Preklady fanfiction Harryho Pottera

Střežení draků

Harry stál na famfrpálovém hřišti a slunce ho hřálo do zad. Kolem něj se prohnal slabý vánek, jemně mu pocuchal vlasy a přitiskl mu tmavý hábit k nohám. Úhledně zastřižená tráva na prázdném hřišti rozprostírajícím se před ním byla čistá a leskla se rosou. Zvedl ruku, aby se poškrábal na hlavě – a v půli pohybu ztuhl. Zmateně svraštil obočí a zahleděl se na vlnící se plachtu na havraspárské tribuně, jejíž modročerná látka se lehce třepetala ve větru. Pomalu se rozhlédl a zapátral po čarodracích; a úplně znehybněl, protože spatřil Raveanu. Otočil se k ní čelem a trpělivě čekal, až k němu dojde.

„Potřebuješ mě,” pronesla černovlasá čarodějka, kráčející po trávníku k němu. Cestou zaklonila hlavu a pohlédla na oblohu, přičemž zvedla svou drobnou ruku, aby si zastínila oči. Sukně kolem ní vířila a odhalovala elegantní černé botky i stříbrný jílec dýky zasunuté do koženého pouzdra.

Harry se kousl do rtu, zvedl bradu k nebi a sevřel ruce v pěsti. Chvíli její slova zvažoval, a pak pomalu přikývl a vrátil svůj pohled k ní. „Nejspíš ano,” připustil neochotně.

Raveana zvolna sklonila hlavu a střetla se s jeho očima. Rty jí zvlnil drobný úsměv a lehce pokývla, jako by tu odpověď celou dobu znala. „Já, Raveana, nemám moc ani sílu, které bude tvůj úkol žádat. Pomoc musíš hledat jinde, mladý Harry.”

„Ale –” začal Harry, jen aby zase zmlkl, protože čarodějka ladně zvedla ruku a pozvedla tmavé obočí. Zamračil se, stiskl rty a zaškaredil se na ni; ruce po jeho bocích se opět sevřely v pěst. Očima sledoval pomalý pohyb jejího ukazováku – a vykulil je, když spočinuly na drakovi, který tiše postával za ním.

„Nejsem nic než střípek vzpomínky. Kus minulosti, který ožil v tvé mysli,” zašeptala Raveana a s nataženou rukou vykročila k mohutnému rudému čarodrakovi. Cosi k němu tiše zamumlala a v láskyplném gestu mu prsty přejela po hedvábných šupinách. Věnovala zvířeti poslední pohlazení, otočila se a zamířila zpět k Harrymu; zastavila se, až když mu její sukně pleskla o nohy.

Harry hleděl do jejích třpytivých smaragdových očí; byl dost blízko, aby viděl drobné modré bublinky, které se v nich objevovaly. „Co mám dělat? Jak je mám chránit, když už mi na ramenou leží osud celého kouzelnického světa?” naléhal frustrovaně, a pak zaťal zuby a čekal na odpověď.

„Vědění, kterého je ti třeba, leží na dosah. Stačí jen natáhnout ruku a chopit se ho.” Raveana se sladce usmála, naklonila se, dotkla se chladným konečkem prstu jeho tváře a pomalu o krok ustoupila. „Veliká moc čeká; stačí se jen dívat a ona si tě najde. Až se budeš cítit slabý, opři se o draka – on má sílu pronést tě i tou nejhorší z bitev.” Na znamení rozloučení sklonila hlavu, otočila se a vydala se pryč. Vlasy i plášť jí bičoval vítr.

„A z útesu mě shodit nechceš?” zahulákal Harry do jejích zad a udělal pár kroků za vzdalující se postavou. Pak zavrtěl hlavou nad tou spletí hádanek a nesmyslů, kterými ho právě nakrmila, přimhouřil oči a vztekle zaklel. Pár vteřin poté, co nadávka opustila jeho ústa, se pod ním rozevřela země a on se řítil vstříc hladině temné vody.

***

Harry se s trhnutím posadil a zalapal po dechu; zápisník, který mu spočíval na hrudi, mu sklouzl do klína a rozevřel se. Zvedl ruku, promnul si obličej a mrkl na oblohu – rozprostírala se nad ním zbarvená do bleděmodra. Široce zívl, pohnul rukou a zvedl kožený zápisník před sebe. Zíral na něj, jako by v sobě skrýval odpověď na všechny jeho problémy. Zavrtěl hlavou, hlasitě si odfrkl a prohrábl si vlasy.

„Dobré ráno, Harry,” pozdravil ho veselý hlas.

Harry se na zemi otočil, povytáhl obočí a nevěřícně zamžoural na Lenku Láskorádovou. Plavovlasá čarodějka stála na okraji famfrpálového hřiště s napůl snědeným jablkem v ruce a zasněně hleděla na malého draka, který seděl před ní. „Dobré, Lenko,” odpověděl Harry vyrovnaně a vstal. Prohnul se v zádech, protáhl si paže nad hlavou a roztáhl prsty, aby rozhýbal ztuhlé a rozbolavělé svaly po noci strávené na zemi.

„S tatínkem jsme strávili dva měsíce v egyptské poušti hledáním klanu písečných hadů. Jsou to velmi plaší draci, abys věděl,” vysvětlila Lenka, ukousla si další sousto a naklonila hlavu, aby si čarodraka velikosti poníka mohla lépe prohlédnout.

Harry sledoval její pohled k Esdře a ulehčeně vydechl, když malá dračice jen natočila hlavu a pozorovala čarodějku třpytivýma jantarovýma očima. „Nepředpokládám, že jsi otci poslala sovu se zprávou o čarodracích, že ne?” zeptal se tiše a rychle draky přepočítal, aby se ujistil, že je celý klan pohromadě. Prst se mu zastavil na F’lar a očima přejížděl hřiště v pátrání po F’lorovi. Když modrého draka objevil usazeného na jedné z kymácejících se brankových obručí, vydechl úlevou; čarodrak měl rozvinutá křídla, aby lépe zachytil hřejivé sluneční paprsky.

„Ale ne, sovy jsou přece všechny v karanténě. Hrozný případ soví chřipky,” informovala ho Lenka a znovu se zakousla do jablka. Pomalu ho žvýkala a pohledem bloudila po dracích rozvalených v trávě. Slabý vánek, který s vycházejícím sluncem zesílil, jí čechral vlasy a jemně si pohrával s jejím dlouhým pláštěm.

„Soví chřipky?” zeptal se Harry tiše a prudce se otočil, protože F’lor ze svého stanoviště varovně štěkl. Než volání doznělo, zbytek čarodraků se s rozevřenými křídly a rozšířenými nozdrami zvedl. Bylo to hluboké basové zadunění, které vydal Basta, co klan přimělo vrátit se na původní místa, ulehnout zpátky na trávník a pohodlně se natáhnout. Pohled na Hermionu, Rona, Blaise a Pansy, kteří k nim rázovali, vyloudil Harrymu úsměv na tváři, a tak jim zamával na uvítanou. „Dobré ráno!”

„Ránko, Harry,” zavolal Ron, zajel rukou do kapsy a vylovil krajíc chleba s máslem, který si tam schoval, než ho Hermiona stihla vystrkat z Velké síně. Z druhé kapsy vytáhl pomeranč a hodil ho černovlasému kamarádovi.

„Díky, Rone.” Harry přijal ovoce kývnutím a začal ho loupat, přičemž očima těkal mezi draky a svými přáteli.

„Tak tohle jsou poslední čarodraci?” zeptala se zaujatě Hermiona, která pozorovala velké tvory s očima navrch hlavy. Přitáhla si plášť k tělu a procházela před nimi; v duchu si u každého, kterého míjela, určovala plemeno.

Harry přikývl, schoval pomeranč a došel tam, kde Esdra podezřívavě očichávala lem Blaisova pláště. „Tohle je Esdra,” řekl a položil dlaň na hlavu malé zlaté dračice. Podrbal ji, a pak sjel prsty po jejím hřbetě až mezi částečně svinutá, pískově zbarvená křídla. Hravě zatahal za špičku jednoho z nich a přešel k dalšímu drakovi.

„Černá dáma,” představil obrovskou tmavou dračici a mávl jejím směrem. S lehkým úsměvem minul sibiřského stínového; švihnutí ocasu i zlomyslný záblesk ve stříbrných očích nechal bez povšimnutí. Uhnul před černostříbrným křídlem, které se znenadání rozevřelo, a jen taktak se vyhnul ráně do hlavy. „Tohle je F’lar.” Samice zelenohřbetého čarodraka si skupinku pečlivě prohlédla, načež zasunula hlavu pod jedno ze svých zelených křídel.

„F’lor,” ukázal Harry na velkého modrého draka, který držel stráž na jedné z famfrpálových obručí. „Tvoří pár,” vysvětlil a pokračoval dál podél řady, až se zastavil před malým bílozlatým čarodrakem. Ten po něm střelil přimhouřeným pohledem a okamžitě se otočil zády; ocas jen zasyčel v trávě. „Stříbrný jestřáb. Zdá se, že má radši Draca než mě.”

„Tohle je Druid,” zamumlal a vrhl po studenodechém varovný pohled, protože se mu u nozder formovala jemná bílá mlha. Sněhobílý drak hlasitě zafuněl, obláček vtáhl zpátky a zavřel své koulející se oranžové oči. „A tohle je Basta,” zastavil se Harry s úsměvem před obrovským rudým drakem a zvedl ruku. Dračí král sklonil hlavu, vtiskl čenich do kouzelníkovy zdvižené dlaně a pomalu vydechl.

„A co tamten?” zeptala se Lenka a ukázala na draka, který tiše seděl za Bastou. Jeho kovová kůže se ve slunečním světle třpytila, a jak se pod pohledy skupinky ošíval, barva jeho šupin se měnila ze zelené až do fialové.

Harry stáhl obočí a spustil ruce k bokům; levá mu vklouzla do kapsy a spočinula na kožených deskách zápisníku. „Raveana ho nikdy nepojmenovala.”

„Jak vlastně znáš jejich jména, Harry?” zeptala se Hermiona tiše a opatrně se přiblížila k Druidovi. Pomalu natáhla jednu ruku a snažila se viditelně netřást, zatímco bílý čarodrak sklonil hlavu a očichával vzduch u konečků jejích prstů. Když studenodechý zvedl hlavu a vrátil se do svého stoického postoje, Hermiona dlouze vydechla. Tráva pod drakovými drápy se pomalu pokrývala jinovatkou.

„Raveana si na Šíravě vedla deník. Našli jsme ho s Dracem,” odpověděl Harry a prsty znovu přejel po malé kožené knížce ve své kapse. Zaklonil hlavu, zadíval se na oblohu a kousl se do rtu. Deník obsahoval pár zajímavých informaci, možná i o něco víc než zápisník. On ale potřeboval ještě další vědomosti – něco, co by to pouto vysvětlilo do hloubky.

„Škoda, že neexistují žádné další materiály, ze kterých by ses o nich mohl něco dozvědět,” zamumlal Blaise a neklidně přešlápl, protože ho Esdra obcházela. Kouzelník nervózně zacouval blíž k Pansy a Lence.

Harry znenadání luskl prsty a vykulil své smaragdové oči, protože si na cosi vzpomněl. Trezor, ze kterého zápisník pocházel, obsahoval i další věci – a všechny teď ležely v jeho osobním trezoru. Třeba se mezi nimi skrývala další kniha, něco, co by mu poskytlo informace potřebné pro nadcházející bitvu. Sama Raveana přece řekla, že vědění, které potřebuje, leží na dosah. A pak se probudil s jejím zápisníkem na hrudi, pod svou rukou. Uniklo mu tiché zasmání nad čarodějčinými chytrými slovy – možná mu Raveana dala odpověď na všechny jeho problémy.

„Musím za Brumbálem!” zvolal a začal se pozadu vzdalovat od skupinky. Krátce jim zamával, otočil se na patě a rozběhl se. Pak se smykem zastavil na opačné straně hřiště, znovu se k nim obrátil a přiložil dlaně k ústům. „Pohlídejte mi draky!”

„Pohlídejte draky?” zabručel Blaise a s pozvednutým obočím se zahleděl na sedm čarodraků seřazených za nimi. Vzápětí svraštil obočí, protože draci sklonili hlavy, zaostřili své pohledy na něj a začali tiše mručet. „Proč je máme hlídat zrovna my?”

Hermiona sebou trhla a zvedla ruce k uším, protože jeden z draků rozevřel křídla, zvrátil hlavu dozadu, zavřeštěl směrem k nebi a vymrštil se vzhůru. Na opačné straně hřiště mu odpověděl modrý drak a vyzývavě švihl ocasem. „Jdu pro Hagrida,” zašeptala a kousla se do rtu, protože obruč, na které drak seděl, se nebezpečně rozhoupala.

„Navrhuji, aby sis pospíšila,” pronesl Blaise nevýrazně a vyjeveně sledoval, jak jeden z bílých draků odfrkl směrem k velkému šarlatovému čarodrakovi ledovou kouli. Čtyři studenti, kteří na hřišti zůstali, si vyměnili ustarané pohledy a schoulení k sobě se stáhli k patě zmijozelské tribuny, kde se všichni svezli do trávy a sledovali hemžící se velké tvory. Draci po sobě chňapali a vrčeli, drápy rvaly z trávníku celé pásy a z rozšířených nozder jim stoupal kouř a pára. Ani jeden ze studentů nepomyslel na vyučování; všechny bezezbytku pohltil úkol dělat klanu čarodraků chůvy.

***

Draco dokončil poslední úpravy na pergamenu ležícím před ním na stole. Ztěžka si povzdechl, pomalu se narovnal a podepřel si dlaněmi kříž. Hrubopis notového zápisu dopsal už časně ráno – plný narychlo přeškrtaných not a inkoustových kaněk. Promnul si oči prsty od inkoustu, ztuhle vstal a mrkl oknem ložnice na oblohu. Po bledě modré pláni beze spěchu pluly nadýchané mraky prosvětlené zářícím sluncem.

Zavrtěl hlavou, shrnul hromádku papírů k sobě, vytáhl zásuvku stolu, noty do ní úhledně uložil a pevně ji zavřel. Pomalu se protáhl, podíval se na hodiny na stěně a zamířil ke dveřím; při pomyšlení na teplou snídani, která čekala dole, mu zakručelo v břiše. Cesta do malé jídelny proběhla poklidně a bez zádrhelů – šance, že by matka byla v tuhle ranní hodinu vzhůru, byla mizivá. Poněkud ho však zklamalo, když v čele stolu našel mlčky sedět otce s Denním věštcem pevně sevřeným v jedné ruce.

„Dobré ráno, Draco,” zamumlal Lucius Malfoy, položil noviny na stůl vedle prázdného talíře, opřel se a sáhl po šálku kávy.

Draco odpověděl na otcův pozdrav kývnutím, naplnil si u příručního stolku talíř a odkráčel na své místo u dlouhé tabule. Opatrně položil talíř na tmavé dřevo, prohrábl si vlasy a posadil se na židli. „Dobré,” zahučel a natáhl se po elegantním šálku kouřícího čaje, který se před ním zhmotnil. Opatrně usrkl, povzdechl si a svezl se hlouběji do židle, přičemž si vychutnával teplo i chuť nápoje.

Lucius povytáhl obočí a obrátil list; bledé oči nepřítomně přejížděly po drobně tištěném písmu. „Jaká byla noc?” zeptal se syna tiše a dopil poslední lok kávy ze dna šálku. Cvrnknutím prstů pokynul jednomu z čekajících domácích skřítků, aby mu ho znovu naplnil.

„Klidná,” odpověděl Draco a ochutnal míchaná vajíčka, která si vybral. Nad jejich chutí málem slastně zasténal; místo toho se raději opřel a stočil pohled k otci. „Kde je moje flétna?”

„Má ji Voldemort,” odvětil Lucius vyrovnaně, rozevřel znovu noviny a otočil stránku, aniž by na Draca pohlédl. Nad titulkem jednoho článku povytáhl obočí, zvedl tedy noviny a přidržel si je blíž u obličeje. „Žije v přesvědčení, že vlastní Dračí mordu.” Po těchto slovech si přendal Denního věštce do levé ruky a druhou sáhl po šálku s kávou.

Draco se zarazil s vidličkou na půli cesty k ústům, naklonil hlavu ke straně a zvedl zrak k otci. „Ty jsi mu dal moji flétnu?” zeptal se a podrážděně zavrtěl hlavou. Vrátil se k jídlu, ale v duchu přemítal, jak přesně otec hodlá Pánovi zla vysvětlit záměnu fléten. Jakmile dojedl a dopil, omluvil se otci a opustil jídelnu.

Vydal se zpátky do své ložnice a loudavě procházel chodbami domu, který pomalu ožíval. Domácí skřítci postupně uklízeli jednotlivé pokoje, otevírali okna a rozhrnovali závěsy. Když Draco vešel do své ložnice, zamířil rovnou k psacímu stolu. Vytáhl noty, které uložil do zásuvky, sebral z nočního stolku Dračí mordu a vyšel ven.

Nikdy předtím nedostal příležitost zahrát si celou přivolávací píseň, což ho stavělo před menší dilema. Kdyby ji nacvičoval teď, riskoval, že draky odvolá z ochrany Harryho a Bradavic. Kdyby se ale rozhodl necvičit, hrozilo, že ji poplete ve chvíli, kdy na tom bude opravdu záležet. Frustrovaně dlouze vydechl a vydal se po chodbě do malého hudebního salonku.

Tam pomalu přistoupil ke klavíru osaměle stojícímu v rohu a povytáhl obočí nad vrstvou prachu, která se usadila na klávesách ze slonoviny. Opatrně položil stříbrnou flétnu sedačku, rozestavil noty na malý pultík a obezřetně se usadil vedle lesknoucího se nástroje. Jeho prsty se na okamžik vznášely nad klávesami a jejich konečky zlehka laskaly zestárlou slonovinu. Pak se zhluboka nadechl, položil ruce na správné místo a zvedl oči k notám.

První tón zahrál nesměle a napínal uši, aby rozeznal, jestli je nástroj vůbec naladěný. Když zazněl čistě, přelétl Dracovi po tváři drobný úsměv a prsty se lehce rozeběhly po klávesách. Uvolnil se a začal pečlivě přehrávat rozvernou melodii, tu a tam se zastavil, aby zopakoval řádek nebo sérii not. Náhle se ohlédl přes rameno, protože přes klaviaturu padl stín, a spatřil matčiny zářící oči.

„Pořád hraješ nádherně, drahoušku,” zatrylkovala Narcisa a jedním prstem pohupovala sem a tam do rytmu melodie. Po chvíli se šťastně usmála, políbila ho na temeno a odcupitala z místnosti za pobrukování refrénu.

Blonďák si nad matčiným stavem způsobeným alkoholem povzdechl a vrátil se ke klavíru; prsty se mu svižně znovu roztančily po klávesách. Když si byl jistý, že má celou skladbu v paměti, obrátil noty lícem dolů, zavřel oči a nechal mysl, aby vedla jeho prsty. Když skladbu dovedl k závěru bez jediného zadrhnutí, koutky rtů se mu zvedly v pyšném úsměvu a prsty přejely po klávesách v gestu finální tečky.

„To je celé?” ozval se ode dveří hlas a přiměl ho otočit se a zahledět se na prahu arogantně postávajícího otce.

Draco přimhouřil oči, zvedl se ze sedačky a prohlásil: „Ano.“ Na to sebral noty i Dračí mordu a došel k Luciusovi.

Starší kouzelník přikývl, pohlédl synovi do očí a přehodil si vlasy přes rameno. „Očekává se, že dnes večer zahraješ před Pánem zla. Buď připraven.” Věnoval Dracovi rázné kývnutí, otočil se na patě, odkráčel směrem k pokoji, který sdílel s Narcisou.

Draco s vyschlými ústy zíral na otcova záda a Dračí morda mu ztěžkla v ruce. Kousl se do rtu, napřímil se a zvedl bradu – on byl připravený a mohl jen doufat, že Harry taky. S touto myšlenkou vykročil na chodbu a cestou kolem dveří rodičovské ložnice na ně krátce pohlédl. Už neměli na výběr. Voldemortův pád by mohl nastat dnes v noci – a spolu s ním i jistota, že čarodraci zůstanou chránění.