Preklady fanfiction Harryho Pottera

Přijetí draka

Harry se řítil dolů k vodě, zoufale mával rukama a snažil se zachytit skalní stěny. Neúspěšně. S vyděšeným výkřikem spadl do rozbouřených vln a silný proud ho strhl pod valící se příboj. Okamžitě začal kopat nohama a máchat rukama; bojoval o to dostat se na hladinu, až ho pálilo v plicích.

Váha jeho mokrého oblečení ho ale táhla do hloubky, jeho pohyby se zpomalovaly a zrak se zamlžoval a rozostřoval. S nadmutými tvářemi a vnitřním zoufalým voláním po vzduchu mžoural ve slané vodě kolem sebe. V moři pod ním se mihl záblesk kovově modré a zářivě fialové barvy, jiskřící levandulově zbarvené oko se setkalo s jeho vyděšeným smaragdovým pohledem. Klesal stále níž, načež ho obklopila tma a ty třpytivé oči byly poslední věcí, kterou viděl.

***

V tom se s lapáním po dechu posadil a zjistil, že se nachází v mělké vodě jen kousek od pláže. Vytřel si vodu z očí, nejistě vstal a potácel se ke břehu. Jeho pozornost upoutal záblesk barvy na zlatém písku, který ho donutil zastavit, i když mu vlny ještě olizovaly paty. S pusou otevřenou údivem vykročil směrem ke známé čarodějce.

Raveana naklonila hlavu na stranu, pozvedla tmavé obočí a usmála se. „Ztratil jsi rovnováhu, viď?“ zeptala se, ladně vstala, přičemž si upravila záhyby zelené sukně, kterou měla na sobě. Rychlým pohybem ruky si ze šatů smetla písek. „Říkala jsem Reggiemu, že to není dobrý nápad, ale on na tom trval.“

„Zabil vás,“ zamumlal zmateně Harry. „Jak o něm můžete takhle mluvit, když to byl právě on, kdo vás zabil?“

Na rtech čarodějky se objevil smutný úsměv. „Ještě ti to nedošlo?“ zavrtěla pobaveně hlavou, odvrátila se od Harryho a vydala se podél pláže, přičemž mu mávnutím naznačila, aby ji následoval. „Draci jsou ta nejvěrnější stvoření na světě. Dokud bych žila, zůstali by tady. Byli by povražděni jen proto, že jsem je k sobě přivolala.“

„Nechápu, vždyť jste se je snažila chránit,“ poznamenal Harry, který za ní rychle poklusával.

„A odvedla jsem mizernou práci. Ani veškerá magie světa by dračí lovce nezastavila. Byli to nemilosrdní muži, Harry. Vrahové bez citu.“ Raveana se náhle zastavila a otočila se čelem k převalujícím se vlnám. „Reggie věděl stejně dobře jako já, že budu muset zemřít, aby čarodraci mohli žít. Byla to oběť, kterou jsem byla ochotná přinést.“

„To všechno byla lest?“ Harry svraštil obočí a zadíval se do zářících očí, které odrážely ty jeho. „Nechala jste se zabít?“

Raveana zvedla jemnou ruku, aby zkrotila kudrny, které jí vířily ve větru, a pomalu přikývla. „Zemřela jsem a Reggie se postaral o zbytek. Vzal Dračí mordu a zamkl mou knihovnu. Byl to Reggie, kdo mi omyl krev z těla a oblékl mě do mých oblíbených šatů.“ Čarodějka pustila pramen vlasů a ukázala na stvoření nořící se z vody. Drak s frknutím vyplul na hladinu a po čumáku a krku mu stékaly kapky vody. „Řekni mi, Harry, kdo na tom byl hůř? Já, která jsem zemřela. Nebo Reggie, který musel žít?“

Harry přimhouřil oči a upřel pohled na zvíře, která se pomalu škrábalo ven z vody, a zamyslel se nad tou otázkou i nad vším ostatním, co viděl v myslánce. „Takže Reginald Malfoy vás opravdu miloval?“ zavolal, protože postava čarodějky začala pomalu blednout.

Když se ohlédla přes rameno, její smaragdové oči jiskřivě tančily a vzduch naplnil smích. „Přijmi draka, mladý Harry, a získáš to, co jsem kdysi měla já, ale byla jsem nucena se toho vzdát.“

„Fyzicky, nebo metafyzicky?“ zamumlal Harry, ale snová vidina se už vytratila.

***

Když Harry zmizel ve vířících vlnách, Draco vykřikl. Zabořil ruce do trávy, naklonil se dopředu a bledýma, doširoka rozevřenýma očima pátral po černovlasém kouzelníkovi. Když se neobjevil, Dracův mozek se probral a směřoval ho k tomu, že by se měl alespoň pokusit ho zachránit. Aniž by tu myšlenku důkladně zvážil, vrhl se do akce.

Zhluboka se nadechl, roztřeseně vstal, zavřel oči a připravil se ke skoku. Pomalu vydechl, posunul se natolik vpřed, až pod špičkami prstů na nohou přestal cítit zem, a pokrčil kolena, aby skočil. Začal odpočítávat a svaly se mu napínaly, jak se blížil k jedničce. Jenže když vykřikl poslední číslo, zamrzl v pohybu. Jeho tělo se vzepřelo.

„Pro Merlinovu lásku,“ zamumlal rozzlobeně, otevřel jedno oko a upřeně se zadíval na vířící vodu.

Země pod ním se náhle začala třást; zahřmělo a po obzoru se rozprskly blesky. Draco s vyvalenýma očima odskočil od okraje útesu, otočil se a zvedl ruce před sebe. Z lesa se vynořil bílozlatý čarodrak. Hnal se k němu s rozzlobeným řevem a roztaženými zlatě pruhovanými křídly. Když ho míjel, jedna z předních tlap se natáhla a popadla ho.

Byl tažen k okraji útesu, tak vykřikl a zoufale se snažil vymanit z držení drsného zlatého drápu, který se mu ovinul kolem pasu. Pak se čarodrak vznesl k nebi a jeho křídla zápasila se sílícím chladným větrem. Kousek vedle nich udeřil blesk a ohnivé paprsky se natáhly k vlnám valícím se k útesu.

Řev znějící jako hrom roztrhl odpolední oblohu a kolem nich proletěla černá čarodračice, křídla se stříbrnými pásy přitisknutá těsně ke svému mohutnému tělu. Drak nesoucí Draca odpověděl pronikavým, ohlušujícím řevem. Blonďák si zakryl uši a nechal se nést; jen mu slzely oči od větru, který je bičoval. Skrz zamlžené vidění zahlédl, jak z nebe ladně klesá šarlatový čarodrak, sněhobílého těsně v patách.

Ledozubý drak vydal kašlavý výkřik, sklonil křídla a následoval je; jeho sestup donutil Draca hledat na zemi důvod. Dole pod sebou spatřil pás zlatého písku táhnoucí se do dálky a na této pláži shromážděnou skupinu draků, kteří se leskli jako drahé drahokamy, až si musel promnout oči. Cenili zuby, s roztaženými křídly se elegantně pohupovali a čekali. Bílý drak blonďáka při přistání neshodil, ale opatrně ho položil na pláž. Když složil křídla, překročil ho a připojil se k dračímu hloučku.

Draco se zvedl na nohy a rovněž zamířil směrem k nim, přičemž se cestou proplétal mezi mávajícími ocasy a složenými křídly. Když uviděl, kolem čeho se shromáždili, otevřel pusu údivem. S výkřikem se vrhl k Harryho bezvládnému tělu, poklekl do písku a položil třesoucí se ruku na jeho hruď. „Harry!“ zaječel a zaryl prsty do cárů červenozlatého famfrpálového hábitu.

Zafunění obrátilo jeho pohled od nebelvíra k šarlatovému čarodrakovi, který se nad nimi vznášel a jehož smaragdové oči byly upřeny na Harryho. „Udělej něco!“ zavrčel Draco, otočil se a popleskal Harryho po jedné bledé tváři. Když jeho lehký dotek nevyvolal žádnou reakci, zvedl ruku a udeřil silněji. „Máš být mocný! To ho necháš jen tak umřít?“ zavrčel a odhrnul bezvládnému kouzelníkovi z čela pramen vlhkých černých vlasů.

Vzduch naplnilo tiché broukání, čarodrak naklonil hlavu na stranu a jeho zornice se rozšířily. Než si blonďák stačil uvědomit, co se děje, byl odtržený od Harryho a přitisknutý k úzké hrudi ledozubého. Vztekle zakvičel, rozmáchl se nohama a patami udeřil do šupinaté kůže. Když ale červený drak sklonil svou ladnou hlavu a zastavil se s otevřenou tlamou jen pár palců od Harryho hrudi, ztichl.

Drak pomalu zavřel oči, jako by se soustředil. Všichni ostatní draci se nadechli a po jejich tělech se rozlila zlatá záře, která tančila i ve vzduchu nad nimi. Další záblesk, tentokrát bledě zelené barvy přitáhl Dracův pohled zpět k Harrymu; jeho tělo pohltila koule zelené magie. V poryvu větru se zlatá magie, která se uvolňovala z draků, srazila s Harryho tělem obaleným zeleným závojem a rozprskla do okolí stříbrné jiskry. Dva páry smaragdových očí se prudce otevřely a dvoje plíce hluboce nasávaly kyslík, jak drak i Harry lačně lapali po dechu.

„Miloval ji!“ sykl Harry a s trhnutím se zvedl z písku. Pak zatřásl hlavou, obrátil oči v sloup, zhroutil se zpět na zem a ztratil vědomí.

Draco chraplavě vydechl, když ho ledozubý drak pustil, a padl na kolena vedle bezvládného nebelvírova těla. Položil na něj ruku a překvapeně ucítil, jak se Harryho hrudník mírně zvedá a klesá. Otočil hlavu, setkal se pohledem s třpytivými zornicemi červeného čarodraka a pomalu se usmál. „Děkuju,“ zamumlal, uchopil jednu z Harryho rukou a přitiskl si ji k hrudi.

Čarodraci okolo něj zvedli čenichy k nebi a po pláži se rozlehl líbezný zpěv.

***

Harry otevřel oči a upřeně hleděl na tmavý strop nad sebou. Zamrkal a zalapal po dechu, když se vše zaostřilo a místnost se během jediného úderu srdce rozjasnila. Opatrně se protáhl a ztuhnul, jeho paže totiž zavadila o teplé tělo přitulené k jeho boku. Otočil hlavu a upřeně se zadíval na Dracovu bledou tvář, uvolněnou spánkem. Zadržel dech ze strachu, že by blonďáka probudil, zatímco mu zkoumá obličej, a překvapeně si uvědomil, že by na té hebké kůži mohl spočítat každou řasu a každičký pór.

S dalším hlubokým nádechem vyklouzl z postele a zamířil k oknu, ale vzápětí ztuhnul, protože ticho v místnosti prořízlo tiché zahoukání. Pomalu se otočil a pohled mu padl na sovu, která seděla na rohovém sloupku postele. „Hedviko,“ zašeptal a natáhl ruku. Pták tiše slétl ze svého improvizovaného bidýlka a s do široka roztaženými křídly k němu plachtil. Jedno lehké mávnutí a sova přistála na jeho paži a drápky mu jemně zabořila do kůže.

„Ty jsi mě našla, viď,“ zamumlal a pohladil její bílá peříčka. Při tom dotyku mu po zádech přeběhl mráz. Nikdy předtím nedokázal přirovnat Hedvičino peří k nejjemnějšímu sametu, ale dnes v noci to pro jeho prsty bylo jako laskat hedvábí. Přistoupil blíž k oknu a zvedl pohled k obloze. Měsíc svítil jen slabě, ale Harryho oči dokázaly rozeznat každý list a každou větev na stromech v dálce. Dokázaly odlišit každou šupinu zdobící boky Basty a Druida od těch okolních.

„Jsi v pořádku?“ prořízl ticho Dracův hlas; i šustění prostěradel znělo děsivě hlasitě, když se zvedl blonďák z postele a úzkostlivě vykročil k němu.

„Nevím,“ zašeptal Harry, posadil Hedviku na okenní parapet a opatrně položil dlaně vedle ní. Opřel čelo o tlusté sklo okna, a když mu jeho chlad trochu ulevil od bolesti hlavy, vzdychl. „Všechno vypadá jinak.“

Draco natáhl ruku, uchopil Harryho za bradu, naklonil se k němu a upřeně se mu zadíval do očí. Při pohledu na jeho zornice se kousl do rtu. „Tvoje oči… změnily se,“ zašeptal. A skutečně, Harry nyní měl úzké zornice draka a smaragdová barva kolem nich se leskla jako nikdy předtím.

„Co se stalo?“ zeptal se Harry a odvrátil se, protože mu tváře zaplavil ruměnec. Odstrčil Dracovy prsty ze své brady a zadíval se ven do nejjasnější noci, jakou kdy zažil.

„Zachránil tě červený drak. Byla tam zelená magie a zlatá magie, pak ses posadil a řekl ‚Miloval ji‘ a omdlel jsi,“ informoval ho blonďák s pohledem upřeným na sněžnou sovu, která na něj mrkala jantarovýma očima.

„Basta se se mnou spojil?“ zašeptal Harry, pohled stále upřený na oblohu.

Draco se na něj zmateně zadíval a pak zavrtěl hlavou. „Jasně.“ Natáhl se přes Harryho a lehce šťouchl prstem do Hedviky. „Přinesla dopis od Hermiony a Blaise, asi bychom měli co nejdřív odepsat.“

Harry přikývl na souhlas a nabídl bílé sově zápěstí, zatímco Draco mu gestem naznačil, aby ho následoval. Oba tiše sestoupili po schodech do přízemí, kde doufali, že seženou brk a nějaký inkoust. Ačkoli se po chodbách roztahovaly husté stíny, Harry se v nich orientoval s lehkostí a bez zaváhání vedl blonďáka kolem trosek a rozbitého nábytku. Dorazili do knihovny, a jakmile vstoupili, svítidla podél stěn se rozzářila.

Harry položil Hedviku na krbovou římsu, zapadl do jednoho ze zaprášených křesel a nohy si opřel o hromadu knih. Draco se usadil do křesla za velkým stolem a prohrabával se nepořádkem na jeho ploše.

„Nemůžu najít žádný brk,“ zamumlal a vrhl vypočítavý pohled na Hedviku. Když se na něj Harry zamračil, jen pokrčil rameny.

„Použij špičku hůlky, když to jinak nejde,“ navrhl Harry a ignoroval znechucený pohled, kterým na něj druhý kouzelník zahlížel. Přivřel nad nespokojeným blonďákovým mumláním oči, zavrtal se hlouběji do křesla a upřeně hleděl do prázdného krbu, kde si představoval sálající oheň. S hlasitým prasknutím a syčením se v ohništi zničehonic objevily plameny a jejich ohnivé prsty se natahovaly do komína.

„Co jsi to sakra právě udělal?“ vyštěkl Draco, přičemž inkoust z hrotu jeho hůlky skápl na kus pergamenu, na který se právě chystal psát.

Harry pomalu zavrtěl hlavou, mžouraje do záře, kterou vytvářel magický oheň. „Nemám tušení.“ Otřel si čelo, zavřel oči a opřel si hlavu o opěradlo křesla. „Prostě napišme ten dopis, ať se můžeme vrátit do postele,“ zamumlal a snažil se potlačit bolest hlavy, která se mu rychle rozšiřovala v levém spánku.

„Nebuď tak panovačný,“ zamumlal Draco, vrhl na Harryho nervózní pohled a pak se rychle pustil do psaní. Intenzivně přemýšlel o všem, co se stalo za posledních pár dní, včetně všech důležitých informací, které by Blaiseovi a Hermioně mohly pomoct je najít. Když skončil, počkal, až inkoust zaschne, a letmo se podíval na Harryho, který nehybně ležel v křesle. Kousl se do spodního rtu, zamával pergamenem ve vzduchu a pak ho rychle složil. „Hotovo.“

Harry při zvuku Dracova hlasu prudce otevřel oči a jeho tělo se napjalo, jako by byl pod útokem. Přikývl, vstal, přivolal k sobě Hedviku a převzal od blonďáka dopis. Pomocí roztřepeného kousku stužky ho přivázal sově na nohu a odnesl ji z místnosti.

O několik minut později sledoval, jak mizí do noci, mává křídly a stoupá výš a výš. Pak se s povzdechem otočil a podíval se směrem k útesům, a když se setkal s očima, které zářily stejně děsivě jako ty jeho, sklonil hlavu. Na rtech se mu ale pomalu objevil úsměv, protože uslyšel z hlubin sídla nadávat Draca; po jeho slovech následoval rachot a zvuk rozbíjejícího se skla. Krátce zavrtěl hlavou a vrátil se dovnitř, aby blonďáka zachránil z temných chodeb Šíravy.

***

Lucius klečel se skloněnou hlavou před Voldemortovým trůnem a s každým nádechem cítil měděný pach krve. Vlasy mu spadaly přes ramena až na špinavou podlahu a téměř se dotýkaly červené kaluže rozlité jen pár palců od něj. Záda se mu napnula, když se Pán zla pohnul a začal si pohrávat s hůlkou.

„Čekal jsem už dost dlouho, Luciusi,“ zasyčel Voldemort a úzkou špičkou jedné ze svých bot ťukl do země. Poté natáhl svou kostnatou ruku a položil ji na malou krabičku, která ležela vedle něj. Prsty odklopil západku a ukázala se stříbrná flétna. „Nastal čas je přivolat.“

Lucius stiskl rty k sobě a vrhl rychlý pohled na kouzelníka klečícího vedle něj. „Můj pane, je příliš mladý,“ zaprotestoval, ačkoli věděl, že ta slova pro jeho pána nic neznamenají. Na to zavřel své bledé oči, prudce nasál vzduch a jeho štíhlé tělo se napjalo.

„Ty se opovažuješ mi odporovat?“ zavrčel Voldemort a namířil na něj hůlku. „Crucio!“

Když ho zasáhla kletba, Lucius padl na břicho, a zatímco se jeho tělo svíjelo bolestí, prsty divoce šátraly kolem ve snaze najít nějakou oporu. Kousal se do rtu a pevně tiskl oční víčka, soustředěný na to, že na něm závisí život jeho syna. Když kletba odezněla, zůstal ležet na podlaze a lapal po dechu, špičky prstů pokryté krví. „Už se to nebude opakovat, můj pane,“ zachraptěl a roztřeseně se zvedl do kleku.

„Očekávám, že mi svého syna přivedeš do tří dnů. Neopovažuj se mě znovu zklamat, Luciusi,“ zavrčel Voldemort a upřel na blonďákovu skloněnou hlavu červeně zářící oči. Při pohledu na krev barvící podlahu se z jeho rtů vydral tichý děsivý smích; byl podbarvený potěšením ze smrtijedova utrpení. „Brzy budu mít pod svým velením klan mocných čarodraků a kouzelnický svět, jak ho známe, padne.“

Smích Pána zla se rozlehl po celé místnosti a shromáždění Smrtijedi nevěděli, zda mají tleskat, nebo vděčně padnout na kolena. Lucius se zachvěl a vrhl další pohled na kouzelníka vedle sebe, přičemž se jeho bledé oči setkaly se zornicemi barvy obsidiánu. Lehké kývnutí, které mu druhý muž věnoval, bylo téměř nepostřehnutelné, ale Lucius ho přesto opětoval.