Preklady fanfiction Harryho Pottera

Nesnáze s draky

Draco vytřepal ubrousek, položil si ho na klín a roztržitým pohybem bílou látku uhladil. Sesunul se na tvrdé dřevěné židli níž a sledoval, jak domácí skřítek poslušně plní sklenky na víno rozestavené před každým talířem. Líně zvedl ruku a prohrábl si vlasy, aby si sčesal vlhké prameny z tváře. Vzápětí se narovnal, protože dveře na konci místnosti se rozlétly a v nich se objevila jeho matka v celé své kráse. Čarodějčiny bledé oči se rozjasnily, slabě tleskla a rozběhla se k němu – přičemž upustila prázdnou sklenku, kterou držela. Když sklo dopadlo na podlahu a roztříštilo se, blonďák sebou trhl, povzdechl si a lehce zavrtěl hlavou.

„Draco, drahoušku, jak je ve škole?” zacukrovala Narcisa, která se zastavila u synovy židle a vtiskla mu do vlhkých vlasů letmý polibek. Zlehka ho poplácala po rameni a odplula podél stolu ke svému místu. Drahý modrý hábit se za ní vlnil po podlaze.

Draco protočil oči, narovnal krajní ze čtyř vidliček před sebou a znovu se opřel. „Docela nuda, matko. Nicméně se mi podařilo přivolat druh draků, který byl původně považovaný za vyhynulý. Nemluvě o tom, že jsem posledních pár dní trčel v příšerném špinavém starém sídle s Harrym Potterem, poté co nás zmínění draci unesli z Bradavic – mimochodem, on není zas tak hrozný. A taky – Pán zla chce ty draky použít k ovládnutí světa.”

„To je vzrušující, drahoušku,” zapředla Narcisa nadšeně, ladně vklouzla na židli a nechala se dvojicí domácích skřítků přisunout ke stolu. Zvedla ruce, počkala, až jí jeden ze skřítků položí ubrousek na klín, a sáhla po sklence vína.

„Takže mě otec vezme na setkání Smrtijedů, kde přivolám draky a počkám, až s nimi dorazí Harry. A až mě Harry zachrání, tak si to s ním nejspíš budu rozdávat až do bezvědomí,” dokončil Draco a s pozdviženým obočím sledoval, jak matka vyprázdnila sklenku a postavila ji zpátky na stůl.

„Jsem na tebe tak pyšná, zlatíčko,” zadrmolila nadšeně a pokynula malému skřítkovi, aby jí dolil. „Když budeš takhle pokračovat, Brumbál z tebe příští rok určitě udělá primuse.”

Draco zavrtěl hlavou, sáhl po vlastní sklence a opatrně usrkl. Bezmyšlenkovitě kroužil tekutinou po skle a vzhlédl, až když do místnosti vešel jeho otec a zaujal místo v čele stolu. Sotva se Lucius Malfoy posadil, začali se objevovat domácí skřítci s podnosy plnými předkrmů. Blonďák zdvořile kývl, přijal misku ovoce a dál otce pozoroval. Nabral lžičkou jahodu, odkašlal si a nadhodil: „Kontaktoval jsi ministerstvo kvůli čarodrakům?”

„Kontaktoval,” protáhl Lucius a mávnutím ruky odehnal skřítka, který se mu pokoušel položit ubrousek na klín. Starší blonďák cosi zabručel, roztřepal bílou látku a položil si ji na kolena. „Ministr souhlasil, že draci smějí zůstat u Pottera, pokud nad nimi bude mít neustále plnou kontrolu. Kdyby ministerstvo usoudilo, že se draci stávají příliš nebezpečnými, bude vyslán tým lovců, aby dokončil práci započatou před staletími.”

Draco si přejel jazykem po rtech a zamračil se na dokonalou jahodu na své lžičce. „To je nepřijatelné. Ti draci jsou neškodní. Jsou chytřejší a rozhodně krotší než ta monstra, kterým ministerstvo v současnosti dovoluje potulovat se po venkově.” Opřel se, mávl rukou a počkal, až prakticky netknutou misku odnesou. Během čekání na otcovu odpověď ovinul prsty kolem stopky skleničky, zvedl ji a dlouze se napil.

„Pak čarodrakům nezbude než kouzelnickému světu dokázat, jakou mají hodnotu, nemám pravdu?” pronesl Lucius, opřel se na židli a upřel bledé oči na syna.

Draco nad jeho slovy přimhouřil oči, bouchl sklenkou o stůl a vstal. „Nemám hlad,” oznámil, odstrčil židli a vypochodoval z jídelny. Matčino veselé loučení přeslechl, vydusal nahoru do své ložnice a začal v ní rázovat sem a tam.

Když procházel kolem trojice kufrů složených uprostřed pokoje, přejel rukou po tmavém dřevě a kousl se do rtu. V jednom z těch velkých kufrů ležel mezi školními uniformami a knihami zápisník. Zápisník, který Harrymu ukradl onu noc, kdy se prali v hudebním sále. Při té vzpomínce se usmál a zastavil se; prsty pravé ruky zabubnovaly o tmavé dřevo truhly. Se svraštělým obočím přemýšlel o hudbě ukryté na stránkách onoho notesu – o melodiích, které byly zjevně napsány k přivolávání a ovládání čarodraků.

Uchopil držadlo prvního kufru, aby ho vytáhl z hromady, a trhl sebou, když dřevo bouchlo o podlahu. Totéž provedl s druhým, přičemž pokukoval po dveřích, jestli ten rámus nepřitáhl pozornost některého z rodičů. Všude bylo ticho, tak otevřel zámky kufru a zvedl víko. Téměř okamžitě se z útrob vyvalily knihy a brky, popadaly na podlahu a rozšířily stávající nepořádek. Odstrčil nohou tu změť stranou, klekl si a začal se prohrabovat hromadou učebnic a pergamenů.

Po chvilce si odfoukl ofinu z očí, líně se pousmál a vytáhl zpod učebnice lektvarů velkou knihu. Přitiskl si ji k hrudi, překročil třetí kufr a zamířil k psacímu stolu. Jediným ladným rozmachem paže smetl z dřevěné desky staré školní práce a nepoužívané brky, položil svazek opatrně na stůl a dlaní láskyplně pohladil koženou vazbu. Nehtem ukazováku přejel po hraně zavřených stránek a zastavil pohyb, když k jeho uším dolehlo tiché cvaknutí. Vsunul prst mezi dvě stránky, rozevřel knihu a zadíval se dovnitř. V dokonale skrytém prostoru vytvořeném uvnitř knihy spočíval malý zápisník a tiše sliboval vědění, které Draco potřeboval.

„Děkuju, Harry,” zašeptal a vytáhl zápisník na světlo. Přejel rukou po krémové kůži a pokusil se jeho desky rozevřít – jen aby zjistil, že je zamčený. Hlasitě zaklel, plácl sebou na židli u stolu a zaškaredil. Zápisník byl zapečetěný krví. To má ale štěstí. Ale aby čarodraky úspěšně přivolal, bude potřebovat celou melodii, nejen refrén.

Svezl se na židli níž, zvrátil hlavu dozadu, zamračil se na strop a podrážděně si mnul čelo. S rukou na pravém spánku náhle ztuhl, vykulil oči a pomalu se narovnal. Portréty! „No ovšem,” sykl vzrušeně, vytrhl spodní zásuvku stolu a vylovil z ní svazek notového papíru. Sebral z podlahy brk a lahvičku inkoustu a vyběhl z ložnice ven, přičemž za sebou práskl dveřmi.

Hnal se chodbami a nevšímal si bručení a pokřikování nesoucích se z obrazů dávno mrtvých příbuzných. Lehce zadýchaný vyběhl po schodišti, proletěl zšeřelou chodbou a smykem se zastavil před pevně zavřenými dveřmi. Zhluboka se nadechl, položil ruku na kliku, stiskl ji a tiše vklouzl dovnitř.

Místnost stále osvětlovaly věčné svíce, ačkoli vysoký stolek, na němž stály, vypadal o něco ošoupanější, než si ho pamatoval. Záblesk pohybu ho přiměl odtrhnout pohled od prázdného místa mezi svícemi a stočit oči k obrazu visícímu uprostřed stěny nalevo. Z něj ho pobaveně pozoroval Reginald Malfoy - zabořil se hlouběji do křesla, zkřížil nohy v kotnících a jeho zářivě modré oči přelétly k zahalenému obrazu naproti. Pak pozvedl obočí, našpulil rty a založil si ruce na hrudi.

Draco toporně došel k vysokému stolku, odložil na něj psací potřeby a otočil se k pravé stěně. Zhluboka se nadechl, překonal krátkou vzdálenost, která ho od ní dělila, a zaťal prsty do bílé látky. Jemným škubnutím stáhl z portrétu prostěradlo a nechal ho spadnout na podlahu. O krok ustoupil a se zatajeným dechem netrpělivě čekal, až se něco začne dít.

Černovlasá čarodějka na obraze se k němu pomalu otočila s vyčkávavým výrazem ve tváři. Naklonila hlavu na stranu; její smaragdové oči plály tak, až to nahánělo hrůzu. Sukně se vzdouvala v přízračném větru, vířila jí kolem nohou a vlnila se nad zmítající se trávou.

„Potřebuju tu melodii,” prohlásil Draco a zvedl Dračí mordu. Flétna se ve světle svící zatřpytila a rytiny táhnoucí se po celé její délce jako by v nejistém svitu tančily a poskakovaly. Spustil ruku s nástrojem dolů a čekal; přičemž sledoval, jak čarodějka jeho žádost zvažuje. „Má se stát něco zlého. Harry a draci jsou jediní, kdo to dokážou zastavit. Tohle může být naše jediná šance dokázat, že čarodraci nejsou zlí – že by neměli být pobíjeni. Právě teď je při životě drží jen Harryho dohoda s Brumbálem.”

Čarodějčiny rty se zvlnily úsměvem a v rukou se jí objevila flétna; prsty jí přejely po klapkách v bezděčném pohlazení. Pozorně si ho přeměřila, zvedla nástroj do hrací polohy a pozvedla obočí. Za jejími zády se nad bouřícím oceánem míhaly blesky a silný vítr jí vzdouval dlouhou sukni a hrnul jí do tváře záplavu tmavých kadeří.

Draco si oddechl, položil Dračí mordu na stolek a odtáhl ho od stěny. Rychle ho obešel, odzátkoval lahvičku inkoustu, namočil brk do černé tekutiny a udělal na horním okraji notového papíru několik poznámek. Pak zvedl pohled zpátky k čarodějce. „Prosím, začněte,” zamumlal s brkem připraveným nad první osnovou na pergamenu. Raveana lehce sklonila hlavu, zavřela oči a začala hrát; tóny byly stejně sladké a čisté jako tenkrát, když je Draco slyšel poprvé. Blonďák sklopil zrak k papíru a pustil se do pečlivého zaznamenávání jednotlivých not.

***

Harry přejížděl dlaní po Bastově krku a prsty klouzal po hladkých šarlatově zlatých šupinách. Usmál se, protože drak zavrněl a přitiskl se k jeho ruce tak dychtivě, že ho málem porazil. Ostatní draci kolem nich mručeli a syčeli, rozevírali a zase skládali svá dlouhá křídla a pátrali na okolních tribunách i hřišti po nebezpečí. Zvedl se vítr, zavířil kolem klanu a nadmul plachtoví zakrývající dřevěné konstrukce tribun.

F’lor výhružně zaskřehotal, rozevřel křídla a vrhl se k havraspárské tribuně; ocas za ním divoce švihal. Modrý čarodrak se v ukázce síly rozmáchl předními drápy a začal rvát a trhat látku na cáry. A jako by to k předvedení jeho nadřazenosti nestačilo, zelenohřbetý samec se zaklonil a rozvážně plivl na vlající plachtu ohnivou kouli. Pak divoce zářícíma očima sledoval, jak plameny během několika vteřin pohltily celou konstrukci.

„Jsem mrtvej,” zašeptal Harry nahlas a přitiskl si dlaně na tváře, zatímco F’lor vítězně zařval a odkolébal se zpátky k F’lar. Harry se zhluboka nadechl, opřel se o Bastovo přední nohu a pozoroval, jak oheň hladově požírá dřevo i látku.

„Harry!”

V reakci na zaslechnutí svého jména se sklonil a po tváři se mu rozlil úsměv, protože pod klenutým krkem rudého draka uviděl, že k němu běží Hermiona s Ronem. „Ahoj!” zavolal, vyrazil jim šťastně naproti a vřele je objal. Pak se smíchem ustoupil a prohlédl si je. Než stačil říct cokoli dalšího, Ronovy modré oči se rozšířily, zrzek rychle ucouvl a zvedl prst, aby ukázal na cosi nad Harryho levým ramenem.

Nebelvír se otočil a zjistil, že zírá do lesknoucí se smaragdové duhovky, která dokonale odpovídala jeho vlastním očím. Basta ohrnul varovně pysky, zavrčel a rozevřel křídla, aby vypadal ještě mohutnější, než ve skutečnosti byl. Černovlasý kouzelník se uchechtl, zvedl ruku a jemně draka poplácal po hlavě. „Hodný kluk. Ale Ron a Hermiona jsou moji přátelé.” Opustil prostor pod ochranitelsky vyklenutým krkem čarodraka, přistoupil ke kamarádům a položil jim zlehka ruce na ramena.

Basta si odfrkl, s plesknutím složil křídla a otočil se, aby zasyčel na Druida, kolem jehož čenichu se vznášel mrazivý bílý oblak. Ten v odpověď na zabručení krále čarodraků odfrkl, zavřel své koulející se oranžové oči a chladná mlha zmizela.

„Madam Hoochová tě zabije,” poznamenal Ron při pohledu na hořící věž, v očích cosi blízkého hrůze.

Hermiona zavrtěla hlavou, chytila Harryho za předloktí a se zamračením si ho pečlivě prohlédla od hlavy k patě. „Určitě pro to všechno budou mít všichni pochopení. Hlavně že jsi zpátky v jednom kuse,” zahučela, i když také střelila pohledem po praskajícím požáru.

„Jsem si dost jistý, že Ron má pravdu, Hermiono,” vydechl Harry a nadskočil, protože přední podpěry tribuny se právě odporoučely k zemi. Zvedl ruku, promnul si zátylek, přešlápl a ohlédl se přes rameno, protože Basta zavrčel na cosi, co se k němu blížilo zezadu.

„Kde je Draco?” dožadoval se Blaise, který se zastavil pár kroků od Harryho a velitelsky si dal ruce v bok. Ihned ale nervózně couvl, protože Stříbrný jestřáb hlasitě zafuněl a vyfoukl z nozder pramínek tmavého kouře, který se po trávě sunul směrem ke zmijozelovi.

Harry se zamračil, protáhl se do prostoru mezi ně a varovně zvedl ruku. Než se černý obláček stačil dotknout kůže Blaisových bot, rozplynul se. „Odvedl si ho Lucius,” sdělil zmijozelovi, zatímco přistoupil blíž k drakovi a přejel mu dlaní po straně hlavy.

„Kam?” zavolala Pansy, pozorující draky z odstupu, který považovala za bezpečný.

„Přeložil Draca do Kruvalu. Aspoň tuhle historku vykládá všem okolo,” zahučel Harry. Opustil čenich bílého draka, přičemž mu jednou rukou přejel po boku. Stříbrný jestřáb tiše zamručel, posunul se a otevřel tlamu, aby odhalil tesáky ostré jako břitvy.

Blaise zavrtěl hlavou a mrkl po Hermioně; sdílel s ní tentýž zmatený výraz, který měla ve tváři. „Lucius by Draca nepřeložil. Ne když tu má takový vliv na školskou radu.”

Harry souhlasně přikývl. Mapoval prstem okraj zlatého dračího křídla a sledoval, jak po sobě Druid s Černou dámou chňapají. Na opačné straně dračí skupiny se rozezněl pronikavý štěkot. Varování téměř okamžitě převzal druhý drak a nad opuštěným famfrpálovým hřištěm se rozléhalo jejich hlasité volání. V odpověď na neviditelnou hrozbu klan rozvinul křídla a hlavy draků se zvedaly a nakláněly, aby lépe propátraly oblohu. Esdra se se zasyčením šupin vysmekla zpod F’lařiných roztažených křídel a vymrštila se do vzduchu – drobný bronzový šíp vystřelený do noci.

„Co se děje?” zeptala se Hermiona ostře a s očima navrch hlavy couvala od draků. Vyměnila si vyděšený pohled s Ronem a Blaisem a společně se sunuli pryč. Když Harry zmizel pod šarlatově zlatými šupinami, všichni zatajili dech.

„Nic, čeho byste se museli bát!” zahulákal na ně hlasem ztlumeným tlustým křídlem, které ho skrývalo před jejich zraky. Zároveň ustaraně přimhouřil oči, zanořil se hlouběji do klubka draků a propátrával potemnělou oblohu. Vyděšené zahoukání sovy ho přimělo přikrčit se a zaštítit si tvář pažemi; a pak vyjekl bolestí, protože mu černý pták zaťal ostré drápy do zdvižených předloktí. O zlomek vteřiny později do něj narazila Esdra s jantarovýma očima přikovanýma k přilétající sově. Ve změti nohou a křídel se všichni tři začali kutálet po trávě.

Harry zaklel, strhl balíček přivázaný sově k pařátu a objal dračici kolem krku, aby ji přitiskl k sobě. „Nech toho,” zavrčel na ni, uchopil mávající křídlo a odtáhl si ho od břicha. Sova se zavířením peří uprchla a její zmizení draky uklidnilo. Nebelvír se kousl do rtu, aby nezasténal, pustil dračici a pomalu se odkulil stranou.

„Jsi v pořádku, Harry?” zaječela Hermiona z místa, kde stála vedle Pansy, Blaise a Rona. Čtveřice si vyměnila úlevné pohledy, když na znamení odpovědi zamával rukou a zamumlal cosi, co ale přes mručení a vrčení čarodraků nedokázali rozeznat.

Harry tiše klel a plácal dlaní po zemi ve snaze nahmatat balíček, který sově sebral, ale který mu upadl. Konečně se jeho prsty sevřely kolem zásilky zabalené v papíru; zvedl ji z trávy až ke svému obličeji. Krémově zbarvený papír se ve světle od hořící tribuny změnil na ohnivě bronzový. Harry se pomalu posadil a zatáhl za provázek. „Draco,” zašeptal, když v trhlině v obavu uviděl povědomé desky zápisníku. Strhal zbytek papíru a prohledal ho, jestli v něm nenajde lísteček nebo vzkaz od blonďáka.

„Co to je?” houkl Blaise s dlaněmi přiloženými k ústům. Malá dračice zasyčela, plivla po něm a zmijozel sebou trhl; chuchvalec jedovatých slin dopadl kousek před špičky jeho bot. Skupinka odklopýtala ještě o kus dál a v šokované fascinaci sledovala, jak se kyselá slina zakusuje do trávy.

Harry střelil po Esdře varovným pohledem, zavrtěl hlavou a přejel rukou po deskách notesu. „To je Raveanin zápisník,” pronesl tiše. Položil si ho do klína, zvedl bradu a zahleděl se na bledý srpek plující po obloze. Dokud držela krevní pečeť, byl notes Dracovi k ničemu. Černovlasý kouzelník si povzdechl, promnul si spánky a svalil se zpátky do trávy. Blonďák byl prozatím v bezpečí – a na tom jediném záleželo.

„Vrátíš se dneska do věže, nebo jak?” zeptal se Ron, úzkostně pošilhávající po Esdře. Zvedl ruku, aby si prohrábl zrzavé vlasy, a s ostrým vyjeknutím zavrávoral, protože dračice hlasitě škytla.

„Myslím, že zůstanu tady,” odpověděl Harry a rozhlédl se po dracích kolem sebe. Velká zvířata nervózně přešlapovala a jejich hlavy se neustále otáčely v pátrání po nebezpečí. Zahlédl, jak se zbytek havraspárské tribuny hroutí do hromady popela s jasně žhnoucími uhlíky. „Bojím se je tu nechat samotné,” přiznal a zvedl ruku, aby čtveřici zamával na dobrou noc, a pak už se jen díval se, jak dva nebelvíři a dva zmijozelští kráčejí bok po boku k hradu.

Basta, na tak velké zvíře překvapivě tichý, se přišoural k němu a klesl na břicho. Čarodrak spokojeně zabroukal, sklonil hlavu a opatrně ovinul svůj dlouhý krk kolem Harryho, aby ho ochranitelsky skryl před vším, co by se k nim v noci mohlo připlížit. Zbytek klanu se s bručením a syčením semkl a rozprostřel nad nimi křídla do hřejivé přikrývky ze šupin a magie.

Harry se natáhl do trávy, zíral na spodní stranu Bastova křídla a přemítal, jestli draci vůbec dovolí, aby byli využiti tak, jak to plánoval. S povzdechem se převalil na bok, zavřel oči a nechal si prohřívat tělo teplem, které z Basty sálalo.