Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Známá neznámá [Octavie]

Epilóg

Známá neznámá [Octavie]
Vložené: Jimmi - 27.05. 2008 Téma: Známá neznámá [Octavie]
Jimmi nám napísal:
Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

„Happyend? On nám napsal happyend?!“ nevěřícně vyjekla Hermiona, když vztekle zaklapla tlustou knihu. Pak stejně vztekle vyškubla papírový kapesník z krabice ležící hned vedle ní, aby se mohla pořádně vysmrkat. Nečekala, že ji její vlastní příběh, který napsal Draco, přesně jak slíbil, tak dojme. Nechtěla, aby ji tak dojal. A už vůbec nechtěla, aby skončil přesně tak, jak celý život doufala – šťastně. Protože v tuto chvíli ve svém životě moc šťastných věcí neviděla.

Kromě svého syna, samozřejmě, své pýchy a radosti. Byl neuvěřitelně hodné a spokojené miminko. A Lucie, v jejím opatrovnictví se spravedlivě střídala s jejím otcem, i když ho už nikdy od té poslední chvíle v Bulharsku nespatřila. Lucinčino neustálé stěhování mezi nimi měla na starosti Luana.

Při vzpomínce na svou přítelkyni se musela usmát. Luana jí neskutečně se vším pomáhala, jako by se jí snažila vynahradit všechnu nespravedlnost, kterou na ní spáchal její bratr.
Hermona trochu zachmuřila svou tvář. Viktor ji z vězení, ve kterém skončil po svém soudu, neustále bombardoval dopisy. Přes polovinu jich sice zachytila Luana, ale některé se dostaly až k ní a bouřily jí nervy.

Pohledem znovu spočinula na knize, kterou právě dočetla. Z obálky se na ni téměř posměšně díval Draco chladným pohledem, připomínající mračna před bouří, plné rty měl zkřivené ironickým úsměškem a jen chvějící se nosní chřípí dokazovala, že při focení nebyl tak sebejistý, jak se snažil předvést...

Netrpělivě začala prsty odklepávat na desku knihy prsty rychlé staccato.
„Hajzl... Parchant!“ cedila naštvaně mezi zuby. „Jak mohl?! Jak si to jen mohl dovolit?!“
„Říkala jsi něco, Hermi?“

Do místnosti vběhla černovlasá dívka se zvědavě vykulenýma očima a nakrabatělým čelem. „Už jsi to dočetla? Co tomu říkáš? Právě v novinách psali, že to vypadá na knihu roku! Nepomlouvá tě tam? A půjčíš mi to teď?“ zahrnula svou přítelkyni svými otázkami.

„Happyend,“ odpověděla jí Hermiona jedním slovem. „Věřila bys tomu?“ Hlas měla rozčílením nepřirozeně zvýšený.

„Chceš říct, že Draco vás dal ve své knize dohromady?“ ujišťovala se udiveně Luana. „Chceš říct, že jsem vážně měla pravdu? Běž okamžitě za ním!“

Hermiona jen smutně zavrtěla hlavou a oroseným očima se na ni omluvně podívala.

„Já jsem se mu nabídla a on mě odmítl. To, že v té knize nás dal nakonec dohromady, neznamená vůbec nic, neznamená to, že změnil svoje rozhodnutí. Řekl, že mě nepřijme s mým synem, že kdykoli by ho viděl, musel by myslet na Viktora. A i kdybych teď Draca opravdu chtěla, co bych udělala s malým? Mám si ho strčit pod hábit a doufat, že si ho nevšimne? Mám na něj seslat kouzlo neviditelnosti? Já už nemůžu být bez svého syna, on je mojí součástí, stejně jako Lucie. A jestli mě Draco nechce celou, tak ať jde k šípku!“ uťala Hermiona jakoukoli další diskuzi a rozhodně kývla hlavou jako souhlas nad tím, co právě řekla.

„Já vím, že to máš těžké, Hermi... Ale myslím, že bys měla jít Dracovi říct, co si myslíš o jeho knize. Akorát dneska jsem četla reporty z tvého krámku a tvůj příběh se prodává v rekordním množství. Draco je teď úspěšný spisovatel, třeba už všechno vidí úplně jinak než předtím a čeká jen na tvoje rozhodnutí. A navíc si myslím, že je nejvyšší čas, abys mu představila svého syna, ať chce nebo ne. Měl by znát mladšího bratra své dcery...“ snažila se ji Luana přesvědčit celou sílou svého osobního kouzla. Hermiona se musela pobaveně usmát, když se v tváři druhé dívky objevily ďolíčky a veselá světélka v tmavě hnědých očích. „Dojdu ti pro něj, stejně se za chvíli probudí a bude chtít papat. Je tak rozkošný, myslím, že je celý po mně,“ prohlásila rozpustile a ještě na Hermionu mrkla, než vzduchem zavířily její dlouhé copy a ona rychle vyběhla z obývacího pokoje jejich nového domu.

Hermiona jen udiveně zavrtěla hlavou. Nechápala, jak jí Luana mohla tak snadno natlačit do situace, o které doufala, že se jí vyhne. Věděla, že se Draco jednoho krásného dne s jejím synem určitě potká, ale ani v nejdivočejších snech si nepředstavovala, že by mu ho sama nesla ukázat.
Srdce se jí málem rozskočilo mateřskou pýchou, když se Luana s dítětem vrátila do místnosti. I její ústa zdobil pyšný úsměv a něžně miminku broukala nějaký popěvek, zatímco ho nesla k jeho matce.

„Tak běžte, vy dva...“ vybídla je třesoucím hlasem a hlasitě popotáhla. „Já snad budu brečet... To je tak romantické. Zlomte vaz!“


Symbolicky si prstem vytřela neexistující slzu z koutku oka a svižně uskočila před Hermioniným plácnutím. Okamžitě se pohodlně usadila na pohovku a s nedočkavým výrazem se chopila knížky, která ležela zapomenutá na podlaze. Trochu provinile ji otevřela až na poslední stránce a četla nahlas.

„... a když jsem ji uviděl ve světle zapadajícího slunce, které pozlatilo její vlasy i pokožku a vytvořilo tak dojem, že se jedná o nadpozemskou bohyni, věděl jsem, že už jí nikdy nenechám jít, ať už nám osud přichystá cokoliv. Věděl jsem, že nic nemůže být horší, než život bez ní...“
Luana párkrát rychle zamrkala.

„Běž za ním okamžitě a střelhbitě teď hned!“ poručila jí a z otevřenou pusou otevřela knihu na začátku. „Protože bych tě musela zabít, kdybys to neudělala. Takové vyznání, to se jen tak neslyší. A navíc veřejné! Tak pěkně upaluj!“

O chvíli později Hermiona váhavě vystoupila z krbu v malém domě, o kterém věděla, že tam teď Draco bydlí. Zvědavě se rozhlédla po zeleně vymalovaném obývacím pokoji a nevěřícně zavrtěla hlavou, než se vydala dál. Měkce našlapovala po měkkém zelenkavém koberci a svoje miminko v náručí si tiskla pevně k sobě.

„Potřebuje paní s něčím pomoct?“

Leknutím nadskočila skoro metr nad zem, když se za ní ozval skřípavý hlas domácího skřítka a rychle se k němu otočila.

„Při-přišla jsem...“ zakoktala se nervozitou. Náhle nevěděla, co má říct.

„To je v pořádku, Picky, já se o paní postarám. Můžeš jít...“ poručil svému skřítkovi hlas, který slýchala každou noc ve svých snech. Nechala ho chvíli rezonovat celým svým tělem a rozkoší skoro zapomněla dýchat. Pak sebou prudce trhla. Nic takového neměla v úmyslu, když sem šla. Nechtěla se nechat znovu polapit jeho kouzlem. Ještě ho ani nespatřila a už si připadala, že místo kostí má v nohou rosol. Přivinula si své dítě blíž k sobě, aby ho neupustila a opatrně přešla k pohovce, na kterou si sedla.

Až v tu chvíli ho uviděla. Ten pohled jí vyrazil dech, i když měl delší vlasy, trochu zhubl a na sobě měl něco úplně jiného, od jejich posledního setkání jako by neuplynulo víc, než pět minut. Příchuť jejich polibku se znovu vznášela ve vzduchu.

Z podivného transu jí probralo až zabroukání jejího syna. S hrůzou si uvědomila, že než sem vyrazila, ani se neobtěžovala setřít slzy ze svých tváří nebo učesat ten rozcuch, který určitě měla místo vlasů. Ztěžka si povzdechla, když si chlapce trochu nadhodila v náručí, aby ho ujistila, že není sám.

„Myslel jsem, že Lucie k tobě má jít až zítra...“ promluvil Draco tiše, že mu sotva rozuměla.
Nečekaně ji ranilo to, že na ní ani nepodíval, díval se kamsi za ni. Přesto její zrak přilákaly jeho oči, které, ačkoli se snažil tvářit netečně, byly cokoli, jen ne chladné a nezúčastněné. „Stejně tady není, je na návštěvě u Dana Zabiniho...“

„Já...“ pokoušela se odpovědět, ale hlasivky ji zradily na plné čáře. Odkašlala si, než mohla začít znova: „Já jsem přišla za tebou...“

Očima ho hypnotizovala, aby se na ni podíval, ale ani její tvrzení ho nepřinutilo opustit pohledem zeď, kterou sledoval.

„Četla jsem tvoji knihu a... Je nádherná. Nikdy jsem nic krásnějšího nečetla. Jen jsem chtěla, abys to věděl...“

Když domluvila, místností se rozlehlo ohlušující ticho, rušené jen pravidelným tikáním velkých nástěnných hodin. Hermiona počítala sekundy, čekala, jestli muž proti ní promluví nebo jestli se na ni aspoň podívá.

Srdce se jí zrychlilo, až dosáhlo skoro dvojnásobné rychlosti než hodiny a dítě se začalo neklidně vrtět, že radši vstala a pomalými kroky přešla k oknu, aby se trochu upokojilo výhledem ven.
Zrovna zapadalo slunce. Vypadalo to, že celá obloha hoří, oranžové světlo laskavě zalévalo zahradu před domem. Čas jako by se pro tuto chvíli zastavil.

„Děkuju,“ pronesl chraplavě.

Už ani nečekala, že promluví, až jí to překvapilo.

„Psal jsem to pro tebe...“

Otočila se k němu i přesto, že se jí draly do očí slzy a něžně se na něj usmála.

„Přišla jsem ti někoho představit...“ Zazněl její jasný hlas místností, když pozvedla svého syna, aby mu Draco viděl do obličeje. „To je Godric Christian Granger.“

Godric se v její náruči rozpustile zasmál tomu, že mu ukáplo pár slin na sváteční hábit. Jeho matka si toho ni nevšimla, byla příliš zaneprázdněna tím, jak se snažila cokoli vyčíst z Dracovy tváře.

„Go-go...“ zakoktal se udiveně.

„Ne. Godric,“ opravila ho jemně. Ve zlatém světle se jí zableskly zuby, když rozšířila svůj úsměv. Byla radostí bez sebe, protože v jeho výrazu nevypozorovala žádný odpor nebo nenávist. „Když půjdeš blíž, uvidíš ho líp. Nekousne tě, neboj. Ještě nemá zuby...“

Skoro přestala dýchat, když k ní opravdu zamířil a cítila, že ani on nedýchá, když se nad jejím synem sklonil, aby si ho mohl pořádně prohlédnout.

Mírně se zamračila, když on se zamračil.

„Nevypadá jako Krum...“ utrousil zmateně. „Vždycky, když jsem si ho představoval, vypadal přesně jako Krum... Ale on vypadá jako ty...“

Jedním prstem něžně přejel po Godrikově tváři.

„Je tak heboučký... Je krásný, skoro jako Lucie, když byla v tomhle věku... Je krásný, stejně jako ty.“

Jeho pohled ji málem srazil na kolena. Draco se jí ze vzdálenosti jen několika centimetrů díval přímo do očí, přímo do duše a vypadal, že se mu ten pohled víc než líbí.

„Můžu si ho pochovat?“ zeptal se najednou.

„To snad není možný... Ty jsi vážně blázen, Malfoyi...“ vydechla tiše. Nemohla uvěřit svým uším. Nikdy si nemyslela, že to půjde tak hladce. Kdyby ovšem o něčem takovém vůbec přemýšlela, což nedělala. Nikdy si ani ve snu nepředstavovala, že by se Dracovi její syn mohl líbit. Mohl by... Mohl by? Rozčíleně zahnala jakékoli myšlenky pryč ze své hlavy. Bála se, že by mohla něco zakřiknout.

„Blázen?“ jakoby uvažoval Draco. Pak se ušklíbl. „Možná... Ale vždycky jenom do tebe.“

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre


Re: Epilóg Od: Gmajlcz - 11.02. 2023
Na téhle povídce se mi líbily ty překvapive zvraty, třeba to, jak se Draco znenadání ukázal být opravdovým kokotem. To se málokdy vidí. Spousta věcí takové klišé a najednou bum, realita a hlavní hrdinka si z toho nic nedělá a jede dál. Jinak děj vcelku postrádá logiku, ale to nevadí, protože to vnímám jako dokonalou parodii, typu Pytlakova schovanka.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Epilóg Od: silrien - 29.10. 2016
Povídku jsem napoprvé nedokázala přečíst. Tak moc jsem nenáviděla Kruma za to, že sebral Hermioně 6 let s dcerkou (byla jsem zrovna těhotná a velmi emotivní). Na podruhé už jsem to zvládla. Povídka je dosti drastická, ale zároveň je zde tak romantický Draco, který nutí číst dál. A epilog je krásné zakončení. Děkuji

Re: Epilóg Od: Thanan - 26.01. 2013
Úžasné, děkuji za překlad :-) jsem ráda že jsem si to mohla přečíst :-) 

Re: Epilóg Od: arkama - 15.01. 2013
Pekná poviedka:)) .  Možno sa k nej ešte časom vrátim. (nič mi v nej viac menej nevadilo, len tie Hermionine dve hlavy ..., tak to ee )  )

Re: Epilóg Od: Pet002 - 08.05. 2012
Krásná povídka, skvělý konec

Re: Epilóg Od: Michelle - 08.10. 2011
Napůl brečím,napůl se směju a nedokážu přestat,vem si,že je asi jedna hodina ráno a já zůstávám vzhůru,jen abych to celé dočetla..Nádhera!!

Re: Epilóg Od: nicco - 04.09. 2011
Bylo to moc krásné, jsem moc ráda, že jsou nakonec spolu. Děkuji

Re: Epilóg Od: Kallia - 01.08. 2011
Obávám se, že nedovedu slovy popsat, jak moc se mi tahle povídka líbila :D naprosto dokonalé... a Krum mi od tohoto okamžiku poleze ještě víc na nervy :DD

Re: Epilóg Od: Lenicka - 05.06. 2011
No tedy to jsem uz necekala ale povidka byla celkove uzasna :)

Re: Epilóg Od: Jacomo - 29.03. 2011
Jo, asi je to fakt slaďoučká romantika, ale... je to krásné. Četla jsem jedním dechem, v kuse, asi tři hodiny a nemohla se odtrhnout. Nevědět díky poznámce v úvodu, že to dobře skončí, tak jsem se snad klepala celou dobu. Líbí se mi zpracování jednotlivých postav - nešťastná, ale velmi silná Hermiona, romantický Draco (je značně OOC, ale nestěžuju si ), ďábelský Krum, sympatická Lucinka (škoda, že ke konci už nedostala moc prostoru) a zajímavé nové figurky Krumových sester (zajímavý nápad). A zrovna tak se mi zamlouval i příběh - stín poslední bitvy s jejím smutným dopadem, Obliviate, nové proroctví, únosy, těhotenství... fakt docela zauzlované. Jediné, co jsem trochu nevydýchala, byla vražda Dracovy tchýně, ale co už, nemusí být všechno dokonalé. Každopádně děkuju autorce i tobě Jimmi, že jsem si ten příběh mohla přečíst. Holt my ženské potřebujeme občas svou "dávku emocí"

Re: Epilóg Od: lucianna - 16.02. 2011
Toto bola naozaj nádherná poviedka. Už dlhšiu dobu som nečítala niečo čo by nebolo z prostredia Rokfortu a preto som túto zmenu uvítala. Priznávam sa, že keď som dočítala ten oficiálny koniec, tak som bola priam smutná, ale ten epilóg to trochu spravil. Celá poviedka bola nádherne preložená a ja naozaj ďakujem za to, že som si ju vôbec mohla prečítať.
Re: Epilóg Od: Jimmi - 16.02. 2011
Díky. To je ale originál poviedka od Oktávie. Z čias, keď som začínala a bolo tu len Their room a strašne prázdno. Pri pátraní na FF som prvý raz použila vyhľadávanie a češtinou našla toto. Napísala som jej a zistila, že existuje ešte na FF nezverejnený epilóg. Fialový archív v tom čase nešiel, takže toto bol pokus ako tú poviedku uchovať v celku. A hlavne sprístupniť ľuďom, pretože na FF by ju hľadal málokto.
Re: Epilóg Od: lucianna - 16.02. 2011
Aj tak je to super poviedka a naozaj si neviem predstaviť, čo by som robila, keby poviedky o Dracovi a Hermione neboli. Ale našťastie sú a mňa aj v takých smutných a zamračených dňoch ako je tento napĺňajú radosťou.

Re: Epilóg Od: Aha_Lucia - 23.01. 2011
to je šťastie, že máme epilóg.. cukla by som so sebou na podlahu, po poslednej kapitole pekný koniec.. láska hory prenáša, la la la
Re: Epilóg Od: Jimmi - 23.01. 2011
Díky, vďaka tvojmu komentáru som dobehla tie zameškané. Asi si budem musieť túto poviedku prečítať znova, nejako mi vyšumel dej. :D

Re: Epilóg Od: virulence100 - 04.01. 2011
ahoj, je to moc hezké a užasně napsané:-).. už je to dlouho co jsem to četla... myslíš, že by ses mohla zeptat jestli autorka napsala povídku Trable????to je užasná povídka a já jí nikde nemužu najít...
Re: Epilóg Od: Jimmi - 23.01. 2011
Ach, mne asi ušli všetky komentáre k tejto kapitole. Poslala som ti jej email cez súkromné správy. Beriem späť, tú poviedku som našla!!!!!

Re: Epilóg Od: linterna - 02.05. 2010
Ideální povídka na smutné propršené nedělní odpoledne. Trocha romantiky je v životě zapotřebí. Děkuji za překlad i za krásný konec. :-)

Re: Epilóg Od: Zuzana - 24.04. 2010
Vďaka za ten epilóg. Celá poviedka by bola až hnusne krutá, autorka je teda riadna tyranka, nechať Hermionu 6 rokov bez dcéry, Draca bez lásky, Viktora ovládnuť Hermionu urobiť jej dieťa, fuj teda fakt drsné. A ten logický koniec Malfoy nebude vychovávať dieťa niekoho iného. Ten epilóg si ale písala Ty Jimmi? Celá poviedka je písaná pekným štýlom, ale epilóg ju zachránil. Podľa mňa ten koniec po tom celom utrpení nebol vhodný. Len aj tak, Hermiona mu odpustila všetko príliš jednoducho :/
Re: Epilóg Od: Jimmi - 23.01. 2011
Jé, až teraz som si všimla tento komentár. Nie. Tú poviedku som našla na FF. Keďže myslím, že to bolo prvé Dramione v čitateľnom jazyku, napísala som autorke, či to nedokončila alebo či nemá ešte niečo. Napísala, že boli v starom archíve na českom fanfiction, ale že tam sa nedá dostať. No a že jedná s inou autorkou o tom, že sa jej poviedky zverejnia na jej webe. Tak som hneď ponúkla svoj (v tom čase tu bolo len Their Room, široko ďaleko prázno). Teraz keď som si vyhrabala tie maily, tak čítam pozornejšie: "I kdyz teda Zname nezname jsem udelala i alternativni konec, kde to dopadlo dobre" ... "posilam ti ten happyend... Je to vlastne happyend na prani jedne kamaradky." Tak je to plnohodný koniec alebo nie? Páni, to bolo dávno - máj 2008. Asi si to budem musieť znova prečítať, záver zaujal.
Re: Epilóg Od: Zuzana - 23.01. 2011
Ach ja som už v tom návale nových poviedok aj zabudla, že som sa na niečo pýtala. Ďakujem za odpoveď :) Som rada, že nakoniec vďaka tej kamarátke napísala autorka aj takýto koniec, lebo ako si spomínam, bolo dosť kruté skončiť tak, že nechá Hermionu samotnú a Draca v takom tom "zlom" obraze :) Niekedy sa smutný koniec k poviedke hodí, ale tu určite nie. A ja mám radšej tie happyendy.

Re: Epilóg Od: Goddy - 24.08. 2009
Přeslazené, přeakční, přepotterovsky světová záchrana... Prostě něco co se čte v neděli v noci a v pondělí k ránu :D ;)
Re: Epilóg Od: kometa - 31.10. 2009
Jé, tak to je přesný :-D Jen je zrovna sobota večer :-D

Re: Epilóg Od: Maya - 19.11. 2008
To bylo suprové :) Seděla jsem u počítače dvě hodiny neschopná se od toho odtrhnout :) Díky
Maya Od: Jimmi - 19.11. 2008
Dík, po tom komentári predtým (asi v polovici) som si pripadala divne, že sa mi také niečo páči. Moc díky.

Prehľad článkov k tejto téme:

.Octavie: ( Jimmi )27.05. 2008Epilóg
.Octavie: ( Jimmi )27.05. 200817. Hořký koniec
.Octavie: ( Jimmi )27.05. 200816. Záchrana
.Octavie: ( Jimmi )27.05. 200815. Pravdivé lži
.Octavie: ( Jimmi )27.05. 200814. Šach
.Octavie: ( Jimmi )27.05. 200813. Růže pro Draca
.Octavie: ( Jimmi )27.05. 200812. Paměť
.Octavie: ( Jimmi )27.05. 200811. Had
.Octavie: ( Jimmi )27.05. 200810. Nová naděje
.Octavie: ( Jimmi )27.05. 200809. Dílky skládačky
.Octavie: ( Jimmi )27.05. 200808. Zbabělá a zmatená
.Octavie: ( Jimmi )27.05. 200807. Kam patřím
.Octavie: ( Jimmi )27.05. 200806. Řešení
.Octavie: ( Jimmi )27.05. 200805. Dvě věže
.Octavie: ( Jimmi )27.05. 200804. Pýcha a předsudek
.Octavie: ( Jimmi )27.05. 200803. Probuzení
.Octavie: ( Jimmi )26.05. 200802. Šílená, Krásny
.Octavie: ( Jimmi )26.05. 200801. Lucie, postrach ulice
. Úvod k poviedkam: ( Jimmi )26.05. 2008Úvod