Preklady fanfiction Harryho Pottera

Žert všech žertů 2. část

Bezmocný

Ani do Halloweenu nikdo kromě Harryho neodhalil podstatu žertu. Snape procházel fázemi vzteku i zachmuřené mizérie. Hodiny lektvarů se proměnily v tichou a vzteklou záležitost, protože se také zjistilo, že tresty nebyly magicky zaznamenávány a mnoho odvážných studentů se prostě na trest nedostavilo, protože věděli, že bez jakéhokoli oficiálního záznamu nemůže být věc předána řediteli. Pokud jste měli odvahu, Snapeovy tresty byly nevymahatelné.

Sám Brumbál se zdál být spíše ohromený než naštvaný. Ach, poradil se s domácími skřítky ohledně chybějícího jídla a seslal na Snapea každé detekční kouzlo, které ho napadlo – ale žádné kouzlo, prokletí ani kletbu se nepodařilo odhalit. Uchýlil se k utěšujícímu poplácání Severuse po zádech, ale v očích se mu vždycky mihla jiskra, když to udělal. A pokud někdy seslal kouzlo identifikující jméno, pak si výsledek s úsměvem nechal pro sebe.

„Nu, budeme muset počkat a uvidíme, jak to dopadne, Severusi,“ říkával velmi klidně po každém rozhovoru se svým učitelem, obvykle těsně před důležitým jídlem. „Ať už bylo kouzlo sesláno jakkoli, určitě nemůže trvat věčně.“ A pak jednoho dne dodal: „Kromě toho, jak víš, musím za pár minut na hostině učinit několik velmi důležitých oznámení. Půjdeme?“

Ohnivý pohár

„Harry Potter,“ oznámil Brumbál, když stál vedle Ohnivého poháru ve Velké síni.

Harry tam seděl vědomý si toho, že se k němu otočila každá hlava v rozlehlé místnosti. Určitě se mu to zdálo.

Neozval se žádný potlesk. Síní se začalo rozléhat bzučení, jako by ho vydávaly rozzlobené včely; někteří studenti vstávali, aby si lépe prohlédli Harryho, strnule sedícího na svém místě.

Harry se otočil k Ronovi a Hermioně; za nimi viděl dlouhý nebelvírský stůl, všichni na něj zírali s otevřenými ústy.

„Nehodil jsem tam své jméno!“ řekl bezvýrazně. „Víte, že ne.“

Oba na něj hleděli stejně bezvýrazně.

U vyvýšeného stolu se profesor Brumbál napřímil a kývl na profesorku McGonagallovou.

„Harry Potter!“ zavolal znovu. „Harry! Pojď sem nahoru, prosím!“

„Jdi,“ zašeptala Hermiona a lehce ho postrčila.

 Harry vstal, přišlápl si lem svého hábitu a lehce zakopl. Vydal se mezerou mezi nebelvírským a mrzimorským stolem. Připadalo mu to jako nesmírně dlouhá cesta; nejvyšší stůl se vůbec nepřibližoval a cítil na sobě stovky a stovky očí, jako by každé z nich bylo reflektor. Bzučení bylo čím dál hlasitější. Po chvíli, která se zdála být hodinou, stál přímo před Brumbálem a cítil na sobě pohledy všech učitelů. Snape, který stále svíral v rukou zbytky balíčku okoralých šunkových sendvičů, které si vyprosil v kuchyni, se Harryho dilematu ušklíbl a jeho černé oči se rozzářily zlobou.

„Nu… těmito dveřmi, Harry,“ řekl Brumbál. Neusmíval se.

Závazná smlouva

„Pane Skrku… pane Pytloune,“ řekl Karkarov, „jste naši – ehm – objektivní soudci. Jistě budete souhlasit s tím, že čtvrtý šampion je naprosto neregulérní?“

Skrk řekl: „Je nutné dodržovat pravidla, a ta jasně stanoví, že ti, jejichž jména vyjdou z Ohnivého poháru, se musí zúčastnit Turnaje.“

„No, Barty zná knihu pravidel do detailu,“ konstatoval Pytloun, rozzářil se a otočil se zpět ke Karkarovovi a madam Maxime, jako by záležitost byla nyní uzavřena.

„Jak k této situaci došlo, nevíme,“ podotkl Brumbál a promluvil ke všem shromážděným v místnosti. „Zdá se mi však, že nemáme jinou možnost, než to přijmout. Cedric i Harry byli vybráni k účasti v Turnaji, a proto se zúčastní…“

„Ehm…“ ozval se nervózní hlásek a všechny oči se stočily k Harrymu. „A já k tomu nemám, ehm… vůbec co říct?“

Snape si na místě, kde stál a sledoval dění, potichu pohrdavě odfrkl.

Brumbálovy oči se trochu rozšířily. „Je to závazná magická smlouva, Harry. Není z ní cesty ven.“

„Ale… ale co by se vlastně stalo, kdybych se soutěže nezúčastnil?“

Odpověděl Skrk. „Ovšem to není možné. Takovou smlouvu nemůžeš porušit, jinak by veškerá tvá magie automaticky vybledla a zmizela. V podstatě by ses stal mudlou.“

„Má pravdu, Harry,“ řekl Brumbál tiše, „a ve tvém případě by to znamenalo, že bys už nemohl zůstat v magické škole. Tvé jméno vyšlo z Poháru, takže je touto smlouvou vázáno.“

Harry už neslyšel, co se říkalo potom. Schoulil se do sebe a sotva si pamatoval, jak se plížil do nejvzdálenější části hradu, aby tam vytěžil maximum z bolestné nespravedlnosti a přemýšlel o svém osudu.

Těžké vážení

„Vážení hůlek?“ zeptal se Harry nervózně.

„Je třeba zkontrolovat, jestli jsou vaše hůlky plně funkční, není tu problém, víš, jsou to vaše nejdůležitější nástroje v nadcházejících úkolech,“ vysvětlil mu Pytloun. „Odborník je teď nahoře s Brumbálem. A pak se uskuteční malé focení. Tohle je Rita Holoubková,“ dodal a ukázal na čarodějku v purpurovém hábitu, „píše krátký článek o Turnaji pro Denního věštce…“

„Možná ne tak krátký, Ludo,“ řekla Rita Holoubková s očima upřenýma na Harryho.

„Nemohla bych si s Harrym promluvit, než začneme?“ zeptala se Pytlouna, ale stále upřeně zírala na Harryho. „Nejmladší šampion, víte… abychom dodali trochu šťávy?“

„Jistě!“ zvolal Pytloun. „To jest – pokud Harry nemá námitky?“

„Ehm – ne, vlastně bych chtěl něco říct,“ řekl Harry. „Dlouho jsem o tom přemýšlel a rozhodl jsem se nezúčastnit. Nikdy jsem se nepřihlásil a je to nefér vůči všem ostatním.“

Všichni přestali mluvit a zírali na Harryho, jako by mu narostla další hlava. Holoubková se hrabala v tašce a vytahovala svitek pergamenu a brk.

„Harry,“ zasmál se Pytloun nervózně, „nevíš, co říkáš!“ Jeho tvář zbledla a teď se na Harryho díval, jako by pozoroval muže třesoucího se na velmi vysoké římse – vedle sebe.

Harryho skutečně zachvátil strach, a když se pokusil promluvit, nemohl. Udělal správné rozhodnutí? Riskoval všechnu svou magii a své postavení v Bradavicích?

Rita mezitím zuřivě přemýšlela o novém úhlu pohledu. „Co se stalo, že jsi změnil názor, Harry? Přinášíš tuto ušlechtilou oběť na protest proti zastaralým pravidlům a předpisům?“

„To n-není ušlechtilé. Já jsem… jen…“

Harry však nemusel říkat nic dalšího, protože se otevřely dveře a vešel Brumbál spolu s panem Ollivanderem, výrobcem kouzelných hůlek.

„Brumbále!“ zvolal Pytloun. „Promluv si se svým chlapcem – má zmatek v pravidlech. Říká, že nesoutěží.“

Ředitelův pohled se stočil k Harrymu, ale než stačil cokoli říct, Harry vykřikl: „Rozhodl jsem se, že se této soutěže nezúčastním. Takže moje hůlka vlastně nepotřebuje kontrolu, takže prostě… ehm… jdu…“

„Jdeš? Kam půjdeš, Harry?“ zeptal se Brumbál.

„Hmm… zpátky do třídy, myslím, s…“

„Profesorem Snapem, že?“

Harry si nemohl pomoct a přemýšlel, jestli má ředitel v duchu seznam denního rozvrhu každého studenta. Představa pokračování hodiny lektvarů byla rozhodně velmi nelákavá.

„Vážení hůlek tě nijak nezavazuje, Harry, a dá ti to více času na rozmyšlenou. Co kdyby se k tobě nějaké nové informace dostaly příliš pozdě?“

Harry na chvíli zaváhal a představoval si, jak jeho magie během Snapeovy hodiny mizí v prázdnotě. „Žádné výmluvy, Pottere!“ a Draco se u vedlejšího stolku ušklíbá a zlomyslně si prsty pohrává se svou hůlkou, která se teď zdá být všeho schopná. Možná by neuškodilo odložit rozhodnutí na jindy…

Harry vypadal poraženě, když kývl na souhlas Brumbálovi, který rychle naznačil Ollivanderovi, aby pokračoval ve vážení hůlek.

Říct ne

A tak to pokračovalo následující týdny. Harry se nebránil, když ho Hagrid vzal podívat se na draky, což měl být první úkol. A kvůli férové ​​hře ochotně informoval Diggoryho, druhého bradavického šampiona, o těchto tvorech. Dokonce se podvolil Moodyho náznaku, že najde způsob, jak využít své letecké dovednosti k ošálení draka. A nakonec s Hermioninou věrnou pomocí zvládl kouzlo potřebné k přivolání koštěte, které, jak doufal, nebude potřebovat.

Ale když šel v den prvního úkolu s Hermionou na oběd do Velké síně, už nemohl to kruté rozhodnutí déle odkládat. Profesorka McGonagallová k němu přispěchala. Spousta lidí se dívala.

„Pottere, šampioni teď musí jít ven… musíte se připravit na svůj první úkol.“

Harry zíral na McGonagallovou. Lidé vypadali úplně jinak, když si člověk kladl otázku, jestli je ještě někdy uvidí, uvědomil si. Z vyschlého hrdla vypravil pár slov, zatímco tam stál a trapně na ni zíral: „Já tam nepůjdu.“

„Co? Cože jste říkal?“

Najednou, poté, co byla ta revoluční slova pronesena, Harryho myslí problesklo jasné světlo, jako by sladký mentolový vánek odfoukl všechny pochybnosti a obavy a všechno bylo jasné a zřejmé. „Neúčastním se soutěže.“ Řekl to docela nahlas, aby ho slyšeli všichni v dosahu, a odpovídající mumlání, které se ozývalo, potvrdilo, že se to stalo.

McGonagallová viděla v Harryho výrazu pevné rozhodnutí a nehádala se. „Dobře, Pottere. Mohla bych vám tedy navrhnout, abyste navštívil madam Pomfreyovou? Ztráta magie může být extrémně traumatická. Jděte hned.“

Hermiona zalapala po dechu, teprve teď si uvědomovala, co se přesně děje – a jaké to má hrozné následky.

„Ne,“ řekl Harry. „Pokud vám to nevadí, paní profesorko, myslím, že bych raději zůstal tady se svou kamarádkou.“

„Dobře.“ McGonagallová přikývla. Její hlas se zřetelně zadrhl. „Hodně štěstí.“ A oba je tam nechala, aniž by se ohlédla.

„Harry, prosím tě, ne…“ začala Hermiona, oči se jí zaleskly. „Nemusíš se moc snažit ani dělat nic příliš riskantního. Prostě se ukaž, přivolej svůj Ohnivý blesk a udělej pár letů mimo dosah…“

„Ne, Hermiono. Myslím, že vím, co se teď stane.“

„Jsi… je tvoje magie… cítíš se pořád… v pořádku?“

„Ano. Vlastně mi nikdy nebylo líp! Říkám si, tahle míchaná vejce vypadají docela dobře. Zajímalo by mě, co starý Snape dostává od skřítků. Slyšel jsem, že odmítají dávat cizincům jídlo zdarma, kromě zbytků pro žebráky. Víš, slouží jen Bradavicím.“

„Harry, mluvíš dost divně; Snape není cizinec.“

„Že není, Hermiono? Že není?“ A mrkl na ni.

Překvapivá oznámení

U večeře měl Brumbál více než jedno důležité oznámení:

„Je mou povinností oznámit, že osoba, kterou jste znali jako profesora Moodyho, byla podvodník.“ Počkal, až studentské vzdechy a výkřiky utichnou, než pokračoval. „Když jsem mu oznámil, že čtvrtý šampion se turnaje nezúčastní, jeho činy ho prozradily a byl vzat k výslechu madam Amelií Bonesovou. Skutečný profesor Moody se k nám připojí za pár dní, až se zotaví z utrpení, které od začátku roku prožíval uvězněný v truhlici.“

Brumbál zvedl ruku, aby potlačil zděšené výkřiky, a pak pokračoval:

„Na základě získaných informací byl Sirius Black omilostněn a při pátrání po Peteru Pettigrewovi byl tento přistižen při činu, jak vraždí dítě, které se na první pohled jevilo jako zmrzačené mudlovské dítě. Následné použití Veritasera na Pettigrewovi odhalilo, že ve skutečnosti oním tvorem nebyl nikdo jiný než Lord Voldemort, který nějakým způsobem ztratil veškerou svou magii.“ Uprostřed obnoveného křiku a vzdechů shromáždění Brumbál upřel pronikavý pohled na Harryho, než pokračoval.

„Z neznámých důvodů bylo Voldemortovo pravé jméno – Tom Riddle – v oficiálním magickém rejstříku chybně změněno na… Harry Potter.“

V tomto okamžiku Neville spadl z lavice, zatímco dav zmateně řval a Brumbál zvedl ruku, aby nastolil ticho.

„Dlouho se předpokládalo, že se Voldemort nějakým způsobem stal nesmrtelným. Ale nakonec, když svou magii zcela ztratil, se znovu stal smrtelníkem, ba dokonce se stal tím, kým nejvíce opovrhoval: mudlou.“

Brumbál tentokrát počkal déle, než se rozruch utišil, a teprve pak s jiskřením v modrých očích prohlásil:

„Konečně s potěšením oznamuji nového mistra lektvarů v našem týmu – neplést si ho s profesorem Snapem, kterému se velmi podobá. Dovolte mi představit profesora Willyho Billabonga!“

Snape se temně zamračil, neochotně se zvedl, pak se strnule uklonil a vrátil se k prvnímu pořádnému jídlu, které si po dlouhé době vychutnával.

Hlučný rozruch, který následoval po ředitelově projevu, se nedal utišit. Neville, který se právě šplhal zpět nahoru, se znovu skryl pod stůl a rozhodl se tam zůstat. Dvojčata Weasleyova tančila na stole tango a tvrdila, že je někdo proklel. Ron se Harrymu snažil omluvit, že mu nevěřil, ale kvůli hluku ho nebylo slyšet. Harry mezitím, tedy, Harry PORTER, k jejímu velkému překvapení a potěšení líbal Hermionu Grangerovou.

Konec