chci říct, zjistit, že všechno v co věříte, je lež."
Vážně, mělo by to být mnohem dramatičtější. Jeho mozek by měl právě likvidovat celý jeho soubor poznatků o vesmíru, ze kterých žádný nedovoloval něco takového. Ale místo toho se mu mozek zasekl na: Dobrá, právě jsem viděl bradavickou profesorku mávnout hůlkou a zvednout tím otce do vzduchu, teď co?
Čarodějka se usmívala, vypadala docela pobaveně. "Chtěl byste další demonstraci, pane Pottere?"
"Nemusíte," řekl Harry. "Provedli jsme jednoznačný experiment. Ale..." Harry zaváhal. Nemohl si pomoct. Po pravdě, za těchto okolností, by si ani neměl pomáhat. Bylo naprosto správné a v pořádku být zvědavý. "Co dalšího dokážete?"
Profesorka McGonagallová se proměnila v kočku.
Harry bezmyšlenkovitě zaklopýtal vzad, tak rychle, že zakopl o sloupec knih a přistál tvrdě na zadku. Jeho ruce se vrhly dolů, aby pád zbrzdily, ale nemohly se pořádně natáhnout a v ramenou mu zapulsovalo bolestí, když na ně dopadla plná váha.
V okamžiku se malá mourovatá kočka proměnila zpátky v oblečenou ženu. "Omlouvám se, pane Pottere," řekla McGonagallová, podle všeho upřímně, i když její rty sebou cukaly směrem k úsměvu. "Měla jsem vás varovat."
Harry přerývavě oddechoval. Hlas z něho vyšel zadušeně. "To NEMŮŽETE dělat!"
"Je to jen přeměňování," řekla Mcgonagallová. "Jeho zvěromágské odvětví, abych byla přesná."
"Proměnila jste se v kočku! V MALOU kočku! Porušila jste zákon zachování energie! To není žádné libovolné pravidlo, je to hlavní předpoklad fungování celého hamiltonského systému kvantové mechaniky! Pokud ho můžete odsunout, zničíte unitaritu a tím umožníte pohyb rychlejší než je světlo! A kočky jsou KOMPLIKOVANÉ! Lidský mozek si nedokáže jen tak představit celou kočičí anatomii a, a celou kočičí biochemii a co s neurologií! Jak můžete myslet, když používáte mozek kočičí velikosti?"
Profesorčiny rty sebou teď cukaly prudčeji. "Magie."
"Magie k tomu nestačí! To byste musela být bohem!"
McGonagallová zamrkala. "To je poprvé, co mě někdo nazval takhle."
Harrymu se zamlžilo vidění, když jeho mozek začínal chápat, co se právě teď zničilo. Celá idea vesmíru svázaného matematicky pravidelnými zákony, byla právě spláchnuta do záchoda; celé chápání fyziky. Tři tisíce let dělení velkých komlikovaných objektů do menších částí, zjištění, že na planety fungují stejná pravidla jako na padající jablko, zjištění, že skutečné zákony přírody jsou univerzální a nikde nemají žádné výjimky a mají podobu jednoduché matematiky ovládající ty nejmenší části, beze zmíňky o tom, že mysl je mozek a mozek se skládá z neuronů a mozek je to samé, co osoba-
A pak se žena promění v kočku, děkujeme pěkně.
Stovky otázek zápasily o vládu nad Harryho rty a vítěz vychrlil: "A, a co je to vůbec za zaklínadlo Wingardium Leviosa? Kdo tyhle kouzla vymýšlí, předškolní děti?"
"To bude stačit, pane Pottere," řekla Mcgonagallová energicky, i když její oči prozrazovaly potlačené pobavení. "Pokud si přejete dozvědět se něco o magii, navrhuji vám, abyste dokončil papírování nutné k přijetí do Bradavic."
"Správně," řekl Harry, tak nějak mimo. Potřeboval se sebrat. Pochod rozumu bude muset začít znovu, to bylo všechno; pořád ještě mají experimentální metodu a to je to, na čem záleží. "Jak se tedy dostanu do Bradavic?"
McGonagallové uniklo trochu zadušeného smíchu.
"Vydrž chvilku, Harry," řekl jeho otec. "Pamatuješ, proč jsi až do teď nechodil do školy? Co s tvým problémem?"
McGonagallová se otočila tváří k Michaelovi. "Jeho problém? O co se jedná?"
"Nespím správně," řekl Harry. Bezmocně mávnul rukama. "Můj spánkový cyklus je dvacet šest hodin dlouhý, pokaždé jdu spát o dvě hodiny později, každý den. Nedokážu usnout dřív a další den jdu spát zase o dvě hodiny později než předchozí den. Deset večer, půlnoc, dvě ráno, čtyři ráno, a tak dále, dokud se to nezopakuje. Dokonce i když se probudím dřív, ničemu to nepomůže, a jen je ze mě na celý den troska. To je důvod, proč jsem až dosud nenavštěvoval normální školu."
"Jeden z důvodů," řekla jeho matka. Harry po ní střelil pohledem.
McGonagallová ze sebe vydala dlouhé hmmmm. "Nevzpomínám si, že bych kdy slyšela o podobném problému..." řekla pomalu. "Poradím se s madam Pomfreyovou a uvidíme, jestli nenavrhne nějaké medikamenty." Potom se jí tvář projasnila. "Ne, jsem si jistá, že to nebude problém. Najdu řešení tak či onak. A teď," její tvář znovu zvážněla, "jaké jsou ty další důvody?"
Harry se zamračil na své rodiče. "Mám mravní námitky proti takovému odvlékání dětí, na základě toho, že cítím, že bych neměl být nucen trpět nepřetržitě se zhoršující, zavrženíhodné selhání školního systému, pokud jde o poskytování učitelů nebo materiálů s minimální přiměřenou kvalitou."
Na to oba dva Harryho rodiče zavyli smíchy, jako by to všechno byl jeden velký vtip. "Ach," řekl Harryho otec s rozzářenýma očima, "tak proto jsi ve třetí třídě kousnul učitelku matematiky."
"Nevěděla, co je to logaritmus!"
"Samozřejmě," přisadila si Harryho matka. "A kousnout ji byla velmi dospělá reakce."
Harryho otec přikývl. "Velmi dobře zvážený postoj vůči všeobecnému problému učitelů, kteří nerozumnějí logaritmům."
"Bylo mi sedm let! Jak dlouho mi to ještě budete připomínat?"
"Já vím," řekla jeho matka s porozumněním, "kousneš jednoho učitele matematiky a slyšíš o tom až do smrti."
Harry se otočil k McGonagallové. "Tady! Vidíte s čím se tu musím potýkat!"
"Omluvte mě," řekla Petunia a utekla přes paravanové dveře na verandu, odkud byly její záchvaty smíchu stále poměrně dobře slyšitelné.
"Takže, ehm, takže." Zdálo se, že profesorka McGonagallová má z nějakého důvodu problém se správnou artikulací. "V Bradavicích netolerujeme žádné kousání profesorů, je to jasné, pane Pottere?"
Harry se na ni zamračil. "Fajn, nekousnu nikoho, kdo mě nekousne jako první."
Profesor Michael Verres-Evans musel nakrátko opustit místnost.
"Dobrá," povzdechla si McGonagallová, jakmile se Harryho rodiče ovládli a vrátili se do místnosti. "Dobrá. Myslím, že s ohledem na okolnosti, bych vás neměla brát na nákup vašich studijních materiálů dříve než den nebo dva před začátkem školy."
"Cože? Proč? Ostatní děti přece už kouzla znají, ne? Musím začít dohánět co nejdříve!"
"Buďte ujištěn, pane Pottere," odvětila profesorka McGonagallová, "že Bradavice jsou schopné naučit vás základům. A já mám takové podezření, pane Pottere, že kdybych vás nechala dva měsíce s vašemi učebnicemi, dokonce i kdybych vám při tom zabavila hůlku, až bych se do tohoto domu vrátila, našla bych tu jen obrovský kráter, ze kterého by se dmul fialový kouř, město všude kolem vylidněné a stáda planoucích zeber by terrorizovala to, co by ještě zbývalo z Británie."
Harryho matka a otec přikývli v perfektním unisonu.
"Mami! Tati!"