Preklady fanfiction Harryho Pottera

                         9. KAPITOLA RODIČOVSKÁ HÁDKA

Někdy si přeji, abych byla zvěromágem. Jako třeba teď. Kdybych se mohla proměnit v brouka, ptáka nebo i myš, mohla bych teď z šatny utéct a zbytek života prožít jako zvíře. Život by byl jednodušší, že? Páříte se se stovkami různých partnerů a nikdo se nestará, jestli to jsou vaši bratranci, nebo ne, protože šance, že ten, se kterým se páříte, je váš vzdálený bratranec, je vysoká. Ale zajímá vás to? Ne, protože jste zatracený hmyzák a nemáte páru, co to bratranec je. A kdybych byla zvíře a ke všemu těhotná, pravděpodobně bych své dítě, až by se narodilo, snědla. Problém vyřešen.

Ale bohužel, já jsem lidská čarodějka, lapená v šatně s Fredem, Jamesem, Alem, Dom a Malfoyem, kteří se na mě dívají s nefalšovaným údivem na tvářích. Dokonce nemůžu ani utéct, protože blokují dveře. A i kdybych ven utekla, byli by tu stovky studentů, kteří by se mi smáli a ukazovali by si na mě, jako bych byla šílenec.

James se z mých šokujících zpráv probere jako první. Rozpačitě si odkašle, rukou si prohrábne své černé vlasy (jako vždycky) a přitom si přešlápne.

"J - jak?" zeptá se nedůvěřivě.

"Chceš, abych ti to nakreslila?" odseknu naštvaně.

Co je to za směšnou otázku.

"Ne, myslím tím… kdo je otcem?"

Al, Fred a Dom přikývnou a Malfoy vypadá, že doufá, že řeknu nějaké jméno namátkou. Ale já neřeknu žádné jméno. Dál se dívám na Malfoye, jako bych se mu podvědomě snažila říct, že je to jeho dítě. On na mě jen zarytě zírá, protože tomuhle neuvěří, dokud to neřeknu.

"Počkej chvilku," řekne Al. "Proč se díváš na něj?"

Al se na mě a Malfoye dívá velmi zmateně. Dom se začne smát, ale je to až moc pronikavý a nervózní zvuk na to, aby byl skutečný.

"Děláš si srandu," směje se. "Tohle je jeden z těch tvých divných vtípků, viď Rose? Jako když si na výročí svatby babičky a dědečka pobíhala kolem oblečená jako mozkomor… jen to nechápeme, že?"

Stále nic neříkám a dívám se na svoje nohy, protože na Malfoye se už podívat nemůžu.

"Rose!" dožaduje se. "Řekni mi, že vtipkuješ."

Smutně zavrtím hlavou. Ach, proč se to muselo stát právě takto?

"On?" vykřikne Fred a ukazuje na Malfoye.

"To nemyslíš vážně, Zrzko," připojí se James.

Sotva je poslouchám. Dom úplně ztichne a Malfoy vypadá, že oněměl. Cítím, že se každou minutou rozbrečím.

"Jak jsi mohla být tak hloupá, Rose?" křičí Al, zní přesně jako táta.

"Prostě sklapni!" ječím. "Neříkáš mi nic nového, Ale!"

Al, James a Fred se teď otočí na Malfoye. Je o hodně bledší, než obvykle. Vypadá, jako by měl každou chvílí omdlít.

"Spal jsi s mou sestřenicí?" říká Al tiše, ale v jeho pevném hlase je zřetelně slyšet vztek.

"Já - já ehm..."

James a Fred vytáhnou své hůlky a namíří je na něj, ale když se rozletí dveře a dovnitř vejde trenér Wood a profesorka Changová, mírně je sníží. Wood vypadá opravdu rozčileně, zatímco Changová vypadá, jako by se právě měla rozbrečet – ostatně, tak vypadá pořád.

"O co tu sakra jde? Proč je tu polovina nebelvírského týmu? Malfoyi, v nebelvírských šatnách nemáte co pohledávat!" vyštěkne Wood.

"Pottere, Weasleyi, hůlky dolů," přikáže Changová.

Zdráhavě uposlechnou. Ani na sekundu však nikdo z nich nespustí z Malfoye oči.

"Rose, pojď se mnou," řekne Changová předtím, než energicky vyjde z šatny.

"Hej! Počkejte chvilku! Co bude se zápasem?" slyším Wooda volat, když následuji Changovou ze dveří. Ten chlap v těle opravdu nemá ani trošku citu. Changová jde opravdu rychle, takže za ní musím prakticky běžet, abych s ní udržela krok. Díkybohu, chodby ve škole jsou prázdné, protože každý bradavický student je na famfrpálovém hřišti a snaží se zjistit, o co jde. Changová mě dovede do ředitelny. Jakmile vejdeme do dveří, někdo mě pevně obejme –

"Teto Ginny?" zvolám.

"Profesor Kratiknot mě kontaktoval, když se nemohl spojit s tvými rodiči – nedělej si o ně starosti, jsou v pořádku – co se stalo?"

Kratiknot mě pobídne, abych si sedla na židli před jeho stolem a všechno vysvětlila. Jsem silně rozrušená na to, abych mohla souvisle přemýšlet, ale když skončím s vysvětlováním situace, Kratiknot vypadá překvapeně, Changová netečně, teta Ginny šokovaně, když slyší, kdo je otcem mého dítěte. No, tohle jsem vynechat nemohla, nebo ano?

"To je v pořádku, slečno Weasleyová," řekne Kratiknot laskavě. "Nejste první dívka v Bradavicích, která otěhotněla a pochybuji, že jste poslední."

Hmm, to je opravdu útěcha. A teď, co třeba vymazat vzpomínky každého bradavického studenta?

"Navštívila jste madam Pomfreyovou?" zeptá se.

"Ano, ve středu."

"A mluvila jste s Malfoyovými?"

Šlo by to ještě jednou? Malfoyovými?

Množné číslo?

Opravdu čeká, že si sednu nejen se Scorpiusem, ale i s Dracem a Astorií Malfoyovými a objasním jim situaci? Hmm, možná bych mohla pozvat své rodiče a máma by mohla znovu Draca praštit do ksichtu, jak to prý udělala ve třetím ročníku. Vůbec by to nebylo nemístné. Za takových pět let budu svému dítěti vyprávět příběh o tom: "Jak babička jednu střelila dědečkovi přímo do obličeje."

"Jak babička jednu střelila dědečkovi přímo do obličeje." škrtněte. I když moje máma opravdu není tak okouzlující, jakou ze sebe dělá. Jsem překvapená, že s takovými rodiči jsem celkem normální.

Dobře, pokud šestnáctiletá, těhotná holka, která ve své hlavě mluví sama se sebou a zvažuje, že svůj život (nebo posmrtný život) stráví v koupelně, znamená normální, tak to děkuju pěkně.

Zatímco Kratiknot o něčem nesouvisle mluvil, já jsem úplně vypla. Vypadá to, že ho neposlouchá ani profesorka Changová. Dívá se – ne, civí – na tetu Ginny s maximálním opovržením. Vidím, že teta Ginny se opravdu snaží, aby vypadala, že se zajímá o to, co Kratiknot říká, ale koutkem oka stále pozoruje Changovou. Ten pohled znám. Je to stejný pohled, kterým se dívá na Jamese, když provede něco opravdu špatného, jako třeba, když vyhodil do povětří kůlnu na zahradě. Nebo když nutil Ala, aby si hrál s obracečem času, když mu bylo asi sedm. Je to ten pohled, který má, když je na něco nebo na někoho naštvaná.

Před tím, než vůbec začnu zjišťovat, proč po sobě teta Ginny a Changová střílí smrtelnými pohledy, se asi čtyřicetiletá žena objeví v krbu za Kratiknotovým stolem. Leknutím nadskočí, ale když se otočí a zjistí, kdo to je, uklidní se.

"Ach, to jste vy, paní Weasleyová," řekne přátelsky.

Je to tetička Audrey, ale co ta tu dělá, je pro mě záhadou.

"Dobrý den, profesore. Ginny, doufám, že ti nevadí, když se přidám," řekne. "Rose, slyšela jsem o tvém – ehm – malém problému."

Pokaždé, když tetička Audrey mluví o něčem ostudném nebo pod její úroveň, používá slovo "malinký", jako by to tím chtěla zdůraznit. Například, pokaždé, když se strejdou Georgem mluví o "Kratochvilných Kouzelnických Kejklích", říká tomu "tvůj malý obchod žertů" a to je něco, co George strašně vytáčí. Je zkrátka tak otravná, jako strýc Percy, ne-li víc. Opravdu není nijak pozoruhodná žena. Ano, je pěkná v opravdu běžném smyslu, ale já mám tajné podezření, že se narodila bez charakteru. Své nevýrazné vlasy nenosí nikdy rozpuštěné, ale vždycky v pevném drdolu. Tuhle hroznou, červenou rtěnku nosí pořád a tváří se, jako by ji někdo hrozně urazil nebo jako by jí něco hrozně smrdělo přímo pod nosem. Dle mého názoru je strašně namyšlená a přitom nemá na co a u nás v rodině nejsem jediná, kdo si to myslí. Vím, že je babiččina nejméně oblíbená snacha. Máma se opravdu snaží být k ní milá, ale táta není schopný vydržet s ní v jedné místnosti víc než pět minut, aniž by vybouchl. Jednou jsem slyšela strejdu Harryho říkat, že je to čarodějnická verze jeho tety Petunie… ať už to znamená cokoliv.

"Co tady děláš?" zeptám se, snažím se neznít drze, ale nemyslím si, že by se to podařilo.

"No, slyšela jsem o tvé situaci - "

"Počkej, jak ses to sakra dozvěděla?" vykřiknu. Vím, že slovo "sakra" nevezme snadno, ale teď je mi to zatraceně jedno.

"No, byla jsem zrovna u Potterů, když Ginny dostala dopis od ředitele -"

"Audrey," zasáhne Ginny. "Řekla jsem ti, že to zvládnu sama."

"Ano, ano já vím, ale v množství je síla! Dva jsou více než jeden! Víc hlav víc ví!"

"Ano, to si dokážeme představit," řeknu sklesle. Ona je ten poslední člověk, kterého tady chci nebo potřebuji. Nepotřebuji, aby se na mě dívala skrz prsty, jako na nějaký odporný hmyz. Přesně tak se na mě teď dívá.

Ozve se zaklepání na dveře a dovnitř vejde Wood následovaný Malfoyem, který vypadá šokovaně a rozčileně najednou. Cítím, jak Ginny vedle mě znervózní a vezme mě za ruku, protože ví, že to budu potřebovat víc, než kdy jindy. A i když oceňuji vše, co pro mě udělala, opravdu si myslím, že potřebuji mámu.

"Tak," začne Wood. "Vysvětlí mi někdo, proč jeden z nejdůležitějších zápasů sezóny byl přerušen v polovině hry?"

"Woode," zasyčí Changová. "Myslíte vůbec někdy na něco jiného, než je Famfrpál?"

Wood chce protestovat, ale Kratiknot zdvihne drobnou dlaň, aby ho zastavil. I přes svou velikost má Kratiknot moc donutit Wooda sklapnout pouhým švihnutím ruky. Je očividné, že na velikosti nezáleží.

"Myslím, že náhradní zápas je v pořádku, Woode," řekne Kratiknot. "Prosím, rozhlaste, že hra je zrušena."

Wood vypadá vztekle, ale nehádá se. Vyběhne z kanceláře a zabouchne za sebou dveře, jako nějaký náladový puberťák. Ginny a já sedíme před Kratiknotem, zády k Malfoyovi, který vypadá, že není schopný promluvit. Tetička Audrey kontroluje svůj vzhled v zrcadle vedle portrétu profesora Brumbála. Jsem si jistá, že jsem ho viděla nad ní protočit oči.

"Pane Malfoyi, posaďte se," řekne Kratiknot a vyčaruje židli vedle mě. Fakt díky, pane.

Malfoy pomalu přijde k židli a sesune se do ní, záměrně ignoruje mé pohledy. Je rozhodnutý se na mě vůbec nepodívat. Vím, že ho nemůžu obviňovat – kdybych byla jím, taky bych se nenáviděla.

"Toto je očividně velmi citlivé téma," začne Kratiknot, ale je přerušen dvěma lidmi, kteří se objevili v krbu za jeho stolem. Rozpoznávám zrzavého muže, těsně následovaného kudrnatou ženou – mí rodiče. Očividně ignorují jeden druhého, stejně jako Malfoy mě.

"Rone! Hermiono!" vykřikne Ginny. Měla bych přiznat, že jsem opravdu šokovaná, že se nakonec ukázali a ke všemu spolu.

Táta vypadá, že chce na Malfoye skočit a uškrtit ho.

"Právě jsme dostali zprávu… byli jsme v Prasinkách, když nás sova našla," řekne máma. Co oni dělali v Prasinkách?

Máma si sedne na židli, kterou Kratiknot právě vykouzlil. Vypadá hrozně. Vím, že je to pouze týden od doby, kdy jsem ji viděla naposledy, ale vypadá, jako by se od té doby nečesala, na umytí už ani nepomýšlím a pod očima má tmavé kruhy. Táta nevypadá o moc lépe. Jeho vousy vypadají zanedbaně – máma ho vždycky nutí oholit se, ale teď vypadá, jako by se neholil nikdy. Ani jeho vlasy nejsou učesané a umyté – upřímně, co jsem udělala, že si zasloužím takové nechutné, smrduté rodiče?

Myslím doslova smrduté.

"Teď, když jsme tu všichni," začne Kratiknot znovu. "Jsou tu některé problémy, které potřebují -"

Z krbu za ním se ozve zvuk šlehajících plamenů a znovu přeruší jeho řeč.

"Ach pro lásku Merlinovu!" vypískne a otočí se, aby viděl příchozího.

Jako první vyjde vysoká, štíhlá žena s černými vlasy a velmi tmavýma očima. Díky světlé kůži a rudým rtům vypadá jako upír, ale když se na mě usměje, vypadá celkem přátelsky. A potom si uvědomím, že se neusmívá na mě – usmívá se na Malfoye.

"Scorpiusi, srdíčko, co se děje?" zeptá se žena, ohne se a políbí Scorpiuse na tvář. On ji odtlačí a tvář si otře.

"Neměla jsi chodit, mami," zamumlá.

To je Scorpiusova matka? Nikdy před tím jsem ji neviděla, protože každé září ho na nádraží King Cross bere jeho táta. Scorpius své mámě opravdu podobný není, až na jejich tmavé oči. Ale i tak, bylo by těžké poznat, že jsou příbuzní.

O pár vteřin později se v krbu objeví i muž a já okamžitě poznávám Draca Malfoye. Táta vypadá, že by chtěl spáchat vraždu. Za jeho dlouhými, střapatými, zrzavými vlasy můžu vidět jeho modré oči, zúžené odporem z příchodu Draca Malfoye. A očividně je to vzájemné. Draco je téměř holohlavý a ta trocha vlasů, která mu zůstala, je světlejší, než vlasy jeho syna.

"Pane a paní Malfoyovi," řekne Kratiknot, zatímco kouzlí další židle. Opravdu, je tu víc židlí, než v nějakém zatraceném obchodu s nábytkem.

"Začíná tu být nějak těsno," řekne Ginny, která si očividně všimla napětí, které se s každým novým příchozím zvětšuje. "Audrey, ty a já bychom se měly vrátit zpátky ke mně domů…"

"Hmm? Och, ano," řekne Audrey vzdáleně a upravuje se v zrcadle. Očividně si nevšimla mých, ani Malfoyových rodičů.

Ginny se na mě povzbudivě usměje, vezme tetičku Audrey za ruku a vtáhne ji do krbu. Vezme si plnou hrst letaxového prášku, řekne: "Dřevitá ulice" a zmizí v krbu. Audrey udělá to samé po té, co mámě, která se sotva koukala, naznačí: "Pošli mi sovu".

"Takže, jak jsem říkal," pokračuje Kratiknot, "je - "

"Scorpiusi," řekne Draco afektovaně pomalu, jako by Kratiknot vůbec nemluvil. Ten vyskočí ze židle, těžce si povzdychne a odkráčí, jako by přiznal porážku. Vypadá to, že si toho nikdo nevšiml. Páni, jsme schopni donutit ředitele odejít z jeho vlastní kanceláře.

"O co tady sakra jde?" vypálí Draco na svého syna. Malfoy jen pokrčí rameny. Hlavu si podpírá rukou a záměrně čumí do země.

"Nedělej, že mě neslyšíš," zasyčí Draco. "Co jsi udělal tentokrát?"

"Draco," řekne paní Malfoyová jemně, ale její manžel ji utiší.

"Podívej, víme, že je to vážné – už předtím jsme dostávali sovy, ale nikdy jsme nebyli voláni urgentně! Tentokrát jsi to musel vážně podělat!" říká Draco, jeho hlas nabývá na síle a hlasitosti s každým dalším slovem.

"A to je všechno, co jsem, ne? Jedno velké zklamání," zamručí Scorpius.

"Ani se neopovažuj zavést řeč jinam!" ječí Draco. "Řekni nám, co jsi udělal!"

"Očividně jsem ji zbouchnul!" zakřičí Scorpius, ukazuje na mě, ale stále se na mě nedívá. Nemůžu předstírat, že mě to neranilo.

Ach ne, Draco se na mě chystá vystartovat… jakže se dělá to omračovací kouzlo?

"Co?" šeptá Draco znechuceně. Pohledy paní Malfoyové a Draca teď směřují zpátky na Scorpiuse.

"Ji?" křičí Draco. "Weasleyovou? Spal jsi s Weasleyovou?"

Táta najednou vstane. Je mnohem vyšší než Draco, ale ten nevypadá nijak zastrašeně.

"Sklapni, Malfoyi," vyštěkne táta.

"Zajímalo mě, kdy ses chystal promluvit, Weasley," vysmíval se Draco. "Nakonec nám páteř dorostla?"

"Prokleju tě až do příštího týdne, jestli nesklapneš," zasyčí táta. Máma vstane a snaží se tátu uklidnit, ale on ji jen odstrčí. Draco udělá to stejné své ženě, Astorii.

"Tohle je tvoje chyba, Weaslíku," řekne Draco. "Tvoje domýšlivá malá běhna zničí všechny šance mého syna na dobré místo na ministerstvu."

Táta se na Draca vrhne, ale Scorpius se tam dostane dřív a svého otce praští tak silně, že s bouchnutím spadne na zem. Astoria zalapá po dechu a ústa si překryje rukou.

"Takhle - o - ní - nemluv," syčí Scorpius.

Draco hledí na svého syna, oči má rozšířené šokem a vztekem. Chvíli nikdo nepromluví – dokonce i máma s tátou zapomenou na své malicherné tahanice a dívají se šokovaně jeden na druhého. Astoria vypadá tak zahanbeně svým manželem a synem, že mi jí je skoro líto.

"Dal jsem ti všechno," šeptá Draco a z nosu si stírá krev. "Nejsi nic než nevděčný, zkažený, malý fakan!"

"Čí je tohle chyba? Tvůj otec Smrtijed zkazil tebe, stejně jako můj otec Smrtijed zkazil mě!" křičí Scorpius.

Páni, to je napětí.

Vážně, můžu ho téměř vidět.

Scorpius, s posledním opovrhujícím pohledem na Draca, vystřelí z kanceláře a zabouchne za sebou dveře. Astoria přiběhne k Dracovi a s pomocí hůlky napravuje jeho nos. Draco se zvedne a otočí se k mým rodičům, s krví stále na své bradě a košili.

"Slibuju," řekne hrozivě. "Že můj kluk nebude mít nic společného s ní -" ukáže na mě, - "nebo s jejím děckem. To vám zaručuji."

A bez dalšího slova zmizí v plamenech.

"Já… já se moc omlouvám," řekne mně a mé mámě Astoria Malfoyová. "On… on je jen.."

Hlas se jí vytratí. Máma chápavě přikývne a Astoria následuje Draca do krbu. To se svého syna prostě vzdají, v situaci, jako je tato? Páni, a to jsem si myslela, že naši jsou hrozní. Přinejmenším tu zůstali, abych si s nimi mohla promluvit. I když, já jsem jim nerozbila nos.

A teď jsme v Kratiknotově kanceláři jen já, máma a táta. Máma ke mně přiběhne a obejme mě, jako bychom se neviděly měsíce.

"Ach Rose, mysleli jsme si, že se stalo něco hrozného, když jsme dostali dopis. Jsem tak ráda, že jsi v pořádku."

"V pořádku?" vykřiknu. "Ty si myslíš, že jsem v pořádku? Laura Phelpsová rozhlásila celé škole, že jsem těhotná a ty si myslíš, že jsem v pořádku?"

Táta si rozpačitě odkašle. Nikdo z nás pár minut nic neříká.

"Takže…" začnu. "Vy dva jste se dali dohromady?"

Máma se zamračí a táta se podívá na podlahu, jeho uši nabírají červeň. Beru to jako ne.

"Poslouchej, srdíčko," řekne máma. "Chápeme, že jsi v tuto chvíli pod velkým stresem a nám je líto, že toho na tebe nakládáme ještě víc… to ale neznamená, že bychom tě neměli rádi -"

"Rozvádíte se?" vyprsknu.

Máma s tátou se na sebe dívají rozpačitě.

"Ehm," začne táta. "Jenom si… dáváme pauzu."

Ach, jak moc jako Rachel a Ross.

"Na nějakou dobu zůstávám v Prasinkách," říká máma. " Takže můžu být u tebe, když mě budeš potřebovat. Tvůj táta mi jen pomáhal se stěhováním, když jsme dostali dopis."

"A co ty?" zeptám se. "Ty u mě nechceš být?"

"Nezačínej Rose," řekne táta unaveně. Nesnáším, že mi už neříká: "Rosie". Jako by konečně přijal, že jsem předčasně dospěla.

Aniž bych něco řekla, uteču z kanceláře se slzami v očích. Můj život už horší být nemůže. Do této nefunkční, rozbité rodiny, ve které jsem nucena žít, přece nemůžu přivést dítě. Oba jeho dědečkové ho budou nenávidět – co by to bylo za prostředí pro dítě? Nemůžu to udělat. Jen jsem se šálila, když jsem si myslela, že bych mohla.

Utíkám a utíkám chodbami. Lidé na mě ukazují a šeptají si – je to jako můj první den v Bradavicích, kdy lidé ukazovali na Ala, mě a Dom, protože jsme příbuzní s Harrym Potterem. Ale tohle je horší. Jsem důvodem k smíchu pro celou školu.

Teď utíkám opravdu rychle a můj zrak je opravdu rozmazaný, protože hodně pláču. Dokonce ani nevím, kam běžím. Náhodou najdu prázdnou chodbu a sednu si do rohu, protože kdybych běžela dál, asi bych dostala kolaps. Přeju si, abych právě teď měla Jamesův neviditelný plášť. Někdo si odkašle.

A je tu on, stojí přímo přede mnou, naprosto sklíčený pohled na jeho tváři – ten debilní, skotský, blonďatý, atraktivní mizera. Opře se o zeď naproti mě a sveze se na zem, takže jsme na stejné úrovni.

"Proč jsi mi to neřekla?" zeptá se Malfoy tiše.

"Nevím," pokrčím rameny. "Nevěděla jsem jak."

"Nenapadlo tě, že mám právo to vědět?" řekne naštvaně.

"A kdy jsem ti to měla sakra říct?" vyštěknu. "Zatímco ses muchloval s Dom?"

"A co třeba, když jsem se muchloval s TEBOU?"

"Prostě to nech být, Malfoyi" povzdychnu si. "Nemáš se čeho obávat."

"Budu tátou a nemám se čeho obávat?" řekne nedůvěřivě.

"Nemáš," řeknu. "Protože tátou nebudeš."

Vypadá hodně zmateně a hlavu nakloní na stranu způsobem, který shledám roztomilým. Ach ano, takhle už přemýšlet nesmím. Oficiálně zahodím všechny šance, které jsem s ním měla.

"To dítě dám k adopci."